Čas odchádzania…


Keď sme mladí, smrť je pre nás  vzdialeným a nepodstatným pojmom.
Veď kto by myslel na smrť, keď má život pre sebou?

Ak sa s ňou v tom období stretneme, prežívame  toto stretnutie úplne inak, ako vo veku, keď si začneme uvedomovať vlastnú smrteľnosť.
Čas odchádzania je  jedným z najťažších období v živote všetkých nás, pretože je to čas, kedy sa musíme rozlúčiť s tými, ktorí odišli, navždy.
Prichádza spolu s prežitými rokmi. Obdobie, keď  sme mladí, zdraví a mnohí sa cítia nesmrteľní, uplynie veľmi rýchlo a nakoniec  neostáva nič iné, len začať postupne príjímať smrť do našich životov.

Často sa dokážeme vysporiadať s vlastnou smrteľnosťou a tým, že čas nášho  odchodu sa blíži, ale nevieme a nedokážeme  sa zmieriť s časom odchádzania našich najbližších, kamarátov, priateľov, ľudí, ktorých máme radi a milujeme. Nedokážeme si predstaviť život bez nich, bez ich smiechu, lásky.
Predstava, že ich už nikdy nestretneme, neporozprávame sa, neobjímeme ich, veľmi bolí. A ich definitívny odchod, bolí ešte viac.

Čas odchádzania je čas smútku, bezradnosti, beznádeje, bolesti. Prežívame ho rovnako intenzívne, keď nám odíde niekto náhle a kladieme si otázky, prečo to tak je, ale aj vtedy, keď sa musíme rozlúčiť s človekom, o ktorom vieme, že  zomiera a sme na jeho odchod pripravení.

Čas odchádzanie je aj časom, keď máme možnosť viac premýšľať o zmysle života. Premýšľať o tom, ako žijeme, čo dávame svojim blízkym, čo dali oni nám.
Je to často aj čas zmien v našich životoch. Musíme sa učiť žiť bez milovaných ľudí.  Mnohí z nás menia svoje hodnotové rebríčky, alebo sa cítia osamelo aj v prítomnosti iných.

Čas odchádzania by mal byť časom pokory. Pokory, nie pred smrťou, ale pred životom. Pretože práve vtedy máme možnosť vidieť hodnotu vlastného života.

Smrť je koniec. Spravodlivý a konečný pre všetkých.
Ale dokáže byť aj novým začiatkom pre živých.

Ak pochopíme význam smrti, pochopíme aj zmysel života.

A čas odchádzania napriek všetkej bolesti a smútku, ktorými prejdeme, sa stane časom spomienok a vďačnosti, za to že sme smeli byť súčasťou života tých, ktorí odišli skôr ako my.
𝕯𝖊𝖛𝖆𝖓𝖆

Příspěvek byl publikován v rubrice Devana se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 reakcí na Čas odchádzania…

  1. vonrammstein napsal:

    Tenhle článek by byl hezký a pravdivý, kdyby nebylo posmrtného-věčného života. Když si uvědomíte jeho existenci, většina z toho textu neplatí.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Ten text platí bez ohlede na víru v existenci či neexistenci života po životě. To povídání je o nás tady na zemi, protože „tam“ už nedosáhneme.

      To se mi líbí

    • Devana napsal:

      Nesúhlasím s Vami vonrammstein… Pretože, ak je posmrtný večný život, je čas odchádzania z tohto pozemského života to, čo dáva zmysel.
      Mnohí však namiesto plnohodnotného života, ktorý môžu prežiť aj tu, práve kvôli tomu večnému – posmrtnému životu na to zabúdajú. Neuvedomujú si, že je veľmi dôležité, aký život žijú a prežijú. A nemyslím to len v kresťanskom ponímaní večného života. Práve naopak. Sem na Zem,chodíme zberať skúsenosti, aby sme sa mohli vracať domov a záleží len na nás, akým spôsobom si formujeme naše duše…

      To se mi líbí

      • vonrammstein napsal:

        Jenže tenhle život je dočasnej, zatímco věčnej je VĚČNEJ. Tedy nesrovnatelně důležitější.

        To se mi líbí

        • cobolik pacholik napsal:

          ten vecnej zivot,to myslim,ked nastupi bozia spravodlivost,to 99% prehresi,ze zilo ten prvy bezvyznamny,bo budu pribity na betonovej stene ja inde ani nemam namierene a ty AFB,len dlhsie klince ti najebu bo si tazky bujak,aby si bezpecne visel,bo naisto sa na tej stene bude mysliet,preco po tom docasnom,sme sa dostali do takej pakarny v tom dolezitom,to kurva kopa bude prekvapena,vsade tam sa bude musiet liat savo,aby miernilo skurveny smrad,bo tam bude nablite,nachcane a nasrane po kolena,ze pisem kokotinu?taku istu,jak mi niekto napise,ze to o com pisem kokotina,bo vie o tom taku velku pizdu jak ja a ted bud moudrej honzo…bo pravdu povedat jak devanka,sumne pise,jak AFB tu preferuje zivot vecny,nikto o smrti nema sajnu,bo nezazilo a ty co zazili zatial ticho po pesine,bo pismo pise nebudes vedel dna ani hodiny,(myslim,ze pismo) ja nijaky student teologie,bo co napisane nenapisal boh,alah,manitou ci budha,napisal obycajny smrtelnik,ale ked nieco po smrti existuje to boha budem koukat,pismo pise vecne zatratenie,s tym suhlasim a velmi pravdepodobne,bo sme kurvy,svoju nenazratost,vyjebanost ,skrytu ci otvorenu zavist,neprajnost a chtic zabijania,to uz nepisem kokotinu,kuknut do nasej historie volke zo sudet vedej vypravet,toto som pouzil narocky zakryvame lepsie jak politruk z ceky,bo kto si o sebe mysli,ze la paloma blanca,jak pismo pise,kto si bez viny prvy hod kamenom,kopa bez rozmyslu by hadzala a proc?bo je kokot a zajebem do toho este politiku,novy soudruh od demkrata to original ukazka neomyslnosti,bo kurva soudruh mal aj nejake pouceni z krizovejch let,myslim,ze uz davno som taky filozofikcy zjeb nenapisal,ale necham,mozno bude raz popularny jak rastlinne maslo rama…ci jedina kapka a msatnota je pryc,to dodnes nenavidim tie zajebane reklamne hlasky…

          To se mi líbí

        • Pavel napsal:

          Určitě víte,že životem věčným se oháněl staletími nazpátek kdekdo.A vcelku jsem si jistý,že drtivá většina z těch,kdož by si ho v dějinách zasloužili,na něj ani nepomyslela.

          To se mi líbí

          • vonrammstein napsal:

            Drtivá většina v celých lidských dějinách a všech kulturách v něj věřila a věří. A to není o zásluze, má ho naprosto každej. Podstatný je, JAKEJ bude. A to si určujeme sami, třeba nevědomky nebo i když v něj nevěříme.

            To se mi líbí

  2. bob napsal:

    Ne, že by to byl špatný článek, ale něco veselejšího by tam nebylo?

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Neděle bývala vždy doménou paní Katy. Proto právě dnes jde tento článek. Jako poslední rozloučení. Zítra asi 99-100% z nás v Kadani nebude.

      To se mi líbí

      • cobolik pacholik napsal:

        ja osobne duchom tam budem ,ked budu vkladat telo do hrobu tmaveho v nom bude spocivat do dna sudneho… a clanok ,ze nie je vesely,skurveny zivot to vacsinou starost a nie radost…

        To se mi líbí

  3. Jitka napsal:

    Je mi moc líto, že paní Katy odešla, je mi moc líto, že už zde nebudou její pečlivě vypracované články. Je to smutné. Upřímnou soustrast.

    To se mi líbí

  4. blbíš napsal:

    Stařec a kontrast, a neb, co on s tím?

    … no, já nevím, dejme tomu Devano, ale když sem byl mladej, bydleli sme cca 500m vod krematoria a tam byl i urnovej háj. Vedla k němu celkem poklidná procházková cesta se stromama a ták podobně a tak není divu, že když sem vyfasoval děcka, abych je vysmradil, že sem tím směrem s nima často chodíval na vycházku. Moje děti rády chodily, protože tam furt svítily svíčky (hlavně vo dušičkách) a to pro ně bylo dobrodružný vzrůšo. Není pak divu, že i rozptylovací obřady na tamní loučku sme někdy měli jako součást vycházky a moje děti to do dneška neberou jako něco čeho by se měly „bát“. No, a protože ta procházková cesta vedla i kolem vokraje sídliště, tak já zase měl ty „jejich svíčky“ v mnou pozorovaných hezkých holkách, který navíc v létě byly tak vytuněný, až sem mnohdy nevěděl kam koukat dřív a to i přes to, že úplně jinej svět naznačoval svojí uhlíkovou stopou komín toho nedalekýho krematoria (vážně, ty filtry onehdá zřejmě ještě neměly Grétinej atest, nebo co) a dokonce myslím, že takhle někak bych ve škole vysvětloval dětem význam slova k o n t r a s t , kterej sebou přináší život a smrt. Takže abych ten Devančin patos, kterej mi k naší přítelkyni nějak neštýmuje „jako poslední rozloučení“, jak píše náš Bavor, nějak shrnul. I dnes, když musím zajet do toho krematoria o trochu častějš než by se mi to líbilo, tak to není úplně tak plačtivý, neb tam ty krásný holky chodí tou cestou furt a já si už pokolikátý uvědomil, že na tom vlastně není nic divnýho nebo dokonce záhadnýho, pokud bych připustil i vonem viděnej nekonečnej posmrtnej život, protože při pohledu na ten vodvěkej kontrast, tj. !“! krásný holky !“! a z komínu stoupající kouř, si furt myslím, že platí jediný: „ kde ty loňský sněhy sou“ a … a tak to radši nechávám bejt … i když tuším, že si zřejmě každej z nás toho svýho odcházení užijeme až až!
    P.S.
    to ovšem neznamená, přátelé, že zejtra nezapálím ve 12:00 svíčku a tentokrát s úsměvem si nevzpomenu na naší Kačku, jak poutavě a s něžností sobe vlastní psala o svých veverkách, jejímu psisku, již zapomenutých lidičkách a místech …

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      Bavore, zase se mi to blbě vytučnilo, prosím o opravu, dík.

      To se mi líbí

    • Devana napsal:

      Článok som napísala asi pred pol rokom… Aj preto, aby si ľudia uvedomili aký je vzácny čas, ktorý tu máme a neplytvali ním… Napísala som ho aj preto, lebo viem, aký je vzácny čas, ktorý mi ostáva… Jednému z mojich mne blízkych diskutérov som v debate pod ním napísala, že len ten pochopí zmysel života, koho objíme smrť a dostane od nej ešte nejaký čas…
      Pánovi Bavorovi som ho poslala preto, lebo som si pani Katku a jej články a komentáre veľmi obľúbila a bola “ mojou krvnou skupinou“ a vzácnym človekom…
      A tu je, aby ste ma nepodozrievali, že klamem:-)
      https://devana.blog.pravda.sk/2019/07/06/cas-odchadzania/

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        ? len? ten pochopí zmysel života, koho objíme smrť a dostane od nej ešte nejaký čas…

        nemyslím, i proto sem napsal: starce…a neb, co on s tím

        To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Indián a kontrast
      Priateľu, keď som bol mladý, tiež sme bývali pomerne neďaleko od krematória. Vlastne ono tam spočiatku krematórium nebolo, bol tam kopec a les. Keď som už vedel bicyklovať, tak tam najskôr vyrúbali pár stromov a postavili na svahu do lesa asfaltku. Veľmi rád som tam jazdil na bicykli, tá asfaltka bola väčšinou prázdna a keď som si to pustil na voľnobeh dolu svahom, tak v tom čase ani autá nejazdili tak rýchlo.
      Rád som aj na konci tej asfaltky sedával v lese, lebo síce blízko mesta, bolo tam nádherne ticho.
      Časom sa tam začali stavať podivné budovy a len som hádal, čo to bude. Nevyzeralo to na továreň ani na protiatómový kryt… a napokon z toho vyliezlo krematórium. A vedľa neho časom vyrástol cintorín. Ešte stále je tam krásne, relatívne ticho a v noci tam pomedzi hroby chodia srnky. Hoci bývam v inom meste, občas tam zájdem, mám tam otca.
      Ako som si tak prečítal o tom starcovom kontraste, tak myslím, že je lepšie, keď ten prechod z bielej do čiernej nie je prudký ako rana medzi oči. Predsa len oceňujem, že sediac na tráve v lese to krematórium pomaly a nenásilne vyrástlo okolo mňa.

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        jo
        … jen aby, příteli, ten prechod z bielej do čiernej byl bezbolestnej, v opačným případě klidně tu prudkou ránu mezi voči … blbý je, že nám nebude zřejmě dána volba, tedy pokud …

        To se mi líbí

  5. cobolik pacholik napsal:

    o tri minuty

    To se mi líbí

  6. Pavel napsal:

    „Čas odchádzanie je aj časom, keď máme možnosť viac premýšľať o zmysle života. Premýšľať o tom, ako žijeme, čo dávame svojim blízkym, čo dali oni nám.“

    Tyhle slova vystihují zcela přesně moje pocity v posledních dnech.Jen by jsem to nepopsal,že “ máme možnost“, ale spíše jako fakt…přemýšlíme.V hlavě se vám převalují jednak emoce, a jednak i ty pragmatičtější úvahy.Co jsem mohl udělat, co jsem mohl říct, na co jsem se mohl zeptat a podobně.U těch pragmatičtějších úvah je lepší si uvědomit,že žádná z odpovědí stejně nic nevyřeší a ani vám nepomůže s emocemi.A u emocí naopak může pomoct vědomí,že dotyčný tu nebyl zbytečně,a že už jen ta skutečnost,že dokázal nějakým způsobem pozitivně ovlivnit prostor kolem sebe,cokoliv čeho byl účastí.Už jen tohle,i když to možná zní paradoxně,hodně pomůže přijmout „čas odchádzanie“ .
    Moc jsem vám všem chtěl poděkovat za poslanou kytici.Nedokážu moc dobře popsat svoje pocity,když jsem si přečetl vzkaz pro mamku na stuze.Opravdu jsem to vnímal,jako by jste tam stáli všichni.
    (A slyším mamku…“ …a neblbni,Pavle…:-) „)

    To se mi líbí

    • Devana napsal:

      Pavle, potrebujeme v živote aj chvíle odchádzania…Vtedy si uvedomujeme vzácnosť nielen času, ktorý máme my samotní, ale hlavne toho, ktorí nám darovali naši najdrahší, ktorí po čase odchádzania žijú v nás, v našich deťoch, v spomienkach, v našich srdciach…

      To se mi líbí

  7. brtnikvbrlohu napsal:

    Takřka ve stejný den jsem také ztratil osobu velice blízkou … při posledním rozloučení jsem ji nechal zahrát ukolébavku … cesta zpět není, je nutné jít dál a naplnit odkaz těch co nás opustili .. ale ti co nás opustili budou chybět .. je nutné převzít pochodeň … a jít dál … i bez nich, napnit jejich památku.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.