NEBEZPEČÍ DRUHÉ VÁLKY SVĚTOVÉ – pokračování sedmé


Dneska se projdeme po vztazích Anglie s Ruskem a Německem

27.Oč se vlastně jednalo na konferenci v Londýně.

Mír versaillský uložil Německu, aby zaplatilo škody, které nadělalo Francii a Belgii ve válce, obnosem 132 miliard marek ve zlatě, během 10 let. Ročně tedy něco přes 3000 milionů marek ve zlatě. Způsob placení obnosu toho měla vždy rozhodovati reparační komise. Jelikož veliká koalice, utvořená ve válce proti Německu se hned po příměří 21. listopadu 1918 rozpadla a vojsko americké bojiště opustilo, zůstala Francie proti Německu osamocena a mír versaillský zůstal tím na papíře. Dle toho také v Berlíně jednají. Co se dnes odehrává ohledně placení náhrad reparací jest komedie, kterou Berlín si tropí z Francie a to vinou Londýna. Proto Poincaré sáhnul k radikálnímu prostředku dle ustanovení míru versaillského, který praví, že když by Německo reparace platiti se zdráhalo, mají velmoci právo i povinnost placení to si na Německu vynutit trestními opatřeními, které mají název sankce. Takovouto sankci Poincaré prosadil 10. února 1923, obsadil Essen n. Rurou, a to bez svolení Londýna. Z toho byl větší poplach v Londýně, jak v Berlíně. Anglie za žádnou cenu nechce připustit, aby ani píď půdy z Německa směla přejiti do državy Francie. Jedná se tedy o to v Londýně, jakým způsobem vylákati francouzské vojsko okupační z Essenu. Tento eskamotérský kousek mají provésti MacDonald s Herriotem společně. K tomu jim nyní pomáhá Severní Amerika. Přišli totiž do Londýna sám státní sekretář Severní Ameriky Hughes a vyslanec americký Kellog. Aby okupační vojsko Francie opustilo Essen n. Rurou, k tomu účelu jest třeba, aby Německo konečně se zavázálo platit reparace. Za tím účelem vypracoval americký generál Dawes tak zv. »Sachverständigenplan«, reparační plán znalců, a tenhle reparační plán se v Londýně projedná. Dawes žádá totiž, aby Německo ročně platilo 2500 milionů marek ve zlatě, tedy totéž, co žádá mír versaillský, a sice tím způsobem, aby finanční kontrolor dohody tento obnos vybíral z výnosu drah Německa a z velikých podniků průmyslu v Německu. Na urovnání valuty žádá Dawes uvalení hypotéky 5000 milionů marek ve zlatě na veliké průmyslové závody Německa. To jsou ty hlavní věci, o které se jedná na konferenci v Londýně. Nyní je to ale k smíchu, když sám poslanec a ministr Bernhard Dernburg v »Neue Freie Presse« 17. července 1924 do slova praví: »Ob Deutschland die Forderungen des Dawes Report erfüllen kann, weiss zur Zeit kein Mensch.« — Zda tedy Dawesův plán lze uskutečniti, neví dnes nikdo. Zde tedy máme z úst samostatného německého parlamentníka přiznání černé na bílém, že se v Londýně na konferenci svolané odehrává pouze odporná fraška. V Berlíně se třesou nedočkavostí, aby okupační vojsko francouzské opustilo Essen n. Rurou a k tomu slouží fraška, která se v Londýně odehrává. Němci totiž volají, že plán Dawesův přijímají a chtí ale napřed, aby francouzské vojsko opustilo Essen. O nic jiného jim nejde. Přání Němců bylo splněno a okupační vojsko Francie rurskou pánev vyklidilo.

28. Anglie a bolševici.

Zpravodaj »Frankfurter Zeitung« zaslal z Londýna tomuto listu další úvahu o poměru anglo-ruském. Uvádí, že anglický tisk dával na jevo značnou radost z nejnovějšího sporu německo- ruského. V parlamentních kruzích anglických bylo již dlouhou dobu vyslovováno přání, aby vláda anglická se přece pokusila o to, zda je možno odprodati do Ruska nějaké výrobky anglického průmyslu. Proto se pustil MacDonald horlivě do vyjednávání s bolševiky, kteří poslali k tomu úkolu do Londýna tovaryše Rakovského. Vyjednávání to se vleče již několik měsíců a nejde s místa. Londýnské banky žádají na ruských tovaryších spolehlivé záruky, a hlavně to, aby tovaryš Krasin prohlásil zahraniční obchod Ruska jako volné a svobodné podnikání, do kterého bolševická vláda nesmí nijak zasahovati. Každý obchodník v Rusku má míti právo obchodovati volně a nerušeně s obchodníky cizími mimo Rusko. Orgán MacDonaldův »Daily Herald« uklidňoval bolševiky, že londýnské banky nejsou v tom směrodatný, a že jsou tu ještě jiní finančníci, kteří mohou bolševikům vyhověti a jim potřebné peníze na úvěr opatřiti. Ale deník »Times« prohlásil, že angličtí kapitalisté bez spolehlivého a pevného ručení nemohou do Ruska ničeho investovati. V tomto názoru jsou jedné mysle a jednoho přesvědčení politikové a finančníci, liberálové a konservativci. Ale bolševici si zle nadrobili v Berlíně, a případ ten má silný vliv na Anglii. Rázem zmizela tam všecka důvěra k bolševickým zástupcům, kteří se zdržují v Německu i v Anglii. MacDonald zahájil svou vládu s velikou diplomatickou parádou a uznal bolševickou vládu také de jure. To byla pro ruské tovaryše obrovská čest a výhra. Nyní i sama vláda Anglie uznává bolševiky za vládce Ruska dle práva. MacDonald proto vyzval vládce v Kremlu, aby ukázali něco praktického, jak si ty přátelské styky anglo- ruské představují a co chtí podniknouti, aby styky Anglie a Ruska měly pro obě strany nějaký užitek. Nyní se do toho zapletly londýnské banky a vzkázaly Chaimovi do Moskvy, že má dáti bezpečné a spolehlivé záruky pro obchod anglo-ruský. To ovšem panstvo v Kremlu dopálilo a Chaim i jako švakr Sinověv-Apfelbaum MacDonaldovi pro toto memorandum londýnských bank vynadali sprostě a drze. Ale tím velmi uškodili anglické Labour Party, která se o zájmy bolševiků tak starala a do Moskvy tolik přátelských pozdravů anglického proletariátu posílala. Anglie žádá, aby bolševici uznali státní dluhy ruské a dali záruky za boží z Anglie do Ruska zaslané. Splnomocněnec Rakowski odpověděl krátce a úsečně, to že bolševici neučiní. Angličtí znalci se nyní baví se znalci bolševickými, a vyjednávání anglo-ruské nemá žádného konce. MacDonald se prostě vymlouvá, že Anglie nemá viny, že vyjednávání s bolševiky nevedou k nijakému konci. Listy anglických konzervativců se proto MacDonaldovi posmívají, že pochodí jako Němci se smlouvou uzavřenou s bolševiky v Rapallu. Nyní také přišly do Londýna zprávy, že byli v Rusku okradeni obchodníci z Holandska. Mimo bolševiků jsou však v Londýně dosud zástupci cara a bydlí v paláci hraběte Benkendorffa. Také tyto diplomaty Anglie dosud uznává. Pravá komedie.

29. Strach Anglie o državy.

Abychom si uvědomili, oč tu vlastně jde, uvedeme statistické číslice o světovém panství anglickém. Anglie samotná má rozlohu 313,373 čtv. kilometru a čítala roku 1921 úhrnem 47,453.330 obyvatel. Roku 1920 činil přebytek narozených 592.445 osob. Roku 1920 vystěhovalo se z Anglie 43G.784 osob. Dle toho můžeme odhadnouti počet obyvatel Anglie koncem r. 1925 okrouhle na 49 milionu. Národ anglický však není jednolitý, jsou tu Skotové a Irové. Skotsko mělo 4,882.288 obyvatel, Irsko 4,350.219. Tyto dva kmeny dlužno odpočítati. Zbývá tedy na anglický národ 40 milionu osob. Jak vidíme, posílá tento národ do světa, to jest do svých osad, skorém půl milionu dospělých lidí, aby tam upevňovali anglické panství. Toto světové panství Anglie má nyní rozlohu 38,863.000 čtv. kilometrů a 420,390.000 obyvatel. O toto obrovské panství mají nyní v Londýně starost, aby se jim nerozpadlo a nedrobilo. O tom se rozepsal všeněmecký list »Hamburger Nachrichten « ze dne 5. března 1925. Článek má název: Risse im englischen Imperium — trhliny v anglickém panství. V článku tom čteme toto: Hlavní otázkou pro vládu v Londýně jest poměr Anglie k zámořským osadám, Kanadě, Austrálii, Indii a jižní Africe. O poměru těchto obrovských zemí k Londýnu přinesly vládní »Times« v únoru obsáhlé úvahy. Tento všemocný list táže se londýnské vlády, zda-Ii uvažovala, že přijde doba, kdy tyto obrovské země jednou vzkáží do Londýna, že se prohlašují za země samostatné. Při sjednání míru versaillského měli ministři anglických osad obrovský vliv; mezi nimi vynikal pověstný generál Smuts, který nedal Německu ublížiti. Smuts, guvernér jižní Afriky, terorisoval Wilsona ve prospěch Německa. Nynější min. předseda Baldwin jde tak daleko, že ponechává rozhodnutí o důležitých otázkách Evropy na dobrozdání dominií, jako se stalo s mírovými protokoly ženevskými, které byly odmítnuty vládami anglických osad. Nebezpečné pro Anglii jest jednání Irska v tom směru, že Irsko jmenovalo vlastního vyslance do Washingtonu, a totéž učinila již Kanada. » Hamburger Nachrichten« z toho všeho dovozují, že Anglie chce si zachovati každým způsobem klid a nechce se nikde vázati. Dále z toho vyvozují »Hamburger Nachrichten« důsledky, že Anglie nesmí překážeti Německu v rozvoji. Německo má pro své obyvatelstvo příliš malý prostor. Na rozloze 474.347 čtv. kilometrů čítalo Německo roku 1919 celkem 59,925.381 obyvatel, na 1 čtv. km tedy 127 osob. Čsl. republika má na 1 čtv. km 97 obyvatel. Německo je přelidněno a proto podniklo první válku světovou, aby opatřilo německému národu větší prostor. Jelikož se ten první nápor nezdařil, není pochyby, že podnikne nápor druhý, ale Německo si předem zajistí vítězství tím, že donutí  Anglii, aby zůstala stranou. »Times« dokonce oznamují, že Anglie dovolí, aby se Německo opět pozvedlo ke své bývalé moci Tak se utěšují »Hamburger Nachrichten« ve jmenovaném čísle. To znamená, že Anglie dává Německu volnou ruku pro odvetnou válku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na NEBEZPEČÍ DRUHÉ VÁLKY SVĚTOVÉ – pokračování sedmé

  1. strejda napsal:

    Poučné čtení a mnoho zajímavého. Třeba zavedení sankcí. Tehdy byly součástí Versaillské dohody, dnes záleží na aktuálním názoru současného hegemona. A že jich je. Kubou počínaje a Ruskem konče. Byly i proti socialistickým státům. Vesměs bezúspěšně, postihly jen lid.
    Podobný je i návrh, že SSSR jako stát, nemá mít právo regulovat zahraniční obchod na svém území.
    Dá se říci, nic nového pod sluncem.

    To se mi líbí

  2. blbíš napsal:

    souvisí – nesouvisí?
    Tramp hrozí Česku obchodní válkou. Kvůli digitální dani …
    určitě poplašná zpráva, proto sme si snad koupili vrtulníky, žejo Andy?

    To se mi líbí

  3. brtnikvbrlohu napsal:

    To nám současná propaganda neřekne – tedy to tučné na konci, proto tlačení Dolfíka na východ… nenávist až za hrob … oni nám šáhli na majetek a prebendy … že jo nejlíp pak uskutečnít plán NEMYSLITELNÉ 🙂 když to s Dolfíkem nevyšlo. S tím plánem taky, až s Gorbym a taky jen dočasu.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.