NEBEZPEČÍ DRUHÉ VÁLKY SVĚTOVÉ

ÚVAHY O BEZPEČÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
NAPSAL RUDOLF VRBA
V PRAZE 1925

Narazil jsem na zajímavé dílko z doby nedlouho po ukončení Světové války zvané později První. Autor popisuje stav Evropy jak v době války tak i bezprostředně po ní. Velice překvapivá je následující kapitola:

5.Revise versailského míru.

Doporučuji pozorně přečíst. Některé události v této kapitole se totiž velice podobají událostem současné doby.

Je to velmi nevinná věc na pohled, ta revise míru versailského.
Co to znamená? Revise, to jest asi přezkoumání a pak důsledek toho změny jeho a ještě větší důsledek: odstranění míru versailského. Tento požadavek je stálou rubrikou v denním tisku Německa a hlavně Maďarska. Němci a Maďaři pracují horečným úsilím na revisi míru versailského. Mají také své mocné pomahače a sice v Anglii a v Sev. Americe. Velikým pomahačem se stále ukazoval pověstný generál Smuts, dosavadní guvernér jižní Afriky, zapřisáhlý nepřítel Francie a přítel Němců. Mír versailský byl podepsán 28. června 1919. Splnomocněnec německý, šlechtic Haniel, prohlásil, že je nutno, aby během dvou let byl tento mír předložen k prozkoumání konferenci vlád všech států z celého světa. Poněvadž se tehdy splnomocněnci Německa zdráhali mír versailský podepsati, bylo jim, Němcům, sděleno, že v tomto případě spojenci bezodkladně obsadí svým vojskem Berlín. Na základě této vyhrůžky Němci mír versailský podepsali. Dále se odvolávají Němci a Maďaři k tomu, že mír versailský vlastně závazný a platný není, že totiž Sev. Amerika, která přivodila spojencům vítězství na západní frontě, mír ten nepodepsala. Protože chybí na míru versailském podpis Sev. Ameriky, je mír ten kusý a jaksi neplatný, tvrdí Němci a Maďaři. Dále dovolávají se Němci a Maďaři podpory nynější vlády anglické a hlavně podpory ministerského předsedy Macdonalda. Týž se  vyslovil hned, jak nastoupil vládu, že je revise míru versailského nutná, až k tomu uzraje čas. Revisi tu provede světová konference míru, až bude svolána. Přitom se Macdonald velmi chytře vyhnul ohlásiti  kde se  ta konference odbývati bude, zda na tom či na onom světě. Dále si zavolali Němci do Berlína pacifické zástupce z celého světa, a konala se tu na universitě veliká porada a četné schůze, na kterých se jednalo o nutnosti revise míru versailského. Schůzím těm předsedal Thomas Hale ze Sev. Ameriky. Všichni řečníci, kteří tu mluvili, svorně spílali míru versailskému, že je to dílo lupičů a zlodějů. Jest jen podivno, že maďarské listy, které o této poradě přinesly zprávu, neuvedly jméno ani jediného řečníka a pouze jmenovaly profesora Harnacka, který na schůzi té řečnil, ale z jeho řeči též nic neuvedly. Nyní prý se po této schůzi ustavilo mezinárodní komité, jehož úkolem je stále pracovati pro nutnou revisi míru versailského. To by byla ovšem pohodlnější cesta, než odvetná válka, na kterou se Němci tak houževnatě připravují. Mnichovský proces s Ludendorffem to jasně ukázal, kam Němci míří. Kde jsou ty časy, kdy vůdce německých katolíků Windhorst dával německé politice směr a vystupoval proti Bismarkovi.
Kde jsou ty časy , kde němečtí katolíci měli vůdce Josefa Gorresa, kteří učení Kristovo nejen uznávali, ale i plnili. Katolíci v Německu a jeho centrum v parlamentě takřka zmizeli. Zbyl tu jen krvelačný Ludendorff a jeho stoupenci, kteří nyni mají Německo ve svých spárech. To znamená však válku odvety. Zde musí Francie pečlivě býti na stráži a nesmí svoje přední stráže v Essenu oslabiti, ale spíše sesíliti.

Stejně tak kapitola následující popisuje události podobné současným

6.O vině na válce světové.

Kdo světovou válku zavinil, kdo nejdříve do války zatroubil, o tom je zbytečno se rozepisovati. Vina Německa, že ono je jediným původcem světové války, byla dohodovými velmocemi slavnostně prohlášena při zahájení jednání o mír versailský a tato vina je základem mírové smlouvy versailské. Postup vypovězení války byl následující:

28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku.
2. srpna Německo vypovědělo válku Rusku.
3. srpna Německo Francii.
4. srpna Německo Belgii.
4. srpna Anglie vypověděla válku Německu.
6. srpna Rakousko-Uhersko Rusku.
6. srpna Srbsko Německu.
11. srpna Francie Rakousku.
13. srpna Anglie Rakousku.
23. srpna Japonsko Německu.
25. srpna Rakousko Japonsku.
28. srpna Rakousko Belgii.
5. listopadu Anglie Turecku.
6. listopadu Francie Turecku.
23. května 1915 Itálie Rakousku.
22. srpna Itálie Turecku.
14. října Bulharsko Srbsku.
16. října Anglie Bulharsku.
19. října Rusko Bulharsku.
19. října Francie Bulharsku.
27. srpna 1916 Itálie Německu.
27. srpna Rumunsko Rakousku.
28. srpna Německo Rumunsku.
6. dubna 1917 Sev. Amerika Německu.
7. prosince Sev. Amerika Rakousku.

Tímto vstupem Sev. Ameriky do války byla veliká koalice dohodových velmocí zcelena. Již tento postup vypovědění války dokazuje, že Německo bylo k válce připraveno a vyslalo hned celý svůj pohyblivý válečný aparát do boje. Bylo přesvědčeno, že válka potrvá 3 měsíce a že vítězná vojska Německa se vrátí z Paříže domu dříve, než opadne listí se stromů, jak utěšoval německé vojáky na frontě sám císař Vilém II. Literatura o vině na válce je obrovská. Německá propaganda pracuje tu užasnou houževnatostí. Bývalý ministerský předseda Anglie, lord Asquith vydal spis, který nyní vyšel v německém překladu »Der Ursprung des Krieges« (Vznik války). Nakladatelství »für Kultur-politik« v Mnichově. Císař Vilém II. nastoupil vládu ve stáří 30 let. Zdědil znamenité dědictví, zcelené císařství německé, vybudované Bismarkem a Moltkem. Francie byla zdeptaná, Rakousko stalo se od Německa odvislým státem. Bismark se staral o to, aby Rusko neškodilo Německu. Anglie, mořem od Evropy odloučená, zdála se býti neškodnou jako Sev. Amerika. Císař Vilém II. měl svoje znamenité dědictví všestranně zajištěné. Když Vilém II. propustil Bismarka, byli někteří Němci dokonce s tím srozuměni. Císař Vilém II. jezdil a řečnil v celém Německu a stále zdůrazňoval své božské poslání pro národ německý. Stále mluvil o tom, že císařská koruna na jeho hlavě je dar z boží milosti. Císař Vilém II. propadnul slavomamu a více se z něho nevzpamatoval, tvrdí Asquith. Co ale souditi o tom německém národu, který trpně a lhostejně podroboval se tomuto neblahému slavomamu císaře Viléma II.? Tak soudí lord Asquith z této poruchy císaře Viléma II., že tento slavomam ho svedl k vypovězení války. Důkaz viny na válce Němci houževnatě popírají hned od míru versailského a také se mu vzepřeli a uložené jim reparace neplatí. Důsledně tvrdí, že vina Německa na válce je pouze báchorkou – eine Fabel — jelikož nikdo vinu tu Německu prokázali a dokázati nemůže. Německo bylo napadeno nebo přepadeno velikou koalicí, která měla tuto válku mezi svými členy dávno prý smluvenou a připravenou. Tak tvrdí a jásá nad tímto objevem také v nedávném čísle »Correspondenzblatt für den Catholischen Clerus Osterreichs«, ve Vídni vycházející, a poukazuje své čtenáře na měsíčník »Das neue Reich«, kde tu nevinu Německa dokázal dr. Eberle v celém souboru úvah, v měsíčníku tom uveřejněných. Pak se nesmíme diviti, že Němci stále tvrdí: Wir lassen uns den versailer Frieden nicht gefallen. — My si nedáme mír ten líbiti. V Londýně se odehrávalo veliké drama. Na konferenci 16. července 1924 tu započaté, měla se provésti korektura míru versailského. Němci prostě odepřeli platit za škody 132 miliard marek ve zlatě a neplatí dosud. Němci mír versailský neuznají nikdy a popírají vinu na válce. Císař Vilém II. pokleknul na zem a přísahal: lch habe es nicht gewollt. Já jsem tomu nechtěl, když v prvních bojích v Elsasku viděl hromady mrtvol. Houževnatost Němců zapírati vinu na válce je zrovna taková, jako jich odpor proti míru versailskému vůbec. Nesčíslné jsou novinářské úvahy německého tisku o nevině Německa na válce, nesčíslné jsou doklady, které tisk německý uvádí z celého světa, že Francie, Rusko a Anglie dávno již válku měly dobře smluvenou, aby zničily Německo. Zahraniční ministr Německa, socialista Dr. Stresemann měl velikou řeč na schůzi dělníků, ve které pravil, že si Němci nedají líbiti potupu, že oni válku zavinili a začali, to prý je lež. Ostatně mají veškeré státy na celém světě jiné starosti, než nyní, po 10ti letech po vypuknutí války, pátrati a souditi se o to, kdo vinníkem je. Dnes veškeré státy světa mají kruté starosti o vlastní existenci, starosti o budoucnost, jak odstraniti sociální bídu, jak zabezpečiti lidu práci a výživu, jak dáti státu pevné finanční základy, jak zabezpečiti pevnou valutu. Jest jen podivno, že ministr Stresemann chce současně s londýnskou konferencí, která vlastně znamená revisi míru versailského, si vynutiti také očistu Německa od viny na válce. Celý mír versailský je vybudován na zásadě, že celý svět označil Německo jako původce a vinnika války a dle toho byly Německu uloženy podmínky míru versailského, kterým Německo klade houževnatý odpor. Nyní mu v tomto odporu jdou na pomoc socialistické vlády Herriota a Macdonalda. Samozřejmo je, že i Maďaři houževnatě zapírají, že oni války si nepřáli. Tak tvrdí Pester Lloyd v úvodním článku ze dne 1. července 1924. Kdo by se tomu zapírání trpce nezasmál? Kdo pak zosnoval to memorandum proti Srbsku ? Kdo štval po celá desítiletí rakouskou vládu proti Bělehradu ? Kdo chtěl pohltit celý Balkán a utvořiti z něho maďarskou veleříši ? To vše jest přeci v dobré paměti všech národu slovanských bývalé Austrie. Císař Vilém tráví v klidu své poslední dny v Doornu. On a jeho rádcové z generálního štábu znají veškeré podrobnosti, jak válku začali. Zapírati sice mohou, ale počínání to je marné a bezúčelné. Němci mohou stále do světa křičeti, že válku nezačali a nezavinili, když celý průběh války i první dny její, neklamné důkazy o tom podávají, jak Němci se nemohli dočkati onoho dne, kdy se pohrnou na Paříž, jako kdysi Attila se hnal Evropou jako vichr. Pouze výpočet Němců se zhatil. Místo za 3 měsíce vtáhnouti do Paříže, jak to měli rozpočteno, byli nuceni vésti válku plné 4 roky. Konce války jsou však pro velikou koalici velmocí neobyčejně smutné. Vítězové dali vinníku nejen milost a odpuštění, oni mu nyní pomáhají, aby chybu napravil a válku odvety pozvednul. Tato otázka viny na válce nezmizí ze sloupců denníků německých. Ale nejen tu, i v říšském parlamentě v Berlíně se každé chvíle o tom mluví, a jak známo z projevů hlavně ministra dra. Stresemanna, zapírají Němci tvrdošíjně vinu na válce světové. Prý velmoci dohody dávno se smluvily a válku připravovaly a Německo přepadly. Každé chvíle vyjde v Německu nějaký spis, kterým se nevina Německa má dokázati. Nyní zase mají Němci takový, spis který dokazuje, že Poincaré a Sasonov válku připravovali, a má spis ten důkazy z archivů carských, které bolševici otevřeli, a nyní z nich chrlí spousty diplomatických aktů, z nichž prý je zjevno, jak Rusko s Francií válku světovou připravovaly. Spis má název: Wer trägt die Schuld am Weltkriege? Sepsal jej Charles Hartmann a vydal v Berlíně nákladem měsíčníku »Deutsche Rundschau«. Hartmann uvádí tu požadavek Poincarého, který žádal vráceni Elsaska, aby byla zjednána rovnováha v Evropě. Finanční ministr Kokovcev posílal listům francouzským radikálů a socialistů úplatky, aby dělaly náladu pro válku proti Německu. Jest jen otázka, zda tyto dokumenty z carských archivů takového obsahu vůbec existují a jsou-li tu, jest otázka, zda jsou pravé a nejsou-li padělané. Jest podivno, s jakou houževnatostí nyní Němci chtějí světu namluviti, že světovou válku spískala Francie a Rusko. Jak pak by Němci mluvili, kdyby se byli dostali do Paříže dle vojenských plánů generálním Štábem německým vypracovaných? Je zřejmo, že by se o vině na válce vůbec nemluvilo. Němci by byli krátce a dobře Evropu rozparcelovali dle své chuti, a o vině na válce by bylo bezúčelno mluviti. Vítězné Německo by se bylo samo chlubilo, že své odpůrce zničilo dle dobře promyšleného plánu, který vypracoval Moltke a Ludendorff. Byl tu také ještě jiný plán, vypracovaný od generála Schlieffena, ale plán ten císař Vilém II. odmítl. Němci zapomínají, že tu je německá válečná literatura,- kterou nemohou sprovoditi se světa. Uvádíme tu spis, který vyšel v Lipsku r. 1913 pod názvem: Neudeutschland, ein grossdeutsches Zukunftsprogramm. Spis ten sepsal dr. Teut. Je to ovšem pseudonym. Ve spise tom je zeměpisná mapa Velkoněmecka dle plánu dra. Teuta, a toto Velkoněmecko pohlcuje bývalou celou Austrii, Holandsko a Švýcary. Toto Velkoněmecko mělo záležeti z 20 spolkových států. Nám Čechům je přisouzena samospráva v této velkoněmecké říši a jsme v něm vyloučeni ze služby vojenské, začež máme platiti zvláštní výkup, jako platívali kdysi židé v některých zemích. K tomuto Velkoněmecku mají patřiti rozsáhlé osady v Jižní Africe a v Oceánii. Ve spise tom se válka světová předpovídá s plnou jistotou. Na straně 46. spisu toho Čteme doslovně: Wir stehen vor einen entsetzlichen europäischen Kriege. Spis ten je vytištěn roku 1913. Odkud již tehdy měl dr. Teut vědomost o tom, že jsme před hroznou evropskou válkou? Jest známo o Německu, že z jara r. 1914 hromadilo na kvap ohromné zásoby potravin. Takových spisů, náladu pro válku světovou připravujících bychom našli v Německu více. Před válkou samotnou zajel si císař Vilém II. do Konopiště, aby tam zlomil poslední odpor proti válce, kterým byl sám arcivévoda František Ferdinand; ten se netajil, že Viléma II. nechtěl vidět. Ale Vilém II. šel na arcivévodu z chytrá a podmanil si vévodkyni Žofii z Hohenberku, kořil se jí a líbal jí ruce. Tím si také získal arcivévodu, který mu asi již nekladl odporu. Pak byl arcivévoda vyslán na jatky do Sarajeva, a krvavý tanec mohl začíti, vše bylo k němu dobře připraveno. Německo mělo do začátku války po ruce 45.000 děl a bylo proto plně přesvědčeno, že touto mašinérií v brzku zničí Francii. Němci se hrnuli od Rýna do Francie přes Belgii v pěti proudech. Bylo zřejmo, že Francie tomuto útoku neodolá. Tu však spojenec Rakousko náhle volalo k Vilémovi II. o rychlou pomoc proti Rusku. Rakouské armády byly v bitvě u Rawa Rusy zničeny. Nezbylo Vilémovi II. jiného, než poslati německé armády místo na Paříž, na Varšavu, a tím byla Francie zachráněna a výprava Němců se místo na tři měsíce prodloužila na čtyři roky. Světovou válku vyhrály carské armády.