Najväčšie stratené poklady histórie


Na portáli Ancient Origins nedávno vyšiel článoček s prehľadom desiatky najväčších pokladov, ktoré bez stopy zmizli v krútňavách historických udalostí. Niečo ako bájne Jánošíkove poklady, ktoré vo fantázii ľudu museli byť obrovské, keď dostal taký exemplárny trest a stal sa legendou. V každom kraji severného Slovenska sú miesta, kde by nejaké Jánošíkove poklady mohli byť ukryté, no zatiaľ nikto žiadny nenašiel.

Nasledujúci prehľad je však zoznamom pokladov, o ktorých pozitívne vieme, že existovali, ale dnes nikto (oficiálne) nevie, kde sa nachádzajú:

Zlato generála Jamašitu

Počas každej vojny sa nielen bojuje, ale aj získava vojnová korisť. Druhá svetová na veľkom bojisku Tichomoria nebola výnimkou. Vo všetkých krajinách, ktoré Japonsko istý čas okupovalo, sa nachádzali tisícky chrámov s nespočítaným množstvom cenných predmetov. Len zlomok z nich sa dostal do Japonska. Nielen kvôli osobným záujmom vojakov a hlavne vysokých dôstojníkov, ale aj kvôli účinnej námornej blokáde spojencov. Podľa historických dokumentov sa najväčšia časť ulúpených pokladov zhromaždila na Filipínach pod dohľadom generála Tomojuki Jamašitu. Pripomeniem, že Jamašita viedol stovky kilometrov dlhý útok nepriechodnou džungľou Malajského polostrova a napokon dobyl Singapur. Koncom vojny bol veliteľom obrany Filipín a podľa legiend dal v horách niektorého z ostrovov ukryť zhromaždené poklady. Niektoré pramene hovoria až o 175 dobre ukrytých podzemných priestoroch, aj o tom, že vojaci, ktorí poklady ukryli, ukončili svoje životy rituálom seppuku, aby sa o mieste nikto nedozvedel.

Niektoré zlé jazyky tvrdia, že časť pokladov Američania po vojne našli, ale nikdy sa nepriznali, aby ich nemuseli vrátiť do krajín pôvodu. Možno sa niekedy dozvieme pravdu, možno nikdy.

Mussoliniho Meč islamu

Tento príbeh sa stal ešte pred začiatkom druhej svetovej vojny, keď Mussoliniho Taliansko ambiciózne expandovalo v severnej Afrike. V roku 1934 Taliansko vytvorilo svoj bábkový štát – Líbyu a Mussolini si chcel nakloniť miestne arabské obyvateľstvo širokou podporou islamu. Dokonca sa v roku 1937 prehlásil za „ochrancu islamu“ v duchu starých tradícií spred Tridsaťročnej vojny. Tento titul potvrdili aj africkí Arabi a od vodcu Berberov Jusufa Keriša dostal Mussolini vzácny dar – Meč islamu. Meč bol bohato zdobený zlatom a drahými kameňmi. Po slávnostnom odovzdaní sa meč stal dekoráciou Mussoliniho letohrádku v Rocca delle Caminate. Dňa 25. júla 1943 letohrádok napadli a kompletne vylúpili protifašistickí partizáni a od tohto dňa sa o Meči islamu nevie nič.

Pirátsky poklad na Oak Island

Oak Island je neobývaný súkromný ostrovček pri východnom pobreží Kanady a nebolo by na ňom vôbec nič zaujímavé, keby prinajmenšom od konca 18. storočia nebol opradený legendami o ukrytom obrovskom poklade v hodnote miliónov libier. Legendy sú rozporné a nejasné. Podľa niektorých ide o poklad Templárov, podľa iných o ulúpené poklady korzárov počas vojen Británie a Francúzska o Ameriku, podľa ďalších sú to poklady Vikingov, Koptov, alebo slobodomurárov.

Mnohí ľudia sa tu pokúšali kopať a hľadať, zatiaľ nič, ani smietka cenností sa nenašla. Zaujímavosťou je, že v mladom veku tu pokúšal šťastie aj budúci prezident USA – Franklin Delano Roosevelt.

Lebka pekinského človeka

Ide o fosílny nález častí lebky predchodcu človeka v čase nálezu nazvaného Homo erectus pekinensis. Tento nález hneď od počiatku vedci označovali ako revolučný, ktorý zmení pohľad na evolúciu človeka. Avšak vypukla druhá svetová vojna a v roku 1941 americká armáda tento nález v depozite čínskeho múzea skonfiškovala a v záujme jeho „záchrany“ pred Japoncami ho odoslala do Prírodovedného múzea v New Yorku. Tam však nikdy nedorazili. Niektoré informácie hovoria o tom, že loď so zásielkou niekde v oceáne torpédovali a potopila sa. Zvláštne však znie príhoda z roku 1972, keď sa objavila anonymná ponuka tejto relikvie a neznáma žena za ňu bez úspechu žiadala pol milióna dolárov. Nikdy sa nepodarilo zistiť, kto ponúkal a či ponuka nebola blafom.

Jantárová komnata

Všimli sme si, že k týmto záhadným zmiznutiam spravidla dochádza počas vojny, a práve druhá svetová bola v tomto mimoriadne úspešná. Bez stopy zmizla aj celá obrovská miestnosť – Jantárová komnata. Išlo o dar pruského kráľa Fridricha Wilhelma ruskému cárovi Petrovi I. z roku 1716. Miestnosť bola obložená jantárovými panelmi a bohato pokrytá plieškami zlata. Nachádzala sa v letohrádku (Petrodvorec) pri Sankt Peterburgu. V čase, keď sa tento volal Leningradom, sa letohrádok dostal do rúk nemeckej armády, ktorá obkľúčila Leningrad. Miestnosť demontovali a preniesli do Königsbergu (dnešný Kaliningrad), kde bola až do roku 1945, ale vtedy zmizla bez stopy a nevieme, či bola zničená niektorým zo spojeneckých náletov, alebo ju nacisti stihli ukryť.

Poľská kráľovská pokladnica

Bola to veľká drevená truhlica z roku 1800, ktorá obsahovala 73 najdrahocennejších predmetov poľských kráľov. Opatrovala ju poľská šľachtičná Izabela Czartoryska. Truhlica sa v priebehu času nachádzala na rôznych miestach vrátane kráľovského paláca v Krakowe. Neskôr ju preniesli do rodinného múzea Czartoryských do Sieniavy, kde ju ukryli pred hroziacim konfliktom s Nemeckom v roku 1939. Po obsadení Sieniavy wehrmachtom sa vraj prihlásil jeden z pracovníkov múzea,  ktorý bol etnický Nemec, a prezradil, kde je truhlica ukrytá. Jej obsah, podľa historikov nevyčísliteľnej hodnoty, si potom rozobrali prítomní vojaci wehrmachtu a svetu sa stratili bez stopy.

Luxusný náhrdelník maharadžu z Patijály

Maharadža Bhupinder Singh zo štátika Patijála pod britským protektorátom, si vo svetoznámom Parížskom zlatníctve Cartier nechal urobiť luxusný náhrdelník ako výstavnú ukážku svojho bohatstva. Náhrdelník vyrobili v roku 1928 a obsahoval 2 930 diamantov a veľké množstvo barmských rubínov. Jeho najväčšou ozdobou bol „De Beers“, v tom čase siedmy najväčší diamant na svete, vážil 234 karátov. Maharadža v roku 1938 zomrel a v roku 1948 sa zistilo, že náhrdelníka niet. Až v roku 1998 sa na aukcii v Ženeve objavil „De Beers“, následné pátranie potom objavilo niekoľko ďalších fragmentov v Londýnskych zlatníctvach, no celý zvyšok náhrdelníka je v neznáme.

Menora

Veľké drahocennosti nemizli bez stopy len v 20. storočí. Ako jeden príklad za všetky spomeňme menoru – svietnik z rýdzeho zlata, ktorý sa nachádzal v Druhom chráme v Jeruzaleme. Keď Rím v roku 70 a.d. dobyl Judeu, menoru preniesli do Ríma, kde bola vystavená v chráme na Fóre Vespaziána. Dnes o osude menory nevieme nič zhruba od 5. storočia, kedy jeho strata prischla Vandalom. Vraj ho so sebou odniesli až do Kartága.

Spravodliví sudcovia z oltáru v Gente

Oltár majstra Jana van Eycka v Gente je jedným zo skvostov dejín umenia. Oltár mal veľmi pohnutý osud. Viackrát ho rôzni dobyvatelia celý alebo po častiach odniesli a napokon sa vždy vrátil späť, no jeho ľavý dolný panel – Spravodliví sudcovia, je len kópiou. V roku 1934 tento panel ukradol neznámy zlodej a v ráme nechal odkaz: „Odobraté Nemecku mierovou zmluvou z Versailles.“ Nikdy sa nepodarilo zistiť, kto obraz ukradol a kde sa nachádza, hoci ešte v tom istom roku sa istý Arsene Goedertier na smrteľnej posteli priznal k činu, no jeho indície k ukrytému obrazu neviedli.

Tuckerov kríž

Na záver ešte jeden exotický príbeh, ktorý znie ako námet na Mission impossible. Ide o kríž, ktorý v plytkých moriach okolo Bermúd vylovili podmorskí archeológovia v roku 1955. Bol to veľký kríž z 22 karátového zlata osadený veľkými smaragdami. Pochádzal zo španielskej galeony San Pedro, ktorá sa tu potopila v roku 1594 Jeho cena sa odhadovala najmenej v stovkách miliónov dolárov. Pri príležitosti návštevy Britskej kráľovnej Alžbety II. na Bermudách v roku 1975 kríž vystavili v Múzeu – akváriu v hlavnom meste. Jedného krásneho dňa si však kustódi v múzeu všimli, že namiesto vzácneho kríža je za vitrínou len nakašírovaná replika z plastu. Kríž zmizol bez stopy.

 

Zdroje:

https://www.ancient-origins.net/unexplained-phenomena/treasure-0012838

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Najväčšie stratené poklady histórie

  1. Hudec napsal:

    Nám jednou zmizelo mýdlo z koupelny. Beze stopy, vážně a bez legrace.
    Od té doby věříme s mojí Labutí na černé díry.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      To mi se pořád ztrácejí peníze. A taky nevím kam…

      To se mi líbí

      • jaa napsal:

        K tomu ztrácení, i když se to k tématu moc… promiňte, došlo mi varování
        VAROVÁNÍ …..! Dnes jsem měla schůzku s kamarádkou, zašly jsme spolu na kafe do Ikei, sedly si a v mžiku byl u nás jakýsi chlap a každé z nás položil vedle kafe klíčenku. Protože jsem si právě přečetla zprávu viz níže, řekla jsem kamarádce, ať se toho ani nedotkne a tváří se, jako by tam nic nebylo. Ten chlap se asi za 10 minut vrátil, bez řeči si klíčenky zase vzal a odešel. Takže je to pravda a jsem ráda, že jsem tuhle zprávu zrovna dostala. Pozor na zdarma rozdané klíčenky. VAROVÁNÍ – Informace pro všechny ! ! !
        Prosím, rozešlete! Je to dost burcující !
        Momentálně je rozdávají na benzinových pumpách, veřejných parkovištích,
        před nákupními centry….atd.
        Kriminální bandy je rozdávají zadarmo.
        Klíčenky -přívěsky, které mají v sobě skrytě zabudované čidlo GPS.
        Cílem je získat adresy osob (hlavně dobře situovaných).
        Přívěsky na klíče jsou velice pěkné, kvalitně vyrobené, a proto si je ochotně lidi berou domu.
        Gauneři tak zjistí lehce vaši adresu, ale druhotně i váš pohyb, kdy nejste doma.
        Neberte si žádný přívěsek naklíče a varujte všechny vaše známé ! ! !

        To se mi líbí

  2. Slim napsal:

    Tomojuki Jamašita byl asi nejschopnější japonský generál. Před válkou byl vojenským přidělencem v Berlíně, nicméně vládu varoval před vstupem do války, protože Japonsko není dost silné. Když pak ale válka vypukla, provedl slavný singapurský blitz.

    Potom se pokoušel přesvědčit vojenské vedení země, že je třeba provést invazi Austrálie, jinak že prohrají válku. Příliš schopného generála pak odklidili raději do Mandžuska.

    Po válce byl odsouzen a popraven ve sporném procesu. Považuje se to spíš za pomstu ješitného amerického místodržícího v Japonsku, generála MacArthura.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Tomojuki_Jama%C5%A1ita

    (PS pro Antimona:
    v lit. tohoto odkazu je odkaz na knihu B.V. Slavinského o sovětsko-japonském paktu o neútočení.)

    To se mi líbí

  3. Rexus Orbis napsal:

    Postrádán je především peruánský kříž, několik set let, o dost větší, sice Vatikán vypsal velkou odměnu za jeho nalezení, jenže jelikož byl pořízen z tehdy podmaněné země , těžko Vatikán nazývat jeho vlastníkem, pokud se najde, tak by měl být vrácen asi do Bolívie, čili Alto Peru. Tenhle jím ale není. Na Dubovém ostrově, těžko to může být dílo pirátů, kteří se uměli leda rychle opíjet a rychle zabíjet a rychle si užívat, rychle loupit, tedy žít ze dne na den, jelikož nevěděli, jestli budou zítra na živu., Tohle je inženýrské dílo a některé materiály se na ostrově ani v dalekém okolí nevyskytuj, ale za to ve Střední Americe a to vyžaduje čas a na práci piráti nikdy nebyli . Spíše to vypadá opravdu na Tecpantlacah (Tec(uhtl)i ,+ Pan(tli) +Tlacah (mn. č. od Tlacatl) = Ozbrojení Lidé z Chrámu, kteří na otázkou Mexiců a dalších národů hovořících nahuatlem , s nimiž se setkali a ti je popisovali jako Muže vysoké postavy v bílých oděvech s rudým křížem a kovovými zbraněmi, odpověděli, že pochází z Onohualco Teolixcah Tlahcochcalcah, velmi přibliženě Země Ranních Červánků na druhé straně Východního oceánu.. Letopočet, kdy odcestovali, by odpovídal době, kdy se na scéně obejvili Mexicové z La Gran Tenochtitlan a s nimi Trojitá Aliance (Tlahcopan, Tezcococ, Tenochtitlan, tedy jejich obyvatelé Tepanecah, Acolhuatecah, Mexicamecah). Byli to velmi učení lidé a proto pro ně nebyl problém se tento jazyk naučit. O jejich pobytu a zvyklostech pak učinily záznamy středoamerické národy v kodexech, které, vzhledem k příchodu Španělů byly již zapsány evropským písmem, nicméně v nahuatlu. Ale dost pochybuji, že se tam ono zlato, po kterém se slehla zem po papežsko královském komplotu 13.10. 1307 na území Francie , ještě nachází. spíš si jej včas odtamtud odnesli, do exploatace Střední Ameriky ještě zbývalo 200 let času. Odhaduji, že sami Tecpantlacah, kterých nejspíš byl jen omezený počet, tak někteří se mohli dostat do měst mimo působnost národů hovořících nahuatlem, například Purehpechů , žijících u jezera Queretaro a Patzcuaro odděleně od ostatních a s nimi splynout a mít s indiánskými ženami míšence, část zřejmě nikoliv. Tím by se také vysvětlovala přítomnost vysokých chlapů světlejší pleti mezi některými indiány. Sami Templáři, vzhledem ke svému útěku z Evropy se nechtěli zřejmě nijak více prezentovat, než bylo nutné a do Evropy se vracet, jedna zkušenost asi stačila.
    Takže žádný poklad tam již dávno nejspíš nebude a rozhodně ne umístěný piráty, jen pozůstatek kdysi inženýrského díla, pořízený po příjezdu Tecpantlacah jako prozatimní pokladnice, časem jimi vybraná a zlato nějak použité či jinde ve Střední Americe podobně důmyslně ukryté.

    To se mi líbí

  4. blbíš napsal:

    … nakašírovanej kříž, příteli, píšete? Mně se zase ztrácej brejle a nikdo si nedá práci ani něco kašírovat!
    P.S.
    Ale je pravda, že tudle v létě se stal zázrak, myslím, že to bylo v srpnu, se v baráku a na zahradě z ničeho nic objevily 4 (slovy: štyry) brejle(!!!), který mi předtím (jak jinak) někdo nekašírovaně vzal. A zatím to v součtu vypadá s brejlema u mě líp než u socanů v budoucích volbách. V dóze jich mám od srpna neměnně cca 12 kusů, pravda, ty do tří dioptrií mi sou už na houby, ale furt tam ještě sou ty přes který přece jen ještě něco vidím.

    To se mi líbí

  5. jaa napsal:

    Víte Navajo, to je věc podivná. A´T mi někdo řekne, co „přemísťovatel“ má z toho, že ty věci má. Nikde se neobjevili takže jsou zašité v trezoru, divné zvykly, když musí vědět že do hrobu si to nikdo nevezme a ani dědicové se tím nesmějí pochlubit, protože by to museli vráti… Další záhady tajů duší některých lidí.

    To se mi líbí

  6. jaa napsal:

    Jinak, nádherné věci a patřily by do muzeí, aby lidi dnešní viděli – co dokázali ti dávní primitivové a minimální technickou podporou.
    Obdivují etruské šperky, – dávnou technikou na kterou se ti naší „taky umělci“ nezmůžou. Ale takovejčernej… mnó….jen … a vůbe cc..

    https://m.fler.cz/blog/tajemstvi-etruskeho-sperku-23170
    je to nádhera

    To se mi líbí

    • Josef K. napsal:

      V polovině sedmdesátých let jsem si koupil knihu Etruskové od Wernera Kellera. Byla velmi zajímavá, ale nemohl jsem souhlasit s tvrzením autora, že až do 20. století nikdo nedokázal zopakovat zlatnickou techniku granulace používanou Etrusky při výrobě šperků. Je přeci obecně známou skutečností, že staří Slované používali při výrobě šperků jak techniku filigránu, tak i granulace. A není nic krásnějšího, než šperky z Velké Moravy.

      Liked by 1 osoba

      • jaa napsal:

        To jo, ale Burian-Mouchová z r. 1966- MF – Záhadní Etruskové“ , už píší o tom, cituji: „Tajemství granulací se podařilo částečně rozluštit v r. 1933, Do té doby nedovedl nikdo vysvětlit jak starověcí zlatníci pájeli zlaté kuličky k mědi, aniž by se jim přitom roztavily“. Tajemstvím ale zůstává třeba to, jak se zlaté kuličky ve starém věku vlastně vyráběly.
        NJN, Etruskové jsou po Egypťanech – mými oblíbenci…..
        tož tak

        To se mi líbí

  7. jaa napsal:

    fí ha
    https://echo24.cz/a/SZq9U/studenti-nahle-ukoncili-okupacni-stavku-uz-ani-nezadaji-odvolani-rektora?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
    neskutečné, dvacítka trolů a nikdo s nimi nic neudělal…. nač tam platí ochranku, … jo ty akademická svobody. Asi je přepískli. A stejně je to nějaký divný…. Copak tohle je nějaké vedení školy, respekt, nebo vůbec …. spíš to připadá, že jde o klasické přicucnutí se k veřejnoprávnímu cecíku a vydržet co nejdýl. Vždyť se tam nacházejí lidi, co zatím nic nedokázali, jen přednášet to co se objeví jinde na webu a to si mohou mlaďoši sami najít a zadax … no ale dokazuje to jak především veleslavné universites to naše školství hzmršili….. proč asi???

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.