Královna Dagmar


Pozapomenutý příběh ze 13. století. Tedy pozapomenutý u nás – v Dánsku je královna Dagmar váženou a oblíbenou královnou a hrdinkou mnoha písní a balad.

Ale než se dostanu ke královně Dagmar, musím se trošku probrat jejím příbuzenstvem – a to taky není nezajímavé. Dagmar – původně vlastně Markéta (jméno Dagmar přijala až v Dánsku), byla dcerou Přemysla Otakara I. a jeho první ženy Adléty Míšenské.

Ti dva se vzali pravděpodobně r. 1180, když Přemysl pobýval se svou matkou ve vyhnanství na dvoře míšenských Wettinů. Bylo to období, kdy se rval každý s každým uvnitř přemyslovského rodu, a do těch rvaček se s chutí zapojovali i okolní panovníci, včetně císaře Fridricha Barbarossy. V době, kdy Přemysl pobýval v Míšni, nebyl nijak výhodnou partií. Byl mladším synem sesazeného Vladislava II, ve frontě zájemců o český trůn rozhodně nestál v čele a navíc pobyt ve vyhnanství nenabízel příliš světlou budoucnost. Jenže Adlétu (protože iniciátorkou sňatku byla prý ona) Přemysl okouzlil a tak – i přes výhrady obou rodů – se svatba konala. Nebyla prý nijak slavná, nebyly sepsány dokonce ani svatební smlouvy a údajně Wettinové ze svého nemalého majetku Adlétě ani nic nepřipsali. Objevují se i teorie, že svatba „musela být“. Jenže z té doby je věrohodných údajů tak málo, že je sice snadné nějakou takovou teorii vymyslet – ale je nemožné ji s jistotou ověřit, nebo vyvrátit. V době sňatku bylo Adlétě snad 20 let, Přemyslovi 23 – jenže bůhví, jak to bylo, nejistá jsou i data narození obou snoubenců.

Chtěla jsem ukázat, jak Přemysl a Adléta vlastně vypadali – a objevil se další zádrhel. Oni si v té době vůbec nepotrpěli na portréty v dnešním smyslu slova. Adlétu se mi nepodařilo vůbec najít a Přemysl? No, posuďte sami…

Tohle by měl být Přemysl – je to postava z tympanonu svatojiřského kláštera v Praze. Jenže socha vznikla až ve 13. století, tedy asi sto let po Přemyslově smrti.

Mojí představě o podobě Přemysla Otakara I. by spíš odpovídala jeho socha na tumbě v hrobce českých králů, ale ta je ještě mladší – je to dílo Petra Parléře ze 14. století. A tak asi jediný věrohodný údaj je výsledek antropologického průzkumu Emanuela Vlčka: „Přemysl Otakar I. byl vysoký 166–170 cm a stejně jako jeho potomci měl až žensky gracilní obličej.“

Po dalších dvacet let probíhalo manželství Adléty a Přemysla tak, jak se v té době u podobných manželství slušelo: Adléta se věnovala rození dětí (byly čtyři, nejstarší byl syn Vratislav a po něm následovaly tři dcerky: Markéta, Božislava a Hedvika), kdežto Přemysl se zabýval válčením a intrikami. Bez zábran střídal spojence jak ponožky, chvíli se mu dařilo, chvíli nedařilo – ale nakonec se k cíli dostal.

V té době propuknul boj o císařskou korunu mezi rodem Štaufů s Welfů. Filip Švábský z rodu Štaufů usoudil, že Přemyslova podpora v boji by byla velmi užitečná a přízeň a pomoc vrtkavého Přemysla si chtěl zajistit tím, že jej na podzim 1198 nechal korunovat českým králem. Snad byla při té příležitosti sepsána i jakási listina, ta se však nedochovala a o její existenci svědčí jen některé zmínky ve Zlaté bule sicilské.

S tímhle vývojem byl Přemysl velmi spokojen a hned se začal ve svém novém postavení zabydlovat. Byl teď král a slušelo se, aby i jeho manželka byla královského rodu. Wettinové, z nichž pocházela Adléta, byli sice vznešení a bohatí, ale královský rod to nebyl. A co si budeme povídat: po dvaceti letech manželství a čtyřech porodech Adléta už taky nebyla poupátko v rozpuku. Přemysl se rozhodnul, že se s tím musí něco udělat. A čistě náhodou si uvědomil, že je vlastně s Adlétou příbuzný – hodně vzdálený, ale příbuzný.  Sice to dvacet let nikomu nevadilo, ale teď to vadit začalo – především tedy Přemyslovi. A tak Adlétu i s dětmi zapudil a začal se poohlížet po mladším a příhodnějším modelu. Rozhodl se pro Konstancii – prý velmi půvabnou, tehdy osmnáctiletou dívku z rodu Arpádovců, sestru panovníka Uher.

Portál klášterní baziliky cisterciáckého kláštera Porta Coeli v obci Předklášteří u Tišnova. Zakladatelkou kláštera byla Konstancie Uherská, která je na tympanonu portálu vyobrazena jako klečící ženská postava vpravo dole.

Svatba s Konstancií se konala roku 1199 – jenomže… Jenomže vůbec nebylo jasné, jestli je Přemysl skutečně rozvedený. Adléta si totiž nehodlala nechat takové jednání líbit a obrátila se o pomoc k papežovi. A vypukla veliká motanice, která měla leckdy dost kuriózní podobu: například v letech 1203-1204 byla Adléta povolána zpět k Přemyslovu dvoru – nešlo ovšem o nějaké Přemyslovo pokání, vynutil si to totiž na něm jeho tehdejší spojenec Filip Švábský. A tak v té době žily u pražského královského dvora hned dvě královny a Přemysl byl zcela zjevným bigamistou. V r. 1205 ovšem Konstancie porodila syna Václava, Přemysl měl tedy následníka z královské krve a tak Adlétu znovu zapudil. Papež r. 1206 zahájil nový proces proti „nevhodnému“ manželství a Přemysl byl dokonce pro neposlušnost uvržen do klatby. Celou záležitost ukončila až Adlétina smrt r. 1211.

A když k těmhle rozvodovým zmatkům připočteme další zmatky, dané zpochybňováním Přemyslova královského titulu, dá se říci, že bylo v Evropě opravdu hodně veselo. (Papež totiž zpochybnil oprávněnost Filipa Švábského udělit Přemyslovi královský titul – a slíbil to správné udělení titulu, pokud Přemysl přejde na stranu papežova spojence Oty Brunšvického. To Přemyslovi nečinilo nejmenší potíže a tak byl r. 1203 znovu korunován a r. 1204 jeho královský titul uznal i papež. R. 1212 mu v Basileji čerstvě zvolený císař Fridrich vystavil listinu, upravující postavení a práva českého krále a zpečetil ji zlatou pečetí. Boje, zmatky a intriky ovšem pokračovaly i nadále, ale to už bych se opravdu hodně vzdálila od tématu.

Zlatá bula sicilská  – císař Fridrich v té době ještě neměl císařské insignie, včetně pečetidla, tak bulu zpečetil svým pečetidlem sicilského krále.

Doba to byla zmatená a divoká a tak není divu, že v záplavě těch bojů a intrik zanikla jedna maličkost: r. 1205 přijelo do Prahy poselství dánského krále Valdemara II. Vítězného, požádat pro svého krále o ruku Markéty, nejstarší dcery Přemysla a Adléty. A o tom budu vyprávět příště…

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Královna Dagmar

  1. brtnikvbrlohu napsal:

    Memůžu odolat – sice tu strkám paní Katy něco co s jejím zajímavým povídáním nesouvisí, ale PETR SAK je jako vždy excelentní – což neznamená že musím souhlasit se vším – a zdá se mi že jaksi dost přitvrzuje !!
    http://www.novarepublika.cz/2019/11/17-11-1989-mytus-realita.html

    To se mi líbí

  2. NavajaMM napsal:

    Veľmi zaujímavé rozprávanie. Nikdy nám to na dejepise nepodali takto farbisto a podrobne. Teším sa na pokračovanie o Dagmar.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      No v dějepise se takové podrobnosti neuvádí, protože by to asi zahltilo žáky. Ale je dobré, když se to člověk dozví odjinud. Například od Vondrušky (i když poněkud přibarveně). Ale existuje množství literatury, kde se podobné události popisují. Jen ten čas kdyby byl…
      Já teď čtu knihu o pádu Rudolfa II. Většina se věnuje událostem kolem vpádu pasovských a zatím jsem v polovině. A pořád to vypadá na vpád pasovských. Naštěstí už se blíží jejich útěk.

      To se mi líbí

      • NavajaMM napsal:

        No práve. Na strednej sme sa na dejepise učili hlavne historické hodnotenie štýlom „zaslúžil sa o“, „za jeho vlády sa upevnil/zoslabil vplyv“, a pod. Málokedy nám povedali čo konkrétne urobil a ako. Dejepis, to by mali byť príbehy. Potom by to bola iná magistra vitae. 🙂

        To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      No jo, v dějepise se vykládají suchá fakta – já to mám přibarvené hrstí „historických drbů“ 😉

      To se mi líbí

  3. K-k. napsal:

    Odeslala jsem dva komentáře – a nevidím tu ani jeden! Nikdo mě tady nemá uáááád, nikdo si se mnou nechce huááát… 😉

    To se mi líbí

  4. K-k. napsal:

    a heleme se! 😀

    To se mi líbí

  5. Josef K. napsal:

    Pěkné a zajímavé. Zajímavý je také právě osud prvorozeného syna Přemysla Otakara I. (a Adléty) Vratislava (narozen kolem roku 1190, poslední písemná zmínka o něm z roku 1235), zdatného účastníka rytířských turnajů (v tahanicích o český trůn mu v roce 1212 Ota Welf dokonce formálně uděluje Čechy v léno). Jméno Vratislav (narozen asi 1200, první písemná zmínka o něm z roku 1201, v roce 1209 již zemřelý) dal Přemysl Otakar I. i svému prvnímu synovi s Konstancií (sic!), který předčasně zemřel, Až jejich další syn dostai jméno Václav.

    To se mi líbí

  6. cobolik pacholik napsal:

    mna jeblo to pismo a to nepisal nejaky xerox najvacsieho rozlisovania,moze ist do pice xerox,toto to pismo od boha. myslim na tej bule,zvacsil som,ale rozmazane,neviem jak pisane myslim latinsky najskor,abo vo volke reci.

    To se mi líbí

  7. cobolik pacholik napsal:

    bo ked staroceskom jazyku to bomba

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Psaná je latinsky, čobotlíku – tady máš český překlad http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2008060001
      A písmo je to opravdu nádherné – marně jsem teď hledala, jak se tenhletyp písma jmenuje – bohužel nenašla. Ale nádherné je stejně. Mimochodem, jen pro zajímavost: císaři bylo pouhých 17 let, když tu listinu nechal sepsat… 🙂

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        a omlouvám se za překlep ve jménu…

        To se mi líbí

      • Joda napsal:

        Já jsem se u Vondrušky dočetl, že se tehdy v zásadě používaly dva druhy písma. Jedno z nich tzv. gotické, psalo se jím hlavně v německých zemích, se vyznačovalo výrazně špičatými tvary. Druhé tzv. latinské (ale gotickým písmem se také psalo latinsky). Latinským písmem se psalo hlavně na jih od Alp, vyznačovalo se kulatými tvary.

        To se mi líbí

      • Josef K. napsal:

        V gotice se používaly gotické minuskule – v kronikách to byla konkrétně gotická textura. Pro snadnější psaní se používala i gotická kurzívní písma a já bych odhadoval, že zde šlo o bastardu. Gotická písma byla etapou vývoje latinky, navazující na karolínskou minuskuli. Urbáře, gruntovní knihy a matriky pak byly v 16. a 17. století psány českým novogotickým písmem, od 18. století kurentem. Fraktura, kurent a kanzlei také patří mezi novogotická písma a používala se až do století devatenáctého (většinou do jeho poloviny).

        To se mi líbí

        • Josef K. napsal:

          I když to je vlastně nesmysl, protože bastarda se používala až od 14. století. Tak to asi bude nějaká méně zdobná minuskula.

          To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.