Systém penězokazectví …


Před půlstoletím byl vyhlášen rozsudek nad celým bankovním systémem USA, který je držen v tajnosti.

 Přeložil jsem pro vás článek ruského ekonoma, profesora moskevské MGIMO Valentina Katasonova, věnovaný v docela populární formě bankovnictví…

 Před půlstoletím došlo v bankovním systému USA k události, která je svým významem srovnatelná s tak znamenitou událostí, jakou bylo založení Federálního rezervního systému USA (FED) koncem roku 1913. Ale jestliže je historie vytvoření FED popsána ve všech učebnicích o ekonomii a bankovnictví, tak historie, o které chci vyprávět, je známa jen omezenému okruhu lidí.

Ti, které já nazývám „pány peněz“ (hlavní akcionáři FED), udělali všecko možné, aby se událostem konce 60. let minulého století nedostalo velké publicity. Masmédiím bylo uloženo, aby držela jazyk za zuby. Profesionální bankéři v Americe, si samozřejmě dobře pamatují události roku 1969, ale z důvodů, které sami znají, je nebezpečné o nich hovořit nahlas. V žádné ruské učebnici předmětu DKB („Peníze, úvěr, banky“) nenajdete o nich ani zmínku.

Hlavním hrdinou události se stal, nikomu do té doby v Americe neznámý, Jerome Daly, skromný advokát z Minnesoty. Bylo by možno ho přirovnat k chlapci z pohádky H.CH. Andersena „Císařovy nové šaty“, který vykřikl, že „Král je nahý!“.

A teď všecko popořádku. Jde o soudním procesu mezi naším hrdinou Jerome Dalym a prezidentem „First National Bank of Montgomery“ Lawrence Morganem. Náš hrdina se stal klientem této banky, když od ní dostal hypotéční úvěr na koupi domu. Přišla ale chvíle, kdy nebyl schopen úvěr splácet. Banka se rozhodla mu zastavenou nemovitost zabavit, klienta tedy zažalovala. Ten se ale rozhodl hájit se až do konce tím spíš, že byl profesí právník. „Potýkat se“ s bankami je pro klienty složité u soudů kterékoli země, v Americe zvlášť.  Na žalovaného se dívali jako na blázna, ale náš hrdina použil neobyčejný způsob obhajoby svých zájmů. On totiž zpochybnil legitimitu celého bankovního systému USA!

Daly, jako odpůrce, na příkladu banky, položil soudu fundamentální otázku: – odkud, přece jen, úvěrující organizace bere peníze na jejich poskytování v podobě úvěrů? Zástupce banky převyprávěl všem známou historku, že úvěry jsou poskytovány na konto peněz, které bance přinášejí jiní klienti, kteří je ukládají na depozitní nebo jiné účty. Takže úvěrující organizace prý není ničím víc, než finančním prostředníkem, přerozdělujícím peníze v ekonomice. Dobře připravený Daly na to upozornil, že klienti v měřítku celé Ameriky přinesli na depozitní účty hotové peníze (které emituje FED) v objemu, dosahujícím pouhá 3% veškeré peněžní masy, kolující v ekonomice. A k tomu navíc musí banky těmito klientskými penězi vytvářet ještě rezervy (jak bylo stanoveno od momentu založení FED).

Během soudních jednání vzniklo živelné školení v bankovnictví jak soudců, tak i všech ostatních jejich účastníků. Ukázalo se, že peníze, které klienti přinášejí do banky na depozita, jsou nedotknutelné, a v podobě úvěrů z banky neodcházejí. Ty jsou potřeba pro případ, pokud by si chtěli klienti svoje úspory vybrat. Je to nedotknutelná rezerva banky! Zástupce banky musel velmi rychle přiznat, že depozitní peníze klientů se pro poskytování úvěrů nepoužívají.

Ale odkud tedy banky peníze na úvěry berou? Jsou to nové peníze, které banky vytvářejí „ze vzduchu“! Jestliže Bůh stvořil svět „z ničeho“ („Ex nihilo“), pak bankéři, podobní bohům, vytvářejí peníze „z ničeho“. K vysvětlení tohoto tajemného paradoxu světa financí a úvěru „zasvěcení“ ekonomové používají eufemizmy jako „neúplné pokrytí závazků“, „částečné zajištění“, atd.

Nemnozí poctiví a odvážní ekonomové se pokouší seznámit veřejnost s jednoduchou pravdou: – banky se zabývají penězokazectvím ve zvlášť velkém měřítku. V tak velkém, že legitimní peníze, emitované centrálními bankami (status takových peněz je popsán v ústavách a zákonech), představují jen menšinu peněžní masy. Hlavními emitenty peněz (nazývaných „depozitními“ a existujících výhradně v bezhotovostní formě) jsou komerční banky. Ale aby měly právo zabývat se penězokazectvím, vydávají jim licence finanční regulátoři (stále tytéž centrální banky).

Množství falešných peněz mnohonásobně převyšuje množství skutečných peněz v hospodářství. To se projevuje v momentech nájezdu (runu) klientů na banky, kdy se vyplácí právě ono „neúplné pokrytí závazků“, o kterém opatrně mluví profesionální ekonomové.

Finanční regulátoři se, samozřejmě, pokouší zachraňovat komerční banky poskytováním prostředků z rezervních fondů a vydáváním mimořádných úvěrů. Nejčastěji ale vše končí hromadnými bankroty bank. Například, za roky hospodářské krize let 1929-1932 zmizelo z bankovního systému USA 40% úvěrových organizací. Ale zároveň i miliardy dolarů peněz Američanů, které byly uloženy na účtech takových úvěrových organizací.

Soudní spor mezi Dalym a „First National Bank“ si od soudců vyžádal proniknutí do detailů bankovních operací. Soud si vyžádal účetnictví za dobu od poskytnutí hypotéčního úvěru Dalymu. Ukázalo se, že suma nároků banky vůči občanu Dalymu byla vzata bůhvíodkud. Podle účetnictví banky zůstala depozita a rezervy banky před operací a po ní beze změny. Přitom došlo nárůstu sumy aktiv banky o sumu úvěru klientovi poskytnutého. Obecně vzato, jde o jakousi peněžní a účetní alchymii!

Poté, co u soudu přimáčkli zástupce banky ke zdi, prohlásil, že operace s žalovanou stranou – občanem Dalym – není žádnou výjimkou. Údajně je to běžná praxe kterékoli americké nebo evropské úvěrové organizace.

Soudní jednání k případu Daly skončilo už v následujícím roce 1969, a skončilo naprostým vítězstvím žalované strany. V závěrečném verdiktu, podepsaném soudcem Martinem Mahoney, bylo uvedeno, že vytváření kreditních peněz v procesu poskytování hypotéčních úvěrů občanům odporuje odstavci 10 prvního článku Ústavy USA. Tehdejší rozhodnutí soudu lze nalézt na: https://archive.org/stream/pdfy-83f9GYTm1KE7PLuo/Jerome-Daly-The-Mahoney-Credit-River-Decision_djvu.txt

V Americe funguje, jak je známo, precendenční právo. Nicméně byl americkým soudům vydán neveřejný pokyn: „Za prvé – podání typu toho, které učinil občan Daly, nepřijímat pod jakoukoli záminkou. Za druhé – při rozhodování různých soudních případů, souvisejících s bankovními spory, se na precedens případu First National Bank of Montgomery versus Jerome Daly neodvolávat“.

Nutno říci, že soudní spor poutal v letech 1968-69 pozornost mnoha pozorovatelů. Objevilo se mnoho publikací této události věnovaných. Pozornost se v nich věnovala tomu, že banky fakticky vytvářejí peníze z ničeho. Nové peníze bank nejsou nijak zajištěny v podobě zlata a jiných drahých kovů, nevyužívají se k vytváření zboží a materiálních aktiv, vytvářejí pro klienty (státy, korporace, fyzické osoby) jen nové dluhy.

Dnes sumární velikost dluhů všech sektorů hospodářství USA (sektoru státní správy, sektoru finančních a nefinančních korporací, sektoru domácností) se blíží ke 300% HDP. Přibližně stejně velké je zadlužení zemí eurozóny. To vše je výsledkem nespoutaného růstu masy ničím nezajištěných úvěrových peněz komerčních bank, vytvářejících dluhy a stávajících se prostředkem zabrání veškerého bohatství lichvářskými bankami.

Kreditní peníze bank jsou zajištěny jen z několika procent (v nejlepším případě z několika desítek procent) zákonnými hotovými penězi na depozitech, které se fyzicky ocitly v pokladnách a sejfech komerčních bank a Centrální banky. Hantýrkou lichvářů se to (jak jsem uvedl výše) nazývá “neúplným“, nebo „částečným“ rezervováním závazků bank.

Přichází-li krach takových bank (v důsledku „runu“ vkladatelů), přichází na pomoc největším z nich centrální banky a vlády. Centrální banky spustí „tiskárny“, rozjíždějí inflaci, která je neviditelnou formou zdanění společnosti. A vlády poskytují tonoucím bankám úvěry nebo do nich přechodně kapitálově vstupují (technická nacionalizace), v takovém případě jde záchrana bank s částečným rezervováním na vrub daňových poplatníků.

Na zajištění hospodářství bankovkami FED USA se musí vynakládat papír a barvy, dochází k amortizaci tiskařských strojů, budují se depozita hotovosti a je organizována přeprava, atd. V emisním příjmu FED, získávaném emisí bankovek, náklady, představují dle expertů kolem 1% nominálního hodnotového objemu peněz. Ale pro banky, poskytující úvěry, jsou náklady na emisi nových (kreditních) peněz, hrubě řečeno, pouze na inkoust (toner) a papíry, vynaložené na vyhotovení úvěrové smlouvy.

Takže, peníze, vytvářené bankami, jsou virtuální a falešné, zatímco plnění svých závazků klienti, zejména pak fyzické osoby, provádějí pomocí skutečných peněz, a také často pomocí zcela skutečných fyzických aktiv, použitích jako zástava. Právo emise peněz podle americké Ústavy náleží Kongresu USA. Zákon o Federální rezervě ze závěru roku 1913 delegoval toto právo na novou instituci, zvanou  FED USA. A ukazuje se, že většina peněz v Americe se vytváří v rozporu se zákonem komerčními bankami. Pro americkou veřejnost to byl skutečný šok.

Po Dalyho vítězství u soudu státu Minnesota občané v řadě států Ameriky, inspirovaní úspěchem tohoto skromného advokáta, se rozhodli dosáhnout svých práv žalobami na úvěrující banky. Zopakovat Dalyho úspěch se jim ale nepodařilo. Banky zůstaly na svých, zatímco aktivně naladění dlužníci se dostali na černé listiny.

Nelze říci, že by Dalyho případ byl úplně zablokován „pány peněz“ a zapomenut lidem. Kdepak. Přece jen v Americe vyprovokoval založení celé řady společenských organizací, které vedou úporný boj za obnovení ústavních práv občanů v peněžní sféře a likvidaci bankovního penězokazectví. O případu Daly jsem se dověděl zhruba před 13 lety, když jsem byl v USA a setkával se veřejnými aktivisty Ameriky.

Netřeba se kojit blahou nadějí, že takový systém penězokazectví existuje jen v Americe. Je po celém světě, včetně Ruska. Článek 75 Ústavy RF definuje, že právo emise ruského rublu náleží výlučně Bance Ruska (BR). Ve skutečnosti se takovou emisí zabývají prakticky všechny komerční banky.

Doložím to čísly z webu Banky Ruska: – k 1.8.2019 se sumární peněžní masa v ruském hospodářství rovnala 47.351 mld.rbl. Objem hotových peněz emitovaných BR dosáhl 9.254 mld.rbl. Rozdíl mezi nimi představuje množství peněz emitovaných komerčními bankami – zhruba 38 bilionů rublů, tedy více než 80% peněžní masy v Rusku. A to jsou ty peníze, které banky vytvářejí ze vzduchu a které vnucují obyvatelstvu v podobě úvěrů, kdy od nich vyžadují nikoli virtuální, ale skutečné peníze a aktiva.

Zajímalo by mně, zda se v Rusku najde takový Jerome Daly, který dokáže dosáhnout soudního rozhodnutí o nelegitimitě bankovních úvěrů, které dnes rdousí obyvatelstvo a byznys země?

http://zavtra.ru/blogs/tajna_sudebnogo_prigovora_bankovskoj_sisteme_ssha

Překlad: 191025

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

42 reakcí na Systém penězokazectví …

  1. cobolik pacholik napsal:

    o tom ja obycajny kokot tu casom spominam,ostatna recesie v roku 2007,bolo,ze kurvy neazrate bankove nakradli,proste gazdovali na picu,jim sa nic nestalo,peniaze si niekto z nich najebal a obama zobral 800 miliard jebanych zelenych a dal tym kurvam co nakradli dalsie,vsetko to splacaju danovy poplatnici tu a nie banky,toto,co pise ten vasja,ja vidim gazdovskym rozumom,,ked tu na manhattan rvali,ze 1% drzi vsetky peniaze,co 99% najebe rozohnali ich v tom city,lepsie jak studentov v praze tehda v novembri,demokrati,boli ticho,republikani ticho,vsade vo svete je ticho,bo proc,bo by vykurveny uzernik ml po pici tak ma po pici holota.hlavne v mene demokracie a prospechu ludi sveta,to skurveny ojeb,to sa len odjebat,ale najprav zajebat tie kurvy vykurvene uzernicke,jasne nemam financnu gramotnost,jak som nemal politicku uvedomelost nazdar, a nech nijaky ekonom,ci akykolvek chytrak,mi nic nepise,bo jedna plus jedna je vzdy dva a nie osem…

    To se mi líbí

  2. jaa napsal:

    MT – jen tak dotaz:
    Neví někdo, jak dopadl ten koncert Paměti národa? Nějak nemůžu nic najít, velké tícho po pěšině.

    To se mi líbí

  3. brtnikvbrlohu napsal:

    To mi evokuje francouzského Stawiského, ten taky generoval peníze z ničeho.

    To se mi líbí

  4. NavajaMM napsal:

    Vďaka za tento preklad. Pred nejakým časom som tu u pána Bavora napísal presne toto isté z mojich skúsenosti so slovenským bankovníctvom. Keby som poznal tieto detaily, odkázal by som pochybujúcich diskutérov na tento rozsudok z USA a bolo by.
    Vyrábať peniaze z ničoho, to bol dávny sen všetkých panovníkov. Rudolf II. si kvôli tomu vydržoval suitu alchymistov na výrobu zlata z hocičoho. Odkedy však bankári vymysleli dlžné úpisy, zmenky a papierové peniaze, tak sú alchymisti zbytoční.

    To se mi líbí

  5. Jethro napsal:

    Ono to má dvě roviny.
    Jedna je o „vyrábění“ peněz v počítačích bank (laicky je to ten princip půjčím si milion, banka to musí jistit dejme tomu 100000 Kč reálných, já to splácím pochopitelně celé v reálných penězích, banka to však prodá a tím se i pro ni celá částka stane reálným milionem, může tedy půjčit 10 milionů, a tak dokola).
    Samozřejmě, že jde o peníze ničím nekryté a je to zgruntu svinstvo.
    Ta druhá rovina je v tom, že si bankovní magnáti takto vyrábějí prakticky nekonečnou finanční sílu, kterou používají (nejen) proti nám. Ona by to podle teoretiků měla řešit inflace, ale realitu vidíme kolem sebe. Hlavně že nám roste ten HDP 🙂 .
    Jsem docela rád, že mám kousek půdy, že soused hospodaří a o maso tak není nouze, že za chalupou je les a tak se nemusím bát zimy. Až to jednou bouchne, tj. až někdo dokáže přivázat to zpět ke zlatu a pokud se ubráníme v následné nevyhnutelné válce, ty banky se penězi nezasytí. Já se najím i zcela bez peněz.
    Ale to se vrátíme hóóódně let zpátky. Někteří.

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Pán Jethro, to kúzlo je ešte jednoduchšie. Banka vôbec nemusí ten úver predať, aby mohla pokračovať. Úplne všetky banky majú podmienku, že dlžník bude všetky svoje operácie robiť cez účet v danej banke. Tak sa minimálne z časti toho úveru stane vklad. Ale nie je výnimkou, že úverovaním veľkej firmy banka získa viac vkladov, ako požičia.
      Vklady sú dôležité na výpočet kapitálovej primeranosti (keďže sme už v článku videli, že banka z nich nepožičiava úvery). A ďalšia vec je, že pri výpočte kapitálovej primeranosti sa úvery vážia podľa rizika, pričom úvery štátu a verejnému sektoru majú váhu 0 (nula). Toto je dôvod, prečo mohli nemecké banky napchať ľubovoľné sumy do gréckych štátnych dlhopisov, ktoré v daný čas boli nominálne výnosnejšie ako priemysel.

      To se mi líbí

  6. Joda napsal:

    M.T.
    Tak jsem se včera konečně dozvěděl proč chce MV zrušit rodná čísla. Bylo jasné již v době předigitální, tím více nyní, že pro správnou identifikaci musí mít každý člověk přidělený nějaký unikátní kód. To dle mého názoru rodné číslo splňovalo. Nyní ho hodlá MV nahradit číslem občanky. To jako po každé změně občanky budu muset nové číslo všude znovu nahlásit?
    Včera v TV nějaký odborník vysvětlil, proč vadí rodné číslo. Ne kvůli tomu, že se z něj dá vyčíst datum narození, hlavní důvod prý je ten, že se z něj dá vyčíst, zda dotyčný je muž nebo žena !!!

    To se mi líbí

    • oh napsal:

      Zavedení povinných občanských průkazů pro děti od šesti let „se jeví jako nejvhodnější varianta, jak zabezpečit identifikaci v souvislosti s rušením rodného čísla jako hlavního identifikátoru při komunikaci s úřady. Novinářům to řekl náměstek ministra vnitra Petr Mlsna.“ A když jsem se dočetl, že jednou z výhod používání čísla občanského průkazu je podle Mlsny to, že by se měnilo v čase tak, jak si lidé postupně průkazy obměňují. To by zároveň bránilo zneužití čísla průkazu.“ prakticky okamžitě mě napadlo, že se Mlsna musel trošičku bláznout. A po nějakém tom pátrání v paměti (a uložených odkazech) mi i došlo, proč si to myslím: Rozhodně by z toho měli radost jistí úředníci a obrovský problém jeden Petr, kterého opakovaně oblažují exekucemi, ve skutečnosti patřícími jeho jmenovci, který se jako na potvorou i narodil ve stejný den. Zatím ho zachraňuje odlišné rodné číslo, ale s Mlsnovým časově proměnnými identifikátorem osoby by získali líní ouřadové značnou výhodu.

      To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Pane Joda, rodné číslo nebolo (a teda ani nie je) unikátne. Robil som s týmito vecami v zdravotníctve ešte za ČSSR a tých duplicitných rodných čísel v oboch našich republikách existujú tisíce až desiatky tisíc.
      S tou magickou treťou číslicou v rodnom čísle ale máte pravdu. V dnešnom genderovo zblbnutom svete je to veľký problém. Problém je hlavne to, že sa dá z neho vidieť pohlavie v čase narodenia a tým pádom nesúlad s tým, čo prípadne máte pred očami, Vám o dotyčnom jedincovi (alebo ako teraz zvyknú písať v angličtine – o NICH) prezradí dôležitú informáciu o mentálnej vyspelosti.

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Já si myslím, že dnes už duplicitní nejsou. Přece jen digitalizace pokročila, lidé z první vlny (trojmístná čísla) jsou už v důchodu a evidence všech úřadů dneska dokážou eliminovat podobné průšvihy. RČ se dneska přiděluje centrálně. Ale že byly duplicity, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. I já mám dneska jiné RČ, než které jsem měl původně přiděleno. A přišlo se na to v okamžiku, kdy jsem chtěl prodat Kuponovou knížku, takže za časů IPB neblahé paměti. Musel jsem požádat o upřesnění a bylo mi potvrzeno RČ, pod kterým mne vedla právě Privatizace.

        To se mi líbí

        • NavajaMM napsal:

          Máte pravdu. Na Slovensku sa tiež prideľujú RČ centrálne a práve som si vygúglil, že všetky tie pôvodne duplicitné RČ poopravovali v súvislosti s očakávanou informačnou katastrofou roku 2000.

          To se mi líbí

        • jaa napsal:

          No, já se s tím setkala jen jedn ou při žádosti o důchod. . Narození v 1,republice. Jinak, obávám se že hodně chyb vzniklo při Nové „digitalizaci“. Mlaďosi to dělající, neměli páru proč a jak to funguje a jak je to důležité. Tam bylo chyb nejvíc. Když se pak šlo do papírovejch záznamů – chyba se lehce našla. Obvykle se to objeví při žádostech o důchod.
          Jestli to budou ti samí předělávat – no pánbů občany natřes. Proto jsem vždycky každému zdůrazňovala, že všechny zápočtové listy uschovat, protože nelze spoléhat naa úředníky a lepší je mít všechny doklady pokopě. Co mne ale fascinovalo – byly pracovní knížky z dob RU, a 1,rep. perfektně vše zapsáno….. jo bejvávalo… ty dnešné PC záznamy jsou na kulový…. Počítač spadne a spadne fšecko.

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Omyl. Žádost o důchod proběhla naprosto spolehlivě, Bavorovna tam měla zanesené i brigády z dob středoškolských. Já jsem se zase tak do hloubky nezajímal, stačilo mi, když mi „vyšly roky“. Ostatně můj záznam by byl hodně dlouhý.

            To se mi líbí

            • jaa napsal:

              Nevím jak teď, ale ještě v 90tkách, existovaly tzv. Předstihové listy. To se */- dva roky před důchodem požádalo MPSV o předstihový list, kde byla uvedena všechna zaměstnání – i ta předválečná. Takže zhruba rok měl žadatel o důchod přehled o odpracovaných letech a případné pauzy doshánět. Tedy pokud si pamatoval, kde v té době pracoval. Nevím jak je to teď, ale zaregistrovala jsem zepár „problémů“ když novodobí „zaměstnavatelé“, při ukončení neodesílali podklady a lidem pak chyběly roky. No a taky dost pomáhal archív, kde měly uloženy právě ty záznamy z končících/rušených podniků. Jak je to teď nevímj, protož ty zahraniční firmy si z toho udělaly maglajs.. Tak kdo ví….

              To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Když je možné operativně změnit pohlaví, proč by nebylo možné stejně operativně (zajímavá shoda pojmů) změnit i RČ? Zase někdo vymyslel trakař. Protože původní požadavek na změnu RČ vycházel z potřeb EU legislativy, kde se vyžaduje určitý počet identifikačních znaků. A to naše RČ nesplňuje.

        To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        Místo občanky by ti postiženci, kterým furt není jasný, co maj mezi nohama a nejsou spokojený s mužem (=1) ani ženou (=2), by mohli nosit na krku plíšek (jako USarmy, když sou tím naším vzorem) s v kruhu na něm vyraženejma číslama – třeba od 3 do 40 (nebo i víc, pokud by někdo tušil, kolik pohlaví vůbec existuje) a na ten plíšek bych přinejtoval votáčecí plechový kolečko s vyraženým malinkatým čtvercovým okýnkem, v kterým by se při otáčení daly zcela SVOBODNĚ A DOBROVOLNĚ navolit na základním plíšku ty předem vyražený čísílka. Takovej postiženec by se každý ráno po vyčůrání pak mohl SVOBODNĚ projevit tím, že by si natočením kolečka zvolil, jakým pohlavím je, nebo na jaký se momentálně ten den cejtí. Vsadím boty, že mnozí z nich ten den už nestihnou nic jinýho, jak s tím kolečkem budou celej den nerozhodně točit. Ale to už nebude náš problém, žejo?

        Liked by 1 osoba

      • Joda napsal:

        Reakce na Navaju 31.10. 09:12
        Ono by se dalo vyřešit tak, že třetí pohlaví by začínalo dvojkou a čtvrté pohlaví třeba sedmičkou. Ovšem s pátým a šestým pohlavím už nevím …

        To se mi líbí

    • Cech napsal:

      Je to tak prosté, milý Watsone.
      „Holding PPF Petra Kellnera dotáhl do konce koupi provozovatele Novy společnosti Central European Media Enterprises (CME) od společnosti Time Warner. Cena vystoupala na zhruba 48 miliard korun. Převzetí ještě musí posvětit Evropská komise i národní regulátoři hospodářského prostředí, pokud se nevzepřou, během jednotek měsíců může být hotovo.“
      No a nyní otázka hádejte o kolik milionů přišla Kyperská společnost Helifreak Limited díky této transakci PPF ?
      Počítá se že zhruba o 120 mili ale možná najdete přesnější číslo no a tak se zaměstnanci společnosti holt musí snažit získat jakéhokoli spojence proti proruskému Kellnerovi.

      To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Před chvílí jsem se vrátil z celodenního pracovního výletu. Byl jsem se podívat na zámek v Račicích. To není tam, co je vodácký kanál, ale někteří tady budou vědět, že to je nedaleko Vyškova. Chystá se totiž rekonstrukce zámku na hotelový objekt s několika luxusy. Je dobře, že se toho někdo ujme. Takže jsem samozřejmě jel „kolem“ Brna. Na poslední pumpě za Brnem – už na ostravské části D1 – jsem se zastavil na kafíčko. A když jsem tam zaparkoval, při otevírání dveří jsem se dotkl (skutečně jen dotkl) sousedního auta. Ale hned z něj vyletěla nějaká „dáma“, šla si obhlédnout místo, kde jsem se dotkl – pochopitelně ani prach neodletěl – a něco na mně za brněnštila. Nerozuměl jsem jí půl slova. Ale někteří lidé jsou opravdu silně hákliví na svoje „autíčko“ (to jsem nějak z jejího blábolu vytušil), že i kdybych se dotkl nohou pneumatiky, vyletěli by stejně.

      To se mi líbí

      • jaa napsal:

        🙂 tak to Vás mohu uklidnit,asi to byla náplava . Už od mého středního mládí se v Brně traduje, že brněnštinu – tu pravou, z rodilých brňáků používá /a vlastně zná/ pouze ta velice stará- takříkajíc prvorepubliková populace, umělci a hlavně náplava. Ani Franta Kocourek – blahé paměti, při normálním hovoru ji nepoužíval i když jen díky jemu – jsem se naučila říkat. šalina/tramvaj, rola/nádraží, a pár dalších. Ale dosídlenci si tím pravděpodobně dodávají image brňáka. Ani v hospodách násoskové tak nemluví.
        Používá se jen na jakési zvýraznění různých části hovorů. Běžně nikoliv. Ale máte -li zájem – někde mám uložený slovník……. 🙂

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Mi bylo jedno jak mluví, spíš mi vadilo to vystupování.

          To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Brněnský hantec je fenomén, ale, pravda, dnes ho umí málokdo. Tady je ukázka:
          V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu brňák a  povídá:
          „Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej kaserne, blejó do  teho zkalené
          machři a chčijó do teho morgoši!
          Chlápek se otočí: „Hele pane, já vám vůbec nerozumím, já jsem z Prahy.“
          „Aha tak to jo“, říká Brňák a pokračuje:
          „Povídal jsem, voda  je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se
          nenachladíte…“

          Liked by 1 osoba

      • Rosťa napsal:

        Negómete hantec z olteca.

        To se mi líbí

        • jaa napsal:

          Sesbíráno pro poučení ostatní než brněnské veřejnosti.

          1) Brňák je hrdý, že všechny historické památky svého města dokáže

          oběhnout za tři hodiny a stojí ho to dohromady padesát korun.

          2) Brňák ví, že cena desetistupňového piva v běžných restauracích

          včetně centra nepřesahuje hranici 25 Kč a všechny nápisy jsou jednojazyčné –

          tudíž česky. Prská, když cena poledního menu přesahuje padesátikorunu.

          3) Brňák cizince toleruje, i když je nevyhledává a protože mu nic

          nepřinášejí, nijak se před nimi neponižuje ani je neodírá. Nejraději má

          Araby a Turky z pouličních směnáren.

          4) Brňák miluje, že ať už se z centra rozeběhne na jakoukoliv stranu,

          vběhne do lesa či na pole dříve, než mu dojde dech.

          5) Brňák pravidelně chodí na utkání svého oblíbeného fotbalového

          mužstva, i když už 20 let nedokázalo nic kloudného vyhrát. Když dost mrzne a je

          led, zajde si solidárně i do Ronda na Kometu.

          6) Brňák je hrdý, že mluví normální češtinou. Nic nenatahuje, nic

          nezasekává. Používá deset slov, která nejsou známá zbytku republiky a

          která díky tomu pokládá za hantec. Brňák považuje každého, kdo hovoří pouze

          uměle vytvořeným, nesrozumitelným hantecem, za mimozemšťana a idiota.

          7) Brňák se těší z toho, že může cestovat na povrchu, protože zná pouze

          padesátimetrový podchod pod Hlavním nádražím a i ten se dá obejít. Když

          už zatouží po podzemí plném vody, navštíví nedaleký Moravský Kras, kde

          nenajde průvan a koleje, ale pramičky a krápníky.

          8) Brňák ví, že když v Brně hlásí dopravní špičku, jsou ucpány ulice

          Milady Horákové, Koliště, Pekařská, Husova, Cejl a výpadovka na Prahu.

          Samotné centrum je díky své velikosti ucpané pokaždé, když do něj vjedou

          více jak čtyři auta zásobování.

          9) Brňák zná všechny zábavní podniky ve městě jménem a ví přesně, kde

          leží. Jediný zádrhel tkví v tom, že personál těchto podniků zná jménem také jeho.

          10) Brňák se těší na každoročně pořádanou Velkou cenu silničních motocyklů.

          Sám ovšem stojí za plotem, protože nemá na vstupenku a kysele hledí, na

          fronty před veřejnými domy.

          11) Brňák je oprávněně přesvědčen, že se v jeho rodném městě nachází

          jediné opravdu použitelné výstaviště v České republice. Proto nikam

          nejezdí a čeká, až mu nové trendy ukážou ostatní na BVV. Sám má ovšem

          jen povrchní přehled o tom, která akce na veletrhu zrovna probíhá.

          12) Brňák trpí panickou hrůzou z jedinců pilotujících auta s vyškovskou

          poznávací značkou. Toto malé moravské město se dvěma světelnými

          křižovatkami produkuje řidiče neschopné řešit elementární dopravní situace a

          způsobující dramatické řetězové havárie i při pojíždění na parkovišti.

          13) Brňák celý večer zasvěceně hovoří o skvělé úrovni brněnského vysokého

          školství, aby se druhý den vztekal až k pláči, že ho nevzali na Karlovu univerzitu.

          14) Brňák si pochvaluje možnosti koupání ve svém městě a ni kdy neopomene

          zdůraznit úžasné vyžití u brněnské přehrady i když ví , že voda v ní

          dokáže během několika minut zničit kovový trup tamního výletního parníku.

          15) Brňák má pocit, že žije ve velmi pěkném městě. Proto na všechna ostatní

          plive špínu a když se vrací po D1 domů, tváří se, že bohunické paneláky neexistují.

          16) Brňák ví, že jeho město se rozhodně nevyznačuje anonymitou. Ať se vyhýbá

          komu chce a jak chce, dříve či později na sebe narazí na „čáře“ = na (České). Je to

          pozitivní jev, pokud na dotyčného ztratil číslo a negativní v případě,

          že mu před časem odloudil manželku.

          17) Brňák se naučil žít s faktem, že co vědí dva, vědí za chvíli všichni.

          18) Brňák si zvykl, že bydlí v obydlené zatáčce mezi Prahou a Vídní.

          Liked by 1 osoba

        • Bavor V. napsal:

          On to ale mohl být můj chybný dojem, protože stejně tak mohla mluvit vasrpolštinou. Nebylo jí totiž vůbec rozumět a bylo to ne pumpě ve směru na Ostravu. Značku auta jsem nesledoval vůbec neb jsem ji měl „na háku“.

          To se mi líbí

          • jaa napsal:

            Ale buďte rád, že jste jel kolem Brna a nemusel do města – tam by se Vám asi to kafčo prodražilo. Nový a „vylepšený systém v parkování stále ještě nechápu. Střed je počmáranej modrou barvou, ale furt to „vylepšují“, každej rok o něco „líp“.
            https://www.parkovanivbrne.cz/koncepce-parkovani, no jo jsou to myslivny. Asi ty parkovací domy – já vím o 5ti -na úbytě.
            Ale zase jsou u kdejakýho klandru, kde se dřív parkovalo přikurtovaná kola od nějaké společnosti -kde si zaplatíte klíček a můžete si vzít kolo projet se a zase jej odstavit kde libo…. holt výhody 31. století many jsou many-

            To se mi líbí

      • oh napsal:

        Bavore, když vám doručí poslové nějaký ten půhon, pak ta vaše „dáma“ možná má nějaké – možná i početnější – příbuzenstvo v Tennessee, USA.

        To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      To se mi líbí

      • Ahele napsal:

        To mi připomnělo situaci s tajnou Kubiceho zprávou, která se také tehdy zčistajasna objevila nevím už komu na stole a odrovnala v podstatě Paroubka. Ovšem v tomto případě, když pustím trochu fantazii na špacír, mi to spíš přijde jakoby někdo chtěl Kolaříka trochu poškádlit a pošramotit mu imidž. Není on to manžel té Kolaříkové o které se tak hezky vyjádřila Krausová takto partnerka Michálka?
        Já vím, moc fantazíruju, ale stejně, že to mají piráti fajn poměry ve straně.

        To se mi líbí

        • kočka šklíba napsal:

          Ano je to její manžel. Přečetla jsem si na jejich fóru něco k činům a dění u Pirátů a mohu říci, že tam bují nepotismus. U Michálka a Krausové naprosto zřejmý, ale mají tam toho asi víc. Ono je to docela pochopitelné, začínali asi opravdu jen jako skupinka lidí a sháněli členy mezi nejbližšími, ale nyní se teprve projevují ty negativní stránky. Například Ferjenčík a Richterová jsou sourozenci, Bartoš a jeho manželka jsou také členy oba (ale podle vstupů Bartošové se zdá, že zatím toho nezneužívá, vypadá jako docela chytrá žena na rozdíl od Krausové), pak Koláříková a Kolářík – ona vedoucí PO a on poslanec. A to mám jen z nahlédnutí na jejich stránky.
          Jinak Michálek a Krausová mně připomínají aféru Nečas a Janulka, s tím rozdílem, že Michálek je skutečně arogantní a postrádá jakékoliv sociální cítění a Krausová je jak Janulka přes kopírák, v mladším vydání a s porno minulostí.
          Mimochodem si měla alespoň sundat ty ponožky 😀 . To pokud byste si našli její vystoupení na porno scéně.

          To se mi líbí

      • jaa napsal:

        🙂

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.