IDEA STÁTU RAKOUSKÉHO


FR.PALACKY:

ÚVODEM OPATŘIL A VYDAL Dr ZDENEK V. TOBOLKA.

V PRAZE NÁKLADEM J. OTTY 1907.

Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si je vytvořit. Toto údajně pravil František Palacký. Jedná se o výrok vytržený z kontextu. Ve skutečnosti zní takto: „kdyby státu Rakouského nebylo, musili bychom v prospěch Europy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.“ Ostatně i já, neznaje nyní uváděného dílka, také jsem si vše vykládal jinak. Ale, jak rád cituji starého rabbiho, všechno je jinak. Čtete pozorně (pokud již neznáte) a objevíte podivuhodné souvislosti nejen s dobou Palackého, ale i s dobami pozdějšími včetně současnosti. I věštecké schopnosti u tohoto historika se dají objevit.

 

ÚVOD

,,Idea státu rakouského“ jest největší a nejdůležitější politický spis dějepisce a politika našeho národa, Fr. Palackého (1798 – 1876). Fr. Palacký vydal práci svoji na jaře r. 1865, ve chvílích, kdy kabinet Schmerlingův umíral, kdy německý centralismus nemohl udržeti se v celé říši a kdy hrozilo Rakousku zavedení dualismu. Třeba že však v době té „Idea státu rakouského“ byla vydána, přece jest to práce politicko-theoretická, ne politicky praktická, a autor její jeví se nám ne jako politický praktik, nýbrž jako veliký politický myslitel.

Základní‘ myšlénka ,,Idei státu rakouského“ byla vyslovena Fr. Palackým dávno před r. 1865, hned r. 1848 a pak důkladěnji r. 1849.

Fr. Palacký odkazem v „Idei“ na svůj list z 11. dubna r. 1848 do Frankfurtu n. M. a na svůj lánek z prosince r. 1849 -O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku“, kteréžto práce obě byly s jeho vůli a vědomím připojeny jako přílohy k prvnímu samostatnému vydáni „Idei státu rakouského“, přímo naznačil, kdy pronesl myšlénky v „Idei státu rakouského“ hlásané poprvé a sebral nám tím zároveň nejdůležitější materiál, z něhož lze poznati celý vývoj politické theorie Palackého, týkající se idei státu rakouského.

O moderním úkolu Rakouska Fr. Palacký měl příležitost po prvé obšírněji rozepsati se ve svém dopisu z 11. dubna r. 1848 do Frankfurtu n. M., kde r. 1848 výbor padesáti za presidentství Soirona radil se o přípravách k uskutečnění velikého díla: politicky sjednotiti celé Německo, všechny země německého spolku, a dosáhnouti uskutečnění ideálu toho přetvořením spolku německých stát v spolkový stát německý. Palacký, který byl přizván k působení na díle tomto, v listě svém dne 11. dubna odmítl účastniti se prací shromáždění frankfurtského. Vystihoval nebezpečenství, které hrozilo z Frankfurtu n. M. národnostem v Rakousku a zvláště národnosti české. Odepřel účastniti se z důvodu, že pro spolupůsobení poslanců koruny české na budování velké říše německé není historicko-právního základu, poněvadž „spojení země české s říší Německou pokládáno i považováno býti musí, nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem“; ale účast odmítl důrazněji hlavně jako stoupenec zásady přirozeného, rovného práva všech rakouských národů, z obavy, že by ve velké říši německé, při jejímž vzniku by měla za své vzíti suverenita Rakouska, národnostem rakouským nemohly dány býti záruky trvání a vývoje jejich národnosti. Palacký z důvodů liberálních prohlásil se tehdy proti Rusku a pro program austroslavistický, a prohlásil se pro něj zvláště jako nacionál vzhledem ke snahám frankfurtským. V neporušení suverenity Rakouska viděl záruku trvání a vývoje české národnosti, on připouštěl jako uvědomělý a nacionalně cítící čech, aby Rakousko a Německo stály ve věčném spolku „k obraně i ke vzdoře“ a případně, aby mezi nimi zavedena byla i celní jednota, ale nikdy nemohl

v zájmu své národnosti spolupůsobiti, aby Rakousko bylo pojato do spolkového státu německého, Frankfurtem obmýšleného. V uvedeném právě dopise z r. 1848 Fr. Palacký poprvé obšírně projevil, stoje na myšlénce přirozeného práva národů, svoji víru v nutnost trvání Rakouska a prohlásil za jeho novodobou ideu: úplnou národnostní rovnoprávnost.

V článku „O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku“, který Palacký dne 21. prosince r. 1849 dopsal a dva dny na to v Havlíčkových Národních Novinách na žádost Havlíčkovu otiskl, Palacký valně doplnil myšlénku r. 1848 v list do Frankfurtu pronesenou. Po zavedení oktrojováné ústavy, v březnu r. 1849, kdy reakce vítězně postupovala v Rakouskcu, kdy centralisace v Uhrách pokračovala a kdy vláda rakouská chystala se dle slibu březnové oktrojírky oktrojovati centralistická zřízení zemská, vystoupil Palacký s návrhem na reformu centralistické a nadvládu němčiny v říši podržující oktrojírky ve smyslu svých federalistických zásad, které hájil v lednu r. 1849 v ústavním výboru říšského sněmu v Kroměříži proti jeho většině.

Palackého jako českého nacionála bolelo, že oktrojírka jest „u vysoké míře’* centralistickou a že je tudíž v odporu s novodobou ideou státu rakouského: národní rovnoprávností. Palacký tehdy pokusil se konkrétně ukázati, jak by se měla oktrojírka změniti, aby nenadržovala ani Němcům ani Maďarům. Žádal pro národy více autonomie, nežli ji poskytovala oktrojírka, a navrhoval v březnové oktrojírce změniti míru kompetence říšské a kompetence zemské. Taxativně vymezil jako záležitosti říšské: záležitosti dvorské, zahraničné, vojenské, říšské finanční, obchodní, říšské komunikační a dle možnosti stejné zásady právní ; všechny ostatní záležitosti přiřkl do kompetence zemské čili „autonomii národův“. Vedle říšských ministr přál si míti i ministry zemské čili národní, jichž by bylo sedm pro zemské skupiny: německou, českoslovanskou, polskorusínskou, maďarskou, rumunskou, jihoslovanskou, italskou, utvořené ne na základ historickém, nýbrž dle přislušnosti ethnické. Každá taková skupina měla míti i své kasační soudy a zemské sněmy. Zemský ministr by býval dle Palackého současně exponovaným ministrem říšským. Měl míti pro veškeru zemskou správu odborné rady ministeriální. Palacký také přijímal zřízení říšské rady, na niž pomýšlela oktrojírka, jenže

pomýšlel na ni zreformovanou ve smyslu svých zásad, V tomto článku Palacký jasně vyslovil, že si představuje uskutečnění moderní idey Rakouska, provedení úplné národnostní rovnoprávnosti, zavedením federace na základ národnostním, zřízení to, kde byla by říšská jednota zachována a jednotlivým národnostem zaručen svobodný autonomní vývoj.

Palackého „Idea státu rakouského“, sepsaná r. 1865, jest do jisté míry opakováním, ale i doplněním a době přizpůsobením Palackého myšlének, pronesených v dvou článcích, výše zmíněných. Jako r. 1848, tak i r. 1865 Palacký byl český nacionál, obávající se zvláště před Němci o svoji národnost, byl jako r. 1848/9 tak i r. 1865 hlasatel zásad liberálních a měšťansky demokratických. Jeho vývody byly logicky přesné: Chtěl, jako r. 1848/9, aby Rakousko mělo svoji ideu době moderní odpovídající, prohlásil za ideu takovou pro Rakousko, obývané různými národnostmi, opravdové uskutečnění národní rovnoprávnosti, stál na nutnosti existence národnostně spravedlivého státu rakouského v zájmu malých národností v Rakousku. Důsledně proto obrátil se proti centralismu, který udílel panství Němcům a za úkol Rakouska prohlašoval šíření moci a kultury německé na východ, a důsledně varoval před zavedením dualismu, který mu znamenal rozdělení se Němců s Maďary o panství v Rakousku. Centralismus i dualismus nesnášely se Palackému se svobodou a právem národním. Jako r. 1848/9 tak i roku 1865 moderní ideou státu rakouského byl Palackému zvláštní rakouský federalismus. „Hlavní zásluha,“ pravil, „i známka federalismu jest ta, že jen on sám jediný mocen a způsoben jest uvésti u nás v úplnou platnost zásadu rovného všem práva, kteráž jakož jest nejušlechtilejším ovocem osvěty novověké a křesťanské pospolu, tak i vítězně klestí sobě dráhu do budoucnosti u všech národův vzdělaného světa.“ Jako r. 1848/9 tak i r. 1865 Palacký za východisko svého programu pokládal přirozené právo národnosti, ale proti svým názorům z r. 1848/9 byl r. 1865 nucen vzhledem k skutečnosti nově vytvořené, vzhledem k diplomu říjnovému s jeho theorií historicko-politických individualit, kombinovat názor svůj právem historickým. Přiznával, že diplom říjnový ztížil provedení národní rovnoprávnosti, ale zase cenil, a to více nežli se skutečností se srovnávalo, federalistický smysl diplomu říjnového.

Ale nepřiklonil se na stanovisko historického práva úplně, nehoroval v „Idei státu rakouského“ pro restituci státního práva českého a také neuznával ani vzhledem k Uhrám zásadu kontinuity práva.

„Idea státu rakouského“ byla původně série osmi článků, které vyšly v politickém denníku „Národu“ dne 9., 12., 16., 20., 26. dubna a 3., 15., 16. května r. 1865. Hned po vydání článků těch ,.k žádosti vyslovené se mnohých stran“ byly stati ty sebrány v jeden celek a „přehlédnuté od samého spisovatele“ byly odevzdány ještě r. 1865 veřejnosti. Toto vydání obsahovalo ještě jako přílohy A) 3. B) psaní Palackého z 11. dubna r. 1848 parlamentu Frankfurtskému a článek Palackého „O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku“. „Vidělo se opakovati je,“ tehdy zdůvodnil nové vydání příloh těch v předmluvě k ,Idei státu rakouského“, datované „v Praze 18 máje 1865″, nejmenovaný vydavatel, „na tomto místě, aby věc důležitá, o kteréž v nich se jedná, nabývala vždy jasnějšího světla“

* *

Přítomné vydání pořízeno jest dle prvního samostatného vydání „Idei státu rakouského“.

„Idea státu rakouského“ vyšla r. 1866 německy pod názvem „Oesterreichs Staatsidee“ v překladu V. Kienbergra. Český text „Idei státu rakouského“ Palacký později otiskl v III. dílu Radhoště (str. 158—230) a prof. dr. B. Rieger ve svém kritickém vydání Františka Palackého „Spisů drobných“. Díl I., str. 209—267.

Na Kr. Vinohradech 29. října 1906.

Dr. Zd V. Tobolka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.