Rozhovor s Igorom Girkinom, bývalým „ministrom obrany“ DLR


Vyšlo v MK (Moskovskij komsomolec) 15. 8. 2019, preklad NavajaMM.

„Všetky revolúcie vznikajú v hlavách romantikov, vykonávajú ich fanatici a ich výsledky využívajú nenapraviteľní zločinci.“ Tento citát Thomasa Carlyla potvrdili dejiny už mnohokrát. Tento citát sa dá vztiahnuť nielen na revolúcie, celkovo je politika špinavá robota. No aj tak sa nezaobíde bez romantikov. Príkladom je aj život a osud Igora Girkina, ktorého asi viac ľudí pozná pod menom Igor Strelkov. S redakciou MK sa tento ruský Che Guevara podelil o podrobnosti zo svojho posledného pochodu, ktorý vykonal pred piatimi rokmi.

Medailón od redakcie MK:

Igor Vsevolodovič Girkin (pseudoným Igor Ivanovič Strelkov) sa narodil v roku 1970 v Moskve. Plukovník FSB na penzii. Absolvoval Moskovský štátny historicko-archívnický inštitút (1992). Ako dobrovoľník sa zúčastnil na konfliktoch v Podnestersku a v Bosne (1992 – 93). Zúčastnil sa prvej a druhej čečenskej kampane. V rokoch 1996 – 2013 pôsobil ako spolupracovník FSB. Pôsobil ako minister obrany Doneckej ľudovej republiky od 16. 5. do 14. 8. 2014. Vyznamenaný za odvahu (2003) a Suvorovovou medailou (2002), okrem iných ďalších štátnych vyznamenaní.

MK: Igor Ivanovič… alebo predsa len Igor Vsevolodovič? Ktoré oslovenie vás v súčasnosti lepšie charakterizuje, ktorému dávate prednosť?

IG: Pri normálnom rozhovore akceptujem obidve varianty. Keď však zoberieme do úvahy, že tento rozhovor je oficiálny, tak správnejšie bude Igor Vsevolodovič. Mal som pas na toto meno a ten mám stále.

MK: Niektorí vaši, povedzme tak, bývalí priatelia hovoria, že sa hanbíte za svoje rodné priezvisko. Takže nemajú pravdu?

IG: Nikdy som sa za svoje rodné priezvisko nehanbil. Zlodejov, podvodníkov a podobnú háveď som nikdy v rodine nemal všetko to boli vážení ľudia – vojaci, inžinieri, roľníci, mešťania…

Túto tému uzavriem takto: Igorom Ivanovičom Strelkovom som sa stal, keď začala druhá kampaň v Čečensku. Všetci dôstojníci FSB, ktorých vysielali na odlúčené veliteľstvá do Čečenska, sme dostali dokumenty s krycími, ako sa medzi nami hovorilo, umelými údajmi. Človek si mohol meniť čokoľvek, krstné meno aj priezvisko. Bolo to žiadúce, aby si zmenil.

Strelkov – to bolo rodné priezvisko mojej babičky z otcovej strany. Ivan sa volal môj obľúbený dedo z matkinej strany. Takže v mojej voľbe nie je nič čudného. Celých päť rokov ma v Čečne všetci poznali ako Igora Strelkova. A tak bolo celkom prirodzené, že keď som sa vybral na Krym a potom na Donbas, rozhodol som sa používať tento pseudoným.

MK: Poviem otvorene, že my dvaja sa nachádzame na opačných stranách ideologických barikád. Ale ako oponenta si vás bez výhrad vážim. Patríte k tomu vzácnemu typu politikov, no aj celkove ľudí, ktorí nielen prekračujú zákon, no neboja sa niesť za svoje činy zodpovednosť. Ťarcha zodpovednosti, ktorú ste na svoje plecia zobrali pred piatimi rokmi, nevylučuje možnosť, že sa raz ocitnete za mrežami v cele v Haagu. Počítate, že sa vaše okolnosti vyvinú takto?

IG: Považujem to za málo pravdepodobné. Po prvé, nemám v úmysle sa tam prihlásiť sám. To v žiadnom prípade. Po druhé, predpokladám, že vláda Ruskej federácie momentálne nie je naklonená takémuto vývoju udalostí. Samozrejme, ak sa k moci dostanú iné sily, veľmi pravdepodobne sa zmení aj moja situácia. No to je ešte vo hviezdach. Veľmi mnohí by si viac želali, aby som sa navždy odmlčal, než by som sa mal dostať na nejaké výsluchy. Ale a-priori ten variant, ktorý ste spomenuli, nie je možné vylúčiť. To riziko tu je.

No nebojím sa takejto alternatívy. Z dvoch dôvodov. Prvý a hlavný je tento: mám úplne čisté svedomie. Rozhodoval som sa podľa vlastných názorov a presvedčení a postupoval som tak, ako som to považoval za nevyhnutné a správne. Po druhé, keď si spomeniem, čo všetko som už v živote prežil, že som častokrát hľadel smrti do očí – a to nie v obraznom zmysle, ale naozaj – tak čo znamená Haagsky súd… Úplne neškodná záležitosť, niet sa čoho báť. Sám pre seba som sa rozhodol, že keby k tomu došlo, tak kategoricky odmietnem spolupracovať s vyšetrovateľmi. Nebudem uznávať legitímnosť súdu.

MK: Hovorili ste, že vojenské jednotky, ktoré boli pod vašim velením, nezostrelili „malajský Boeing“. A mimochodom, ja vám úplne verím. No poviem otvorene, že neverím, že nemáte žiadne informácie o tom, kto to urobil. Viete, kto ho zostrelil?

IG: Moju obvyklú odpoveď na túto otázku poznáte: domobrana Boeing nezostrelila. Viac to komentovať nebudem.

MK: Je však očividné, že na rozdiel od mnohých iných ste nikdy nespomenuli ukrajinskú stíhačku, ani žiaden ukrajinský „Buk“ a vôbec žiadne ukrajinské ozbrojené sily.

IG: Prejdime k ďalšej otázke.

MK: Nemáte pocit, že vás zneužili?

IG: Máte na mysli vo všetkom, čo sa udialo na Donbase?

MK: Mám na mysli tú situáciu s Boeingom.

IG: Nehovorme o tom.

MK: V poriadku. Obvinenie, ktoré voči vám oficiálne vzniesli Holanďania za účasť na tejto leteckej katastrofe, nejako zmenilo váš spôsob života?

IG: Nijako nezmenilo. Nemám možnosť žiadnym spôsobom posilniť svoju bezpečnosť. Ani skrývať sa nemienim. A to vôbec.

MK: No zrejme teraz nemôžete opustiť hranice krajiny.

IG: Nemal som v úmysle ich opustiť. Veď už od apríla 2014 sa na mňa vzťahujú sankcie. Som skoro na prvom mieste v prvom sankčnom zozname. A vlastne ani predtým som nikam nejazdil. V takzvanom ďalekom zahraničí som bol dokopy dva razy. V Bosne, keď som tam bojoval ako dobrovoľník, a v Rumunsku – tam som bol služobne v roku 1999 počas Kosovskej vojny.

MK: Súhlasím s tým, že nie je v záujme vlády, aby vás vydala. No vy sami ste povedali, že by mnohí chceli, aby ste sa odmlčali navždy. Ste nepohodlný človek mnohých stránok: jednak veľmi veľa viete, príliš veľa, a jednak nepatríte, povedzme to jemne, k apologétom vlády. Keby sme sa na vec pozreli cynicky, „problém Strelkov“ by sa dal riešiť aj iným, menej humánnym spôsobom.

IG: Chápem, ako to myslíte. Ale keď niekto príde o hlavu, ako sa hovorí, neplače za vlasmi. Keď som v apríli 2014 prechádzal cez Rusko-Ukrajinskú hranicu, chápal som, že je celkom možné, že nebude cesty späť. Bol som pripravený na to, že sa do Ruska už živý nevrátim. A možno ani mŕtvy. A to som mal za sebou päť rokov bojovej služby v Čečne. Mnohokrát po mne strieľali, dostal som sa do delostreľby… Život som mal ohrozený trvale, každý deň. Takáto hrozba pre mňa nie je ničím novým, ničím neznámym.

MK: Ale vtedy po vás strieľal nepriateľ.

IG: Lenže predtým som 16 rokov slúžil v FSB a viem veľmi dobre, ako špeciálne služby pracujú. Keď sa k nim človek dá, musí chápať, že služba ho môže obohatiť, ale môže, povedzme, aj veľa žiadať. A to vrátane najkrutejších obetí. Človek, ktorý strieľa do druhých, musí byť pripravený, že skôr alebo neskôr niekto strelí doňho. Nie je podstatné, z ktorej strany ten výstrel príde, či spredu alebo zozadu.

A ešte jedna poznámka. Áno, som nepohodlný. Vrcholne nepohodlný. Mňa nikto na Donbas neposielal. Sám som tam šiel, dobrovoľne, mal som vlastné motívy, buditeľské. Svojim názorom a ideálom som ostal verný, bez ohľadu na to, ako sa vyvíjala politická situácia, ako sa menila „línia strany“.

Ale všimnite si: mnohí z tých, ktorí ohýbali chrbát, aby podliezli pod túto „líniu“, sú už mŕtvi. Pán Zacharčenko – dal som mu titul „pán“ po tom, ako podpísal Minské dohody – okamžite nadšene prijímal za svoje skoro všetky príkazy z Moskvy. A kde je dnes?.. To isté sa dá povedať o celom rade ďalších Donbaských funkcionároch. Poslušnosť, to ešte nie je záruka bezpečnosti.

MK: Podľa oficiálnej verzie všetci títo funkcionári, vrátane Zacharčenka, padli ako obete ukrajinských špeciálnych služieb.

IG: Ja nehovorím o oficiálnych verziách.

MK: Máte inú verziu?

IG: Predpokladám, že bez účasti ľudí prepojených, povedzme to takto, s vplyvnými ruskými kruhmi, by nebolo možné odstrániť Zacharčenka. Nemyslím si, že rozhodnutie o jeho odstránení vzniklo v oficiálnej vláde, no je viac ako pravdepodobné, že existovali významné sily, ktoré na jeho odstránení mali záujem.

MK: O čo šlo týmto silám?

IG: O komerčné otázky. Kontrolu nad šedými schémami, nad priemyslom, nad všetkým ostatným.

MK: Politické motívy v tom neboli?

IG: Ak by politické motívy boli hlavné, Zacharčenka by jednoducho povolali do Moskvy a ostal by tu. Tak napríklad dopadol Bolotov. (Pozn. MK: Valerij Bolotov bol na čele Luhanskej ľudovej republiky od 18. 5. do 14. 8. 2014.)

MK: Vaša hlavná výčitka voči súčasnej ruskej vláde je tá, že v roku 2014 bol pripojený len Krym, a nie všetky „ruské“ regióny Ukrajiny. Zdá sa mi, že v tomto vláde trochu krivdíte. Áno, Kremeľ ustúpil. Nešiel do vyostrenia konfliktu so Západom, chránil si, tak povediac, živú silu, techniku a ekonomiku. Veď vy ste vtedy tiež ustúpili: opustili ste Slavjansk, Kramatorsk, Konstantinovku… A mimochodom, tento ústup vám tiež dodnes nemôžu odpustiť mnohí vaši bývalí prívrženci.

IG: Toto porovnanie nie je korektné. Poďme túto otázku rozdeliť na dve časti. Putinovi nevytýkam to, že obnovil pripojenie – to podčiarkujem, že nie jednoducho pripojil, ale obnovil pripojenie – len Krymu. Ja túto otázku staviam inak: Putin odmietol znovu obnoviť zjednotenie rozdeleného ruského národa. Vzdal sa jedinečnej šance, ktorá sa môže objaviť možno len raz za storočie. V podstate odmietol chrániť Rusov na Ukrajine. Chránil ich len tak jedným prstom.

Z tohto pohľadu je tá záchrana živej sily a techniky čistou prehrou. Tým, že Putin nevyriešil problém s Ukrajinou, nevyhral nič. Ľudia naďalej umierajú, vojna nemá konca-kraja, rastú vojnové náklady. A skôr alebo neskôr táto vojna aj tak prerastie do  horúceho štádia, lebo je to vojna občianska a také vojny sa nekončia prímerím. Sú len víťazi a porazení.

Tým, že sa do tejto vojny zapojil, bol povinný ju vyhrať. V tom prípade by sme stratili menej zdrojov a oveľa menej ľudských životov.

MK: No a čo keby prehral? Stávky boli veľmi vysoké.

IG: Prehra vtedy neprichádzala do úvahy. V roku 2014 sa dalo urobiť všetko. Keby si v roku 2014 Rusko pripojilo Charkov, Odesu, Dnepropetrovsk a zastavilo sa na tej čiare, v Európe a v USA by si s uľahčením vydýchli. A z toho, že sa Rusko zastavilo len so štvrťkou chodidla na Donbase, to je každému len na smiech. Je to ako zo Saltykova-Ščedrina: čakali, že z neho bude veľký zlodej, a on sa uspokojil s čížikom. K porážke vedie práve tá dnešná politika. Pomaly, ale iste. Putin opakuje chyby Miloševiča, pekne jednu po druhej. Krok za krokom, rok čo rok… Štát má, samozrejme iný rozsah, ale chyby sú rovnaké.

Teraz sa vráťme k mojej činnosti. Keby sme neodišli zo Slavjanska, tak by sme tam najskôr asi zahynuli. Netrvalo by to dlho. Pričom ešte pred konečnou porážkou posádky v Slavjansku by sme sa dozvedeli o páde Donecka, Luhanska aj o úplnej porážke ľudových republík. V ten moment, keď sme odchádzali zo Slavjanska, už nepriateľ úplne odrezal DNR od Ruska. Celú pohraničnú zónu už kontrolovali ukrajinské vojská. Úplne celú! A DĽR spolu s LĽR mali už len jediné miesto, ktoré ich spájalo s Ruskom, iba koridor Izvarino.

Z vojenského pohľadu bol odchod zo Slavjanska takým očividným, takým samozrejmým krokom, že nemá žiadny zmysel znovu ho posudzovať. Nad kritikou sa môžem len pousmiať. Ľudia buď nemajú šajnu, o čom hovoria, alebo zámerne dezinformujú. Áno, z vojensko-politického aspektu to bola pre obe republiky citeľná rana. Hlavne kvôli tomuto som sa snažil mesto udržať do poslednej chvíle. Využil som poslednú možnosť – úplne poslednú – na vyvedenie posádky. Keby som čakal ďalší deň, už by sa okruh obkľúčenia definitívne uzavrel.

Poviem aj to, že som neutiekol, neopustil som posádku, hoci mi neraz navrhovali, aby som prešiel do Donecka a prijal funkciu ministra obrany DĽR. Odišiel som len s celou posádkou, spoločne v tú istú noc. A kvôli tomuto je všetka tá kritika… Skúsili by tí, čo kritizujú, byť na mojom mieste.

MK: Vo svojich rozhovoroch hovoríte, že ste mali kategorický rozkaz: nepustiť Slavjansk. V predvečer ústupu vám tento rozkaz niekoľkokrát zopakovali. Aj tak ste sa rozhodli neuposlúchnuť, lebo ste nevideli iné východisko. Čudná je však iná vec: prezraďte nám, kto mohol dávať také rozkazy človeku, ktorý velil všetkým jednotkám republiky?

IG: Teoreticky mi taký rozkaz mohol dať formálny hlavný veliteľ, ktorým vtedy bol Borodaj. (Pozn. MK: Alexander Borodaj bol od 16. 5. do 7. 8. 2014 predsedom rady ministrov DĽR.)

MK: Borodaj hovorí, že on taký rozkaz nevydal.

IG: Naozaj ho nevydal. Popri všetkej mojej averzii k nemu, predsa len to nie je hlupák. Čo sa týka ostatného – nekomentujem.

MK: Vojenské tajomstvo?

IG: Keby som bol aj úplne civilnou osobou, existujú také hľadiská ako osobná česť a dôstojnosť. Medzi ne patrí aj zodpovednosť nielen pred sebou a blízkymi, ale aj za ľudí, ktorým som velil, ale aj za tých, s ktorými sme spolu konali spoločné dielo.

MK: No a v čom spočíval „maximálny plán“? S čím ste počítali vy a vaši prívrženci na jar v roku 2014?

IG: Vychádzal som z úplne jednoduchej, ale podľa mňa zjavnej logiky. Opätovné pripojenie Krymu bolo najsilnejším vojensko-politickým krokom, ktorý ma v danom čase nesmierne prekvapil. Pamätám si, keď nás, svoj najbližší štáb, takých 10 – 12 ľudí, zavolal Sergej Vasilievič Aksjonov po svojom návrate z Moskvy a vyhlásil, že referendum urobíme nie o vyhlásení samostatnosti, ale o opätovnom pripojeni k Rusku, zasiahlo ma to do hĺbky duše. Dovtedy som bol presvedčený, že budeme mať nové Podnestersko, novú samozvanú republiku.

No opätovné pripojenie Krymu – to je prekročenie Rubikonu. Je to prekročenie hranice, ktoré sa nedá urobiť bez toho, aby dôsledky boli osudové. Bolo nám jasné, že Západ nikdy na takéto riešenie nepristúpi. Že kým bude Ukrajina existovať v tej podobe, v akej ju poznáme dnes, konfrontácia bude len rásť. Ten tlak, sankcie, neprestanú. Toto bola udalosť, keď bolo nutné jedným úderom rozťať gordický uzol a nepokúšať sa ho rozmotať. Už nebolo možné váhať.

Bolo mi jasné, že v Kremli to chápu, preto som tú zdržanlivú podporu, ktorú som dostal od Aksjonova, chápal ako činnosť v rámci tejto logiky. Mimochodom, Aksjonov je veľmi rozumný človek. On chápal veľmi dobre, že Krym bez ostatného Novoruska, bez Severnej Tauridy – to je ako ruka bez krvi. Že Krym namiesto bohatého regiónu bude čiernou dierou, do ktorej bude treba nekonečne investovať. Len preto, aby tá odkrvená ruka neodumrela.

Myslel som si, že ďalším logickým krokom bude opätovné pripojenie Donbasu. Ako minimum – jeho premenu na nezávislý región. A potom bude nasledovať dominový efekt. Ruské – ruskojazyčné regióny Ukrajiny – predovšetkým Charkov, Dnepropetrovsk, Zaporožie, Nikolajev, Cherson, Odesa – sa odtrhnú od Ukrajiny. Vznikne nejaká federácia republík Novoruska, ktoré spoločne vytvoria zväz republík.

Ani Kyjev som nepovažoval za stratené mesto. Bez tejto tretiny obyvateľstva, polovice ekonomiky, skoro celej infraštruktúry, zvyšok Ukrajiny – minimálne po Curzonovu líniu – sa bude musieť skôr či neskôr pripojiť k obnovenému zväzu republík. V konečnom dôsledku sa iná cesta ani dnes nečrtá. Inou možnosťou je kapitulácia. Kapitulácia na Donbase sa automaticky odrazí na spochybnení stavu Krymu.

(Pokračovanie nabudúce…)

 

Zdroje:

https://www.mk.ru/politics/2019/08/15/igor-strelkov-rano-ili-pozdno-eta-voyna-pereydet-v-goryachuyu-stadiyu.html

Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

44 reakcí na Rozhovor s Igorom Girkinom, bývalým „ministrom obrany“ DLR

  1. Slim napsal:

    Zajímavé, a pěkně přeložené

    Liked by 1 osoba

  2. taras2 napsal:

    To co říká Girkin bylo přesně jádro sporu mezi Kchodlem, blahé paměti, a mnou na Terase. On zastával názor, že to Putin udělal dobře, že se Ukrajina časem „vykrví“ sama, samospádem. Já, ačkoliv jinak pacifista, jsem tvrdil, že ve chvíli, kdy ukrové páchali válečné zločiny na Donbase a bombardovali civilní obyvatelstvo a obytné domy, měli dostat ultimátum, Rusko mělo nad Ukrajinou vyhlásit bezletovou zónu, a pokud by Kyjev pokračoval ve svých zločinech, tak obsadit tu část Ukrajiny, jak to navrhuje Girkin. Byla to sice taková debata profesora s okresním hejtmanem nad geopolitikou, ale že měla svůj význam, svědčí i tenhle rozhovor. Tenkrát jsme se shodli, že nás rozsoudí čas. No a je to pět let a Donbas je pořád latentním zdrojem konfliktu, lidem se tam žije asi blbě, řešení žádné, ani na obzoru.

    Liked by 1 osoba

    • blbíš napsal:

      Já bych přece jen souhlasil s Kchodlem, protože Putin je hóóódně zdrženlivej politik, kterej už kolikrát dokázal, že prostě umí, to mu už nikdo nevodpáře! Nikdy se totiž nepouští do něčeho hlava nehlava (a to ani v případě, že ho drážděj na nejvyšší možnou mez, tedy když mu sestřelej stíhačku, nebo když se střílí do Rusáků za hranicema). Neřekl bych, že Strelkov je persona, která by mohla dávat za pravdu komukoli, nebo dokonce by měla vědět tolik co Putin, tedy jak na tom Rusko skutečně bylo (z pohledu roku 2004)! To ostatní, zdali měl-neměl jsou tudíž pouhé naše druhořadý spekulace, byť se nám to z pohledu „latentních zdrojů konfliktů na Donbasu“ nemusí líbit!

      Liked by 1 osoba

      • blbíš napsal:

        a kdo mi nevěří, ať si vzpomene, jak měla světová demokracie v tý době na Rusko přes Ukrajinu našlápnuto, dokonce si představovala, že budou mít x-tou vojenskou základnu na Krymu. A dneska? Ani hovno! Stejnou Ukrajinu by najradši ani neviděla a do Černýho moře si její loďstvo chodí zaplavat s hnědýma trenclema. A vo tom ten svět je = všechno je něco za něco.

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … pro ruský Donbasany bohužel

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Kdyby se takový Blbíš chtěl dostat k projektování, musel by mi třeba napsat.

            To se mi líbí

            • blbíš napsal:

              Stařec a Bavor, a neb, jenže – co s tím?

              Bavore, v dubnu sem to jako HIP zabalil (to bylo poté, co mi zemřeli dva kolegové /EI-Slaboproud_uměl i EPS-MaR/ a /ÚT co dokázal hravě i VZT/ a na nové mladé si vzhledem k jejich přístupu k práci (=zodpovědnosti) nemohu, vlastně už ani nechci, zvykat. Tedy mohu, ale nikoliv už jako HIP, který ručí svým majetkem a co dou za ním všechny průšvihy zakázky, udělá-li někdo chybu! Ale protože mi od sezení za PC už hodně brněly nohy, protože práce se nejen musí udělat, ale i vysedět, co si my dva si budeme vykládat, žejo?, tak sem vzal nabízený stavbyvodoucovství, tedy zápřah spíš „v nohách“. Ale to mě zase neuspokojilo jaksi od ramen výše, ale taky nezlomilo, rozumíte-li mi? Nyní už v podstatě jen paběrkuju, taky kdo by chtěl starce, kterej už nechce HIPovat a kdy veřejný zakázky od HIPů požadujou stále nabobtnávající garance jakoby poptávaly uložiště jadernýho odpadu, nebo dokonce pokladů? A tak mi i VZ, který bych ještě hravě sfouk, vlastně unikaj. A když přece jen splaším přísliby spolupracovníků-profesníků (což teď je přímo malej zázrak), že se mnou do nich pudou, tak zase zjistím, že dělám/me jen a jen křoví. A taky bohužel zjišťuju, že ty mý šediny mi moc nepomáhaj, protože pro ty zážitkový IN investory, co toho taky mnohdy moc nepobrali, jsem dávno OFF, co když ten stařec vlastně UŽ nic neumí? A taky zjišťuju, že ta stále furt moje žena vycítila příležitost a de po mě jak slípka po flusu a … a tak mě vodí po baráku a ukazuje, co všechno mojí leností v baráku zchátralo, co se musí udělat hned a co potom a … a já před ní utíkám do garáže, protože se to nedá stihnout ani za deset let! Prostě, Bavore, dilema jak vod depky, co Vám budu vykládat. I proto sem tudle napsal toho starce, co by měl umět skončit. Jenže já neumím sednout v noci ke stolu a jít třeba po stopách mých předků, jako to dokázal náš strejda a ještě píše, že ho to baví. Já sem se přistihl, že ani četba mě už nedokáže zklidnit, protože mám pocit, že něco zmeškávám, proto furt strkám čenich kam bych už neměl, třeba na webu se přistihnu jak pídím po novým ´softvéru´, o kterým tuším, že ho pravděpodobně už nebudu moci využívat, nebo zrovna teď sem se přihlásil na webinář naší komory, protože sem celej život hlídal nový, nepoznaný a chtěl sem to taky umět. Nebo teď projektu RD, ale s pocitem, že mi někde ujíždí “mrakodrap“. Snad vo tom jednou napíšu nějakýho starce, ale bude to už asi jen smutný psaní!

              Jo, a taky si ještě pamatuju Petřín v hloubi minulýho století, kdy sem čekal na jednu moc hezkou kamarádku a na lavičce seděl takovej bystrej stařík a mlčky zasněně koukal na Prahu. Slovo dalo slova a ten pán moc hezky povídal, a když slečna přicházela, taktně ztichl, zvedl se z lavičky, udělal jí místo, naposledy rekognoskoval Prahu pohledem v úhlu 180°, potom se zadíval znovu na nás, mohutně nasál vzduch, vydechl a teatrálně jako Libuše roztáhl ruce a zcela zřetelně a nezapomenutelně řekl: „končím“, podíval se na nás a s omluvným úsměvem prohlásil: „ však vy si na mě jednou vzpomenete“. Mohu Vás, Bavore, ujistit, nevím jak slečna, ale já za ty léta v důchodu už mnohokrát … jenže, co s tím?

              To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                sakra, zase to někde ztučnilo

                To se mi líbí

              • b napsal:

                dík, Bavore, budu to muset po sobě číst, to je prostě strašný

                To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Celkem chápu. Jenže nemusí jít vždy jen o VZ. Může se někdy jednat i o menší zakázky. Já osobně beru vše, co kolem mne letí. Protože na každé akci najdu něco, co jsem ještě nepoznal. A já jsem strašně zvědavý člověk. Ale tak to někdy chodí, že se prostě něco nechce nebo se ztrácí smysl to chtít. Ta moje poznámka byla jen k tomu, že jste psal, jak u vás chybí Zemanova moc vyvolávat práci (aspoň pro pisálky)

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                Když já sem v těch menších zakázkách docela nešťastnej, Bavore, nenaplňujou mě, je mi v nich smutno a stejská se mi po těch šarvátkách s kolegy, třeba když sme dělali nemocnice (to byla projektová špica), kde téměř všechno na začátku si vzájemně překáželo a vy ste musel tlačit a neuhejbat, prostě najít řešení, který ve výsledku nemohlo bejt kolizní. Třešinkou bylo, když vás personál pochválil a poděkoval, z toho sem měl osobně největší radost, to mně dělalo moc dobře, to mě naplňovalo. Kolegové, který mi při výrobních výborech nedarovali ani „ň“, tam prováděná vzájemná koordinace nezasvěceným mnohdy připomínala vostrej souboj vzájemně nekompatibilních lidí, který nemaj snahu se vzájemně domluvit, aby jen my věděli, že to děláme proto, abychom eliminovali možný chyby. Do posledního odkejvání vzájemný dohody = řešení mi mně drazí kolegové nedarovali ani „ň“, přesto sme se měli rádi a do práce se těšili. Po tomhle se mi děsně stejská, Bavore, to nynější „ložnicový“ projektování mě nikdy nenaplňovalo! Ale jak už sem psal, bohužel, taky už jen paběrkuju to co letí kolem mě, škoda!

                To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Chápu, on pohled rozpočtáře a projektanta se v některých situacích dost liší. Tyhle spory se mne nikdy netýkaly, maximálně, pokud jsem musel někomu vysvětlovat co ta a ta položka představuje. A také souboj s dotačními ROPáky. Kteří ovšem nakonec „musí“ vyhrát, protože jinak by dotace nebyla. A nejhorší situace byla právě nedávno, kdy jsme s HIPem museli donutit profesanty, aby dodaly svoje rozpočty v debilním formátu XC4, což pro mnohé byl neřešitelný problém a museli se hledat jiní, kteří to dokážou. A teprve pak byl koordinátor spokojený.

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                … ale kdo ví, možná to tak má bejt, možná to sou ty signály k odchodu, který by člověk měl vyslyšet dřív, než bude malér, nevím … jenže, co s tím?

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                Jakej RO- program používá formát XC4? Mám to chápat jako podmínku VZ, když píšete, že „jste museli“ …a kurva?

                To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Začíná se to šířit jako mor. Už jsem to převáděl asi 4x. Jedná se o databázový soubor *xml, ve kterém jsou vlastně všechny rozpočty bez problémů převoditelný. Ať se jedná o URS, RTS či Callidu a jejich modifikace. To je věc, která se projektanta dotýká jen natolik, že musí donutit profesanty, aby odevzdávali svoje rozpočty v XC4.

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                Bavore, teď zrovna sedím na webináři ČKAIT „Odpovědnost autorizovaných osob“ děs a hrůza.
                Celoživotní zodpovědnost a blbíši pořád na ráně.
                Všichni mlčí, no co říkám si, patří to k našemu údělu, žejo, s tím sme už nějak smířeni. Ale dávám si otázku, co politici, co justice a ještě se rozčilujou, že se po nich chce práce nějakým termínem, o zodpovědnosti raději pomlčím?

                To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          Kam se hrabe náš von, tolik holubnosti nikdy neměl, žejo?

          To se mi líbí

      • Alena Z napsal:

        Mně tu taky Kchodl chybí. Tak ráda jsem četla jeho brilantní analýzy světového dění. Kchodle, prosím, vraťte se! 🙂

        To se mi líbí

        • brtnikvbrlohu napsal:

          Mám obyvy že marné je to volání – v ledasčem jsem se sním diametrálně rozcházel, ale jeho pohledy hlavně na vojenskou – silovou stránku věci byly k nezaplacení.
          Problém je když někdo si honí své ego a posleze uražen na věky zaleze do houští by si lízal třeba i domělé rány. Taky se občs rejpnu – ale jen vocámcať pocámcať, hlavně hodit včas kotvu – pokud to škodí obecnému blahu.
          Jestlipak mu nějakej vrabec zašvitoří, že si tu jeho ctěné jméno pouštíme na špacír ??

          To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Kchódl byl brilantní analytik vycházející z aktuálních skutečností a znalostí. Takových je málo. Jeho názory tady velmi chybí.
      Girkinův pohled je důležitý a významný. Je to ale stále jen pohled člověka, který byl v hierarchii na středním velitelském stupni. Je především zkušený taktik a pracuje s údaji které má k dispozici. Vrchní velení jistě jeho nápady bralo vážně, ale muselo vycházet z mnohem širších znalostí, představ a také možností. Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, že si Rusko vrátilo Krym a zabránilo blízkému vstupu Ukrajiny do NATO. A také dokázalo v režimu sankcí se dále rozvíjet. Co mu „experti“ prorokovali si můžeme přečíst. Byl to rozpad, chaos a žebrání u Západu o podporu.
      Dnešní výsledek tedy má skvělý!

      To se mi líbí

      • taras2 napsal:

        Výsledek má dobrý, ale mohlo to být ještě lepší. Svého času, za Reagana, intervenovaly USA na Grenadě kvůli asi stovce „ohrožených“ amerických studentů (mimochodem, ta invaze byla fiasko a ti studenti ani nevěděli, že jsou ohroženi). Ze stejného důvodu Rusko mohlo zasáhnout ve chvíli, kdy byly ohroženy miliony Rusů na východní Ukrajině a po stovkách bylo zabíjeno těžkými zbraněmi ruské civilní obyvatelstvo. Putinovi chybí ta anglosaská drzost, se kterou páchají své zločiny Spojené státy, což je z hlediska míru dobré, ale pro Rusko špatné. Už několikrát couvnul, jsem zvědav, jestli bude schopen v zimě dotáhnout do konce západní provokaci s plynem (Nord Stream a tranzit přes Ukrajinu) a odpovědět tak, aby to EU pocítila. Vsadím se, že zase ustoupí.

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Rusko bylo před třiceti lety sraženo na kolena a západní experti předpokládali, že se samovolně rozsype a rozdělí na několik částí. Vše to bude doprovázet chaos a bída. A Ruský problém bude navždy vyřešen. V té době se nijak nemohlo zastat přátelského Srbska, které ničilo bombardování NATO. Miloševič padl.
          Před dvaceti lety se proces rozkladu zastavil a Rusko se začalo stabilizovat. Uvnitř byla velká pátá kolona a plno kompradorských elit. Po stabilizaci se začalo pomalu zvedat, stálo ho to všechny síly. Nemohlo protestovat a také věřilo NATO, že nebude zničena Libye. Souhlasilo s „bezletovou zónou“ u které se ukázalo, že platí jen pro libyjské letectvo. Kaddáfí byl bestiálně zavražděn.
          Před necelými deseti lety se Rusko stabilizovalo a zastalo se Sýrie, bezletovou zónu smetlo ze stolu a již zcela odepsaného Assada udrželo a dovedlo ho k vítězství.
          Při pokusu NATO ovládnout Ukrajinu a dostat vojska do blízkosti Moskvy tomuto vývoji zabránilo a navíc získalo Krym. Vyvolalo to obrovskou nenávist, ale Rusko to ustálo. Na víc než na podporu Doněcka a Luganska nemělo. Stále má doma pátou kolonu a ani kompradorské elity nebyly zničeny.
          Jak to bude s plynem uvidíme. Limitujícím faktorem je, že Rusko potřebuje peníze za plyn, který Evropa nutně potřebuje. Bude se muset najít kompromis, který na obou stranách chytrolíni odsoudí. Není důvodu k tomu, aby to „Evropa pocítila“.
          Globální politika není jednoduchá záležitost a emoce do ní nepatří. A pak přece jenom má Putin větší zkušenosti a schopnosti než pisálkové.

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            jo

            To se mi líbí

          • taras2 napsal:

            S tou rekapitulací je možné souhlasit, ale váš závěr ( Na víc než na podporu Doněcka a Luganska nemělo.) neodpovídá faktům. Pokud mělo na to změnit poměr sil v Sýrii, pak jistě mělo na totéž na svém západním dvorku. Pokud nechává NATO, aby provokovalo u jeho hranic bez rozhodné odpovědi, pak selhává v roli byť i jenom regionální velmoci. S tím plynem je to obdobné.

            To se mi líbí

            • blbíš napsal:

              naprosto mylná představa, protože v Sýrii se vedla/de úplně jiná válka, vyžadující úplně jinou taktiku, zbraně i lidský zdroje, než ty, který by vyžadovala válka na ruským „západním dvorečku“. Škoda, že není Kchódl, v tomhle má strejda naprostou pravdu. A pak!!! Rusák NIKDY nepude do přímýho střetu, natož války, jako první. Natož do nějakýho plynu, ten si poradí, neb má za ušima, ten je už potrénovanej od těch sankčních potížistů, jak málo kdo! Běda však tomu, kdo ho donutí jít do střetu i jako druhýho!

              To se mi líbí

            • strejda napsal:

              V podstatě blbíš odpověděl i za mně. Rusko je země, která na zbrojení a tím i na svoji obranu dává sotva desetinu toho, co dává NATO. S počtem obyvatel je podobně. NATO není žádný papírový tygr. Proto Rusko musí volit jinou taktiku než přímý střet.
              A také co by s rozvrácenou, nepřátelskou Ukrajinou dělalo? Dnes Ukrajina vysává ze Západu stamiliardy a nehýbe se z místa. Obyvatelstvo ji masově opouští, politicky je rozvrácená. Je opravdový blázen by o ni stál. Pro Rusko je podstatné, že nemůže vstoupit do NATO a i to stojí Rusy nemalé peníze.
              A jestli si myslíte, že přivtělení Krymu nebyla rozhodná odpověď, tak neuspějete na západě ani na východě. Byl to zcela neočekávaný mistrovský tah a vyšel velmi levně.
              Ukrajinu čeká trnitá a dlouhá cesta, něco naznačil i Girkin.

              To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                sakra, strejdo, my se dneska vzájemně ujojujeme! Měl by zasáhnout náš von a trochu to tu podeformovat, co říkáte?

                To se mi líbí

              • taras2 napsal:

                Strejda: „A také co by s rozvrácenou, nepřátelskou Ukrajinou (Rusko) dělalo?“ – tak tohle si říkal i ruský car o Aljašce, když ji za pár šupů střelil Američanům.

                „A jestli si myslíte, že přivtělení Krymu nebyla rozhodná odpověď, tak neuspějete na západě ani na východě.“ – jestliže někdo debatuje tím způsobem, že oponentovi vloží do huby (nebo do hlavy) něco, co oponent nikdy neřek a pak ho za to roznese na kopytech, tak to je styl diskuze, za který by vám na základní škole se specializací na vedení debaty nasekali rákoskou na zadnici.

                Liked by 1 osoba

              • blbíš napsal:

                Helejte vy hejhulo Tarasi, nezkoušejte to tady u Bavora s těmi vašemi praktikami, jako na vaší chcíplý terase, nikdo Vám na ně není zvědavý. Tady máte prdlajs nějaké pravomoce, abyste někoho mohl mistrovat rákoskou. Na to tady máme našeho Bavora a ten nám úplně stačí! Když neudržíte nerva, nepouštějte se do diskusí, nelezte sem a nedělejte nám tady z toho to vaše pohřebiště, ke kterému jste dotáhl tu vaší terasu. Strejda napsal to, co napsal, že si to vaše žlučovitá a asi už i chorá mysl vykládá jako roznášení vašeho vachrlatého ega na kopytech, je zcela vaší věcí, neznamená to však, že si to od Vás necháme líbit, vy hulváte.

                To se mi líbí

              • brtnikvbrlohu napsal:

                Blbíši ne tak zhurta 🙂

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                vím, proč to dím, brtníku, na to vemte jed!

                To se mi líbí

            • blbíš napsal:

              jo a ještě k tomu planu:
              http://www.novarepublika.cz/2019/09/kdo-pujde-na-hanbu-trump-nebo-biden.html
              hodně zajímavý

              To se mi líbí

        • jaa napsal:

          Myslím Tarasi, že je to krapítko jináč. U obou republik bylo referendum o samostatnosti nikoliv o připojení. Vezmete- li v úvahu složení,
          https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5931487?fid=6146657
          a taky fakt – že všude se najdou lidé, kteří si mylně myslí že i beze změn bude líp. je stávající výsledek úplně jasný. V tom se oba mýlíte,. Kdyby rusi/ nemyslím, že samotný P/. rozhodli podle návrhů, byl by to mazec a obrátilo by se to proti nim na celém světě. Nejenže by to byla skutečná anexe – která by tu o fous menšinu ponoukala být proti /viz co tohle_rozdělení dělá za paseku u nás/. Ať už proto, že šéfové podniků/nezapomeňme, že je to vysoce průmyslový kus země/ si mohou na jedné straně myslet – že se jim podaří zvrátit výsledky pochybné privatizace a těžit z toho sami, ale na druhou stranu – ty dělníky potřebují- takže na ně musí brát ohled. .
          Zřejmě počítali s tím, že jsou díky specializaci ve výrobě nepostradatelní – nepočítali s tím, že ad1- čína, ad2 -výstavba moderních fabrik a ruském území/ dokáže, že nejsou až tak nepostradatelní.
          Myslím, že jinak ani konat nemohli a naštěstí nekonali. Ukazuje to , to množství násldných různých „problémů“ a“stopek“ ať ze strany ejůnie nebo ušáků….sorry – tak se mi to jeví.
          I když docela nechápu – co tím žvaněním chtěl ex-špion dokázat. Obrátit mínění proti velení či co. geeroj… blbej.

          To se mi líbí

        • vera napsal:

          …což je z hlediska míru dobré, ale pro Rusko špatné…
          Jenže kdyby Putin převzal a používal tu anglosaskou drzost, tak by to sice možná bylo dobré pro Rusko, ale špatné pro mír. Co bychom v případě rozrostlého konfliktu říkali o Rusku teď? Že mělo být moudřejší a ustoupit, protože kdo teď celý ten rozjetý cirkus zastaví.)
          Vstoupit do konfliktu, někoho zachraňovat, je hodně těžké. Rusové mají dobrou paměť. Pro nás šli až do pekla, a jak dneska dopadají. Zasáhli by na Ukrajině – a čeho by se dočkali za pár let? Zpočátku jsem taky byla zklamaná, ale ten přístup – aby si Donbas sám získal svoji budoucnost – má něco do sebe. Není Putinova vina, že se na Ukrajině střílí, a že Ukrajina nespolupracuje.
          PS Tranzit plynu přes Ukrajinu se navýšil, ale jsem zvědavá co bude až se v zimě začne plyn na Ukrajině ztrácet ) – jednou už to Evropa zažila, a asi tohle byl taky důvod souhlasu ke stavbě NordStreamu, který sice obštěkávají, aby nedali najevo že se nemůžou dočkat, ale v podstatě se ho nemůžou dočkat) takže co z našeho pohledu vypadá jako ruský ústup, může být jen vítězné rozvalení se v křesle.

          To se mi líbí

          • taras2 napsal:

            Vera i jaa: vaše námitky mají svoji váhu, ale neberete do úvahy, že Rusko je v oblasti raketových strategických sil na stejné úrovni, jako jsou Spojené státy. A s takovými zeměmi nelze válčit jen tak a už vůbec ne konvenčními zbraněmi. Proto Rusové – u vědomí obrovské převahy NATO v konvenčních zbraních – změnili svou vojenskou doktrínu, nepoužít jaderné zbraně jako první, a dnes jejich použitím otevřeně vyhrožují. S takovým státem v podstatě nelze válčit bez vážného poškození až zničení útočníka.

            Co se sankcí Západu týká, jenom těžko už to mohlo být horší než dnes a navíc všechno pomine, jak říká básník. A navíc, obsazení východní Ukrajiny by nutně musela předcházet diplomatická aktivita, od zmíněné výzvy, aby ukrové přestali páchat válečné zločiny, od ultimáta přes radu bezpečnosti, jednání v OSN a s NATem. Kdyby tu agresi vůči vlastnímu obyvatelstvu Kyjev zastavil, pak by bylo dosaženo dílčího úspěchu.

            Obsazením území až k Dněpru a odříznutím Ukrajiny od Azovského a Černého moře by si Rusové vytvořili podmínky pro ně výhodný návrat k ustoupení na nějakou novou hranici, která by odtrhla rusky mluvící Ukrajince od zlořádu v Kyjevě.

            A konečně, a to je nevyřčený a hlavní důvod, získáním zhruba 350 km nárazníkového pásma (ve skutečnosti okolo 500 km) by Rusko získalo strategickou výhodu, když by v podstatě zabránilo nasouvání sil NATO na Ukrajinu a z pozemních zbraní vyřadilo rakety NATO krátkého doletu a omezilo účinnost těch s doletem středním.

            To se mi líbí

            • jaa napsal:

              pletete jabka a hruškama. zásadní je „rusky mluvící uikrajinci“ a taky… kdyby… bábi říkávala „kdyby pes nes.al- dál by uběhl“….jo a taky by někdo tu 350km nárazníkovou zonu musel někdo hlídat a obhospodařovat, něco by to stálo – myslím tím hlavně lidské životy a asi by to bylo ještě horší…..

              To se mi líbí

  3. Josef K. napsal:

    Strejda i blbiš mají velmi podobný názor (hlavní rozdíl vidím v tom, že ho blbiš vyjádřil expresivně). A já se domnívám, že mají pravdu. I přesto je pro mne tento rozhovor zajímavý.

    To se mi líbí

  4. anonymní napsal:

    Můj odkaz je na míle daleko od tématu bývalé východní Ukrajiny.
    Ale musel jsem jej dát, ukazuje na úroveň našeho současného vyspělého právního státu a morální integrity nezávislého soudce. Osobně bych si dal štamprli, abych to nějak překousl, ale musím do práce.
    https://www.novinky.cz/krimi/clanek/trener-plavani-dostal-za-strelbu-u-skoly-podminku-40298195?seq-no=3&dop-ab-variant=6&source=article-detail
    Ty prachy, co musí bránívší trenér zaplatit jsou pro mladýho učitele likvidační.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.