Světapáni – 2.část


 „Projednávalo se letos, pro BK tradiční téma změny klimatu? 

Č: Tam byl na seznamu účastníků jen jeden člověk, kterého by bylo možné vztáhnout k čistě klimatické lobby. Byl jím Bård Vegar Solhjell, šéf Světového fondu pro divokou přírodu v Norsku. Jinak nikdo. Takže struktury organizované letos BK, měly zájem na odsunutí tohoto publika (které podporuje G.Soros) do pozadí. Ale on sponzoruje zejména Bernie Saunderse Elisabeth Warren – možné kandidáty demokratů v příštích prezidentských volbách.

To, že se Sorosovi přestává dařit, bylo dobře patrné v Británii. Už loni v létě byl v deníku „Guardian“ článek o prudkém rozvoji hnutí „Best for Britain“, v jehož čele stojí známý labouristický poslanec Chuka Umunna, jemuž pomáhá lord Malloch-Brown. Že Brown usilovně pracuje pro Sorose, je velmi dobře známo. A tito dva vsadili na Chuka-Umunnu, labouristického centristu, který nepatřil k týmu Jeremmy Corbyna, ale pocházel ze starých kádrů Tonnyho Blaira.

Po otci je Chuka-Umunna Nigerijec, a zevnějškem tmavší než Obama. Zpočátku aspiroval na funkci předsedy labouristů, kterou obsadil Corbyn. Pak ho odsunuli, ale on našel jiný způsob, a v „Guardian“ se zalykali tvrzeními, že z jeho hnutí vzejde nová partaj „Best for Britain“, do které se přelijí zástupci dalších pravicových i levicových stran, stojící na jasně proevropské pozici proti Brexitu, na rozdíl od neznámo jakého Corbyna.

Tato nová strana se zúčastnila voleb do EP?

Č: Ano, oni se zúčastnili voleb, ale ne pod názvem „Best vor Britain“, ale pod novým názvem „Change UK“ (CHUK). Oni se tedy velmi snažili vytvořit z této osoby figuru srovnatelnou aspoň s Nigelem Faragem, lídrem Strany nezávislosti Spojeného království – tedy, v podstatě strany Brexitu. Ale už na začátku bylo zřejmé, že se Chuku-Umunnu prosadit nepomůže, nicméně na něj nadále vydávali Sorosovy peníze a peníze dalších lidí, snažili se přetáhnout labouristické poslance. Nakonec se jim to povedlo u 5-10 lidí, partaj byla zaregistrována, vstoupila do evropských voleb, záskala 3% hlasů a dostala nula míst v EP. Takže Soros si musí přiznat, že někde udělal chybu. Buď ve figuře, nebo v propočtech. A to, že se mu nedaří v USA, se mu z nějakého důvodu nedaří ani v Anglii.  Naproti tomu strana Brexitu Nigela Farage se už naplno projevuje v EU, a nejhlasitěji ze všech kritizuje nedemokratický a jaksi zákulisní způsob výběru vedoucích figur v evropské společnosti.

Dělají to kvůli propagaci, nebo za tím opravdu něco je?

Č: Mnohým se zdá, jakoby v jisté chvíli kdosi ukázala prstem, že je třeba prosazovat právě tyto, a už to jelo. Ovšem, strana Brexit nebyla zaregistrována měsíc před volbami, ale koncem loňského listopadu a v jejím čele na počátku stála Catherine Blaiklock, dcera známého polárníka a pokořitele Mount Everestu. Pak se tam ocitla Annunziata Rees-Mogg, sestra Jacoba Rees-Mogga, vlivného pravicově-konzervativního politika, který potom osobně tuto iniciativu podpořil.

A kdy se objevil pocit, že kdosi dal pokyn?

Č: To je zajímavý moment a časově se shodl se sérií pokusů Therese May o prosazení vlastní varianty dohod s EU, které se jedna za druhou hroutily. A tehdy vyvstala otázka, že pokud se parlament takto chová, pak se premiérka musí obrátit na královnu, aby požehnala rozpuštění tohoto složení Dolní sněmovny. A také se předpokládalo, že před dalším hlasovacím pokusem přijde premiérka s nějakou platformou, která bude platformou pro konzervativní stranu. Nicméně, ani jedno ani druhé se nestalo. Bylo jasné, že jsou věci, stojící nad Theresou May. A kdo ve skutečnosti stojí nad Theresou May, a ve skutečnosti je stále pro Brexit? Královna. Tím spíš, že králové nemají ve zvyku brát svá slova zpět – a královna po oznámení výsledků referenda k tomu pronesla projev a později od svých slov necouvla.

No, a samozřejmě, že to nebyla Theresa May, kdo rozhodl o přivítání Donalda Trumpa. To řešila královna.

A co otázka vztahů s Čínou – také ji řeší královna?

Č: Za prvé: – se do této otázky promítá historická konkurence Francie a Britského společenství o zvláštní vztahy s Čínou. Za druhé: – závisí na tom, kdo se stane britským premiérem po Therese May, a jak se projeví tým, který stávající vztahy s Čínou vybudoval. A to byl tým Jamese Camerona, který podepsal to, co se nazývá „Strategické partnerství 21.století“ s Čínou. Kdy v říjnu 2015 přijel do Londýna Si Ťin-pching a setkal se s celou královskou rodinou, kromě prince Harryho.

Klíčovou figurou, stojící za strategickou dohodou Číny a Británie je James Sassoon, který jako předseda Čínsko-britské obchodní komory vedl čínsko-britské fórum v době návštěvy Si. Zajímavé je, že James Sassoon je potomkem Davida Sassona, člověka v čínské historii v jistém smyslu legendárního, který byl v polovině 19. století pravou rukou britského premiéra lorda Palmerstona.

To bylo období Opiových válek?

Č: Ano, David Sassoon byl dodavatelem opia z Indie do Číny. Následně se potomci Davida Sassoona propojili příbuzenskými vztahy s Rotshildy a byli voleni do Horní sněmovny.

James Sassoon přešel z privátního bankovního sektoru za Camerona do státní služby, byl jmenován vedoucím zvláštního úřadu pro britskou atomovou energetiku. A nikoli náhodou se hlavní hospodářskou dohodou, podepsanou v rámci „Strategického partnerství 21.století“ byla modernizace britských jaderných elektráren, spolu s Francií.

Tenkrát Cameronovy plány narazily na silný odpor s progresistkou stranou, a zejména s „chicagskou partou“, sponzorující tenkrát labouristy v čele s Edwardem Millibandem a vytvořila blok labouristů se skotskými nacionalisty, kteří opět pod progresivistským vedením požadovali uzavření civilních i vojenských jaderných objektů ve Skotsku.

A znají Číňané Sassoonův rodokmen? Pokud ano, postupují podle zásady „A co si bez nich počnem?“

Č: Jistěže to vědí velmi dobře, ale jde o to, že činnost této společnosti, založené D.Sassoonem v Číně, měla dvě tváře, stejně jako např. práce belgických společností v Africe. Jde o to, že pro čínský textilní průmysl dodávala bavlnu stejná společnost, která dodávala i opium. A po skončení opiových válek, Sassoonova společnost pokračovala v dodávkách bavlny.

Co čeká Borise Johnsona v souvislosti s Brexitem poté, co vystřídá Theresu May?

Č: Jemu nahrává strana „Brexit“, což je vidět z účasti sestry Rees-Mogga v této straně, ale i na postojích Rees-Mogga samého, ale i podle chování této partaje v Europarlamentu, protože tam je tak podstatný geopolitický moment, jako vztahy s Tureckem.

Jde o to, že po známých událostech roku 2016, v souvislosti s pokusem o státní převrat, byl britský velvyslanec v Turecku prvním, kdo vyjádřil Erdoganovi solidaritu, a hned po něm sám Johnson, který připomněl své turecké předky.

Dál se Boris Johnson pokoušel přes svoje lidi pracovat v Afghánistánu, na čemž, podle mého názoru pohořel, třebaže ne definitivně. On zřejmě pochopil, že je pro něj lepší v tom momentě odejít, a jak je vidět, udělal to včas. Už tehdy bylo ale zřejmé, že linie, kterou se pokoušel vytvořit, zahrnovala Turecko do geopolitického projektu a v tomto smyslu pokračoval v Cameronově linii.

Ta linie je ale viditelně v přímém rozporu s linií EU, včetně nedávno uvalených sankcí na Turecko kvůli geologickému průzkumu na šelfu Kypru?

Č: Ano, je v rozporu s tím, co vůbec kolem Turecka EU dělá – včetně účasti lidí, kteří se tím předtím zabývali po linii Američanů. Je to parta blízká Clintonové a Allbrightové, která připravovala převrat v Turecku, stýkala se s iniciátorem tohoto převratu Fethullah Gullenem, s „Klubem Muhammada Rumi“ organizovala různé konference a další akce na podporu politických ambicí Ahmeta Davutoglu, tehdejšího tureckého premiéra, který v roce 2016 z premiérského křesla vyletěl, ale dnes se znovu objevuje na scéně a zakládá svoji partaj.

Docela nedávno vystoupil z vládnoucí strany Ali Babagan, člověk často zvaný do Bilderbergu. A k jeho odchodu z vládnoucí strany Turecka došlo právě po Bilderbergském fóru, na němž celá turecká delegace byla opoziční.

Stojí za zmínku, že na letošním BK byly dvě delegace zaměřené proti vládám svých zemí. Byly to delegace Turecka a Polska. S přihlédnutím k tomu, že se tam účastnili takoví operátoři falešných revolucí, jako např. Američan Jarred Cohen a Angličan Timothy Garton Ash, který vedl jednání s tzv. umírněným křídlem „Muslimského bratrstva“ před Arabským jarem, dá se předpokládat, že oba projekty, jak turecký, tak i polský se dělají stejnýma rukama. A přítomnost téma Ruska na seznamu témat BK, projevují se tím, že tam skutečně bylo několik expertů na Rusko, některých velmi nepřátelských, jako Tom Tagendhet, nebo Timothy Snyder, svědčí o tom, že změny, které se chystají provést v Polsku, nějak souvisí s Ruským tématem.

Snyder, profesor historie na Yale University je autorem knihy o 2. světové válce v nynější východní Evropě, kde jsou popsány zápletky toho, co se tam dělo, m.j. krvavé trestní akce Poláků proti Ukrajincům a naopak. Mimochodem, slovo „krev“, je v titulu té knihy. Tento člověk se o Rusku nejednou vyjádřil velmi negativně, a jeho přítomnost v BK napovídá, že se tam projednávala polsko-ukrajinsko-ruská otázka.

A tak se nejspíš právě tato otázka skrývala pod oznámeným tématem „Rusko“, a ne otázka plynovodů, třeba jsou také důležité.  Už jsem, vzpomněl Rotshildy a v této souvislosti třeba připomenout, že 5 dní před zasedáním BK David René de Rotshild byl v Baku na pravidelném každoročním fóru o ropě a plynu. Byl v tom jistý smysl, bereme-li v úvahu, že dnes kvůli politické slepé uličce v Izraeli a ostřejší, než je zvykem, srážky mezi Tureckem a Řeckem na Kypru, lze nadlouho zapomenout na předpokládané budování plynovodu EastMed z Izraele přes šelf Kypru do Řecka a dál do Evropy. A proto je téma Baku zajímavé a pozornost k němu větší a Bidenova nedůvěra k Zakavkazsku pochopitelná. Není nic divného na tom, že se tento region zdá být tak napjatý.

A Balkán, jakkoli je to divné, se stává méně napjatým, třebaže se tyto dva regiony vzrušují současně.

Nicméně, když ohlašovali kandidaturu Španěla Josepa Borella na funkci eurokomisaře pro zahraniční věci, ozývaly se obavy, že si s Balkánem neporadí…

Č: To je způsobeno tím, že Borrel je kategorickým odpůrcem oddělení Katalánska od Španělska, a je logické, že v souvislosti s Katalánskem a dalšími separastickými otázkami, Španělsko Kosovo neuznává. Přestože Kosovo uznaly mnohé evropské státy, včetně Německa, právě Německo zaujímá dnes k Balkánu pozici zachování statu-quo, tedy neměnit žádné hranice. A to nejen na Balkáně, ale ani hranic mezi Rumunskem a Moldávií. Ale pokud by se v otázkách měla důsledně dodržovat pozice Merkelové, pak by musely Ukrajina a Moldavie zrušit svoji směnu území, v jejímž důsledku dostala Moldavie přístav Giurgiulesti.

Téma překreslení hranic na Balkáně se ale neztrácí…?

Č: To téma, jak je známo, prosazoval tým Johna Boltona. Na druhé straně toto téma už dříve nastoloval Tony Blair. A ještě před ním se objevil tzv. „Petersův plán“. Peters, nejpravicovější ze všech konzervativců, nakreslil svoji mapu, které např. Mitrovici přilepil k Srbsku. Proč? Je tam kombinát Trepča, pro nějž se ruda nachází na jedné straně hranice, zatímco on sám na straně druhé. A připojení kosovské Mitrovice k Srbsku znamená, že tento průmyslový celek začne pracovat. Po americkém bombardování a oddělení Kosova jak vedení kombinátu, tak i srbská vláda byly přesvědčeni, že budou pohlceni. Ve skutečnosti ale se tam všecko zastavilo a kombinát nepracuje. A byla v tom určitá logika, protože podíváme-li se na persony, které připravovaly Miloševičovo svržení, vidíme tým Jima Sharpa a Petera Ackermanna, v němž ze 20 lidí je 16 – ekologistů. Slavný Srdža Popovič stál v čele fondu „Ekotopie“. Proč ten název? Protože jeho úkolem bylo zastavit výrobu, a zajistit, aby napříště už Jugoslávie nebyla průmyslovou zemí.

Můžeme se na Boltona dívat jakkoli, ale je to tak, že ať v Africe, nebo na Balkáně, či v Austrálii – kdekoli, ale jeho tým stojí na straně těch, kteří jsou spojeni s těžbou kovů, ropy, atd.

Ale vedle zájmů ekonomických, má srbské téma i stránku ideologickou, která se nakonec netýká jen k tomu, zda budou závody pracovat nebo ne. Je tu i otázka vědomí, způsobu života lidí: – budou pracovat v průmyslu, nebo místo toho „sednou“ na drogy? Pak to bude naprosto jiná země – spíš jen území…

Tím spíš, že je to křižovatka drogových tras. A je-li proti tomu nějaký protijed, tak souvisí s rozvojem.

A jak jsem pochopil našeho prezidenta Vladimíra Putina, když hovořil o souvislosti alkoholizmu (třebaže tento termín nepoužil) s antirozvojem, měl na mysli na mysli odpor této klimatické progresivistické sešlosti nejen k jakýmkoli konkrétním průmyslovým projektům, ale vůči našim duchovním hodnotám. Tak například, v Jekatěrinburgu, kde se kolem parku dělo to, co se už dávno děje v evropských zemích, USA, v Africe, – kdekoli. Proniklo to i k nám – a to je nutné říci a ukázat skrytý smysl.

Zdroj:                  https://www.youtube.com/watch?v=hz72NCii0zo&t=2290s

Překlad:  hroch-hlava190730

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky, hroší kůže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Světapáni – 2.část

  1. strejda napsal:

    Jestliže se k prvnímu dílu nedalo nic dodat, v druhém dílu je to ještě složitější. Dodat se dá vlastně dost, ale je velmi složité se v záplavě faktů orientovat a reagovat na množství závažných informací. Asi bude málo čtenářů, kteří článek přečtou; kvůli pochopení souvislostí nejméně třikrát.
    Co ale pochopí všichni je, že svět je dnes velice složitý a probíhají v něm procesy na které evidentně nestačí většina českých politologů a komentátorů. V české diskusi zaplevelené diletantismem a amatérismem či neutuchajícími boji typu Čapí hnízdo nebo ministři Staněk a Benešová, není prostor na poznání současného světového vývoje. Přitom jde o naši budoucnost.
    Ta dnes již vůbec nezáleží na Česku a jeho voličích. Tak dlouho jsme chtěli samostatnost až jsme ji dostali i s naším nulovým podílem.
    Dobrou noc, to je to nej co se dá říci.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.