373-Na prahu neštěstí: „temnota obestřela svět“

Zajímavá úvaha populárního ruského historika, sociálního filozofa a autora řady velmi zajímavých publikací Andreje Fursova…

V jednom z příběhů románu „Pán prstenů“ Tolkien zaznamenává katastrofu stahující se nad Středozemí. Řeči o krizovosti našeho světa už v lidu zdomácněly. Jsou, mimochodem, i tací, kteří tvrdí, že jde o přehnané obavy. Ale co říkají odborníci, přičemž odborníci neangažovaní a nenáchylní k hysterickému strašení…

Oloupení bývalého socialistického tábora, a především pak Ruské federace (RF), světovou krizi jen oddálilo.

Koncem minulého roku jedna z nejznámějších vědeckých struktur – Santa Fe Institute (SFI) – uspořádala mezinárodní konferenci k nejostřejším problémům blízké budoucnosti. Zúčastnili se jí velcí učenci, odborníci uznávaní ve svých oborech. Posuzovaly se otázky ekonomiky, financí, energetiky, demografie a klimatu.

Začněme ekonomikou.

Mezi léty 1856 až 2018 prožil svět jako celek i USA 34 hospodářských cyklů o průměrné délce trvání 4,7 roku. Výjimkou byl cyklus devadesátých let minulého století, trvající 10 let, během kterého západní vrchnost fantasticky zbohatla. Výjimečnost dekády „tučných krav“ pro „pány světové hry“ byla podmíněna třemi faktory, a všechny souvisí s rozpadem SSSR:

1. V důsledku této katastrofy bylo na světový trh vrženo obrovské množství levných (protože uloupených) energetických, chemických a metalurgických surovin, což prudce srazilo jejich ceny a stejně prudce zvýšilo zisky mnoha západních společností;
2. Došlo k prudkému růstu díky zahraničním investicím v Číně; láce čínského zboží vyvolala světový spotřební boom;
3. V 90. letech USA a Západ jako celek na jistou dobu snížily vojenské výdaje a volné zdroje nasměrovaly do sociálních programů.

To vše nejenže umožnilo oddálit globální krizi, na jejíž okraj se Západ dostal koncem 80. let, ale pokropilo „zlatým deštěm“ jeho hospodářství.

Ovšem, nic netrvá věčně. Oloupení bývalého socialistického tábora, a především RF, jen odsunulo krizi, ale její příčiny neodstranilo, a v roce 2008 „zahřmělo“ s plnou parádou, a to tak, že autoři zprávy o hospodářství na konferenci byli nuceni přiznat, že po krizi let 2008-09 kapitalistické hospodářství takové, jakým bylo skoro 200 let, přestalo existovat; základem hospodářství se teď definitivně staly nikoli výroba a zisk, ale spekulace a emise.

„Čtvrtá průmyslová revoluce“, neboli Neomytologie

Mimochodem, někteří západní ekonomové a politici vzhlíží k tzv. „čtvrté průmyslové revoluci“, kterou neustále propaguje část davosské sešlosti. Autoři jedné ze zpráv, přednesených na konferenci SFI, tyto naděje přesvědčivě rozbíjí, a „čtvrtou průmyslovou revoluci“ řadí do oblasti neomýtologie. Podstata a logika jejich argumentů je následující. Každá průmyslová revoluce předpokládá zrychlení tempa růstu produktivity práce.  Za posledních 20 let k tomu nedošlo: střednědobá tempa růstu produktivity práce v letech 2009-2017 byla nižší než v letech 2000-2008 a v tomto období byla nižší než za poslední dvě dekády 20.století. Od počátku 20.století světové hospodářství tak nízká tempa nepamatuje, a proto Západ nyní vůbec nevstupuje do „čtvrté průmyslové revoluce“, ale nachází se na samém konci „třetí“ – s velmi nejistou perspektivou do budoucna.

Řada vystupujících si všimla toho, že s hlediska produktivity byla „třetí průmyslová revoluce“ nejkratší a nejslabší, když vyčerpala přírůstek efektivity za pouhých 25 let, produktivita práce sféry obchodu a služeb – 0,4%. „Druhá průmyslová revoluce“ (spalovací motor, ropa, pásová výroba) trvala déle, průměrný růst produktivity práce – 2,3-2,5%; „první“, která trvala ještě déle (uhlí) dávala 2% růst.

Nenaplnily se naděje ani na internetovou ekonomiku, která proti očekávání zapůsobila nikoli na sféru výroby, ale na sféru obratu – reklama, marketing, finance. Dnes tu máme novou módu – „digitalizaci“, „digitální svět“.

Nicméně mnozí experti mají za to, že to jsou jen „císařovy nové šaty“, zástěrka (a pro nepříliš vyspělé země – prostě nové šidítko), operace k zakrytí neřešitelné krize. Naděje na robotizaci jsou liché: ta nepovede ke snížení poptávky po těžké, jednotvárné a málo prestižní práci, související s „lidským faktorem“.

Vesele nevypadají ani prognózy odborníků v energetice. Na jedné straně zpochybnili názor, podle něhož se zásoby energetických surovin a dalších zdrojů planety vyčerpávají. To je dobrá zpráva. Na druhé straně, je horší zpráva – o tom, že ekonomická rentabilita jejich těžby klesá. Klíčovým ukazatelem je tu EROI, což je vztah energie vhodné k využití z určitého zdroje – k množství energie, vynaložené na její získání. Probíhá neustálý pokles EROI, m.j. pro plyn a ropu. Pokud v polovině šedesátých let dosahoval EROI pro těžbu ropy a plynu v Saudské Arábii 120:1, pak dnes v těžbě ropy ve světovém průměru to je – 15:1, a u břidličné ropy a plynu dokonce jen – 7,5:1. Pokles EROI pak „pracuje“ na pokles HDP a reálných příjmů obyvatelstva, a následně pak pokles přidané hodnoty a zisku. V takových podmínkách se snížení spotřeby a poptávky stane trvalou tendencí. To vše, podle prognóz účastníků konference, prohloubí a zesílí globální finančně-ekonomickou krizi, podle nich počátkem 20. let nevyhnutelnou.

Neštěstí nynějšího světa

Nicméně to nejsou všechna neštěstí dnešního světa. Kromě ekonomických faktorů působí i další – demografické a klimatické, které prudce zesilují sociální negativa, která krizi přidávají sociologický a přírodní rozměr.

Růst obyvatelstva planety se zpomalil, nicméně podle názoru demografů, není hlavní problém v růstu, ale v nerovnoměrnosti demografického růstu v zemích Severu a Jihu. Přelidnění Jihu, chudoba, přírodní katastrofy, války – to vše vyhání „jižany“, především Afričany a Araby tam, kde je „čisto a světlo“, – do Západní Evropy. Ale, jestliže se USA s migrací z Latinské Ameriky jakžtakž vyrovnávají, tak Západoevropané se nemají čím chlubit.

Podle oficiálních informací představují Asiati a Afričani 6% obyvatel Francie, neoficiálně ale 13-15% – průměrné číslo je tedy 10%. V Německu je toto číslo ještě vyšší. Podle antropologických výzkumů, při výskytu více než 15% nositelů cizího etnokulturního kódu, převážně mladých (do 40 let), se kulturně-civlizační transformace místního obyvatelstva stává nevratnou, a to i při zachování původního jazyka. Pokud je tomu tak, pak Německo již dosáhlo bodu nevratnosti, a Francie a Británie se pohybují stejným směrem.

Zvláštní pozornost věnují analytici věkové struktuře migrantů – je to mládež. Gunnar Heinsohn (profesor přednášející na berlínské Spolkové akademii bezpečnostní politiky a římské Akademii NATO pro obranu; poradce amerických bezpečnostních služeb) vydal v roce 2003 knihu „Synové a světovláda, role teroru v růstu a pádu států“. Heinsohn zavedl termín „nekvalitní demografická priorita mládeže“. V podstatě jde o propočet vztahu počtu mužů ve věku 40-44 let a chlapců ve věku 0-4 roky. K demografickému selhání dochází, když na každých 100 mužů ve věku 40-44 let připadá 80 a víc chlapců mezi 0-4 lety.

Čím víc je „cucáků“, tím vyšší je pravděpodobnost sociálních otřesů v budoucnosti

V Německu je tento poměr 100:50, ale v Pásmu Gazy 100:464 (nikoli náhodou prohlásil jeden z předáků Palestinců, že vítězství jejich věci nezajistí moderní zbraně, ale děloha arabské ženy). V Afghánistánu je poměr 100:403, v Somálsku 100:364, v Iráku 100:351, v Sýrii 100:253.

Podle Heinsohnova mínění, má přebytečná mládež Afriky a Blízkého východu jedinou cestu – do Západní Evropy, a migrační krize roku 2015 potvrzuje hlubokou správnost této prognózy. Podle jeho názoru pak v polovině 21.století dosáhne migrační potenciál Jihu 950 milionů lidí; z nichž zpravidla migruje max. 10%. A oněch 95 milionů stačí, aby sytá, bílá, křesťanská Evropa přestala existovat.

V příštích 15 letech regiony evropského Severu, východní Sibiře, Přímoří a Dálného Východu Ruska se z málo obydlených změní přemění v neobydlené.

Demografickou situaci v RF autoři zprávy o demografii D.Coleman a J.Goldstone nazvali katastrofální. Od roku 1991 zaznamenává RF stabilní pokles populace (jen v letech 2003-15 byl zaznamenán stabilní převis ukazatelů porodnosti nad úmrtností). Dnes RF úrovní úmrtnosti zaujímá 126.pozici – mezi Senegalem a Novou Kaledonií, zatímco porodností se máločím liší od  zemí Východní Evropy. Podle zprávy výše zmíněné vysídlení povede na jedné straně k vystřídání obyvatel Dálného Východu Číňany, ale na druhé straně – už v nadregionální úrovni – zpochybní zachování územní celistvosti země. Přidáme-li k tomu, pro RF demografickou hrozbu se strany Střední Asie, zvláště pak ze zóny Ferganského údolí, pak se situace stává ještě ponuřejší: nové stěhování národů je reálnou perspektivou tím spíš, že je podporována hrozbou geoklimatické katastrofy.

Experti na klimat otevřeně přiznali: protože planeta vstoupila do období neprobádaných klimatických procesů, nemohou sestavit matematické modely na základě historických údajů, odrážejících reálie minulých dob.  Změny v posledních desetiletích jsou takové, že podle NASA se plocha území vhodných k životu s extrémní úrovní tepelného stresu zvýšila více než 50x. Dokonce i pokud se průměrná světová teplota zvýší o necelé 2 stupně, tak na pomezí 20. a 30. let tohoto století se velká přímořská města Asie a Afriky (jako Lagos, Kalkata, Dháka, Šen-žen, atd.) stanou pro život prakticky nevhodná – kvůli vysoké vlhkosti a stále rostoucímu horku.

Tají ledovce Arktidy, Grónska a Antarktidy. Podle družicových snímků ztratily polární oblasti za poslední dekádu kolem 15% ledového příkrovu. Při zachování takové dynamiky se může úroveň Světového oceánu zvýšit o 7-10 metrů, což povede k zatopení území, na němž žije cca miliarda lidí.

To, podle mínění expertů, otevře epochu života v podmínkách „velké vody“. Mimo jiné bude pro tuto epochu typický přesun obrovských mas lidí, a z toho plynoucí ostré sociální a etnické konflikty. Ovšem, daleko ne všichni vědci považují zvýšení hladiny oceánů na kritickou úroveň v důsledku tání ledovců za nevyhnutelné. Někteří ruští výzkumníci například, s poukazem na nestejnou výši hladin Světového oceánu předpokládají, že přebytek vody může tento rozdíl v úrovni vyrovnat, a k podstatnému zvýšení hladiny nedojde. Nicméně, v každém případě, i změny podkritického rozsahu „synergicky“ posílí negativní efekt změn v hospodářství, demografii a dalších sférách, a budou tlačit svět ke katastrofě.

„Uši“ ultraglobalistů

Závěry účastníků konference obsahují skrytou šifru. Pravdivým označením řady tendencí:

1. Ponoukají veřejnost k určitému závěru;
2. Záměrně se zdržují velmi váženého, v podstatě ústředního závěru.

Autoři zpráv ponoukají ty, kteří se budou seznamovat s materiály konference, k jednoduchému závěru: – v žádném případě nikoli stát, ale jen nadnárodní struktury – jako nadnárodní korporace, anebo ještě lépe, světovláda – jsou schopny se s hrozbami vypořádat. A proto je nutno státní suverenitu omezit. A odsud zřetelně „čouhají uši“ ultraglobalistů.

Při debatách o sumární krizi všech sfér, nekladou účastníci konference otázku podstaty celostní krize. Je pochopitelné, proč.

Protože by se museli vyslovit o krizi kapitalizmu jako systému; dokonce ne o krizi, ale o agónii, před kterou kapitalizmus nespasí dokonce ani světovláda.

Co z toho všeho pro „ušlechtilé chlapce“ vyplývá? Jednoduché. Jsme na prahu neštěstí. Jeho pravděpodobnost roste tím, že podle prognóz – jediným ohromným stabilním a plně zabezpečeným územím v podmínkách geoklimatické katastrofy zůstane – Severovýchodní Eurasie, tedy Rusko. To z ní dělá lákavý kousek pro světové dravce, přitom ze všech světových stran. To může naši situaci přiblížit k zemi Puškinova cara Dadona:

„Čekali vojska od jihu,
ale ta jdou z východu.
Jenom co to tady spraví –
od moře jdou hosté draví…“

V takové situace nelze být slabý: jak říkají v americké námořní pěchotě: – pokud vypadáš jako jídlo, určitě tě sežerou. A proto musíme mít vždycky obrněný vlak připravený na záložní koleji – s velkým množstvím jaderných nábojů a mnoha dalšími „překvapeními“. Aby to stačilo, jak se říká, „v dobré míře“.

Zdroj: https://zvezdaweekly.ru/news/t/2019741053-fYFAW.html