Maturita a individualismus


Nevím, jaká byla maturita za doby První republiky, ale vím, jaká byla maturita v době normalizace. Tedy v době, kdy se projevy individualismu začínaly potlačovat a strana a vláda se snažili vše držet v nějakém pokud možno stejném nařízeném řádu. Říká se tomu zglajchšaltování.  Kupodivu maturity byly naopak projevem přihlédnutí k individuálním schopnostem jednotlivých maturantů.

Ano, byla státem daná témata maturitních písemných prací, akorát je nikdo neposílal elektronicky, nýbrž je ministr školství ráno vyhlásil v Rozhlase po drátě, který byl tehdy v každé učebně, a zbytek byl ponechán na jednotlivých vyučujících. A ten kantor za ty čtyři roky znal svoje „ovečky“, věděl, kdo má jaké vyjadřovací schopnosti, kdo dokáže vyplodit mnohastránkový elaborát i z popisu ozubeného kola i kdo je rád, když napíše volnou úvahu v minimálním počtu stránek. Takže věděl, že i ten málo upovídaný má jinak znalosti, které jsou pro další postup potřebné.

I ústní zkoušky probíhaly v atmosféře maximální „rodinné“ pohody, nikdo se nesnažil studenty zkoupat. Naopak se všichni opět snažili z maturantů dostat maximum jejich znalostí a teprve na základě toho se rozhodovalo o prospěchu.

Výsledek podobných maturitních zkoušek byl ten, že již při odchodu od stolku student věděl, zda danou zkoušku složil. A po skončení dne se dokonce dověděl i skutečný prospěch, který vycházel z konzultací přísedících. Prostě individuální přístup ke každému jednotlivému studentovi byl základem maturitní zkoušky.

V současnosti jsou maturity popřením všech ideálů doby, jsou odosobněné, komunisticky zglajchšaltované. Tak zvaná „státní maturita“, která se snaží vytvářet maturanty dle šablony a DIN, vlastně ani maturitou není. Testy obecných znalostí jsou sice dobrá věc, ale patří spíše do hodin „občanské výchovy“, ne však k maturitě. Univerzální testy, které nerozlišují mezi druhy škol vyhodnocované strojovým zpracováním vůbec nerespektují skutečné schopnosti jednotlivých osob. Prostě individualismu je u maturit tvrdě popřen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Maturita a individualismus

  1. bob napsal:

    Naprostý souhlas s článkem. Za mých zlatých časů .-)))) proběhla selekce v prvním ročníku a kdo se dostal k maturitě, tak ji udělal (maximálně v opravném termínu, který byl v září).
    V současné době, aspoň co já vím podle svého okolí píší žáci už od základní školy pořád nějaké testy, což pokračuje ne střední škole. O ústním zkoušení, které za mých časů bylo běžné se jim může zdát. Sice ovládají mobily, PC, ale neumí se pořádně výžvejknout.

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Přesně! Za ty čtyři roky nás měli všichni kantoři přečtené tam i pozpátku. Pár jedinců propadlo, pár školu opustilo. Ty ztráty byly tako do 10%. Ostatní byli vystaveni „spravedlivému teroru“, aby se na té průmyslovce opravdu něco naučili. Učitelé přesně věděli, kdo je čistě teoretik, látku technického charakteru se sice naučí, ale v praxi mu bude prd platná a čerti vědí, čím se bude jednou živit (to byl můj případ).
      Samotná maturitní zkouška nebyla vůbec jen formalita, ale přece jen se při ní přihlíželo, jak si student vedl celé čtyři roky. Nebyla to tedy „sázka do loterie“, když třeba byl student trémista nebo měl prostě blbý den. Když někdo studoval čtyři roky na dvojky, tak se asi něco už naučil, ne?
      A kantoři při samotné ústní zkoušce bezostyšně svým žákům pomáhali, mě např. ing. Šedý s konstrukcí a výpočtem spojky 🙂 .
      (Veselé vsuvka: Zastavil se nade mnou na potítku, chvilku zíral na moje náčrtky a řekl:
      „Sakra, chlape, co jste to vymyslel?“ A za další chvilku dodal: „No, ono by vám to nějak fungovalo, ale zkuste to raději takhle…..“. A začal mi tiše radit. Do začátku, pak už jsem se chytil sám, vzpomněl jsem si.)

      To se mi líbí

  2. brtnikvbrlohu napsal:

    Potvrzuji z vlastní praxe – ono to začátkem 90tých let ještě jelo setrvačností – a byla tehdy možnost lecos zohlednit – třeba v třídě ála Marečku prodejte mi pero nechat u maturity udělat se 4 češtinu 40ti letého studenta který odbornou část znal a u kterého maturita znamenala že v práci za stejnou dostal o pár stovek víc. Nebo podržet studenta který se v praktické části totálně psychicky sesypal že nebyl schopný ničeho.
    Testování je pohodlné ale jinak jen na hrubou orientaci – hlavní přínos je kšeft pro firmy co to dělají.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Je zajímavé, že na jednu stranu se prosazují testy jako objektivní hodnocení a na druhou se propaguje tvůrčí myšlení, které je s testy v příkrém rozporu.
      Vždyť starý typ maturit byl o tvůrčím zvládnutí problému – maturitní otázky – a přístup byl často velmi kreativní.
      Zase se vkládá otázka Qui bono?

      To se mi líbí

  3. NavajaMM napsal:

    Tiež potvrdzujem z vlastnej skúsenosti. Na škole som bol známy ako „kockatá hlava“, ale nesadla mi otázka z fyziky. Mal som ju vybavenú veľmi rýchlo a nevedel som, čo o nej rozprávať 15 minút. Nebol som presvedčivý. Komisia mi spočítala všetko, čo o mne vedela, inak môj výkon rozhodne nebol na jedničku, čo mi napísali na vysvedčenie.

    To se mi líbí

  4. st.hroch napsal:

    K tématu bylo už napsáno vše, co bych zmínil já. Takže se omezím na informaci pro Pantátu ve věci startu poštovního holoubka…:-)

    To se mi líbí

  5. Ahele napsal:

    Maturitní komisí byly kladně oceněny i takové nehoráznosti jako při otázce z ruštiny zemědělství v SSSR (či cosi podobného) maturantka při pohledu na diapozitiv s chmelovým štokem, neznaje správný výraz v RJ, hbitě odpověděla – eto sacharnaja svjokla. Komise buď právě spala (ale na to nevypadali) nebo s vážnou tváří zbývající členů odkývla řuštinářovo – da pravilno.
    Jakpak by to dopadlo v testu? Asi blbě.

    To se mi líbí

  6. Antimon napsal:

    Myslím si, že jde o dvě různé věci. Maturanti by měli, v oblasti všeobecně vzdělávacích předmětů, mít nějakou úroveň. Od toho jsou to maturanti, že ano. Odborné věci by měly být věcí každé školy. Ona se nějak profiluje a má ve společnosti nějaké jméno. Alespoň v době, kdy jsem maturoval já, tomu tak bylo. Ale to nastavení úrovně by mělo být dáno na úrovni obsahu látky (nazývaným „sprostým slovem“ osnovy). Ta maturita by pak měla pouze potvrdit, že daný študent ten obsah látky více či méně zvládl a osvědčil schopnosti se v dané problematice orientovat. Ovšem jisté penzum všeobecných znalostí by mělo být garantováno = státní maturita. Jinak je ta maturita zbytečná a může být zrušena.

    To se mi líbí

    • brtnikvbrlohu napsal:

      To pemzum dřív garantovaly osnovy, ostatně než začalo hrozit bububu za každého vyhozeného žáka který na školu neměl nebo flákal během studia tak byl až na výjimky odejítý dřív než se k maturitě vůbec dostal. Onu úroveň garantoval předseda komise kterým byl učitel ze školy se stejným zaměřením – ale odjinud a jeho jmenování bylo záležitostí kraje, nebo u některých škol ministerstva pod které škola spadala např. zemědělství či zdravotnictví – než i tyto školy spadly pod školství. Když se předseda komise postavil – odůvodněně proti některému hodnocení, tak nezbylo než to respektovat, jinak by to dal do zápisu co šel nahoru.
      Že testové státní maturity jsou pitomost je vidět na každodenní praxi, a pokud se někde něco „narovnalo“ tak to mělo pádný důvod coby zmírnění nepřiměřené tvrdosti – rozhodně se nepustil dál nikdo kdo by svými znalostmi nesplňoval kriterium schopnost fungovat v praxi.
      Paseku začalo dělat až financování škol podle počtu žáků, které vedlo ke snaze nabrat co nejvíc a udžet je za každou cenu co nejdýl.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.