O rozpočtu na rok 1894 – Almanach Naše doba


Zajímavé pojednání o státním rozpočtu Rakousko-Uherska s objasněním dluhové politiky. Pro naše ekonomy docela podnětné čtení.

Rozhledy po veřejném hospodářství.

STÁLÉ PŘEBYTKY STÁTNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ NECHRÁNÍ PROTI ZVYŠOVÁNÍ BERNÍ — RŮZNÉ UTAJENÉ ZPŮSOBY NOVÝCH DLUHŮ STÁTNÍCH — KLESÁNÍ MÍRY ÚROKOVÉ ZDRŽENO STÁLÝM DLUŽENÍM VEŘEJNÝCH HOSPODÁŘSTVÍ; OHROMNÉ ŠKODY Z TOHO — JIŽNÍ DRÁHA A DRÁHA STÁTNÍ SPOLEČNOSTI DO SPRÁVY STÁTNÍ — UHERSKÁ PAROPLAVEBNÍ SPOL. DUNAJSKÁ PROTI NAŠÍ.

V polovici minulého měsíce předložen byl říšské radě rozpočet státní a naše občanstvo zvědělo z úst ministra financí potěšitelnou zvěst, že i letos budeme míti ne sice příliš veliký, ale přece patrný přebytek ve státním hospodářství. Zároveň z účetních závěrek za rok 1893 vyšlo na jevo, že skutečný přebytek za onen rok dostoupil výše 23 ½ mil. zl. a že ve státních pokladnách se nahromadilo hotovostí již na 208 mil. zl. — všemu tomu arci divným bylo kontrastem officielní prohlášení, že třeba zavésti lihový monopol a že stát potřebuje těchto zvýšených důchodů k tomu, aby se mohl »volněji rozháněti rukama*. To je tím divnější, jelikož rozpočet je opravdu dělán náramně střízlivě; daně skoro všecky jsou odhadovány znatelně nižšími sumami, nežli činil jich skutečný výtěžek již za rok 1893 a také ostatní důchody státní nejsou příliš optimisticky rozpočítány. Jaký to má býti tedy rozmach státních rukou, když mu dosavadní, řekněme, přímo skvělý výsledek nepostačuje.?
Vždyť se dá téměř s úplnou bezpečností čekati, že i budoucně budou skutečné přebytky předstihovati velmi značně rozpočty ministrem financí sdělané.
Arci zároveň uslyšeli mnozí z úst ministra financí velmi nepříjemná překvapení. Přebytky nejsou prý dosud tak veliké, aby se mohly úředníkům hubeně placeným zvýšiti platy. Rovněž není skoro ničím pamatováno na úpravu našich vodních cest: sumy celkem nepatrné, které by čtenář snad přece na to shledal v příštím rozpočtu, jsou pouze splátkami na vydání už dávno povolená. Za to však uplaceno bylo na 10 mil. zl. salinek (dluhu to počítaného mezi státní dluh nezaložený) a nevydá se asi 3 mil. zl. Umořovací renty, k čemuž by ministr byl dle dosavadních zákon a dle dosavadní praxe oprávněn
Tedy snad už pece konečně uplácíme své obrovské dluhy, pomyslí si tu snad některý potěšený poplatník. Minula tedy již ona strašná léta, kdy stát ne po milionech ale po desítkách a stech milion každoročně se zadlužoval! Škoda, a bohužel, že musíme iluse ty hned zažehnati. S tím uplácením dluh provádíme už od r. 1867 veliký sebeklam, spočívající na osudném neporozumění!
Není ani zdaleka pravda, že bychom dluhy upláceli, naopak dosud naše státní dluhy povážlivě narůstají a ne snad jen tím, co se skutečně jako dluh nový vykazuje, ale tak divně děláme dluhy nové, že při tom si ještě myslíme a také se odvažujeme tvrditi, že staré vlastně uplácíme.

Tento klam se stal následovně : Za dluh, který naši monarchii do r. 1868 tížil, zaručila se pouze naše polovice říše, od uherského státu spokojili jsme se stálým ročním příspěvkem 30 1/3 mil. zl.
Tento dluh byl z části nezaplatitelný a z části se umořovati měl dle určitého plánu. Ale naše finance byly napořáde ve velmi chatrném stavu a nemohlo se nikterak pomýšleti na to, aby se něco uplácelo z dluhů dosavadních. Byla tedy přijata zásada, že se má to, co ročně připadne na umořování dluhu, sehnati novou výpůjčkou a sice nesplatitelnou ; takové výpůjčky každoroční zvaly se umořovací rentou a vykazovaly se mezi řádnými důchody státními a nepovažovaly se nikterak za nový dluh. Zatím se však praktiky té užilo k tomu, že si naše finanční správa nevypůjčovala pod tímto titulem pouze na umořování dluhů, nýbrž přímo dělala nové dluhy na placení každoročních úroků. Tím si vysvětlíme, že vydání úrokové na tento dluh r. 1871 činilo ročně 105 mil. zl. kdežto r. 1892 vystouplo již na 115 mil. zl., ačkoli dluh tento dle úmyslu zákonodárcových měl býti stále týž. Na sklonku let sedmdesátých pod titulem umořovací renty naděláno čistě nových dluhů ročně 20—35 mil. zl. Nyní se již přece trochu lépe hospodaří, renty umořovací vydává se poměrně již málo, ale posud přece pod tímto titulem se státní dluh fakticky ještě zvyšuje, ačkoli při tom se napořád všude tvrdí, že se dluhy již i uplácejí. Aby se splácení to mohlo posouditi, dlužno připomenouti, že od 1890—1894 bylo vydáno umořovací renty asi přes 30 mil. zl. a že dluhu splatitelného za tu dobu ubylo pouze 23 mil. zl. (vezme-li se úrokování roční 4¼%  za základ). Také na r. 1895 neuplatí se dle rozpočtu žádný dluh, jelikož se vydá umořovací renty na 8 mil, zl. a splátka dluhů umořených bude obnášeti pouze 7,8 mil. zl. Nynější ministr je si toho také vědom a přímo letos při debattě rozpočtové pravil, že by se měl důchod z renty umořovací v rozpočtu  vlastně škrtnout. Ale pak bychom neměli žádný přebytek, nýbrž deficit.
Jiný tajený způsob dlužení státního je ten, že jednotlivá ministerstva na zvýšené potřeby svého odboru daly si povoliti říšskou radou zvláštní úvěr, který se nepočítá do ostatních dluhů státních, ani do řádných vydání rozpočtu. Tak povolen úvěr 8 mil. zl. ministerstvu vyučování na stavbu školních budov, ministerstvo obchodu vyžádalo si menší úvěry na stavbu a výkup pošt a daleko větší úvěry na pořízení a rozšíření železničních vozidel. Rovněž samostatné dluhy uzavírány na vystavení komunikací ve Vídni (a pod tím titulem zadluží se státní správa nejméně aspoň 80 miliony zl.).
Uváží-li se, že na úpravu naší měny vydáno už 100 mil. zl. Zlaté renty 4%ní a že ještě asi tolikéž bude jí třeba na příště vydati, že se musí z oběhu vzíti salinky, dluh to úrokovaný nízkými procenty a místo něho vydati renta výše úrokovaná a že banka rakouskouherská žádá splacení své půjčky 77 mil. zl. a že stát přejal 12 mil. zl. dluhu skladiště v Terstu a velmi značné nové dluhy železniční a jiné převzíti se chystá, nebude vůči všemu tomu snad nikdo tvrditi, že u nás už přešla doba státního dlužení a že nadejde čas, kdy budeme konečně své dluhy spláceti. Tomu ještě dlouho a dlouho tak nebude.
A přece jak dalekosáhlé by to mělo účinky, kdyby konečně se stát odhodlal opravdu spláceti své dluhy. Za poslední doby jak naše, tak uherská polovice, uzavřely značné nové půjčky, a jak viděti také v budoucnu budou se dále dlužiti. Uhry také na úpravu měny i na doplnění svých dopravních prostředků hodlají uzavírati značné nové výpůjčky. Ačkoli tedy dlužení našich finančních správ nepřestalo a hned ještě nepřestane, pece nabídka kapitalistů je tak veliká, že jim nově vydávané dluhopisy pořade nepostačují a kursy všech cenných papír vystupují značně do výše. V »Neue Freie Presse« (ze dne 1. listopadu t. r.) vypočítáváno na základ udání kursovního lístku, že cena rakouských cenných papír na burse znamenaných za pouhých 10 měsíc posledních vystoupla bez mála o 500 mil. zl. Věc ta jeví se býti dosti přirozená; spořitelny platí ze vkladů 3—3 ½%, ano i méně, patrně každý raději si koupí cenné papíry, které pořade se u nás zúrokují ještě nad 4% — tím spíše, protože právě spořitelny samy ukládají své jmění z valné části v těchto cenných papírech. Jak by to však na trhu peněžním vypadalo, kdyby náhle státy naše nejen se přestaly dlužiti, nýbrž počaly své dluhy spláceti. Papírů cenných by ubývalo a poptávky po nich by značně přibývalo; výsledek by se objevil značným klesáním úrokové míry. Že toto klesání zcela dobře u nás je možné, vidíme na příkladě států západoevropských. Anglické 2 ¾ %ní konsoly a francouzské 3%ní renta vystouply značně nad pari, ačkoli vlastníkům hrozí stálé nebezpečí, že papíry ty budou konvertovány čili splaceny pouze nominálním obnosem. — Považme jen, že naše polovice říše platí ročně asi 165 mil. zl. úrok na své státní dluhy a ač úroky ty jsou nejméně 4%ní a vyšší (asi 70 % úrokuje se skoro 4,2%) ; kdyby úrokovou míru bylo lze snížiti opravdu na 3%, uspořil by tím stát ročně 45 mil, zl. na úrocích. A to by se státu zcela jistě, třeba za delší dobu, podařilo, kdyby objevil pevnou a vytrvalou vůli stále, po případě zprvu jen nepatrnými obnosy dluh spláceti. A naše finance by nám to jist také dovolily, zejména, kdyby se zavedl lihový monopol. Arci nesměl by všecky zvýšené důchody státní skonfiskovati společný ministr vojenství a náš ministr zemské obrany pro účely válečné. —
Snížením úrokové míry nezískal by pak pouze stát, nýbrž všichni dlužníci, hlavně hypothekární. V Cislajtanii je přes 4000 mil. zl. hypothekárních dluhů, kdyby úroková míra klesla na 3%) znamenalo by to při nejmenším ulevení poplatnosti roční 40 mil. zl. pro zemědělce.

Poslední dobou mluvilo se stále, že uherský ministr financí chce vydati již také 3%ní dluhopisy. To prozatím by nemělo žádného smyslu ani rozumu a spíše by státním financím škodilo, leda že by se některé dluhopisy níže úrokované prozatím vydaly na zkoušku. Dosud se 4%ní uherská renta korunová úrokuje 4,1 % a nelze tedy nahlédnouti, proč by se měly vydávati dluhopisy níže úrokované nežli 4%, tím by si stát jen bral možnost v budoucnosti snížiti své úrokové břímě. Zrovna tak není dosud na čase konvertovati naši sjednocenou rentu, pokud totiž nevystoupne nad pari renta 4%ní ta neklesne opravdu úroková míra na 4% nebo pod ně (renta sjednocená se úrokuje na 4,2%) — Za to by měli hypotheční  banka zemská a česká zemská banka přikročiti k vydávání dluhopisů (zástavních list a komunálních obligací) níže úrokovaných, na př. 3¾ %ních anebo 3½ních; ty by jist šly dobře na odbyt, a kdyby se pokus vydařil, mohly by se všecky dosavadní 4%ní a 5%ní také konvertovati. Proč se k tomu dosud správy těchto bank neodhodlaly, vždy přece jsou k tomu zmocněny sněmem zemským ?

Sestátnění jižní dráhy začíná se bráti dosti do opravdy, již brzy sejdou se delegáti dráhy a státu, aby začali vyjednávati. Také o dráhu státní společnosti se stal pokus; v železniční státní radě usnesena resoluce, aby vláda na to pomýšlela i aby k tomu cíli vystavěla křídlo z pražského nádraží dráhy Františka Josefa do Libně, které by se tam připojilo ke trati státní společnosti. Prozatím arci není známo, že by ministr obchodu se vážně zabýval podobným plánem.
Na sestátněné české dráze západní zůstanou prozatím pro dopravu zboží staré vysoké tarify dopravní v platnosti. Patrně ministerstvo obchodu nahlédlo, že dosavadní marnotratné hospodářství s drahami nemže dále trvati a že třeba hleděti, aby deficity z nich nerostly do závratné výše. Ale lék proti tomu volený je velmi divný; proč práv mají napravovati státní finance a pochybené dřívější železniční hospodářství zrovna jen ti dopravovatelé, kteří až doposud vysokými sazbami západní dráhy beztoho přespříliš byli poškozeni?

V Uhrách konečně se ustavila dunajská paroplavební společnost uherská, která bude míti roční podporu státní 400.000 až 450.000 zl. a která bude úplně podrobena uherskému ministerstvu, pokud se to týkati bude dopravních sazeb. Tak bude míti naše dunajská paroplavební společnost hrozného konkurenta, jelikož uherská vláda ustanoví po případ na jednotlivé uherské zboží takové sazby, že rakouská paroplavební společnost nebude moci zdaleka tak lacino dopravovati, a bude-li chtíti přece konkurovati, nahradí si to zejména od našich průmyslník, kteří budou exportovati do podunajských stát balkánských. Tak zase nás jednou Maďaři důkladně předstihli, aniž z naší strany se co stalo, aby se obhájily prospěchy našeho obchodu a průmyslu. Dohodnutí mezi rakouskou a uherskou společností se nevydařilo, nastane tedy mezi nimi tuhý boj. V zápase tom Maďaři budou asi dosti bezohlední, jak z dosavadních zkušeností jsme je poznali, i budou vlastní paroplavební společnost velmi úsilně podporovati svou rozvětvenou sítí státních drah, kterých dnes je značně přes 10.000 km.                                                                            P. L.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na O rozpočtu na rok 1894 – Almanach Naše doba

  1. Bavor V. napsal:

    V almanachu jsem objevil jednu zajímavost. Všeobecně je známo, že slovo „roboti“ je vymyšleno Josefem Čapkem jako rada pro bratra Karla. Jenže roku 1768 se v anonymním promemoriu objevila věta: Im Interesse des Statswohls, welches »dem Privatnutzen nur etwelcher Mitglieder allerdings vorzuziehen* und mit Rücksicht auf die — namentlich in folge des siebenjährigen Krieges — sehr misslischen Verhältnisse des Landvolkes ist also ein energisches Eingreifen zu Gunsten desselben und zwar eine Suspendirung;der Roboten und sklavischen Schuldigkeiten* nothwendig
    (Energického zakročení státu k vůli venkovskému lidu a to suspendování * robotů a otrockých závazností* jest tu třeba v interesu státního blaha, »jemuž sluší ovšem dáti přednost před soukromým užitkem jen některých členů* a se zřetelem k poměrům venkovského lidu zejména po sedmileté válce velice zlým.“)

    To se mi líbí

  2. Rexus Orbis napsal:

    Jenže tady je zřejmě řeč ne o robotech (jako pojmenování lidí po otrocku či po nevolnicku pracujících), ale o robotě ve smyslu robotní povinnosti. Nikoliv o robotech ve smyslu pojmenování lidí povinovaných robotou na panském majetku, čili asi tu je řeč o zrušení robotních a otrockých povinností . Jelikož si byli vědomi, že se těm otrockým závislostem (na vrchnosti)= povinnostem alias nevolnickým říkalo zkráceně robota, ale nikoliv tomu nevolníkovi robot. Otroku, tedy člověku vykonávajícímu práci po otrocku alias tomu dost podobně po nevolnicku se hodně po staru říkalo RAB. Takže to se Vám pane Bavore jen promítlla jakoby do němčiny daná podoba slova robota. Ale o žádných Die Roboten tedy těch robotech tu řeč není, jen o robotě, respektive robotách, tedy nevolnických pracech či závislostech obecně.Takže robot jako pojmenování umělého stroje, eventuelně zhotoveného na způsob vzhledu člověka v této době za sedmïleté války užito ještě nebylo.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Nic se mi nikam nepromítlo, jen mne prostě zaujal ten tvar „der Roboten“. Nic více.

      To se mi líbí

      • vera napsal:

        To slovo kroužilo prostorem, čekalo jen na příhodnou chvíli )
        V češtině jsou holt navíc nějaké ty koncovky, takže der roboten by se asi překládalo jako robotující, robotníci.
        Pro mně jemná souhra náhod: Minulý víkend jsem byla v Hradci, na procházce kolem rybníků, krásný svět. A o tom jednom se na Wiki píše:
        „Když robotníci stavěli hráze k tomuto rybníku, měli nad sebou jako dozor velmi přísného biřice. Když jednou biřic robotující dělníky obzvlášť peskoval, popadli ho a hodili do vody. Od těch dob je nejen rybník, ale i Černý potok nazýván Biřičkou.“

        To se mi líbí

  3. Cech napsal:

    Nevím ale všem je jasné, že lp.1894 již robota jako forma současných daní byla vyřešena.
    Patent z roku 1713 robotní povinnosti reguloval na tři dny v týdnu od soumraku do úsvitu.
    Roku 1738 vyšlo nařízení císaře Karla VI., omezující tažnou robotu pouze na 10 hodin denně. Ruční práci restrikce nepoznamenala. „Při ruční robotě může vydržeti člověk trochu déle než dobytek s potahem,“ představoval časové využití robotujícího dobový výklad.
    Marie Terezie, svým patentem z roku 1775 stanovila již jasně délku robotního pracovního dne na osm hodin v zimě, 12 hodin v létě.
    Celkem ovšem do roku 1848 ale dál platily některé robotní povinnosti sedláků, rozdělených do několika tříd v závislosti na jejich zámožnosti.
    Nejnižší ruční robota činila 13 dní ročně, nejvyšší tři dny v týdnu v závislosti na výši daní. K mimořádným povinnostem patřila například svatojánská povinnost robotovat od sv. Jana Křtitele do sv. Václava, od června do září, a to tři dny v týdnu s jedním podruhem.
    Proto byl onen robot nahrazen námezním dělníkem a systémem daní, no a to platí doposud.
    Tož současný post_feudální systém, opravdu nemá zásadních rozdílů, co se týče množstevních odvodů vrchnosti.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Ale text o „robotech“ je z roku 1768. Jen se objevil v jiném článku z almanachu z roku 1894 jako odkaz na minulost selského stavu. Článek ale dávat nebudu, není v něm nic, co by bylo pro dnešní dobu zajímavého.
      Jinak mne mrzí, že nezaujal výklad rozpočtu, který je v mnohém poučný i dnes.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.