Bocian


Vždy na začiatku apríla sa objaví na záhrade a ja viem, že už prídu teplé dni.

Včera si znova vykračoval pár metrov odo mňa  a ja veľmi rada pozorujem, ako sa tou zvláštnou, dôstojnou chôdzou špacíruje a pritom pozorne sleduje, či neuvidí nejakú potravu.

Viem že aj on pozoruje mňa, napriek tomu, že sa poznáme už pár rokov, je stále veľmi plachý, ale možno je to už potomok tých, ktorí sem prilietajú na jar celé roky.

Ako dieťa som bociany videla len zriedka, vidieť ich v horskom prostredí  bola veľká vzácnosť. Teraz sú mojimi  každoročnými  pomocníkmi na záhrade.

Často sedávajú na streche nášho domu, alebo  na stĺpoch a klepocú zobákmi.

Pred rokmi, keď sa nám narodilo najmladšie dieťa poriadne ma vystrašili.

Skoro ráno, chvíľku potom, čo odišiel manžel do práce, ozval sa obrovský hluk. Mala som pocit,  že nám začala padať strecha domu. Netušila som, čo sa deje. Pozberala som detí z postieľok a utekala von. Na streche sedelo zo dvadsať bocianov a všetci medzi sebou „klábosili“. Snažili sa pristať ďalšie, ale nemali dosť miesta, boli na komínoch, na strieške terasy. Mňa s deťmi si nevšímali. Bol to pre mňa veľký zážitok vidieť ich. Naraz sa zdvihli, chvíľku  krúžili nad domom a odleteli. Možno si hľadali nové miesta na hniezdenie. Na kopci oproti domu, bývali kôpky so senom a na každej z nej sedel jeden bocian, ľudia si ich chodili fotiť.

Na lúke za domom mali pár rokov miesto, kde sa v jeseni tvoril veľký kŕdeľ, ktorý potom odlietal za teplom. Starý majiteľ bol rád, že sme pozemok pár krát do roka pokosili a nebola tam džungľa. Nový,  sa o miesto nezaujíma a nechal ho spustnúť a tak bociany prišli o svoje „letisko“.

Bol to nevšedné divadlo, vidieť ako prilietajú rôzne kŕdle, dohovárajú  sa medzi sebou klepotaním a potom sa naraz zdvihli a o chvíľu ich nebolo na oblohe vidieť…

Naša záhrada nikdy nebude ukážková ako z nejakého žurnálu, ale okrem toho, že nám prináša úžitok a máme svoju vlastnú zeleninu a aj trošku ovocia, tak je domovom mnohých živých tvorov, ktoré tiež majú právo na život a ľudia ich postupne vytláčajú zo svojho okolia a pritom si neuvedomujú, že sú najlepšími pomocníkmi v záhrade proti  drobným škodcom.

A tak v našej záhrade vidieť okrem bocianov bažanty, alebo jarabice s mladými, ale aj ježkov, či dokonca užovku.

Večer mi nad hlavou lietajú netopiere a mám radosť, keď vidím, že ich je stále viac. Málokto tuší, že sa živia komármi, ktoré dokážu poriadne znepríjemniť večer pobyt vonku.

Myslím si, že by sme sa mali znova naučiť žiť v súlade s prírodou, potom by sme sa naučili žiť aj v súlade medzi sebou.

 

𝓓𝓮𝓿𝓪𝓷𝓪

 

Článok pôvodne vyšiel na Blog Pravda.sk

Příspěvek byl publikován v rubrice Devana se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na Bocian

  1. vonrammstein napsal:

    To sa mi páči.

    To se mi líbí

  2. cobolik pacholik napsal:

    Mne se to taky libi.

    To se mi líbí

  3. NavajaMM napsal:

    Páči sa mi ten prístup k záhradke ako ku kúsku prírody. Poznám mnohých záhradkárov, ktorí to riešia opačne – väčšinu času trávia hubením škodcov, vytrhávaním buriny a aplikáciou rôznych chemikálií.

    Nedá mi to a ešte vložím toponymickú vsuvku.
    U nás na Liptove máme Bociansku dolinu. Nevolá sa však podľa bocianov, ktoré tam skôr nájdeme čierne, ale podľa Nižnej a Vyšnej Boce. Tá dolina končí pod Čertovicou. Tento názov je však už skratka. Tradičný názov bol Čertova svadba. Existuje doteraz, ale preniesol sa na najbližší vrchol smerom na východ. Smerom na západ je najbližším vrcholom Ďumbier a Čertova svadba je nomen-omen, veľmi často sa tam ženia čerti.

    To se mi líbí

  4. K-k. napsal:

    To se mi moc líbí a toho čápa závidím! Já ho viděla jako malá, v Jindřichově Hradci na komíně. A klapal a klapal a klapal… 🙂
    A pak jsem je viděla v 60.letech v Turecku, tam jich byla spousta.
    Tady je k vidění jen volavka – taky se důstojně prochází vodou a kouká, jestli tam neplave něco jedlého…
    A jinak tu mizí motýli, brouci, kytky -a nejspíš i ptáci a různá droboť. Ale za to máme posekané trávníkx téměř na holo. Jen něco začne rozkvítat, už přijetou sekačky. A nejen kolem paneláků, tam bych to ještě chápala, ale i na loučkách v lesoparku! Zlobí mne to moc – ale co nadělám 😦

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Život na venkově má také své dobré i zlé. Co se týká přírody, tak třeba vůně prasečáku za Řekou, před kterou nelze nikam utéct, nálety kosů na jahody a borůvky, naprostý svinčík nejen pod krmítkem, čím dál více klíšťat… 😉
      Ale také čím dál více různých ptáčků, čmeláci, motýli, občas i srnka okukuje…
      Jen kdyby ta tráva tolika nerostla a nemusela se sekat. Ale bez toho to také nejde.

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        ts, ts – nálety kosů na jahody… To je brnkačka! Kamarádka zažila horší věci: její milovanej Ireček (tedy irský vlkodav, ježatý, šedivý, žíhaný, velikostní kategorie „jezdecký pes“) se rozhodl, že ovoce a zelenina jsou zdravé a na zahradě sežral všechno, na co dosáhl. A při svých rozměrech dosáhl skoro všude: jablka na stromě, víno, na lištách na zdi – jen pálivé papriky nechal, ty mu nechutnaly. Jahody ze záhonu taky vysbíral a pak se zamyslel a usoudil, že jahody by mohly posloužit i jako pleťová maska na kožich a v tom záhonu si ustlal. Vlkodav, opatlanej jahodama, to je opravdu něco! Na pohled i na umejvání! :D.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Chyba majitele. Zahrada se má přizpůsobit psovi dříve, než si ji pes přizpůsobí sám. A protože pes je potenciální škůdce, je nutné, aby mezi užitkovou částí a psem byla vhodná překážka nebo má užitek ze zahrady pes.

          To se mi líbí

        • Devana napsal:

          Milá K-k, verím Vám to.
          Náš prvý havík bola leonbergerica, maškrtná až hrôza.
          Keď sa dostala na záhradu, tak tam nestalo nič. Dokázala spásť všetko. Namala problém, zožrať len tak veľkú misu olúpaných a nakrájaných rajčín, alebo vylúpaného hrášku. Museli sme dávať veľký pozor na ňu.Raz sa dostala na záhradu aj svokre, ale nepruznali sme sa:-)))
          Druhý psík, bola fenka chodského psa, tej našťastie nechutilo nič také, ale teraz máme berňáska – psíka a to je potvorka maškrtná.
          S tou veľkou papuľkou dokáže dokonale oberať maliny, ríbezle, ostanú na kríčkoch len tie malé stopôčky.
          Ale horšie sú jeho záhradnícké počiny.
          Pošlem o nich pánovi Bavorovi článok, ktorý som napísala pred rokom:-)

          Liked by 1 osoba

          • K-k. napsal:

            Věřím vám to a moc se těším! Já měla dva psy, Kubíka, po mamince jezevčíka, po tatínkovi nevím co, asi raketa – výsledek byl jezevčicky paličatý a neposlušný tryskopes. A neskutečně mlsný! Ovšem cokoliv rostlinného původu považoval za smrtelně jedovaté – jen na trávě se pásl jak koza! Konzervy? Granule? No fuj! Pes má přeci nárok na vařenou stravu! A tak jsem vařila – požadavky byly přísné: vařené maso, hodně vývaru a jako zavářku toleroval jen slabounké polévkové nudle. A nesmělo jich být moc. Co se mu nezdálo, to zůstalo v misce, čistě a do sucha olízané. Když se k nám nastěhoval vyhladověý, hubený štěňák Mikeš, tak to ze začátku vypadalo, že bude ochoten nadšeně jíst cokoliv. Jenže o asi tři roky starší Kuba se jmenoval vůdcem smečky a Mikešovi vysvětlil, že takhle tedy ne! Takže konzervy Mikeš zamítnul jako první, granule si bral jen tak občas – asi jako jako lidi zobají popkorn u televize.Ze zeleniny byl ochoten jíst jen mrkev – pokud byla vyvaření v polívce… A vařilo se pro oba. Mikeš ovšem neměl námitky proti těstovinám a vůbec to jeho krmení bylo snadnější. Bylo to s nimi dílo – ale chybějí mi moc!

            To se mi líbí

      • Devana napsal:

        A tie divé svine, keď poryjú polovicu sadu, alebo jelene a srnky, ktoré si urobili u nás lahôdkárstvo:-)
        A tie tuhé boje s kunami a líškami, ktoré si myslia, že chovám sliepky pre ich potešenie:-)
        A to vôbec nebývame na niekde na samote u lesa:-)

        To se mi líbí

  5. Josef K. napsal:

    Pěkné. Musím ale přiznat, že jsem do dneška nevěděl, jak se slovensky řekne hejno.

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      V škole nám fyzikár rozprával peknú jazykovú príhodu z vojny medzi Čechmi s Slovákmi.
      Slováci híkali, aký veľký kŕdeľ vtákov sa zlietol na oblohe a Česi sa smiali, že to ale máme slovo, že kŕdeľ, to znie ako „prdel“. Slováci sa pýtali, ako sa to povie česky.
      „Hejno“.
      Slováci na to so smiechom – „No to ste si pomohli. Hejno – lejno.“

      To se mi líbí

  6. Bavor V. napsal:

    Teď jsem tu zase měl Morčákovou. Bylo zajímavé pozorovat její způsob obživy. To takhle plave po vodě s očima ponořenýma, a když něco zahlédne, zapadne pod hladinu a vyplave třeba o pět metrů dále. Rozhlédne se, ponoří zoban až po „uši“ do vody a hledá. Paráda.

    To se mi líbí

  7. Stribog napsal:

    Čapí statistika letošního roku:

    počet hnízd celkem (bez zaniklých) 1400
    z toho letos nekontrolovaných 528 (38 %)
    z toho letos kontrolovaných 872 (62 %)
    z toho letos obsazených 462 (53 %)
    z toho s malými mláďaty 0 (0 %)
    z toho s plně vzrostlými mláďaty 0 (0 %)
    počet letos nových hnízd 18
    počet spolupracovníků 421

    zdroj: https://www.birdlife.cz/capi/

    Jedno ze sledovaných hnízd:
    https://www.zoocam.info/cap-bily-v-uherskem-brode-webkamera/

    To se mi líbí

    • jaa napsal:

      Njn Vodňan zůstal kdoví proč v ČADU, Vodňanová přijala náhradníka… V Makově letos zase zdravotní kompliklace, takže opět makovská pětka nebude, škoda bylo to krásné . černí v Lotyšsku taky nedorazili… jo jo,

      To se mi líbí

    • Devana napsal:

      Vlani som videla u nás aj zopár bocianov čiernych, tak som zvedavá či tu budú aj tento rok…
      Vlani zahynulo mnoho mláďat kvôli chladnému počasiu…

      To se mi líbí

  8. MT napsal:

    Byla jsem se podívat u řeky s malinkou nadějí, že bych event. mohla zahlédnout morčáka v místě, o kterém píše autor knihy Ptáci v akci. Já to štěstí neměla. Ptáčků plno. Bylo po „dešti“, dají-li se nazvat deštěm snad 2 mm srážek. Komáří cmrndání. Ale přestal konečně nepříjemný vítr. V jednom místě na paloučku se doslova „pásli“ na žížalách ap. v hojném počtu kosi. Kde je voda, tam je život. Konipásci, strnadi, strakapoud, pěnkavy, proletěl ledňáček…, divoké kachny zřejmě už nasedly na hnízda, naprosto neviditelně, protože na vodě se – jim poblíž – tu a tam vozili kačeři, už sami, jako by nic. To bažant je jiná liga! Vystavuje se a jde hrdinně proti, nabízí se .. Kolikrát, než bažantí slepička vyvede mladé, přijde nastávající táta i o svá krásná ocasní péra (lišky i kočky jsou prevíti), ale úkol si splní! Čápa jsem také viděla, jednoho v přeletu, dnes poprvé dvě vlaštovičky. Radost. Ty ale u nás doma. Jinak u řeky na obou protilehlých březích jsou kolonie syslů, je tam taková menší polo step. Psisko, tedy náš jezevčík 🙂 , bylo z té syslí vůně docela paf, táhlo jak zběsilé. Podařilo se mu nečekaně zvednout zajíce z pelechu, chviličku stáli proti sobě, otazníky v očích, zajíc zareagoval o zlomek vteřiny rychleji a vyrazil se zachránit. Psisko taky chtělo vyrazit, jen tak tak, že mi nevyvrátilo vodítkem prst.
    Na zahradě máme hlavně navečer plno zpěvu, krmili jsme tu drobotinu celou zimu. Teď je období, kdy potřebují hlavně vodu, stavba a oprava hnízd, rádi se koupou! A protože ke krmítkům, spíš pod ně, přilétají i hřivnáči a hrdličky, rozhodím jim tam také rozdrcené skořápky od vajec. Všechno zmizne.
    Bez ptačího švitoření by bylo smutno.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Zahlédnout morčáka je opravdu otázka štěstí a náhody. Zahlédnout jej tak, aby si člověk mohl být jistý, protože z dálky to vypadá jako obyčejná skoro bílá kachna.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.