342-Po pěti letech je jasné, že Euromajdan ukončil evropskou liberální revoluci


Šéfredaktor časopisu „Rusko v globální politice“ Fjodor Lukjanov*) se zamýšlí nad souvislostí státního převratu na Ukrajině před pěti lety a dalším vývojem v Evropě…

Shrnutí:

V noci na 22.února 2014 uprchl prezident Viktor Janukovyč ze své kyjevské rezidence poté, co ztroskotaly pokusy o politický kompromis, garantovaný evropskými ministry. Na Ukrajině se změnila státní moc.

Ukrajinská krize má mnoho dimenzí, ale jeden z jeho následků je, nejspíš, nejdůležitější. Vítězství Euromajdanu udělalo čáru pod epochou, započatou východoevropskými revolucemi 1989. roku, ale v jisté míře i pod celým politickým 20. stoletím, jehož vlečkou bylo období po studené válce.

Zní to paradoxně. Vždyť protesty proevropsky naladěné ukrajinské společnosti proti Janukovyčovu odmítnutí podpisu pod úmluvou o asociaci s EU, byly tenkrát chápány jako přímé pokračování huntingtonovské „třetí vlny demokratizace“. Francouzský filozof Bernard Henri-Lévi, který pár let předtím přemluvil svého přítele Nicholase Sarkozy k bombardování Libye ve jménu demokracie a lidských práv, vášnivě vyzýval Evropu k podpoře Majdanu. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě, aby vlil nové síly do evropské ideje, ztrácející energii. „Na půdě Ukrajiny se hodina po hodině píše historie“ – ujišťoval v únoru 2014 britský historik Timothy Garton Ash, maje na mysli nejen ukrajinskou historii, ale i budoucnost liberální Evropy. A jeho americký kolega Thimoty Snyder poukazoval na to, že Ukrajinu, směřující do Evropy, nelze dávat do tlap putinovského eurazijství, protože se tu jedná o konflikt mezi demokratickým právem a autoritářskou zvůlí.

Tato dichotomie zcela reprodukovala myšlení studené války, jen s tím rozdílem, že ideologické soupeření nebylo formalizováno, ale barikády se posunuly o tisíc kilometrů na východ. Rozšíření euroatlantických struktur se po rozpadu SSSR považovalo za jediné správné a, v podstatě, automatické. Snoubila se v něm klasická geopolitická expanze, přivlastnění dědictví svrženého nepřítele a hluboké přesvědčení o morálně-politické správnosti západní společnosti, v jeho sounáležitosti ke „správné straně historie“. Posledně jmenované nenechávalo místo pro „handl“ a „kompromis“ s Ruskem. Zpočátku ho (Rusko) považovali za nedoreformovaný atavizmus předchozí epochy, ale postupně ho překvalifikovali do kategorie nenapravitelných. Úpadek vztahů Ruska a zobecnělého Západu nezačal, samozřejmě, v roce 2014, ale už ve druhé polovině let dvoutisících. Tenkrát bylo oběma stranám jasné: Rusko není ochotno stát se částí západní sféry za stanovených podmínek (s podřízením prioritě Washingtonu/Bruselu), a víceméně rovnoprávné modely, navrhované Moskvou, se nebraly v potaz.

Přelomovým se stal rok 2008, kdy se zformovalo schéma, které vedlo o šest let později k událostem na Ukrajině. Summit NATO v Bukurešti na jaře zaznamenal novou realitu – aliance má v úmyslu posouvat se na východ bez ohledu na názor Ruska. O tom se hovořilo v závěrečném dokumentu setkání – Ukrajina a Gruzie budou členy NATO. Skutečnost, že toto rozhodnutí stálo hodně úsilí a bylo ho dosaženo po těžkém boji, a Německo a Francie kategoricky zablokovaly začátek formální procedury vstupu dvou bývalých sovětských republik, nic nezměnila. Budoucí rozšíření oficiálně potvrdili, bez ohledu na výhrady Ruska a na průhledné Putinovy narážky na křehkost „umělého státu“ Ukrajina.

Ruská odpověď následovala po čtyřech měsících. Vojenská operace k „donucení Gruzie k míru“ předvedla, že Moskva už nemíní lhostejně koukat na rozšíření západní sféry vlivu. Závěr z toho na Západě, v podstatě, neudělali – jejich přesvědčení, že „správná strana historie“ stejně postaví všechno na svá místa, převládlo nad realistickým pohledem na následky.

Velmi pokojná a neočekávaná demontáž SSSR západní politiky a ideology zhypnotizovala a přesvědčila je, že – „jinak to dopadnout nemohlo“.  Mimo jiné všechno, co se dělo v Evropě a podstatné části světa koncem let 1980., a polovinou let desátých století nového, bylo možné proto, že Moskva tomu buď napomáhala, jako v době pozdního Gorbačova, nebo raného Jelcina, nebo se aktivně neprotivila, jako za Jelcina a Putina v jeho prvních dvou obdobích. Když Rusko začalo mít nejen výhrady, ale začalo přijímat praktická opatření, tak se ukázalo, že: a) rizika jsou pro západní společenství vysoká, b) konstrukce procesu se najednou bortí, a on se začíná odchylovat od zamýšlené dráhy.

Mantru o tom, že každý stát má právo volby členství v jakékoli alianci, vynalezli v roce 1990 s naprosto praktickými cíli. Michail Gorbačov měl problém s veřejným oznámením svého souhlas s účastí sjednoceného Německa v NATO. Odsud se zrodila jakoby neutrální formulace. Už tenkrát klamala tvrzením, že – nebylo jiné volby, protože Varšavská smlouva mlela z posledního. Ale německou otázku řešit pomohla. Nicméně potom se stala kamenem úrazu, o který se rozbíjely všechny ruské námitky proti rozšíření aliance.. Všichni mají právo…, rozhazovali ruce grandi, nemůžeme nic dělat, jestliže oni to chtějí…

Ukrajinská krize se stala rozvodím hned několika směrů. Především se ukázalo, že ani Evropa ani USA nejsou ochotny riskovat velkou válku kvůli dosažení geopolitických cílů. Jejich (zvláště Evropy) oddanost těmto cílům je silná, dokud za ni není nutno platit vážnou cenu. V opačném případě jejich nadšení neprodleně klesá. A pravdu mají ti ruští komentátoři, kteří říkají, že rok 2014 založil konec rozšiřování NATO na východ.

K výpadu části ukrajinské společnosti k Evropě došlo v momentě, když se schopnost Evropy k absorpci prudce snížila, a sám evropský model vstoupil do pásma systémových krizí. Už 10 let předtím, když na Ukrajině došlo k „oranžové revoluci“, disponovala EU úplně jinými možnostmi a podstatně silnější vnitřní energií. Jistě, i Rusko bylo zjevně demoralizováno porážkou sil, které podporovalo, a spíš hledalo cesty koexistence, než konfrontace. Tehdy ale ukrajinská politicko-ekonomická vrchnost skvěle předvedla svoji nekompetentnost a schopnost rychle rozházet jakýkoli sociálně-politický kapitál.

K momentu příštího Majdanu sama Evropa přebývala už v pocitech rozkladu (odsud také výzvy k načerpání ukrajinského entuziazmu). Šok, spojený s událostmi na Krymu a Donbasu, převrátil představy o světě, na které byl Starý svět po studené válce zvyklý. A migrační vlna roku 2015 rozvrátila celý systém priorit Evropanů. Posledních dvaapůl roku, od momentu referenda v Británii, učinilo aktualitu z otázky, co vůbec evropskou integraci čeká. Politická atmosféra v EU se mění, a určovat principy budou pravděpodobně ti (politické síly, vycházející dnes na scénu), podle nichž je dědictví roku 1989 buď nepodstatné, nebo vypadá úplně jinak, než vypadalo dosud.

Názornými příklady evoluce jsou maďarský premiér Orbán a šéf polských konzervativců Kaczinski. První byl v roce 1989 nejjasnějším antikomunistickým liberálem, druhý pak aktivním činovníkem hnutí „Solidarita“. Dnes jsou oba považováni za ztělesnění nacionalizmu a tradicionalizmu, cizího evropským ideálům. Revolucionáři se změnili v restaurátory. Ať je to jak chce, v evropské politice je čím dál víc introvertů, a expanze zůstává čistě setrvačnou.

Kromě toho kronika postkomunistických transformací nezná příklad, kdy by západní liberální model vyrostl a upevnil se někde sám, bez pevného institucionálního patronátu EU. Jak dnes ukazuje praxe EU, opečovávání není zárukou – Střední a Východní Evropa se znovu vydala po svém svébytném směru. Tím pochybnější je úspěch v podmínkách, kdy EU nebude projevovat velký zájem, ale spíš se bude snažit minimalizovat vlastní náklady a maximalizovat výhody.

Ukrajinská kolize připomněla, že válka je v Evropě možná. V létech 2014-2015 to bylo lokální varování. Ale vzniklé ohnisko se nikam nepodělo. Navíc se časem stává nebezpečnějším v podmínkách vyhrocení situace ve světě, militarizace mezinárodní politiky. Před 5 lety Ukrajina byla v podstatě konfliktem o Evropu, o to, jaká bude. O těch dob se evropská budoucnost nevyjasnila, ale je jasné, že to nebude vůbec záviset na výsledku ukrajinského děje. Zato teď Ukrajina riskuje, že se ocitne v centru podstatně větší a hroznější konfrontace, ke které mohou sklouznout rusko-americké vztahy, nalézající se ve volném pádu.

V roce třicetiletí „sametových revolucí“ v Evropě a pádu Berlínské zdi, se dědictví té doby rozplývá ve vzduchu a zanechává po sobě přízračný úsměv podobný kocourovi z knížky „Alenka v říši divů“. Před 30 lety se zdálo, že se všichni vejdou do společného evropského domu. Před 15 lety už vznikl pocit, že tam pustí za podmínek přísného výběru, ale ne všechny. Před 10 lety z řady potenciálních obyvatel definitivně vypadlo Rusko. A dnes není jasné, zda vydrží stavba samotná.

Takže se ukrajinský Euromajdan stal antipodem oněch „modelových“ revolucí-1989. Násilná změna moci, která vedla k rozkolu společnosti, vnitřního, a pak vnějšího konfliktu, přitom ale skoro nezměnila podstatu státního systému a nezajistila vstup do kýženého nadstátního sdružení. Všechno je v protikladu k tomu, o co usilovali ve Střední Evropě před 30 lety. Euromajdan završil evropskou liberální revoluci.

Všichni účastníci konfliktu – vnější i vnitřní, přímí i nepřímí – stojí před ostrými otázkami, na které odpovědi nejsou. Ani o budoucnosti Ukrajiny, ani o perspektivách Evropy, ani o místě USA ve světě, ani o další dráze rozvoje Ruska.

Pro Rusko se vítězství Euromajdanu i to, co následovalo, stalo přelomovým momentem. Krach celé politiky prováděné vůči Ukrajině od roku 1992, formální (a nejen faktický) odchod do konfrontace se Západem, a vzdání se společné budoucnosti (to, že nenastane, se stalo jasným mnohem dříve, ale po roce 2014 ho dokonce přestali i jen připomínat). Vzlet a pak zmizení koncepce „ruského světa“, která nezafungovala jako reálný politický nástroj.

No, a vůbec – konec postsovětského prostoru jako virtuální pospolitosti. Připojení Krymu pod ním udělalo čáru – poprvé byly změněny administrativní hranice SSSR. Do března 2014 to zůstávalo tichým tabu, produktem Bělověžských dohod**). Dokonce ani v roce 2008 Rusko, po uznání Abcházie a Jižní Osetije, je nepřipojilo, takže obrys pohraniční linie se zachoval. Krym ale obrátil stránku obrysové mapy, na které byl zobrazen Sovětský svaz.  S tím, jak píše ředitel Moskevského Carnegiho střediska Dmitrij Trenin, odešlo i zaměření na nějakou formu obnovení pospolitosti v Eurazii v přibližných parametrech SSSR. A nové místo ve světě, který se stal skutečně mnohopolárním, musíme ještě najít…

 *) Fjodor Lukjanov (1967) – šéfredaktor shora uvedeného časopisu od jeho vzniku v roce 2002, od roku 2012 předseda prezidia Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF (SVOP), profesor VŠE v Moskvě a vědecký ředitel mezinárodního diskusního klubu „Valdaj“.
**) Bělověžské dohody – dohody o rozpuštění SSSR a vytvoření Společenství nezávislých států, podepsané představiteli části svazových republik (Běloruské, Ruské a Ukrajinské SSR) v prosinci 1991 v běloruské vládní rezidenci v Bělověžském pralese. S ohledem na okolnosti jednání se stále vedou spory o jeho legitimitě.

 

Zdroj: https://globalaffairs.ru/redcol/Za-pyat-let-stalo-ponyatno-chto-Evromaidan-zavershil-evropeiskuyu-liberalnuyu-revolyutciyu-19951

Překlad:  hroch-hlava190224

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

38 reakcí na 342-Po pěti letech je jasné, že Euromajdan ukončil evropskou liberální revoluci

  1. strejda napsal:

    Připomenutí, že skončila jedna etapa evropských a i světových dějin. Úvaha o tom o čem tady často diskutujeme a na co myslíme. Úvaha, která by nemohla vzniknout ve sterilním českém oficiálním prostředí. U nás jen ze setrvačnosti, a co je horší, z neschopnosti, opakujeme vyčpělé mantry. Vidíme to na příklad na tragické postavě našeho ministra zahraničních věcí. Na rozdíl od Maďarska, Polska a Rakouska, snad i Itálie, jsme jen poddajnou stafáží bez vlastního názoru, bez jakékoli iniciativy. To nás odsuzuje do role slabého státu po všech stránkách. Přitom i my máme potenciál pro mnohem výraznější politiku, ale odkaz třicetiletého „úspěšného“ vývoje nás sráží. Stačí si porovnat hesla politiků v roce 1990 s realitou roku 2019. Nic jsme nedohnali, nic nemáme, v mnoha směrech jsme jen hosty v naší zemi. Malá expediční armáda bojuje za Prahu u Kábulu, kde pod naším patronátem umírají tisíce civilistů. A na vlastní obranu proti nějaké invazi migrantů nejsme připraveni. Nemáme ani nic na obranu před velkou, klasickou válkou ani před evropskou občanskou válkou.
    Naše budoucnost je pevně spjatá se státy ve kterých vnitropolitické napětí trvale stoupá. Jednou se struna přetrhne a my nebudeme vědět co dělat a nebudeme mít nic na obranu.
    Ani příroda, ani historie s takovými objekty nepočítá.

    To se mi líbí

    • vonrammstein napsal:

      Amen. Souhlasím naprosto se vším, až na tu vlastní obranu. Nejsem ani přibližně jedinej, kdo má doma zbrojnici. Jsou nás tisíce.

      To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Dita na tom zatím není jako Telič, tak musí manévrovat. Ostatně dělá to nejspíš s Andrejovým souhlasem, aby vzbudila dojem mírné plurality v mezích dovoleného v ANO. Není to špatná taktika

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Jak musí manévrovat? Pokud sleduji AB, tak v podstatě tvrdí(!) totéž. Evropa se musí omezit v rozhodování o nesmyslech. Na tom je něco špatného a k „manévrování“?

            To se mi líbí

            • Slim napsal:

              Tak tohle není třeba komentovat.
              Jak jsem si ale po ránu četl u Vidláka, zaregistroval jsem tam názor kolegy GERDA o D. Charanzové.

              Chce-li někdo naštvat voliče ANO a zlikvidovat Andreje Babiše, stačí k tomu dvě osoby: Dita Charanzová a Věra Jourová. Obě dvě ženy mají svými názory schopnost Andreji Babišovi prohrát volby. Divím se, že se jich ještě nezbavil a staví je do čela kandidátek. Volby do europarlamentu ANO projede (můj soukromý odhad). Dita Charanzová ty volby prohrát dokáže! Voličský kmen ANO je jiný a Dita Charanzová se názory hodí ke Kalouskovi a ne k voličům ANO.“

              Tož- jak se zde říká – uvidíme v květnu. Jestli je Andrej nemá pro „širokou orbu“

              (Šlo o nějakou diskusi na ČRo Plus, kde Dita diskutovala s Kohlíčkem z KSČM. Jarda Hudec k tomu dodal, že moderátorka byla strašně zaujatá. Což musím potvrdit, Plus zaměstnává minimálně dvě nebetyčně blbé „moderátorky“ (i moderátory ale), z nichž vrchol představuje Veronika Sedláčková; tu si možná pamatujete z televize. )

              To se mi líbí

        • Cech napsal:

          Bezesporu ANO jejich kandidátku do letošních eurovoleb povede dosavadní europoslankyně Dita Charanzová. ANO je to ona která hlasovala pro započetí řízení vůči Maďarsku, což by podle jejího vyjádření mělo vést v konečném důsledku až k odebrání jejich hlasovacího práva. Hlasování paní Charanzové přišlo jen chvíli poté, co se Andrej Babiš pyšně fotografoval s Viktorem Orbánem, během jeho návštěvy Prahy.
          To, že Andrej Babiš vybral Ditu Charanzovou není žádná náhoda, o čemž svědčí i ve prospěch_ANO působení eurokomisařky Věry Jourové, která také v zájmu ANO cíleně hájí svého šéfa Junckera a všechny nařízení pocházející z jeho komise. Jourová se také hrdě fotila s Georgem Sorosem. A jak je všeobecně známo, Andrej Babiš nejen podpořil ale i tvrdě bojoval za umístění Sorosovy univerzity do Prahy.
          Tož ANO je to celkem pochopitelné proč Dita Charanzová za ANO 2011 a bude nám potom lépe.

          To se mi líbí

    • oh napsal:

      Evropská Komis vyslovila své mimořádné znepokojení nad českými mimořádnými (a zajisté i mimořádně zlovolnými 😉 ) kontrolami dováženého polského hovězího. Podle mě nejspíše proto, že do Brusele se z Polska žádný odpad z kafilerie nebo hovězí obohacené salmonelou bohužel nedováží. 😦
      „Je to příklad toho, že se Evropská komise snaží regulovat něco, co vzniklo tím, že Evropská komise zaspala. Kdyby byly skutečně dobré kontroly, přímo v místě výroby masa, na jatkách, kdyby někdo skutečně dohlížel, zda jsou tyto kontroly správně prováděny, nebylo by třeba dělat mimořádné kontroly u nás. Ale protože to Evropská komise zanedbala, resp. Polské orgány to zanedbaly, je naprosto na místě, aby tyto mimořádné kontroly pokračovaly. Pokud někdo tvrdí, že je to zbytečné, hluboce se mýlí. Pro nás musí být nejdůležitější zdraví našich občanů, teprve potom může přijít jakákoli reiniciativa Evropské komise nebo kohokoliv jiného,“ pustil si pusu na špacír v Haló novinách europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM). To si tedy dovolil dost.
      Kolik si vůči Bruselu dovolí Babiš&comp. teprve uvidíme.

      To se mi líbí

  2. cobolik pacholik napsal:

    za komuny sme mali okolo 3800 tankov,400 bojovych lietadiel, raketometov nakladnych aut a zabespecenie,jak svina,sam som zazil sluzbu sladke vlasti,vtedy by ma vo sne nenapadlo,ze z nas taky zobraci budu,zajebana holota jedny aj druhy a k tym zbraniam to vycvicena holota jak kurva,ked som videl sasu,jak ministra obrany,slizky kokot predtym pracujuci pre CIA a potom sluzil vlasti,ktoru predtym zradil a chuj,ze bola komuna,v sporte sme tiez svetovy,hokej najlepsie vidiet,taky pidistat sme boli a jedny z najlepsich na svete,zradlo sme mali svoje,prisam bohu za tej komuny hoci sme boli pod ploscadkou sme boli viacej svoji jak teraz,tie kralikarny a skurvene banany co sme nemali,keby soudruh nebol nastaval a co hlavne za hovno to holote daval,teraz jeden byt stoji tolko ,co 6 vchodov v bloku stalo,bo sme bohaty kraj z nasich fabrik to vacsie ruiny jak po vojne,je to picou ke zdi pratele,spartiakda ideologicka debilina,teraz nezozenie 100 ludi aj keby zaplatil,bo ked nejaky pridu aj za peniaz lavy jak turecka savle,soudruh pel ody na rusiu,teraz peju na uniu a usa,pojeb zamaluje ruskej holote tank na pink,bo mu odjebalo z demokracie ,pusy riot v rusii si pchaju do pindy zamrznute kura,bo vyjadruju svoje umelecke vnimanie v tatrach drahsie jak v grand canyon,ci colorado springs,aut najebane,ale stezky jake komuna nabudovala zostali,o dialnici peju tak,jak soudruh,ze uz zapad drzime za paces v zivotnej urovni,zradlo lacnejsie v reichu jak v cobolove,mam z prvej ruky od gastebairters zo sarisa,vybudovat dom ,kupit pozemok a dat postavit,to za tie peniaze by som za soudruha kupil kolaje od kosic po staru lubovnu,listok na vlak od nas do praglu stoji viac jak letenka na floridu,tych obchodakov mame viac jak napisov nech zije KSC,zijeme v pravde a laske na vecne casy zitra u nas znamena horsie jak vcera,zadlzenost siaha himalajov a oni dristaju,ze to nie je vysoko ,himalaje predsa daleko,necnie sa mi za soudruhom,tak jak sa mi nikdy neclo odkedy som v tej riti za domom,bo vsetko rozjebane,nemam nostalgicku chvilku,ci minutu spomienky na stare casy,bo cas sa neda zastavit,ale u nas ten cas sa toci asi dookola,podla toho,co som videl po rokoch,ale hlasky mame,jak by boli z monte carlo.soudruzy nejasajte ,co tu pisem a demokrati nechcite ma vkurvit.bo to nepreslo od lepsich zitrku,ked sa cinkalo rok,to tri desatrocia a kopa veci,poniektore veci jak za starych casu hlavne propaganda jak za zvezdy teraz este lepsia,to kurvy vedia lepsie jak soudruh a tak to potom aj vyzera,prehnity zapad nam bolo hovorene a co sme my teraz kvitnuci vychod?barz som toho kvetu nevidel jak nbolo hlasene na zaciatku s tymy opaskamy…

    To se mi líbí

  3. Cech napsal:

    Bezesporu lze souhlasit s Fjodorem Lukjanovem, Ukrajina byla mezník který zabezpečil onen potřebný rozsah dlouhodobě plánovaného sanitárního koridoru. Změny na Ukrajině ať se to rusum líbí či nikoli, jsou nevratné a spojení RF a Ukrajiny je v budoucích 30 – 50 letech nemožné. Na Ukrejině se podařilo zatnou sekeru dostatečně hluboko a přetnout RF možnost integrace do Evropy. To podstatné se zadařilo a v součesné době se spíše než o úplném vytěžení Ukrajiny jedná o sjednocení Ukrajiny a Běloruska do jednoho celku řízeného US odborníky prostřednictvím EU.
    Bělorusko udělalo v poslední době velký pokrok v integraci s EU a Ukrajinou. Převedení Běloruska do vlivu US a EU v současnosti prý brání poměrně velký státní dluh tj. oněch 113 miliard korun.
    Bezdebaty je to směšná výmluva s ohledem na to, jak třeba Česko okradl jediný člověk Ing. Miroslav Singer, Ph.D. svými intervencemi za jediný rok o 250 miliard korun a doposud cca. o 280 miliard korun.
    Proto naše představa je tato :

    Tuto představu podpořil pro nás i Glasgowský specialista Jan Čulík a to článkem :
    Anšlus Běloruska „je pro Putina nutností“
    Nakonec ale i Ajdar Muždabajev, jinak velice se obávající toho že Vladimir Putin přikročí k pohlcení Běloruska, rozšíří válku proti Ukrajině a využije teroristických činů k prosazování ruské přítomnosti v Pobaltí dává naději, že EU společně s US odborníky tomuto zabrání.
    Proto je lépe dát originál :
    https://gordonua.com/blogs/muzhdabaev/-anshlyus-belarusi-ne-prosto-neizbezhen-a-dlya-fyurera-putina-obyazatelen-623823.html
    Závěrem se jak Jan Čulík tak i iROZHLAS sjednotili ve svém názoru že :
    Putin pokud nebude námi tj. US a EU specialisty zastaven, tak bude usilovat o ruskou vojenskou přítomnost v Baltském moři kvůli „obraně“ plynovodů a rozšíří vojenské akce proti Ukrajině.
    Celá Evropa si musí uvědomit, že v současnosti je Ukrajina „jediná země, která se říši vážně staví na odpor“ toť závěr Čulíka i našich veřejnoprávních sdělovadel.

    To se mi líbí

  4. jaa napsal:

    a ještě něco „překvapivého“

    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kuba-referendum-ustava-hlasovani-volba.A190225_221605_zahranicni_pmk
    ale musej si přisadit… ach jo

    To se mi líbí

  5. jaa napsal:

    a něco pro zvídavé

    http://www.casosberna.cz/

    To se mi líbí

  6. Slim napsal:

    https://blisty.cz/art/94640-dulezita-lekce-ze-slovenska.html

    Zajímavé. Copak asi uviděl dr. Mistrík v těch nových průzkumech?

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Bože můj, to jsou kecy slepého zbrojnoše, jak říkávala moje babička. Cvek vaří z vody a nic do ní nedává, ani tu pověstnou sekeru ne, jeho kombinace jsou podivné. On si stále myslí, že se jednalo o boj všech proti ďábelskému zlu Zemana a jen rozdělení voličů na více kandidátů zničilo Drahoše. Druhé kolo jasně ukázalo, jaké jsou kvality některých komentátorů. To, že někdo volil Fischera etc. přece neznamená, že by jinak volil Drahoše, tu figurku. Jsou k ničemu, místo logiky a znalostí se řídí emocemi. Ach jo.
      Bože, pomoz zemi, kde máme takové novináře a politiky!

      To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Ale kdepak. Cvek není cvok a výslovně říká, že si nemyslí, že KAŽDÝ… atd.
      Ale k tomu spojení proti Zemanovi víceméně došlo (i když se to nedá dokázat, uhodnout ze součtu sčítance jde jen někdy). [Slabina jeho úvahy je někde trochu jinde.]

      To co ty volby rozhodlo, byla volební účast, přišlo evidentně hodně voličů, kteří normálně nevolí (66% nebylo už dlouho ani u všeobecných, a je to asi o 6 bodů víc, než ve 2013) a ti se určitě nerozdělili na půlky…

      To se mi líbí

  7. berkowitz napsal:

    Novičok je na scéně.
    Je to dlouhé pojednání, včetně osob a obsazení onoho divadelního kusu a hlavně je to poučné pro chemiky (já jím nejsem).
    https://goo.gl/P5WUQX

    To se mi líbí

  8. brtnikvbrlohu napsal:

    To znám jinak – peprněji 🙂

    To se mi líbí

    • brtnikvbrlohu napsal:

      To patřilo sem:
      „Jóóó, kdyby….“ (František Řezáč v diskuzi pod Cvekovou agitkou)
      ..rostly na stromech ryby, nepotřebovali bychom rybníky. 🙂

      To se mi líbí

    • oh napsal:

      To já taky. 😀 Ale moje bybička, asi ve snaze nekazit nevinné dítko, na moje výmluvy začínající „kdyby“ používala podobnou umírněnou verzi.

      To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Ti Číňani se opravdu rozjeli. Už je máme i v eroplánech. Tam se ale dá jen sedět, čumět, číst nebo spát.
      Naši vnuci dostanou k šedesátinám film o svém životě, pěkně minutu po minutě. Když si ho pustí rychle, bude to veselé. Pár hezkých chvil bych bral. Ó, kdy vy krásky jste!

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.