Dva roky v divoké Africe na motocyklu – 2


Felix C. Strommer a František Uher

IV.Život v divočině.

Pralesy v Uelle byly dalším tvrdým oříškem našim cestovatelům F. C. Strommerovi a F. Uhrovi. Stromy pokácené bouřemi zatarasovaly jedinou cestu na četných místech. Mnoho hodin ztráceli překonáváním takových překážek. Přenést naložený motocykl se sidecarem přes kmeny 3 i více metrů v průměru bylo vyloučeno. Vlastnoručně musili prosekávat cestu křovinami kolem kmene. Jak rádi by byli viděli v takovou chvíli před sebou i tu nezhorši naši silnici, nemusíme snad našim automobilistům zdůrazňovat. Nelitovali nesnází, ani osobního nepohodli. Rvali se s každou překážkou i nebezpečím, aby získali co nejvíce zkušeností a poznali i nejzapadlejší kouty temné Afriky.

 

V okolí Isiru – východní Belgické Kongo věnuje se kmen Mangbetu kromě nezbytného lovu i hospodářství. Podle velikosti stád dobytka možno soudit o bohatství jednotlivců. V době. kdy neznali jiného platidla kromě živé zvěře, působilo jim to mnoho potíži. Za nevěsty domorodci musili odváděti rodičům svých vyvolených žádaný počet kusů živých krav. Je přirozené, že při takové „koupi“ se uchazeči často „přepláceli“ nabízením lepších a těžších kusů, než vlastnil jejich konkurent. Stejné jako jinde i zde dochází k manželským různicím a nespokojená manželka odejde prostě od svého muže zpět k rodičům. Opuštěný manžel má nárok na vrácení svého výkupného. Jestliže manželka odejde brzy po sňatku, jsou nesnáze s vrácením tohoto nepatrné. Ale opustí-li manžela po více letech, jsou rodiče nuceni vracet nejen tytéž krávy, ale i telata za celou dobu vržená. Stávalo se, že měl-li chudák otec takto nespokojených dcer v manželství více, ztenčil se jeho majetek vrácením výkupného s příslušenstvím tou měrou, že byl ožebračen. Hledali proto jiné platidlo. Poskytl jim je vynalézavý Řek, který v Isiru zařídil obchod všemožným zbožím. Domorodci oblíbili si to, čeho měli nejméně, t. j. kov. Otec dostává teď za svou dceru jehlanec ulitý z odpadků kovů. které jmenovaný obchodník zkoupí ve větších městech. Odpadky taví a odlévá do jehlancových forem přímo do země dlabaných. Musí-li pak otec vracet kusy železa, není jeho ztráta tak veliká, protože má opět naději, že nový ženich vyšperkuje jeho chatu také jehlanci, jež neslouží jinému účelu, než ozdobě. Za zmínku stoji, že podnikavý obchodník prozradil výnosnost svého nápadu. Výrobní cena jehlance pohybuje se od 5 do 10 frs. podle váhy a obsahu kovu, avšak prodejní cena určuje se podle vybarveni. Čím barvitější odlitek, tím vyšší cena. Za kus dostává 120 – 150 frs. Ušetřiti tak velkou částku je pro domorodce velkým problémem, zvláště vyvolí-li si nevěstu z rodiny bohatší. Za tu musí odvést otci až 5 jehlanců různě zbarvených. Ženy tohoto kmene pomáhají při hospodářství. Možno říci. že obstarávají těžší práce než muži. Zatím co muži hlídají svá stáda na pastvách, ženy obchodují po okolí produkty svého hospodářství. Zajímavý je způsob nošení zavazadel. Náklad upevní řemenem a zavěsí si jej na čelo. Váha zavazadla dosahuje mnohdy až 40 kg. Zvláštního tvaru lebky dosahuji obtáčením hlavy novorozeňat koženými naolejovanými řemínky. Žárlivě střeží černá matka svého potomečka. Odpočítává řemínky dětí jiných matek a snaží se, aby i její černoušek měl ne-li větší, tedy aspoň stejný počet řemínků na hlavě. Předstihují se v umění dosáhnouti vyššího tvaru lebky, nebol to značí zvláštnost.

Zato v oblasti Cunhama v již. Angole věnuji ženy kmene Mungambo mnoho času a péče vlastní toaletě. Upravují své účesy s velkou zručnosti. Jednotlivé prameny vlasů natrou zvláštní směsí bahna a tuku a na ně navlékají bambusové kroužky. Konec pramenů silně obalí touže směsí, stejnoměrné zaoblí a nechají zaschnout.

I tito domorodci vlastní značná stáda různého dobytka, jímž vykupuji své ženy. Za 6 – 10 kusů živých zvířat koupí si ženich svou nastávající manželku. Musí však později vybrat ze svého stáda dalších 6 – 10 kusů naprosto stejně zbarvených. Z kůže těchto vypracuje pak otec nevěsty obleky pro oba manžely. Sám zužitkuje jen maso. Vlastní-li nevěsta rodinný šperk vzácnou mořskou mušli – musí ženich odvésti nejcennější kusy ze svého stáda, aby ji získal. U tohoto kmene není pravidlem vraceli získané výkupné za dcery tehdy, jestliže opustí své muže.

Jejich ozdobou jsou kruhy z kůže vlastní výroby a dále velmi pěkné práce z drátků. Na jednom snímku je domorodka, která i svůj účes propletla kovem. Do pramínků vlasů vpletla tenké drátky a upravila podivný turban.

Ženy z Uelle v Belgickém Kongu nevplétají do svých vlasů ozdob, zato vymýšlejí různé tvary účesů. Jeden snímek zachycuje domorodky při vzájemné úpravě účesů, kterým věnují mnoho času.

Prodavačky kmene Mabadei, které mají stálé zaměstnáni a nemohou tedy věnovat více času vlastnímu pěstění, dávají přednost ozdobám, které mohou koupili na trhu.

Rovněž tak prodavačka burských oříšků z města Mopti v Sudanu kmene Dia Dialo, kterou jsme fotografovali, věnuje raději svůj výdělek na bavlnu, z níž pak vlastnoručně utká pro sebe sukni, od mládí touženou ozdobu. Před prodavačkou na rohožích ležící krychle je kamenná sůl z pouště Mauritanie. Dávají přednost této soli před jinými druhy, ač sami nedovedou odůvodnit proč. Snad pěkná krychle měnící na slunci barvy je pro jejich oko přitažlivější, než hodnotnější sůl jedlá, v prášku. V tomto kraji je možno posuzovali bohatství jednotlivců podle počtu krychlí soli.

 

 

V.O stavění a bydlení v Africe.

 

Kromě Asie je to Afrika, která ze svého historického bohatství nám zachovává dosud živé ukázky stavitelské kultury a jejího vývoje. Nehledíc к oblasti starého a dnešního Egypta, oplývajícího památkami nejvyspělejšího slohu, je ve střední a jihozápadní části rozsáhlá enklava kultur starších, než je kultura královských dynastii egyptských. Objevy Frobeniovy v posledních letech před válkou doložily existence černošských říší, do nichž kdysi zasahovaly odlesky vysoké kultury středomořské – domnělého dědice, možná že i přímého pokračovatele vybájené země Atlantidy. Geologické převraty, jež v naši evropské civilisační sféře a stejně tak i v asijské jsou známy pod jménem potopy světa, smetly v této oblasti s povrchu země stopy civilisace a přerušily její vývoj. Etnografické změny působily pak i změny kulturní a vývojové. Znovu začaly tu žíti lidé plemene černošského a nemajíce možnosti navázali tradici starší, tvořily svou vlastní, jež stále a dosud mnohde stojí – na úrovni evropské starší a mladší doby kamenné. Poučné jsou ukázky egyptské monumentální architektury chrámové, kde se manifestují všechny slohové fáse, jedinečné synthetické konstrukce, materiálů a tvarů, jež z nich vyplývají. Principy vybudované dynastickými staviteli v povodí Nilu dosud rozhodují v oblasti současného Egypta. Ve střední Africe a jejích západních krajích je možno sledovali vývoj nejdříve od paleotických a neolitických chatrčí, stavěných na kolech anebo zapuštěných do země. Dřevěná konstrukce, jež obestavena jest zdí z bláta a hlíny, udává pak vnější tvářnost a slohové uspořádání podrobností, které – v dnešní době betonové techniky pro architekturu veřejnou a užitkovou – staly se již jen články dekorativními. Tak paleolith a neolith primitivů dávných tisíciletí před Kristem přežívá svou dobu a často se nám dodnes zjevuje v nesrozumitelných a bizarních paradoxech v celé africké kulturní sféře.

 

 

VI.

 

Na svých cestách Afrikou prožili jsme mnoho příhod při seznamování se s domorodci. Ať jsme přijeli kamkoli, upoutávali jsme pozornost obyvatel a po pravdě nutno říci, že největšímu obdivu těšil se náš motocykl.

Na pobřeží a poblíž větších měst, kde mají domorodci příležitost nejen slyšeti, ale i viděti různé sportovní výkony, věnovali náležitou pozornost vyšperkovanému sidecaru klubovními odznaky. Domorodci se často domnívali, že jsou to získané odměny za vítězné výkony na závodních drahách. Ve vnitrozemí opět byli přesvědčeni, že majitelé tolika „gri-gri” musí být vysocí hodnostáři. Ale ať už v civilizovanějších krajích, nebo v naprosto zapadlých částech Afriky, všude měli domorodci stejné otázky pokud se nás, i našeho motocyklu týkalo. Po příjezdu do měst i městeček seběhli se kolem nás a odvážnější se začli vyptávali. Po první odpovědi otázky jen pršely a dalo nám vždy mnoho námahy, abychom se vyprostili z jejich zajetí. Nechali-li jsme stát motocykl a odešli od něho, věděli jsme, že bude dobře hlídán zájemci, kteří nad ním vydrželi mnoho hodin státí v údivu. К jejich pochvale budiž především řečeno, že nikdy se ani jeden z nich neodvážil třeba jen dotknouti se kterékoliv části našeho vozidla nebo zavazadla.

Nechápali, jak je možno vydali se na cesty Afrikou beze zbraní. To vždy byla první věc, na kterou se dotazovali, chtěli je vidět, a nevěřili, že jich nemáme. Vnitrozemští domorodci kromě toho nás žádali, abychom jim ukázali amulet chrániči nás před uštknutím hady, přepadnutím divokou zvěří a pod. Nemohli jsme jim, přirozeně, vyhovět, což bylo pro ně nepochopitelné. Dokonce se stalo, že mnozí chtěli od nás takový amulet koupili, věříce, že bez něho bychom nemohli tak dalekou cestu podniknouti. Největší podivení projevili nad tím, že naše zásoby potravin nebyly nikdy velké. Sami se bez náležitého zásobení za žádných okolností nevydají na cesty ze strachu, že by si cestou nemohli opatřit dostatek jídla přesto, že černoch, ač je skromný ve výběru a kvalitě, je nesmírně starostlivý o kvantitu svých zásob. Proto při najímání černochů – nosičů v krajinách, kde jsme absolutně nemohli projeti, bylo velkou a těžce řešitelnou otázkou právě jen z tohoto důvodu.

U primitivních kmenů ve vnitrozemí působil hřmot našeho motocyklu různě. V místech, které před námi ještě nenavštívil žádný motorista, se obvykle černoši rozprchli na všechny strany a z úkrytu nás pozorovali. Jinde měl hukot motoru neblahý vliv na nervy hlavně žen. Při přiblížení byla mnohá stižena nervovou třesavkou a nebyla schopna sejít s cesty. Musela být odnesena, abychom v jízdě mohli pokračovati.

Projížděli jsme často místy, kde nebylo domorodce vidět, ale skutečnost, že jsme nacházeli právě rozbité nádoby s potravinami nebo medem ještě vytékajícím, svědčila o jejich přítomnosti. Když z dálky slyšeli neznámý pravidelný zvuk, odhodili vše co nesli a odběhli do bezpečí, hnáni pudem sebezáchrany. Pokud jsme nepotřebovali informaci o směru a pod., byl nám jejich útěk milejší, než poskakováni po cestě těsně před strojem, při němž hrozilo oboustranné nebezpečí. V krajinách, kde již auta znali, byl přec jen motocykl se sidecarem velkou hádankou. Domorodci hledali čtvrté kolo a nechápali jak můžeme jezdili jen na třech. Nechtěli se ptát. Z jejich dohadů jsme vyrozuměli, že toto zařízeni bude asi z úsporných důvodů, což jim ještě potvrzovalo náhradní kolo připevněné mezi stroj a sidecar. Tuto vymoženost schvalovali a nazvali náš motocykl „moto gamba tatu” (motocykl o třech nohách), podle kteréhož pojmenováni jsme byli později všude známí.

V zapadlých vesnicích nás často očekávaly zástupy slavnostně oblečených domorodců. Dlouho před příchodem zvěděli o naší návštěvě od domorodců z předcházející vesnice pomoci tam-tamů. Jakmile nás spatřili, dali se do tance. Musili jsme zastavili a přihlížet. Když jsme nechali stroj v chodu, tančili do taktu podle něho. Trochu zlomyslnosti jsme si neodpustili. Přidáváním plynu zvyšovali jsme počet obrátek, což mělo za následek, že tanečníci zvyšovali současně své tempo a stupňovali tanec až do úplného křepčeni. Při loučení s nimi byla patrna lítost v obličeji každého jedince. S motorem se loučili nazývajíce ho „moto tam tam“ nebo „perfekt tam tam“, něžně ho hladíce. V Belgickém Kongu vítali nás taktéž předem hlášené tam-tamy bouřlivým způsobem. Ozbrojeni šípy a kopími přicházeli nám vstříc po cestě a za nepopsatelného hřmotu a povyku uvedli nás do vesnice. Ještě dnes vzpomínáme pocitu strachu, který se nás zmocnil při prvním takovém přivítáni. Byla v nás malá dušička dokud jsme nebyli přesvědčeni, že tato pozornost je míněna přátelsky s porozuměním pro pohostinnost.

 

 

VII. O afrických králích

 

Jednotlivé kolonie Afriky řídi příslušným státem delegovaný úředník, avšak v zájmu klidu ponechávají dosud vládnoucím domorodým králům a náčelníkům zděděná práva i povinnosti. Není jich málo. Na svých cestách byli jsme u mnoha z nich hosty. Značné rozdíly mezi nimi a jejich způsoby vladaření jsou vysvětlitelné pouze v Africe, zemi tolika extrémů. Zatím co jedni jsou skutečnými panovníky a svůj úřad vykonávají s naprostou vážností, využívají druzí plně svých práv jen proto, že úřad svůj podědili, při čemž zájmy svých poddaných mnoho nerespektuji. Existují však i takoví, kteří svěřený úkol panovnický sice plní, avšak bez hlubšího porozumění.

Akenzua II. Oba of Benin v Nigérii je z rodu králů se starou tradicí. Ještě jeho otec vládl velkému území od hranic Calabaru až po Dahomey. Tento i jeho předchůdci odolávali vpádům Portugalců, Španělů a Holanďanů, z nichž nikomu se nepodařilo podmaniti si je. Snad právě vyčerpáni po bojích se shora jmenovanými, nebo dobře volená taktika Angličanů dokázala, že král of Benin se svými poddanými přijal posléze anglickou nadvládu. Bohatství a osobní nezávislost si ponechává, rovněž i dvorní zvyklosti zachovává. Tři chlapci na snímku nejsou královými syny, ale chovanci, urostlí a zdraví chlapci, vybraní z rodin domorodců, jichž několik desítek vychovává u svého královského dvora. Tento zvyk od nepaměti zachovávaný, nicméně připomíná smutné doby otroctví, nyní v této zemi zakázané. Osobní jeho příjmy z vlastního majetku jsou značné a kromě nich má ještě anglickou vládou určenou apanáž. Je spravedlivým vládcem a poslušen rozkazů anglické vlády.

Náčelník kmene Hausa je nejmenovaným králem oblasti čítající skoro 80 tisíc obyvatelů. Tak jako je nepřístupným k jiným kmenům africkým, na příklad nedovolí jim, aby se usadili v Káno, největším městě ve střední Africe obehnaném zdí, takže jsou nuceni ubytovali se mimo obvod tohoto města, stejně odmítavý je i к návštěvám Evropanů. Měli jsme zcela náhodou příležitost spatřili náčelníka při projížďce městem a využiti jí, abychom pořídili snímek. Vlastní rovněž značný majetek a výši jeho hodnoty udržují domorodci stálými dary. V kraji kolem Káno jsou vydatná pastviska pro dobytek hovězí a skot, jichž velká stáda pasou domorodci. Na trhu kůží nalezla dobrý pramen nákupu i firma Baťa.

Typickým vladařem v Kasai Belgické Kongo, vládnoucí kmeni Kanibalů, je král Waninga, který sám, chtěl-li požívali naprosté důvěry svých poddaných, musil taktéž při nastoleni pojisti lidského masa. Teprve tím okamžikem uznávají domorodci svého krále.

Na rozdíl od jiných králů a náčelníků nenutí své poddané k pravidelnému odvádění belgickým úřadům, naopak, sám je chrání před touto povinností. Když belgické úřady chtěly jej donutili k pořádku, a vyslaly vojenskou četu, jíž velel belgický kapitán, král se vzepřel a po lstivém vlákání vojínů do bran města dal je svými pobíti, načež svolil, aby jejich těla byla snědena. Pouze hlavu kapitánovu uchovávají kněží jako symbol své záchrany. Dosud nepodařilo se dalším výpravám dosáhnouti toho, aby nejen získaly hlavu kapitána, aniž donutili krále k poslušnosti.

Pravým opakem je král Binango. Vychován na misionu „Bílých otců” v Kabinda zůstal věren učení křesťanskému. Jediný ze všech černých králů zachovává evropské zvyky, k nimž nabádá i své poddané. Ač sám, jako první muž v Bakongu, oženil se jen s jedinou ženou, čímž propaguje jednoženství, není dobře chápán svými poddanými, takže ve většině případů zůstává jeho snaha bez úspěchu. Je však vytrvalý a pevně přesvědčen, že postupem času dosáhne úspěchu alespoň v tomto směru.

Takové předsevzetí a nesnadný úkol nezatížil hlavu „Paramount Chiefa“ v Kambii v Siera Leone, který žije spokojeně s několika ženami. Poklidný život lze si vysvětlili jen tím, že každá z jeho žen vlastní dům, v němž samostatně hospodaří. Vládne ve vnitrozemí, které je rozděleno na několik království, pouze úzký pruh při pobřeží je korunní kolonií. „Paramount Chief“ je oprávněn samostatně předpisovali i vybírali daně podle potřeby. Nestačí-li krýt osobní vydání pravidelná „daň z hlavy“ („head tax“) může předepsali další a tou byla v době naší přítomnosti „daň z chaty“ („Huttax“). Z výnosu dani odvádí jen určitá procenta anglickým úřadům, čímž přispívá k udržování silnic, na stavby úředních budov a pod. Králi je dovoleno soudili menší provinilce, je-li delikt obžalovaného větší, musí svůj rozsudek dáti posoudili příslušnému nadřízenému úředníku koloniálnímu.

Smysl pro okázalé pohostinství projevil „Paramount Chief“ v Port Loco. Několik dnů musili jsme být jeho hosty. Kromě velkého počtu zaměstnanců vydržuje si celý orchestr. Denní pořad koncertu sestavuje sám král z osobní obliby, jako velký milovník hudby. Na svůj orchestr je velmi hrdý. Snad nebudeme příliš nevděční, prozradíme-li, že několik takových produkcí, které jsme byli nuceni vyslechnouti a přirozeně i pochváliti, nikterak nelahodily našemu sluchu. Monotónní melodie stále se opakující nás unavovaly, zatím co král s uspokojením a uznáním povzbuzoval své hudebníky k pokračování a stálému opakování již hraných melodií.

Při vzpomínce na Port Loco nemůžeme zapomenouti na nepříjemnost, jejíž iniciátorem byl náčelník blízké osady. Jeli jsme úzkou pěšinou pouze na sólu. Chtějíce se vyvarovali opětnému pohostinství, nepřijali jsme pozvání zmíněného náčelníka. Za měsíčního svitu odjeli jsme z vesnice. Nesjízdnost terénu a také únava přinutily nás k nocování pod širým nebem. Utábořili jsme se u cesty s pevným přesvědčením, že brzy ráno vyrazíme, abychom se tentýž den vrátili do Port Loca pro sidecar a zavazadla. Za ranní husté mlhy skládali jsme stan a chystali se k odjezdu. Na zpáteční cestě čekalo nás nemilé překvapení. U vesnice, v jejíž blízkosti jsme nocovali, čekal již náčelník s anglickým úředníkem, a ten nám tlumočil náčelníkem přednesenou stížnost, že toho dne ráno ohrožovali jsme nejen domorodce, ale i jeho samotného ranami z pušky mířenými k vesnici. Ohradili jsme se proti takovému tvrzení. Trvali jsme na okamžité prohlídce svých zavazadel, abychom přesvědčili anglického úředníka, že zbraní vůbec nemáme. Stalo se tak jak jsme žádali. Náčelník osobně účastnil se prohlídky. Pozorovali jsme, že stále nenachází to, co hledá. V poslední chvíli, kdy úředník chtěl prohlídku skončit jako bezvýslednou, objevil v zavazadle naší hustilku a s vítězným pohledem odevzdal ji úředníku jako předmět doličný. Omyl se přirozeně vysvětlil. Přes noc vychladlý motor se těžko nastartovával. Jeden z nás jeho spouštěním vyrušil ze spánku mnoho domorodců a přivábil je do naší blízkosti, aby zjistili příčinu, zatím co druhý s hustilkou v ruce přihlížel jeho marným pokusům. Rány motoru a hustilka způsobily v mlze schovaným domorodcům takové starosti, že volali na pomoc svého náčelníka a ten za odmítnutí pohostinství chtěl se nám nepěkně odměnit. Nezlobili jsme se na něho, naopak byli jsme mu povděčni za to, že sám ze své úřední moci neurčil trest za naše „pobuřování“ a požádal anglického úředníka o tuto službu. Nebýt prohlídky, nebyli bychom mohli dokázali jejich omyl, a není vyloučeno, že celá záležitost byla by skončila pro nás nepříznivě.

 

 

VIII. Lov v Africe.

 

Lov zaměstnává denně velkou část domorodých obyvatel černé Afriky. Způsob jeho je v celé zemi téměř stejný. Střelných zbraní černoši nepoužívají, zůstávajíce věrni starému způsobu lovení kopím, oštěpy, šípy atd., ne snad z důvodů tradičních, ale prostě proto, že střelná zbraň je pro černocha nesplnitelným snem; že je drahá. – Neohroženost domorodých lovců je úžasná. V Kamerunu odvažují se i na lov goril a slonů s naprosto nedostatečnou výzbrojí, sestávající jen z mnoha metrů síťoviny – kromě jmenovaných již zbraní. Lovečtí psi-stopaři nejprve pomohou vyhledat zvěř. Po přesném zjištěni místa lovci obstoupí oběť v kruhu, při čemž natahuji sítě od stromu ke stromu, aby zabránili eventuálnímu úniku příštího úlovku. Postupují velmi opatrně, aby se neprozradili, kruh stále zmenšují, až stanou na určitou vzdálenost. Na daný povel vrhají do středu kruhu šípy a oštěpy a snaží se, aby pokud možno největší počet smrtících zbraní zvěř zasáhl. Že vždy nekončí lov šťastně pro lovce, není snad nutno podotýkat.

Více srdnatosti než kamerunští projevují lovci kmene Masai, kteří podobným způsobem loví antilopu jako lva jehož považují za svého největšího nepřítele – s tím rozdílem, že nepoužívají sítí a bez jakékoli osobní ochrany vrhají se na vystopovanou zvěř pouze s kopím v ruce.

Ve vnitrozemí, kde nejsou a nikdy nebudou trhy na maso, jako je tomu při pobřeží, musí si domorodci lovem často opatřovati čerstvou pečínku. V horkém podnebí není možno uchovati maso delší dobu. Aby získané množství masa mohlo býti hned zkonsumováno, podnikají lovecké výpravy za účasti domorodců z několika vesnic, při čemž dbají, aby skolili jen nutný počet kusů zvěře postačující potřebě jednoho, nejvýš dvou dnů. Rozmanitá zvěř africká skýtá možnost dosti častého „střídání jídelního lístku“ domorodců, kteří nejsou vybíraví. Na příklad v době zrání pojídají většinou maso baboonů (kočkodanů), kteří sami přicházejí k zahradám a polím, aby nasytili své věčně hladové žaludky sladkými plody ovoce. Po celou tuto dobu nepodnikají se výpravy na lov jiné zvěře, protože je nutno chrániti zahrady před vpády smeček opičího národa, který si počíná naprosto vandalsky. Způsobí více škody polámáním a udupáním rostlin než konsumem jejich plodů. Ochrana před nimi je různá. Zahrady a pole v blízkosti lesů oplocuji domorodci bambusovým pletivem. Při zemi vyřezávají do plotu otvory právě tak veliké, aby jimi prošla ruka opičky a za plot pokládají zralé plody jako vnadidlo. Opička ve snaze uchvátit pokud možno nejvíce, naplní si dlaň, ale uzavřenou ruku s obsahem nemůže protáhnouti zpět. Domorodci vyčkávají v úkrytu na tento okamžik a opičku chytí.

Jsou-li rozlohy pozemků příliš veliké, není možno je oplocením chrániti. V takovém případě líčí domorodci pasti a různé nástrahy. Pokud smečky opic nejsou tak početné, aby ohrožovaly celou úrodu, omezují se domorodci na chytání potřebných a zahánění přespočetných. V pokročilejší době zrání smečky stále rostou a tu domorodci – ač neradi – uchylují se k osvědčenému prostředku, jak se jich zbavit. První opičku, kterou ze smečky chytí, odsoudí k zániku. Celé její tělo natřou bílou barvou a pustí ji zpět ke smečce. Postrašena tímto nenadálým zjevem dá se smečka, na útěk. Nabarvená opička je jim stále v patách a žene smečku tak dlouho, až padne vysílením. Rychle zasychající barva omezuje opičku v pohybu, takže brzy vyčerpána klesá a hyne. Smečka se pak již nikdy nevrátí na totéž místo. Méně nelidský, ale stejně postačující prostředek k zahnání opic je potrestáni výpraskem několika členů smečky.

Lovení zvěře je ponecháno výhradně jen mužům, kdežto rybolovem zaměstnávají se i ženy. Loví ovšem jen v mělkých řekách a řečištích vzniklých v době dešťů. Pomůcky k rybolovu jsou různé a řídí se podle povahy řek, v nichž domorodci loví. V mělkých vodách loví ženy speciálně upravenými sítěmi, lépe řečeno koši, jichž kostra je z bambusové hole a výplň upletena z listů palmy olejové, nařezaných na úzké pruhy. Jimi zahradí několik žen celou šířku říčky a otvorem proti proudu ponoří jednu polovinu koše ke dnu. Po proudu plující rybky a krabi nachytají se do košů, aniž mohou uniknouti nebo proplouti. Loví-li méně žen a jejich koše nestačí zahradit řeku, pak nabírají ze dna bahno a po propláchnutí vždy se objeví nějaký úlovek. V jiných krajích upevní sítě po šířce řeky, čímž vzniká hráz. Po několika hodinách připevní další síťovou hráz výše proti proudu a v tak utvořeném basénu loví tak dlouho, dokud neprojdou celou ohrazenou části několikrát po sobě.

V době sucha malé říčky vysychají. Jeden druh ryb, podobný našemu sumci, předvídá toto období a včas uchyluje se hlouběji do měkkého bahna, kde utvoří kolem svého těla obal z hmoty připomínající celofán. V tomto obalu přečká opět do doby deštivé, není-li dříve objeven domorodci. Ti poznají podle zvlněného povrchu řečiště, kde se spící ryba nachází. Lopatami odházejí zem a vyjmou rybu i s obalem. Po očištění bláta odstraní obal a rybu vhodí do kádě s vodou, v níž ryba asi po půlhodině procitne. Několik hodin ponechají rybu v čisté vodě, než ji zabijí. Maso probuzené ryby je stejné chutné jako v době, kdy volně pluje v řece.

Muži loví jen ve velkých a prudkých řekách. Malé druhy nachytaných ryb rovněž spotřebují v domácnostech. Větší druhy suší a vyměňují za jiné potřeby pro domácnost a hospodářství.

I my jsme se pokusili o lovecké štěstí, když jsme čekali na dokončení mostu v Port. Guinei. Řeka Geba sváděla k lovu. Viděli jsme velké množství vodní havěti nízko pod hladinou. Domorodci zaměstnaní na stavbě mostu pozorovali náš zájem a ochotně nám postoupili svoje lovecké náčiní, které měli připravené pro lov po práci. Jako vnadidlo dali na velkou udici v podobě kotvy pošlé, páchnoucí štěně. Obé připevnili na silné lano a vhodili do řeky. Bylo nám divné, proč máme zkoušet své štěstí s udicí a vnadidlem tak velikým, když bychom se byli spokojili s úlovkem zcela malým. Než nebylo času na uvažování. V té chvíli mocné trhnutí lana nás upozornilo, že návnada přilákala něco, co se zuřivé bránilo. Domorodci přispěchali na pomoc a k našemu úžasu jsme zjistili, že prvním úlovkem byl krokodil. Vozili jsme ho triumfálně několik dnů. ale posléze byli jsme nuceni darovat ho domorodcům z důvodů snadno pochopitelných.

 

 

Pestrý týden, XII (1937), č. 27, str. 22; č. 28, str. 22; č. 29, str. 16; č. 30, str. 22; č. 31, str. 16; č. 32, str. 22; č. 32, str. 22; č. 36, str. 22.

Příspěvek byl publikován v rubrice strejdovy cesty se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na Dva roky v divoké Africe na motocyklu – 2

  1. vonrammstein napsal:

    Kapitola o afrických králích je mimořádně zábavná 🙂

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      Tak sem byl nucenej toho našeho strejdu dneska číst 2x a víš kdo/co za to může = blbý čtení, kdy sem u Tebe četl:
      Kapitola o afrických králících je mimořádně zábavná.
      …sem si říkal, kurva, kde von a strejda mají ty srandovní králíky, vždyť sem ty tamní africký lovy četl, myslím, dost pozorně, ale králíci nikde? Ach jó!

      To se mi líbí

    • oh napsal:

      Cestovatelé, pozor! Putin krade severní magnetický pól. 😀
      https://vtm.zive.cz/clanky/severni-magneticky-pol-odcestoval-z-kanady-na-sibir-vedci-musi-upravit-model/sc-870-a-196738/default.aspx

      P.S: Povšimněte si, že bulvarizátor titulků používaný na zive.cz potřebuje ještě maličko doladit. 😀

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        už vím, ohi, kdysi si už všimla vera a já připsal, že se Putinovi vůbec nedivím. Od tý doby si dávám v lesích majzla a pozoruju svoji buzolu s určitou nedůvěrou a podezřením. Prostě při svých vycházkách lesy se odchyluju od střelky buzoly taky o onen úhel, co mi ukradl Putin a je to v cajku.

        To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        jo a ještě, otázečku, ohi, von ten „Arctic Ocean“ už taky ukrad Putin? Ten chlápek je ale rychlej, žejo?

        To se mi líbí

    • cobolik pacholik napsal:

      ty jebani muzici,drzia ladu v mauzoleu,jeho sochy su po celj rusii jasne nie v takom pocte,od kremelskej stenky na ploscadke zatial nevyhodili ani derzinskeho,ani stalina,zvezdu si drzia dalej na tych zlatych kupolach,cerkve opravuju,na gulagy nezabudli,pomnik sam kabegista otvoril,auroru zrestaurovali a dela vylestili,carsku rodinu pochovali s s vojenskymy poctamy, v skolach ucia uz od malej holoty,ze vojna ich stala velice moc krve,rovno dristaju,ze ju za vojny nesanovane a hynula v tisickach za hodinu. a co my?cobolici 30 rocny som sa pytal,ci vedia nieco o vojne,o nasich vlastencoch,o vysadkaroch,ani hovno,kubis a gabcik spanelska vesnice,svoboda dumali nevedeli,gottwald,jeden tusil,bilak spaneslka vesnice,zukov,ani hovno,hus,ci zizka,slepy chodnik,jaku picu ich tam ucia neviem.
      tota sluzba BIS,keby mala rozumu aspon kus,by vedela,ze toto iste robila komuna,mlzila,ojebavala,zakazovala,ja v presove kupil teraz nedavno kusok chleb a mal som problem bo silevester bol mnoho obchodov zavretych .deco vodky a jednu ruzicku a na stredku mesta polozil tym mladym ivanom,okoloiduci kukali,co americky cowboy,stoji okolo ruskych v outback hat a cowboy boots a fajci,obok stali turisti z ceska a robili si zo mna fotky,kukal som kus prekvapeny,myslel som ze najprv z reichu,ale ked som zacul hele vole,hned mi jeblo,sak to bratri zosiel som z pomnika a hned im jebol vitajce braca z cechoch doma,po sarisky som zajebal a oni kurva rozumeli,ze dekujou a kukali na mna jak na majku z gurunu,bo cizmy mam opatky podbite,isiel som jak paradny kon,len som neerdzal,neviem jak sa povie cesky erdzat,to je ten zvuk,co vydava kun.
      v usa sochy generalov chcu rusit,ty,co bojovali za juh,flagu rebelov zakazuju,historici z university dristaju,ze to kurva ich historia,demokrat hovori,ze nedemokraticke,aby socha otrokara stala a vlajka rebelov dristaju,jak tych lebka od totenkopf a kurva nevedia zakladnu poucku,ze kto zabudne co je jeho minulost,nech neotvara klapacku o nejakej pritomnosti,ci buducnosti,niekedy som pisal,ze reich bude ziadat reparacie,ze 6 army,ktora bola dojebana na prach pri stalingrade,navrh vzide od ceskej BIS,ci rehabilitovat curdu a gerika,masini uz rad od chlapa s koulema dostali,to len dobre,ked tak bude,bo sa to im vsetko samo pojebe bo maju pojebane v tych hlavach,toto to beletricka vlozka,tiez na pobavenie publika nazdar.

      To se mi líbí

  2. blbíš napsal:

    … vím, strejdo, že se to nemá, ale vzpomněl jsem si na Vás, když sem četl tohle:

    https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/494627-nove-volby-v-britanii-druhe-referendum-o-brexitu-je-pravdepodobnejsi.html

    Voliči by podle něj při případném druhém plebiscitu měli mít možnost hlasovat i pro zvrácení brexitu. Grieve je zároveň připraven podpořit vládní plán odchodu z EU, pakliže by si to přáli občané.
    No jakpak by né, politici rozehrajou dohodu o -jakonedohodnutí se a strašení se- a je vymalováno.

    Kontrolní otázka generálnímu prokurátorovi Grievovi?
    Oni si Britové přáli co již v uskutečněným plebiscitu, když =…pakliže by si to přáli občané!

    Ach jó, kde je anglickej smysl pro fair-play, tam se to v tý zemi pořádně zes–lo!

    P.S.
    Ještěže našemu strejdovi tam zůstanou dva kohoutky na vodu, pivo bez pěny a jističe na každý el. zásuvce a objímce, i když tomuhle:

    se tihle Grieveovití asi taky brzo přizpůsobí, i když možná taky na druhej pokus!

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Co se divíte. Irové také hlasovali o „Lisabonu“ dvakrát, když to poprvé nebylo podle Bruselských not.

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        se nedivím, příteli, už pouze konstatuju

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Příteli blbíši co ještě Angličanům bezpečně zůstane je jejich smysl pro anglický humor. Jen musím zdůraznit, že se to týká jen a pouze Angličanů, je to geneticky a historicky staletími podmíněné.

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            … no vono, příteli, se marně neříká, že:
            sranda musí bejt, i kdyby …
            jen si říkám, že Angličani měli na ten jejich těma staletíma podmíněnej (anglickej) humor docela právo i důvod, protože veškerou tu „srandu“ (Hitlera, kolonie, námořnictvo, války a válčičky, atd., atd.) měli „za vodou“, jenže teď, mně z nepochopitelnýho důvodu, si to natahali přímo domů a to, podle mě, jednomu ten humor přejde … si alespoň myslím! Jen abyste měl pravdu, přál bych jim/si to!

            To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      ještě příhoda z natáčení, k tomu vobrázku s těma HI-FI arabskejma elektroinstalacema:

      … to sem měl takhle jednoho svýho staršího kolegu-projektanta elektro, a když sme spolu jezdívali v sedumdesátých letech na služebky Severníma Čechama a von tam viděl tu zadrátovanou krajinu (ne moc odlišnou vod týhle na fotografii), tak vždycky neopomněl zastavit služební auto, vyšel ven a s nadšeným povzdechem a s rozmáchnutýma rukama poznamenat = „tak tohle, pánové, je krajina mých snů“!
      P.S.
      Našemu Ohovi to musí bejt taky blízký, žejo?

      To se mi líbí

  3. blbíš napsal:

    Škoda, že tohleto nešlo praktikovat v devadesátých letech na Klausem prosazený ekonomický reformy:
    Opička (=politici) ve snaze uchvátit pokud možno nejvíce, naplní si dlaň (=chřtán), ale uzavřenou ruku s obsahem nemůže protáhnouti zpět. Domorodci (občani – stát) vyčkávají v úkrytu na tento okamžik a opičku kolibříky a jejich kmotry chytí !

    To se mi líbí

  4. blbíš napsal:

    tohle:
    https://svetchytre.cz/a/pxqx5/dan-priban-co-jsme-videli-v-cine-by-vydesilo-kazdeho
    sem k tomu strejdovo „cestování“ taky patří. Řeknu vám, přátelé, člověk si to uvědomí, až když si to zažije sám, nebo si o tom přečte.
    P.S.
    Furt sem toho názoru, že kdyby komouš byl normálním, používal-li by rozum a klíďo píďo pouštěl lidi za hranice všedních dnů, mohl by tu bejt ještě u lizu a ušetřil by si děsně komplikací.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Do Sin-tiangu mezi Ujgury může jet jen blázen nebo provokatér. On ten panáček totiž zapomněl uvést, že Ujgurové jsou muslimové a už mají z sebou pár teroristických počinů. Není divu, že si je Číňani hlídají.

      To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      Nic není dokonalý … v tý Pribáňem popisovaný provincii, tak jako asi v celý Čině, bych bejval byl na nějakou kritiku moc vopatrnej (on to ale nepsal zle)! Prostě hafo lidí, vládnout se tomu nějak musí, tohle je háklivý na každou náhlou a nepromyšlenou změnu! Demokracie á la USA, nebo ta naše vod tý pravdy a lásky by tomu daly ještě víc na frak, to je snad každýmu jasný … jak sem řekl, nic není dokonalý, bohužel!

      Syn tam byl 2x služebně a měl dojem, že Číňani v Číně to nemaj úplně tak špatný, když uvážíme z čeho se postavili na vlastní nohy, ale ty jiný tam „menšiny“ to tam nebudou mít lehký, to prej zase jó! Prej na našince děsně do očí bijící rozdíly.

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        …prostě prožívají v současný době „nomenklaturní éru pozvolnýho uvolňování, v mezích možností“… co bude pak, bude záležet jen a jen na nich! Jestli to bude živelný a krvavý, bude záležet taky na tom, jak moc se jim to podaří „roztáhnout“ v čase. Sou prostě pozadu, ač se to přes ten jejich obdivuhodnej technickej vzestup a pokrok nezdá!

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.