329-Jak může Putin porazit spiknutí …?

Katechon^*) a Falešný Dmitrij^**) – znovu o sakrálnosti moci …

Začnu tím, že ti, kteří pozorně četli „Schody do nebe“(loni vydaná, nesmírně zajímavá tlustá Chazinova kniha  – pozn.překl.), si mohli povšimnout toho, že jsme docela dost místa věnovali, tak říkajíc, archetypické představě společnosti o struktuře moci. Že tedy pokud společnost chce „cara“, pak všechny pokusy oligarchie o vytvoření skutečně kolektivního řízení a představení veřejnosti fiktivní (jak se dnes říká, „fejkovou“) figuru cara, končí špatně: sotva se na pozici „cara“ ocitne aspoň minimálně myslící osoba, pak k sobě velmi rychle přetáhne reálné mocenské páky. Za plné podpory společnosti. A pak se zdaleka ne všem oligarchům daří vymotat.

Právě to vlastně udělal Putin, a podařilo se mu to nejen proto, že je méně loutkovou figurou, než si přáli oligarchové, ale i proto, že si společnost vyžadovala Cara. A tak cara dostala. Medvěděvovi se ten trik už nepodařil – především proto, že se snažil stát „prvním mezi rovnými“ úředníky, zatímco ruská společnost má k úředníkům tradičně vztah velmi skeptický. A sakrální, carskou podstatu Medvěděv demonstrativně ignoroval.

Takže Putin dostal od národa sakrální carský statut. Ponechme stranou technologii, důležité je, že pro zachování tohoto statutu bylo nezbytné zajišťovat archetypní obrazy Vlády pro Rusko. A hlavním z nich je obraz Katechona – ochránce – především národa před zvůlí milostpánů a oligarchů. Dnes není vůbec důležité, jak se takový model v Rusku objevil, důležité je, že se případ od případu reprodukuje už po mnoho století. A obecně vzato, tomu Putin odpovídal – což dobře ukázal Krym.

A najednou v roce 2018 došlo k selhání – a to velmi vážnému. Začalo tím, že už před mnoha lety světová finanční elita, finančníci-globalisté, rozhodla, že Putina (s mocenským systémem, který vybudoval) je třeba odklidit. Proč – to je jiná otázka, a mně se zdá, že hlavní příčinou se stalo, že se globalistům velmi nelíbilo, že Putin má na každé otázce svůj názor. A dokonce si dovoluje vyslovovat představy o tom, že globalisté mají vůči někomu (Rusku) nějaké závazky, které údajně musí respektovat (a jak nám nedávno vysvětlil prezident Francie Macron, ve skutečnosti nerespektují). Ve skutečnosti ale příčiny takového závěru jsou nedůležité – hlavně, že bylo přijato rozhodnutí, že Putin, s jeho mocenským modelem, musí odejít.

Pro realizaci tohoto úkolu byli vybráni, přirozeně, prověření agenti-oligarchové a liberální úředníci. Sovětskou mluvou řečeno, strana řekla: „Je třeba“, komsomol odpověděl: „Provedu!“, nicméně se, jako obvykle vyjevily jakési fajnovosti. Jde o to, že účastníci konfliktu (liberálně-kompradorské křídlo ruské elity, kterému byla likvidace uložena,  a jeho protivníci, logicky nazvaní „patriotickými“) konflikt považují za korporátní, ve kterém porážka hrozí jistou ztrátou příjmů, s možným snížením sociálního postavení, ale v žádném případě to nehrozí ztrátou základního kapitálu a, tím spíš nepředstavuje ohrožení života.

S hlediska Putina, který v rámci svého „sakrálního“ postavení stojí nad tímto zápasem, je dokonce vyhovující – protože umožňuje jak omezovat „patriotický“ tábor aby se nezakopal, tak i ničit nejodpornější liberální figury. Aniž by nějak ohrozil vlastní status.

V jistém smyslu tento konflikt účastníci hodnotí v rámci toho modelu/paradigmatu, který byl „vybojován“ v důsledku „revoluce“ roku 1991, jejímž hlavním smyslem bylo zajistit předání pravomocí následnictvím a zbavit se odpovědnosti vůči společnosti. Spokojeni byli všichni, včetně těch, kteří ztratili moc i postavení, protože zůstali při nakradených penězích (nemalých), které lze v takové situaci v pohodě legalizovat. A dokonce i taková figura, jako Ulukajev (aktuálně „sedící“ místopředseda Medvěděvovy vlády – pozn. překl.), může být, obecně vzato spokojen, protože peníze mu zkonfiskovány nebyly, a jak víme, s penězi lze i v kriminále žít docela úspěšně.

Nynější úředníci a oligarchové (a zápas probíhá právě mezi nimi) riskovat život rozhodně nebudou.

Právě v tom spočíval hlavní problém mezinárodních finančníků, kteří poštvávali ruské oligarchy a úředníky proti Putinovi. V jejich chápání zaujímají Rusové natolik nízké postavení v mezinárodním statutu (je to viditelné podle toho, co se s nimi děje, jestliže je venku, nikoli vážně, ale jen trochu přimáčknou), že jsou povinni nikoli ze strachu, ale velmi svědomitě a zodpovědně plnit příkazy. Ti ale riskovat život nechtějí, a proto začínají hrát korporátní hry, které Putinovi sice mohou zkazit náladu, ale ne jeho stav.

Domnívám se, že právě z toho důvodu koordinátoři elity „Západního“ projektu začali zpracovávat strategii demolice nynějšího režimu samostatně. Za poslední měsíce jsem napsal několik textů na téma spiknutí, namířeného na svržení nynější moci. Vtip je v tom, že toto spiknutí (které, je na rozdíl od předchozích pokusů, zřetelně koordinováno ze zahraničí) může uspět jen v případě, že bude porušen archetypický obraz Moci. Jinými slovy, lid rozhodne, že „Car není pravý!“

Povšimněme si dalšího momentu. Netřeba rozebírat konkrétního Putina, nakolik odpovídá statutu Katechona, nakolik tento svůj statut chápe on sám. Archetypický obraz politika nemusí mít žádný vztah k samotnému politikovi. To, že Putin tak dlouho tento statut drží, svědčí o tom, že jakési porozumění pro tento moment má, ale opakuji – není to až tak zásadní.

Pro nás je důležité, že národ tento Putinův status uznával, a proto ho zápas na korporátní úrovni nijak neohrožoval. A elita „Západního“ projektu měla v takové situaci dvě základní možnosti: buď „zvednout“ konflikt elit v Rusku na úroveň „na život a na smrt“, anebo „spustit“ Putina do úrovně korporátního konfliktu. Tedy z Katechona udělat úředníka. Na kterého už je možné použít termíny „efektivní“, „neefektivní“, „slabý“, atd. – aby se tedy car stal nepravým.

Podle výsledků soudě, byla zvolena druhá varianta a ta se, podle ohlasu penzijní reformy, povedla. Kdo to vymyslel, je otázka jiná. Důležité je, že chyba byla dopuštěna – a národ usoudil, že car je nepravý.

Poznamenávám, že vysvětlit toto úředníkům prezidentovy administrativy není možné. Kirienko (šéf kanceláře) je technokrat a myslí v termínech čísel a ukazatelů, pro kterého je Putinův rating (třebaže poklesl) dostatečně vysoký, než aby bylo nutno provádět nějaké „aktivní operace“. Ale to, že už jde o rating úředníka, a ne Katechona, je pro Kirienka tajemstvím za sedmi pečetěmi. To v žádném případě není kritika, protože každý člověk řeší úkoly na své úrovni, to není úroveň šéfa prezidentovy administrativy – tady jsou nutné jiné figury. A ty se, z nějakého důvodu, v pravou chvíli neprojevily.

V každém případě ale Putin buď pochopí, co v roce 2018 ztratil, a pak má šanci pokračovat ve své činnosti na pozici prezidenta, anebo ne. A pak jeho šance prohrát na úrovni korporátní války v novém roce prudce rostou – řekl bych, že kriticky. Dokonce víc než to: – korporátní válku Putin prohraje jistě, protože efektivní byrokracii nevytvořil, ale pokud ji začne utvářet teď, narazí na intenzivní odpor celé nomenklatury, která nechce ani odpovědnost, ani konkurenci.

Vyhrát může jediným způsobem – pokud si vezme zpět status Katechona. To je zatím možné. Musí ale konat rychle, protože dle všeho soudě, intenzivní fáze protiputinovského spiknutí je plánována na duben-květen 2019. A až začne, bude už pozdě…

Zdroj:   https://khazin.ru/articles/10-vlast-i-obshhestvo/64340-noblesse-oblige-18-katekhon-i-lzhedmitriy-ili-eshhe-raz-o-sakral-nosti-vlasti

*) Katechón – ten, kdo oddaluje příchod „člověka nepravosti“ – Antikrista – po kterém nastoupí konec světa a druhý příchod Kristův. Podkladem tohoto pojmu jsou slova apoštola Pavla ve Druhém jeho poselství Soluňským.

**) Falešný Dmitrij – jinak též „samozvanec“ , který se vydával za zázračně zachráněného, jinak svým sluhou zavražděného careviče Dmitrije – syna Ivana IV. Hrozného, Carem 1 rok 1605-1606 – kdy byl zavražděn spiklenci.

Překlad: 190104