Z poslední mé výpravy do Afriky. – 3


Sděluje dr. Ant. Stecker.

V.

V Massavě.

 Příchod parníku jest v městech, která několik měsíců spojení s Evropou postrádají, vždy velikou událostí. Jakmile parník na obzoru se objeví, rozlétne se radostná ta zvěsť po všem okolí a s netrpělivostí očekává pak veškeré obyvatelstvo, Evropané i domorodci, okamžik zakotvení. Několik minut po přistání panuje kolem lodě nejčilejší rej, který vrchole dosáhl, když zástupce karantény prohlásil loď za svobodnu a místo žluté vlajky na hlavním stožáru bílá zavlaje. Tu vše překotem na palubu se hrne. Tu jest pak vzájemného se pozdravování, vyzvídání novot, vypravování, semo tamo šukání, pobíhání, shánění se po očekávaném nákladu, zboží a listech, dorážení na kapitána i důstojnictvo lodní, že by tito poslední desatero úst míti musili, kdyby ke každé otázce odpověděti měli. Takový výjev sběhl se také brzy po zakotvení na palubě naší „Messiny“. Ačkoliv byla již noc, přece neopomenul, kdo jen nějakého zájmu měl, se dostaviti. Z evropské kolonie nescházel nikdo, a nám naskytla se nejvhodnější příležitost odevzdati ihned doporučující listy, jichž několik měli jsme připravených. Tak poznali jsme osobně ještě téže noci francouzského konsula a slovutného entomologa pana A. Raffraye, tajemníka guvernéra rudomořského, Bakušana pana Hassena, jednatele paroplavební společnosti Éahattinovy p. Tagliabue, správce egyptské pošty v Massavě p. Habiba a několik nám doporučených obchodníků arabských. Mne očekávalo nad to ještě nemalé překvapení, když v poštovním vaku nalezl jsem několik listů z vlasti a laskavostí pana V. Náprstka mně poslaných balíčků novin, obsahujících vedle různých čísel „Národních Listů“, „Posla z Prahy“, „Světozora“ a „Humorů“ také rakouské doutníky, jež pečlivá, spanilomyslná choť páně Náprstkova nikdy vložiti nepomenula. Bohužel, že slídivá pošta egyptská pozdější zásylky právě tohoto obsahu – snad k vůli pohodlnějšímu jich transportu (?) – přečasto zabavovala.

Tuto noc jsme strávili ještě na palubě „Messiny“, druhého dne jsme však na nějaký čas přijali pohostinství v domě páně Tagliabuově, jemuž italským ministerstvem zahrauičuých záležitostí co nejvřeleji odporučeni jsme byli. Díky péči páuě Hassenově a laskavostí guvernéra Ali Risa pasy, prošla zavazadla naše, jichž ovšem značný počet, bez obtíží a jakéhokoli vyclívání jinak velmi přísnou celnicí (doganou) massavskou. Také zbraně naše, jichž dovoz co nejpřísněji zakázán, nám velikomyslně ponechány, ačkoliv pánové Lombard a Speedy v tomto směru s nemalými překážkami se potkali, a teprve telegrafického svolení egyptské vlády vyčkati musili, nežli jim zbraně jejich vydány byly.

Prvé nežli započneme s přípravnými pracemi ku výpravě do Habeše, prosíme laskavého čtenáře, aby s námi po Massavě a jejím okolí se porozhlédl.

Jak již předešlo jsme podotkli, vystavěna jest Massava na malém ostrůvku, ležícím v zálivu massavském, jejž geografové dle sídla bývalých panovníků pobřežního území také arkikským nazývají. Na jihu ohraničen jest záliv massavský mohutným uzlem horským Gebel Geddom, nejvýchodnějším to výběžkem vysočiny habešské, kteráž v dáli asi padesáti kilometrů od pobřeží celý záliv v polokruhu lemuje, na severu ponenáhlu se sklánějíc k moři spadá a v mys Ras Abd el Kader vybíhá.

Zde stávalo kdysi město Os Sebastium, po němž však dávno již památky není, jelikož zříceniny jeho mořem jsuu přikryty. Historické důležitosti nabylo místo to, když jižně od vrchu Geddom položené město Adulis (nyní Zula), jehož rozsáhlé zříceniny do dnes spatřiti lze, pískem zaneseno a zničeno bylo. Však již v dobách ptolomejských bylo prý zde město Saba, jež mnozí za sídlo mythické královny Saby pokládají. Arabští geografové z 10. století činí pak zmínky o městě Base. V šestnáctém století přešlo pobřežní území a Massava v moc Turků, vláda však ponechána v rukou domorodého, samostatného, do Cařihradu jen tribut platícího knížete, naiba, v jehož rodě byla hodnost ta dědičnou. Sídlem jeho bylo na úpatí vrchu Geddem ležící místo Arkiko čili Dohane. V sedmnáctém století přešli však naibově úplně pod svrchovanost králů habešských, kdežto pravoinocnost turecká existovala toliko dle jména. Stav tento trval až do roku 1865, kdy celá území pobřežní a Massava ve srozumění s Tureckem a bez ohledu na krále habešského okupováno bylo místokrálem egyptským Ismaelem k radě Munzingera pasy, rodem Švýcara, a vysokého úředníka v Egyptě. Munzinger byl jmenováu ihned guvernérem zde a za jeho vlády Massava značně rozkvetla. On také připojil k území ogyptskému provincie Bogos a Mensu, dosud tvořivší část Habeše, byl však později, jelikož Ismael prohlédl plány jeho, čelící k tomu, by prohlásil se za panovníka severohabešského, na rozkaz tohoto, když nalézal se na cestě do jižního Habeše, s chotí svou a celým průvodem zavražděn. Od svrchu řečeného roku zrušena v Massavě vláda domorodá úplně a naibům svěřen toliko poradní hlas v radě guvernérské. Jelikož však vliv naibů na domorodce, kteří jen je a nikoho jiného za oprávněné vládce považují, se nezmenšil, jest význam jich ve správě státu přece jen veliké důležitosti, a egyptská vláda vždy bedlivě hledí, aby dary, vyznamenáními a rozličnými privilegiemi přízně jich si zajistila. Také král habešský v přátelském poměru s nimi žije, čímž ovšem při dávně nenávisti Habešanů a Egypťanů postavení jich jest poněkud choulostivým. Sloužit opravdu dvěma pánům; orientálci však jsou znamenití diplomaté a dovedou i v takovou úlohu snadno se vpraviti.

Od r. 1870, kdy vlády v Habeši zmocnil se král Jan, stala se Massava předmětem neustálých sporů a nepřátelství mezi Egyptem a Habešem, jenž ztrátou Massavy veškerého přímého spojení s mořem pozbyl. Egypťané vždy se žárlivostí sledovali vzrůstání moci krále Jana, který ku zemi svě ponenáhlu připojil úzkým svazkem království šoánské a godžainské, a snažili se tudy zabraňováním dovozu zbraní, střeliva, prachu, olova a pod., jakož i vybíráním vysokého cla za zboží pro Habeš určené nebezpečného souseda v šachu držeti; Habešané zase nepřestávali podnikati vpády do pohraničných provincií egyptských, bývalého to jich území, kde pleněním, pálením a pustošením nesmírných škod Egypťanům působili a pobyt jejich v krajích těch nemožným činili. Nad to zapověděl král Jan vývoz kozí, kávy, pižma, vosku, zlata i jiných plodin do Massavy, čímž tamní obchod velice trpěl. Konečně uzavřou byl prostřednictvím Anglie r. 1884 soud mezi Egyptem a Habešem, ua základě jehož Massava měla přejíti v pravomoc habešskou, býti však spolu svobodným přístavem pro lodě oněch mocí, ovšem pod dozorem anglickým. Avšak nevysvětlitelná politika anglická úmluvu tu přerušila a Massava dostala se do rukou Vlachů. Samo sebou se rozumí, že takové jednání vyvolalo hněv krále Jana habešského a tak stane se Massava pro Vlachy tím, čím byla před tím pro Egypťany: trestající metlou. Závidnou akvisicí tedy nikterak není, a brzy přijde doba, kdy Vlaši s ochotou a radostí postoupí danajský ten dar tomu, v jehož rukou jedině prospívati může, králi habešskému. Čím dříve tak učiní, tím lépe pro ně bude.

Již svrchu jsme podotkli, že hlavní zásluhy o rozkvět Massavy sobě získal Švýcar Munzinger a to především tím, že spojil město Massavu s pevninou, což dosud jen za přílivu a po lodi možným bylo, a docela přestalo, když vál jihovýchodní horký vichr, ghebli, jelikož bárky na moře, které jest zde plné nebezpečných korálových útesů, odvážiti se nemohly. Velkým nákladem vystavěl Munzinger přes půldruhého kilometru dlouhou a čtyři metry širokou hráz, která spojuje ostrov s pevninou, a nejen pěším, nýbrž i karavanám velbloudím přístup z pevniny do města a zpět umožňuje. Jelikož hráz opatřena byla nad to vodovodem odpomoženo bylo také nedostatku pitné vody na ostrově, která až dosud ve vydělaných kožich kozlích (girba) z pevniny sem donášena a draze prodávána byla. Vedle toho opevnil M. východní část ostrova, tak zvaný Kas Maděr, čímž vchod do přístaviště massavského lodím zabráněn býti může. Na západním výběžku ostrova dal zbudovati v orientalském slohu velice prostranný a pohodlně zařízený palác guvernérský, u přístavu pak rozsáhlou celnici.

Za něho upraveno také přístaviště, takže i lodě značnějšího ponoru na blízku města přistáti mohou. Též dovolil francouzským misionářům z řádu Lazaristů, a protestantským missionářům švédským zde se usaditi, z nichž první na východním konci ostrova, druzí pak ve vsi Hotomlu, na pevnině, rozsáhlé misse založili; zejména praktická budova švédských misionářů vyniká elegancí a evropským komfortem. Na to dal vystavěti svým nákladem celou řadu privátních domů, při čemž dbal nejen úhledného zevnějšku, ale i zařízení, majícího zřetel ku klimatickým poměrům massavským, tedy poskytujícího volný průchod vzduchu a chránícího před úpalem slunečním.

Po smrti Munzingrově, za domorodých guvernérů, nemajících z pravidla jiného zájmu, než jak by soukromé své jmění zdesateronásobnili, Massavě dalšího zvelebení se nedostalo, tak že za našeho příchodu na mnoha místech bylo lze pozorovati účinek hlodajícího zubu času. Zejména hráz, spojující Massavu s pevninou, značně utrpěla; vodovod, jejž Munzinger s velikým nákladem zřídil, od několika let zcela jest zanedbán, a voda jako před tím přináší se z pevniny v kožených vacích a na trhu ne právě lacino se prodává. Také palác guvernérský měl by důkladné opravy zapotřebí. Na to však nikdo nepomyslí; při obvyklém v Orientu systému podobnými prebendami jen miláčky právě vládnoucího velkovezíra obmýšleti, není žádný guvernér jist, jak dlouho popřáno mu bude výnosnému úřadu se těšiti

Celkový ráz domorodé části Massavy s různoživlým egyptsko-tureckým, hebrejským, beduiuským, hindustánským, nubijským, habešským a černošským obyvatelstvem, odpovídá zúplna onomu jiných měst orientálských. Stejná směsice obydlí lidských, přispůsobených vždy národnímu vkusu vlastníkovu, nejluznějších velikostí a tvarů a nejpodivnějších slohů; pravý to labyrint. O ulicích v našem slova smyslu není ani řeči. Jediný bazar, který táhne se křížem od západu k východu a od severu k jihu středem města, zasluhuje asi podobného pojmenování. Všude setkává se oko naše s nejbizarnějšími protivami, jež domorodci nikterak nejsou nápadnými. Chýše chudých Massavanů, vystavěné namnoze jen z kolu těsně vedle sebe do země zaražených a hrubou omítkou hliněnou obmazaných, jsou přilepeny k domu bohatého kupce arabského, jehož průčelí ozdobeno jest pozlacenými průpověďmi koránu, pestrobarevnými arabeskami na hlazené hlíně a krásně vyřezávanými arkýři. Kuželovité, slaměné boudy černochů a roztrhané stany beduínů, stájo velbloudí a oslí stojí v blízkém sousedství džamií (mešit), s nimiž společnou jest jim arci nečistota ve vnitřku panující. Po celém městě, kde je jen prázdná místo, roztroušeny jsou kobky potrhlých marabutů (svatých), ověnčeně pestrými cáry, a zvonovité chýše (kapány) dcer habešských a bodaujských, holdujících Venuši.

Karavana rozedraných Nubijců rozbíjí tábor svůj se svými otroky, velbloudy, osly a zavazadly třeba přímo na náměstí, a uprostřed ulice buduje houf prodavačů své stany, v nichž na rychlo zboží své vykládá a ke koupi nabízí. Tam na rohu postavil stolek svůj arabský písař, a již obklopuje jej hejno domorodců obojího pohlaví, činících nároky na stylistickou jeho obratnost. Slovem, každý staví, kde se mu zlíbí, co a jak chce, a nikdo mu v tom nezbraňuje. Šťastná to země, v níž nejsou ještě známy knihy pozemkové.

Spořádanější dojem ani toliko západní část města, v níž Munzingrem vystavené, úhledné několikapatrové domy nejvíce Evropany a bohatšími kupci arabskými jsou obydleny, a okolí přístavu. kde hlavní mešita se dvěma vysokými minarety, vlaský konsulát, celnice, domy viceguvernéra, naiba a purkmistra (šech el bled) massavského, jakož i rozsáhlé skladiště kupců alexandrinských i vlaských Massavě, zejména blížíme-li se od moře jaksi velkoměstského rázu dodávají, který okupací italskou ještě získal. Na domorodou čtvrt města ovšem i tato bez účinku zůstane; neníť houževnatějšího člověka nad černocha a beduina.

Uveřejněno:    Národní listy, ročník 26 (1886), číslo 301 z 30.10.1886, 304 z 3.11.1886, 306 z                 5.11.1886, 307 z 6.11.1886 a 313 z 12.11.1886

Příspěvek byl publikován v rubrice strejdovy cesty se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Z poslední mé výpravy do Afriky. – 3

  1. Bavor V. napsal:

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.