PALESTINA- ZEMĚ ZASLÍBENÁ ZEMĚ ROZBOUŘENÁ


Viktor Mussik

Pestrý týden, XII (1937)

Arabové a Židé v Palestině

Kdo neviděl Palestinu na vlastní oči a nepoznal důkladně jeji složité politické a hospodářské poměry, nemůže si o této zemi a jejích problémech udělat správnou představu.

Chudá úrodnou půdou, skoupá na přírodní bohatství, zamořená až do nedávná malarií, Palestina nebyla jistě zemí, která by mohla lákati ty, kdož by toužili po bezstarostném živobytí. První židovští osadníci, přišedší asi před padesáti lety, vystěhovali se do Palestiny hlavně ze dvou důvodů. Byla to podvědomá touha vrátiti se zpět do prastaré otčiny a pak persekuce, řádící v osmdesátých letech minulého století v Rusku.

Kolem r. 1914 bylo v Palestině již asi 50 židovských osad, v nichž žilo na 15 tisíc lidí. Kromě toho bydlelo v několika městech asi 70 tisíc ortodoxních a poloortodoxních Židů, jimž byly podporou příspěvky jejich souvěrců z ciziny. Poválečná emigrace Židů do Palestiny byla částečné motivována stejnými důvody jako dřívější – persekucí, která se z Ruska přenesla do Polska. Účast Židů ve světové válce na straně Dohody přinesla Židům závazný příslib odměny ve formě deklarace britského ministerského předsedy lorda Balfoura, v niž praví: „Vláda Jeho Veličenstva hledí příznivé na založení národní domoviny Židů v Palestině a přičiní se ze všech sil, aby jim usnadnila dosažení tohoto cíle.“

Pováleční židovští přistěhovalci přišli tedy do Palestiny jako dobrovolní řádní emigranti a ne jako blahovolné trpění vyhnanci. A to právě je to, co Araby nejvíce pobuřuje. Protesty proti židovské emigraci pramení také z jejich rostoucího národního uvědomění, na jehož vzrůst měla nemalý vliv příkladná soudržnost Židů. Kromě toho židovským vlivem země se zmodernisovala. Komunikace, hospodářský rozkvět měst i vesnic, zlepšení školství a tím zvýšená úroveň obecného vzdělání a v poslední době pak zejména rozhlas, nemálo se zasloužily o národní sjednocení Arabů. K zesílení národního boje Arabů přispělo rovněž to, že britský protektorát nad Egyptem a mandát nad Irákem byly odvolány, kdežto o podobné úpravě nechtěla V. Britanie s Palestinou vůbec jednat.

Rozdělení arabské účasti v hospodářském životě Palestiny je rovněž nesmírně důležité k posouzení a pochopení obecných poměrů této země. Arabský podíl v průmyslu, kromě stavebnictví, je celkem bezvýznamný, poněvadž hlavním zaměstnáním Arabů je zemědělství. Polovina země, vlastněné Araby, patři asi 250 rodinám, jejichž členové však většinou žijí mimo Palestinu. Pět rodin z těchto jsou majetníky ohromných ploch obdělané půdy a z oněch rodin právě pocházejí vůdcové arabských politických stran. Vůdčí osobností mezi nimi je hadži Amin Al Husseini, nedávno úřadu zbavený jerusalemský mufti, náboženská hlava palestinských musulmanů a správce církevních statků.

Radikální nacionalismus těchto arabských vůdců ukáže se nám v podivném světle, dovíme-li se a přesvědčíme-li se, že 90 % půdy z arabských rukou Židům prodané, bylo koupeno za přemrštěnou cenu právě od těchto vlastenců, vydělávajících na židovské emigraci ohromné sumy peněz. Moderní obhospodařování půdy, Židy zavedené, napodobují nyní i Arabové a zvýšeným obchodem v zemi stoupají ceny také zemědělských produktů. Kromě toho Židé zavedli v Palestině citrónový a oranžový průmysl, který je dobrým odběratelem arabských plantážníků. To je pouze příkladná ukázka z četných hmotných užitků, které přinesla židovská emigrace Arabům.

Židovská emigrace měla však i po stránce sociální svůj význam. Mzdy zemědělských dělníků stouply dvoj- až trojnásobně a jejich občanské sebevědomí se zvýšilo. Ještě do nedávná drobný arabský zemědělec obdělával půdu po způsobu svých otců a praotců, docela primitivně, což sotva stačilo na chudou obživu. Dluhy rostly a brzy se majetník stal dlužníkem velkostatkáře, jemuž byl na konec vydán na milost a nemilost jako pouhý nájemce. Změnou poměrů však sílilo uvědomeni i těchto lidi. Začali se učit lepšímu hospodaření a jejich hmotné poměry se zlepšily. Vznikaly konflikty mezi drobnými zemědělci a velkostatkářskou kastou, která zhoršení svých poměrů přičítala židovskému vlivu a proto začala neúprosný boj proti židovské emigraci.

Vzdor nepřátelství mezi Židy a arabskými vůdci byl poměr židovských kolonistů k vesničanům a velké části městského obyvatelstva arabského vždy dobrý, protože denní styk a praktický užitek z něho pro obé strany byl silnější, než prázdná agitační hesla prospěchářských jedinců. Ani organisovaný boj proti Židům r. 1929 nedovedl strhnouti vesnický lid na svou stranu. Teprve loňská půlroční všeobecná stávka arabská se rozšířila i do vesnic.

Židé se vždy snažili o přátelskou dohodu s Araby. Ale je možné, že pravé tato snaha se rozcházela s plány Velké Britanie, jíž byl svěřen mandát nad Palestinou, ale jehož závazky plnila jen podle svých vlastních názorů a vůle. Zejména nikdy nepodporovala židovskou emigraci do Palestiny, ač ji k tomu zavazoval mandátní statut, jehož podkladem je Balfourova deklarace, částečně v něm obsažená. Proto Arabové nikdy nepřestali ve své protižidovské politice a nakonec jejich vůdcové začali se domáhati na britské vládě úplného zastaveni židovské emigrace do Palestiny.

Po loňské generální stávce Arabů vyslala britská vláda do Palestiny Královskou komisi, vedenou lordem Peelem, aby na místě vyšetřila příčiny nepřátelství obou táborů obyvatelstva a navrhla způsob úpravy poměrů. Komise vypracovala raport, v němž navrhla rozdělení země na stát židovský (který by se pravděpodobné stal britským dominiem) a na samostatný stát arabský, jenž by splynul s Transjordánskem.

Bylo by to už druhé rozděleni Palestiny. První bylo provedeno r. 1923, kdy na návrh tehdejšího anglického ministerského předsedy Winstona Churchilla bylo od Palestiny odloučeno Transjordánsko a povýšeno na knížetstvi pod vládou emira Abdallaha, bratra zesnulého iráckého krále Feisala.

Druhým rozdělením Palestiny dostalo by se Židům asi ¾  palestinského pobřeží, od Aky až po Gázu, s několika desítkami kilometrů širokým zázemím, potom pláně mezi Haifou a Tiberiadem a větší část Galilee. Arabům by připadl větší zbytek země, kromě Jerusalema a Betléma a úzkého koridoru odtamtud k přístavu Jaffě, kteréžto území by zůstalo pod britským mandátem. Pod mandátní správou by zůstal také Nazaret a Tiberias. Mimo to Britové asi požádají, aby přístav Haifa, ležící v plánované židovské části Palestiny, byl neutralisován. Ale poněvadž tam ústí naftové potrubí mosulské, zůstal by jisté pod britskou kontrolou.

Toto nové rozdělení země sotva by přineslo obyvatelům Palestiny žádoucí klid. Má-li britská vláda skutečně upřímný úmysl upraviti poměry v zemi, pak se musí nejprve přesvědčiti, konají-li její vlastní orgány povinnosti přesně a nestranně. Více autoritativnosti a konstruktivnosti v britské administrativě je s to vrátiti zemi opět na čas klid. Více není prozatím zapotřebí, neboť vývoj událostí světových spěje k jinému řešení všech těchto sporů.

Pestrý týden, XII (1937), číslo 45, str. 15-14

Příspěvek byl publikován v rubrice strejdovy cesty se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na PALESTINA- ZEMĚ ZASLÍBENÁ ZEMĚ ROZBOUŘENÁ

  1. jaa napsal:

    Kecá – už koncem 19 století, začali se židé vracet za- hlavně Anglie a Francie – do Palestiny.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Ať počítám jak počítám, tak mně úkol 1937 (napsání článku) – 50 (Mussik: První židovští osadníci, přišedší asi před padesáti lety, vystěhovali se do Palestiny hlavně ze dvou důvodů) vychází na rok 1887. Mimo to má Mussik pravdu i v místě, odkud noví židovští osadníci přicházeli. Bylo to ruské Polsko. V roce 1882 pro ten účel založili organizaci Chovevej Cion חובבי ציון a další. První osídlení „alía“ עלייה nebylo příliš úspěšné, ale dalo základ osídlení a na něj navázala Sionistická organizace.
      Viktor Mussik patřil k nejlepším českým novinářům své doby.

      To se mi líbí

      • jaa napsal:

        No já vycházím z toho, že ruští cárové na začátku století válčili, z jakýchkoliv důvodů imrvére furt. Což taky asi byl ten důvod změn v roce 1918 a nejlogičtější by bylo, že by je použili jako kanonenfurt. Bohužel…..
        jestli se mýlím, tak jo, ale……dnešní roztahování se jejich, včetně snah o ovládnutí světa, vývoje nových zbraní /mechaničtí vojáci/ – včetně snahy o vyrobení dezintegrátoru/pokus o vytvoření černé díry ve švýcarech onehdy/ …. mi moc prostoru k toleranci k nim nedává.

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Co to má společného s počátky znovuosídlování Palestiny?
          Na počátku 20. století se válčilo po celém světě a válčil kdekdo. Rusové v té době válčili jen s Japonci, bránili se.

          To se mi líbí

          • jaa napsal:

            Že když car válčil, těžko by se zabýval nějakým vysídlováním. Spíš by je použil jako ten kanonen furt,.
            ale třeba se mýlím… kdo ví…

            To se mi líbí

    • strejda napsal:

      jaa, začít byte měla tady
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Chovevej_Cijon

      To se mi líbí

    • brtník z brlohu napsal:

      1) wiki je opravdu ten „nejlepší“ zdroj
      2) Jde o natolik složitý problém kde se protíná tolik vlivů a zájmů že výsledkem je gordický uzel k nerozetnutí – stejně jako není jednoznačná pravda „kdo za to může“
      3) Přes náboženství není žádný problém řešitelný

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Tak tedy,
        Martin Gilbert: Izrael, dějiny, BB art 2002, 668 str.
        Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995, 591 str.
        Marek Čejka: Izrael a Palestina, Barrister a Principal 2007, 321 str.
        Erich Terner: Dějiny státu Izrael, Kora 1991, 266 str.
        Miloš Mendel: Židé a Arabové, Rovina 1992, 280 str.
        Karel Orlík: Zápas o zemi zaslíbenou, Ichtys 1991, 80 str.
        André Lemaire: Dějiny hebrejského národa, ERM 1994, 110 str.
        Víc k obecným dějinám Státu Izrael nemám, musím ale konstatovat, že se uvedené knihy v nějakých zásadních faktech o počátcích židovského znovuosídlování Palestiny neliší a neliší se ani od Wikipedie. Začíná se od Milovníků Sionu (Chovevej Cion) přes Bilu (Dome Jákobův povstaň a jdi) až k Theodoru Herzelovi a sionismu. A to je již jiný příběh, který pokračuje i dnes.

        To se mi líbí

  2. bob napsal:

    Už za totáče, kdy byli naši „kamárádi“ Palestinci mi otec poukazoval na to, jak Židé obdělali poušť…(jak jsou šikovní), zatímco Palestinci bydlí pod stany (jací jsou lemplové).
    Čas oponou trhnul a z kamarádů se stali nepřátelé a z nepřátel kamarádi (prosím nebrat doslova).
    V každém případě spor o území Palestiny mi vzdáleně (důraz na vzdáleně) připomíná spor o to komu patří Krym (můj „nezaujatý“ názor je, že patří Rusku).
    Blízká i vzdálená historie území Palestiny je složitá, výkladů mnoho a já slabý historik.
    Přesto si myslím, že roztahování se jedné strany (budování osad) je svinstvo, stejně jako palestinské ostřelování izraelského území, které je mnohonásobně spláceno nálety na Palestince, což je další svinstvo.
    Na závěr: Židé jsou nám bližší, znám historii našeho přátelství s Izraelem, přesto chování našeho prezidenta (samozřejmě jsem ho volil) považuji za devotní.

    To se mi líbí

    • hans napsal:

      Proč je svinstvem palestinské ostřelování izraelského území (to jest palestinského území momentálně zabraného Židy)?

      Je svinstvem každý případ, kdy je pod palbou okupant? Bylo svinstvem ostřelování Němců v Normandii v letech 42-44? Japonců v Mandžusku roku 45? Francouzů v Alžírsku?

      To se mi líbí

  3. Slim napsal:

    Palestina – to je tak složité, že mlčeti zlato – takže jen jedno OTéčko.

    Máme staronového mistra v šachu.
    https://www.theguardian.com/sport/2018/nov/28/magnus-carlsen-beats-fabiano-caruana-in-world-chess-championship-tie-breakers

    Průběh zápasu nebyl povzbudivý. V regulérní hře 12 remíz a rozhodoval až rapid šach, ve kterém je Carsen mimořádně dobrý, i minule tak porazil Karjakina.

    Když se včera ptali Davida Navary jestli zase už šachu nehrozí „remízová smrt“, o které mluvil kdysi Capablanca, říkal, že už nastala u korespondenčního šachu. (Protože tam můžete konzultovat počítač.) Bojím se, že počítače už královskou hru zabily tak jako tak, protože při vědomí, že nejlepší programy už hrajou o 2 třídy výš, než mistr světa, se z šachu stává prostě další zábavná pro nedělní dopoledne, nebo zimní večery

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      pište, mluvte, sdílejte, dokud můžete

      To se mi líbí

  4. blbíš napsal:

    To já to s tou stále vyhrávající plechovou pixlou mám tak, že počítám POUZE, za kolik tahů dostanu mat = jak dlouho dokážu odolávat těm elektronkám. Nezapírám, když těch jejích tahů je na můj vkus dost málo, tak mě pořádně štve, co bych zapíral, ale z druhý strany si myslím, že není nad to, když si člověk uvědomí, že ho poráží pouhá elektronka v plexové pixle.
    P.S.
    A taky bych pixlu umístil místo píchaček v našem Parlamentu a dle počtu tahů, než ti naši tam docházející géniové dostanou mat, bych přiděloval minuty, které by mohli trávit za řečništěm. To by se to ticho v našem Parlamentu krásně poslouchalo, žejo?

    To se mi líbí

  5. lujjza napsal:

    OT
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Italie-Turecko-Madarsko-a-Ukrajina-nejsou-az-tak-dulezite-naznacilo-ministerstvo-zahranici-561328
    Ministr Petříček chce zavřít 4 ambasády:
    (…) Ministr argumentuje tím, že je třeba šetřit. „Uspoří se tím náklady, které je možné přesunout jinam – Česko například otevírá ambasádu v Mali,“ uvedl Petříček. (…)

    To se mi líbí

    • jaa napsal:

      Ale, to si samo Zamini m§ůže určovat, kde ambasády budou či ne? Já myslela , že na to je vláda: I když Švarcík dělal to samá. Mám staženo – kolikže se na světě zrušilo našich zastupitelství, kolik se za domy a vybavení utržilo. Bylo to v dobách kdy se to muselo zveřejňovat. Ale už se nezveřejňovalo kamže ty peníze šly…. A rozpočet taky krácený nebyl. No jo no… Kruciš, ale jak to všechno ti souzi finančně utáhli mi rozum nebere.
      Tomu Mali se nedivím – vzhledem kplánům ejůnijským…. fuj

      To se mi líbí

  6. lujjza napsal:

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Media-tleskaji-ceskemu-vedci-Dostane-dva-miliony-euro-na-badani-o-uprchlicich-561396
    Historik Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR (AV ČR) Michal Frankl získal prestižní grant Evropské výzkumné rady, tzv. ERC Consolidator Grant.
    Frankl během následujících pěti let povede mezinárodní tým historiků, který bude srovnávat způsoby definování, diskutování, třídění a přijímání uprchlíků v Československu, Polsku, Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii a v jejich nástupnických státech.
    „Tato výzva by měla vytvořit kolem 1750 pracovních pozic pro postdoktorandy, doktorandy a další personál,“ uvádí web ERC.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.