318-Co se to ve světě děje…?

Ruský historik, spisovatel a šéf politického hnutí Velké Rusko Nikolaj Starikov se v rozhovoru pro agenturu „Novosti“ zamýšlí nad příčinami a možnými následky některých dnešních událostí…

 Proč se stále obnovují jednání o navrácení Kurilských ostrovů Japonsku i přes předchozí zamítavé stanovisko Ruska?

 Ta jednání se vedou už velmi dlouho a jakkoli se zdá být ruské stanovisko jasné, tak Američané ústy Japonců tuto otázku stále vnucují. Ještě před ukončením 2.světové války rozhodli spojenci, že jak Kurilské ostrovy, tak Sachalin se stávají územím SSSR. Pak začala studená válka a naši někdejší spojenci, které dnes nazýváme „partnery“, zatímco tenkrát jsme je nazývali americkými imperialisty, naprosto mění svoji pozici a místo toho, aby byli solidární se SSSR, který je podpořil ve válce proti Japonsku, začínají provokovat Japonsko k maximálnímu neplnění toho, co mělo dělat. V roce 1951 USA separátně iniciovaly mírovou smlouvu s Japonskem. Smyslem tohoto jednání USA bylo vytvořit napětí mezi SSSR a Čínou a SSSR a Japonskem. V roce 1949 totiž proamerická vláda v Číně prohrála s komunisty a Jedinou možností zakotvení v regionu bylo pro USA Japonsko. Proto iniciují podpis smlouvy, ve které „náhodou“ není jasně zapsáno vlastnictví ostrovů.. To poskytlo Japonsku později možnost tvrdit, že není jasné, komu ostrovy vlastně patří a dát do oběhu nový zeměpisný termín „Severní území“. NO a Japonci nadále tvrdí, že se sice vzdali Kurilských ostrovů, ale my teď hovoříme o Severních územích.

Řeči se stále točí kolem tzv. Deklarace z roku 1956 – tady vidíme historické paralely. Sotva skončila dlouhá epopej návratu Krymu do vlasti, která začala tím, že se v roce 1956 N.Chruščov svým voluntaristickým rozhodnutím přestřihl mapu SSSR a Krym předat do podřízení sovětské Ukrajině. Stejný představitel, ve stejném roce, se stejným způsobem rozhodl, že v zájmu zlepšení vztahů s Japonskem, s ním uzavře mírovou smlouvu. Japonci si kladli podmínky: – vrácení Kuril – a k překvapení členů sovětské delegace na jednáních, přišel Chruščovův příkaz k předání ostrova Šikotan a skupiny souostroví Habomai v jižních Kurilech Japonsku. Krom toho SSSR, v zájmu odlákání Japonska od USA, jim nabízí pomoc při vstupu do OSN, propuštění všech 1.373 japonských zajatců (souběžně s tím Chruščov propustil ze zajetí i válečné zločince německé), vzdává se všech válečných reparací. Podepisuje dokument, ve kterém se uvádí, že zmíněné dva ostrovy budou předány Japonsku po uzavření mírové smlouvy…

V tom se do jednání zamíchají USA, které nepotřebují uzavření smlouvy mezi SSSR, Čínou a Japonskem, a dotlačí Japonce k odmítnutí plnění této deklarace, přestože byla podepsána.

Od těch dob je postup Japonců asi takovýto: – pojďme jednat o územní otázce a uzavřeme mírovou smlouvu, a naše podmínky jsou následující: – vy nám předáte zmíněné dva ostrovy (podepsali jste Deklaraci) a pak budeme jednat o předání ostatních ostrovů – a teprve potom uzavřeme mírovou smlouvu…

Proč nelze odevzdat Kurily? V době podpisu deklarace platilo jiné mezinárodní právo, zatímco poté se objevila tzv. dvousetmílová pobřežní zóna, která se počítá od posledního bodu souše. A toto pásmo kolem Kuril je mimořádné bohaté na mnoho zdrojů a surovin. Nejen to – ona dvousetmílová zóna je důležitá i pro bezpečnost Ruska. Pokud totiž budou Kurily patřit jinému státu, znamená to pro Rusko další Bospor a Dardanely (které jsou několikasetletým problémem Ruska) – tentokrát na Východě, a vyplutí ruské tichooceánské flotily bude, při nedobré vůli příslušného státu, lehce zablokovatelné. Ale ani to není, dle mého názoru, to nejdůležitější.

Položme si otázku: – proč jsme stále jakoby někomu něco dlužni? Ukrajina od nás žádá nízkou cenu plynu, Uzbekistán totéž, a nyní už i Arménie. Přichází Japonci a požadují od nás Kurily, za nějakou dobu přijdou Němci a budou požadovat Kaliningrad, pak Švédové Sankt Petěrburg… atd.

Proč se takovými otázkami vůbec máme zabývat? Podle mého by správná politika Ruska měla být – „Nikomu nic“. Podívejte se: – Rusko předalo Číně některé amurské ostrovy. Jistěže to přispělo k normalizaci vztahů s Čínou – nicméně to vytvořilo precedens. Předtím Dmitrij Medvěděv, v době svého prezidentování, daroval část bohatého šelfu Norsku. Stop – a dál už nic a nikomu! A takové je stanovisko veřejnosti. Je třeba už přestat se hrou úsměvů na Japonce. Co nám nabízejí? – investice.. A my se bez nich neobejdeme?

V případě Japonska se musíme distancovat od Deklarace, protože ji Japonci neplnili a dnes se navíc zásadně změnily podmínky. Pokud se to někomu nelíbí – „učíme se od Donalda Trumpa“… Protože prohra v územních otázkách se zahraničím by mohla být prohrou i uvnitř – a to by hrozilo dezintegrací země.

Nového brazilského prezidenta Bolsonara nazývají „brazilský Trump“ – co na tom je, a jaké vztahy dnes Rusko s Brazílií má?

Brazílie je především nanejvýš zajímavá země – pokud se začtete do historie, tak zjistíte, že byla v 19. století dokonce císařstvím. S označením jejího nového prezidenta „Donald Trump“ bych souhlasil jen v jednom bodě: – Donald Trump je prezidentem státu, který vede ostře proamerickou, a tedy protiruskou politiku. S tím lze souhlasit. Dnes je svým způsobem omezena – připomínám, že Brazílie je prvním písmenem zkratky „BRICS“ – a proto v podstatě tam před několika lety USA začaly plíživý státní převrat A dnešní zvolení Bolsonara je jakousi závěrečnou tečkou tohoto převratu. Vše začalo z čehosi podobného mejdanu. Dokonce i symboly byly podobné: – i jistá skupina mládeže tam chodila s kachýnkami – nejspíš nějaký kreativní ředitel CIA nakreslil kachničku, která má fungovat pro příštích deset let. Vše začalo jako boj s korupcí, kachničky, majdan, vyšetřování hlavy státu D.Rouself pro podezření z korupce – a impeachment. To byla první část převratu uskutečněného Američany. Dál přišel jakýsi dočasný šéf země –  a začala bakchanálie korupce, že to dál nešlo. Proti němu byla zahájena tři vyšetřování z podezření z korupce, která se jaksi rozplynula… Jak říkají Američané – „je to sice čubčí syn – ale je to náš čubčí syn…“. Zato se mnoho amerických politologů a expertů začalo chystat k novým volbám.

Podívejme se na nového brazilského prezidenta, a uvidíme, odkud vítr vane: – on říká, že „…brazilské tropické lesy jsou majetkem všeho lidstva, a nemají náležet jen Brazílii…“. Vzpomínáte si?: – „Sibiř je majetkem všeho lidstva a nesmí náležet jen Rusku…“. Vidíte, že stejný autor nekreslí jen kachničky… Další zajímavou tezí je ekonomika: – „…snížení sociálních výdajů na 20 let“ – známá notička, že? Dále je tu jeho ministr financí, který krom toho, že je ministrem, ještě řídí všechna aktiva George Sorose v této obrovské zemi…, atd, atd. Takže teď mám obavu, že uvidíme mnohem závažnější odpor této země v rámci politiky BRICS, a pokud to půjde takto dál, může se jednat i o vystoupení Brazílie z tohoto sdružení.

Co říkáte prohlášení E. Macrona o nutnosti založení samostatné evropské armády?

Macron doslova řekl, že: – „my potřebujeme evropskou armádu proto, abychom se bránili před USA, Čínou a Ruskem“. Právě toto spojení vyvolalo tak ostrou reakci Donalda Trumpa. Ten napsal v twitteru, že –„.. vy jste se docela nedávno chystali učit německému jazyku, a učili jste se ho, dokud k vám nepřišla americká vojska“ (on samozřejmě zapomněl, kdo přispěl rozhodujícím vkladem k porážce hitlerovského nacizmu)…

Takže, uvidíme: – na jedné straně USA dominují – což je logické – chtějí, aby všichni byli slabí a na nich závislí… Vzpomínáme si, jak před půl rokem Trump smetal Macronovi ze saka pírko, jak ho ruku v ruce provázel Bílým domem…? – Ovšem v politice nikdy nikdo nemůže věřit ve věčnou loajálnost kohokoli.  Anglosasové do tohoto výmolu padali několikrát. Vzpomeňme si na Hitlera, kterého vypěstovali, přivedli k moci, který k nim byl loajální, ale pak se vymkl kontrole… Dvaadvacátého června 1941 se sice vrátil – ke své záhubě a jejich záchraně…

Když ale Macron mluví o vytvoření samostatné armády, tak jde o velmi závažnou otázku, protože dnešní politická závislost Evropy na USA stojí na několika principech: – korupce – kompromitace (viz aféra s odposlechem telefonu Merkelové), ale hlavně – přítomnost amerických vojsk.

Čím se liší politika Číny od politiky Japonska? – nepřítomností amerických vojsk na jejím území. Proto může Čína rozhodovat ve svůj prospěch, zatímco Japonsko ve prospěch USA – a teprve až potom ve svůj. Otázka: – jestliže Japonsko mělo za 2. světové války jednu z největších válečných flotil a na tu dobu silné a moderní letectvo – proč dnes nemá nic? Pod dohledem „velkého bratra“ neumí vyrábět letadla, lodě, i rakety. Místo toho vyrábí spotřební elektroniku, auta… Klíčové technologie jim Američané vyvíjet a vyrábět zakázali – zatímco v Číně se to vše rozvíjí.

Hlavní Trumpova teze zní: – mládenci, my vás bráníme (před kým, to si vyjasníme potom – v krajním případě hrozbu vytvoříme sami), ale vy za to musíte víc utrácet, aby se snížil státní deficit USA! To samozřejmě u Evropanů (ale i u Japonců) vyvolává otázku, zda by nebylo lepší mít kontrolu nad prostředky na obranu vynakládanými. To se Američané snaží uhasit už v zárodku. Protože – co je NATO? To je obrovská americká armáda, plus vojáci z nějakého Monaka – a pod. Podle toho, zda Evropa dokáže prosadit vlastní nezávislou armádu uvidíme, zda za něco stojí.

https://www.youtube.com/watch?v=oIHtfjmfIj8

Překlad:  181123