Obrázky z cesty do Bulharska – 3


Jaroslav Jirásek  Světozor 8(1874)

IV. Kalofer

Není divu, že příchod tak dalekých hostí způsobil v Kaloferu dosti hluku. Příbuzní a známí přicházeli k Chytěvům, aby blahopřáli ku vzácné návštěvě a nás uvítali. Brzo byly staja (sednice) nabita hostmi kterýmž tlumočníkem odpovídati nám bylo na rozmanité, časem velmi dětinské otázky. Předmětem neobyčejné zvědavosti byla moje žena, jejíž oblek si Bulharky dopodrobna prohlížey a to ne snad jen po vrchu, ale i spodničky zlehka odkrývaly, život rozepínaly a byly by jistě manželku rády až do košile svlékly aby vše mohly prozkoumati a podle toho své „formy“ (kroje) uspořádati. Ženy kupců bulharských rády odkládají národní nošení své a nevkusně po francouzsku se pitvoří, ohyzdné nosíce klobouky a krinoliny, jimž manželé jejich z Cařihradu je opatřují

Následujícího dne došla řada na nás, abychom návštěvy opláceli. Vyšli jsme časněji, chtíce ještě dříve místo sobě prohlédnouti.

Kalofer, vesnice v Bulharsku na řece Tundži ležící, založen původně hajduky bulharskými, čítá prý na 5000 duší, naskrze Bulharův, živících se rolnictvím, vinařstvím, dobýváním růžového oleje, kupectvím a zhotovováním gajtanu, ku kterému na 500 čarků slouží. Čark jest strojek ku splétání gaitanu a podobá se velmi strojům, na nichž u nás péra krinolinová se opřádají. Kaloferci mají jeden velký kostel, dva ženské kláštery. v nichž jeptišky se baví prací ruční a volnější vedou život než ostatní ženy bulharské, pak jednu chlapčí a novou dívčí školu. Stavení školní jsou prostorná a. u školy chlapčí nachází se čitaliště. Žáci a žákyně sedají tu v lavicích a při čipernosti, jakou Bulhaři vynikají mělo by vyučování skvělé výsledky, kdyby na neštěstí nepřecpávali učitelé útlou mládež mnohými předměty, které s prospěchem teprv později podávati by se měli.

Ulice kaloferské jsou hrubě vydlážděny. dílem i nedlážděné, stavení buď přízemní nebo jednopatrová. Přízemí bývá obyčejně zděné. patro ale dřevěné. někdy pestře omalované. Větším dílem vyčnívá patro přes přízemí, jsouc na širším základě zbudováno, ba někdy mívá za základ obrazec docela. jiný než-li přízemek, a jest pak pomocí šikmých sloupků dřevěných s tímto spojeno. výstupky do ulic na způsob arkýřů jsou velmi oblíbené a loggiím se podobající široké pavlány do dvora nevyhnutelné. Kryt domů tvoří kůrky pálené. po nichž plodná réva se rozprostírá. Kde jsou uličky úzké, tvoří nad nimi vinný keř půvabné besídky, jež v letním horku milý poskytují chlad. Na březích Tundži nacházejí se skoro výhradně čarky, na horním konci vsi perna na vlnu. Četné náhony a menší vodovody rozvádějí po vsi vodu ku vzdálenějším čarkům a výrobnám oleje růžového, takže málokteré stavení stojí mimo vodu. Zámožnější sousedé přivádějí si vodu z větší dálky po troubách a tato pak vytéká v umělých někdy i mramorových studánkách na dlážděném dvoře, Tu umívají se domácí a kde mrav více turecký panuje. stává žena u muže se myjícího, držíc ručník pro svého velitele.

V živějších ulicích nacházejí se v přízemí krámy, jež se otvírají příklopem nahoře u římsy nebo okapu v pantech zavěšeným. Krámy takové slouží zároveň různým řemeslníkům, krejčím, ševcům a j. za dílny. Nesmím toho opomenouti, že krejčí a ševci jsou řemesla u Bulharův i Turkův největší vážnosti požívající. Na bazáru (bazár trh) Bulhaři i Turci z okolice nabízejí ke koupi kdýně, pipony (melouny cukrové), oříšky, hrušky, hrozny, sýr čerstvý (uhnilý se nepožívá) vlněné látky, hotové rizy a j.

Opilce jsem po celé své cestě neviděl; tolikéž jsem pohřešil žebráky, až na mladou, nedbalou Kaloferku. nekalé pověsti požívající, choromyslného, druhdy nadějného učence, s nímž velkou jsem míval outrpnost.

Bulhaři nosí široké spodky, pod kolenem náhle zoužené a šňůrkami pošité, barvy hnědé, tmavomodré i černé, přes košili lehoučkou kazajku s jednou neb dvěma řadama knoflíčků, široký pás, do něhož nože, zbroj drobnější a j. v. ukládají, a přese vše krátký kožíšek s obrubou dražší na povrch, nebo na místo něho silnou vlněnou hazuku. Na. hlavě nosí buď fes nebo národnější kalpak, na nohou vlněné punčochy a střevíce.

Mnozí Bulhaři drží v ruce brojnici (brojiti počítati) na způsob růžence. Ptal jsem se jednoho k čemu to? a on mi odpověděl, že jen nevzdělaní nosí brojnice, aby si jimi hráli, čas krátili, a rychle svou skryl, bych jí neviděl. Bulhaři Makedonští nosí krátké plátěné suknice: Ženy obláčejí se velmi vkusně a pěstují jakési umění národní ve tkaní svých látek a ve spracování těchto, hlavní část obleku·ženského jest vlněná suknice do klínu krojená.a se živůtkem sešitá. Tento nemá žádných rukávů a jest·v šíři krku na prsa ostře vystřižen. Hotový tento šat barví se indychem na tmavomodro i na černo a dole vyšíváním barevným se ozdobuje. Od kyčlí visí ozdobený pás, vzadu plochým uzlem svázaný. Z předu tuhá, vzorkovaná zástěrka vlněná, připjatá pásem jiným, napřed velkou, dvoudílnou přeskou sevřeným. Na hlavě vlněný. nebo hedbávný šátek, místy také bílý prací a velmi vkusně nádherou proužkou kovovou ozdobený. Pod šatem nosí se·dlouhá vlněná nebo hedbábná riza (košile-říza), která ke krku přiléhá a ,dole pod šatem ještě vyčnívá, se širokými v zápěstí zavřenými rukávy. U krku, dole i na rukávech. ozdobena jest riza ženskou prací nejjemnějšího druhu (bud‘ vlnou, bud‘ hedbábím) a patří mezi nejkrásnější předměty výbavy nevěstiny. Jde-li Bulharka na návštěvu, nebo do kostela, brává přese vše, jako muži činí, krátký, vykládaný kožíšek. Venkovanky často nosí pouze košili, ozdobenou vlněným vyšíváním, a připínají si pak ze předu i od zadu silné vlněné zástěry. Jen v místech s převládajícím vlivem tureckým nosí ženy místo svého bulharského kroje široké, u kotníků zavřené spodky místo suknic a zástěr.

Na mnohých místech nosí i ženy fesy těsně ovité, takže jenom hoření dýnko se vidí, na němž se bud‘ střapec paprskovitě rozloží aneb celá vrstva malých penízků i stříbrných nebo i zlatých umístí. Penízky užívají Bulharky ku ozdobě své i děti velmi zhusta a některá selka mívá do tisíců starých mincí na svých vlasech, po šíji a na prsou. Ano i celé dlouhé vrkoče z navlíkaných pareček viděl jsem na selkách u Trnova.

Však čas kvapí, nechme prohlížení hemžících se na bazaru mužů a žen a vejděme do některého domu. Rodina, kterou chceme navštívit, jistě nás očekává, neboť kluk od vrat rychle utíká, aby zvěstoval domácím, že juž jdeme. Tito vítají nás. než na dvůr vstoupíme, slovy: „Dobre došle.!“ a my na to: „Dobre vy namerili!“ (Kéž jsme vás dobré, zdravé našli) i přejdeme dvůr, na němž nahromaděné zboží vlněné svědčí o pracovitosti, obyvatelův. Přízemí slouží za obydlí čeládce a na, skladiště. U schodů vymění domácí pošpiněnou obuv za čistou, zde vždycky uchystanou, aby nenanesli smetí do příbytku. Smysl pro čistotu jest u nich dobře vyvinut a skutečně překvapuje příchozího vzorný pořádek a neobyčejná čistota, tady panující. Schody, pavlač a vše co je dřeva, umyto jest cihelným práškem, který ve skulinách se červená. Zdi pak jsou od stropu až ku podlaze jako padlý sníh bílé, nepoškvrněné . „Zapovjadajte!“ (Račte!) pobízí nás hospodář do stájí. Přístup do světnice bývá pravidlem v rohu této. Vejdeme. Světnice je prázdná nábytku. vyjma pohovku podél zdi zvýší jedné stopy až i tak vysokou někdy, že se na ni musí vyskakovati. Tato slouží ve dne ku sezení, v noci ku spaní. Však také Bulhar.mimo přijde-li návštěva a mimo zimu, ve stáji se nezdržuje, trávíc život na pavlači. Stěny stáje jsou buď zděné, bíle natírané, nebo dřevěné, tvořící samé větší a menší skříně, jimž dulapy nebo dolapy říkají. V těchto ukládají se drobné potřeby domácí: šatstvo, šperky, šergy, (deky přikrývky) a jiné. Podlaha položena jest kobercem vlněným domácí práce a strop dřevěný vykládaný, někdy mírně, vkusně polychromovaný. Často ·u prostřed stropu obraz slunce s dřevěnými paprsky. V rohu naproti vchodu jest místo první čestné a vyznačeno bohatější dekorací poduškami. Panuje-li mrav křesťanský, sází se tam žena návštěvou přišlá, panuje li mrav turecký, jakož dosud na mnohých místech lomu tak jest, posadí se tam muž a co možná pohodlně, nenuceně, nohy pod tělo klada nebo sem tam je přehazuje. Když jsme se byli tak nebo onak posadili, přivítají nás znovu, hostitelé a jsou-li obrazovanější, (vzdělanější), strofnou si, posadí se k nám a počnu li nějaký hovor, obyčejně začátek, někdy také jediný rozhovor, bývá tento: Kvo pravite? dobre-li ste?‘ (co děláte, dobře-li se máte). A majka-vy, dobrn-li? A bašta-vy (bašta – otec), kvo pravi? atd. atd. vyptává se hostitel hosta. Tento mu řekne vždycky, že dobře, poděkuje a ptá se na vzájem. Jde-li se o dům dále, přivtělí se nám z prvního domu jeden nebo dva lidé, z druhého také a tak roste počet·navštěvovatelův do 12 a přes to. Kamkoli příjdem, všude tytéž otázky a tytéž odpovědi. Dobří ti lidé teprvé s úsilím pokročilejších začínají žíti ve společnostech širších a nemají dosud k rozmluvě mnoho látky. V jedné rodině vyptala se nás hospodyně na vše a když na všecky naše otázky také odpověděla a pak hovor se skončil, počala po chvíli obapolného mlčení: Ošte kvo pravite? (Jestli co děláte?) Pak nastane pohošťování sladkem, Sladko nazývá se zavařené ovoce, které v každé domácnosti v zásobě se chová. Seděli-li domácí, ihned vstanou, jakmile se sladko přinese, a zůstanou z úctivosti tak dlouho stát pokud se podává. Přináší se pak toto ve skleněné, broušené nádobě na širokém podnosu, na němž mimo to nacházejí se dvě sklenky s vodou a stříbrné nebo i zlaté lžíčky poslednější obyčejně z Ruska přivežené, nádherně ryté a emailované. Sladko podává buď hospodyně nebo dcera její přijdouc, postaví se před toho, koho má za nejpřednějšího, a pobízí, aby si vzal. Tento nabere si na lžíčku zavařených višní. nebo meruňku nebo drenku, nebo co jiného se podává, řekne okolním: Za zdraví! a když tito poděkovali, vloží do úst, dá lžíčku do jedné sklenky a z druhé sklénky vodou zapíjí. Ostatní přejou mu: Da vy je sladko! (Ať vám je sladko) a on děkuje: Blagodare! (děkuji). Na to jde se k druhému, třetímu atd., až všichni počastováni, přičemž tatáž slova vždy stejně se opakují. Když sladko odbyto, scházejí se opět hostitelé a po chvíli přináší člen rodiny kávu a ihned na to tjutjun (duhan. tabák) s papírky a žhavým uhlem na mosazné mísce. Muži dělají smotky, děvče čeká s podnosem. aby mohla naň přijmout vyprázdněné čášky po kávě, a hošík dává pozor, kde dříve smotka bude hotova, aby mohl žhavým uhlem posloužiti. Po malé chvíli odcházejí hosté rozmnoženi jinam na návštěvu. Kamkoli se přijde, všude se hostění stejně provozuje, a když nezvyklý žaludek počne protestovati, nabažil se cukru, kávy i tabáku, vracíme se zemdleni domů.

„Co budeme mít k obědu?“ ptám se sestry. „Giveč, výborný giveč, muž ho sám připravil, juž ho nesou!“ A věru giveč byl dobrý. Podobá se asi pečeni na rožni, jak ji v našich hostincích se šťávou a bramborami dostáváme. Rozumí se, že těžké víno zágorské ke giveči lépe chutná, než tabák i s kávou k cukrové zavařenině. Aby pak sladko úplně se nám nezprotivilo, uzavřeli jsme na jeden den od návštěv upustiti a raděj za ves se podívati.

Vnitřní Kalofer řadil bych spíše mezi města, ač se nazývá vsí. Za to mají pokrajní stavení zejména ta, která u vody nejsou, ráz čistě vesnický, hospodářský. Takovýto selský statek jest ovšem pouze přízemní, přístupný každému. a obsahuje mimo stavení k obývání chaty na potřeby hospodářské a ku skládání plodin. Neoddělují-li se dědicové, stávají se pak rozličné přístavky nutnými k. umístění nových příbuzných rodin. U stavení nachází se rozsáhlý dvůr, sloužící zároveň místo našeho mlatu, jelikož obilí se tu vydrcuje ližinami, jež koně neb voli na způsob saní po rozestřeném obilí do kola vláčí. Není·li při stavení dosti místa, bývají mlaty za vsí a tu se pak obilí také vrší t. j. prohazuje, aby vítr plévu odnášel. ;Mnozí sedláci. zvláště pak u větších míst zabývají se s prospěchem zelenářstvím, a ovocnářstvím, jinde hedbávnictvím a v okolí Svištova připravují smradlík (Schmak), jehož se v jirchářství a barvířství užívá. S celou rodinou odebeře se za touto činností sedlák do Svištova, nejí tu než mamaligu (bulharské národní jídlo), zřídka kousek chleba a trochu rakie a když si byl tolik vydělal, že může daň zaplatit a něco mu i zbyde, vrací se jako neobmezený pán do svého sela.

Co vzor selského stavení bulharského podáváme stavení gospodina Ándona. ležící ve vsi Sindžirlii v Rumelii kdež jsme nocovali. Dověděvše se dívky o naší tam přítomnosti, sešly se večer na prostranný dvůr. rozdělily se ve dva sbory a střídavě odzpěvovaly nám zádumčivé písně bulharské.

*) Spolehlivých čísel co do počtu obyvatelů v místech a městech tureckých nelze se dopátrati. Místy udává se; obyvatelstvo počtem rodin, místy pak, zejména kde ·Turci. převládají. čítá se pouze obyvatelstvo mužské a to jen přibližně se udává. Jindy počítá se dle toho, kdo platí daně.

Světozor 8(1874), č.4,str.42-43, č.5,str.55-56, č.7,str.75-78, č.19,příloha 228

 Chamam, umělé lázně v Kaloferu

Nejprvnější místo, jež po příchodu svém jsme navštívili, jsou lázně turecké, ovšem i od Bulharů často navštěvované. Jest to stavení pevně vyzděné, kteréž před užíváním svým nejméně celý den se vytápí, aby kameny, na něž se sedá, úplně se vyhřály. Posluhovačka bývá vždy Turkyně, v případu Turek, stará se o pohodlí koupajících se, opatřujíc zejména teplou vodu, která kohoutkem z nádržky se vypouští. Světlo přichází do lázní s hůry malými otvory skleněnými nádobami přikrytými. Kdyby nebylo umývání vyznavačům islámu přikázáno, jistě by leniví Turci a jejich ženy špínou zahynuli, takto ale pilně užívají lázní a Turkyně vstoupivši do koupelny, sází se ke kohoutku a nerada pouští na své místo křesťanku nebo židovku, dokud úplně se neumyla a své prádlo nevyprala.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice strejdovy cesty se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Obrázky z cesty do Bulharska – 3

  1. vera napsal:

    Nejen čtením živ je člověk 🙂 dovolím si doplnit obrázek z cest o muziku

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      … se vůbec nedivím, vero, že ty tam okolo těch spolu skotačících „mládenců“ stojící dívky se sešly večer na prostranným dvoře a zpívaly ty jejich zádumčivý bulharský písně, fakt se holkám vůbec nedivím!

      To se mi líbí

      • vera napsal:

        Tak tak, blbíšu, je to tanec jak má být, jen tak akorát setřást prach z celého dne, a rozehřát krev, joo tihle se nepředváděj, ti si vychutnávaj každý pohyb, s takovými žít je krásné ) nejen v podvečer…) jsem ráda že to někdo vidí stejně ) a ten puclík, ten je můj favorit 😀

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … no já bych si tak jistej nebyl, ty rozjařený obličeje těch skotačících mládenců bych spíše četl tak, že okolo stojící holky mládence pustily na malou chvilečku „na volno“ (třeba ten Váš puclík je evidentně z toho rozvázanej) a až holky uznaj, že se chlapci vydováděli a ze sebe setřásli prach všedního dne tak jim zasaděj tipec, nějak takhle:

          v tomhle sou holky nevyzpytatelný

          To se mi líbí

          • vera napsal:

            😀 když vy ideálové jste jenom imaginární :-):-)

            To se mi líbí

            • blbíš napsal:

              Opět nemohu souhlasit, vero, když jsem před půl stoletím, tj. v nejlepších letech, dokončil stavbu RD, udělal jsem v koupelně velkou zrcadlovou stěnu a od tý doby každý ráno mě ono zrcadlo zobrazuje zcela neimaginárně, řekl bych přímo ideálně, takže si dovolím tvrdit, že sem důkazem onoho Vašeho ideálu … což ovšem v mém případě je naprosto samozřejmé!

              To se mi líbí

              • vera napsal:

                S klasikem – neviděla jsem, ale věřím že ho máte ) teda to zrcadlo, samozřejmě )
                A v mém klubu favoritů máte čestné místo, skoro by to bylo na tykačku)
                (Ale nemůžu se k tomu zrcadlu ještě nevrátit, ten vtip se tu vnucuje úplně nejvíc:
                Sedí Sára před zrcadlem, kouká do něj a povídá: „Tak tohle ti, Kohn, přeju.“ )

                To se mi líbí

              • blbíš napsal:

                no nevím, nevím, vero, ale už když sem ho montoval (to obrovský zrcadlo) sem byl klidnej, neboť sem věděl, co dokáže příroda a ta je k lidem (tedy mužům) nesmírně spravedlivá, což se mi potvrdilo i u stále ještě mý Sáry.Ta se téměř vždycky, když se prohlíží v onom zrcadlu, neskutečně lekne, že si, na rozdíl od té Vaší Sáry, na svůj neimaginární ideál ani nevzpomene, vono takový leknutí dokáže svý. Tam by se dalo spíš použít ono volání toho, co vběhl do hořícího domu „zachraň se, kdo může…“ … jestli Vám to vysvětlení k mému zrcadlu stačí?

                To se mi líbí

  2. Joda napsal:

    M.T. (Nechtěl jsem to dávat pod článek „Co je pravda“, tam už začínají bouřit emoce).
    Pane Bavore, napite nám něco o volbách ve Strakonicích. Nikdy jsem nezažil, že by se musely opakovat volby v tak velkém městě.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Počkám si na místní Magazín a uvidím, co z toho vytáhnu. Jedno je jisté, Vítěz si hrál na majitele Města a soud to správně ohodnotil.

      To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      Co emoce, příteli, to je brnkačka, ale co u Vás, všechno v normě? Když se někdo zajímá o volby, bude buď cvok, nebo roupama neví co by, to ste mohl mezi nás klidně vlítnout a poslat nás do háje! Ste už doma, kolik prášku denně zhltnete, jak se zajíždíte, jakou máte spotřebu a jak Vám blikaj kontrolky? Jaký máte nejbližší konkrétní plány, na který ste dosud nemohl ani pomyslet? Kurva chlape, aby to jeden z Vás páčil, slíbil jste uvolňovat informace, pochopte, že když Vy sám nic, tak ostatní se nezeptaj, protože neví, jak se k Vám mají chovat, prostě takový faux-pas, něco jako hovno na botě v nóbl společnosti, chápete-li to!

      To se mi líbí

      • Joda napsal:

        Já jsem celkem dost splachovací. Několikrát se mi to osvědčilo, že jsem nešel do předem ztracených bitev. Takže z blbíšova příspěvku si vezmu jen ten dotaz na můj zdravotní stav. Ze začátku jsem bral prášky po hrstích, ale postupně se dávky snižují. Jinak se cítím, zaplaťpánbu, dobře. Doktoři stále operují termínem 3 měsíce po tranplantaci, to bude až v prosinci, že se ukáže. Takže jsem v očekávání.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Takže držím(e?) palce, aby nejen po těch 3 měsících se vše vyvíjelo jen dobře.

          To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … rád sem se konečně dočetl, příteli, že budete pro Vaše blízký takovej staronovej dáreček pod stromeček, žejo? Tak hlavně, abych zase nemusel páčit a Vy se ze mě splachovat! Co Vám budu povídat, mně zas tak ty „Vaše“ volby ve Strakonicích netankujou jako ta Vaše, zaplaťpánbu, hojící se ledvina!
          P.S.
          A máte tam kromě hrstí léků taky (jako já na žlučníku a kolenech) perfektní polohovací postele na dálkový ovládání od slánskýho výrobce LINET? Kdyby nebyly tak drahý a do ložnice celkem designově nepadnoucí, tak bych si ji ihned pořídil domů. Asi to nebudete rád slyšet, ale kvůli ní sem se na ty prodělaný operace v nemocnici docela těšil a vůbec sem se nehrnul z nemocnice domů, až si ta dobrá, stále ještě moje žena myslela, že sem se zakoukal do tý vodbarvený vrchní, á propos, sestřičky tam máte aspoň hezký, když tam musíte bejt tak dlouho?

          To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      jo a, toho mínusáka máte ode mě, važte si ho, protože já většinou nepalcuju, to už musí bejt pořádnej úlet a … a ty Vaše volby tedy sou!

      To se mi líbí

  3. blbíš napsal:

    Nevím jak vy, pánové, ale netoužím už po ničem, jen ještě aspoň jednou si to takhle šněrovat ze Svištova (ani mamaligu bych nemusel) na svoje selo jako neobmezený pán a dověděvše se dívky o mně, by se sešly a rozdělily by se ve dva sbory a střídavě … sakra strejdo a netvrďte, že jen zádumčivě zpívaly, nebo Vám fakt dám dneska už druhýho mínusáka!

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.