315-Evropskou pokladnici jsme už vyčerpali


O nezbytnosti „obratu na Východ“ pro Rusko:

 

Sergej Karaganov – expert v oblasti mezinárodních vztahů, čestný předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF, děkan fakulty světové politiky a ekonomiky VŠE v Moskvě, poskytl během Vladivostockého ekonomického fóra (VEF) rozhovor časopisu „Ogoněk“.

 Resumée: Rusko je „geneticky“ autoritativní stát. To je třeba pokojně uznat a využít jako konkurenční výhodu. K obratu nás dnes posouvá i skutečnost, že Evropa je ve stagnaci, všestranné krizi a málo akceschopná v době, kdy se Asie rychle rozvíjí.

Vladivostocké fórum se stalo centrem rostoucí „velké Eurasie“, jejíž pohyb se už nedá zastavit, ale probíhá – pro nás tradičně –  ve vědomí toho, co a proč se otáčíme. Už za Petra I. Rusko také nepříliš chápalo Evropany a Evropu jako celek, ale intenzivně se snažila do tohoto „klubu prosadit“. V 80. až 90. letech minulého století také. Ovšem výsledky posledního poryvu, mírně řečeno, nepřesvědčuje. Dnes se rovněž zhruba stejně pohybujeme do Asie „naslepo“. Rusku dnes katastrofálně chybí nikoli stovky, ale desítky tisíc odborníků na Východ. K přípravě takové armády je třeba čas, my ale dnes dokonce nevyužíváme to, co je – znalosti a zkušenost obyvatel dálněvýchodních regionů, kteří dávno navázali kontakty s asijskými sousedy, znají je a rozumí jim. Tomuto – lidskému, kulturnímu, vzdělávacímu obratu – je vlastně věnována letošní, už šestá „Valdajská zpráva“ ze série „K Velkému oceánu“, představená společnosti, státu a světu na VEF-2018.

 Odpor našich elit ale brání státní moci v tom, být pilnějšími a zvídavějšími, což je motivováno různými okolnostmi. Někdo není ochoten připustit, že „prozápadník“ dnes je člověkem minulosti. Ten kdo hledí do budoucna, se musí zajímat o Východ. Mnozí se bojí o své investice na Západě za posledních 20 let, – vytvořili jsme silné kompradorské nálady. Jedni i druzí nevidí, že beznadějně zaostali, zatímco ekonomický a finanční „pupek světa“ se už přestěhoval ze Západu na Východ. Já sám jsem takových 158-20 let byl egocentrikem – než jsem se vyznal v tom, kam směřuje svět. A jaká je naše země.

 Je, podle Vašeho mínění, západní cesta pro Rusko vyčerpána?

Skoro všechno, co bylo potřebné a nutné, jsme už dostali. To je jedna z tezí zprávy –  za dlouhé „petrovské*)“ období v naší historii (od 17. do konce 20. století) jsme získali technologie, vojenskou organizaci, vytvořili vysokou kulturu na základě slitiny vlastní a evropské. Dokonce to, že se Rusko stalo velmocí, je jistě důsledkem „tažení na Západ“, protože právě tam jsme se „nakazili“ samou velmocenskou ideou. Ale už k počátku tohoto tisíciletí jsme vyčerpali tamní pokladnici. Teď Rusko má a musí spolupracovat, ale být pro nás hlavním zdrojem rozvoje, toho Evropa už není schopna. Výjimkou je – problém ekologické regulace – tady ještě jsou možné „objevy“. Možná i elementy municipální demokracie a samospráva. Všechno ostatní, co na Západě je, to buď máme, nebo je pro Rusko nedostupné – už si to, prostě, nemůžeme osvojit. Rusko je „geneticky“ autoritativní velmoc. To je třeba si klidně přiznat a využít jako konkurenční výhodu. K obratu nás i skutečnost, že je Evropa ve stagnaci, mnohostranné krizi a málo akceschopná v době, kdy se Asie rychle rozvíjí. A v neposlední řadě i  díky vojenskému „pokrytí“ se strany Ruska.

Kohopak jsme „přikryli“ ?

 To je řečeno obrazně. Ne všichni v Rusku, ale i za jeho hranicemi si uvědomují, že naše země sehrála při pozvednutí zemí Asie roli jakési porodní báby historie. Nejdřív SSSR a potom současné Rusko zbavily Západ pětisetleté vojenské převahy, na které bylo postaveno jeho hospodářské, politické a kulturní panství ve světě, m.j. na Východě. Vyhrožovat dále velkou válkou je kriticky nebezpečné. Rozšířilo se pole svobody výběru pro desítky zemí.

Nedávno Rusko zvítězilo v Sýrii, hraje roli zprostředkovatele mezi Tureckem a Irákem, Indií a Čínou, v řadě dalších asijských konfliktů. Takto můžeme zemím tohoto regionu nabídnout nejen zdroje a transferní možnosti, ale hrajeme i roli největšího dodavatele bezpečnosti.

Pokud nás historie něčemu učí, tak tomu, že hlavní neštěstí přišlo do Ruska z Východu a mongolo-tataři byli jediní, kdo vyválčili zemi, když byly všechny hrozby ze Západu, dokonce i ty největší, odraženy…

Břímě Hordy bylo historickým očkováním, které zformovalo politickou tradici a národní charakter. Domnívám se, že za těchto dvě a půl století polozávislého postavení vedly k tomu, že Rusko dnes tak úporně směřuje k suverenitě. A možná právě proto jsme tak úspěšně rozdrtili všechny evropské dobyvatele. Na Západě, bohužel, naší genetickou snahu o suverenitu, svobodu volby včas nepochopili, anebo pochopit nechtěli. Tam udělali strategickou chybu v 90. letech, kdy  neintegrovali Rusko,  v té době ochotné se vlít do „evropského týmu“ jako jeho suverénní část. Pokud by s tím Západ tenkrát souhlasil, byl by svět jiný. Kolektivní Západ by – možná na vždy – neztratil vojenskou převahu – fundament její mohutnosti v minulosti. Neúspěch posledního ruského „poryvu k Evropě“ se zčásti vysvětluje chamtivostí a hloupostí kolektivního Západu, který se vydal k rozšíření svých svazků – zóny přímé kontroly, vnucování svých dnešních hodnot, které většina Rusů není schopna, ani nepovažuje za užitečné přijímat. Částečně jsme vinni i my – vedeni iluzemi jsme byli nevědomí, nevěděli jsme, kam jdeme. Na Východě je přístup jiný – tam netrpí politickým a kulturním misionářstvím.

Ze západního pragmatizmu se už dávno stalo klišé, ale ve skutečnosti je takový přístup vlastní spíš Východu.

 Je méně zatížen dogmaty a – ať to zní jakkoli divně – se dívá daleko liberálněji na to, co vyznávají partneři. V Asii mají daleko menší tendenci k užití sankcí v politických cílech. Západ používá sankce čím dál tím víc, a nejen proti Rusku. Možnosti pro vojenský diktát ztratil, tak místo něho používá sankce.

Neidealizujete Východ příliš?

 Jsem spíš opatrný, protože se svět mění příliš rychle. Tak za deset let, budu-li živ, napíši jinou zprávu: – téma zatím neřeknu, protože se nerad mýlím, a tady jsou šance velké. Ale jedno vím přesně – svět se do té doby opět změní. Jsem téměř přesvědčen, že v té době budou ve světě dvě hlavní hospodářsko-politická centra – „velká Amerika“ a „velká Eurasie“. K první se Rusku přidat z řady důvodů nepodaří, a dokonce ani nemá smysl se o to snažit – byla by to jen ztráta času, ačkoli manévrovat je třeba. Takže si nutně musíme zřizovat svoje místo ve „velké Eurasii“, jejímž centrem bude, samozřejmě, Čína.

Ale tato sázka nemusí vyjít. Je-li navíc vynucená…

Ta sázka vynucená není. Obrat byl promyšlen už v době, kdy vztahy se Západem vypadaly docela slušně. To Petr I. vsadil kdysi skoro všechno na evropskou cestu rozvoje. Dnes nemáme iluze: Rusko není Asie, ale ani ne Evropa. Rusko je zemí v mnohém s evropskou vysokou kulturou a typem hospodářství, ale částečně i asijskou mentalitou, vztahem k moci. Je to velmi podivná, originální slitina evropské, byzantské a asijské civilizace. Takové Rusko má kategoricky zapovězeno vsázet na nějaké jedno centrum. Je třeba diverzifikovat rizika a možnosti, brát si to nejvýhodnější. Proto, když říkám „obrat na Východ“, neznamená to obrat k Západu zády. Nikdo nevolá po odmítnutí staletími vytvořených vztahů. Přestože jsou dnes tyto cesty částečně zablokovány. Počkáme si, až Evropa stráví svoji krizi a uzraje pro novou východní, tentokrát eurasijskou politiku. Čekat ale neznamená ustrnout ve vývoji. Je nutné se pohybovat a posouvat se v zatím jedině možném směru – na východ. Tento posun ale není vynucený ani násilný – spíš je to cesta domů, ke své unikátní euroasijské podstatě. Je ale ztížena vnitřními problémy, z nichž hlavní je – neznalost Východu. A nejen to, mnozí z řad inteligence se stydí přiznat svoji asijskou „polovinu“. Je čas se přestat stydět za to, že Rusko je stejným nástupcem Čingischána jako Čína, kterou rovněž vyválčil, a kde jeho potomci po staletí vládli. To je náš historický a genetický kód, a je na čase přestat se stydět, že jsme historicky nakloněni autoritářskému systému řízení, a nikoli liberální demokracii. Pokud bychom nebyli autoritativní a centralizovaní, nebyli bychom v dnešních hranicích. Stud ale vyplývá z neznalosti…

Neznalosti čeho?

 Především „asijské části“ ruské historie. Ano, i Asie. Od školních škamen vtloukáme dětem do hlavy historii evropské cesty rozvoje Ruska, ale neudělujeme potřebnou pozornost posunu našich předků na Východ. A je tam o čem povykládat! Nejen o Jermakovi**), ale i o „zlatem kypící Mangazeji“**) – tomto ruském Eldorádu 16. století. Skoro zapomenuta je většina událostí a mjmen pěti set let ruské historie. Nemluvě už o tom, že si málokdo dnes vzpomene na hlavního iniciátora projektu výstavby Transsibiřské magistrály Sergeje Julijeviče Vitte. Ale bez jeho prozíravosti a administrativního talentu by si země sotva udržela Sibiř. A ta nás zachránila v letech poslední strašné války. Sibiř – v celém prostoru od Uralu k Tichému oceánu je stále ještě „zónou historického mlčení“. Ale jak na to můžeme být hrdí, jestliže neznáme?

Situaci je třeba měnit už dnes, protože naše děti a vnuci budou žít ve světě, v němž čínské, japonské indické a korejské dynastie zaujmou v historii stejné místo jako Habsburkové, Bourboni nebo Romanovové. Aby byl obrat na Východ úspěšný, musíme prudce zvýšit investice do vzdělání – pro výchovu odborníků na Východ.

Co bude ještě potřeba?

Dokud takový počet expertů u nás nemáme, musíme co nejvíc zapojit představitele dálněvýchodních regionů, majících zkušenosti ve styku se sousedy, naše diaspory v zemích Východu, přitáhnout specialisty z Asie. Potřebujeme prudké rozšíření osobních vztahů v regionu, které se v Asii vždy cenily více, než zákon a kontrakt. Hlavní, co si vyžádá rozvoj našeho dálněvýchodního regionu se zaměřením na vstup na asijský trh, je vytvoření logistických center. To může být obzvlášť výhodné ve střednědobé perspektivě, kdy soupeření Číny a USA v Asijsko-tichooceánském úmoří bude obzvlášť tvrdé. Čína pomalu odchází od oceánských dopravních cest ve prospěch pevninských, ale udělat to může m.j. přes Rusko. Naší velkou předností jsou obrovské zásoby energie a vody – atd., atd. Přitom byznysu v tomto regionu je třeba poskytnout maximální preference a svobodu: Sibiř se rychle rozvíjela jen tehdy, když byla svobodným hospodářstvím. Koneckonců. Evropské Rusko dluží Sibiři a Dálnému Východu za to, že je v 90. letech tvrdě ponechala zvůli osudu.

Ale co si počít s osídlením těchto prostor?

 Je nejvyšší čas rozptýlit tento mýtus. Jistě, odliv obyvatelstva z Dálného Východu a Sibiře nebyl malý, ale kdo řekl, že ti, kteří zůstali, na rozvoj těchto území nestačí? Představte si, koneckonců, že by vláda dosáhla svého a poslala do regionu několik milionů lidí… Jak to vyrovná nerovnováhu s Čínou, kde žije mnohem více, než miliarda lidí? Nejspíš nevíme, stačí-li tam existující lidské zdroje k osvojení území – ale sázka na masové zavážení tam lidí by byla nejspíš chybou. Měli bychom to především spočítat a promyslet. Kolik lidí, jaká politika je potřebná k tomu, aby Rusové hráli roli civilizačního a nejen dopravního mostu mezi Evropou a Asií? Jakou politiku potřebujeme, abychom se nemuseli bát o jeho bezpečnost?…

Neopozdili jsme se? Západ se už po staletí bez našeho „mostu obejde“.

 Buď naskočíme na stupátko odjíždějícího vlaku, nebo zůstaneme na peróně. Evropa a USA už svoje dostaly: využití levné pracovní asijské síly jim umožnilo prodloužit svůj hospodářský růst. Pro posun k Asii máme konkurenční výhodu: kulturní otevřenost Rusů, odhodili jsme ideologická dogmata.

Ale nesesadí nás z toho vlaku?

 Pokoušejí se. Publikují a šíří u nás desítky článků na téma, že Rusko nepotřebuje a ani nemůže jít na Východ. Západu se nelíbí, že Rusko odmítlo statut jeho periferie, odmítla roli žáka, ochotného platit za lekce. No a co? Ať se naši bývalí „učitelé“ pokusí s námi jednat jako rovný s rovným, ať se připojí k politice budování velkého eurasijského partnerství. EU k tomu bude dříve, či později nucena. Jinak se z dnešní stagnace nevyhrabe. Asie, mimochodem, není proti tomu, aby k ní Evropa přišla. Ale ne v roli pána, nýbrž rovnoprávně.

Čína jde do Evropy, chce budovat společný prostor „Jednoho Pásu a Jedné Cesty“. Tady se naše záměry shodují – chceme totéž. Takže, se zpožděním cca deseti let, ale Rusko se musí co nejrychleji obrátit k Asii, aniž by odhodila evropské vztahy a kořeny.

http://www.globalaffairs.ru/pubcol/My-ischerpali-evropeiskuyu-kladovuyu-19734

 

 *) Car Petr I. – Veliký (1672-1725) – první Všeruský Imperátor, zástupce dynastie Romanovců.
**) První ruské město za Polárním kruhem – založil je v roce 1601 car Boris Godunov
  Jermak Timofejevič (1532-1585) – kozácký ataman, historický podmanitel Sibiře pro ruský stát

 

Překlad:  181113

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na 315-Evropskou pokladnici jsme už vyčerpali

  1. strejda napsal:

    Další vynikající článek přibližující ruské uvažování. Je vidět, že ve velké zemi se najdou i velcí lidé. My se s Ruskem sice nemůžeme měřit, ale měli bychom také vychovávat odborníky na všesměrové uvažování. Zatím ale vychováváme hejhuly na to, jak se rozpustit a ztratit v beztvarém prostoru budovaném na západ od nás.
    Takové články by měli číst především mladí, aby si uvědomili, že zastavit se znamená jednou – a nemusí to dlouho trvat – skončit.
    Rusko má budoucnost, má obrovský prostor na rozvoj. Má zdroje i schopné lidi. Co mu chybí jsou evropsky zaměřené pobaltské republiky. Ty již ztratilo i s jejich evropskou kulturou, domácí základnou pro Evropské uvažování.

    To se mi líbí

  2. hamilbar napsal:

    Omlouvám se za OT, ale chtěl bych vysoce váženého tlustokožce (eventuelně i ostatní kteří mohou Ruštinu) upozornit na

    https://agitblog.ru/tvcast/chetyirnadczat-slov-agitprop-17-11-2018.html

    Je to tam slovem, obrazem i písmem. Ještě jednou se omlouvám.

    To se mi líbí

  3. jaa napsal:

    Jen tak něco mimo téma, snad pan Hroch promine

    U nás už SNĚHULÍ a mělo by až do zítřka. 🙂

    To se mi líbí

  4. jaa napsal:

    Jen ještě takový dotaz. Když pominu předpokládané výhody při ovlivnění výběru Vestin……, kolik že tak mohou dělat provize. Na privatizaci vod se prý modroftačí letky tam kde vládli taky pěkně napakovali. Joo provize…

    To se mi líbí

  5. Bavor V. napsal:

    Poněkud zajímavý pohled na Německou scénu

    https://translate.google.com/translate?hl=en&sl=auto&tl=cs&u=https%3A%2F%2Fwww.tag24.de%2Fnachrichten%2Fachille-demagbo-von-afd-duerfen-deutschland-nicht-mit-afrikanern-ueberfluten-872115&sandbox=1

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.