A teď bych měla napsat slíbené povídání o puškařích. Jenže když jsem to slibovala, neuvědomila jsem si, kolik do zdejší hodovní síně chodí milovníků a znalců zbraní – já bohužel spíš jen matně tuším, kterým koncem ta flinta střílí, a kdybych se tu pouštěla do nějakých technických záležitostí, asi by mne i mírumilovný pan Bavor brzy vykázal ze svého panství. A tak se budu snažit se těm technickým záležitostem vyhnout a vložit sem případně jen odkazy.
Zpracování železa mělo ve Vejprtech velice dlouhou tradici – vždyť Weyberthův hamr stál i u zrodu města a jeho pojmenování. Počátkem sedmnáctého století, se ve Vejprtech začala rozvíjet výroba hlavní k puškám. První doložený hamr, který tyto polotovary vyráběl, postavil ve Vejprtech v roce 1630 Hans Bittner. Krátce po vybudování Bittnerova hamru pracovaly v obci další čtyři kovárny hlavní. 21. července 1743 byl ve Vejprtech založen puškařský cech.
Zpočátku se pušky ve Vejprtech nekompletovaly, hlavně se posílaly do zkušebny v Praze a teprve pak se kompletovaly na hotové výrobky, a to v Karlových Varech či v manufaktuře Faberhütte u Vernéřova. (Fotku Faberhütte jsem dávala k vyprávění o vernéřovském hejkalovi.) To samozřejmě zdržovalo a zdražovalo výrobu a tak byla v roce 1790 zřízena zkušebna hlavní ve Vejprtech a pušky pak byly ve namístě i kompletovány. V roce 1798 byla proti domu čp. 586 zřízena střelnice, kde se hlavně zkoušely. Zrušena byla teprve v roce 1877. Tak aspoň praví jeden zdroj informací. Druhý tvrdí, že v roce 1892 bylo ve Vejprtech otevřeno jediné zkušební zařízení pro zbraně v Čechách.
A aby to nebylo tak jednoduché, tak existuje tahle fotografie – není datovaná, odhadla bych ji na 30. roky 20. století – a na ní by měla být zkušebna zachycena. Prý někde v pravé polovině fotky. Protože nevím, jak taková zkušebna vypadala, nechávám na odbornících, aby se ji pokusili na té fotce určit.
Výroba pušek ve Vejprtech stále stoupala: v roce 1748 měli vejprtští puškaři dodat státu šestnáct set ručnic, v roce 1758 již tři tisíce kusů a v roce 1768 dokonce pět tisíc kusů ročně. Výroba přinášela do Vejprt hodně peněz. Za ručnici platil stát osmnáct zlatých, takže při dodávce pěti tisíc kusů to bylo devadesát tisíc ročně. Prosperita však netrvala věčně. S koncem napoleonských válek v roce 1816 skončily i vládní zakázky.
Najednou byl nedostatek práce. Puškaři se přeorientovávali na lovecké pušky a pistole, ale poptávka nebyla tak veliká. Vláda s ohledem na vážnou situaci objednala v roce 1817 znovu ve Vejprtech tři tisíce pušek. I v dalších letech šly do Vejprt objednávky na určité množství zbraní, ale dřívějšího rozsahu již nikdy nedosáhly, mimo jiné i vlivem silné konkurence rakouských továren. Ve Vídni a Štýrsku vznikaly moderní zbrojovky, zatímco ve Vejprtech se zbraně vyráběly stále ručně. Nakonec byly puškařům dodávány součástky továrně vyrobené a ve Vejprtech se z nich pušky kompletovaly. I to ale bylo nakonec v roce 1864 zastaveno.
Těžiště vejprtského puškařství se tedy přesunulo především na lovecké zbraně. I v této oblasti si vejprtské firmy brzy vybudovaly dobré renomé.
Nejstarší a nejvýznamnější z nich byla firma Bittner. Její prapočátky sahají až k onomu hamerníkovi Hansi Bittnerovi ze 17. století. R. 1830 byla založena firma Gebrüder Bittner (neboli Gustav Bittner Sr. a jeho bratr Raimond Bittner). Tato firma začala krom vojenských vyrábět i sportovní a lovecké zbraně. Gustav Bittner Jr. (Emil Gustav Rupert Bittner 1843-1906) byl i autorem několika patentů.
Gustav Bittner a jeho manželka Paulina z rodiny dalších vejprtských puškařů, Schmidlů.
V tomhle domě údajně sídlila firma Bittner do r. 1906 – pak se přesunula do domu č. 453, jehož fotografie se bohužel nezachovala.
Brokovnice od firmy Bittner – no není to krása?
Zajímavých puškařských firem bylo ve Vejprtech víc – třeba taková firma Fükert (někdy psáno Fückert, někdy dokonce Fickert – podle nápisu na hrobě je zřejmě správná verze Fükert), jejíž pušku používal i císař František Josef I. Od r. 1907 směl Gustav Fükert užívat titul císařský dvorní dodavatel. Ovšem pozor, puškaři Fükertové byli ve Vejprtech dva: Gustav a Ferdinand – byli to bratři. Tady je o nich víc:
http://www.germanhuntingguns.com/archives/fuckert-ferdinand-weipert/
http://www.germanhuntingguns.com/archives/fukert-gustav-of-weipert/
Ručnice, vyrobená Gustavem Fückertem jako osobní dar pro císaře Franze Josefa I.,císaře rakouského k 60. výročí jeho panování, 1908 Tady si lze o císařské ručnici i o jejím výrobci přečíst víc:
http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/puska-pro-cisare-frantiska-josefa-i
Působila zde i firma Wenzel Morgenstern & Sohn
Ručnice firmy Morgenstern z r. 1929
http://www.germanhuntingguns.com/archives/morgenstern-wenzl-weipert/
Těch puškařských firem tu bylo moc: Gahlert, Bartl, Hoffmann, Ritter, Thiele a další. O většině z nich nevíme o moc víc, než jejich název. Po válce byla snaha udržet při životě alespoň firmu Bittner – přejmenovanou na Krušnohorská továrna zbraní. V r. 1948 byla včleněna do České zbrojovky Strakonice a o rok později bylo rozhodnuto o její likvidaci. Malé torzo jejích písemností je uloženo ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích.
Tady je ještě nějaká zajímavost o firmě Morgenstern (později byla převedena pod Lověnu, zanikla někdy v letech 1950-51)
Už jsem říkala, že se ve zbraních nevyznám, mohu je hodnotit jen jako předměty – a v tomto případě předměty krásné. Škoda, že se vejprtská puškařská tradice nezachovala a že se ani nezachovaly písemnosti a fotografie.
Obrázků je dnes málo, snad vám to vynahradí odkazy. A já jen doufám, že jsem do článku nenapsala moc nesmyslů.
Poznámky pana Bavora 
Ba ne K-K -dík za povídání. Já sleduji takové americké seraily – O nákupů skladovacích kójí a taky bazar pouzitých věcí. Jsou to takové – no šou , ale zábavně vzdělávací . Asi je to nějaká forma vzdělávání emeričanů, kteří by to asi jinak neabsorbovali . A hodněkrát se tam objevují i staré zbraně – vysvětlují tam i původ různých a docela zajímavých výtvorů – předků. – a hodněkrát se tam objevilo Rakousko a je fajn slyšet a teď už díky Vám vědět , že to vlastně vznikalo u nás. . A taky to byly takové krásné věci.
Díky
To se mi líbíTo se mi líbí
Párkrát jsem na tyhle seriály taky narazila – myslím že na Discovery, něco podobného z anglického prostředí bylo snad kdysi i na Prima-Zoom. Nějak mne ale na tom odrazuje, že tyhle krásné věci okamžitě přepočítávají na peníze. Zejména v tom americkém je to naprosto prvoplánové, v tom anglickém bylo přece jen víc informací o historii a podobně. Ale možná jsem jen nějaká zdeformovaná těmi desítkami let pobytu v muzeích a archivech – tam finanční hodnota těchhle věcí byla zcela vedlejší, když se něco půjčovalo na výstavu a podobně a muselo se to pojistit, tak nám ty částky většinou dost vyrazily dech, Pro nás to byly „jen“ krásné věci, svědkové minulosti a zdroj informací… 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Kdyby jen to přepočítávání – primární je kolik se na tom trhne.
To se mi líbíTo se mi líbí
přesně! 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Pěkná flinta, ta pro FJ. To byl dobrý turista-lovec.
Myslel jsem si, hloupě, že to byl celkem slušňák, který se zakoukal do Sissi, a pak měl na starý kolena Kateřinu Schrattovou. Ale chyba, nedávno jsem se dozvěděl v nějakým dokumentu, že po něm zůstalo mnoho levobočků, z jeho loveckých výprav. Člověk přijde z lovu, hezká paní hajná servíruje přesnídávku a je to
On prostě pohyb na horském vzduchu je eropudný (podotýkám, že bych nechtěl zabrousit k těm teoriím o původu T. Masaryka, to je zase diskusní černá díra.)
(Přemýšlel jsem, nedodat-li z díla prof. Vondráčka, o kterém se tu mluvilo, pár detailů, třeba o českém lahůdkářství (on byl z lah. obchodu a vyznal se). Popisuje uzenářství, cukrářství,.. mňam. Ale nechci tu paní K-k plevelit).
To se mi líbíTo se mi líbí
Lov jako lov 😀
A klidně plevelte – diskuze o mlsnostech je docela lákavá… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Vladimír Vondráček napsal třídílné vzpomínky (Lékař vzpomíná) ve kterých svým specifickým stylem „semele“ dohromady všechno možné. Rodinný život, vzdělávání za Rakouska, cestování, lékařskou praxi, medicínu, lázně, umění, nemoci, životní styl. A v neposlední řadě ŽRÁDLO 🙂
Čtení Vondráčka je prostě velká sranda, řečeno rovnou, a taky naučná.
Tak co třeba uzenářství?
Světoznámé byly „pražské šunky“, zejména Chmelovy. Jeden čas bylo zakázáno je dovážet do Německa, poněvadž se ke konzervování užívalo acidum benzoicum, což německý Codex alimentarius nepřipouštěl.
V lahůdkářství bylo k dostání přes 30 druhů salámů, nebo se kupoval jemný nářez, každé kolečko od jiného druhu: veronský, mortadela, jazykový světlý a tmavý, pařížský, drážďanský, uherský, pražský, polský, mozaikový, játrový, sardelový, metský, vestfálská šunka, lososová roláda, debrecínská pečínka, vepřová kmínová pečínka, tlačenka trojího druhu a další.
Naše párky byly výborné, hrubosekané, dovážené frankfurtské byly velmi jemně sekané. Později jsme jeden čas zbytečně napodobovali frankfurtské párky.
…
Jednu výbornou věc, tehdy všeobecně známou, dnes již nikdo nezná, totiž ságo. Ve slabikáři ve cvičení na g byla věta: Ságo se dává do polévky. Již po první světové válce téměř zmizelo. Byla to přísada do polévky, nebo se z něho dělaly kaše a nákypy. Bylo velmi dietní pro citlivou trávicí rouru.
Vypadalo jako rybí vajíčka. Pravé perlové ságo je rozdrcená dřeň některé z palem. Nejlepší je ze ságovníku pravého (Metroxylon Rumphii), který roste hlavně v Malajsku. Ságo bylo falšováno nebo nahrazováno „ságem“ z brambor, které se snadno rozvařilo a proto na ně hospodyně zanevřely. Pravého sága je velká škoda, zvláště pro naši dietetiku.
Cukrářství?
Naše cukrářství bylo znamenité, ba úplně jedinečné. Cukráři se předháněli ve vynalézavosti: šlehačka, bílkový sníh, máslový krém, pařížský krém a řada dalších, ovoce, čokoláda, káva, ořechy, mandle, kaštany, pistácie, punč, rum, polevy, košíčky, lodičky, dorty, drobné kousky atd.
Vrcholu v tomto ohledu dosahovala firma Berger ve Vodičkově ulici, ta byla nejdražší, vyráběla z nejlepšího materiálu. Bergerovi vydatně konkuroval malý krámek firmy Myšák.
Každá z obou firem měla svůj určitý styl: u Bergera to byly trubičky s pařížským krémem, u Myšáka prezidentské košíčky ze sklovitého cukru naplněné žloutkovým krémem (z vajec a mléka) s punčem a jednou zelenou mirabelkou [SAKRA!] , byly tedy žlutozelené. Bergrovou specialitou byl jeho nedostižný Sachrův dort..
Restaurace? co třeba slavný Šroubek (dnes dlouho zavřený hotel Evropa na Václaváku)?
Šroubkovi byli na svou kuchyni hrdi a právem, byla to snad nejlepší kuchyně, kterou jsem kdy poznal. To byla umělecká díla, např. jednoduché telecí frikando s bramborem a špenátem, anglická svíčková, nebo složitá jídla, jako rybí filé à la Cardinal, ryby, úžasná omáčka s kaviárem.
Pivo plzeňské, osmistupňové, výborné. Když se objevilo pivo 10˚, bylo mezi znalci považováno za méněcenné. Mixér bíle oděný, kterému jsme říkali „bílá paní“ dovedl znamenitě míchat koktejly, v té době jsem se ustálil na Manhattanu, tj. vermut, trochu džinu a whisky.
Večeře s jedním nebo dvěma pivy (servírovala se 1/3 l), 2dcl vína, nebo koktejlem stála kolem 15 Kčs. Když jsem si dvakrát nebo třikrát zahýřil útrata stoupla na 20 Kčs. Měl jsem pak výčitky svědomí, že jako nehonorovaný docent žiju nad poměry…
Tolik tedy malý nedělní odklon od „vážných“ témat. Snad přijde některým z vás k chuti.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vypadla mi italika u 3 odstavců prvního citátu 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo Slima – v Praze bejvávalo a dalo se tam dobře najíst. Ale včil je to bída a uprtení….
Teda leda pro oko – kdybych já sem tu současnou prezentaci od Mišelinek dokázala dát.Zkusím poslat panu domácímu. Velice zajímavé=…
To se mi líbíTo se mi líbí
Dávají to ne Nova Action – Válka skladů a Mistři zastavárny- každý den v podvečer. A s těmí penězi – amíci jiní nebudou a kdyby tam nešlo o ně, kdo ví zda by se někdo díval. Ale hezky tam předvádějí tu jejich „náturu“.
To se mi líbíTo se mi líbí
https://sever.rozhlas.cz/krusne-hory-a-puskarstvi-6855046?print=1
To se mi líbíTo se mi líbí
ten audiozáznam 1:40 minuta
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím jak kde, ale k nám na Prácheňsko právě dorazil sám svatý Martin i s koněm.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tady zatím ani s koněm, ani bez koně – momentálně je tu -1 a bude hůř… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, tady už to taky v noci lehce pocukroval.
To se mi líbíTo se mi líbí