Místo, kde nyní stojí město Vejprty, bylo osídleno již někdy od přelomu 12. a 13. století, což souviselo s existencí obchodní stezky, vedoucí z Lipska přes Přísečnici do českého vnitrozemí. Území původně patřilo královské koruně, od které jej r. 1351 získali páni ze Šumburka, kteří na svém panství podporovali rozvoj hornictví a zpracování rud. Ti dali souhlas, aby si hamerník Weyberth otevřel hamr u přechodu přes potok Polava – první zmínka o tomto hamru je z r. 1413. Na tomto místě se později vytvořilo městečko Vejprty, jehož název jednoznačně upomíná na hamerníka Weybertha.
Takhle taky vypadá státní hranice: Polava (německy Pöhlbach) v Loučné pod Klínovcem. Pramení v Sasku nedaleko Božího Daru a po protečení přes Vejprty se opět stáčí do Saska. Ale mezi Božím Darem a Vejprtami vyznačuje státní hranici. To se to pašovalo: jeden delší krok a kontraband byl na druhé straně hranice…
V polovině 16.století začala v této oblasti bouřlivý rozvoj rudného dolování. Roku 1550 byl nedaleko Vejprt, v Novém Zvolání (Neugeschrei – nyní je to už součást Vejprt) založen Důl Jan na Poušti, o dvacet let později byla náhodně nalezena další žíla a založen důl Milostivá ruka Páně a podobně vznikaly v okolí další a další doly. Těžily se tu stříbrné rudy (někdy i ryzí stříbro), ale také rudy měděné, olověné či kobaltové. Byly zde i železné rudy, někdy těžené společně s jinými minerály, někdy v samostatných dolech.
Jak takové dolování vypadalo si lze představit podle ilustrací v publikaci Georgia Agricoly (což je latinská podoba jeho původního jména Georg Bauer) „De re metallica libri XII“ (tedy Dvanáct knih o hornictví a hutnictví), vydaných v r. 1556, krátce po smrti autorově.
Georgius Agricola – takhle bývá zobrazován, ale nikde jsem nenašla žádný důkaz, že to je skutečný Agricolův portrét a ne jen představa.
A takhle se dolovalo. Agricola působil v letech 1527-31 v Jáchymově jako městský lékař a lékárník. Pak přesídlil do Chemnitz, ale i pak čerpal své poznatky z krušnohorského dolování. Mimochodem, všimněte si na rytině nahoře proutkaře, který tentokrát nehledá vodu. ale další rudné žíly.
Velkým nepřítelem dolování bývala voda – odčerpávala se různými způsoby – tohle je jeden z nich
Mimochodem, pokud si někdo chce prohlédnout, nebo přečíst celéAgricolovo pojednání o hornictví a hutnictví, tak ho v anglické verzi najde tady: https://www.gutenberg.org/files/38015/38015-h/38015-h.htm
Tenhle obrázek souvisí s vejprtským dolováním opravdu jen trochu – ale neodolala jsem. Když se v Mostě stavěla průmyslovka, tak zatloukali do země piloty. Jedna jim tam vjela jak po másle, druhá nešla a nešla. Bylo to divné, tak vzali bagr a odhrábli to tam – a našli středověké šachtičky. Nejdřív to prolezli archeologové, nenašli nic, jen zrezivělé kování z nějakého vědýrka, tak je to přestalo zajímat. A tak chlapi z mosteckého Výzkumného ústavu hnědého uhlí, co vedli ten průzkum, zavolali nás, muzejníky. A ať prej tam někdo vlezem. Tak jsem lezla – tehdy jsem byla štíhlá, tak jsem se tam protáhla – dalo se tam opravdu jen proplazit, i ta komora na konci byla maličká, tak nanejvýš na klečení. Bylo tam natažené světlo a chlapi zajásali, že mne při focení použijou jako měřítko. A tak vznikla tahle fotka, je stará cca 40 let a prodělala mnohé ústrky – je to na ní hodně znát. Datovat se to tehdy nepodařilo – jen se zjistilo, že se tam těžila železná ruda. Až po dlouhé době našli archiváři nějakou kupní smlouvu z počátku 17. století. Týkala se pozemku „kde se odedávna říká Na železné louce“. Pozemek se podařilo lokalizovat tam, kde byly ty šachtičky.
Zhruba od 18. století ale dochází ke stále výraznějšímu úpadku krušnohorského dolování, a lidé musí hledat jiné způsoby obživy. Byla to především textilní výroba, zejména krajkářství a výroba prýmků, nitěných knoflíků, výšivek, korálkových ozdob a podobně – nejprve domácká, později tovární. Ve Vejprtech dokonce existovala prýmkařská „Fachschule“ tedy Odborná škola prýmkařská.
V budově někdejší prýmkařské „Fachschule“ ve Vejprtech dnes sídlí městský úřad.
Ukázka různých korálkových třásní, používaných k ozdobě petrolejové lampy
Vzor k výrobě dámské korálkové kabelky. Mimochodem, viděla jsem tohle technikou vyrobené i dámské střevíčky.
Ovšem byla to nejen textilní výroba, co živila vejprtské. Velmi důležité postavení a dlouhou tradici měla i zdejší výroba pušek. Ale tohle vyprávění si nechám až na příští víkend.
Poznámky pana Bavora 
Těším se na pušky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
No jo, pánové – vy se těšíte a já z toho začínám mít nahnáno. Kolik je tu znalců a milovníků zbraní jsem si bohužel uvědomila až pozdě – a teď se z toho budu muset nějak vykecat., abych nebyla za troubu …
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale nebojte, to není žádnej povinnej refarát a známkovat určitě nebudeme 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
buduá se holt snažit psát o puškařích a ne o puškách a doplním to odkazama na techniku (které nerozumím)… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Omlouvám se Katce, ale tato zpráva mne zarmoutila. Jan Petránek byl pro mne skutečným novinářem. Doufám, že i prezident ho považuje za vzácnou výjimku. Čest jeho památce.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zemrel-jan-petranek-legenda-mezi-novinari-sve-jmeno-spojil-s-rozhlasem-srpnem-1968-i-chartou-77-60100?dop-ab-variant=1
To se mi líbíTo se mi líbí
Miluško, už jsem to taky četla a taky jsem z toho smutná… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
http://literarky.cz/politika/rozhovory/27358-zemel-jan-petranek-posledni-rozhovor-pro-literarni-noviny
To se mi líbíTo se mi líbí
Někdy na podzim 1968 byla uspořádána v Praze studentská stávka „Za polednovou politiku“. My studenti jsme si naivně mysleli (stejně jako po pár měsíců později Jan Palach), že stávkami a demostracemi se dá pootočit kolo dějin.
V rámci té stávky jsme pořádali besedy s různými lidmi. Také s novináři. To byla tenkrát vážená profese. Tak jsem na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel mj. Karla Kincla a Jana Petránka. Oba nám osvětlili různé zákulisní politické jevy o kterých jsme předtím nemělia ni tušení. Kincl například jak to bylo ve skutečnosti s kubánskou revolucí (že bez podpory CIA by Castro nikdy nezvítězil, a že CIA brzy vystřízlivěla, když původně nevěřila, že to Castro myslí se znárodněním amerických monopolů vážně. Pak šla tvrdě proti němu.
Jan Petránek nás varoval, abychom všechny Sověty neházeli do jednoho kotle. Vyprávěl nám o opozici (která mohla působit jen tajně a omezeně. Také nám recitoval jednu opoziční báseň. Byla o tom, kdo všechno v dějinách byl „jevrej“ (žid) a končila slovy „Kdoví, zda na Rudém náměstí v mausoleu neleží také jevrej“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Když jsem sloužil socialistické vlasti těsně po 68., byl jsem na 2 dny převelen do posádky ve Vejprtech, která ležela přímo na břehu zmíněného potoka. Oba jeho břehy spojoval most, který ale z důvodu neexistujícího hraničního přechodu nebyl průchozí, stál na něm plot. Místní mazáci mi vyprávěli, že 21. 8. 68 v noci, se přes most vyřítil z německé strany tank. Na stráži stojící voják omdlel strachem a překvapením a museli jej odvést na psychiatrii.
A ještě jedna poznámky k těžbě stříbra, zejména v Jáchymově. Jáchymovského údolí se kolem roku 1516 jako zástavní město rodu Schlicků, stalo střediskem těžby stříbra a od roku 1520 dokonce Schlickové získali právo razit mince, proslulý Joachim´s thaler (jáchymovský tolar), což je krásná, dodnes mezi numismatiky žádaná mince. Schlickové vesele tolar (dolar) razili a kvůli malému trhu v Čechách jej vyváželi do Lipska. Samotná ražba byla drzost, protože toto právo náleželo vždy králi (tehdy Ludvík II. Jagellonský). Proč se to Schlickům povedlo? Za slabé vlády Ludvíka II. Jagelonského uplatili tehdejší vedoucí šlechtice království Zdeňka Lva z Rožmitálu, Ladislava ze Šternberka a Jana Pluha z Rabštejna, kteří jim k privilegii pomohli. Česká klasika, uplatit a prodat národní aktivum.
Po slávě těžby stříbra, zbyly v Jáchymově krásné renesanční domy, dnes bohužel v hanebném stavu. Velká ostuda.
To se mi líbíTo se mi líbí
V Jáchymově jsem byla jen jednou, na náměstztí – a dojerm byl otřesný. Naprosto otřesný! A takové krásné město to muselo být… 😦
O tom, jak nás v osmašedesátém „zachraňovala“ armáda NDR se tu ví a povídá – velmi brzo po zachraňování se museli stáhnout, až moc to připomínalo události, staré tehdy jen něco přes 20 let. Pamětníků bylo ještě dost!
To se mi líbíTo se mi líbí
Já byl i v těch dolech. Pochopitelně na exkurzi. Ještě otřesnější.
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi myslíte Svornost, tam to není tak hrozné. Holt důl, taková díra v zemi.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hlubinný důl nikde nebyl žádná idyla. Každý tam pracovat nemůže. Kdo to ale umí, posílí ho to.
Rudné doly vesměs působí bezpečně, není tam tolik výztuh a objem těžby není velký. Horší jsou uhelné doly, tam je objem těžby obrovský a výztuhy nedělají každému dobře. Slušně vypadají jen náraziště.
Katastrofální jsou nerudné doly. Doly třeba na kaolin, baryt a tak podobně. Jsou malé, nejsou hluboké a jsou jako v tvarohu. Stále se tam něco hýbe a padá. Voda prosakuje. Tam nevydrží ani někteří horníci z rudných dolů.
Takže, pro městské lidi nezvyklé takovému prostředí, to muselo být hrozné, nikdo se jich na jejich fobie neptal. Hrozné je to i pro návštěvníky, tomu prostředí nerozumí a preventivně se bojí.
Asi jako strejda, kdyby šel na lov. Psal by závěť. A vonram se třeba radoval.
To se mi líbíTo se mi líbí
Budete se možná divit, ale jakkoliv rád střílím, lov mě absolutně neláká. Kdybych potřeboval maso k jídlu, neměl bych s tím problém. Ale nevidím důvod, proč střílet na zvířata, když si to maso můžu koupit v krámě. Radši je obdivuju a fotím.
To se mi líbíTo se mi líbí
+1 🙂
Budu si to pamatovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Trochu generalizace strejdo, jsou nerdune doly uplne v pohode a rudne doly uplne otresne. Zalezi na metode dobyvani a typu loziska. Jestli byl rytir na Svornosti, tak turisticka cast 12.p patri k tem lepsim. Jinak Jachymov nebyl zadny uplne pohodovy dul. Laco nevi o cem mluvi.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já tam byl někdy v osmdesátejch, detaily si vážně nepamatuju.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já zhruba vím o čem mluvím. V Jáchymově jsem pobyl cca 4 roky v šedesátých letech a měl jsem možnost mluvit s řadou lidí, kteří tam v dolech fárali. Na Svornosti jsem byl jenom jednou. Samozřejmě, že pracovat v uranovém dole nebyl žádný med, zejména pro lidi, kteří tam byli za trest, ale i pro vězně muselo vedení vytvořit podmínky, aby tam vydrželi déle než týden a to včetně stravování a ubytování.
Ze lživých médií by si mohl člověk myslet, že na uranu byli pouze političtí vězni trpící hladem a krutostí dozorců. Jenže ono to bylo méně černobílé. Protože holt hornictví je obor odborný, pracovalo v těch dolech tak 20% dobrovolně civilních zaměstnanců, mezi vězni bylo dále určitě 20% lidí odsouzených za vskutku kriminální činy, včetně příslušníků SS a Gestapa, a u těch „politických“ nebylo tolik neprávem odsouzených, jak nám tvrdí současná média. Z těch, co si odsloužili svůj trest jich určitý počet vždy na dolech zůstal a pokračoval dobrovolně jako v zaměstnání, protože mzda tam byla několikanásobně vyšší, než kdekoliv jinde.
Samozřejmě, že rozumím, že pokud se na uran dostal intelektuál slabé tělesné a psychické konstrukce, neměl to lehké. Horší, než v dole to bylo na pracovištích, kde se ruda zpracovávala na povrchu..
To se mi líbíTo se mi líbí
Propadl jste peklu, Laco. I když to ještě nevíte.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ramsteine, nejste Vy členem Cimrmanova Českého nebe, že víte kdo bude v nebi a kdo v pekle?
To se mi líbíTo se mi líbí
Ne, jsem členem katolický Církve. Takže vím. Ale ještě nejste mrtvej, máte šanci.
To se mi líbíTo se mi líbí
No já také Ramsteine, ale nedovolil bych si určovat, kdo půjde po smrti kam. To je opravdu pyšný postoj, nehodný katolíka.
To se mi líbíTo se mi líbí
Laco, je rozdil si o farani popovidat a sfarat na prohlidku Svornosti a je rozdil pracovat na razbe a nebo v dobyvce. Zejmena pokud dostanete snizenou davku jidla za neplneni normya v korekcich bez jidla. A protoze jak spravne pisete, je hornictvi obor odborny, plnit normu po nekolika mesicich vazby a vyslechu a bez zaskoleni neni uplne jednoduche. Civilni pracovnici si mohli jidlo koupit, zatimco vezni ne. Pokud povazujete za dukaz dobrych podminek, ze vezni dostavali tolik jidla a „ubytovani“, aby vydrzeli dele nez tyden, tak potom i koncentracni tabory byly takovy standard. Mate pravdu, ze expozice na upravne rudy byla vetsi, protoze vezni dychali koncetrovany radioaaktivni prach, ale v dole zase se honila tezba, takze dychali nejen radioaktivni prach a radon, ale i NOxy po odpalech. A protoze v Jachymove jsou strme, vetsinou kremenne zily a okolni hornina je pomerne mekka alterovana, tak byla prace v dobyvkach velmi nebezpecna. Tvrdit, ze jenom fyzicky a psychicky slaby intelektual mohl mit problemy je nesmysl. A nikde jsem netvrdil, ze v lagrech byli jen politicti vezni. Jen jsem psal, ze pokud tvrdite, ze „Svornost je jen takova dira v zemi a nic hrozneho“, tak nemate paro o cem mluvite a to je z dlasiho komentare jasne.
To se mi líbíTo se mi líbí
To všechno co popisujete jsem napsal také. Osobně jsem se z té doby znal s několika bývalými vězni na uranu, třeba jeden byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu ještě za I. republiky. Koncem šedesátek jich bylo možné potkat v místních hospodách spoustu. Poté, co si odsloužil trest, pokračoval jako civil v práci na šachtě. Takže celkem barevně také vím jaké to tam bylo. Nakonec jsem byl nucen bydlet v barácích zrušeného dolu. Také jsem to musel v drsném podnebí Jáchymovska vydržet. Jediný rozdíl u nás byl, že jsme tam nebyli za trest. Prostě jen tvrdím, že média ty podmínky sdělují veřejnosti černobíle a neobjektivně.
To se mi líbíTo se mi líbí
To už nevím, ale hezký to nebylo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jáchymov.
Letovisko a středisko zimních sportů.
Kdo jednou navštíví Jáchymov, aby tam opět našel své zdraví, navštíví je i po druhé, aby si udržel své zdraví a užil, co právě zdejší příroda poskytuje v tak velké míře, jak málo kde jinde. O hosty, kteří Jáchymov navštěvují, jest postaráno velkým množstvím pensionu a privátních vil, kde nalézají nejlepší ubytování a stravu. Má tedy host vždy možnost zvolili si k ubytování některý z nejlépe vedených hotelů světové pověsti, anebo dá ti přednost životu v pensionu. Ale radiové lázně nejsou jedinou věci, kterou Jáchymov svým návštěvníkům poskytuje. Leží také v krásné krajině, která má všechny předpoklady, aby léčba byla korunována úspěchem. Leží v údolí na jižním svahu Klínovce a jest chráněn před drsnými severními větry. Pásmo smrkových lesů ve výměre asi 3000 ha obklopuje celé město, čímž je postaráno o zdravý vzduch, bohatý ozonem. Větší část lesa je protkána značnými cestami, které vedou k výletním místům s oblibou stále a stále navštěvovaným. Je li hostovo dopoledne většinou vyplněno léčebnou povinností, má celé odpoledne k volné disposici. Jako oblíbená místa odpoledních svačin uvádíme: lesní kavárna Urban, hotel Mayer, který poskytuje skvělou vyhlídku na celé město a naproti níže položený hotel Palace s jeho vždy živou terasou, stinné, rovné procházkové cesty vedou k restauraci Zeileisen se sportovním hřištěm a basénem pro plavce a v Rauschererbském údolí leží v lesní zeleni Rauschererb. Člověk hledající poučení, jenž ani po dobu dovolené nechce postrádali spojení se světovým děním, chodí na kávu do kavárny Union, kde vždy nalezne ve velkém počtu zdejší a zahraniční noviny. Při procházce městem potkáte mnoho známek slavné minulosti Jáchymova.
Na pahorku zříte zámeckou věž hradu Freudensteinu, bývalého majetku Schlicků, Starý žentour, ležící opodál, je další zajímavostí, jakož i vysoké hromady kamení, svědčící o bývalém ruchu a píli horníků. Špitálský kostel, jenž je celý pod památkovou ochranou, nám připomíná dny, kdy si umělci a učenci kladli za čest přijímati zakázky rady svobodného horního města a stavěli pomníky svého umění.
Co nelze vidět na slunečním světle, nalezneme v městském museu. Cesta nás dále vede k městskému rybníku, v jehož chladných vodách se lidé za horkých dni velmi rádi koupávají. Ke Klínovci, Plessbergu, Božímu Daru, Plattenbergu, Spitzbergu je z Jáchymova jen 1—3 hod. pěší chůze, do všech výletních míst se pořádají levné autobusové výpravy, mimo to jsou k disposici elegantní osobní vozy. Autobusovou linkou se také můžeme každou hodinu dostat do Karlových Varů.
Lovci a rybáři mají vždy možnost pěstovat svůj oblíbený sport i po dobu svého pobytu v Jáchymově.
A Jáchymov v zimě?
Neposkytuje toho v tuto dobu méně, než svým letním hostům. Klínovec leží ve výši, kde je po celou zimu sníh; zde je možno prováděti zimní sporty i tehdy, když na jiných horách začínají být vidět pod nuznou sněhovou pokrývkou zelené vršky první trávy. Pro začátečníky v lyžařském sportu jsou přilehlé horské plochy jako stvořené, aniž by při tom přišel zkrátka zkušený jezdec. Strmé svahy krušnohorské poskytují jeho jezdeckému uměni ještě mnohou hádanku.
Skákací můstek v Rauschererbském údolí, se kterého jsou možné skoky až na dálku 70 m. je střediskem různých velkých výprav, jež se sem každého roku pořádají. Návštěvníka očekává nově založená dráha s Klinovce do Jáchymova. Z Jáchymova se paprskovitě rozbíhají nejrůznější cesty pro tury. Zkušení učitelé z arlberské lyžařské školy se starají, aby sportovci poskytli ještě to, čeho se mu nedostává, aby na lyžích mohl zdolat jakýkoliv teren. O ubytovaní je dobře postaráno i v zimě. Spolky i větší společnosti se ubytovávají v hromadných bytech v Jáchymově a na Klinovci. Železniční spojení je velmi dobré. O dopravu sportovců z Jáchymova a do Jáchymova se starají přímé sportovní vlaky z Prahy a Chebu – Karl. Varů (mimo četné autobusy). Lyžařské sanatoře a pomocné stanice dobrovolné záchranné služby se starají o bezpečnost sportovců a jejich lyží. Přírodní sáňkářské dráhy umožňují pěstovat ve volné přírodě i tento sport daleko od městského shonu. O počasí v Krušných Horách podává zprávy jak pražský, tak říšskoněmecký rozhlas.
Zveme Vás k nám srdečně: navštivte radiové lázně, letovisko, středisko zimních sportů — Jáchymov!
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak. Poslední část Harleyek zvěčněna na https://vonrammsteinphotos.wordpress.com/ .
WP si zas vymyslel něco, co po něm nikdo nechtěl, takže mi z toho udělal podivuhodnou galerii, vo kterou jsem se neprosil. Ale není to zlý, takže mi ještě nějaký zuby zbyly.
Příště ještě bude jeden harleyovej speciál a pak už asi nikdy nic.
To se mi líbíTo se mi líbí
1)
Sportster 883 překopanej na Jawu 500. Dělal to můj známej z Vysočiny Bohouš Menzel a je to dost vysoko hodnocený.
Tohle nemám rád, všimni si tý proporce, cela zadní stavba, vlastně už od toho mohutnýho světla, jako by chtěla mačkavě skočit na to přední kolo s jeho subtilním blatníkem… prostě, jako když hezká holka má tlustý nohy s celulitidou navrch. Pro mě pouze ukázka, že JAWA zůstane javou a HARLY harlejem.
2)
Nelíbí se mi ani jednovidlicový konstrukce = takový gayové mezi motorkama bych řekl.
3)
Ale ty dscn4205.jpg?w=950 a dscn4228.jpg?w=950 si umím k sobě představit, to by kamarády v lesích čuměli, si to jen představ, přijet takhle mezi ty šudlavce a prohlásit, že jim už seru na chození a že sem si to takhle pořešil, to by je muselo rovnou jebnout, žejo?
To se mi líbíTo se mi líbí
HARLEY, kamarádi = ty teda čuměj, ach jó!
To se mi líbíTo se mi líbí
1) Mně se to na fotkách taky moc nelíbilo, bylo mi docela líto originálu-i když jsem nápad považoval za vtipnej. Ale když jsem si to na tý výstavě očuchal zblízka, začalo mi to připadat skoro geniální. Fakt bys to musel vidět osobně, fotky zkreslujou dojem. Ukazoval jsem to sedmdesátiletýmu kamarádovi, ortodoxnímu jawistovi… Celejch pět minut nemohl přijít na to, co je mu na tom pětikilu divný 😀
2) Věc vkusu, ale v zásadě souhlasím. Mám rád těžký, nekompromisní, ultimátní stroje. Tyhle stavby jsou tak trochu v duchu módy pro hipstery.
3) Jo, tyhle nesmrtelný hajtry miluju. Ale za to mega bych si do lesa koupil spíš tank.
To se mi líbíTo se mi líbí