PUTOVÁNÍ ČESKOU ZEMÍ. – 2 🇨🇿


K našemu slavnému výročí předkládám druhý výňatek z „Příručky ČR“ z roku 1937

Napsal JAROSLAV DOSTÁL, odb. učitel a redaktor.

PLZEŇSKÁ PÁNEV, BRDY, PAHORKATINA KLADENSKO-SLÁNSKÁ, DŽBÁN.

S Českým lesem souvisí Středočeská břidličná hornatina, dělící se na pánev Plzeňskou a Brdy. Šumava, Český les. Brdy a vrchy Tepelské se sklánějí do kotliny, kde se stékají řeky Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava. Na jejich soutoku leží město Plzeň. Bohatá ložiska uhlí dala základ čilému průmyslu. Na jihovýchodě lemují pánev Brdy, pásmo dlouhé přes 100 km s křemencovými kupami a hřbety, vrchy Praha a Tok 857 m čnějí nejvýše. Spadají k Vltavě a Berounce. Řeka Litava odděluje od nich Hřebeny, jež týmž směrem postupují ku Praze, kde končí Žižkovem a Židovskými pecmi. Jsou pokryty souvislými, rozsáhlými lesy. Po hřebene jde tur. cesta, přecházející na Šumavu. Vojenská dělostřelecká střelnice uzavřela část krásných partií. Od Berounky, na jejichž vápencových březích se usadily četné vápenky, k severu postupuje pahorkatina Kladensko-slánská, vroubená nížinou Labskou, nížinou při dolní Vltavě a dolní Ohři. Je protékána Bakovským potokem a Kačákem, jehož údolí patří k nejmalebnějším místům tohoto kraje. Nejdále na sever je vysunut památný Říp, geologicky počítaný k Českému Středohoří. Na severozápadě se zvedá nevysoký Džbán, jeho nejvyšší vrch Džbán dosahuje jen 534 m. Na jeho svazích v úrodném červeném písku se daří výborný chmel, cukrovka a ovoce. Středem Plzeňské pánve je Plzeň, ,,druhé srdce vlasti“ a po Praze největší a nejprůmyslovější české město, se světoznámým pivovarnictvím a železářstvím. Radnice, musea, mezi četnými chrámy vyniká sv. Bartoloměje, mezi památnými domy Gerlachův a Valdštejnův, mezi hroby na hřbitovech národního buditele J. K. Tyla a spis. K. Klostermanna, četné pomníky a pamětní desky, zbytky starých hradeb, v XII. st. již byla hrazeným městem, stará branka, solnice, zajímavá právovárečná vrata, která majetníku nesou zisk z Měšťanského pivovaru, sady Pecháčkovy, Pytlíkovy a Čs. legií, lázně na Lochotíně. Nýřany, doly na kamenné uhlí, bohaté naleziště otisků, zejména ještěrů. — V Chotěšově býv. klášter premonstrátek, založený začátkem XIII. st. Proboštství (kapitolní síň s obrazy ze života sv. Vojslavy) proměněno na zámek a konvent na klášterní školu. — Dobřany, kaolinové závody. — Přeštice, kostel při zrušeném klášteře, hrobka národního mecenáše J. Hlávky. V okolí románský kostel sv. Ambrože, Lounenské skály, zříc. hradu Skály v Černém lese a hradu Roupova, zámky v Příchovicích a v Lužanech. — Švihov, jedinečný vodní hrad z XIII. st. Vrch Tuhošť je snad místem, kde stál Wogastisburg, místo boje mezi Franky a Čechy v VII. st. — Klatovy, radnice s mučírnou a museem, Černá věž s orlojem, děkanský chrám s Bílou věží, jesuitský kostel s katakombami, pěkné sady, pěstování karafiátů. V okolí hrady Klenová, Velhartice, zámky Týnec, Chudenice, Loreta, Běhařov. Šťáhlavy, výstup na zříc. hradu Lopaty a k zámečku Kozlu, — Blovice, u kostela hrobka rodiny Pálffyů. — Nepomuk, na místě, kde stojí kostel, prý se narodil sv. Jan. Nep. Nad městem zámek Zelená hora, naleziště staročes. rukopisu. V okolí zámek Žinkovy, lázně Letiny, jeskyně na Skalce. U Stříbra Kladruby, kde býval slavný klášter a benediktinské opatství, dnes zámek. Chrám s románskými zdmi a got. věží chová náhrobek Vladislava I., zakladatele kláštera 1115. Na severním svahu Brd jsou města: železářské město Rokycany, rodný domek slavného táborského kněze Jana Rokycany. v okolí poutní Vršíček, předhistorické valy na Ždaru, zříceniny Lopata a Radyně. — Mýto, v hřbitovním kostele obraz na dřevě z XIV. st. — Zbiroh, krásný zámek na místě hradu. — Hořovice, dva 2 ámky, Bílkova statue, v romantickém okolí hrady Žebrák, Točník, jehož pěkná sgrafita byla právě zachráněna konservační prací KČST., Křivoklát, Valdek, zámeček U 3 jelenů. — Králův Dvůr, cementárny, železárny. — Beroun, dvě brány, vzácný obraz v got. kostele sv. Jakuba. V okolí Hudlice, rodiště národního buditele J. Jungmanna, Tetín, vdovské sídlo české kněžny sv. Lidmily, babičky čes. knížete sv. Václava, zavražděného roku 929, rozhledna na Dědu, Liteň, zámek, kde prožil slavný básník Svatopluk Čech mládí, působiště spis. V, B. Třebízského. — Karlštejn, zachovalý památný hrad, založený Karlem IV., nejznamenitější hradní stavba v Čechách, patří mezi nejpozoruhodnější místa v zemi. — Řada výletních míst s vilami Pražanů: Řevnice. Dobřichovice, Černošice, Radotín. Na již. svahu Brd leží: Blatná známá růžovými plantážemi, v kostele krásná diamantová klenba, zámek se řadí mezi nejkrásnější zámecké stavby v republice. Ve Lnářích august. klášter s kostelem sv. Trojice. — Březnice, mariánský obraz v kapli zámecké je z nejstarších českých obrazů, bar. kostel je dílem italských stavitelů, v ghetu stará synagoga. — Rožmitál pod Třemšínem, malebný arcibiskupský zámek, na faře ve St. Rožmitálu prastará křtitelnice, východiště k Padrťským rybníkům a na vrch Třemšín. — Příbram, sídlo vysoké báňské školy, zámek, děkanský chrám, měšť. domy pěkných štítů, nad městem poutní Svatá Hora a na Březových Horách přístupné stříbrné doly, nejhlubší Anenský přes 1350 m. — Dobříš, výstavný zámek s mnoha sochami a rozsáhlým parkem. — Mníšek, nad ním kostel a klášter Skalka, velmi ceněná freska sv. Maří Magdaleny a cenné obrazy slavných českých malířů XVI. věku Petra Brandla a Karla Škréty. — Při trati z Plzně do Žatce v Plasech býv. cisterciácký klášter, založený 1144, Dietzenhofer jej přestavěl, v kostele díla Škrétova, Brandlova a Braunova. — Žihle je východištěm do pěkných partií na řece Střele. — Žatec, střed chmelařství, stará radnice a kostel z XIII. st.. při branách malebná zákoutí. Při odbočce z Mladotic do Rakovníka Královice, v okolí zříceniny vzácné kostelní stavby Mariánské Týnice a Potvorov s rom. kostelem z XIII. st. — Kožlany, rodiště presidenta republiky dra. Ed. Beneše, východiště na hrad Krašov. — Ze stan. Petrovic-Závidova se chodí na hrad Krakovec, útočiště M. J. Husa. Středem Kladensko-slánské pahorkatiny je Kladno, hornické a průmyslové město s velkými železárnami. V okolí Libušín, staré hradiště a kostelík Lány, sídlo presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, rom. kostelík Budeč na starém hradišti. Severní oblast pahorkatiny ovládá Slaný, brána, starý děkan, kostel, radnice s věží. V okolí Velvary se skvělou statuí, branou a hradbami. Peruc, kde Boženina studánka a Oldřichův dub upomínají na romantiku setkání knížete Oldřicha s Boženou, zříceniny kláštera Panenského Týnce. Při Ohři leží Louny, rodiště největšího čes. básníka Jaroslava Vrchlického a slavného stavitele XV. věku Beneše z Pistova, jehož dílem je tamní chrám sv. Mikuláše s jedinečnou klenbou.

KRUŠNÉ HORY.

Krušné hory se zvedají náhle z údolí řeky Ohře do přímé výše 800 m. Tvoří stejnoměrný hřeben, sklánějící se povlovně do Saska. Počínají Chlumem svaté Maří u Chebu, postupují hřebenem dlouhým 267 km do průsmyku Nakléřovského, kde se snižují k pískovcovým Děčínským stěnám. Hřeben zvlňují zalesněné kupy, mezi nimi se prostírají rozsáhlá rašeliniště s klečí. Klínovec 1244 m je jejich nejvyšší horou. Jmenují se po krušcích měděných, stříbrných a cínových. Horníci zakládali osady vysoko, tak Boží Dar, Měděnec, Cinvald. Doly až na dobývání uranu u Jáchymova, v němž jsou světoznámé lázně, většinou zašly. Kvete výroba paličkovaných krajek, hudebních nástrojů, porculánu. Hudebníci od Přísečnice se rozcházeli do celého světa. V západní části Krušných hor jsou turistickými cíli Jáchymov s Klínovcem, s jehož rozhledny je daleký výhled do Čech i do Saska, úpravné horské město Vejprty se známou výrobou prýmků, krajek a knoflíků, v okolí výborný lyžařský terén, Albertámy, střediště výroby rukavic, Kraslice, zašlé stříbrné doly, světoznámá výroba hudebních nástrojů, horský hřbitov u Jindřichovic nedaleko Rotavy, kde je pochováno na tisíce zajatců, zejména Italů ze zajateckého tábora. Navštěvována jsou rašeliniště kolem Hraničních jezer, porostlá klečí a alpskou květenou, kraj rázu šumavských Rokyt, v němž je nebezpečno odvážiti se mimo cesty, které jsou upravené a protínají celé to trasovisko houpavé půdy. Turistickým jádrem východní části je kraj mezi Železným Dolem, Moldavou a Komáří vížkou. Na náhorní rovině kolem Nového Města, Moldavy a Jiřetína se rozkládají širé lesy jako přírodní park. Po celých Krušných horách jde hřebenová cesta, značená modrým hřebenem, jdoucí po hřbetech a vrcholcích hor. Na Bouřňáku nad Novým Městem je postavena chata KČST., nese jméno zasloužilého turistického a menšinového pracovníka Em. Hrubého, čestného předsedy KČST. Železniční stanicí k chatě, od níž je pěkný rozhled, je Hrob, staré hornické město s kostelem sv. Barbory, zříceniny kostela, který byl zbořen 1618, což bylo jednou z příčin třicetileté války, a Nové Město rázu chudé horské vesnice s pěknými lesy a znamenitým lyžařským terénem. Nad Chabařovicemi u Chlumce je historické bojiště, roku 1126 porazil Soběslav I. německého císaře Lothara, tři pomníky upomínají na dvoudenní boj Francouzů s rakoussko-rusko-pruskou armádou 1813, v němž Francouzi ztratili přes 10.000 mužů a 80 děl. Při řece Bílině se táhne hnědouhelná pánev Mostecko-duchcovsko – teplická s městy Chomutovem, Mostem, Duchcovem, Teplicemi-Šanovem, jejichž hledané lázně zatlačil průmysl a doly. V Ervěnicích je velká elektrárna, dodávající proud Praze vedením dlouhým 86 km. Okolí Horního Litvínova je ukázkou rušného života průmyslového a důlního kraje, zahaleného kouřem a proniklého plyny hořících hald. Staré město Osek má znamenitou stavitelskou památku, kostel a cisterciácký klášter 8 jeho ambity a kapitulní síní.

DĚČÍNSKÉ STĚNY.

Od Nakléřovského potoka přes Labe k hornímu toku potoka Chřibského, vlévajícího se do Kamenice, rozkládají se na českosaských hranicích Děčínské stěny, čnějící nejvýše Děčínským Sněžníkem 721 m, složené z měkkých pískovců, v nichž voda vymodelovala úchvatné skalní scenerie. Levý břeh labský je mnohem vyšší, tam se soustřeďuje turistika na nejvyšší hoře Děčínském Sněžníku 721 m s krásným rozhledem a v Tiském skalním městě. Na pravém břehu Hřensko, nejníže položená osada v Čechách při ústí Kamenice do Labe, je východištěm do Českého Švýcarska. Nejznámějšími místy jsou Edmundova soutěska, rokle na řece Kamenici, do níž se jde hlubokým údolím, tunely a galeriemi k umělé nádržce a vodopádu. Za ní je Divoká soutěska se Zelenou jeskyní. Pravčická brána je podivuhodný pískovcový most 20 m vysoký. Nad Obcí Rosendorfem (v kostele je 10 Brandlových obrazů) zvedá se čedičový Rosenberk s výhledávaným rozhledem. Jetřichovice jsou východiskem do skalního města Jetřichovských skal. Na Labi leží novým mostem spojená města Podmokly bez stavitelských památek a Děčín s imposantním zámkem, při němž je rodný domek zakladatele sokolstva dra.Mir. Tyrše.

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ.

České středohoří je pásmo malebných kuželů a kup čedičových a znělcových  tabulí. Počítá se k nim i Říp, který však turisticky se připojuje k pahorkatině Kladensko-slánské. Středem pohoří je skupina Milešovská s Milešovkou 835 m, nejvyšší horou. Horské pásmo počíná mezi Louny a Bílinou a táhne se v délce 67 km k České Kamenici. Zvětralé horniny svědčí ovoci a vínu. Horstvo rozděluje mohutný tok Labe, do jehož přístavů v Ústí nad Labem a v Podmoklech směřuje hustá železniční síť, odvážející z kamenouhelné pánve uhlí i výrobky velkého průmyslu. Metropolí kraje jsou Litoměřice, město básníka K. H, Máchy, jeho hrob na hřbitově, ve městě pomník a úmrtní dům. Mezi osmi kostely vyniká dóm sv. Štěpána s cennými obrazy, biskupská residence s obrazárnou a knihovnou, mezi starými domy památný „Pod bání“. Východiště na Milešovku, Radobýl, Sedlo, Kamýk. — Střekov, na Labi Masarykovo zdymadlo, na vysoké skále zříceniny hradu Střekova, založeného v XIII. věku. Nad Velkým Březnem hora Kočičí hlava. — Patrový most vede do Ústí n. L. průmyslového a obchodního města, stará radnice a got. chrám, dominikánský klášter s bar. kostelem, labský přístav. V okolí bojiště Na Běhání, pomník označuje místo slavného vítězství husitů pod Prokopem Holým nad křižáky 1426. Stadice, pomník Přemysla Oráče na místě, kam v VIII. věku podle pověsti přišlo poselstvo Libušino, aby se vládyka Přemysl Oráč stal chotěm kněžny Libuše a českým panovníkem. Nad Zálezly Dubický kostelík, od něho úchvatná panoráma Labe a Středohoří. — Terezín, kolem pevnosti krásně upravené cesty, část kasemat zůstala vězením, kde umučen G. Princip, původce atentátu na Ferdinanda z Este. V okolí staré kostely v Brozanech, Dubanech a Slavětíně. — V Doksanech převzácná stavba býv. kláštera premonstrátek z r. 1144, přeměněná v zámek, mnoho obrazů a uměleckých památek. — Třebenice, známé ovocnářství, mají výbornou pitnou vodu, východiště do Středohoří, na zříceniny Košťálová, Hrádku, Ostrého, na Hazmburk, pod nímž sesutím půdy zničena obec Klapý. — V Postoloprtech stával dávný hrad, později klášter, zanikl. Zaječice s prameny hořké vody. — Nad Bílinou s prameny kyselky hora Bořeň v podobě ležícího lva. — Libochovice, rodiště učence J. E. Purkyně, jeho pomník. — V Pátku starý mlýn, zdobený sgrafity. — Třebenice, v okolí se pěstuje znamenité ovoce. Se Sutomského vrchu utěšený výhled. — U Dlažkovic a Podsedic se těží granáty. — Zámeček v Třebívlicích je místem pozdní lásky básníka Goetha, bylo mu již přes 70 let, k mladičké šlechtičně Lewetzové. — Z Libčevsi je výstup na vrch Stříbrník s chatou KČST. — V Milešově pod zříceninami hradu Ostrého zámek s památkami po Zdeňku Kaplíři ze Sulejovic, výstup na Milešovku, častěji se však vystupuje z Bořislavě. — V Kostomlatech v zámku ženská polepšovna. — Nad Hradištěm je předhistorické hradiště Čertova zeď. — Ploskovice, státní zámek s Navrátilovými obrazy, nad nimi Zlatý vrch s rozhledem, nablízku zříceniny hradu Helfenburku-Hrádku.

LUŽICKÉ HORY.

Lužické hory mají své jádro ve vlastní Lužici za hranicemi. Tvoří rozložitou vrchovinu, složenou z vápenců a pískovců. Nad široký hřbet vynikají sopečné čedičové a znělcové kužele 5 úchvatnými rozhledy a malebnými zříceninami hradů. Pokrývají je širé lesy, v nichž pramení Ploučnice. V Rumburském výběžku se k nim pojí Rumburská žulová vrchovina, na jihu Ještědské hory, K jejich hoře Ještědu (vede na ni lanová dráha) se zvyšují od pohraniční hory Luže a končí Javorníkem. Na Pláních pod Ještědem je ve výši 830 m chata KČST, a s ní sousedící chata Čes. spolku pro zimní sporty. Výborný lyžařský terén. Středem Lužických hor je Jedlová nad lesní staničkou a zříceniny Tolštejna. Návštěva těchto hradů se spojovala s návštěvou Žitavy, Ojvína i Ochranova, střediska Českých bratří i Lužických Srbů, dnes velmi ztížená. V okolí České Lípy (starý zámek a kamenný most, lovecký zámeček Červený dům, mezi kostely je nejstarší hřbitovní, na ghetto upomíná starý židovský hřbitov) jsou cílem návštěvy rokle Peklo, skála Sloup s hradem a s jeskyněmi, Zákupy, s jehož zámkem je spojeno jméno syna Napoleonova, vévody Zákupského, Bor, kde na lesním hřbitově odpočívá 7 vojínů, zastřelených pro rumburskou vzpouru, Kamenický Šenov s čedičovými sloupy v okolí, v jehož sousední obci Dolním Prysku vyrábějí skleněné náramky, jež se vyvážejí do Indie. V okolí Mimoně mnoho rybníků, zříc. hradu Ralska, pod ním letní sídlo Stráž. Nad obcí Kummerem skaliska se zkamenělinami. Pozoruhodná je Čertova zed, mnoho km dlouhý zkamenělý proud lávy nad obcí Kotlem. Průmysl textilní, soukenictví, sklářství i průmysl kovodělný je příčinou, že tato oblast je nejhustěji zalidněným krajem Čech. Liberec je jeho středem. Splývá továrnami, čtvrtmi dělnickými i vilovými s okolními obcemi, s nimiž čítá přes 100.000 obyvatel. Má vynikající budovy, zámek, obchodní komoru, radnici, kašnu, museum. Moderně rostoucí Jablonec je středem sklářského průmyslu. Rumburk s poutním klášterem, Šluknov se zámkem a Varnsdorf jsou místa textilnictví.

JIZERSKÉ HORY. ČESKÝ RÁJ.

Rovnoběžně s Lužickými horami se táhnou hory Jizerské. Svažují se k Smědé a Jizeře, jež jim dala jméno. Jejich nejvyšší část Vysoký hřeben zvedá se na německé půdě. Na české straně se táhne Střední hřeben s horami Jizerou a Holubníkem a na jihu se připojují dva hřbety, hřeben Černé hory s Černou Studničnou a s Muchovem, kde u Muchovských skal je chata KČST, a hřeben příchovský s Buchštejnem nad Příchovicemi, kde je také klubovní chata. Jizerské hory jsou divočejší než sousední Krkonoše, ale jsou snadno dostupné a skrývají netušené krásy: černá jezírka se staletou klečí, divoká skaliska a rokle s bystřinami, tvořícími peřeje a vodopády Černého potoka, Štolpichu a Černé Děsné, vodní přehrady, lázeňská města, daleké rozhledy. Od Jizerských hor k jihu klesá pahorkatina, přecházející v Polabskou nížinu, s rybničnatým krajem doksanským, s romantickými útvary pískovcových skal na Mšensku, Dubsku a Libechovsku a proslulým Českým rájem. Tam sopečné a znělcové vrcholy, korunované zříceninami hradů a turistickými chatami a rozhlednami, vynikly nad pískovce a opuky, v nichž voda vyhloubila těsná údolí a romantická pískovcová města. Mezí těmi vrcholy vábí Trosky se zříceninou hradu, chata KČST. s rozhlednou na Táboře, Riegrova chata KČST. na Kozákově, Kumburk a Bradlec. Ve Frýdlantském výběžku je starobylé město Frýdlant, v románském kostele mnoho uměleckých památek, nad městem mohutný hrad se sbírkami z doby valdštejnské a z třicetileté války. Lázně Libverda a proslulé poutní místo Hejnice s malebným okolím. Smržovka, Tanvald a Šumburk jsou města přádelen. Polubný je východištěm do Jizerských hor i do Krkonoš. Na okraji Českého ráje se rozsadila mnohá pěkná města. Jičín, děkující jako Frýdlant za svůj význam v historii Valdštejnovi, má zámek a Libosad s nádhernou lipovou alejí. Turnov, známý brusírnami skla a drahokamů, má v okolí zámek Hrubou Skálu, útulné lázničky Sedmihorky, Kozákov. Nad Sobotkou se starými dřevěnými domky se zvedá okrouhlý lovecký zámeček Humprecht. Nad Malou Skalou je Pantheon, bludiště Kalich, zřícenina hradu Frýdštejna. Středem rybniční oblasti, v níž je největší Máchovo jezero, kde velký básník K. H. Mácha umístil svou nesmrtelnou báseň „Máj“, jsou vyhledávané Doksy a památný hrad Bezděz. Nablízku Mše na je půvabné Kokořínské údolí s hrady Kokořínem a Houskou. – Nejvýznačnějším městem této oblasti je Mladá Boleslav. Nejmocnější její stavbou je hrad. založený v X. st. Boleslavem II. Pozoruhodné budovy jsou: Templářský dům v pozdní gotice, stará radnice se sgrafity, v ní museum odboje, nová radnice s obrazárnou, vzácná architektonická českobratrská stavba sbor, nyní museum, divadlo se Štursovými sousošími, Masarykovy sady, starý hřbitov, na něm náhrobky až ze XVI. st., hrob matky Bedřicha Smetany a rodičů spis. A. V. Šmilovského, na židovském hřbitově náhrobek Baševiho z třicetileté války, staré stavby kostelů, sady Legií, četné továrny. V okolí Chlum s předhistorickými valy, ve Stránově Valdštejnův zámek, v Krnsku „Dům dětství“ v zámku Šporkově, ve vsi Vinci je vzácná románská kaple z XII. st. Při trati z Mladé Boleslavě do Turnova Kosmonosy, známé výrobou kartounů, nad městem v býv. klášteře ústav choromyslných s kostelem. — Nad Bakovem mocné zříceniny hradu Zvířetic, právě zajištěné restaurační prací KČST. — Mnichovo Hradiště, zámek ze staré tvrze přestavěl Václav Budovec z Budova, vůdce odboje proti Habsburkům r. 1618, popraven na Staroměstském rynku 21.VI. 1621, v kapli hrobka Albrechta z Valdštejna, rodný dům dra K. Mattuše, vynikajícího národohospodáře. V okolí Budovcova stezka, Drábské světničky s prehistorickými památkami na Mužském, zříc. hradu Valečova, zachovalý hrad Kost, Klášter nad Jizerou, portál na pivovaře zbyl z got. kostela při býv. cisterciáckém klášteře. — Svijany, pěkný zámek.

KRKONOŠE, PODKRKONOŠE. POLICKÉ STĚNY.

Z Novosvětského průsmyku k Nakléřovu postupují Krkonoše, mocný horský val, dlouhý 40 km. Mají podobu podkovy k severu náhle sražené, vysílající do Čech četné rozsochy. Hlavní turistická cesta po pohraničním žulovém hřebenu, na němž se zvedají hory Vysoké kolo, Velký Šišák se skupinou Mužských a Dívčích kamenů a nejvyšší hora Čech Sněžka 1603 m. Labská bouda s pramenem Labe odděluje hřeben Krkonoše, na nějž vede nová velkolepá silnice až na hřeben. S Krkonošem souvisí Žaly nad Jilemnicí. Kozí hřbety odděluje Bílé Labe a Úpa, jejíž pravý břeh lemuje rozsocha Černé hory nad Jánskými Lázněmi; stoupá na ni lanovka k Sokolské boudě, od které je nedaleko Kolínská bouda KČST. Krkonoše jsou osazeny četnými hotely, zvanými boudy, je tam řada letních sídel. Nový Svět, Harachov, Špindlerův Mlýn, pak česká města Vysoké nad Jizerou, rodiště vynikajícího politika dra Karla Kramáře, za světové války odsouzeného k smrti pro velezradu, Jablonec nad Jizerou, východiště do Krkonoš, Jilemnice s rázovitými dřevěnými domky, Benecko pod Žalým. Od krkonošského masivu k jihu mezi řekami Úpou, Labem a Jizerou sklání se do Polabí pahorkatina, Podkrkonoší, kraj hojně zalidněný, s vyvinutým průmyslem. Jsou v něm mnohá města, zajímavá historií i stavbami. Na Labi leží Vrchlabí s krkonošským museem, Hostinné, výroba papíru, kostel i radnice s dvěma obry ze XIV. století, Králové Dvůr, v kostele nalezen „Královédvorský rukopis“. Nablízku labská přehrada u Těšnova. vrch Zvičina s Raisovou chatou KČST., s její rozhledny obzíráme třetinu Čech, Betlem a Kuks se skulpturami Brandlovými. Nová Paka má starý farní chrám a poutní kostel s pozoruhodnými klenbami a uměleckými obrazy. Hořice v Podkrkonoší vynikají výrobou cukrových trubiček a uměleckými sochami význačných sochařů. Broumovský výběžek až na skály v Teplicích a Adršpachu je málo znám. Vyplňují jej Polické stěny mezi Broumovem a Policí (Dientzenhoferova radnice a klášterní kostel s jedinečným portálem) se skalisky Supím košem, Korunou a s bizarními pískovcovými útvary na Ostaši a na celém skalním hřbetě, pestrostí a romantikou předčící nadaleké skály Teplické a Adršpašské, kde často dláto pomáhalo vylhati obdivované tvary. Za hranicemi přiléhá k Polickým stěnám Český koutek v Kladsku pod Borem a Hejšovinou, kde žije několik tisíc duší odumírající české větve, podvázané hraničními kameny. Kraj čekal, že po světové válce nám bude vrácen tento koutek. Na temeni Boru stála „Sypací skála“, o níž šla pověst, že se zřítí, až se Německo rozpadne. A stalo se tak v čas dojednávání míru v květnu 1921. Skála se rozpadla, ale Český koutek zůstal za hranicemi. Řeka Metuje odděluje od Polických stěn neméně krásné Jestřebí hory s hlubokými lesy a dalekými výhledy. Tam je Turov, pověstný vrch Jiráskova kraje s chatou, hrad a zámeček Skály, jež Jirásek zvěčňuje ve stejnojmenném románě, zkamenělý les araukaritů u Radvanic, Rtyně s památnou rychtou a dřevěnou zvonicí, uhelné doly u Malých Svatoňovic, měděné doly u Verneřic, Boušín s kostelem a farou, dějištěm Jiráskovy kroniky „U nás“, nedaleko Ratibořice s Babiččiným údolím, kraj Boženy Němcové a Aloise Jiráska s jeho rodným Hronovem, kraj náš, ryze český a plný kouzla a romantiky. V Hronově krásné divadlo; v České Skalici chodila do školy Němcová a prožívala své mládí v Ratibořickém údolí. Je to dějiště její knihy „Babičky“, přeložené do všech jazyků a stále přetiskované.

ORLICKÉ HORY.

Nad Náchodem, ležícím pod starým zámkem, zvedá se Dobrošov s Jiráskovou chatou KČST, a u malebného Nového Města nad Metují s náměstím, vroubeným domy barokových fasád a uzavřeným pěkným zámkem, tají se kouzla plné Peklo, východisko do Orlických hor. Orlické hory mají dva hřebeny. Český a Kladský. Divoká Orlice je rozděluje a razí si cestu divokou Zemskou branou do Čech, kde je chata KČST u Zemské brány na Čiháku. Dosud nedoceněné je putování hřebenem Orlických hor po Jiráskově horské cestě podle překrásné Masarykovy chaty KČST. na Šerlichu i pouť jejich svahy podle potoků a říček, jež vyhloubily přemalebná údolí. Jiráskova horská cesta vyvede podle Kašparovy chaty KČST. na Suchý vrch s velkou Kramářovou chatou KČST. a rozhlednou, s níž se otvírá úchvatná panoráma. Jiráskova cesta pokračuje přes Kozlovský kopec a pověstmi opředený Růžový palouček na Českomoravskou vysočinu. V Orlických horách i v jejich podhoří vykvetla mnohá zajímavá města. Při starobylé Dobrušce je zámek Skalka, dějiště Jiráskova „Temna“. U Zamberka v Kunvaldě, r. 1467 zapadlé vísce, vznikla toho roku Jednota českých bratří, náboženské společnosti, žijící podle zásad ryzího křesťanství, jejíž členové po bitvě na Bílé hoře 1620 museli do exilia a s nimi jejich poslední biskup, učitel národů J. A. Komenský. Potštejn a Litice na Divoké Orlici jsou hledaná letní sídla se zříceninami hradů. V Opočně je zámek s nádhernými logiemi a také zámek v Rychnově n. Kn. je výstavný a má bohatou obrazárnu. — Vamberk je kolébkou krajkářství, kvetoucího v Orlickém podhoří. — Z Chocně se chodí malebným údolím Pelinami do Brandýsa n. Orl. s pomníkem Komenského pod hradem v Klopotském údolí. Choceň a Ústí n. Orl. s textilními továrnami jsou důležité křižovatky drah. V Kyšperku je zámek se saněmi, na nichž prchal Napoleon z Ruska, a hrob F.Vl. Heka, hrdiny Jiráskova románu „F. L. Věk“. Z Jablonného n. Orl. s dřevěnými domky je dobrý výstup na Suchý vrch. Lanškroun má radnici, na jejíchž veřejích české nápisy svědčí, že město bylo sídlem Českých bratří.

POLABSKÁ NÍŽINA.

Polabská nížina, zvaná také Středočeská rovina, zabírá plochý kraj při Labi, počínajíc od dvojměstí Josefova-Jaroměře, při dolní Vltavě a Ohři. Vystupují z ní osamělé vrcholy, nejvýznačnější Kunětická hora 305 m a Říp 459 m. Na severu ji lemují pískovcové a slínové vrstvy s romantickými skalními útvary, na jihu svahy Českomoravské vysočiny a pahorkatina Kladensko-slánská. Je to nejúrodnější kraj, „Zlatý pruh“ země České, s vyspělým polním hospodářstvím, zelinářstvím a ovocnářstvím, jež dalo základ zemědělskému průmyslu. Lesů je málo. Na píscích rostou dubiny a borky, na místech při Labi dosud nezregulovaných se tají poetická zákoutí. Při vtoku Labe do roviny leží dvojměstí Jaroměř nad ústím Úpy a Josefov nad vtokem Metuje do Labe. Josefov, zrušená pevnost s přístopnou částí kasemat, na vojenském hřbitově leží mnoho tisíc ruských, srbských a italských zajatců. V Jaroměři chrám sv. Mikuláše s hrobem litevského šlechtice Sanguszeka, který unesl dceru knížete Ostrovského a tu zavražděn, pod chrámem krypta s 63 mumiemi. Braunova statue a jeho dílo „Plačící žena“ na hřbitově. V okolí lázně Velichovky, díla Braunova v Kuksu a Betlému, Heřmanice, rodiště Valdštejnovo a hrobka jeho rodičů. — Smiřice, v zámku kdysi pánů Smiřických rolnická škola, západně na výšině Chlum a Sadová, bojiště 1866. — Hradec Králové, význačné město severových. Čech, po zrušení pevnosti rozšířen na naše nejvýstavnější město. Starobylý kostel sv. Ducha s Bílou věží a jiné kostely, památné domy, moderní budovy četných škol. museum, sady, čilý průmysl. Nablízku bojiště 1866 se 460 pomníky, kopec sv. Jana s dřevěným kostelem, původně Husovým. — Pardubice- největší město vých. Čech, vynikající průmysl, nádherný pernštejnský zámek s museem, Zelená brána, na Pernštejnském náměstí a jinde památné domv, v děk. kostele mausoleum Viléma z Pernštejna. Ze zámku vede lipová alej k malebným Polabinám a na Kunětickou horu s hradem, v něm museum. — Přelouč s četnými továrnami. — Na Cidlině Nový Bydžov s prastarým židovským hřbitovem, v okolí výstavné zámky: Skřivany, byly útulkem J. A. Komenského, Sloupno, Hrádek u Nechanic, Smidary. ve St. Bydžově v kostele staré památky a vzácný zvon. Chlumec nad Cidlinou, zámek, zříceniny hradu. V reservaci Luzích památný vaz Morana. Kladruby s hřebčincem. — Týnec nad Labem, v rom. kostele cenný portál a náhrobek barona Melassa, rakouského generála v napoleonských válkách — Kolín, čilý průmysl, je z nejstarších českých měst, staré ghetto, synagoga a židovsky hřbitov, dóm s věží, z ní rozhled, hradby z XIII. stol. z doby Přemysla Otakara II. V Zálabí starý hřbitov. U Křečhoře bojiště 1757 označeno pomníky, v Záboři rom. kostel, malebné Polabiny. — Velký Osek, křižovatka drah. — Lázně Poděbrady, hrad je rodištěm krále Jiřího z Poděbrad, jeho manželka má hrob v got. kostele, havířský kostelík, památník popravených havířů, radiotel. stanice. V Libici stopy po dvojhradí, sídle Slavníkovců, pobitých úkladně 996, tam se narodil Slavníkovec sv. Vojtěch, druhý český biskup. — Nymburk, got. chrám z XIII. st., socha sv. Vojtěcha, park na ostrově, procházky podle Labe. Nablízku Louček, sídlo hudebního genia Bedřicha Smetany, jeho museum, lázně Sadská. — Lysá, zrušený klášter, kostel a zámek s četnými sochami a vzácnými památkami. Nedaleko Milovice, vojenský tábor, střelnice, hřbitov s hroby 8000 ruských a italských zajatců. Káraný s vodovodem města Prahy. — U Českého Brodu Lipany, bojiště 1434 s mohylou, kde poraženi Táboří a Sirotci od panské jednoty; tím ukončeny husitské války, jichž se zúčastnila téměř celá Evropa V Tismicích rom. basilika. Nad Kouřimí hradiště Stará Kouřim, po němž se kraj nazýval Kouřimský, v Molitorově ovocné plantáže. — Dvojměstí Brandýs n. L. (zámek s arkádami, kostel „Na Hrádku“ z X. st.) a Stará Boleslav, kapitula s chrámem sv. Václava, kde zavražděn kníže Václav 28. září 929, ten den je zasvěceným svátkem v ČSR; z původní stavby zůstala hrobka a apsidy, prastarý rom. kostelík sv. Klimenta a poutní kostel. Blízko jsou lázně Houštka a Toušeň. — Všetaty s proslulým zelinářstvím. — Lobkovice, hrob Otce národa, dějepisce Palackého. — Mělník, stával hrad Pšov, rodiště sv. Lidmily, babičky sv. Václava, zámek s vinařským museem, staré chrámy. U Mělníka a Dolních Beřkovic výborné vinice. V okolí hořínský zámek s divokým parkem, Kokořínské údolí, skály Mšenské a Dubské, zámek Houska, Liběchov se zámkem, nedokončeným Slavínem, v jeskyni Klácelce a po lese v pískovci díla sochaře Levého. V Nelahozevsi u Kralup zámek, rodiště hudebního skladatele dra Antonína Dvořáka, ve Veltrusích proslulý zámecký park. — Pod Řípem, na němž chata KČST. a kaple sv. Jiří v rom. slohu na paměť vítězství knížete Soběslava II. roku 1126 nad císařem Lotharem, místem mohutných politických táborů lidu, staré město Roudnice, zámek, v XVI. st. sídlo slavného humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, jenž dal základ zámecké knihovně, čítající nyní přes 100.000 knih, vzácná obrazárna a archiv, probošství se zbytky augustiniánského kláštera, chrám P, Marie s obrazem ze XIV. st. a náhrobkem od Myslbeka. — Do Ctiněvsi klade pověst hrob praotce Čecha. Zlonice s Dientzenhoferovým kostelem a farou, úplně shodnou stavbou s jeho nedávno zbořeným pražským pavilonem u Jiráskova mostu na Smíchově.

PRAHA.

A ještě Praha, staroslavné město, srdce Čech a hlava republiky, kamenná pohádka ve vltavském údolí, vroubeném věncem vrchů, ta je konečným cílem nebo východištěm turistovy pouti.

Končíme letmou cestu po České zemi.

Díla, popisující zemi podrobněji, jsou Ottovy „Čechy“, jimž se po bok druží Sedláčkovy „Hrady a zámky“, Kafkův „Ilustrovaný průvodce po kr. Českém“ v 18 dílech, Lázňovského „Československo“, obsahující zemi Českou ve 4 svazcích, drobnější knížka Horčickovy „Tur. toulky republikou“, svazky „Knižnice Klubu Čs. tutistů“ a monografická díla, jednající o jednotlivých krajích a městech.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na PUTOVÁNÍ ČESKOU ZEMÍ. – 2 🇨🇿

  1. Slim napsal:

    A k Čechám patří Středoevropský čas. Je neuvěřitelné, že např. Němci nebo Poláci chtějí údajně celoročně letní čas. To už je lepší střídání

    https://www.novinky.cz/veda-skoly/487653-zdravi-nejprospesnejsi-by-bylo-zavedeni-zimniho-casu-tvrdi-vedci.html

    To se mi líbí

    • rexus napsal:

      Co je na tom neuvěřitelného, ve Španělsku do soboty měli na východě dvouhodinový letní čas, na západě tříhodinový letní čas, a i nyní mají na východě jednohodinový letní čas a na západě dvouhodinový letní čas. Tak když jim to má jako z nařízení unie až doposud nevadit, co je proti tomu jedna hodina u nás. Tam jej mají celoročně již dávno, ten letní V tom odkazu jsou dost nesmysly. Žádný astronomický čas jako pojem není zaveden. Dříve, když se cestovalo pomalu, používal se tzv. pravý sluneční čas, což je hodinový úhel pravého Slunce,jenže je to velmi nepraktické. To proto, že nejpomaleji se Země pohybuje v okolí bodu apohelia, v bodu perihelia naopak nejrychleji a v mezilehlých bodech s různou rychlostí mezi těmito dvěma body. Takže se přešlo na pojem střední sluneční čas a to je hodinový úhel středního Slunce a rozdíl mezi pravým slunečním a středním slunečním časem je dán časovou rovnicí, která je rovna hvězdnému času, což je rektascenze pravého Slunce plus minus 12 hodin, a protože čas, používaný pro občanské potřeby musí plynout lineárně, bylo nutno zavést střední Slunce a tento čas se opravdu používá dnes a denně. A to má následující důsledek, První střední Slunce se potkává s pravým Sluncem v bodu perihélia, který se posouvá stále v důsledku precese, čili jeden den v kalendáři navíc asi za 72 let cca, čili perihélium bývalo 4.1, bude 5.1 a mezitím 72 let a za dalších 72 let 6.1 atd. a také v bodu apohélia, cca 4.7 a každých 72 let o jeden den posunutě vpřed. Druhé střední Slunce je bod, který se pohybuje rovnoměrně po rovníku a prochází současně s prvním středním Sluncem v jarním a podzimním bodě a to teprve vyhovuje požadavku rovnoměrnosti, to proto, že čas hvězdný je rovnoměrně plynoucím a podobně takový potřebuje v občanském životě a prot se musí o něj korigovat pravý slunenčí, který je nerovnoměrně plynoucí z principu dráhové elipsy a pohybu na ní. Má to ovšem ten efekt, že na osovém poledníku v pravé poledně dle Slunce, kdy má nejmenší zenitový úhel, tak na hodinkách, nařízených dle středného slunečního času není zcela přesně 12 hodin a ani být nemůže, to lze docílit jen u toho času pravého slunečního, zcela nepraktického. Takže střední sluneční čas, užívaný dnes a denně, je vlastně hodinový úhel dle druhého středního Slunce. Jinak samořejmě je také hvězný čas a jelikož platí T dní středních = T+1 dní hvězdných , kde T= 365.2422 dní tropického roku (to proto, že ikdyby Země neměla vlastní rotaci a na Slunce by upírala tutéž tvář, tak po vykonání jednoho celého oběhu kolem Slunce dojde automaticky k dokončení jedné otočky kolem vlastní osy, proto plus jeden den), tak proto je hvězný den o cca 4 minuty plus malý zlomek) kratší, než střední sluneční. Jedná se v podstatě o střední sluneční časy druhého středního slunce, příslušející daným osovým poledníkům pátnáctistupňových pásem, ale i tak je ten článek nesmyslný, jelikož ne všichni bydlí na osovém poledníku a zejména ti, co žijí na hraničním poledníku, například na 7°30´západní délky, 7°30´východní délky, 22°30´ východní délky, by z téhle vymoženosti měli starou belu, jelikož ať vezmou ten či onen čas z toho či onoho pásma, do kterého jsou administrativně přiřazeni (hraniční poledník pásma patří „oběma“), bude to pro ně (obyvatele) pokaždé „špatně“.vždycky tam bude zlobit ta půlhodina Tahle myšlenka v onom článku z odkazu je založena na nesmyslu, kdyby se jako žilo jen na osovém poleníku, což z praktických důvodů nelze realizovat., možná tak trochu v Praze, takže nesmyslný článek o ničem. To by se pak oni „vědečtí uzdravovači“ musili vrátit k pravému polednímu času místního poledne konkrétního poledníku, což, jak známo, bylo již cca 1883 na washingtonské konferenci zavrženo jako nepraktické v dopravě a cestování a plánování tras a země rozdělana po jednohodinových pásmech s osovýmii poledníky od 0° na obě strany. po 15°.

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Poněkud komplikované leč logické vysvětlení

        To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Dlouhý, poněkud nepřehledný článek, s tímto výsledkem.
        země rozdělena po jednohodinových pásmech s osovými poledníky od 0° na obě strany. po 15°.
        Přeložit se to dá takto. Země(koule) byla rozdělena na 24 časových pásem širokých 15 stupňů. Osy těchto pásů začínají na 0 stupních (a pak jdou přirozeně 15 – 30 – 45 – atd. na obě strany). Tím se docílilo nejpraktičtějšího systému. Slunce je v nejvyšším bodě vždy v poledne (+30´ a -30´).
        Protože je to nejpraktičtější systém bude mít vždy mnoho odpůrců, tak jak to pozorujeme naprosto na všem v našem životě. Veselo musí být za každou cenu.

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … a hlavně, příteli, fungovalo to a zatím funguje!
          Ale vysvětlujte to někomu, kdo netuší, jak zhruba vypadá koule, čemu se říká hlavní poledník, čím je známá hvězdárna v Greenwichi a kde asi tak se může nacházet, jak se určuje zeměpisná délka a jak asi přibližně může vypadat úhel 15°?
          Jo a do Číny asi nikdy nepoletím, počkám si na ni:

          To se mi líbí

          • jaa napsal:

            Zajímavá jsou i další videa, dík za ně. … Všichni odjedou do Německa – když bude válka. Ale nějak jim nedochází, že když bude válka v Rakousku tak bude i v Německu, Dánsku …. vážně neskutečné

            To se mi líbí

          • strejda napsal:

            Blbíši, vidíte a je to vyřízeno a zcela jasné. Bude to každopádně zajímavý svět. Ti, co si to sem přitáhnou, budou muset počkat tak 500 let na procitnutí. Bez obav, přijde, ale to čekání, to jeden nevydrží.

            To se mi líbí

        • rexus napsal:

          Když budeme číslovat pásma, např. na východ a jako první označíme to s osovým poledníkem 0°, jako druhé to, jež má osový poledník 15° východní délky, tak pochopitelně 24. pásmo bude to, jež má osový poledník 15°západní délky.. To ale současně znamená, že 180°východní a současně i 180°západní délky (jsou oba totožné) bude osovým poledníkem 13. časového pásma (zrovna tak by to bylo 13. časové pásmo, kdybychom číslovali stále na západ), Ovšem, ačkoliv na něm bude třeba 12 hodin dle středního sl. času a Slunce přibližně nejvýše na obloze, tak na 179 východní délky již bude Slunce níže a klesat a na 179° západní délky bude níže a stoupat, ovšem v té východnější polovině bude o jeden den nižší datum, než v té polovině západní. Takže sice bude na tom 13 pásmu stejně hodin na celém pásmu, ale v obou polovinách odlišné datum. Takže třeba na 45°severní šířky na 179°východní délky (A) v 10 h 00 bude 31.10.2018, ale na 45°severní šířky 179° západní délky (B) bude 10 h 00 1.11.2018, vzdálenost mezi body bude činit 158 km. Takže například popluje loď z A do B v 10h00 31.10.201 rychlostí 30 km /h a překoná vzálenost cca za 5 hodin, čili na místě B bude v 15 hodin, ale 1.11.2018. Nebo popluje z B do A v 10h00 1.11.2018 a na místě A bude v 15 h. 31.10.2018 . Na samotném 180°východní a současně západní délky bude sice také 10 h 00, ale datum obojí současně i 31.10.2018 a současně i 1.11.2018 Tak je to také zřejmě nejpraktičtější: dva různé datumy na stejném poledníku ve stejnou hodinu, jinak to prostě nejde udělat, a různé umělé úhyby na 13 časovém pásmu jsou pak jen různé varianty letního či dokonce opravdového zimního času.Tam bydlícím lidem to ale nesmí vadit přes 135 let a na zdraví se to zřejmě neprojevuje,,Evropanům prý to samé zde zřejmě ano, jedna hodina by jim ublížila na zdraví.Řekl bych, že to jsou naprosto nevědecké úvahy, oněch vědců uzdravovačů, buď měřit všem stejně nebo nic, to je jedině vědecké.

          To se mi líbí

    • Slim napsal:

      „Z vyjádření členů vlády jsem pochopil, a i já zastávám ten názor, že měli bysme mít ten zimní,“ uvedl Babiš.

      Podle něj pro to existuje i řada praktických důvodů. Zmínil například problémy s usínáním dětí v letních měsících.

      „Když máte malé děti, a já mám vnučky, a slunce zapadá po 21. hodině, tak děti říkají, že je světlo a nechce se jim moc spát,” popsal premiér s tím, že k ponechání astronomického času se přiklánějí i odborníci.

      ČTENÁŘ PRŮŠA TO HNED KONKRETIZOVAL.. 🙂
      To chápu že si to vláda odhlasovala, Babiš je ranní ptáče, v letním času by museli do práce na pátou..

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Na pátou, na šestou, na sedmou… To je pouze psychologická manipulace. Já vstávám v cca osm. Tedy, když mi budík hlásí, že je osm. A nějaký posun se mne nikterak nedotýká. Prostě v osm na budíku je v osm na budíku. A je jedno jestli tady nebo v Sofii či Londýně. Ostatní je otázka toho, jestli chci myslet na posun nebo nechci. Stejně jako spousta jiných „vlivů“, které jsou z 99% pouze „v hlavě“, nikoli „v těle“.

        To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Nesmysl. Nechci, aby mi rozespalá vnoučata chodila do školy v 7:30 ve tmě.

          Jinak mi ale střídání moc nevadí, Akorát bych to zkrátil, už na konec září. A i zahrádkáři by měli svoje světlo na okopávání

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Vždyť to tvrdím, všechno je v hlavě. I zimě je ráno tma.

            To se mi líbí

            • strejda napsal:

              Trvalo tisíciletí než se lidé shodli na jednotném systému času, který měl racionální, vědecký základ.
              Když to fungovalo, našli se tací, jimž se nedostalo tvůrčího ducha a tak se chtěli proslavit změnami a přišli s dvěma časy. A přišli s tím, že si pohlaví bude určovat každý v 15 letech. A přišli s tím, že nejlepší je pěkně namíchat lidi do jednotné rasy. A přišli s tím *)

              *) každý si doplní podle svých znalostí a temperamentu. Hranice jsem vymezil.

              To se mi líbí

  2. K-k. napsal:

    OT: Urozený pane, mejlíík putuje… 🙂

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.