Transplantace

Veverky jistě pochopí, že takto významná událost v životě jednoho z „našich“ zaslouží okamžité zveřejnění.

Všiml jsem si, že někteří návštěvníci zde, u Bavora, neradi čtou o nemocích, nemocnicích a posledních věcech člověka. Pro ty nejsou následující řádky určeny.

V dubnu 2017 jsem zde, u Bavora, publikoval povídání o tom, jak mi našli nádor na ledvině, který museli odstranit i s půlkou jedné ledviny. Od té doby jsem byl dialyzován. V listopadu 2017 pak povídání o jedné formě dialýzy – o domácí, tzv. peritoneální dialýze. Toto je třetí článek na dané téma.

Odkázaný na dialýzu jsem byl celkem jeden a půl roku. Současně (rok a čtvrt) jsem byl veden na tzv. waitlistu (na čekací listině na transplantaci ledviny). Celý ten rok a čtvrt jsem musel mít neustále u sebe mobil (i s ním spát), neboť vyzván k nástupu na transplantaci jsem mohl být v kterýkoli den, v kteroukoli hodinu.

A tak v září 2018 přišel ten den a ta hodina. Uprostřed oběda zazvonil telefon, že za 20 minut pro mne přijede sanitka, neboť se našla pro mne vhodná ledvina.

Čekací listina na transplantaci je vedena v jediném celostátním registru. Když např. v nemocnici ve Zlíně odeberou ledvinu vhodnou k transplantaci, ihned kontaktují celostátní registr a odešlou mu zjištěné parametry. Celostátní registr zjistí, že vhodný příjemce je v Karlových Varech a začne kolotoč. Ledvina putuje za Zlína do transplantačního střediska v Plzni a příjemce zase z Karlových Varů rovněž do Plzně.

Já jsem absolvoval transplantaci v jednom z pěti českých transplantačních středisek – v Ostravské fakultní nemocnici. Po příjezdu do nemocnice jsem byl rovnou umístěn na transplantační JIP a absolvoval jsem mnoho různých předtransplantačních vyšetření.

Pak mi sdělili, že se čeká, až ledvina dorazí. Z toho usuzuji, že se vezla odněkud z daleka. Večer v v 20,45 jsem byl odvezený na sál. Tam provedli ještě tzv. křížovou zkoušku – zda skutečně můj organismus a ledvina jsme kompatibilní. Poté mě uspali. Druhý den jsem se od sester dozvěděl, že ve 23,30 jsem byl už zpět na JIP. To znamená, že vlastní operace trvala jen něco málo přes dvě hodiny. To mi připadá jako krátká doba na tak náročnou operaci. Také po zkušenosti s předchozí operací – odstraněním nádoru na ledvině – probíhala rekonvalescence po transplantaci rychleji a pociťoval jsem menší bolesti.

Transplantovaná ledvina se vkládá do břišní dutiny s tím, že původní dvě ledviny zůstávají na místě. Prý časem přirozeně zakrní. Již třetí den po operaci mi sdělili, že má nová ledvina pracuje výborně. Asi jsem měl štěstí na dobrou ledvinu. Ihned po transplantaci jsou nasazeny tzv. imunosupresiva, tj. léky potlačující vlastní imunitní systém, aby organismus novou ledvinu neodmítl. Imunosupresiva mají dvě nevýhody – člověk pak snadno onemocní na něco, s čím by si organismus jinak snadno poradil, a také zvyšují hladinu cukru v těle. V mém případě bylo zvýšení hladiny cukru jen malé, takže se to řešilo dietou. Kolegové transplantovaní přede mnou to měli horší, těm píchali inzulín.

Do domácího ošetřování mě pustili již po sedmi dnech, jinak to prý bývá až po deseti dnech. Ti, jimž aplikují inzulín zůstávají v nemocnici ještě déle. Jednou týdně musím absolvovat v transplantačním středisku potransplantační kontrolu (s odběry krve a moči), kde se vyhodnocuje, jak nová ledvina pracuje. Časem se prý intervaly kontrol prodlouží.

Aby život nebyl tak jednoduchý, stalo se, že mi před časem zemřela manželka. Již jsem byl domluvený, že se ze Severní Moravy přestěhuji za dcerou do Jižních Čech. Transplantace stěhování oddálila, ale jen o čtrnáct dní. Takže teď bydlím kousek od Českých Budějovic. S tím souvisí, že nově spadám pod transplantační středisko IKEM Praha. Tam také dojíždím na kontroly.

IKEM – institut klinické a experimentální medicíny je továrna na zdraví. To slovo zdraví myslím v kladném smyslu, v IKEMU dělají opravdu zázraky. Slovo továrna má spíše negativní význam. Rozlehlý, nepřehledný komplex budov, velice mnoho pacientů a poněkud (ve srovnání s Ostravou) neosobní přístup.

Něco na téma české zdravotnictví. Na jedné straně koná opravdu zázraky, na druhé straně může mít pacient smůlu. Můj spolupacient na ostravském transplantačním JIPu mi líčil, jak onemocněl na ledviny. Obvoďák mu zjistil zvýšenou hladinu cukru a místo, aby ho poslal na diabetologii, léčil ho sám. Nasadil mu jakýsi lék, a když to nezabralo, zvýšil mu dávkování, a pak znovu, když ani to nezabralo, přidal mu druhý lék. Když se hodnoty cukru nelepšili, poslal ho konečně k diabetoložce. Ta spráskla ruce. Takové dávky a taková kombinace léků vám musela zničit ledviny. A taky, že jo.

O penězích se zpravidla mluví až v první řadě, Já je uvedu alespoň na závěr. Vyjel jsem si účet z mé zdravotní pojišťovny a zjistil jsem, že za poslední dva roky za mne zaplatila vyšší částku, než činí veškerý majetek naší rodiny.

P.S. U minulého článku „Domácí dialýza“ se kdosi v diskuzi zajímal o chemické složení peritoneálního roztoku. Tak ho nyní uvádím.

Napsal Joda