Ako sa veci majú okolo sankcií proti Rusku


V diskusii pod týmto článkom u pána Bavora som spomenul veľmi nepriaznivé neekonomické dôsledky, ktoré majú všeobecné sankcie proti Rusku dopad na stav demokracie, obzvlášť v našich krajinách. V tomto článku prinesiem niektoré, možno pre vás neznáme, informácie, ktorými tento názor podložím.

Predovšetkým vo vzduchu visí otázka, či sú sankcie proti Rusku efektívne a či vôbec plnia svoj účel. A tu sa objaví otázka, aké sú vlastne ciele sankcií, veď ciele sú hlavné kritérium efektívnosti. Sankcie vždy majú nejaký dopad a efekt, ale len vo vzťahu k cieľom môžeme vedieť, či znamenajú viac úžitku ako škody. Keď sa kriticky pozrieme na deklarované ciele sankcií, ktorých história trvá už 4 a pol roka od pamätného referenda na Kryme, zistíme, že tieto ciele sa v čase aj významne menili. Kvôli poriadku pripomeniem, že sankcie nie sú úplne plošné na všetky obchodné vzťahy s Ruskom, ale sa od začiatku zameriavajú dvomi smermi. Jednak sú sektorové proti odvetviam vojenskej výroby a takým, ktoré pre vojenskú výrobu pripravujú medziprodukty alebo poskytujú služby, aj proti sektoru získavania surovín, najmä strategických, a jednak sú individuálne – zamerané na jednotlivé osoby „blízke vedeniu Ruska“, vlastníkov veľkých výrobných a ťažiarskych podnikov, alebo na kľúčové vedúce osobnosti. Predmetná podstata sankcií nie je obchodno-tovarová, ale hlavne finančná. Jednotlivcom sa na základe sankcií sťažuje prístup k finančným službám a podnikom v sektoroch sa sťažuje investičné a prevádzkové financovanie, okrem krátkodobého v horizonte asi 14 dní.

V krátkom údernom komentári od Paula Ivana, ktorý vyšiel v Centre európskej politiky 21. marca 2014, teda sotva týždeň po Krymskom referende, niekoľko dní po spustení prvých sankcií a dávno pred tým, ako sa Krym stal formálne súčasťou Ruskej federácie, sa konštatuje, že vytúženým maximálnym cieľom by bolo vrátenie do status quo ante, teda anulovanie Krymského referenda a zrušenie vtedajšej blokády ukrajinských silových zložiek, ktoré sa nachádzali na polostrove. Zároveň však analytik konštatuje, že tento cieľ je nerealistický, lebo sankcie budú mať nulový dopad na vedenie Ruska, nezmenia nič na kurze zahraničnej politiky Ruska a že sankciám chýbajú presne stanovené realistické ciele. Už v tomto dokumente sa konštatuje, že ekonomický dopad sankcií bude veľmi obtiažne merať a vyhodnotiť.

Podľa legislatívy EÚ sa sankcie proti Rusku každých 6 mesiacov vyhodnocujú a Rada EÚ hlasuje o ich predĺžení. Pri každom hlasovaní sa sankcie aj aspoň orientačne vyhodnocujú, vymenujú sa dôvody, kvôli ktorým sa zaviedli, a nové nepriateľské činy Ruska, kvôli ktorým sa sankcie nesmú zrušiť, často sa naopak, pritvrdia novými. Deklarované ciele týchto sankcií sa mierne menia každého pol roka a chronologicky ich tu vymenovať by možno bolo zaujímavé, ale únavné. Na ilustráciu tu budem citovať amerického republikánskeho senátora Lindsey Grahama z augusta 2018: „Našim cieľom je zmeniť status quo a preto zavedieme zdrvujúce sankcie a iné prostriedky proti Putinovskému Rusku, kým nezastaví a celkom neupustí od ovplyvňovania volebného procesu v USA, nezastaví kybernetické útoky na americkú infraštruktúru, nestiahne ruské sily z Ukrajiny a nezastaví pokusy o vytvorenie chaosu v Sýrii.“ Mám len ja z takto formulovaných cieľov pocit, že sankcie sú už vlastne permanentné?

Čo sa týka dopadu sankcií na ekonomiku Ruska, spoľahlivé údaje neexistujú. Naše západné inštitúcie nemajú žiadne možnosti zistiť si presné ekonomické čísla a ruská strana im pri tom, samozrejme, nepomôže. Samozrejme som napísal preto, že sankcie sú fakticky nepriateľským, až vojnovým nástrojom. Dávny vojenský génius Sun Tzu povedal: „Tvár sa, že si slabý, keď si silný a rob dojem silného, keď si slabý.“ Takže ani na ruskej strane nezverejnia čísla, ktoré by západu dovolili kvantitatívne vyhodnotiť dopad sankcií. Vo vládnej sektorovej správe o vývoji odvetvia minerálno -surovinových zdrojov Ruskej federácie, teda odvetvia priamo postihnutého sankciami, za roky 2016 a 2017, ktorá je veľmi podrobná na 372 stranách obsahu, nenájdeme jediné číslo, ktoré by vyjadrovalo dopad sankcií na jediný strategický podnik. Roztrúsene na viacerých miestach správa pri jednotlivých podnikoch konštatuje, že rozvoj podniku, hlavne investície a príprava nových projektov, boli sťažené kvôli sankciám, ale nie je pripojené žiadne konkrétne číslo.

Na strane západu však nie sú ojedinelé hlasy, že z politického aspektu sankcie prakticky zlyhali. Napríklad Andreas Beyer a Benno Zogg v zborníku Perspektívy politiky, ktorý vydáva ETH v Zürichu, v zošite z júla 2018 v článku Je čas zmierniť sankcie proti Rusku, napísali: „Ujma, ktorú Rusku spôsobili sankcie, nebola taká veľká, aby zvrátila politický kurz Ruska.“ Iba ako špekulatívna útecha znie argument, že sankcie pravdepodobne zabránili väčšej eskalácii konfliktu na Ukrajine. No aj u veľkého brata za oceánom čoraz častejšie zaznievajú triezve hlasy. V máji 2018 na portáli AmericanSecurityProject vyšiel článok Ako dosiahnuť, aby sankcie proti Rusku fungovali a tam zaznelo doslova: „Jednou z hlavných slabín sankcií USA proti Rusku, tých minulých aj súčasných, je absencia konkrétnych a dosiahnuteľných cieľov. Sankcie proti Rusku mali prinútiť Rusko, aby zmenilo svoje správanie a zabrániť jeho ďalšej agresii, ale tieto ciele sa zatiaľ nedosiahli.“ American Interest v článku zo 7. júna 2018 ide v kritike do vlastných ešte ďalej, keď píše, že sankcie v podstate len vyvolávajú dojem, že niečo robíme a slúžia ako nástroj na mobilizáciu spojencov. Za ich použitím však nie je žiadna premyslená stratégia a doslova: „Náš problém je stále rovnaký – chýba nám stratégia a Kremeľ to vie veľmi dobre.“

Svoju hlavnú úlohu teda sankcie zrejme optimálne neplnia, no pozrime sa teraz na určité nezamýšľané vedľajšie efekty, ktoré tieto sankcie vyvolali, a pre koho sú tieto vedľajšie dopady nepríjemné. Ako hlavný zdroj použijeme analýzu Nigela Gould-Daviesa (NGD), ktorú napísal v auguste 2018 na tému sankcií proti Rusku pre Fínsku národnú banku. Je pre nás o to cennejšia, že je nielen komplexná, ale vo svojej podstate je protiruská a sankcie obhajuje. Hoci v kocke konštatuje podobne ako odseky vyššie, že nedosiahli hlavný cieľ, ani Rusko citeľne neoslabili, tvrdí, že ich nemôžeme posudzovať oddelene od ostatných nástrojov politiky a diplomacie voči Rusku a že bez ich prispenia by situácia bola ešte horšia. Takže závery z tejto analýzy zrejme nikto nenapadne z proruského trollizmu, čo by hrozilo pri odkaze na alternatívu.

Analýza NGD si pozorne všíma aj možnosti obrany Ruska a ako tieto možnosti v praxi využíva. Jednou z nich je zvyšovanie nezávislosti ruskej ekonomiky od západnej infraštruktúry a smerovanie ekonomiky k vyššej sebestačnosti. Cituje viaceré ruské zdroje, ktoré doslova „ďakujú“ západným sankciám, lebo Rusko sa stáva menej zraniteľné pred svetovými ekonomickými otrasmi a zvyšuje sa napríklad aj jeho potravinová bezpečnosť. Druhou vecou je, že stratené ekonomické a finančné príležitosti sa Rusko snaží kompenzovať u iných partnerov, hlavne u svojho najväčšieho suseda – Číny. Zbližovanie Ruska a Číny je dlhodobý proces a prebieha už dlho, no NGD konštatuje, že popri existencii sankcií sa Rusko viac dostáva do roly toho, kto od Číny niečo potrebuje, čo zlepšuje vyjednávaciu pozíciu Číny a tá v zmluvách získava lepšie podmienky, ako by sa jej podarilo, keby sankcie neexistovali. Čínu táto situácia posilňuje, jednoznačne z nej profituje a dovolím si zapochybovať, či to USA môžu považovať za svoju výhru, keď oslabovaním Ruska posilňujú svojho, snáď ešte nebezpečnejšieho rivala.

Jedna z najzaujímavejších poznámok z  analýzy NGD priamo upozorňuje, že posledná vlna sankcií, najmä od 6. 4. 2018, stupňuje svoj tlak a rozsah dopadu na oligarchov, teda ide hlavne o sprísnenie a rozšírenie individuálnych sankcií. NGD píše, že „zdôvodnenie týchto nových individuálnych sankcií je nasledovné – kto profituje z tohto korupčného systému, už viac nebude chránený pred následkami krokov, ktorými jeho vláda destabilizuje svet.“ Ako na inom mieste napísal napríklad aj Andrej Kolesnikov z Moskovského Carnegie centra, ekonomický systém v Rusku je zvláštnou odrodou kvázištátneho kapitalizmu, v ktorom sú oligarchovia do veľkej miery prerastení so štátnou mocou. Napriek formálnym zápisom v obchodných registroch, je často veľmi nejasná hranica medzi manažmentom a vlastníctvom, najmä ak je podnik formálne považovaný za štátny. Mnohí oligarchovia majú veľmi blízko k štátnej moci a mnohí tieto väzby aj využívajú. NGD píše, že pre západné elity toto v minulosti nepredstavovalo problém. Boli ochotní tolerovať, akým netransparentným spôsobom sa oligarchovia dostali ku svojim majetkom, lebo podľa ich názoru nový status oligarchov prinúti vytvoriť si na ochranu svojho statusu funkčný právny rámec podľa západného vzoru.

Keď som si toto prečítal, okamžite som si spomenul na náš česko-slovenský spôsob privatizácie. Po plyšovom prevrate, isto si spomínate aj vy, sa u nás objavilo veľa ekonomických poradcov, ktorí nám mali pomôcť s transformáciou hospodárstva na trhový model. Dnes už vieme, že spoločný národný majetok prakticky rozkradlo niekoľko skupín ľudí, ktorí v danom momente mali blízko k politickým centrám. Po prečítaní analýzy NGD však prichádzam k poznaniu, že západné elity nádejných oligarchov posmeľovali a sľubovali si od toho, že transformácia vďaka tomu prebehne veľmi rýchlo.

V prípade Ruska však tento postup mal určité nečakané špecifiká. Ukázalo sa, že Rusko je príliš veľké a komplikované na to, aby bolo možné rýchlo vykonať transformáciu na trhovú ekonomiku západného štandardu. Ruskí oligarchovia to vo veľkej miere riešili „ofšórovaním“ svojho majetku – vývozom aktív na západ. NGD to hodnotí tak, že si chceli zobrať to najlepšie z oboch svetov. Mať možnosť oligarchicky bohatnúť v Rusku a nadobudnuté bohatstvo si nechať chrániť právnymi vymoženosťami západu. Pre Putina, podľa NGD, bola priorita stabilita vlády a tak chovanie oligarchov toleroval, dokonca sa naučil s ním existovať a využívať ho, ale mal podmienku, aby oligarchovia nezasahovali do štátnych záležitostí.

Nové a prísne sankcie proti ruským oligarchom, im veľmi obmedzili priestor na hru a na manévrovanie. Jednak sa nemôžu so západom dohodnúť tak, ako sa mohli s Putinom, a jednak sa im veľmi zmenšili možnosti v samotnom Rusku. NGD vymenúva, že popri možnosti emigrovať z Ruska nadobro, majú v podstate už len dve možnosti riešenia: 1. Môžu sa snažiť prehĺbiť svoje väzby s ruským štátom a hľadať u neho podporu. Mnohí to tak aj robia s poukázaním na to, že sú lojálni, vracajú kapitál späť do Ruska, nijako nevyprovokovali sankcie, ale musia im čeliť. Preto žiadajú štát o ochranu a pomoc. 2. Môžu sa pokúsiť viac ovplyvňovať politiku. To sa týka aj na strane Ruska, ale aj na strane západu. Medzi možnosťami sú tu okrem lobbyzmu aj priama podpora určitých politických síl, ktoré majú za cieľ zmenu režimu v Rusku. Obidve tieto možnosti však vo svojich dôsledkoch prehlbujú oligarchický systém a napriek západnej rétorike, ktorá je plná demokratických hodnôt, fakticky znižujú nádej, že Rusko bude mať v dohľadnom čase naozaj demokratický politický systém.

Projekciou na politický systém v našich krajinách sa domnievam, že pre západ je akceptovateľný oligarchický systém, ktorý potláča demokratické slobody a vykorisťuje vlastné obyvateľstvo, ak je v zahraničnej politike lojálny k západu a poslušne plní vytýčené ciele.

A toto je pre nás tá najhoršia správa z analýzy protiruských sankcií.

Zdroje:

http://www.epc.eu/documents/uploads/pub_4285_eu_s_sanctions_against_russia.pdf

http://www.epc.eu/documents/uploads/pub_4285_eu_s_sanctions_against_russia.pdf

https://www.unian.info/politics/10215626-u-s-senator-reveals-details-of-new-set-of-hard-hitting-russia-sanctions.html

http://lup.lub.lu.se/luur/download?func=downloadFile&recordOId=8909691&fileOId=8909698

https://www.americansecurityproject.org/making-sanctions-against-russia-work/

http://www.mnr.gov.ru/upload/iblock/9bb/%D0%93%D0%BE%D1%81%D0%B4%D0%BE%D0%BA%D0%BB%D0%B0%D0%B4%202017.pdf

https://oilprice.com/Latest-Energy-News/World-News/BP-Boss-More-US-Sanctions-On-Russian-Oil-Companies-Could-Hurt-Europe.html?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+oilpricecom+%28Oil+Price.com+Daily+News+Update%29

https://www.the-american-interest.com/2018/06/07/the-case-for-russia-sanctions/

http://www.css.ethz.ch/content/dam/ethz/special-interest/gess/cis/center-for-securities-studies/pdfs/PP6-4_2018.pdf

https://helda.helsinki.fi/bof/bitstream/handle/123456789/15832/bpb0818.pdf?sequence=1

https://carnegie.ru/commentary/76555

https://www.zerohedge.com/news/2018-09-22/how-russian-sactions-are-helping-putin-achieve-his-most-desired-goal

Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

37 reakcí na Ako sa veci majú okolo sankcií proti Rusku

  1. strejda napsal:

    Globální elity potřebují dostat Rusko pod svoji kontrolu. Pokud se jim to podaří, budou moci vládnout světu mimo Čínu. Ta je svým systémem zcela samostatná a je pro globální elity výzvou.
    Pokud bude Rusko ovládnuté, ovládnou globální elity Blízký východ a změní režim v jediné další pro ně nebezpečné zemi a to Íránu. Pak budou připraveny na zápas s Čínou, která si pomalu, podle vlastních kritérií, upevňuje moc.
    Vypadá to jednoduše a přehledně, něco jako šachová hra. Ale ve skutečnosti jde pro globální elity o boj na život a na smrt. Zničení Ruska není cílem, ale prostředkem na světovládu.
    Alternativou je multifunkční systém ve kterém nebude celosvětové dominance. Bude několik center moci, které budou muset obhajovat svoji existenci. Protože dominanci nebude možno získat vojenskou silou, to již nejde ani dnes, mohl by svět získat čas na svůj rozvoj a přechod na vyšší kvalitu žití. Mělo by to pomoci udržet jedinečnost světových kultur.
    Pro nás, pro ty kteří chtějí udržet v naší kotlině poklidný vývoj, je nutné zcela odmítat konfrontaci s Ruskem. Naopak, snažit se s Ruskem spolupracovat a vzájemně si předávat výhody a hledat maximální spolupráci. O tom, že Rusko nemá expanzivní plány jasně svědčí, že SSSR pochopil nemožnost trvale udržet své impérium a Rusko dobrovolně a bez války rozpustilo SSSR i Varšavskou smlouvu. Bohužel pozdě poznalo, že to bude zneužito proti němu. Ale to je již na jiné povídání.

    To se mi líbí

    • Cech napsal:

      Sankce bez debaty umožňují zásadní změnu ekonomických vztahů.
      Tak jak se předpokládalo např., že dostavba JE v Česku je určována v první řadě ekonomickými ukazateli, tak se díky sankcím toto podařilo převrátit na politické řešení.
      https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201810148249728-Cesko-Dukovany-vystavba-korejci/
      Uvážíme li že bez protiruských sankcí, by nebyla schopna paní Ing. Dana Drábová, Ph.D., dr. h. c. mult. tuto ekonomicky nevýhodnou koncepci prosadit, protože by dostavba JE byla odstartována Nečasovou vládou a nebo by se událo něco jako v Maďarsku. Bezesporu se to netýká pouze JE ale je to svázáno s obchodním balíkem, kde jen pro Česko je to ztráta cca. za 80-100 mili. Sankce proti RF se nyní již dovedně spojují s US „sankcemi“ proti ČLR a tímto se postupně daří prosazovat pro US firmy potřebný ekonomický růst. Sankcemi se zabezpečuje potlačení volné ekonomické soutěže a celosvětový trh již nemůže působit na firmy a podniky v USA. Sankcemi byla zastavena devastace vnitřní ekonomiky USA a eliminovány katastrofy typu Detroit aj. .
      Tož při podrobnějším pohledu na současné sankce proti RF a úspěšně vedenou ( celní) obchodní válku s ČLR docházíme k závěru, že jejich efektivita nespočívá pouze v nějakém jednoduchém zborcení ekonomiky RF ale umožňuje USA získávat právě oněch 60 % tolik potřebných finančních prostředků na úkor svých sankce dodržujících spojenců. Proto si dovoluji tvrdit, že efektivita sankcí proti RF ve prospěch US ekonomiky je značná.

      To se mi líbí

  2. berkowitz napsal:

    Tak jak to je s těmi sankcemi?
    Já si vždy myslel, že sankce jsou platné, když jsou vyhlášeny RB OSN. USA to činí bez toho kroku RB OSN, tudíž nemají právní oporu. Vrazi z Volstrýtu ale OSN obcházejí, viz třeba humanitární bombardování Jugošky, nebo vpád (ten druhý) do Iraqu, a to nemluvím o šíření demokracie třeba v Afghanistanu. A co sankce na Írán? Ty nejsou z důvodu šíření demošky, ale proto, že Írán opouští platbu za ropu v $, tudíž petrodolar by ztratil možnost okrádání celičkého světa, kdyby na neplacením $ přešly i ostatní vývozci ropy.
    Chce to zavést konečně novou celosvětovou měnu (Remnimbi) na mezinárodní obchod. To by byl bič na chování USA ve světě.

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Jasné od začiatku. Protiruské sankcie nie sú sankciami OSN. RB ich nemôže vyhlásiť, lebo Rusko má právo veta. Sankcie sú od samého začiatku sankciami USA a EÚ. V princípe nie sú v súlade s chartou OSN, lebo podpisom charty OSN sa signatári zaviazali zdržať sa pri riešení medzinárodných sporov takéhoto chovania.

      To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Keď som písal tento článok, tak som si uvedomil ešte jednu vec. Prvé sankcie boli vyhlásené v podstate len niekoľko dní po eskalácii situácie na Majdane a vzápätí na Kryme. Tesne predtým, pred kritickým dňom, kedy sa na Majdane začalo strieľať, bola podpísaná dohoda medzi Janukovyčom a opozíciou, garantovaná aj medzinárodne Ruskom, Francúzskom a Nemeckom. Keďže vieme, ako dlho trvá v EÚ prijímanie zásadných plošných rozhodnutí, ako sú tieto sankcie, tak som si takmer istý, že sankcie ako odveta na provokáciu západu, boli pripravené vopred. Sankcie by prišli bez ohľadu na udalosti na Kryme, bez ohľadu na Donbas.
      Znovu upozorním na článok American Interest, ktorý som citoval v článku. Dnes je už cítiť, že sankcie majú funkciu tmelu protiruskej koalície. Fakticky asi len tými sankciami to drží pokope.

      To se mi líbí

  3. Josef K, napsal:

    Svoboda, demokracie, právní stát, západní hodnoty, jsou jen prázdné floskule, které je možno podle potřeby jakkoliv ohýbat.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Bohužel…

      To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Co to napsat takto:
      Svoboda, demokracie, právní stát, západní hodnoty je možno podle potřeby jakkoliv ohýbat.

      To se mi líbí

      • kočka šklíba napsal:

        Ano máte pravdu, ale to jsme si museli ověřit až když jsem začali být tzv. „svobodní“. Těm co trochu přemýšlejí to, podle mého, postupně došlo, ale je spousta těch, kteří tomu věří, nebo spíše chtějí věřit, stále. A mladým to většinou, podle mého zase, nikdy nedojde, nebo až bude pozdě.

        To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Chválím mínusáky, dávají dobrou možnost vytáhnout a světlo a porovnat různé události.

        1. Turecká republika v roce 1974 vojensky napadla Kyperskou republiku a obsadila asi 40% jejího území ze kterého VYHNALA několik set tisíc Řeků, místo nich z řecké části ODEŠLO asi 60 000 Turků. Vzniklou Severotureckou republiku uznalo jen a pouze Turecko. Při této anexi zahynulo asi 3 000 obyvatel. Turecko je a bylo členem NATO a jako člen NATO napadlo jiný evropský stát. Sankcím čelí Severokyperská republika ale ne Turecko, které má na Kypru své vojáky, vojáky NATO, jak jinak. Pokud si všímám, zdejším ochráncům práv je to naprosto jedno. Kypr byl vždy v historii jednotný.

        2. V roce 1999 se po masivním nelegálním bombardování NATO, kdy bylo bombardováno i centrum Beogradu a po zabití asi 2 500 Srbů se Kosovo odtrhlo a v roce 2008 nelegálně vyhlásilo nezávislost. Uznala ho nadpoloviční většina států OSN. Sankce nižádné, jen postavení velké vojenské základny USA (nikoli NATO) Bondsteel. Kosovo a Metohija byly odjakživa součástí Srbska. Mimo severní části u Mitrovice bylo vyhnáno více než 100 000 Srbů.

        3. V roce 2014 se Autonomní republika Krym rozhodla pro odchod ze svazku s Ukrajinou. Vyhlásila referendum, které to drtivou většinou potvrdilo. Nezemřel ani jeden člověk. Nikdo nebyl vyhnán, kdo chtěl, odešel v klidu. Valná většina vojáků a policistů zůstala a slouží i nadále. Krym byl součástí Ukrajiny od roku 1954. Dnes čelí a nejen on, ale i Rusko, opakovaným sankcím zemí NATO.

        A tak se ptám, proč bylo odtržení severního Kypru správné a není nutné ho připomínat, byť bylo provedeno hrubou silou armády NATO a hranice jsou zcela umělé. Proč schvalujeme bombardování cizí země armádami NATO a následné etnické čistky Srbů. Proč. Proč nám vadí mírumilovné, bez prolití krve, odtržení AUTONOMNÍ REPUBLIKY Krym. V tom vidím ohýbání hodnot podle aktuálních potřeb. Podobných příkladů mohu sypat z rukávu desítky. Na příklad živý Skripal a mrtvý Chášakdží versus sankce a vypovězení diplomaté proti novinovým článkům.

        A teď se můžete mínusáci vyřádit. Nevěřím, že by se mezi vámi našel jeden jediný slušný a civilizovaný člověk, který by čestně hájil své stanovisko a napsal svůj názor.

        Liked by 1 osoba

        • kočka šklíba napsal:

          Samozřejmě že se nenajde, to jsou ti lepšolidé.

          To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Není třeba nic obhajovat. Váš výběr, strejdo, je účelový. Vyhlašování sankcí je často záležitost existující zájmové většiny, to platí už od dob Společnosti národů.

          Že je Skripal naživu, jistě není zásluha hochů z GRU. Záležitost s Kyprem jste popsal neúplně a nikdo netvrdí, že odtržení severu bylo správné, šlo o spor mezi dvěma státy NATO.

          A bombardování Srbska byl válečný zločin (nebyl bohužel v tamní občanské válce první) a odtržení Kosova bylo samozřejmě protizákonné. (Těžko ovšem můžete čekat sankce, když jak píšete Kosovo uznalo „nadpoloviční množství států OSN“.) Ale obhajovat jím jiné porušení Helsinské dohody o neporušitelnosti hranic je opět jen pro ochotné souhlasit

          Že Schw. tvrdí něco jiného vás ani mně přece nemate

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Nějak nechápu, proč je někomu vnucováno (Kosovo) a jinému upíráno (Krym, Katalánsko) právo na sebeurčení.

            To se mi líbí

          • Ahele napsal:

            Jen tolik – jste si tak skálopevně jist, že je Skripal naživu? A pokud skutečně ano, můžeme si být skutečně jisti, že to není zásluhou hochů z GRU? Co když ho měli za úkol spíše ochránit než otrávit? (Sice se to asi úplně nepovedlo, ale není vždycky posvícení, že?)Co když může být něco na tom, že se chtěl vrátit do Ruska? (Jak proběhlo médii na začátku kauzy?) Co když byl omilostněn a vydán do VB s tím, že se za to RF odvděčí a prasklo to na něho? Atd. atp.
            V tomto případě je tolik co když, že bych snad raději úplně vypustila slovo jistě.

            To se mi líbí

            • Slim napsal:

              A vám jsem zase dal plus, paní Ahele. Máte inovativní přístup (i když mi podobnou teorii nedávno někdo říkal, možná to běhá po webu).

              Přistoupíme-li k tomu pozitivně, shodli jsme se na „chlapcích z GRU“. A jestli tam dělali funebráky, nebo „zdravotní bratry“ se třeba zanedlouho dovíme. 😀 Má to furt dost progres, tahle historie.

              To se mi líbí

              • Ahele napsal:

                Na tu shodu bych byla ochotna kývnout. Zdá se mi totiž málo pravděpodobné, že by dva normální občané měli dvojníky v rozvědce. Ale zase ze bych to Rusům příliš nevyčítala vzhledem k tomu, že jejich kolegové za kanálem z nich i z nás dělají od počátku idioty, tak proč by nemohli i oni oplácet stejně. Pořád mi však chybí ten uvěřitelný důvod proč by ho jako chtěli zlikvidovat. Však ono se to časem vyvrbí jak to bylo (tedy doufám) podobně jako s tím VB expertem (David Kelly tuším) a jeho zajímavou sebevraždou v souvislosti s invazí do Iráku pamatujete?

                To se mi líbí

              • Ahele napsal:

                Mimochodem, ještě mě tak napadlo, co když přijeli od Skripala něco vyzvednout. Proč on s dcerou tak skoro nelogicky putovali po městě? A co když to nakonec ti dva přece jen vyzvedli? Jenže o to se s námi nikdo nepodělí a nám tedy nezbývá než konspirovat.

                Liked by 1 osoba

              • oh napsal:

                ..sím, Slime, tady, hlásím se.. 🙂

                To se mi líbí

          • strejda napsal:

            Slime, nevím jak jste došel k názoru, že napadení Kypru členským státem NATO Tureckem byl spor mezi dvěma státy NATO. Tomu nerozumím, chtělo by to vysvětlení. Podotýkám, že Kypr nikdy nebyl členem NATO.
            Nevím čí zásluhou je, že je Skripal (snad) naživu, ale o to nešlo, vysvětlím Vám to znovu. Byla napadena jedna významná osoba (bývalý agent) a ihned byl jasný viník a v krátké době došlo k sankcím, vyhošťováním diplomatů. Byla zabita jiná osoba (opoziční novinář) a nějak není podobná reakce vidět. Já v tom vidím dvojí přístup, Rusko je náš nepřítel a Saúdská Arábie věrný přítel.
            A za třetí, pokud jste skutečně četl, co jsem napsal, nijak jsem neobhajoval nikoho, jen jsem dával fakta. Psal jsem o dvojím metru.
            Takže se shodneme, jak píšete, že vyhlašování sankcí (já dodám i válek a podvratných akcí) je záležitost zájmové většiny. To ovšem potvrzuje základní tezi o dvojím metru. S tím moc nenaděláte.
            Jsem ale rád, že se jeden minus našel a odpověděl.

            To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Oni by se někteří rádi i vyjádřili, jenže jim už chybí přístup.
          Ale když jsem nechával odejít Porama, došlo mi, jak klesá úroveň těchto trollů. Takový Velký mořský pták byl proti JAHA a Poramovi nejméně o dvě třídy výše. Ten aspoň nutil člověka dokazovat, hledat, sám se seznamovat s mnoha věcmi. Ti současní akorát nutí ovládat se, aby je člověk neposlal do řiti rovnou.

          To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Ty dva státy ovšem byly Řecko a Turecko (oba členy NATO od r. 1952). Překvapuje mě, že zrovna vám tu historii musím připomínat, vy si jistě pamatujete Makariose, ale budiž, jen stručně, stačí wiki.

        Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše.
        V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem (enósis). V roce 1878 ostrov získali Britové, kteří se zde udrželi do roku 1960.
        Nezávislost a občanská válka
        Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie, v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky. Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie. V roce 1974 proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, který mohl vést i k jejímu spojení s Řeckem. Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.

        Váš druhý bod je taky nepovedený. Není totiž jisté, že jak EU, tak USA nevyhlásí kvůli Chášakdžímu sankce, právě se tom jedná.

        https://www.reuters.com/article/us-saudi-politics-dissident-turkey/turkey-to-search-saudi-consulate-in-istanbul-for-missing-journalist-on-monday-ntv-idUSKCN1MP0Y6
        Trump je ovšem tlačen Kongresem, abych ho zase nepřechválil. 😊
        Vy jste trochu hrrr, začátek března a začátek října je rozdíl 7 měsíců, že?

        2) Ale to byla jen odbočka na úvod.

        Řeči o minusácích jsou hloupé obecně, o žádných „plusácích“ nikdo nemluví, a vůbec je divné, se o to vůbec starat. Musím vás ale zklamat, minus jsem vám nedal a dal ho až teď, k vašemu příspěvku před polednem (je v pořadí desátý).

        Tam kdosi napsal agresivní blbost, a vy jste to snažil trochu vyžehlit, ale velice nedostatečně. To, co jste napsal, je z racionálního hlediska dětinské: ohýbat lze přece jakékoliv hodnoty, třeba národní hrdost.

        Ale zaměřovat se při tom na demokracii, nebo právní stát je navíc zlomyslné a nebezpečné. Našim předkům trvalo staletí, než se domohli třeba všeobecného hlasovacího práva. Právní stát vám zase zajistí, aby vás někdo nevrazil do šatlavy bez obvinění na libovolnou dobu.. atd. Proč mám říkat takové triviality??

        Že dnes někteří lidé považují tyto pojmy za zprofanované, přece není důvod nesnažit se je dosáhnout. Alternativy jsou mnohem horší.

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Ještě ke Kypru. Byl samostatným státem, když byl Tureckem napaden. V NATO nebyl. Nebyl to konflikt mezi Tureckem a Řeckem, ale konflikt mezi Tureckem a Kyprem. Kypr byl řádný stát, člen OSN a byl připraven vojenskou agresí člena NATO o část svého území. Nikdo v NATO za to Turecko nepotrestal. Je stále členem NATO. Zelená linie před rokem 1974 oddělovala jen Řeky a Turky v Nikósii, jinak byly obě komunity velmi silně promíchány.
          U Skripala a Chášakdžího musíme brát v úvahu relativní čas s počátkem v době akce. Pokud si vzpomínám, tak Skripal, jeho dcera Julie, kočka a dvě morčata byli otráveni 4. března. 26. března náš tisk uvedl: Země EU společně s USA vyhošťují ruské diplomaty v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala nervovým plynem ve Velké Británii. Americký prezident Donald Trump rozhodl o vyhoštění 60 Rusů a o uzavření konzulátu v Seattlu. Čtyři diplomaty vyhostí také Kanada, 13 pak Ukrajina.
          O tvrdé reakci se ale psalo od druhého dne od otravy.
          Chašákdží zmizel 2. listopadu. Zatím se uvažuje o nějaké reakci.
          Nechme rozhodnout čas, pokud na Saúdskou Arábii vyhlásí země EU a NATO sankce podobné kauze Skripal (vyhoštění desítek diplomatů a uzavření konzulátu), bude potvrzeno, že Západ měří všem stejně, pokud ne, reakce bude slabší, bude potvrzeno, že všem stejně neměří. Termín si dejme velkorysý, do konce listopadu.
          Co vy na to?

          To se mi líbí

  4. Gavrilov napsal:

    Ještěže existuje tento blog a píší sem rozumní lidé. Nevím, kolik mladých lidí to tu čte, zatím se ještě stále považuji za mladšího (ne tak mladého), ale jsem za to tady moc rád, na mainstreamu se toto nedovíte. Na mínusáky a další divnolidi nehleďte 🙂 Tož tak.

    Liked by 1 osoba

  5. Slim napsal:

    Totální OT. Stesk po Rusku

    Dneska mi Art málem utajil, že dává večer Tarkovského Nostalgii, jeden ze 2 jeho filmů, které jsem dosud neviděl. I když v telce to nebude ono. Ale kdo je „artový“, měl by to zkusit
    K propagaci jsem si vypůčil jednoho kolegu diváka z ČSFD, píše se sympatickou směsí obdivu smíchaného s hrůzou, kterou zakrývá srandičkami

    Zeebonk *****

    Tarkovský byl velikán, jeho filmy mě obdařily chvályhodnou dovedností pateticky se rozplývat s hubou dokořán a vytrvale odkapávající slinou v pravém koutku nad přerostlým plevelem v rozkvetlém parku.

    Ten chlap od základu přestavěl mé estetické vnímání světa kolem sebe, filosofická hloubka jeho děl a těžké dialogy mě přiměly důkladněji prostudovat ruské klasiky a přestože mi chybí zářez u Ivanova dětství, bez nejmenších pochybností by měl v mém vesmíru vystavěnou mohutnou pozlacenou sochu s rubínovými duhovkami, ke které by se sbíhali psi z nejširšího okolí, jen aby mu mohli uctivě ojet lýtka a pokorně pomočit podstavec.

    Nikdo mi nemusí trhat nehty, abych přiznal, že kdyby jeho filmy byly ještě o fous nádhernější, tak by se divákovi uškvařil čelní lalok. Nostalgii osobně považuji za Tarkovského opus magnum, v závěsu Stalker a Andrej Rublev, ale nad tím nemá cenu plýtvat slovy, neboť si do toho jeden musí smočit vlastní čumák.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.