Z Prahy do Kalkuty – 2


III. Ceylon – Madras – Kalkuta.

Dne 15. března o hodině ranní blížila se loď „Baroda“ k přístavu Point de Galle na ostrově Ceylonu. Již ze zdálí je nápadný cizinci ohromný náraz vln na pevniuu, vlny rozpěněné vysoko jsou metány do výše a způsobují hukot neobyčejný; dále nápadný je palmový háj. který se daleko a široko rozkládá po ostrově. Loď se pomalu blížila přístavu, neb při tak nepokojném molu je mnoho opatrnosti zapotřebí, by zkázu nevzala. Ostrov Ceylon, tato perla východních moří, má největší délky od severu k jihu 270 mil a největší šířka jeho od východu k západu obnáší 1:36 mil (angl). Mezi Ceylonem a Hindustanem leží ještě dva velké ostrovy, totiž Maanar a Ramiseram, mezi kterými se nalezá tak zvaný „Adamův most“ – (Ramasův most), který není ničím jiným než řadou korálových skupina a písčinou, které ostrovy ty spojují. Vznik „Adamova mostu“ připisuje indická mythologie náčelníkům opicí, kteří společně s velkým panovníkem opic „Hanoomanem“ vystavěli most mezi Ceylonem a pevninou.

„Mám obraz před sebou,“ píše Feistmantl, „který jest vskutku podivuhodný. Hanooman, král opičí s pěti hlavami a velkým ohonem, s obrovskou korunou na hlavě, a druzí náčelníci opic též s korunami, snášejí ohromné balvány a staví most. Jest to vskutku jakési dokazující pokynutí pro theorii Darvinovu, když opice se líčí co původní obyvatelé Indie.“

Na ostrově na počátku mostu Adamova. Neb Ramasova nalézá se poutnická osada „Setbundh Rameshwur“ s chrámem ku poctě boha „Siva“; zbudoval jej hrdina Rama, k vůli němuž byl opět most stavěn, by lehčeji na Ceylon přejíti a zde svou chot nalézti mohl. Přední část ostrova je hornatá a nejvyšší její vrch jest Pedrotallagalla (8620´), vyčnívá nad rovinou Nuwara Eliga, Kirrigal-pota (7810´), pak Totapella (7720´); pak teprve následuje Adam´s Peak (7420´), který původně byl za nejvyšší považován. S tohoto vrchu prý „Budha“ vstoupil na nebe a otisk jeho nohy se zde posud ukažuje. Jiná pověst praví, že Bůh odtud ukazoval Adamovi ráj a šlépěj že jest Adamova; Mohamedáni opět vypravují. že Adam když byl z ráje ze sedmého nebe zahnán, na tento vrch spadl a na jedné noze státi ostal a zde tak dlouho stál, až léta litosti a utrpení jej z tohoto zajisté nemilého postavení vysvobodila. Šlépěj sama jest   5´4´´ dlouhá a nalezá se na nejnebezpečnějším místě hory. Zde na hoře se nalézá též chrám budhistický a počet poutníků sem přicházejících je značný. Mezi těmito vrchy a mořem táhne se široký pruh nížiny, který jest na severu širší; množství řek protéká zemi zásobuje ji takto výbornou vodou.

Jako každá tropická země má též Ceylon ponebí své, závisící na všelikých poměrech; zde stojí hlavně pod působením „monsooníi“ (pravidelných větrů v jistém směru). Jeho západní „monsoon“ věje od května do října; v tomto čase z větší části prší, mimo to však též mezi rokem; nejhojněji však v tomto čase. Horko jest všeobecně mírnější než v Indii, západní pobřeží jest vlhčí, východní a severní jest teplejší a sušší.

Výrobky ostrova jsou rozmanité a namnoze velmi důležité. Z nerostů sluší jmenovati olovo, které se hojně vyváží, vedle toho pak hojnost drahokamů, jako ametysty, rubíny, satiry a j. v.

Tyto opět vyvodily jiný druh práce, totiž jich padělání; musí sobě totiž sklo tu čest nechat líbit, že je tuzemci barví a sice velmi uměle a za pravé drahokamy prodávají. Lov perlí který se hlavně na severozápadním pobřeží pěstoval, po několik roků odpočívá. Vegetace na Ceylonu jest bohatá a velmi pestrá; hlavní plody rostlinné jsou vedle rýže káva, skořice, ovoce palmy; a zvláště Anglie beře svou zásobu odtud. Skořice pěstuje se ponejvíce na západním pobřeží a sice nejvíce v okolí Colomba. Kávy se vypěstuje asi 1 milion centů a vyváží se rok co rok do Evropy a jiných zemí. Rýže pak roste v nížinách a tabák v krajinách severních, zemčata a jiné zeleniny rostou v okolí města Kandy.

Hlavním a nejužitečnějším zvířetem ostrova jest slon; jelikož hubení jeho bylo bezpříkladné, platí nyní zákon, který lov na slony velmi obmezuje, mimo to jsou tu leopardi, hyena, opice, alligator a jiné rozmanité druhy ještěrů.

Pro lehčí správu země jest Ceylon rozdělen v šest provincií; každá z nich stojí pod vládním agentem, a je rozdělena v šest okresů a nad každým bdí assistent vládního agenta. Ceylon jest samostatná korunní kolonie ve vládě, oddělená od Indie; spravuje ji guvernér královnou ustanovený, jemu k rukoum stojí výkonná rada pětičlenná a zákonodárná patnáctičlenná. Ceylon má nejvyšší obecní a trestní soud. Příjmy vynášely r. 1871 1,121.679 liber šterlingů a obyvatelstva se čítalo 2,405.287 duší.

Větší čásť obyvatelstva jsou tuzemci, totiž Singhalesové; jsou to Hindové, liší se ale od indických náboženstvím a jinými obyčeji; Z největšího dílu jsou Budhisté. klaní se Budhovi (to jest osvícenému). Náboženství založeno r. 623 před Kristem v přední Indii. učilo nekonečnou možnost zdokonalování jednotlivce vlastní silou a vlastním působením, neuznávalo pomoc božského vlivu. Též učil Budha rovnost všech lidi, tím nalezl v krátkém čase mnoho přívrženců a stal se takto nebezpečným pro výše postavené. Náboženství toto bylo brzy pronásledováno a ze západní Indie vymítěno, nalézáme je ještě dnes jen, ve východní Indii, Chivě, Tibetu a na Ceylonu, mimo to též v jiných zemích, tak že se čítá asi 800 mili onů přívrženců. Mimo Budhisty jsou na severu a západu Tamilové, pak tak zvaní „Eurasiové“, bastardi z Evropčanů a tuzemských, vedle toho roztroušeni jsou po celém ostrovu mohamedáni arabského původu, kteří z většího dílu obchod vedou (zastupují naše židy); konečně je zde „Weddus“ původní obyvatel, divoký, žije v nitru ostrova a živí se pouze honbou.

Hlavním městem ostrova a sídlem guvernéra jest Colombo na západní straně při ústí řeky Kalamy-Ganga asi se 100.000 obyvateli; zde se hlavně káva připravuje k vývozu. Kandy jest hlavním místem střední provincie, Point de Galle pak hlavním přístavem. Roku 1796 obsadili Angličané Ceylon a roku 1801 ustanoven co samostatná kolonie anglická.

„Sotva že loď naše zakotvila v přístavu Point de Galle, měli jsme již na lodi příležitost pozorovat dosti zajímavé věci; přišli totiž tuzemci u velkém množství,každý za jiným úmyslem: jedni byli obchodníci, jiní odporučovali hotely, opět jiní byli „pradlenami“, zde se jeden nabízel ku výměně peněz, tam opět jiný přišel za jinou záminkou.

Kupci. nabízeli nejrozmanitější věci, vkusné a krásné práce ze želvoviny, jako šperky pro dámy, záponky, náramky, náušnice, hřebeny u p; měli hlavně dvojí želvovinu a sice obyčejnou hnědou, pak zvláštní světlohnědou skorem až žlutou; za tuto žádali veliké peníze.

Druzí nabízeli vkusně pletené skřínky; bylo jich vždy šest v sobě vložených; opět jiní nejrozmanitější věci ze dřeva ebenového, vkusné kalamáře a j. v., pak opět přišli obchodníci s krajkami a podobným zbožím.

Náhončí hotelů neměli v té směsici ostatních nic jiného na práci, než že jeden přes druhého křičel hotel svůj vychvaluje, by jen co možná nejvíce hostů získal. Hotely jsou tu hlavně dva: jeden u přístavu francouzský, druhý v městě „hotel oriental“ anglický.

„Pradlci“ konečně nabízeli své služby, slibujíce, že za 6 hodin svou práci vykonají; výhodné to bylo hlavně pro ony cestující, kteří měli jet do Australie neb do Singapore a sice téhož ještě dne. Výroky těch, kteří si práti dali, byly velmi uspokojivé. Všickni tito lidé měli to společné, že přijeli k nám ve zvláštních loďkách které vynalezli zajisté tuzemci pro jistotu naproti vlnám, neb moře, jak již povědomo, v neustálém neobyčejném pohybu se nachází, a též naše loď ačkoliv pevně a bezpečně zakotvena byla, přes to vše se značně houpala. By lépe vzdorovati mohli vlnám mořským vymyslili sobě tuzemci loďku lehkou, any naše obyčejné by musely být větší a následkem toho těžší a přece by nebyly zcela spůsobilé a jisté před převrhnutím; loďky vypadají takto: kmen sáh dlouhý. mající v průměru asi 11/9´ vyhloubený; na svrchní části jsou přibyta dvě prkna, jež tvoří hlavní nad vodou vynikající část, kdežto kmen vyhloubený ve vodě pluje, blíž obou konců nalezají se dvě sedátka, tak že mohou pouze dvě osoby na loďku takovou vstoupit. (Takováto loďka by arci se neudržela v rovnováze, aby tomu však tak bylo, je připevněn silnými větvemi jiný kmen na obou stranách přišpičatělý, ve vodě rovnoběžně podle loďky plovoucí. Na takový způsob je loďka v neustálé rovnováze, má. sice širokou půdici přesto však protíná velmi lehce vlny a nehoupá se tak značně, jako jiné loďky. Kdo ponejprv takovou loďku zhlédne, nechce tomu věřit, že je v ní možno jeti, a je tomu předce tak; já sám jsem se o tom přesvědčil. Loďka taková sluje, „katemoram“.

Vlastnosti obchodníků, o kterých byla již dříve zmínka, jest hledět, by cestujícího jak náleží ošidili, a zdá se; že je jim to milejší na takový způsob peníze získat než by jim je daroval. Přeceňují zboží v takové míře, že to bezmála nemožno koupit, a myslím i když cestující pátý díl ceny nabízené zaplatí, že je ještě notně ošizen. Naši kramáři na trzích nemohou býti většími dryačníky než jsou tito lidé; vše co nabízí jest „numbre-one“ (t. jest první qualitou).

Při pobytu na lodi jsem měl též příležitost poohlédnout se po přístavu; přístav jest asi ¾ kruhový záliv v ostrově, na obou stranách při vjezdu ochráněn je mnohými kostrbatými skalkami přes které se mořské vlny za velkého hluku přelévají, roztříštujíce se při tom v bílou pěnu a v jemný prášek, který vítr vysoko do vzduchu zanáši. Jest to vskutku velmi zajímavé pozorovati vlny, jak se ze zdálí přivalují a pak na skály ty narážejí; výše těchto vln jest při zcela tichém povětří dosti značná a obnáší rozdíl mezi nejvyššíma nejnižším bodem vlny zajisté 4´.

Hned u zálivu počíná palmový háj (palma kokosová), který se táhne odtud dále k západnímu a jižnímu pobřeží. Jest to onen světoznámý palmový háj, z kterého se každý nad míru těší, kdo jen poněkud o Ceylon zavadí. Z lodě lze též. Velmi dobře pozorovat jednotlivá stavení Point de Gallu. Nad jiné vynikají kostely katolické (2). anglický jeden; jest to zvláštní pohled vidět jich věže vyčnívat ze stromů palmových.

Odpůldne téhož dne jsem se podíval do města. Katamoran přirazil k lodi, a já měl do něho vstoupit, není to však tak lehké jak se to zdá a patří k tomu zvláštní pozornost, aby noha nevyklouzla. Vždy se vstupuje do katamoranu, když se vlna sází nikoliv když vystupuje neb v tomto pádu odtrhuje katamoran od lodě, a kdo se dle tohoto způsobu nedrží, ten může být jist, že spadne do vody a já sám nebyl daleko od toho. Konečně jsem se dostal na katamoran. avšak sezení je trochu jinaké než na obyčejné loďce, je nepohodlnější, neb se musí sedět drobet se strany a nohy nemožno položit podle sebe nýbrž musí se nad sebe položit, jinak by neměly dvě osoby v něm místa; vždyť katamoran jest pouze jednu stopu široký.“

Při převozu používají tuzemci té zvláštní lsti, že nenechají s sebou vyjednávat o platu převozním až teprvé uprostřed cesty a když mu cestující nechce dáti žádané peníze, tu počne křik a vyhrožování, že dále nepojede, že zaveze cestujícího opět na loď a konec konců jest, že obdrží co žádá.

K samé pevnině není možno přistát pro silný náraz vln; k tomu cíli je zřízeno z pevninydo moře sahající lešení, u kterého katamóran zastavuje. Při vystupování se musí člověk opět přidržet pravidla jako při vstoupání.

„Na cestě do města nás doprovázelo hejno obchodníků, nabízejících opět své zboží ze slonové kosti, z palmy kokosové a p. Též jsme ochutnali zmrzlinu, kterou tuzemci po ulicích prodávají, byla dobrá. Jiné hlavní odvětví obchodu zde jsou drahokamy; při kupování musí se mít každý „velice na pozoru, neb veliká část jich jest padělána; jest to pouhé sklo, výborně barvené a broušené. Též padělají nebroušené kameny. jaké se zde v náplavu nalézají; brousí totiž sklo ve větších kusech „na drsno“ též s všelikými hrbolky, aby se podobaly oblázku; a jsou barveny modře, červeně. zeleně atd. a mají představovat safír, rubín, smaragd. Takový očividný podvod jest někdy až k smíchu a já měl výbornou zábavu, pozorovav, jak si dávají všemožnou práci, aby mne též ošidili. Když ne jinak aspoň dle ceny lze uhodnout, který kámen je pravý neb při padělaných slevují nápadně (na př. z 5 liber šterl. [50 zl.] až na 1 zl.), kdežto u kamenů pravých sleví asi 4/5, (tedy z 5 lib. šterl. na jednu libru šterl., tedy 10.zl.).

Mimo několik baráků prohlédl jsem si anglický kostel, kamenný v jednoduchém slohu římském; jinak je to zcela obyčejná. stavba. Pak jsme zašli ku kostelu Oriental; jest to krásná stavba o třech patrech s verandou na ulici; snad je to jediný dům zde tak vysoký. Pokoje hostinské velmi pěkné a též jídelna je prostranná a elegantní. Též jsem zde pozoroval ponejprv zvláštní druh stolic. Pomysleme sobě novomodní lenošku na sedadlo trochu delší a odpočívadla pro ruce značně prodloužená, takže možno na nich nohy natáhnout, a máme jaksi pojem těchto východních lenošek. Jelikož Feistmantl byl ubytován na lodi vrátil se k večeru katamoranem a tu shledal, že z 90 spolucestujících zbylo 10, kdežto ostatní odjeli do Australie a Singapore.

Druhý den dne 16. března učinil Feistmantl výlet do okolí Point de Galle, aby aspoň část té „indické zahrady“ spatřil; cílem byl pahorek „Wakwalla“ 3 hodiny vzdálený.

„Jelikož s poměry nebyl jsem dobře znám a řeči tuzemské ještě mocen, bylo mně vítáno. že se mně nabídli dva důstojníci naší lodě (Angličané), že mne a mou choť na tomto výletu doprovodí.

Najali jsme vůz o dvou koních, zvláštní formy, velmi lehounký, se čtyrmi sedadly, otevřený, se střechou na železném přístroji připevněnou, tak že jsme měli velmi pohodlnou vyhlídku na všechny strany.

Nejprvé jsme zajeli do města. Není sice veliké (8 tisíc obyvatelů), avšak velmi důležité pro obchod. pro komunikaci po moři a proto jest též co tak důležitý bod silně opevněno, neb střeží zdejší přístav, v němž se schází, jak již jednou řečeno, lodě do Kalkuty, Číny. Japanu, Australie a Nového Zelandu. Hradby jsou značně vysoké a kolkolem jsou rozestavena děla, která mají dílem svůj směr k přístavu dílem na obydlí tuzemců.

Domy městské jsou zděné, bíle natřené, z většího dílu přízemní avšak vysoké, některé jsou též o jednom patře; všecky mají na ulice verandy na sloupech spočívající, které jsou dosti čisté, avšak ne příliš široké. Proti slunci jsou chráněny záclonami ze zvláštního druhu rákosí; záclony jsou vesměs zelené a tak zařízeny, že možno ven vidět, dovnitř však nikoliv. Vchod do domu zde jest jako vůbec na východě do salonu, který jest velmi prostranný a v kterém se větší část dne obyvatelé zdržují. Dvéře scházejí úplně a vchod jest jen velkou pohyblivou záclonou od venkova oddělen. Střechy jsou ploché a ku procházení zařízený, též se obyčejně při každém domě nachází zahrada. Ulice dlážděny nejsou, sice by tuzemci na rozpáleném kamení nohy si popálily, za to pak se ulice posypávají dobrým kamením, rudou, která jest zde velmi pěkná a hustá.

Na východní části města blíže pobřeží nalezá se velký všeobecný bazar, kde lze dostat všeliké potraviny na př. zeleninu, ovoce (banany, kokosy a j.), mouku, rýží, maso, ryby atd.

Objedše město vyjeli jsme, bychom hájem palmovým, kde bydlí tuzemci, k „Wakwalle“ se dostali. Háj palmový neobsahuje pouze tyto stromy, nýbrž též množství jiných zajímavých stromů a rostlin které u nás jen stěží lze zakrnělé v sklenících udržeti. V této podivuhodné a krásné zahradě, kterou příroda v největší míře tím nejznamenitějším zaopatřila, nalézají se méně krásné, pro našince však zajímavé chýže tuzemců. Chýže jsou nízká, stavěny z bambusových kmenů a hlíny, střechy pokryty jsou listy kokosová palmy, které podle délky složeny a spleteny jsou. Takové obydlí jest dosti dobře kryto a jest také chladnější, než kdyby je něčím jiným pokrývali. Z většího dílu má každá chýže svou malou zahrádku. V obydlích těchto bydlí vždy více tuzemců pohromadě, neb jsou zde velmi četní, mohamedané pak bydlí v městě a liší se již krojem od tuzemců. Chodí zcela oblečeni, vlasy krátce stříhané, na hlavč nosí malou čapku pouze bílou buď z plátna neb sametu, zlatem vyšívanou; dle této čapky lze poznati každého mohamedána. Tuzemci pak (Singhalesové, Budhisti) jsou hnědí, muži jsou skorem nazí, jen kolem pasu si zavěsují kus látky, která dle jich zaměstnání jest více méně veliká, na hlavě nenosí ničeho. Vlasy černé obyčejně dlouhé na zad jsou zavázány ve vrkoč a muži nosí své vlasy jako jejich ženy. Též nosí kulaté hřebeny,jako u nás malá děvčata, ba i tenkráte je nosí, když i žádných vlasů nemají. Ženy se liší od mužů jen tím, že nosí velmi krátký kabátec zcela volný a nedbale upnutý; co zvláštní znamení u žen zde bych mohl podotknout, že jsou strašné špinavé.

Podivný to činí na člověka dojem, když jde kolem těchto chyží, které se více děrám podobají, a vidí tu před nimi lenošit tyto nahé zdivočelé tvory, jejichž hlavním zaměstnáním je žvýkat tak zvaný „betel“. Tata pochoutka pochází z následujícího: Vezme se list z „betlového pepře“ (Piper Betle L.) a natře se vápnem, vloží se do něho kousky plodu Areca palmy, též jiný plod jisté zázvorovité rostliny (Alpinia Cardamo). Z toho pak se udělají sousta, a tato pak žvýkají. Následek toho jest, že se tím zuby velmi kazí; vnitřek úst jest červený a též sliny jsou jako krev. Barva ta pochází dílem od látek k žvýkání použitých, dílem též od toho, že látky ty strašně ostré dráždí sliznici a takto chronickou Stomatitio způsobují.

Jede-li kočár kolem těchto obydlí, ostanou obyvatelé s podivením státi a v takových postaveních, jaké si nelze ani dobře pomyslet a v kterých by z nás sotva kdo pět minut vydržel. Ti co nestojí venku, hlavně děti, vyběhnou a koukají udiveně za vozem, rozumí se, že každý jest „angrezi“ (Angličan), neb mimo sebe a Angličany neznají jiného národa. Podivil jsem se nanejvýš slyše tyto lidi mluvit anglicky někdy velmi dobře. Děti se pustí za vozem, dělají pekelný hluk a provádějí také zvláštní poskoky, které tancem nazývąjí, tlučou se levou rukou (od lokte až k ramenu) do strany těla, což způsobuje zvláštní tón, a hned na to se, uhodí pěstí téže ruky do čela, kdežto pravou rukou do předu a po straně do vzduchu mávají, při tom poskakují a vydávají všeliké, nesouvislé hlásky. Rozumí se, když ukončily takovéto představení v běhu, že žádají „bakshish“ (almužnu) a nejdou pokud nedostaly.

Potřeby těchto lidí jsou praskromny; jsou v celku vegetariány, jen mohamedáni jedí maso, vzdor tomu však chovají přece dobytek a mléko kravské odprodávají Evropčanům. Mimo hovězí dobytek chovají kozy, které mají nápadně dlouhé uši a malou hlavu. Tyto jim poskytují mléko, maso se též požívá jak od Evropčanů tak od mohamedánů; pak pěstují též ku prodeji vepřový dobytek, kuřata, husy, kachny a j. v. Z domácích zvířat chovají psy a kočky.

Do tahu upotřehují zebu, které se nepřipřahují, nýbrž položí se jim jho připevněné na voze za záda. Vozy jsou dvoukolové a mají boudu z kokosových listů zpletenou.

K roznašení lehčích věcí používají nosidel, které se velice obyčejným váhám podobají. Tyč bambusová se položí na záda a na obou koncích jsou vysací košíky, báně neb podobné. Na ten způsob se roznáší voda, olej a jiné ještě tekutiny. Těmito chýšemi, hájem nás vede cesta, netušená krása a bujnost květeny se rozprostírá kolem nás. Člověk, který tuto pestrost ponejprvé vidí, je ohromen a žasne, nechce uvěřiti, že to pravda vše, ta rozmanitá barvitost, ten život bujný, ten půvab přírody, ten klid. Člověk, který to sám neviděl, nemůže ni ve snu pomocí nejbujnější fantasie utvořit si malinký přibližný obrázek. Co jsou všechny tvary v našich sklenících proti těmto zde? Jest to jen pouhá parodie naproti zdejší bujnosti přírody, která i v tom nejmenším se jeví.

V jižní a západní časti převládá kokosová palma, vypíná se tu k ohromné výšce až 60´ ba i výše, tato jest zde velmi častá. Pně holé, na nichž jsou znáti šedé stopy opadaných listů, nesou na vrcholí korunu listů až 15´ dlouhých.

Palma kokosová jest též nejužitečnějším stromem, neb není jediné části, která by se nedala  upotřebiti. Dle pověsti hindustanské slouží k devadesáti devíti rozličným věcem. Jelikož též v Indii (v okolí Kalkuty též) jest dosti hojná, ponechávám si popsání bližší tam a chci se zde zmínit pouze o způsobu, jakým se děje česání.

Pně jsou vyšší než aby bylo možno se žebříky ovoce dosáhnouti, musí se tedy po nich samých lézti; by si však obyvatelé nebezpečné a namáhavé lezení ušetřili, připravují si na pni samotném jakési stupínky; svazují totiž list s listem palmy, těmito pak na jistou vzdálenost od sebe do výše obváží strom a lezou chytají se rukama, zasazují se nohama do těchto obvazků až slezou vrchole stromu. Jiný důležitý strom jest Banana Pisang (Musa Paradisiaca), jehož ovoce jest velmi dobré, též široké listy se zužitkují. Strom chlebový (Artocorpus integritolia) jest též velmi užitečný; z kmene vyrůstají veliké plody, jichž maso se jí a jádra se pekou a požívají jako kaštany.

Vedle těchto stromů nacházíme zde velmi vzácný podrůst, jako růži, oleandr, verbenu, collocasii, kapradí nejrozličných forem a j. v.

Touto nádhernou, velkolepou, pouze přírodou pěstovanou čarovnou zahradou vedla naše cesta; v pravo v levo vystupovaly pahorky, zjevovala se utěšená údolí. Dorazili jsme k úpatí pahorku „Wakwally“.

Zde jsme museli vylézti z vozu a jiti asi půl hodiny pěšky, ihned zde bylo několik nezvaných provázečů. Cesta nás opět vedla velmi vzácným křovím a stromovím, též mnoho ještěrek bylo pozorovat, mezi nimi malé chameleony. Na vrcholí pahorku stojí domek tuzemců, jichž nám ihned osm přišlo vstříc, přinášeli stoly a židle, postavili tyto na verandu; k ochlazení nám přinesli limonádu, pivo a sodovku.

Z pahorku „Wakwalla“ jest krásný pohled na značnou část Ceylonu, hory úplně porostlé a údolí, jež probíhá množství řek, se neustále střídají, v pozadí na sever lze mezi jinými horami dobře pozorovati pověstný Adams-Peak, severozápadně pod námi v dáli asi ¾ hodiny vine se řeka „Gindura Oya“. Tuzemci o ní vypravují, že v ní jsou krokodilové a kluci, kteří nás poslouchají, ihned z toho těží, neb se nám nabízeli, že za 1 rupii (1 zl. r. m.) se v řece té vykoupají, vzdor tomu, že v ní jsou krokodilové. Pozdrželi jsme se zde asi hodinu, mezi tím se tuzemci všemožně namáhali, by nám všelijaké věci vnutili. Přišli kluci s pletivem z palmových listů, prováděli bujné tance, přišli obchodníci s padělanými kameny a tak to šlo neustále.

Nazpět jsme se vraceli jinou cestou, sešli jsme druhou stranou pahorku, totiž po straně západní, zaplativše dříve vstupné od nás žádané. Šli jsme úzkou, kamenitou pěšinou mezi tropickou květenou, šli jsme zde proto, bychom navštívili tak zvanou „skořicovou zahradu“, jeli jsme od úpatí ještě asi půl hodiny a stanuli v zahradě. Zde je opět budova k odpočinku, opět se musí platiti vstupné. Pil jsem zde anglický Pale Ale a zdálo se mně, že to pivo, které naši hospodští na venkově ten den po muzice prodávají, je mnohem lepší. „Zahrada skořicová“ je opět jedna zajímavá část ostrova; jest zde hojnosť vzácných rostlin a stromů: palmy datlové, vodové (z naříznutých listů prýští šťáva bezchutná), Pisang, aloe, tak zvaná „citrónová tráva“ zde roste (voní jako listy citrónové), bambus, strom mýdlový zvaný dle zvláštnosti šťávy, která rozestřená na ruce pěnu dělá. Nejzajímavější však zde jest strom skořicový, který jest zde vlastně domovem; jest důležitým článkem v obchodu neb vnitřní kůra 2 – 3 letých větví jest známa též u nás pod jménem skořice, a ceylonská jest nejlepší; město Colombo jest světovým tržištěm na ni.

Odtud jsme jeli zpět opět jinou půvabnou krajinou přes most řeky „Gindura Oya“; byl to tak zvaný Colombo-brigde, jelikož se přes něj musí jeti z Point de Galle do Colombo. (Vyobrazení toho mostu podali jsme v čísle předešlém. Red.) Než jsme přijeli k městu, jeli jsme opět osadou tuzemců; zase se vyskytli nabízeči. kteří nám odporučovali chrámy jejich velikého boha Budhy. Vybízeli nás asi tři a každý nás chtěl vésti do jiného; strhla se mezi nimi hádka, neb každý chtěl mít pravdu, že jeho chrám jest větší a lepší. My vyvolili ten nejbližší. Chrám leží na krásném pahorku; jest to čtyřhranná nevelká budova, obehnaná hradbou, v níž sе hlavní vchod nachází, a jest prapodivné okrášlen. Čtyry vchody vedou pak do předsíně chrámové, která je kolem vnitřní hlavní chrámové síně, do které opět tři vchody vedou. Zde zevnejší chrámové síně, vedoucí do předsíně, jsou pomalovány těmi nejpestřejšími figurami jak lidskými tak zvířecími, představují celé dějiny králů a jiných osob, všude je zobrazeno konečné vítězství Budhova náboženství. Sotva jsme pohlédli na ty prapodivné malby a již tu byl cicerone, který nám v plném rozjaření náboženského přesvědčení vše vysvětlil. V pozadí na dvoře, u hlavního vchodu ohrady stál jakýsi mladík, který nám byl s velikým respektem představen co kněz. Vešli jsme do chrámu. Při zdi, kterou nevede žádný vchod, sedí žlutě natřená postava (30 krát velká lidské velikosti) s přeloženými nohami, jest to Budha ve své slávě. Před ním stojí stůl, na němž hoří světla co oběť, též tu bylo mnoho květů položeno. Knězem jsme byli vyzváni, bychom smekli své klobouky před Budhou, o němž nám vyprávěl dlouhé historie, o jeho působení, o jeho zjevní atd. Na konec jsme byli požádáni o příspěvek na chrám ten.

Odtud jsme se vrátili k naší lodi. Příštího dne (18. března) přijela loď „Surat“ na kterou jsme zde čekali, kdežto loď „Baroda“, na které jsme meškali 27 dní, odjela téhož dne o jedné hodině z poledne do Bombaye. My opustili druhý den na to (19.) o půl sedmé hodině ranní Point de Galle.

„Surat“ byla větší loď než „Baroda“, necítili jsme se ale nyní tak jistými, jelikož měl již časté nešťastné příhody, což bývá obyčejně vinou kapitána neb jiného důstojníka; pak měl ještě tu špatnou vlastnosť, že se velice houpal i při dosti malém větru, však naděje, že máme pouze jen šest dní do Kalkuty, nechala nás i to spokojeně snésti. První den (18. března) jeli jsme podél jižního a východního pobřeží Ceylonu; severní čásť je zvlášť hornatá a zdá se, že to rula jest. Teplo na lodi bylo nesnesitelné, moře tiché. Dne 21. března ráno spatřili jsme pobřeží Madrasské; loď zakotvila. Zde se opět opakovalo to co v Adenu a v Point de Galle. Připlouli opět tuzemci na svých loďkách, přišli obchodníci s obuví z bílé látky zhotovenou, jaká jest pro zdejší kraje v čas horka velmi praktickým a příjemným nošením; jiní obchodníci přiváželi lehounké a dosti pěkně vyšívané šaty pro dámy, pak zvlášť uměle pracované vějíře z palmových listů, které jsou též ku složení; když se vějíř rozevře, tak se za sebou rozloží dva neb tři vějíře. Též vstoupili na loď tuzemští kejklíři, kteří prováděli rozmanité věci ze svého umění; jeden z nich se nabídl, že za 4 rupie mně přiučí svým kejklům a též některé přístroje k tomu dá; vše to však nestálo za mnoho. Lodě, které komunikují mezi parníkem a pevninou, jsou velké a co zvláštností jest, že nejsou zbité, nýbrž silnými provazy sešité, by mohly při pohybu vln nárazových drobet povolit; vesla jsou též zvláštního způsobu, dlouhá a na konci úplně kulatá. Na zadní části lodi se nalézá proti slunečnímu žáru ochranná střecha. Vedle těchto užívají zde též jiných loděk, pouze pro jednu osobu pro sebe; jsou asi 4 stopy dlouhé a jsou upraveny ze tří klád, z nichž prostřední jest nejdelší. Na takovéto loďce klečí tuzemec a vesluje jednou v pravo podruhé v levo, rozumí se, že na takovéto loďce jest veslař více pod vodou nežli nad ní. Na těchto loďkách se nedá nic rozvážet, leda že si to upevní veslař na záda. Břeh madrasský jest nízký, písčitý a vlny mořské se daleko přes něj přelévají; též zde nemožno к vůli nárazu vln na břeh vystoupit, к tomu cíli sáhá do moře pošinující se most. Na břehu je vystavěn též pěkný maják.

Město Madras Feistmantl nenavštívil, byloť nesnesitelné vedro. „Téhož dne večer jsme odjeli z Madrasu. Zde též vstoupilo několik cestujících do Kalkuty, mezi nimi též jeden mladík (tuzemec) syn nějakého knížete; byl nádherně oblečen v samet a zlato, měl к obsluze deset lidí; též vstoupil na loď vůdce (lootse), by loď šťastně dovedl řekou pro jízdu velmi nebezpečnou. Dne 23. března ráno vjeli jsme konečne do „Hoogly“ ramena „Ganges-Brahmaputrova Delta.“ jež pouze v dolejší části toto jméno má. Po pravé straně vjezdu nalézá se ostrov „Sangor“ (Tiger-island), na kterém prý mnoho tigrů se zdržuje; jest to úzký, stromovím a křovím porostlý ostrov, asi 25 anglických mil dlouhý a asi 8 anglických mil široký.

Hoogly jest hlavně v jižní části mocná řeka, velice prudká, až dvě hodiny široká, neustále zakalená. Jaký to kontrast náhlý mezi krásnou barvou moře a touto žlutohnědou vodou říční! Sotva jsme vjeli v řeku, obletovala nás hejna čejek a krahujců, provázejíce nás až do Kalkuty. Břehy jsou velmi nízké a řeka sama nebezpečná častými nánosy písku. „Vůdce měl po celý den pilný pozor, aby loď těmito nesnázemi provedl; za to obdrží 400—600 rupií za třídenní jízdu. Břehy jsou bujným a hustým křovím porostlé, palmy a jiné tropické stromy jsou zde u veliké hojnosti, mezi a pod těmito žijí pak tuzemci v bídných chýžích z bambusu a rýžové slámy; mnohé mají zcela podobu našich stohů obilních. Blíže Kalkuty se zaměstnávají mnozí děláním a pálením cihel; tyto se pálí v milířích, nikoliv v pecích.

Nedaleko Kalkuty nalézá se vězení krále „Ondheského“, krásný to palác s velikými pozemky, zoologickou zahradou; příjem tohoto královského vězné obnáší 300.000 rupií měsíčně. Není tu samoten; v jeho společnosti se nalézá 135 žen.

Příjezd každé lodě se od počátku „Hoogly“ z každé telegrafní stanice oznamuje do Kalkuty a zde třemi ranami z kusu oznamuje brzký příjezd lodě. aby měli ti, jenž někoho očekávají, známost, že loď se blíží městu. „Tak jsme také my šťastně téhož dne (23. března) k večeru dorazili do Kalkuty. U přístavu nás očekávali dva páni, kteří nás do našeho prozatímního obydlí odvezli“.

Světozor, IX (1875), č. 43, s. 510; č. 44, s. 519; č. 48, s. 571; č. 49, s. 579; č. 50, s. 591

Příspěvek byl publikován v rubrice strejdovy cesty se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Z Prahy do Kalkuty – 2

Komentáře nejsou povoleny.