Na doplnění tématu ještě článek z Lidovek:
S lidoveckou europoslankyní Michaelou Šojdrovou, která vyzvala Česko k přijetí 50 dětí ze Sýrie, se v pátek sejde předseda vlády Andrej Babiš. Ten na setkání pozval také prezidentku Mezinárodního dětského kříže Taťjanu Horákovou, která však nepřijde, protože je mimo ČR. Lékařka, která vede cvičení lékařů a zdravotníků pro působení ve válečném prostoru, pro poskytování pomoci raněným pod palbou, přímo v ulicích, v mobilních polních ošetřovnách apod., svůj pohled na otázku přijetí syrských dětí zformulovala v následujícím textu.
MEZINÁRODNÍ DĚTSKÝ KŘÍŽ – CROIX INTERNATIONAL D’ENFANTSMezinárodní humanitární organizace lékařů (a spolupracovníků) na pomoc zraněným a nemocným dětem v oblastech válek a jiných krizí. Za více než dvacet let činnosti zemřelo 24 lékařů, osm zdravotníků a 13 spolupracovníků této humanitární organizace. |
Kvůli aktuálnímu tématu, o kterém píši, je zbytečný, k ničemu nevedoucí mediální rámus. Takováto témata se neřeší skrze média. Jinak budí dojem, že nejsou upřímná a sledují jiný cíl.
Hned na začátku, při vší úctě k paní europoslankyni Michaele Šojdrové, musím napsat, že v této problematice nemá jasno, stejně tak jako v pojmech a již vůbec ne v tom, komu a jak je potřeba pomoci.
Paní europoslankyně říká, že raději než aby používala pojem sirotky říká, že jsou to děti bez doprovodu. Myslí ty, které navštívila v Řecku. Pokud jsou to děti bez doprovodu – a ano, jsou jich tisíce – nejsou to s jistotou sirotci. Komu tedy pomáhat? Sirotkům nebo těm, které jsou bez doprovodu? A jak jim pomoci? Znamená to, že k nim nelze jako k sirotkům přistupovat. Pojmy a jejich obsah musejí být jasné. Když jde o lidi, nelze tápat.
Mnohé z těchto několika tisíců dětí jsou na pochodu z vlasti již několik let. Ti, kterým dnes je 16–17 let, byly na začátku konfliktu v Sýrii malé děti, ty, kterým je dnes 12, byly šestileté i mladší.
Masový exodus začal již v roce 2012. Lidé migrovali po vlasti, utíkali z míst bojů do bezpečí a pak i za hranice. Byly to davy zoufalých, vyděšených lidí, kteří, mnohdy v šoku, mnohdy pod vlivem davové psychózy, prostě táhly s jinými. S těmito davy táhly také děti, které se ve válečném zmatku ztratily rodičům. Dav šel a děti s ním. Mnohé byly nemocné, s horečkami, mnohé raněné, neošetřené nebo ošetřené neodborně. A mnohé z nich cestou umíraly. Toto není, prosím, povídka, toto jsme v té době na místě zažívali a nebyli schopni pomoci. Byli jsme bezmocní. Také jsem o tom v roce 2012, 2013 informovali média. Co tehdy dělali politici různých úrovní, z různých zemí? Tiše sledovali, jak se konflikt rozrůstá do obludných rozměrů, mnozí podporovali, hecovali… To paní europoslankyně, doufám, také postřehla.
Takže, děti bez doprovodu mohou mít někde aspoň jednoho z rodičů nebo jiné příbuzné a pomoci je potřeba jinak. Především je potřeba vytvořit jim podmínky doma, v jejich vlasti. Ano, za pomoci nás všech, protože jsme solidární, myslím si, že Česká republika je solidární velkoryse a zodpovědně. A rozumně.
Je potřeba neprodleně vrátit tyto děti do vlasti, naučit je vlast milovat a pomoci jí. A pak je také na mezinárodních institucích, aby při hledání rodičů nebo jiných příbuzných pomohly. Není snad třeba zdůrazňovat, že ve vlastním prostředí, v zemi s vlastní kulturou, v rodné vlasti bude těm dětem nejlépe, protože budou doma. Vzít je z uprchlického tábora a bez jejích souhlasu nebo aniž by ty dospívající nebo i menší věděli a chápali, kam je odvážejí a proč, by bylo spíše nelidské, než pomáhající. To opravdu není dobytek, že jej chytneme za řetízek a odvlečeme, kam chceme. A v Evropě nám zatleskají! Takto tedy ne!
Přenesme veškeré snažení na půdu evropských institucí
Chce-li paní europoslankyně opravdu a upřímně pomoci dětem, žijícím v uprchlických táborech v Řecku a Itálii, pak by bylo opravdu humánní přenést veškeré snažení na půdu evropských institucí. S výhodou, že paní europoslankyně pracuje v oblasti pomoci dětem. Tam je potřeba s plným nasazením udělat všechno pro to, aby na osvobozená území Sýrie všichni, kdož jsou solidární, poslali dostatek zateplených velkokapacitních stanů, kde budou děti spát, stanů jídelen, učeben, polní kuchyně, potraviny, zdravotníky, učitele. Ti by měli být také především z vlastních řad, tedy ze Syřanů. Tam je potřeba vzdělávat je a část dne vést k práci na obnově země. Ony jsou teď vytrženy ze svého prostředí, apatické k dění, nechápou, proč jsou často v nelidských podmínkách, někde v cizím, jsou manipulovatelné.
Děti v uprchlických táborech, jakéhokoliv věku, by již neměly být považovány za uprchlíky před válkou. Větší část země je osvobozena, tedy míra nebezpečí a válečného ohrožení již není tak aktuální jako před léty. Tam má paní europoslankyně obrovské možnosti pomoci. A také je potřeba vyvíjet na půdě evropských institucí úsilí k tomu, aby byl vynucen mír, aby nebyly podporovány skupiny al-Káida, Islámský stát, nebo jakékoliv jiné, protože ani takzvaná umírněná opozice není umírněnou opozicí. Známe to z vlastních letitých zkušeností, z práce v tomto prostoru. Všem jde o zachování kmenového stylu života, blízká jim je šaría. Jeden z našich tamních spolupracovníků to vyjádřil takto: „Džihádista ti uřízne hlavu, aniž by mrknul okem, umírněný ti ji klidně uřízne také, ale poví ti: promiň.“
Bezcitnost? Podívejte se do vlastních řad
Nyní k termínu „sirotek“. Uvedu příklad. Když jsem v polních podmínkách musela okamžitě amputovat dolní končetinu malému, snad tříletému chlapečkovi, protože se držela na kousku svalu, našli jsme ho v náruči mrtvé matky a otce, který je kryl vlastním tělem. Tři další děti se v hrůze a panice rozutekly dříve, než jsme je stihli zadržet a pomoci i jim, protože také měly zranění. Další jsem na poslední chvíli dostala na vzduch z břicha mrtvé matky, která ho nestihla porodit. To byly sirotci. Jistě, to jsou děti, které potřebují pomoc a ochranu.
Je dost udivující, že si paní europoslankyně všimla sirotků nebo trpících dětí sedm let od začátku války, tři roky poté, co kulminovala uprchlická vlna v Evropě a způsobila krizi. Také mě překvapuje, že přichází s počtem 50 sirotků, s návrhem na status dočasné ochrany, o co jsem žádala vládu již před třemi roky. Toto paní europoslankyně zřejmě ví od svých stranických kolegů, kteří bohužel ve vládě náš požadavek ne že nepodpořili, ale nevyvinuli žádnou iniciativu ve smyslu našeho návrhu. Tudíž, kritiku o bezcitnosti by bylo potřeba adresovat do vlastních řad. Nebudu na tomto místě konkrétní. Tehdy bylo potřeba bouchnout do stolu ve vládě a lidovečtí ministři měli pomoc sirotkům po zraněních, které jsme neměli kam uložit, prosazovat a vynutit.
O aroganci a ignorantství tehdejšího premiéra se raději zmiňovat nebudu. Zbytečné byly naše snahy sirotkům pomoci. Pan expremiér Bohuslav Sobotka nereagoval na naše prosby, na rozdíl od současného premiéra, který s námi komunikuje v každou denní i noční dobu, vždy, když se na něho obrátím. Zajímá se, naslouchá. Mimochodem, z bezcitnosti ho obviňovat není na místě z několika důvodů. Jeden příklad: když jsem ho někdy v roce 2013 žádala o pomoc přes prostředníka, byl v zahraničí, byla neděle odpoledne. Stačilo mu říct, že potřebujeme prostředky na transfer osmi těžce raněných dětí do bezpečí a odborné péče. Na víc se neptal, rozhodl.
Apel paní Šojdrové na manželky pana prezidenta a pana premiéra je úsměvný, protože není problém v přijetí, ale v celém, problematiky velmi neznalém, záměru paní Šojdrové.
Přivézt do země děti jakéhokoliv věku, vystresované dlouhou válkou, trpící posttraumatickými stresovými poruchami a syndromy a umístit je do cizích rodin je absurdní a neakceptovatelné, je to další stres, ne pomoc. Jazyková bariéra, jiná kultura. A je třeba počítat s nebezpečím ne pouze možné radikalizace, ale také s kmenovými zvyklostmi, že desetiletá dívka v některé naší rodině může být cílem záměru 16–17letého hocha, že si z ní bude chtít udělat manželku.
Obtíže pro obětavé rodiny, stres pro děti
Jistěže, naši lidé mají soucit, jsou otevřeni k pomoci. Tato země má tradici v pomoci dětem z válek, má hodné, obětavé lidi. Uznání si zaslouží všichni, kdo pomoc nabídli. Jenomže si vůbec neuvědomují, co by to obnášelo, co to všechno znamená, co by je čekalo. Jak neskutečně obtížné by to bylo pro ty obětavé rodiny a jak smutné, bolestné, deptající pro ty děti. Byla by to pomoc?
Představme si ovšem situaci, že v té rodině, kam bychom dítě doslova strčili, aniž by tam chtělo být a chápalo proč, bude vidět mámu a tátu jiných dětí – a ono? Kde je jeho máma s tátou? Stres z toho, jak ta hodná paní, která si ho do rodiny vezme, poví: „Umyj si zuby, máš čisté ruce, převlékni si to špinavé tričko“, když nezná jazyk a dítě nebude vědět, co mu povídá. Další stres. Pak stravování. Je to dítě z jiného kulturního prostředí, s jinými zvyky.
Ty děti, aby se vzpamatovaly, navíc v cizím prostředí, by potřebovaly odborně vzdělané pečovatele. Odborníky na výchovu dětí z války, psychology a podobně, mluvící aspoň částečně jejích jazykem.
Ochota našich lidí by musela směrovat k pomoci finanční, materiální, ale ne v přijímání těch dětí do svých rodin. To v žádném případě!
Jinak je to pouhé gesto, směřující ke světu, aby se vidělo, jak jsme hodní. Ale o to přece nejde a nesmí jít, pokud to má být pomoc.
Nelze si brát vzor z okolních zemí, radit se s britskou poslankyní, jako bychom zde byli negramotní a nesvéprávní. To považujeme doslova za urážku našich lidí a jejích schopností. Je třeba respektovat vlastní možnosti a především specifika potřebné pomoci, je třeba k problému přistupovat zodpovědně, se znalostí věcí, s rozumem, ne ve snaze uspokojit neschopné unijní úředníky.
Status uprchlíka již postrádá opodstatnění
Ti, kdo ČR zvenčí kritizují, nevědí, o čem to všechno je a hrají si na zachránce, lidumily, solidární excelence, ale tak to nefunguje.
Vybrat děti není stejný úkon, jako vybírat zboží, tam jsou potřeba především lékaři, ne úředníci.
Náš záměr je docela jiný, promyšlený, adekvátní potřebám té skupiny dětí, kterým chceme pomoci. O tom budeme dál jednat s předsedou vlády. U stolu, bez mediálně vyvolávaných negativních emocí, bez obviňování, že ten nebo onen je bezcitný, ale se záměrem udělat všechno, aby se dosáhlo cíle.
K přerozdělování uprchlíků podle evropského požadavku jsem se jasně a nekompromisně vyjádřila ve svém dopise předsedovi Evropské komise panu Jeanu-Claudeovi Junckerovi. Jenom lidé, kteří neznají válečné útrapy především dětí, kteří uvažují bez zodpovědnosti, mohou přicházet s návrhy typu povinné přerozdělování, povinná solidarita nebo s kritikou, že konáme bezcitně.
Je potřeba všeobecně zdůraznit, že válka již zuřivě nehoří, tudíž je potřeba jasně a nekompromisně říci, že status uprchlíka, mluvíme-li o Sýrii, již postrádá opodstatnění. Je potřeba lidi vrátit domů, aby pomohli válkou zdevastované vlasti, aby si budovali nové domovy, školy, nemocnice, komunikace. Aby byla Sýrie opět tak krásnou zemí, jako byla před válkou. Žádná jiná cesta není správná. A není ani lidská. To je taková falešná solidarita, bez logiky, bez ohledu na ty, ke kterým by pomoc měla směrovat a jak.
Politikům v unijních institucích se situace vymknula z rukou, problém jim přerostl přes hlavu a nevědí si s ním rady, proto házejí odpovědnost na jiné a obviňují je z bezcitnosti.
Dětem je potřeba pomoci, to děláme ve válkách 26 let, ale představy paní Šojdrové jsou dost naivní. Bylo by opravdu vhodnější, kdyby to přenechala lidem, kteří mají jasno a umí to lépe, mají ucelenou koncepci, postavenou na odborném přístupu, samozřejmě lidském, zohledňujícím jednoznačně a především pouze potřeby těch, kteří pomoc potřebují. Nechat tyto věci těm, kteří mají zkušenosti, kteří se nevzbudili pět minut po dvanácté a nechtějí to mít jako politický bonus.
Omlouvám se paní europoslankyni, ale prosím, aby pomohla v nastíněných intencích, kde má široké a skutečně smysluplné pole působnosti.
Co udělat
Závěr: je potřeba neprodleně přehodnotit status válečného uprchlíka ze Sýrie a vrátit většinu Syřanů z uprchlických táborů do vlasti. Není už důvod poskytovat jim azyl. Třeba posílit počtem a kompetencemi úředníky, kteří budou v tomto konat urgentně. Tím nejvíce pomůžeme válkou postiženým. Pak se uvidí, kdo pomoc skutečně potřebuje i mimo svou vlast.
Návrat domů by měl platit, jak již jsem napsala, i pro tisíce „dětí bez doprovodu“, žijící v uprchlických táborech v Řecku a Itálii.
Jejích pobytem mimo svoji domovinu se jejich problém neřeší, tudíž jim to vůbec nepomůže. Tato varianta byla aktuální ještě před třemi roky, samozřejmě v jiném provedení, než jak to navrhuje paní europoslankyně Šojdrová.
Předem se ohrazuji proti případnému nařčení z bezcitnosti. Vedu Mezinárodní dětský kříž, mezinárodní humanitární organizaci lékařů na pomoc raněným a nemocným dětem v oblastech válek a jiných krizí 26 let, několik let jsem jako válečný chirurg zachraňovala se svými kolegy raněné, především děti. Máme jich na kontě velký počet. Stejně tak jako naše padlé a velký počet raněných. Právě proto, že máme soucit, jisté mravní i profesní principy, nasazujeme zdraví i životy.
Autorka je prezidentkou Mezinárodního dětského kříže. Text je současně stanoviskem organizace, kterou reprezentuje.
A k tomu ještě
Poznámky pana Bavora 
Otevřený dopis vedení Lidových novin a serveru Lidovky.cz
Vážené vedení redakce,
považujeme za nutné vyjádřit se k aktuální situaci v LN a Lidovky.cz a distancovat se od událostí, které činí naše další působení v redakci problematickým. Po zveřejnění článku Dětem ze Sýrie je třeba pomoci, ale představy Šojdrové jsou dost naivní, říká šéfka Mezinárodního dětského kříže, který byl publikován na serveru Lidovky.cz 19. září 2018, bylo námi vedení LN a Lidovky.cz upozorněno na pochybnosti ohledně existence autorky Taťjany Horákové a jí vedené organizace Mezinárodní dětský kříž. Zhruba po dvou hodinách byl text, v němž kritizovala bývalého premiéra Bohuslava Sobotku a chválila současného předsedu vlády Andreje Babiše za odmítání sirotků, stažen a posléze zcela smazán (nadále je však možné ho zobrazit díky vyrovnávací paměti vyhledávače Google). Pozoruhodná je přitom skutečnost, že prakticky identicky stáhl tento text i server Parlamentnilisty.cz, který ho předtím s odkazem na Lidovky.cz zveřejnil. Lidovky.cz následující den v novém textu Taťjana Horáková: tajemná lékařka s týmy chirurgů, kterou nikdo neviděl uvádějí, že nejsou prvním médiem, které T. Horákové naletělo. Poukazují mj. na to, že o ní informovala v minulosti další česká a slovenská média. Podle vyjádření premiéra A. Babiše článek do redakce LN zaslala jeho asistentka. Domníváme se však, že skutečný problém nepředstavuje to, že by LN a Lidovky.cz „naletěly“ T. Horákové či osobě, která text jejím jménem publikovala, nýbrž to, za jakých okolností se tento článek do redakce vůbec dostal. Považujeme za nezbytné vyjasnit,za jakým účelem, kdy a prostřednictvím koho byl text redakci zaslán a komu konkrétně byl adresován. Zvláště v atmosféře vyhrocené veřejné diskuse na toto téma je třeba vyjasnit, proč nebyl text podroben standardním mechanismům interní kontroly. Zároveň apelujeme na vedení redakce, aby doložilo, v jaké podobě byla získána reakce A. Babiše pro článek Taťjana Horáková: tajemná lékařka s týmy chirurgů, kterou nikdo neviděl. Jmenovitě to, kdo z členů redakce s A. Babišem či jeho spolupracovníky za tímto účelem komunikoval a zda bylo jeho stanovisko pouze doplněno do připravovaného textu, nebo byl jemu či jeho spolupracovníkům celý text zaslán k revizi, případně upraven na základě pokynů A. Babiše či jeho spolupracovníků. Vyzýváme také ke zveřejnění celého telefonického rozhovoru s údajnou T. Horákovou, který redakce Lidovky.cz pořídila 20. září 2018 a publikovala z něj útržky o dva dny později v článku Podivná ‚lékařka‘ nachytala také slovenskou ambasádu a nadaci. Ta teď žádá důkazy o její organizaci. Žurnalistiku jsme vždy vnímali jako poslání a službu veřejnosti. Nikdy jsme nepsali články na objednávku a nepřebírali materiály podstrčené kýmkoliv s nejasným cílem. Považujeme za nepřípustné, aby v rozporu se všemi etickými zásadami a principy svobodné žurnalistiky byli novináři ovlivňováni vysoce postavenými politiky, což se nesporně v tomto případě stalo. Proto z nastalé situace musí vedení redakce vyvodit pro sebe zásadní důsledky.
Petra Procházková, Ivana Milenkovičová, Milan Rokos
Praha 24. září 2018
https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/09/reporterka-ln-prochazkova-po-27-letech-odchazi-pridavaji-se-i-dalsi/
To se mi líbíTo se mi líbí
Pravdu máte v tom, že text je na vyrovnávací paměti Google, jinak asi ne. Ale na straně druhé Petra Procházková je rovněž velice nedůvěryhodná osoba.
To se mi líbíTo se mi líbí
hmm,to jsou právě takovéto situace které mě změnily.
názor tohoto ražení,včetně mnoha dalších názorů z předcházejících dnů,týdnů,měsíců podobného ražení od lidí která mám rád(jak mě správně poupravil blbíš) mě změnily.
a že těch lidí,které mám rád je značné množství.
lámal jsem si od včerejšího podvečera hlavu koho bych tak mohl označit za někoho koho rád nemám,popř. koho přímo nesnáším,ale prozatím jsem tuto hádanku nerozlousknul.
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
Žijeme ovšem v době postpravdivé, takže i zřejmé věci se dokazují těžko, čtenáři.
Tak dneska obíhá mezi matematiky tahle novinka.
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/veda/matematika-riemannova-hypoteza-michael-atiyah_1809241824_jgr
Nikdo tomu zatím nevěří (zbláznil se dědek je všeobecné tiché mínění, zdá se), ovšem pokud je jeho důkaz dostatečně komplikovaný, může to trvat dlouho, než se v tom někdo rozebere, pokud se do toho někomu bude chtít…
To se mi líbíTo se mi líbí
Vidím, že odkaz neříká, že sir Michael Atiyah je velmi slavný (ovšem velmi starý) matematik. Což je podstatné, kdybyste s tím přišel vy, nebo já, tak by s náma nikdo nebavil.
To se mi líbíTo se mi líbí
Euklidovská matematika mě přestala zajímat před čtvrt stoletím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak nezmyselný článok o matematike som nečítal už roky (to je kritika novinárovi, je niekde mimo).
Ten dôkaz je tu a má 5 (päť) riedko vytlačených strán:
https://drive.google.com/file/d/17NBICP6OcUSucrXKNWvzLmrQpfUrEKuY/view
V prezentácii ho zhrnul do jedného slajdu:
Z toho, čo som videl na niektorých fórach, tak dôkaz sa prijíma veľmi opatrne, lebo väčšina ľudí cíti zádrhel už v prvom kroku úvahy. Ten nie je zrejmý a dokázať ho vraj bude rovnako ťažké ako RH.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vlastně se jedná o komplexní funkci zeta(z), kde z= (s plus it), a hledá se řešení zeta (z) = 0.
Nejspíš všechny leží na kritické přímce a to je ta Riemanova hypotéza, prvních 10 ^ 13 kořenů jich je známo právě na s=1/2 .
Asi se budou nacházet jen řešení pro hodnoty na této přímce, ale nejspíš se to nepodaří dokázat, že všechny a k tomu nějakou jednoduchou účinnou formulí.
Vadit to ale nemusí.
Asi tak podobně, jako v kvantové fyzice nevadí, že se musíme smířit s rčením býti ve vou stavech současně a teprve v okamžiku měření je částice v jednom konkrétním.
Aby se dala Riemanova hypotéza tedy vyvrátit, musely by být nalezeny kořeny mimo s=1/2 v kritickém pásu. Žádný ale nalezen nebyl a asi nebude. Tak to je konckonců také jakýsi důkaz, že předpoklad, že všechna řešení jsou na s=1/2, je správný. Zatím je tedy jeho správnost dokazována tím, že nejsou nalezny žádné mimo s=1/2 v kritickém pásu a současně tím, že jsou nalézána jen právě na této přímce.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Běž si lehnout, Milane.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak jaký text je pravdivý, ten původní, nebo ten opravný, který ten původní zpochybňuje?
Babiš je koukám pěkný idiot, když zadává vlastnímu médiu text neexistující organizace a neexistující lékařky.
Přitom se to dá tak snadno prokázat.
V dnešní době mě ovšem nepřekvapuje nic, a jelikož se skrze Babiše útočí na prezidenta Zemana a skrze něho na svéprávnou českou státnost, myslím si, že jde o provokaci.
Samozřejmě nejde o žádné syrské děti, ty už dávno nikoho nezajímají a ani nezajímaly, i kdyby byl ten článek falešný, v tomto má pravdu.
Všiml jsem si, že v celku bezvýznamné LN se v této politické cause prezentují jako zásadní české médium.
Též je patrné, že superčistí novináři LN museli být superčistí i za Babiše, jinak by přece tito charakteři odešli už dávno.
Ale Babiš asi něco takového udělal poprvé, jak se zdá.
Osobně je mi to k smíchu, a Babiš ať jde pro mě za mě do prdele, no, ale slušný člověk by se měl zajímat o pravdu a její pravděpodobnost, bez ohledu na jména.
Tak v tomto případě se mi ZATÍM zdá, že Babiš takový vůl nemůže být, a jeho novináři zase nemohli být tak křišťálově čistí!
To se mi líbíTo se mi líbí
https://rejstrik-firem.kurzy.cz/02480964/mezinarodni-detsky-kriz-mezinarodni-humanitarni-organizace-lekaru-a-spolupracovniku-na-pomoc-ranenym-a-nemocnym-detem-v-oblastec/statisticky-urad/
To se mi líbíTo se mi líbí
https://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679896
To se mi líbíTo se mi líbí
naletěla..asi.
Ale dobře, run na Babiše mu přináší další a další politické body, a Babiš sám je tak zavalen útoky pomocí všemožných hodných negrů a islamistů, že mu nezbývá čas na nějaké jeho rošťárny, a NUTNĚ potřebuje podporu lidu.
A tu si získá jen jasným odmítnutím migrace.
Tak snad z toho český lid bude nějak profitovat, a „demokratický blok“ půjde konečně do prdele!
To se mi líbíTo se mi líbí
toto jsem udělal jako následující krok,když jsem minulý týden zjistil že k tomu originálu z Lidovek se nejde dostat,Parlamentní listy mi také hlásily stránka neexistuje.
v rejstříku mě zaujalo,že organizace kterou vede doktorka s příjmením Horáková sídlí na adrese Politických vězňů,řekl jsem si „není to nějaká recesistka?“
tak jsem si sám začal pátrat po Horákové ještě den před tím než Lidovky přišly s tím vysvětlením.
—————————
Kto je pani Horáková?
Podľa správy mala Horáková, prezidentka Medzinárodnej humanitárnej organizácie lekárov Helios, odletieť spolu s Nicolasom Sarkozym do Bogoty a vyjednávať s vedením FARC. Taká významná udalosť – keď Slovenka zasahuje do jednej z najsledovanejších káuz sveta – stojí za pozornosť. Začali sme teda pátrať po pani Horákovej. Prezradíme dopredu pointu: pani Horákovú sme nenašli, ani jej organizáciu, ale zato sme narazili na viacero zaujímavých faktov, z ktorých vyplýva, že ide o mystifikáciu pozoruhodných rozmerov.
https://www.tyzden.sk/casopis/2266/kto-je-pani-horakova/
To se mi líbíTo se mi líbí
V případě, že se jedná skutečně o mystifikaci, tak je potom skutečně neuvěřitelné, že ji nikdo nezná a nelze ji dohledat, když existuje už 15 let a už tehdy zde figuruje jméno Horáková
https://zdravi.euro.cz/denni-zpravy/z-domova/organizace-helios-posila-do-iraku-lekare-152350
pravděpodobně tedy už v roce 2003 byla Helios založena za tím účelem a v roce 2014 přejmenována na International Children’s Cross?
Podobně např. rozhovor T. Horákové pro rozhlas v r. 2015?
Spíše se mi jako mystifikace jeví popírání existence jak organizace tak Horákové.
Je k nepochopení, že může něco takového existovat bez toho, aby skutečně pomáhali a nebyli neustále vnucováni do povědomí jako Člověk v tísni nebo Lékaři bez hranic? Jestlipak nemohou být mystifikací (krytím pro jiný účel) např. tyto dvě?
To se mi líbíTo se mi líbí
Jj, „pátrači z Týždňa“ to svoje „pátrání“ dost odflákli. Zřejmě to vzali metodou ŽaVeS.
„Mezinárodní dětský kříž dlouho fungoval pod názvem Helios, současný název má od loňského roku. Humanitární organizace sídlí v Česku a má 29 národních poboček v různých zemích.“
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prijmete-50-valecnych-sirotku-ze-syrie-zada-vladu-organizace/r~07883196570111e5a80c0025900fea04/
https://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679896
To se mi líbíTo se mi líbí
zpochybňujete snad „pátrače z Týždňa“ jen kvůli tomu,že nevypátrali v roce 2008 i to že se v budoucnosti ten HELIOS přejmenuje na MEZINÁRODNÍ DĚTSKÝ KŘÍŽ ?
první odkaz znám od 12.září.
a ten druhý sem vložil pan Bavor už 24.9.2018 (21:43)
To se mi líbíTo se mi líbí
snad už po tomto začnete alespoň pochybovat o té její existenci.
věřit v její neexistenci nezačnete nikdy,stejně jako všichni ostatní odpůrci Šojdrové,ale doufám že alespoň pochybovat začnete.
Podivná ‚lékařka‘ nachytala také slovenskou ambasádu a nadaci. Ta teď žádá důkazy o její organizaci
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/nadace-pozaduje-po-horakove-dukazy-na-lep-se-chytla-i-slovenska-ambasada.A180921_164515_ln_domov_mha
To se mi líbíTo se mi líbí
Vyjádření Petry Procházkové je naprosto konzistentní s její „dobrodružným“ životem.
Tak jak se ji dařilo solidně vydělávat na Afganistánu tak bohužel podlehla vlastním představám o své nadřazenosti.
Její definice týkající se obecného referenda :
„Takže, končím s korektní tolerancí hlupáků a blbců. Že se nesmí o lidech méně inteligentních až debilních říkat, že tací jsou? Tak to ne. Nechci, aby o mně rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky.“
Petra Procházková jako nyní již druhá manželka Zafara Paikara měla vždy k islamu velmi blízko ale o tom jsem se zde již zmiňoval.
Petra Procházková a její „spolupráce“ s Šamilem Basajevem ji bohužel vynesla „personu non grata“ a proto ten Afganistán.
Nástup Procházkové na Babiše je celkem pochopitelný vzhledem k tomu jak je tato novinářka zavázána Dienstbierovcům.
Ne opravdu nejsem fanda Andreje ani v nejmenším ale její islámská „demokracie“ je opravdu něco co tady nechci v žádném případě propagovat třeba i v těch Lidovkách.
Jinak Petra Procházková může svobodně odjet do Afganistánu a užívat si jak manžela, tak i tamní „demokracie“ dle libosti.
Zde se shoduji s Vittou a považuji akci sirotci, děti a další muslimské aktivity KDU – ČSL jako velmi tvrdý předvolební souboj s ANO o senát.
To se mi líbíTo se mi líbí
Četl jsem ten rozhovor, je to pravděpodobně píča. Slovo „pravděpodobně“ jsem použil proto, že to v kontextu není žalovatelné, což by prosté tvrzení bez přívlastku bylo. Zdravím fízla.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jak DVTV nemusím, tak tohle je opravdu zajímavý rozhovor. Sice chvilkama samozřejmě poplatný oficiálním názorům, ale v podstatě pohled člověka, který „tam byl(a)“
https://video.aktualne.cz/dvtv/kutilova-sirotku-ze-syrie-se-ujaly-jine-rodiny-plan-prevezt/r~55abb6eac0df11e890ecac1f6b220ee8/?utm_term=Autofeed&utm_medium=Social&utm_source=Twitter#Echobox=1537934686
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak jak přibývá času a vyprovokovaní „investigativní“ novináři semo tamo udělají nějakou tu chybičku, tak začíná být stále jasnější proč zrovna Šojdrová a proč KDU – ČSL začalo vypomáhat.
Existuje celá řada Syřanů kteří se prostě vrátit nemohou viz. Bílé přilby, kde se o tyto naše spojence postaral jak Izrael, VB, Francie a Německo.Bohužel zbývá stále ještě velký počet spojenců o které je třeba se postarat a to jsou jak přímo „děti bojovníků“ tak i děti celé řady mecenášů kteří tyto „bojovníky“ zabezpečovali.Tak jak se zmenšila plocha kterou zaujímal ISIL v Sýrii, tak byla celá řada našich spojenců nucena se přemístit jinam ale kam jinam, než do zemí spojenců tj. do EU. Bezesporu jak vyšlo najevo tak v Libanonu ten milion uprchlíků je a je tam i dostatek opravdových sirotků kteří se nedostali do EU protože pro ně nebyly vyčleněny finanční prostředky na převoz.
Proto se najednou bavíme o těch, kteří jsou na černé listině Asadovy tajné policie, zpět nemohou, zmizeli by. Návratu se bojí všichni jak „bývalý bojovníci“ tak i jejich manželky a celá široká rodina, byť o Sýrii sní.
Na druhou stranu je „Šojdrové“ naprosto jasné, že pokud by někdo chtěl dát šanci na lepší život dětem bez rodičů, musí přijmout i jejich babičky, bratry atp., aby rodina zůstala celá. To je základ blízkovýchodní kultury.No a na tomto základě je postavena akce paní „Šojdrové“ na zabezpečení našich spojenců.
Tož bude nutné dát tomu ještě nějaký ten čas na vybublání podstaty ale jak se postupně dovídáme, tak se jen o nějaké ty „děti“ nejedná, „Šojdrová“ opravdu ví co dělá, není to jen nějaké to předvolební plácnutí do vody.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sojdrova-uprchlici-syrie-sirotci-babis-hamacek-schuzka_1809231111_kno
To se mi líbíTo se mi líbí
To zní velmi rozumně, má to hlavu a patu. Lepší vysvětlení než že je to pohnutí mysli u poslankyně.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pohnutí čeho?
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mi líbíTo se mi líbí
souhlasím pane Bavore,
kdyby se zde tento rozhovor objevil včera o hodinu dříve tak bych stihl souhlasit už včera.
To se mi líbíTo se mi líbí
To máte těžký – to Šojdrové chování mi připomíná staré – „byl dan prikaz“ …který musel být splněn za každou cenu i kdyby to byla ……. Snad si to ještě pamatujete.
ejúnie už neví jak by své něčím dané/ výmysly uskutečnila a tak jej používají. No a samozřejmě nejslabší článek – lidovci –
To se mi líbíTo se mi líbí