Smutné dědictví 21. srpna 1968


Tuto událost nelze vytrhnout z kontextu předcházejících deseti let a následujících dvaceti.
Pražské jaro bylo českým vyvrcholením evropského rozvolnění šedesátých let. Evropa se vzpamatovala z války, zvedla se životní úroveň a hlavně: nastupující mladá generace se hlásila o svoje místo na slunci. Politicky i kulturně se distancovala od té předcházející, která dovedla svět k válce.
Nastoupil rock’n’roll. Málokdo ví, že jde o černošký slangový výraz pro rychlý sex, takže když Elvis přidal sugestivní pohyby pánví, byla část Američanů zděšena, že to zkazí jejich mládež a tak zakazovali koncerty. Ta nejpitomější část společnosti dokonce považovala tuto hudbu za pokus o infiltraci komunistické ideologie do USA.
Přicházejí Beatles, američtí folkoví zpěváci se angažují v boji proti rasismu a posléze válce ve Vietnamu. Po poválečném italském neorealismu nastupuje nová filmová vlna z Francie a Británie.
Studená válka pokračuje, ale dochází k náznakům uvolňování. Chruščev se na XX. sjezdu KSSS (1956) distancuje od Stalina a o tři roky později navštíví na pozvání presidenta Eisenhowera USA. V roce 1960 se chystá jejich schůzka v Paříži, ale ta je zrušena kvůli sestřelení špionážního letadla U2 nad Sverdlovskem.
V Československu dochází k uvolňování kulturní scény již na konci padesátých let. V roce 1958 vzniká Divadlo na zábradlí, o rok později Semafor, objevuje se první rocková skupina Sputnici, jejíž kytarista Petr Janda posléze založil dodnes hrající Olympik. V roce 1963 natáčí Forman Černého Petra a po něm přicházejí Němec, Chytilová, Menzel a další.
Kultura předskakuje politický vývoj.
Na politické scéně dochází k výraznému posunu až po rehabilitaci některých komunistů Kolderovou a Barnabitskou komisí (1963). Výsledkem je souboj dvou skupin, té kterou padesátá léta nepostihla a druhé, v níž byli omilostnění komunisté.
Tato naprosto neobvyklá situace souvisí s rigidností systému, v němž není kam z politiky odejít. Špičky zůstávají u moci do smrti. Nejsou dozorčí rady a jiné trafiky.
Omilostnění komunisté se pokoušejí dostat znovu k moci, což ale možné jen na úkor těch, kteří důležitá místa zastávají. Je tedy nutné vyvolat krizi. Ta souvisí především s útokem na Antonína Novotného, presidenta a prvního tajemníka ÚV KSČ.
Ke slovu přicházejí nálepky „progresivní“ a „konservativní“. A kdo by nešel s pokrokem?
Novotného střídá u stranického kormidla Dubček. S ním přichází iluze, že lze nahlédnout do zákulisí politiky. První tajemník skáče šipku z třímetrového prkna a najednou vypadá jako jeden z nás. Relativně vzato mladík, hodný polibků zpěvaček.
Mezi komunisty pokračují přestřelky. Většina spisovatelů, novinářů a vědců jsou komunisté. Nemají vlastní program. Píší, jako třeba komunista Vaculík, o „Obrodném procesu v Semilech“, ale nezajímá je vnější svět.
Západ nemá absolutně žádný zájem na tom, aby kdesi vznikla společnost s lidskou tváří a k tomu s odpuštěním socialistická. Podporuje vše, co oslabuje SSSR. Proto má jeho oblibu Ceauscescu, který se brání proti přítomnosti vojsk Varšavské smlouvy na území Rumunska. Když se stane postradatelným, nikdo proti jeho odprásknutí neprotestuje.
Pražské jaro nemá žádný reálný program s výjimkou Klubu 231, který hájil zájmy nestraníků, kteří žádali rehabilitaci. V dubnu sice vzniká Akční program KSČ, ale ten je o krok za vývojem. Padesátá léta byla o jednu generaci zasunuta do minulosti a souboj dvou skupin komunistů byl pro většinu obyvatel nezajímavý.
S velkou mírou jistoty lze říct, že lidé očekávali, že bude pokračovat uvolnění šedesátých let a že budou odstraňovány ty největší hlouposti, které předcházející režim nashromáždil. Stejné lze nepochybně platí i o smyslu cinkání klíčů v roce 1989.
Obě éry spojuje absolutní nepochopení velmocenských zájmů a principu omezené suverenity, která je základem pro nakládání s malými státy.
Československo roku 1968 se chovalo tak, jako bychom hráli proti Varšavské smlouvě hokej nebo fotbal. Naši politici zapomněli na to, že jde o daleko větší hřiště.
Spojenci tehdy Československo varovali, že vládnoucí moc ztrácí kontrolu a tím ohrožuje globální zájmy Varšavské Smlouvy (tedy SSSR).
Lze předpokládat, že stejná varování přicházejí v současné době z NATO (tedy USA): Nesmíte připustit referendum o vystoupení z této organizace. Nesmíte ztratit kontrolu ve vlastní zemi. Současní nohsledové to chápou stejně tak jako jejich (konservativní) předchůdci v roce 1968.
21. srpen 1968 přišel pro většinu lidí nečekaně. V noci jsme slyšeli letadla, viděli tanky na ulicích a byli jsme nasraní, že si někdo dovolil jít na naše hřiště.
Netušili jsme, že šlo o obnovení hraničních patníků na rozhraní dvou světů, které dělila železná opona.
Invaze vlastně nebyla válečnou operací v pravém slova smyslu. Šlo o historicky výjimečnou událost, protože vojáci měli povel nestřílet. Proto mohlo dojít k diskuzím na ulicích, jízdě na tancích a jejich zapalování před rozhlasem.
Z vnitropolitického hlediska znamenala léta 1969-70 zlom ve vztahu veřejnosti ke komunistické straně. Nastalo švejkovské období, kdy občané podepisovali souhlas s „přátelskou pomocí“, ale upřímnost takového prohlášení nikdo nezkoumal.
Heslo „Jsme s vámi, buďte s námi“ bylo rychle zapomenuto. Mezi komunisty zase byli vítězové a poražení, ale to se většiny lidí netýkalo.
Došlo k normalizaci poměrů, která vlastně pokračuje až do současnosti. Žádná moc nemá zájem, aby lid do něčeho šťoural. Proto je tak vychvalován ideál dvou stran, které se střídají u moci. Monopol jejich moci je v podstatě neohrozitelný.
Normalizace byla výslednicí mezinárodních tlaků. Můžeme ji chápat jako pragmatický Husákův tah, jímž dokázal, že Západ ani Východ nemají důvod zasahovat do vnitřních poměrů v Československu.
Z mezinárodního hlediska neměl 21. srpen přílišný význam, protože status quo pokračoval až do roku 1990. Daleko větší dopad mělo zatažení Sovětského svazu do války v Afghanistánu (1979). A samozřejmě nástup Gorbačova, který hloupě nalítl na úsměvy západních politiků.
Současný výklad 21. srpna je čistě propagandistický. Media nemohou napsat, že se tehdy lidé postavili za (nenáviděnou) komunistickou stranu. Je těžké psát pravdu, je-li zaškrcena zákonem o protiprávnosti režimu 1948-89.
Idealista může chtít, aby se to, co se stalo nám, již nikdy neopakovalo. Jenže to není lehké. V roce 1989 jsme našli nový velký vzor a tak znova držíme hubu a krok.
Chvíli po sametu došlo k invazi Panamy. Během několika týdnů bylo zabito na 4000 lidí, zlikvidován bývalý agent CIA Noriega a nový president složil přísahu na americké vojenské základně.
Není známo, že by proti tomu protestoval Havel nebo jakýkoli jiný posametový politik. Polistopadová moc nekritizovala zpustošení Sýrie, Libye, Iráku a Afghanistánu. Bylo nám jedno „rozkulačení“ Jugoslávie.
Mohli jsme se z 21. srpna poučit a zachovat si alespoň špetku mravnosti. Bohužel jsme to neudělali. Nedokážeme se dívat dál než na přemalované stopy střel na sloupech Národního muzea a pár zašlých fotografií.

 

A jak dodatek něco ze Strakonicka:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Pozdravy z Poottawí se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Smutné dědictví 21. srpna 1968

  1. blbíš napsal:

    jo, u mě dobrý.

    To se mi líbí

  2. vonrammstein napsal:

    „Současný výklad 21. srpna je čistě propagandistický. Media nemohou napsat, že se tehdy lidé postavili za (nenáviděnou) komunistickou stranu. Je těžké psát pravdu, je-li zaškrcena zákonem o protiprávnosti režimu 1948-89.“
    Tohle je jediný, s čím s celýho článku nesouhlasím. Těžko se mohli postavit za něco jinýho, když ostatní strany skoro neexistovaly a KSČ byla jediná vláda, která mohla něco dělat.
    Ale jinak nejlepší, co jsem od Nich kdy četl.

    Liked by 1 osoba

    • blbíš napsal:

      …v tom vosumašedesátým vo ten lid vůbec nešlo a už vůbec ne vo to, zda se postavil či mohl postavit. Tebou kritizovanej odstaveček u mě přebilo Jírovcovo pravdivý konstatovaní, který přisoudilo lidem pouze jedinou věc, která mu byla protagonisty oněch dějinných chvilek umožněna, a to:
      BEJT PŘEKVAPENEJ
      alespoň já rozhodně byl!

      To se mi líbí

  3. bob napsal:

    Naprosto perfektně napsané. Článek předčil více či méně tendenční bláboly všelijakých komentátorů a historiků, které většinou mají vyvolat nenávist k Rusku
    Neustále se mluví, jak a že by se měla vyučovat „novodobá historie“. Takže k uvedené historické události bych dal do učebnic tento článek.
    Vzhledem k tomu, že jsem to zažil a pamatuji si, tak mohu bez ironie konstatovat:
    Lépe bych to nenapsal.

    Liked by 1 osoba

  4. tresen napsal:

    Lidi se nepostavili za „nenáviděnou KSČ“, ale podmíněně za Dubčeka a spol., protože pro ně představovali naději na zlepšení poměrů a nikdo jiný v tu chvíli pro tenhle úkol nebyl k dispozici.

    To se mi líbí

  5. bob napsal:

    Nemohu neodbočit k těm mediálním orgiím.
    Na Praze 6 bude slavnostně odhalena deska na pomníku maršála Koněva, kde bude tento označen jako „spoluviník“ (nebo jeden z organizátorů invaze.
    Čekám, kdy odhalí jako jednoho z hlavních organizátorů VVP.
    Zase kavárna proti Zemanovi, který nepronese projev.
    Zato nám v ČT pustí projev „statečného“ prezidenta SR Kisky.
    Doufám, že stejní historici, kteří hodnotí 21.8.68 zhodnotí i 29,9. 38.
    Vůbec bych se nedivil, kdyby v pozadí Mnichova stál Sovětský Svaz.
    Už se těším na projev prezidenta Kisky k výročí Mnichova.

    To se mi líbí

  6. Slim napsal:

    Smutné dědictví roku 68 spočívá v tom, že umožnil rok 89. Zdiskreditoval pokusy o třetí cestu a usnadnil exotům jako Klaus a Ježek zavádění „kapitalismu bez přívlastků“.

    To se mi líbí

  7. st.hroch napsal:

    Připojuju se ke chvále autora příspěvku – taky bych to líp nenapsal. Nemíním komentovat to, co se nás řítí z hromadných sračkometů – snad jen to, že jsem jako fyzickej pamětník žasnul nad bláboly hromadně sdělovacích pamětníků – někteří z nás asi byli jindy a jinde… To si spíš cením vcelku vyváženýho pohledu takovýho Fjodora Lukjanova, člověka narozenýho v SSSR rok před událostmi (zájemci najdou na Outsidermedia). Spíš jsem sledoval v Rusku diskuse kolem jinýho výročí – 25 let od tzv. „pokusu o puč“ – hodně málo pochvalná role strejdy Gorbyho, ale i dalších některejch odpo-soudruhů. Inu, historie …

    To se mi líbí

  8. jaa napsal:

    Jen tak – ze zvědavosti jsem koukla k Vlkovi a musím přiznat – že uff. Xaver postavil svůj článek na mottu – kterým byla polepena půlka |Brna “ Lenine probuď se Brežněv se zbláznil“. Hmm
    I když chápu že člověk narodivší se až 4 měsíce po srpnu nemůže pamatovat reálie. Ale neměl by se do toho plést. ono totiž to heslo okolo kterého vše rozvíjí – mělo utajené pokračování – „Lenine nebuď se zbláznil by ses taky“. Proč to omezení? A tak je to asi s většinou ? pamětníků?

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      No právě, nejvíce kecají nepamětníci

      To se mi líbí

      • vera napsal:

        Nepamětníci kecaj, a pamětníci jim podstrojujou, a mrtvých přibývá…však jenom v Liberci Přemysl Sobotka přihodil pár kousků. To půjde brzo do tisíců, moc hctějí srovnat skóre…

        To se mi líbí

  9. Bavor V. napsal:

    Bohudík OT (mohlo nás to potkat také):
    http://caldronpool.com/healthline-says-using-the-medical-term-vagina-is-not-gender-inclusive-language-uses-front-hole-instead/
    Healthline říká, že používání zdravotního výrazu „vagina“ není jazyk založený na pohlaví, místo toho používá „přední díru“.

    To se mi líbí

    • st.hroch napsal:

      Tak to je pecka hodná transgenderů a jinech …-rastů…!

      To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Je to celkom na hlavu, lebo tí, čo to navrhli, majú z anatómie totálny hokej. Jednak „predná“ diera je urethra, teda vyústenie močovej rúry. Tá ich protéza je v strede. A jednak vôbec nejde o samotnú dieru.
      Ale nech som demokrat – transgenderi si svoje diery môžu nazývať, ako chcú. Normálne ženy majú poctivé prirodzené vagíny.

      To se mi líbí

  10. Slim napsal:

    V zajímavém přetištěném článku mě zaujal název Bezpráví. Je to moje oblíbené místo (byl jsem poblíž dvakrát na „pionýráku“). Orlice tam kouzelně meandruje širokou loukou sevřenou z obou stran kopci.

    Až pojdete někdy vlakem do Ostravy, nebo třeba do Tater, začněte se v Brandýse n. O. dívat z okna, je to kus překrásné české krajiny.

    Ostatně hned za Brandýsem vpravo je vidět (aspoň pokud nejsou olistěné stromy) u cesty pomník J. A. Komenského
    http://www.hrady.cz/?OID=10340

    To se mi líbí

  11. jaa napsal:

    Tak s tím souhlasím

    souboj dvou skupin komunistů byl pro většinu obyvatel nezajímavý.

    Zemědělci se starali o sklizeň, aby bylo co do huby, fabriky a dělníci taky makali – neměli choroša – aby měli na živobytí.Taky nebylo tolik absolventů sociálních studií ani tuším – aktivisti , patrně tehdy to slovo a funkci ještě nevymysleli. -. .
    My jsme trnuli, jestli nás pustí na vysněný vandr po Itálii. Odjížděli jsme 3,9, a ještě v Břeclavi na přechodu jsem nevěděli, jestli ten plný vlak odjede. I když cel a pas kontrol doprovázeli plně ozbrojení rusové. Pustili – ale věřili jsme tomu, až když se vlak stáčel za mostem k Vídni. Pak jsme 3 týdny vandrovali a představte si že se celá 40tka, lidí vrátila domů. Proč – no byli jsme tu doma –
    A mám takový dojem, že právě fakt, že jsme se všichni vrátili, neměli jsme potom žádné problémy s výjezdní doložkou – kamkoliv . Sice jsme devizák nikdy nedostali – když jsme zaplatili zájezd v cestovce / na rozdíl od chudáků umělců a jiných/ – neměli jsme problém.

    To se mi líbí

  12. Antimon napsal:

    Pěkný článek. Díky.

    To se mi líbí

  13. Bavor V. napsal:

    Případně jsme mohli dopadnout takto: Protestující strhli sochu „Mlčícího Sama“ z doby Konfederace

    To se mi líbí

  14. Slim napsal:

    PS. Až teď jsem si všiml (via brtník) Tarasových poznámek o roku 68 (Tančilo jedno léto)

    Napsal to pěkně, Taras na terase, způsob jak do toho zapletl svou tchýni je mistrovský. Následná diskuse u Janiky je kapánek nepřehledná a námitky, co jsem stačil učíst za moc nestojí.

    A napsal tam taky to, co v páně Jírovcově článku zde chybí. (Jeho retrospektiva se mi zdá poněkud studená, a rádoby nad věcí. Což jsme tehdy nebyli. [Řečeno s polním kurátem Katzem: Kořalka .. musí být původní a ne vyráběná ve fabrice STUDENOU CESTOU od židů.] )

    Dovolím si ho citovat:

    Tyhle poměry chtělo reformní křídlo KSČ v roce 1968 změnit, chtělo dát lidem víc svobody, zlepšit životní úroveň a omezit tupou a trapnou propagandu. A strhlo sebou většinu lidí v zemi. Ovzduší nadšení a podpory komunistickému režimu v průběhu Pražského jara bylo spontánní, bylo to období, kdy lidé, neohrožováni existenčně výdobytky kapitalismu, upřímně věřili v možnost lepšího života. Tyhle naděje skončily pod pásy tanků.

    Zpochybňovat význam Pražského jara a zlehčovat zločiny komunismu, včetně jejich oslabené formy za normalizace, je nepěkné. Použil jsem to nejmírnější slovo, jaké jsem mohl.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.