Němečtí učitelé na Chomutovsku – podzim 1938


Na sjezdu německé NSDAP v Norimberku přednesl 12.září 1938 A.Hitler ostře protičeskoslovenský projev, který se stal signálem k tomu, aby henleinovci zahájili v noci z 12. na 13.září v pohraničí ozbrojený puč, podporovaný z Německa oddíly Freikorpsu. 15. září 1938 vystoupil Konrád Henlein s heslem „Heim ins Reich“ již zcela veřejně. Po vyhlášení stanného práva v pohraničních okresech byl puč velmi rychle potlačen a řada nejaktivnějších stoupenců SdP uprchnula do Německa, někteří byli zatčeni.

Za této situace pochopitelně československý stát věnoval zvýšenou pozornost státním zaměstnancům německé národnosti a snažil se nějakým způsobem si zajistit a potvrdit jejich loajalitu. 17. září 1938 přišel na okresní školní výbory oběžník, určený pro národní školy s německým vyučovacím jazykem. Podle tohoto oběžníku měli všichni učitelé německé národnosti podepsat dotazník, ve kterém odmítali Henleinovo vystoupení z 15. září a vyjadřovali věrnost republice. Text tohoto dotazníku pro školy se nedochoval, byl však pravděpodobně shodný, nebo alespoň velmi podobný dotazníku, který na Okresní úřad v Chomutově přišel o několik dní později a byl určen pro duchovní všech církví, které na okresu působily. (Mimochodem, tento dotazník podepsali všichni duchovní až na tehdejšího chomutovského rabína Krakauera, který byl v těch dnech v Praze, na kaplana z Křímova, který byl nepřítomen a na faráře z Všestud, který dotazník neodevzdal – důvod není uveden).  Podstatná část dotazníku obsahovala tento text:

„Já níže podepsaný, jako občan Československé republiky německé národnosti, u vědomí si svých povinností o d m í t á m  se vším důrazem velezrádnou proklamaci Konráda Henleina, jíž vypověděl věrnost Československé republice a žádal přivtělení území, obývaného obyvatelstvem německé národnosti, k říši německé. Stejně o d m í t á m  v tom smyslu učiněné prohlášení bývalé sudetoněmecké strany.“ 

(SdP byla v důsledku svého postoje k Československu 16. září rozpuštěna.)

Dotazník pro německé národní školy se týkal celkem 347 pedagogických pracovníků na tehdejším okrese Chomutov. Měl být podepsán a urychleně odeslán zpět do Prahy. Okresní školský výbor v Chomutově podepsané dotazníky do Prahy odeslal 20. září. Jak vyplývá z dochovaného přehledu o výsledcích této akce, 32 osob dotazník buď odmítlo podepsat /dva byli v té době zatčeni – předpokládám, že pro svoji účast na nepokojích/, nebo nebyli přítomni. Těchto nepřítomných bylo 18, v přehledu je buď přímo napsáno, že uprchnuli do Německa, nebo se tato skutečnost potvrdila pozdějším šetřením. (K těmto nepřítomným nepočítám čtyři učitele, kteří v té době vykonávali vojenskou službu.) Další dva neodevzdali dotazník, protože byli v té době nemocni.  U dvanácti osob je v přehledu původně napsáno, že dotazník neodevzdali, tento záznam je však později přeškrtnut. Je jistě možné spekulovat o tom, že dotazník odevzdali dodatečně po zjištění, že henleinovský puč skutečně neuspěl, neexistují však žádné důkazy, které by tuto spekulaci potvrdily, nebo vyvrátily. Celkem téměř deset procent učitelů tedy různým způsobem zveřejnilo fakt, že nechtějí být věrni republice.

Útěky do Německa nejvíce postihly obecnou školu v Hoře Svatého Šebestiána, kde i s rodinami utekli čtyři učitelé z šesti. Lze předpokládat, že v tom hrál roli i fakt, že 15. září večer byl v obci zastřelen neznámým ordnerem štábní strážmistr A. Heřmánek a zraněni jeden vojín SOS a jeden zaměstnanec expozitury státní policie. Viník této vraždy uprchl přes nedaleké hranice do Německa, dalo se však očekávat pátrání po jeho totožnosti a případných spoluvinících.

U některých z těchto učitelů nebylo jejich chování žádným překvapením. Mezi uprchlými byli např. učitelé Kny z Místa a Kühn z Reizenheimu, na které byly již v květnu či červnu 1938 stížnosti, že jsou v obci největšími propagátory SdP a že ve stejném duchu působí i ve škole, kde např. učí děti hajlovat. Podobné stížnosti se objevovaly i na celou řadu dalších učitelů, kteří však zmíněný dotazník zřejmě nakonec podepsali: na dalšího učitele z Místa Arnošta Markela, na Eduarda Kommu z Kralup (tehdy Německých Kralup), na Künzla z Načetína či odborné učitele Altrichtera a Janku. Stížnosti byly i na školského inspektora Fritsche.

Význam učitelů pro ovlivňování názorů především dětí, ale i dospělých si SdP uvědomovala velmi dobře. V dubnu 1938 se například v Chomutově konala schůze, jejímž cílem bylo právě získání učitelů pro SdP. V květnu 1938 se např. rozběhla akce, při které byli němečtí rodiče, jejichž dítě nechodilo do německé školy či školky, nuceni značně nevybíravým způsobem, aby dítě přehlásili. Zprávy o tom přišly např. z Volyně, Výsluní, Vilémova, Račetic, Hory Svatého Šebestiána a Nezabylic.

Soustředěné působení na německé učitele a jejich prostřednictvím na mládež padlo na úrodnou půdu. Svědčí o tom i průběh demonstrací a nepokojů v Chomutově v září 1938, kdy se studenti německého gymnázia nejprve odmítli účastnit rozhlasem vysílané tryzny za TGM ve výroční den jeho úmrtí 14. září (účastnilo se pouze 27 z tří set studentů). Následujícího dne odešli gymnazisté, stejně jako studenti chomutovské průmyslovky, dopoledne z vyučování a odešli k učitelskému ústavu, kde vyzvali tamní studenty, aby se k jejich průvodu připojili. Policie však upozornila telefonicky ředitele učitelského ústavu, že pokud se studenti nerozejdou, bude nucena je rozehnat. Na žádost ředitele ústavu tedy průvod studentů od školy odešel, ovšem nerozešel se, ale za zpěvu protičeskoslovenských písní a provolávání hesel studenti odešli na hřiště, kde se účastnili velké demonstrace, organizované SdP. Na ní vystoupil s nacionalistickým proslovem starosta města, později přijel ještě poslanec Němec. Demonstrace na hřišti byla ukončena až vyhlášením stanného práva ve městě…

Článek byl zpracován na základě archivních materiálů SOKA Kadaň, konkrétně fondu prvorepublikového OÚ Chomutov, kart. 2-3

Situace na jednotlivých školách

 

obec škola Celkem učitelů Nepodepsal poznámka
Albrechtice obecná 4 0  
Bernov obecná 1 0  
Bílence obecná 3 0  
Blatno obecná 5 1 Marie Bartl odepřela podepsat
Boleboř obecná 4 1 Erwin Liebscher voj.služba
Březenec obecná 3 1 Albrecht Mann 19. 9. odešel neznámo kam
Březno obecná 8 1 Irene Schmidt odepřela podepsat
Černovice obecná 3 0  
Č.Hrádek obecná 2 0  
Domina obecná 2 0  
Dřínov obecná 6 1 Josef Jobst odmítl podepsat
Droužkovice obecná 4 0  
Ervěnice obecná 8 1+2 H.Schatzlová nemocná, Marie Rott a Justin Taut neznámý pobyt  */
Gabr.Huť obecná 1 1 Jiří Bäuml nepředložil
Gersdorf obecná 1 0  
Holešice obecná 2 0  
Hora Sv.Šeb. obecná 6 4 Marketa Böhm, Christina Hegen, Oskar Enz, Hildegarda Merker opustili službu
Hrušovany obecná 2 0  
Chomutov

 

1.obec.chlapecká 7 0  
2.obec.chlapecká 6 0  
3.obec.chlapecká 5 0  
1.obec.dívčí 6 0  
2.obec.dívčí 7 0  
1.obecná 10 3 Mathilda Benesch zatčena, Walter Herles a Walter Schaffer nepředložili
2.obecná 10 0  
Jirkov obecná chlapecká 9 1 Vojtěch Folda zatčen
obecná dívčí 10 0  
Kalek obecná 3 1 Albrecht Vogl odešel neznámo kam
Kienhaid obecná 1 1 Albrecht Neubert nepředložil
Krbice obecná 4 0  
Křímov obecná 4 0  
Kundratice obecná 13 1 Emil Stich vojenská služba
Malé Březno obecná 2 0  
Menhartice obecná 1 0  
Místo obecná 3 1 Josef Kny pobyt neznám
Načetín obecná 4 0  
Něm.Kralupy obecná 4 1 Gertruda Wagner nepředložila
Nová Ves obecná 9 3 Alfred Klier, Marie Bloslová-Klierová, Irma Holleyová opustili službu
Nové Sedlo obecná 4 0  
Okořín obecná 2 0  
Otvice obecná 4 2 Alois Neubert a Otakar Köhler nepředložili **/
Přečaply obecná 3 1 Karel Jindřich Hohnel pobyt neznám
Račice obecná 3 0  
Reitzenhain obecná 1 1 Rudolf Kühn uprchnul do Německa
Spořice obecná 8 0  
Stolzenhain obecná 1 1 Valerie Wünsch nepředložila
Stranná obecná 1 1 Pavel Hofer pomatení smyslů, v ošetřování
Stráž obecná 1 0  
Strupčice obecná 5 0  
Suniperk obecná 8 0  
Sušany obecná 1 0  
Škrle obecná 2 0  
Údlice obecná 7 0  
Ulmbach obecná 1 1 Otto Höfer utekl do Německa
Vrskmaň obecná 2 0  
Všestudy obecná 3 0  
Vysoká obecná 2 1 Josef Haas vojenská služba
Zásada obecná 5 1 Ferdinand Stark uprchnul
Ervěnice měšťanka 10 1 Ernst Merker vojenská služba
Chomutov 1.chlap.měšťanka 15 1 Ferdinand Ehrig neředložil
2.chlap.měšťanka 8 0  
dívčí měšťanka 17 0  
měšťanka 11 0  
Jirkov chlap.měšťanka 10 2 Alois Hennrich,Josef Trapschuh neznámý pobyt
dívčí měšťanka 7 0  
Chomutov pomocná 5 0  
soukr.dív.církevní 17 0  

 

u 12 učitelů bylo původně poznamenáno, že nepředložili, později škrtnuto.

Součet: 32 nepředložilo, z toho 18 buď neznámý pobyt, nebo známo, že utekli do Německa

*/ dalším šetřením zjištěno, že Rott, Schatz a Taut s rodinou uprchli do Německa -poslední pobyt zde z. 17.9.

**/ podle dalšího šetření údajně oba nemocní

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

29 reakcí na Němečtí učitelé na Chomutovsku – podzim 1938

  1. K-k. napsal:

    A ještě dodatek: Dost dlouho se mi nechtělo ve víkendových článečcích načít téma česko-německých vztahů. Myslela jsem si, že už to usnulo a že teď je potřeba čas a klid, aby se to zahojilo. Německá paní kancléřka mne ale dost rázně vyvedla z omylu. Politologové jsou sice toho názoru, že to z její strany byl jen kalkul k získání voličů z řad sudetských Němců. Je to možné, ale mně je jedno, jestli tím vyjádřila své přesvědčení, nebo lovila voliče. Podstatné je, že byla bez zábran ochotna tohle téma použít a že byla evidentně přesvědčena o dostatku lidí, kteří na to budou slyšet.
    A možná vás bude zajímat, proč jsem se kdysi tomuhle tématu začala věnovat. Ono to vzniklo na základě žádosti vyšetřovačky v Ústí, někdy krátce po Listopadu, když různí „lickoprávníci“ začali hlásat, jací byli Češi prevíti, ubližovali hodným Němcům a chtěli po policajtech, aby to vyšetřovali. (Policajti byli neskutečně naštvaní, s čím je to otravujou! Vrčeli, že mají starostí až nad hlavu s aktuální kriminalitou a ještě je nutějí hrát si na historiky.) Takže poldové telefonovali po archivech, jestli archiváři vědí, že se někde něco semlelo a ať jim aspoň stručně napíšou co a kde. (Ono totiž to první oznámení na policii bylo, aby vyšetřili „úmrtí čtvrt milionu sudetských Němců“ – podepsalo to pár mudrců-odborníků přes fšecko, pamatuju si, že mezi nimi byl Ludvík Vaculík. Nějaké upřesnění kdy a kde byl ten čtvrtmilion zamordován, to se nekonalo, bylo to jen takhle obecně. Po čase mi poldové říkali, že se podařilo mudrce přesvědčit, že se vyšetří jen pár případů, ke kterým jsou podklady a ne celý čtvrtmilion. U nás v kraji se vyšetřovala ta celkem známá střílečka v Postoloprtech – a moc se toho nevyšetřilo, pamětníci už byli mrtví.) No a tak jsem pro potřeby tohohle vyšetřování zpracovávala nějaké podklady, týkající se našeho okresu – jenže všechno to bylo z kategorie „snad-možná-prý“. Ani v materiálech landsmanšaftu nesouhlasily počty, jména a data mrtvých, či údajně mrtvých – nedovedu si představit, jak by se na základě toho, co bylo k dispozici, dala sestavit třeba obžaloba.
    A tak to zůstalo v oné beztvaré podobě „snad-možná-prý“ a když se to někomu zrovna hodí, tak to vytáhne a začne s tímhle klackem znovu mávat…

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      S tím odsunem/vyhnáním (to je jedno, jen slovíčkaření) je to tak.
      Jedni tvrdí, že to bylo nepřijatelné uplatnění principu kolektivní viny.
      Já si spíš myslím, že to bylo uplatnění kolektivní amnestie. Protože kdyby byly uplatněny československé zákony, pak by muselo být za zradu popraveno nejméně několik desítek tisíc (možná spíš set tisíc) mužů, sloužících v jednotkách wehrmachtu, o SS dalších hrdinských oddílech ani nemluvě. Desítky tisíc dalších by musely být na dlouhá léta uvězněny. Ženy a děti těchto po právu potrestaných osob by živořily bez svých živitelů. A v případě popravených nebo uvězněných žen by jejich děti většinou skončily v nějakých ústavech.
      Celkem vzato velmi depresivní scénář. Odsun byl proto výrazem humanity a milosrdenství československé strany a odsunutí bývalí občané ČSR by za něj měli být vděčni.
      Když to tak dnes sleduji, sám sebe se ptám, zda by ty popravy atd. bývaly nebyly lepším řešením…. ?

      Liked by 1 osoba

      • strejda napsal:

        Stalo se, co se stát nemělo.
        Ale co se stát nemělo? Jako základ je možno považovat zahájení Velké války Rakousko-uherským mocnářstvím. Pak to již šlo samospádem. Jít do prohrané války je sebevražda a to se císaři pánu povedlo.
        Tím se pomalý, pomaličký, vývoj urychlil. Monarchie se rozpadla a Evropa se změnila. Ještě se to dalo zastavit, ale v Evropě moc vůle nebylo. Pomsta na Němcích a snaha je nasměrovat na východ vykonalo své. Když se Velká válka změnila na II. světovou přišel zlomový moment. Vývoj běžel svým tempem a výsledek známe.
        Dopředu toho odhadneme málo, zpětně ale již můžeme soudit. Střední Evropa si zajistila mír pro dvě generace a jak píše Hudec, není od věci soudit, že poválečná spravedlnost mohla přinést ještě těžší problémy mezi Němci a Čechy. Ale to je kdyby.
        Snad by Češi mohli být v budoucnu vstřícní k německým přesídlencům do Čech až budou utíkat za tradičním životním stylem svého mládí. Ovšem po splnění podmínky naučení se českého jazyka.
        Ono to zní jako hloupý vtip. Ale vtip to není a jestli je to hloupé, poznají ti mladší z nás.

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Před dvaceti lety absurdní vtip mimo jakýkoliv kontakt s realitou. Dnes jeden z možných scénářů, navíc stále pravděpodobnější.
          Hudcův postulát (odněkud opsaný): Důležitý není aktuální stav, ale trend vývoje.

          To se mi líbí

          • brtník z brlohu napsal:

            Tragedie je v tom že většina extrapoluje aktuální stav – ve smyslu jeho „zdokonalování“ – ale vůči trendu vývoje jsou slepí.
            Plyne to z neschopnosti brát skutečnost jako systém jevů, kde se jednotlivé prvky navzájem ovlivňují a vyhmátnout to podstatné co má vliv na změny celého systému.

            O podstatu Česko Německých vztahů se letitě dost zajímám, tragedie je že se všechno znova vytahuje jako klacek v politice, dost mne z toho mrazí – ochotných zblblých juvenilů, debilů a psychopatů kteří na to skočí se bohužel najde kdykoliv a kdekoliv dost, stačí se podívat do Pobaltí, na Ukrajinu, a když se do toho ještě zamíchají náboženští fanatici….

            To se mi líbí

            • K-k. napsal:

              Máte pravdu do posledního písmene! Když jsem po Listopadu začala číst historickou či historizující produkci autorů z disentu, tak jsem se občas chytala za hlavu a nevěřila jsem vlastním očím. Jan Mlynárik (Danubius) je asi nejznámější, ale on i takový Petr Pithart a jiní podobní, to je něco! A omluva božstva jménem Havel tomu dala korunu… A tak se to pořád mele kolem dokola, mláďata už dobře vědí, co si mají myslet – no, ještě že už jsem stará. 😦

              To se mi líbí

              • brtník z brlohu napsal:

                Hovada a oběti byly na obou stranách – ale rošťouráváním se to nevyřeší – odstrašujícím příkladem je Jugoslávie – vyvoláváním těchto duchů vytvoří jen nové křivdy a spoustu utrpení. Ale to se už jenom opakuju.

                A — zdravím Tarase, u něho se nedá tak na něj reaguju alespoň tady – to co vzpomenul se týká kvality života a stáří pokud je ještě s nemocí ji nezadržitelně snižuje. Irituje mne když čtu a poslouchám všechny ty úvahy že se do důchodu chodí brzo, že se dožití prodlužuje – ale za jakou cenu?? U Valenčíka jsem si dovolil na jeho teorie zareagovat s tím že by tu kvalitu měl taky brát v potaz a dal mu tip na literaturu – Haškovcovou – Fenomen stáří, ruče to smáznul 🙂
                Pan domácí doufám promine.

                To se mi líbí

      • hans napsal:

        …nepřijatelné uplatnění principu kolektivní viny.
        Já si spíš myslím, že to bylo uplatnění kolektivní amnestie. Protože kdyby byly uplatněny československé zákony, pak by muselo být za zradu popraveno…

        Stejnou myšlenku vyjádřili ruští historikové a komentátoři ohledně odsunů krymských Tatarů, Čečenců a dalších národů do střední Asie: Podle nich, kdyby se vůči nim postupovallo spravedlivě a ti co sloužili Němcům byli v souladu s předválečným právem popraveni nebo na dlouhá léta uvězněni, tak z mužské části národa nic nezbude. Doslova. Ale Stalin a spol. byli dobráci od přírody a nechtěli spáchat genocidu, tak se vykašlali na zákony a zachovali se velmi mírně a humánně…

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          Hansi, nebudu se vyjadřovat k Tatarům a Stalinovi – ale situace kolem zdejších Němců prostě neměla dobré řešení. Šlo o to, zvolit v té situaci nějaké pokud možno nejméně špatné řešení. A to odsuny byly. (Mluvím obecně o odsunech, ne o prasárnách, které se při nich dály.) Jistě, bylo to velmi tvrdé, ale bohužel to bylo nutné… Sudetští Němci byly ve své většině velmi ochotnými stoupenci nacismu a jen málo z nich během války z toho opojení vystříslivělo – k tomu mám doklady.

          To se mi líbí

          • brtník z brlohu napsal:

            Ke stejnému názoru jsem došel i já, tzv říšští Němci nebyli tací fanatici jako sudetští.

            To se mi líbí

            • K-k. napsal:

              Znám příběh o tom, jak v noci na 15.března 1939 (to bylo v Sudetech datum jednoho z pogromů na Čechy) hnali němečtí obyvatelé jedné vsi své české sousedy – celé rodiny i s dětmi – za deště přes pole k protektorátní hranici. Ostraha hranice byla v rukách říšských Němců a ti ty vyhnance vzali pod ochranu, pustili je pod střechu, do tepla a nechali je tam počkat do rána, do světla… Podrobnosti už se nepamatuju, musela bych si to znova najít ve svých výpiscích. Hodně sudetských Němců sloužilo v Protektorátě u gestapa…

              To se mi líbí

          • hans napsal:

            Jak neměla dobré řešení? Dobré řešení bylo nalezeno: vypakovat je „domů do Říše“. Ostatně dobrá polovina, v některých okresech možná i více, jich odešla už před odsunem. Realisté.

            A ohledně „nakaženosti nacismem“ a fanatičnosti – co jsem pochytil z knih, tak Sudeťáci v tomhle byli skutečně mnohem horší než říšští Němci. Hodně fanatičtí, v těsném závěsu za Sudeťáky, byli i Rakušané.

            To se mi líbí

        • vonrammstein napsal:

          Jo, hlavně v Náhorním Karabachu.

          To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Zní to absurdně, ale já mohu být Angele Šílené vděčný za její debilní výrok. Protože mi pomohla přesvědčit paní Katy, aby články zveřejnila. Vím od ní, že má dost i takových, které jsou trochu na odhadech a těžko by je obhajovala. Tam jsme se shodli, že se ponechají „blahé paměti a zapomnění“. Jinak doba nazrála k tomu, že je třeba stále připomínat to, co mělo být zasunuto v minulosti. Protože Kalouskové a Herrmanové neustále vychovávají své nástupce.

      To se mi líbí

  2. Bratr Čuník napsal:

    Tak pí Merkel vzpomněla v tom projevu jistou příčinu toho odsunu, ale přeloženo z politicky korektní řeči řekla asi toto: Sice jsme vás chtěli částečně poněmčit, částečně vyhubit a práce schopný zbytek nahnat na Sibiř, ale to, že jste nás odsunuli domů do říše (Heim ins Reich), je zločin největší.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Bratře Čuníku, ten projev Merkelové, to byla ukázka nelogičnosti.
      Možná vás bude zajímat, že když se po Listopadu všechno uvolnilo, tak sem začaly jezdit zájezdy, organizované landsmanšaftem. (Ti „naši“ mají jako Patenstadt bavorský Weissenburg.) V čele jejich sdružení tehdy byl velmi rozumný pán, vycházeli jsme s ním naprosto bez problémů a vycházeli jsme mu vstříc, jak to šlo. On sám ale říkal, že rozumných je jich v jeho sdružení asi třetina. To druhé křídlo bylo seskupené kolem vydavatelky jejich měsíčníku Kaadner Heimatbrief a to tedy bylo něco. Časopis byl plný výlevů o milované Heimat a krásném mládí v Kadani – ovšem dotyčná dáma se dala slyšet, že dokud budou v Kadani Češi, tak sem nepojede. Časopis sám byl zajímavý, paní měla zřejmě dost rozsáhlý archiv fotografií, pohlednic i vzpomínek. Měli jsme zájem dostávat ho do archivu, opravdu se tam dalo ledacos najít (pochopitelně včetně hojných výkřiků o české soldatesce, krvavých obětech z řad Němců – tyhle oběti, to byla kapitola sama pro sebe – a jiných podobných) Jenže paní vydavatelka odmítla svůj list dávat do – něčeho tak odporného, jako je český archiv. Nakonec jsme ten časopis získávali, i když s určitým zpožděním, od lidí z kandsmanšatu -ale museli jsme slíbit, že nikde neřekneme, od koho – protože by pak paní vydavatelka odmítla časopis prodávat i jim!
      No a třetí do party byl rakouský lansmanšaft. Ti se tu tak často neobjevovali, ale kdykoliv se objevili, bylo to spojené s njakou provokací…

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Nejsou to jen Vaše zkušenosti. Já bych to nazval eroze. Postupné nahlodávání myšlení skrývající se za bezbřehou manipulací s fakty.
        I to dělení na části má svoji logiku. Třetina tvrdá, třetina indiferentní a třetina normální, vstřícná. Jen bych zcela nematematicky (myslím na maturity) napsal o první a třetí třetině menší a o té druhé větší.

        To se mi líbí

      • anonymní napsal:

        Sice nejsme bez viny, ale 360.000 tisíc zabitých občanů Československa v důsledku německého práva na sebeurčení a německý životní prostor nevyváží bůhvíkolik internačních táborů Hanke. Protože Hanke byla následná reakce. Ještě musím připomenout, že lidé internovaní a zabíjení v Ostravě, byli členové SA a SS. Takže skuteční nacisté, tedy ti, kterými nás krmí současný mainstream jako pachateli německých zločinů. Přitom příslušníci NSDAP byli v jednotkách podílejících se na vyhlazení nejen Lidic a Ležáků byli v menšině, většina byli Němci bez stranické příslušnosti.
        A kat byl Němec, taky bývalý SS.
        http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/internacni-tabor-hanke/
        A ještě zbývá dodat, že jediné nevinné oběti grázlů, kteří řídili tábor Hanke, byli převážně Češi.

        To se mi líbí

      • Bratr Čuník napsal:

        U nás v archivu zkoušeli jinou taktiku. Počátkem 90. let asi po 2 či 3 roky jsme dostávali zdarma tlustou a luxusně vytištěnou sudetoněmeckou ročenku. Snad se snažili navázat kontakt, ale jsme ve vnitrozemí, Němců tu bylo pramálo. Však i německou radnici v okresním městě drželi v 19. století hlavně Teutoni se semitskými kořeny.

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          Okres Chomutov (bývalý, v rozměrech do r.1960) měl v r.1918 necelá 3% Čechů, v r.1921 se k československé národnosti hlásilo 8,4%. Okres Kadaň (opět v rozměrech do r.1960) měl v r. 1930 necelých 5% a horský okres Přísečnice dokonce necelá 2% – předpokládám, že to byli především financové, četníci a podobně.
          Kontakty s landsmanšaftem jsme měli dobré, dokud žil onen zmiňovaný rozumný předseda. Bohužel někdy v druhé polovině 90.let zemřel, do čela se dostali spíš lidé, koketující s myšlenkou politické kariéry a naše kontakty přešly spíš do neoficiální sféry vztahů s některými řadovýni členy jejich sdružení. „Frau Susanka“, vydavatelka onoho časopisu, pak taky zemřela a kam se poděl její archiv, to netuším, Doufám, že ho nevyhodili…

          To se mi líbí

  3. Laco G. Mlynář napsal:

    V karlovarském pohraničí (doslova 5 – 15 km od stání hranice) jsem pobyl na konci šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století cca 8 let. Byla to zajímavá zkušenost. Tehdy v pohraničních vesnicích bylo určitě 15% Němců. Nevím čím to, když se všude píše, že po roce 1946 zely vesnice v pohraničí prázdnotou. Částečně byla asi důvodem smíšená manželství, potom možná žádaná odbornost v místních fabričkách a dolech. Například údolí Merklín, Pstruží, Pernink, Potůčky, bylo jedna papírna za druhou. Hodně místních Němců bylo zaměstnáno v těžbě uranové rudy.
    Začínal jsem tam základní vojenskou službu a bylo zajímavé, jak se místní němečtí navrátilci z války na nás dívali jako na armádu (tehdy jim bylo kolem padesáti let).
    „Jak to, že nejdete na vycházce 2 vojáci stejným krokem?“, nebo „Jak to, že důstojník (absolvent) sedí s obyčejným vojákem v hospodě u jednoho stolu?“ Atd. atd.
    Ještě zajímavější to bylo, když jsem začal pracovat v místních podnicích. Kolem roku 1972, asi na základě jakési mezivládní dohody, se mohli místní Němci legálně vystěhovat do tehdejší SRN, což velká část udělala. Nicméně, někteří ze smíšených manželství zůstali. Byla to zajímavá výuka němčiny na pracovišti. Pořád si mysleli, že jsou něco víc (ostatně životní úroveň tehdy u nás a v SRN jim částečně dávala za pravdu, nebýt DDR). Taky, že šli do SRN za lepším a taky proto, že se tu necítili jako rovnocenní občané. Tedy občané, kteří mohou poroučet Čechům, tak tu rovnocennost viděli. Do DDR nešel nikdo samozřejmě.
    Zajímavé byly rozhovory s mými spolupracovníky o válce.
    „My jsme válku odnesli hůř než vy Češi, těch hochů co z naší vesnice padlo u Stalingradu.“
    Tož ptal jsem se jich a co tam dělali a bylo celkem ticho.
    Úhrnem, podle mé osobní zkušenosti, většina zůstala nacisty víc, než říšští Němci.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Žiji v pohraničí desítky let a od roku 1969 i pracuji. Setkal jsem se tak s mnoha Němci, mnoho jich mluvilo česky perfektně. Řada z nich postupně odcházela do NSR, jak se tehdy psalo, ale mnozí i zůstali. Všichni, co jsem znal, byli dobrými a spolehlivými pracovníky, většinou odbornými dělníky. Dodnes si je pamatuji a mnohé i potkávám. Naprostá většina měla sociálně demokratickou a komunistickou minulost a bylo to na nich znát.
      Prada ale je, že o traumatu odsunu jsme se nebavili, jako by to bylo tabu.
      Jakékoli paušální jednostranné hodnocení je špatné. Platí to, co jsem napsal o těch různě velkých třetinách, tedy správně o třech částech.
      Bylo by moc fajn kdyby odsun nebyl, bylo by ještě víc fajn, kdyby nezačala válka a úplně nejlepší by bylo, kdyby zůstala zachována předmnichovská Československá republika a mohla se mírově vyvíjet.
      Moc kdyby.

      To se mi líbí

      • Laco G. Mlynář napsal:

        Strejdo, já mám zase zkušenost, že oni Němci z pohraničí nejvíc nenáviděli ty, kteří byli členy KSČ. Potom až Čechy, kteří byli v KSČ. Němci, tehdejší komunisté, když přijeli do Německa (třeba na pár dní na pohřeb blízkých příbuzných), dostali nakládačku.
        Já jsem s místními Němci měl dobré vztahy, jak v práci, tak mimo (nebyl jsem v KSČ, trochu jsem žbrblal německy). Ano, většina byli dobří pracanti. Ale většina měla jedno společné, nedokázali uznat německou vinu na válce. Prý to ten blázen Hitler. A my jsme museli.
        Pokud jde o První republiku, ta se zdiskreditovala totálně Mnichovem a chováním české buržoazie před tím i potom. Nemohla být obnovena, A to i z důvodu obrovské sociální nespravedlnosti, která během První republiky panovala. Dokonce i Protektorát byl sociálně spravedlivější.

        To se mi líbí

        • Laco G. Mlynář napsal:

          Malá oprava, oni Němci z pohraničí nejvíc nenáviděli svoje Němce, kteří vstoupili do KSČ.

          To se mi líbí

        • strejda napsal:

          V případě První republiky s Vámi souhlasím, ale kolo dějin se nezastavilo a další vývoj by přinesl i posílení pozice pracujících.
          Mnichov a události po něm opravdu zcela zdiskreditovaly české elity a českou buržoasii. To se projevilo jak po válce, tak i v roce 1948. Dnes se to ale nechce přiznat. A proto kráčíme k další konfrontaci. Už ne samostatně, ale s celou Evropou.
          Bylo by to na dlouhé povídání.

          To se mi líbí

  4. Jiří Jírovec napsal:

    Myslím, že výrok Merkelové byl částečně určen pro domácí potřebu, ale v hlavní míře nepochybně šlo o předběžný úder proti Polsku, které začalo mluvit o reparacích, které nedostalo. Vyhnání má konotaci násilí, kdežto odsun organizování. Ukončení války nikdy nevyléčí všechny rány. Určité násilí nepochybně odsun doprovázelo, ale mohlo se to nechat být.

    Havel, pomatený prostředím, kde teklo semeno, chlast a peníze plnými doušky (doporučuji knihu jeho bývalé milenky Jitky Vodňanské „Voda, která hoří“), přilil do ohně svoji trochu lásky k našim milým krajanům a sousedům vůbec. Nemusel to dělat, ale považoval se za velikána světové politiky. Bylo by to jedno, kdyby na něj nenavázali Bělobrádkové, Hermanové a Fialové. Ti jsou ostudní, ne Merkelová.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.