Repatriace 1947


Vyhlazení Lidic, Den ledového čaje

Po skončení II. světové války došlo v Evropě doslova k stěhování národů – v pohybu bylo nesmírné množství lidí. Domů se snažili dostat ti, které válečné větry zavály daleko od domova: demobilizovaní vojáci, vězni koncentračních táborů, lidé, nuceně nasazení na práci, uprchlíci před frontou a mnozí další. Milionovou masu lidí v pohybu představovali i odsunovaní Němci. (Jistě nemusím připomínat, že odsuny německé menšiny neproběhly jen v Československu.) V ČSR probíhala ale ještě jedna akce: byla to repatriace Čechů, kteří před mnoha lety (někdy i desetiletími) odešli z Československa, většinou z ekonomických důvodů . Mnozí z nich na výzvy k návratu slyšeli a tak se do Československa vracela početná skupina volyňských Čechů, přicházeli lidé z Bulharska, z Rumunska, z Francie, z Polska i mnoha jiných zemí – uvádím tu jen to, co jsem našla v evidenci obyvatel města Kadaně.  Značná část reemigrantů směřovala na území bývalé župy Sudety. Příchod velkého počtu takto různorodého obyvatelstva s sebou nesl problémy občas dost nečekaného druhu.

Pro ilustraci uvádím výměnu dopisů Ministerstva školství a osvěty v Praze a Okresní školní inspekce v Chomutově z r. 1947. (Text obou dopisů je zkrácený, vypustila jsem ale výhradně technické údaje: adresy, čísla jednací, úvodní a závěrečné zdvořilostní fráze a podobně.)

Ministerstvo školství a osvěty 29.března 1947 píše:

Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v Praze X., Karlín, Na invalidovně, zaslal sem žádost Štefanie Mičulkové, přesídlenky z Maďarska, o učitelské místo v Čechách.

Jmenovaná, nar. dne 17. února 1902 je učitelkou státní obecné školy v Lotharu, okres Egerag v Maďarsku a působí ve školní službě od 1. září 1927. Dne 27. června 1946 přihlásila se k přesídlení do Československé republiky.

V žádosti uvádí, že by nejraději působila v Praze, neb okolí. Nebude-li možné, tedy v místě, kde budou usazeni horníci z Komló v Maďarsku. Tito mají býti přesídleni do Chomutova, Mostu, nebo Teplic-Šanova. Jako důvod pro vyučování dětí těchto horníků uvádí, že neovládá ještě dokonale českou řeč, podobně jako uvedené děti a proto by mezi nimi ráda působila.

Vyšetřete, kam budou přesídleni horníci z obce Komló a oznamte to Zemské školní radě v Praze, bude-li možno ve vašem obvodě jmenovanou učitelku umístiti.

(….) 

A Okresní školní inspektorát v Chomutově odpovídá 8. dubna 1947:

 (……) Ježto jmenovaná neovládá dokonale českou řeč, navrhujeme, aby na zdejší okres nebyla přidělena, poněvadž děti ve zdejším okrese nutně potřebují učitele, kteří bezvadně ovládají český jazyk. Jedině učitel, ovládající český jazyk, může ve zdejším prostředí naučit takové děti správnému českému jazyku. Poznamenáváme, že na jedné škole ve zdejším okrese mluví děti 8 řečmi.

Vzhledem k uvedeným důvodům navrhujeme, aby jmenovaná byla ustanovena v některém vnitrozemském okrese, kde není taková jazyková různorodost, jako v pohraničí.

Podle sdělení ONV v Chomutově a osídlovací komise v Chomutově nebudou horníci z obce Komló ve zdejším okrese usazeni.

(…)

 

Nevím, jak se dál vyvíjel životní příběh paní učitelky Mičulkové z maďarského Lotharu, nevím, kde se nakonec usadily rodiny horníků z Komló. Chtěla jsem jen dát trochu nahlédnout do jednoho z mnoha problémů života v těsně poválečném pohraničí.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Repatriace 1947

  1. brtník z brlohu napsal:

    K té češtině – bratranec když jako prváček začal chodit do školy – bylo to v 50tých letech měl jako spolužáky děti z německých rodin které nebyly odsunuté jelikož byli „nepostradatelní“ – pracovali na oprámu. Doma mluvily „egerlandisch“ a česky většinou neuměli skoro nic. Učitelka zase byla z vnitrozemí a i kdyby trochu mluvila německy tak by jí stejně nerozuměly. Naši jako jediná česky mluvící rodina v dědině (taky si to za války o henlajnovců „vyžrala do dna“) mluvila doma česky – inu děda byl od Domažlic – tak bratranec ovládal oba jazyky rovnocenně. Výuka probíhala tak že fungoval coby tlumočník.
    Jak by asi fungovala ta Maďarka.
    Dneska v dědině z tehdejších obyvatel skoro nikdo není – většina odešla do NSR v letech po 68 roce.

    To se mi líbí

  2. K-k. napsal:

    „Egerlandisch“ není němčina, to je prostě „egerlandisch“. Zrivna tak jazyk Krušných hor němčinu jen vzdáleně připomíná – v archivu jsme měli asi dva ročníky nějakého časopisu, někdy z 20.let, psaného tímhle nářečím a to tedy bylo něco! Jmenovalo se to „Da Ufenbonk“ – už ani nevím, co to bylo v překladu do slušné němčiny. Ono vůbec německá nářečí: chodíval k nám do archivu študovat jakýsi stařičký pan profesor z Drážďan, ten mluvil „sasky“ a jen těžko se s ním domluvila kolegyně – rodilá kadaňská Němka! A chebská němčina je z těchhle nářečí snad nejstrašnější..
    Tady je pořád hodně Volyňákú, pochopitelně i neodsunutí Němci – některým se dá na přízvuku poznat, že jejich mateřská řeč není čeština, některým ne. A v 60.letech se tu taky hodně vystěhovávalo do Německa…

    To se mi líbí

    • brtník z brlohu napsal:

      Po pravdě vzato – oni náckové vlastně spáchali zločin i na vlastních když ve svém důsledku došlo k likvidaci určité kultury, jazyka, zvyků, krojů atp – něco se sice zdokumetovalo, nejen v Německu, třeba egerlandštinou se zabývala i jedna z příbuzenstva, někde na toto téma leží i její kandidátská práce.
      Lidi kteří ji u nás dneska ovládají by se asi spočítalo na prstech.
      Osobně jsem přesvědčený že Němci nejsou jeden národ, neb rozdíly mezi nimí jsou daleko větší než mezi Čechy a Slováky , Východňáry.

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        Jo, taky mne to napadlo, že to je uměná konstrukce, Německo a němčina. Ty rozdíly jsou obrovské!
        Já se s psanou chebštinou setkala v jakémsi časopise, co vydával chebský landsmanšaft -. jmenovalo se to „Eghalande Gmoi“ (= Egerlande Gemeinde). Byl tam na pokračování i chebsko-německý slovníček.a

        Liked by 1 osoba

        • lacogroessling napsal:

          Kdysi začátkem sedmdesátých let jsem pracoval ve firmě se sídlem v karlovarském pohraničí. Když jsme vyrazili do Drážďan na výlet firemním autobusem, říkali v drážďanských obchodech „našim Němcům“:“My vám nerozumíme, mluvte radši česky.“
          Našim Němcům, to byli ti, co po roce 1968, v druhé vlně vysídlení neodešli do NSR, tentokrát dobrovolné odcházeli jiní, šli jasně za lepším.
          Každopádně mezi vysídlenými i těmi co zůstali probíhala čilá komunikace.
          Jeden „Náš Němec“ kolem roku 1975 vycestoval krátce na pohřeb svého táty do Mnichova a hned na nádraží na něj čekali ti co nedávno vysídlili a dali mu nakládačku hned na nádraží. Měli nějaké nevyřízené účty.
          Taky repatriant z Vídně ve firmě byl. Dělal úředníka, ale vyučen krejčím přes pánská saka. Perfektní němčina, perfektní čeština.
          Říkal:“Volali nás zpět domů a potom nás nepoznali.“
          Po práci šil obleky na míru pro karlovarskou a jinou tehdejší šlechtu.

          To se mi líbí

  3. Bavor V. napsal:

    Možná OT, možná také repatriace

    To se mi líbí

  4. blbíš napsal:

    jazyky … jsou jako koláče, neopakovatelný, z místa nepřenositelný, jako po tisícikrát vošahaná násada kladiva kováře, na každou denně používanou potřebu jinej nástroj, ta různorodost ta svébytnost a chytrá účelovost, jako ta nejjemněji upaličkovaná krajka z mozolovitý dlaně panímámy, která se připnutá na kroji mění ve veselou, nebo naopak moc smutnou písničku svázanou s tím krajem… jako pro princezny, kde najednou po mozolech ani vidu ani slechu … kolikrát jsem si toho všiml na svých toulkách po vlasti. A jak na jazyky jsou jak korálky na niti navlíklá řemesla, stačí přejít jednu horu a všechno je jinak, vázanej krov a ohoblovaná fošna, upečenej chleba …nic co by bylo stejný jako před tou horou. Tohle dělá dom domovem!

    P.S.
    a … a von to nějakej nevzdělanej deprivant a zrádci kolem něho ve jménu mamonu chtěj přetavit do fujtablovýho monotónního bezidentifikačního celku, plnýho nanávisti a strachu …už třeba jen pro tuhle Vaši „maličkost“, Katko, to se mnou (a doufám i s mými dětmi) nebudou mít lehký.

    To se mi líbí

    • vera napsal:

      Krásný povídání, a ano, mění se slova přes hory a doly.
      A jak potom překvapí, když se najde slovo, co zůstává i přes ty vzdálenosti stejný. Dřist, dřistat. Vážně, zrovna tohle ) Kdysi jsem myslela, že je to svéráz našeho nářečí, „po našymu“, ale ono existuje ve všech slovanských nářečích, a všude znamená průjem. Teda, dnes už jen řečový, ale původ měl v klasickém lékařském významu. Pro mě je to důkaz, že Slovani byli největší říší na světě )

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        … slova co na samým vrcholu řečí sou a k domovině se vážou sou slova maminek, kterýma konejšej, laskaj a uspávaj svý děti. Ty sou tak magický, že i dospělýho udoudaj.
        P.S.
        Byste tomu nevěřili, přátelé, ale když ta stále ještě moje žena čte nahlas třeba pohádku v rámci ČJ ve třídě největším hranařům (15-21/nástavby/ let!!!) co se až zdaj nezvladatelný, zjihnou a držej prej huby a poslouchaj jak pěny a prej ani nepípnou (a u cigánů je to na tutovku!!!). Ale prej je moc důležitý, jak se taková pohádka čte, jaká barva hlasu a jakou atmosféru kantor nahodí… fakt zajímavý postřehy se ke mně dostávaj. Mně třeba stačí pár prvních vět z jakýkokli pohádky a z toho smetí dětí kolem nás spím spolehlivě jako první.

        To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        mi rozum nebere, za co vera chytla ty mínusy?

        To se mi líbí

        • vera napsal:

          Vážně netušíte, blbíšu?
          To je přece z pohrdání a nenávisti k vlastní mateřské slovanské řeči! Dovolila jsem si nadhodit tu možnost, že by čeština mohla být součástí slovanských jazyků, a že by slovanská říše mohla mít rozměr a význam a dějiny větší než germánská !
          A to se nesmí, jakákoliv souvislost se Slovany se tvrdě trestá, viďte vy mínusovači )
          Jo, blbíšu, mně se líbí že Slovan všude bratra má, mně to přijde krásný, a hrdá jsem na důkazy východního umění. Na východní říše, které byly ve vzájemných kontaktech a měly vyspělou kulturu, architekturu, právo atd. už v době, kdy germáni ještě huhulákali v hlubokých lesích )
          Ale pro některé je to noční můra, ti by germány rádi viděli jinak. Občas nejen mínusujou, občas i v diskuzi hodí zkušební slinu, poslední jsem viděla tuším na NR.
          Dotyčný tvrdil, že Krakov a Košice, stejně jako jiná města, byla založena Němci…
          Achjo.
          Na jedno jsem ale u těch minusovačů zvědavá, protože jak oni ty germány protlačujou na východ, dřív nebo pozdějc narazí na ukrajince, co vykopali Černé moře, jak se asi o tu historii budou dělit. To by tady někdo z nich mohl naznačit, he? 🙂

          To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.