Případ nepovšimnuté knihy.


Autor: Tereza Spencerová | Publikováno: 30.1.2011 | Rubrika: U NÁS

 

Rodiče šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. Uvedl to týdeník The Prague Post s odvoláním na nové vydání knihy Bouře amerického autora Paula Polanského. Nabízíme vám text, který na toto téma vyšel už v roce 2003.

Upozornění: následující stránky se vracejí do doby před vypuknutím druhé světové války a nejsou vhodné pro ty, kteří nechtějí znát historii pracovního tábora v Letech, pro ty, kteří nechtějí vědět, jakou roli při jeho vzniku sehrál šlechtický rod Schwarzenbergů, ani pro ty, které nezajímá, jak s tím vším souvisí otec našeho exprezidenta Havla.
Historie, kterou vám chci vyprávět, se začala odvíjet 6. prosince 1939, kdy se nad schwarzenberským panstvím zcela nečekaně přehnala živelní pohroma. Nejprve se spustil déšť a po něm dva dny, které se zdály nekonečné, padaly neuvěřitelné přívaly sněhu; bylo ho tolik, že pod jeho tíhou popadalo čtyřicet procent smrků, borovic, buků, jedlí, kaštanů, javorů, jasanů, topolů, olší a bříz. Deset tisíc hektarů schwarzenberských lesů, hlavního zdroje příjmů tohoto šlechtického rodu, se během dvoudenní kalamity proměnilo v neproniknutelnou spoušť polomů.
Když konečně přestalo sněžit a kníže z věže svého zámku obhlédl panství, byl zděšen. Podle prvních skromných odhadů by s dělníky, kteří byli v okolních vesnicích k mání, náprava škody trvala patnáct až dvacet let. To by se ale pro Schwarzenbergy, kteří byli mezi tehdejšími největšími vlastníky půdy v Čechách na jedenáctém místě, fakticky rovnalo bankrotu.
Pomoc v nouzi
Kníže měl své panství rád, řádně se o ně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Co by tedy pro jeho záchranu neudělal! V září 1939 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pak Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.
Při pohledu na tu spoušť ale knížeti nezbylo než se zhluboka napít svého oblíbeného šampaňského a obrátit se na protektorátní správu znovu. Tentokrát už ale nepsal prezidentovi, namísto toho vyslal svého advokáta na 5. odbor ministerstva vnitra, by u tamního zástupce ředitele zjistil, jestli by ministerstvo nemohlo na jeho panství zřídit tábor a poslat do něj pracovní sílu, která by pomohla při likvidaci poničeného lesa.
V protektorátu v té době na základě výnosů z let 1927, 1931 a z počátku března 1939 existovalo už patnáct pracovních táborů, do kterých byli sváženi kriminálníci a osoby vyhýbající se práci. Úřady Schwarzenbergovu advokátovi vyšli vstříc, zřejmě i proto, by Němcům ukázaly, že se Češi s nepohodlnými jedinci z vlastních řad dokážou vypořádat i bez německé pomoci, a tak v létě 1940 opravdu vznikl pracovní tábor v Letech u Písku, jehož jediným cílem bylo pomoci Schwarzenbergům z nouze.
Potíže s lidmi
Jako první se v táboře objevily dvě stovky dělníků ze Slovenska, ale knížeti se příliš nezamlouvali. Pracovat uměli, to ano, ale v té době už byli občany cizího státu. Ministerstvo je nemohlo do tábora deportovat nastálo a kníže jim ke své nelibosti navíc za dřinu v lesích musel vyplácet mzdu.
Nespokojenost o něco později nastala i s první várkou 640 českých vězňů, které dodalo české ministerstvo vnitra, protože většina z nich nebyla těžké práce v lese vůbec schopna. Podle dochovaných dokumentů bylo jednomu z nich už třiasedmdesát, mnohým přes šedesát. Většinu četníci zatkli za to, že v hospodách hráli karty v pracovní době, další byli invalidé, kapsáři… Suma sumárum mezi nimi nebylo víc než třicet mužů schopných práce v lese.
Na řadu tedy přišli – po určitém váhání ze strany Schwarzenbergů – Židé. Práce bylo dost, tak byli deportováni z celého píseckého okresu. A aby se předešlo výše zmíněným potížím, dostala policie příkaze zatýkat pouze chlapce a muže ve věku od šestnácti do pětačtyřiceti let. Byli práceschopní a nemuselo se jim platit, spíš naopak – měli být jen a prostě, v souladu s přáním Němců, „upracováni“. Ostatní Židé si měli na transport do koncentračních táborů počkat doma.
Potíže s „pracovní silou“ v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě; chodíval na šampaňské do Lucerny, odkud do Let putovalo několik číšníků – stačilo, když z nepozornosti vylili skleničku. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem. V den jeho narozenin si ho v paláci Lucerna pěkně posadil na koleno a při pohledu do objektivu se zeširoka usmál…
Vyřešili to Cikáni
Ani Židé však Schwarzenbergovy lesy od polomů nezachránili – byli to vesměs intelektuálové, právníci, lékaři, v lese toho moc nezmohli, a tak se z pohledu knížecí rodiny proměnili jen v pouhé hladové krky. Zbavili se jich poměrně rychle: nákladní vozy je odvezly na nádraží a odtud už směřovali rovnou do Terezína.
Jakmile veškeré pokusy sehnat pracovní sílu mezi Čechy či Židy selhaly, obrátila se pozornost všech zúčastněných na Cikány. Po prvních pochybách o smysluplnosti takového kroku – nedůvěra v jejich pracovní schopnosti byla už tehdy přece jen příliš velká – byly ke konci roku 1942 do Let, tábora původně určeného pro 380 lidí, navezeny více než dva tisíce Cikánů, v mnoha případech celé rodiny. Z mužů se vyklubali zdatní dřevorubci, ale starci a malé děti si do tábora z velké části přijeli pro smrt, obvykle z rukou českých dozorců. Našly se mezi nimi sice výjimky, které neztratily lidskost, ale většinou nedopadly dobře. Pro nadbytečnou lásku k vězňům je udali sami jejich kolegové. Nikomu to nevadilo – v Německu už Cikány  od roku 1933 zavírali do Dachau a v masarykovském Československu, kde byl v roce 1927 vydán výnos omezující kočování pobudů, neměla většina Cikánu nárok ani na občanství.
A zbytek příběhu už je smutně známý. Část romských vězňů skončila v koncentračním táboře v Osvětimi, z Let jich na konci války vyšlo živých jen pár. Kníže Schwarzenberg, kterému Němci nakonec zabavili sídlo, ale dál mu do menšího zámečku dodávali nedostatkový benzin do jeho packardu, byl po válce oslavován za předválečné vlastenecké postoje. Havlovi měli Lucernu, Barrandov a všechno ostatní. Ačkoli se celou historií táhne výhradně česká, a ne německá niť, podle dobových emocí se vlastně ani nic moc nestalo.
Vlepená stránka
Předchozí řádky jsou velmi stručným shrnutím více než dvousetstránkové knihy Bouře, kterou u nás sepsal a vydal Američan Paul Polansky. Tento jednašedesátiletý (sic) chlapík z Idaha a bývalý juniorský mistr USA v boxu v střední váze do Čech přijel v roce 1994, původně jako genealog, aby vypátral původ jakési americké rodiny. V třeboňském archivu přitom narazil na nedotčené balíky dokumentů týkajících se pracovního tábora v Letech To téma ho chytlo.
„Přišel za mnou jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil,“ vzpomíná Fedor Gál, majitel vydavatelství G plus G. „Ohromilo mě to a dlouho jsem nad tím textem váhal. Dával jsem ho číst svým přátelům, aby mi poradili, jestli to mám vydat. Většina z nich byla na rozpacích.“ Jejich pocity nejspíš nejlépe vystihl slovenský profesor Peter Zajac, který na zadní obálce knihy napsal, že „Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět.“

Paul Polansky sbíral materiály ke knize pět let a pomáhala mu v tom mimo jiné i Romka, jejíž matka protrpěla pobyt v Letech na vlastní kůži. „Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů,“ konstatuje Fedor Gál. „Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji.“
Mlčeti zlato
Krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel Schwarzenberg, potomek hlavních „hrdinů“ knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla. O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberg Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech. „Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jediný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní, ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám. Máme zřejmě ve zvyku problémy řešit tak, že je zameteme pod koberec,“ říká Fedor Gál.
Krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad Bouře zničila. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel. Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor.
To nemůže být konec
Možná někoho napadne, proč o této nepovšimnuté knize píšu až teď, kdy je například Václav Havel už jen soukromou osobou, a nikoli mnohými zbožňovaný prezident. Je to prosté: dřív se mi ta kniha do ruky nedostala a o faktech v ní uvedených jsem neměla ani potuchy. A ani teď nechci Václava Havla nebo Karla Schwarzenberga nijak skandalizovat. Za své rodiče přece nikdo nemůže a na to, abych z odstupu času hodnotila, jak se kdysi zachovali jejich předci, si netroufám. Kdo ví, jak bych se v takové vypjaté době zachovala já ?

Jen se mi vtírá na mysl pár otázek, a to pěkně neodbytných. Třeba tahle: Když se Václav Havel jako prezident uměl za celý národ omluvit Němcům za odsun – což podlé mého učinil vcelku správně –, proč v sobě nenašel sílu a neutrousil také pár slov o „barrandovských“ Židech a neudělal to jen za svou rodinu? Bylo by to přinejmenším gesto moudrého muže, za kterého se tak rád vydává. Bez této omluvy vypadá jeho postoj vůči odsunu jen jako velmi pokrytecká snaha udělat ze sebe apoštola pravdy a někomu se tím zalíbit.
A zajímalo by mě také, proč si té knihy tak ostentativně nikdo nevšiml. My, Češi, se rádi stavíme do pozice nevinných a bezmocných obětí, nejprve nacismu, pak komunismu, ale Bouře otevřeně vypovídá o našem, českém, nenacistickém a nekomunistickém, čistě lidském podílu na tom všem.

Rádi vykreslujeme masarykovské Československo jako oázu demokracie, ale přitom jsme – v rámci udržení tohoto ideálu – nuceni důsledně zamlčovat jeho stinné stránky. Byl to snad ten důvod, proč o knihu nikdo neměl zájem? Je snad tohle důvod, proč první tři oslovení překladatelé odmítli Polanského text převést z angličtiny do češtiny? Nebo vadilo, že nám do minulosti vrtal nějaký cizák? Nebo si snad někdo nepřál, aby se o této knize vůbec vědělo?
Odpovědi na tyto otázky neznám a nejspíš se jich asi nikdy ani nedopátrám, protože si je každý z nás nese sám v sobě. Vím ale, že čím déle si budeme sami před sebou zastírat své dějiny, tím déle nám bude trvat, než pochopíme, kdo vlastně jsme, než poznáme svou národní identitu.
„Říkal jsem Polanskému, že po přečtení jeho knihy mám dojem, že nemá Čechy rád. On se jen usmál a řekl, že je to právě naopak,“ vzpomíná Fedor Gál. Tomu rozumím.
Tereza Spencerová, Mladý svět č.12/2003

PS.
Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně : „Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí.“

Poslal E.B.

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na Případ nepovšimnuté knihy.

  1. oh napsal:

    Jistý problém vidím i v tom, že Polanského výtvor není určen ani pro ty, kdo historii tábora v Letech znát chtějí.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Polansky se rozhodně moc nevyznamenal. A pro zájemce mohu dodat ještě jinou knihu. Také o Letech. Mám ji od paní Katy a rozhodně nevypadá příliš objektivně.

      To se mi líbí

  2. bob napsal:

    Děti za své rodiče nemůžou. Dokonce ani Miroslav Grebeníček….
    Co se týče tábora, resp. památníku v Letech, můj názor je, ať stavíme památníky tehdy, až budou mít všechny děti zajištěné obědy ve škole, až budou moct jet všechny děti na školu v přírodě, na lyžařský výcvik….Dokud to není, tak těch půl miliardy považuji za neúčelně vydané peníze, resp. za vyhozené peníze. Stejně tak dokud se budou sbírat víčka na invalidní vozíky, pořádat všelijaké sbírky.
    Ta sbírka měla být na ten památník.
    Samozřejmě není mým úmyslem snižovat utrpení kohokoli.
    Stejně tak nechci, aby se na tom utrpení kdokoli přiživoval.

    To se mi líbí

  3. Slim napsal:

    Mám určité pochyby o té fotografii s malým Vašíkem. R.H. jak známo přibyl do Čech 27. září 1941. A hned vyhlásil stanné právo. V.H. měl narozeniny 5.10. a mohlo jít jen o ty jediné, roku 41.

    Opravdu má Terez doložené, že zaměstnaný protektor byl v Lucerně na šampusu už 8. den svého pobytu? Kam chodíVAL (činnost opakovaná)? Nebo kdy jindy to bylo, o čích narozeninách? Až tu fotku uvidím, bude aspoň ten samotný fakt jasnější.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      O té fotografii se občas hovoří jako o padělku. Sám jsem ji neviděl, nemohu posoudit.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Jak říkám, jisté pochyby. Ale to je celkem ptákovina..

        Rozhodně zajímavější je ta Itálie, z toho může být zatracený malér. Ale je to složité, takže bych si to možná nechal na zítřek. Ty řeči o německém „protektorátu“ jsou na jedné straně v mnohém pravdivé a zároveň je to taky demagogie. Prostě zamotané

        To se mi líbí

    • P9 napsal:

      Ta fotografie je třeba tady…Malý Vašík na klíně…

      Vyvrací se to tím že jde o Heydrichovo dítě a nikoliv o Vašíka Havla.
      například zde:
      http://reinhardheydrich.org/rh/php%20Reinhard%20Bilder/130.htm

      To se mi líbí

      • NavajaMM napsal:

        Toto je naozaj Heydrichovo dieťa. Tá fotka, o ktorej píše Tereza Spencerová, tá na internete neexistuje. Ale je veľmi veľa ľudí, ktorí o nej píšu, že ju videli. Napríklad som našiel v jednej diskusii tento príslevok:

        „Řekl bych že se mýlíte, opravdu to byl Heydrich, ta monografie se jmenovala “ Dynastie rodu Havlů“ vyšla v roce 1941 v několika set výtiscích těsně předtím, než ji Reinhard koupil v Holešovicích, a byla plná pracizních černobílých fotek na křídovém papíře. Na jiné fotce na Barandově / filmové ateliery / byla zase Lída Bárová, za ní Goebels s rukou zasunutou zezadu v jejích plavkách, a vedle teple se usmívající Miloš Havel, který ukazuje několika gestapákům ve vyžehlených černých uniformách nějaký bílý dvoupatrový objekt se slovy: Tak tohle je náš domeček…Těch fotek tam bylo asi sto padesát. Ta fotka Liny Heydrichové s Reinhardem a dětmi je v tomto případě podledních pětadvacet let často propagandisticky / dosti naivně / používaná. Jo, když něco vyjde na papíře, tak se to pak těžko likviduje, to není jako dnes na internetu… [mrknutí jedním okem]“
        http://www.zvedavec.org/nazory_6547.htm

        To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Tohle přece není třeba ani vyvracet. Každý vidí, že to dítě není pětileté 😦

        To se mi líbí

        • Cech napsal:

          Dovolím si s úspěchem oponovat ne 5 ale 8.

          „Poté, co zastupujícímu říšskému protektorovi Heydrichovi Václav Šavel osobně přinesl několik dalších sklenic šampaňského, požádal ho o malou laskavost. Šavlův syn měl narozeniny. Bylo mu dnes osm. Nemohl by se Herr Protektor nechat vyfotografovat se Šavlovým jmenovcem? Heydrich byl příliš vysoký, než aby mohl stát vedle blonďatého chlapce. Přinesli židli. Heydrich si sedl a bez sebemenší námahy si chlapce posadil na koleno. I když se Heydrich do fotoaparátu usmíval, nečinilo mu žádné potěšení chovat takového skrčka na koleně. České děti nemají budoucnost. Jsou na svůj věk příliš malé.“

          To se mi líbí

        • Cech napsal:

          To se mi líbí

  4. Rosťa napsal:

    Medii vyrobení polobohové jsou zhusta lidé, kteří něco splácí loutkovodičům, popř. mají ve svém CV hodně smrdutý škraloup. Je téměř pravidlem, že své zemi škodí a jsou prakticky nedotknutelní. To, jak Havel vypustil amnestií hrdlořezy na lid obecný, se ví a ani se nemusíme pídit po dalších křivárnách. V každé slušné společnosti by knížepán za kapry s inf. vodnatelkou, léčené malachitkou a následně prodané ke konzumu, měl sedět za katrem pro veřejné ohrožení zdraví občanů. Nesedí, přestože je malachitová zeleň karcinogen. Havloidi jsou prostě jiná sorta.

    To se mi líbí

    • vera napsal:

      Slušná společnost, může se takový výraz vůbec ještě používat? Když Slušní lidé jsou extrémisty…

      To se mi líbí

  5. bob napsal:

    OT (i když se týká trochu minulého článku)
    Prosím Vás, kdo se zbláznil a kdo je normální?
    Právě jsem slyšel v TV, že Poláci jsou ochotni dát 2 mld. dolarů, když se tam usadí američtí vojáci.
    Kdyby Ti R Rusové byli opravdu takové svině, tak je nezachrání ani milion Amíků, protože z Kaliningradu mají Polsko jako na dlani.
    Vlastně se to týká tohoto článku. Těch 500 Mega mohlo být počinek na pobyt Amíků…..

    To se mi líbí

  6. K-k. napsal:

    Ta „Bouře“ je především beletrie a nejsem si jistá, jak moc odpovídá realitě. Proto ji ani neberu jako dokument. Knížka, kterou zmiňuje pan Bavor, je od téhož autora a jmenuje se „Tíživé mlčení“. Je to soubor vzpomínek vězňů z Let, případně jejich pozůstalých a příbuzných. Ty vzpomínky nejsou nijak ověřované a konfrontované, Polansky zřejmě poněkud opomenul kritický přístup – ten je nutný vždycky a u vzpomínek pamětníků je nutný minimálně dvojnásobně. Tím podporuji názor pana Bavora, že ta knížka není příliš objektivní…

    To se mi líbí

  7. blbíš napsal:

    Klíč k vládě se jmenuje Poche: Buď bude ministrem navzdory Zemanovi, nebo do ní ČSSD nepůjde…
    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/klic-k-vlade-se-jmenuje-poche-bud-bude-ministrem-navzdory-zemanovi-nebo-do-ni-cssd-nepujde-48037?dop-ab-variant=3&seq-no=2&source=hp
    … nevím, nevím, přátelé, ale nečouhá z toho vysvětlení, kdo asi tak vodil na šňůrách našeho Bohuše? A jak tak von hlasuje v tý EU si dávám otázku, kdo asi tak zase vodí na šňůrách jeho! Volič ČSSD to asi nebude, co říkáte?

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Nestane-li se zázrak, budou to pak v příštích volbách mít socani asi spočítané. Zajímalo by mě, zda, a pokud ano jak to může ovlivnit volby obecní. Spíš ve větších městech než v menších sídlech.
      Bureš si zatím vede zdatně, řekl bych. Klidně si vládne, policii už má prakticky pod palcem a na dalším pracuje. Klidně si vládne a ostatní se hádají. Nezaslouží sympatie, ale obdiv jistě.
      Tuším, že kdysi dávno jsem to pobral u Rudolfa Urbánka v jeho „Věku poděbradském“, monumentálním to historickém díle. Parafrázuji jednu z myšlenek „husitského krále“:
      Vládce musí bedlivě sledovat své okolí a přihazovat na misky vah soupeřů a odpůrců tu na jednu, tu na druhou stranu, aby byly stále vyrovnané. Přitom ale nesmí zapomenout, že váhy visí na řetězu a ten na trámu. Aby nepřihazoval tak dlouho a tolik, až mu na hlavu spadne celý strop.
      Tož tuto myšlenku věnuji s láskou nejen Burešovi, ale i potentátům v dálném bájném Bruselu.

      To se mi líbí

    • Cech napsal:

      Protože Poche má obrovskou odvahu a pro Andreje Babiše je ochoten odvádět požadovanou práci na rozdíl od pana Martina Stropnického.
      Pokud uvážíme že Martin Stropnický při vyhoštění ruských diplomatů, jednal velmi liknavě a nebýt cíleného tlaku demokratického bloku a pirátů na Martina Stropnického, tak by ty diplomaty musel vyhostit snad sám Andrej Babiš.
      Viz:
      Petr Fiala
      ‏Česká diplomacie měla k razantnějšímu postoji vůči Rusku přistoupit hned poté, co Moskva začala spojovat ČR s chemickou látkou použitou při útoku v Británii. Vláda místo toho vyčkávala a začala reagovat až po tlaku opozice.
      Pavel Bělobrádek
      Při dotazu na vyhoštění napsal, že už se to dávno mělo stát a díky liknavosti a neschopnosti Martina Stropnického se to vleklo.
      Jiří Pospíšil
      „My jsme od počátku navrhovali, aby ČR zvážila vyhoštění ruských diplomatů. Pokud se takto vláda rozhodne, tak to bude mít naši podporu,”
      Poslanci Starostů a nezávislých
      Tito zaslali dopis ministru zahraničí Martinu Stropnickému, ve kterém uvedli, že okamžité vyhoštění ruských diplomatů z ČR je jedinou možnou adekvátní reakcí.
      No a protože se hrdinný bývalý MO choval na MZV stejně jak byl ze svého předchozího angažmá zvyklý a nepodržel svého principála, tak nyní hledá kde nechal tesař díru.
      Ministr zahraničních věcí v demisi Martin Stropnický poslední dobou vynechává všechna důležitá mezinárodní setkání. Na zasedání Rady EU pro zahraniční věci v Bruselu, která mimo jiné diskutovala situaci v Gaze, místo sebe poslal jen svého náměstka Ivo Šrámka. Stejně tomu bylo na summitu ministrů v Lucemburku. Nevedl ani českou delegaci, která z Vatikánu přivezla ostatky kardinála Josefa Berana, čímž si popudil Bělobrádka.
      Proto je pro souvládí ANO+ČSSD nezbytný Poche, protože naprosto bezproblémově se postavil po boku Jourové jak k uvalení sankcí na Českou republiku za nepřebírání migrantů podle kvót EU, tak i za převzetí více uprchlíků ze Sýrie v souladu s kvótami atd. atd. .
      Proto aby bylo možné udržet kontinuální proevropskou zahraniční politiku, tak jak ji založil pan Zaorálek a Ing. Andrej Babiš ji nemusel korigovat, jako v případě Martina Stropnického, tak Ing. Mgr. Miroslav Poche je oboustraně výhodné řešení protože se nebojí lůzy.
      Tož stále a jen asi takto :
      http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cssd-schvalila-jmena-ministru-trva-na-pochem-zaznam-videoprenosu/1622548

      To se mi líbí

  8. blbíš napsal:

    … si říkám, kolik ještě potřebuje ten rozdávač koblich signálů k tomu, aby pochopil, proč socani maj mírně nad 5% … holt ať si s nima fúzuje a fúzuje třeba do aleluja, voni i blbci jednou prohlídnou a pak se Andy nebude stačit divit

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Po výsledku sestavování vlády v Itálii nevěřím tomu, že má jinou možnost. O vládě se nerozhoduje tady, ale v EK (čti Německu)

      To se mi líbí

  9. P9 napsal:

    Pro ty kdo by si chtěli knížku přečíst….
    https://uloz.to/!Q9bqvWAG/paul-polansky-boure-doc

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.