Královská svatba…?


Naslechl jsem si čerstvý pořad otázek a odpovědí Valerije Pjakina a nemohu se s vámi nepodělit aspoň o jeho část – o zajímavé souvislosti, do kterých umístil londýnskou „královskou“ svatbu …

 

Je to snad dávno, co svět blbnul kolem jubilea Alžběty II., nebo kolem svatby Harryho staršího bratra? A jak to bylo dříve? Velká Británie je pupkem země! Podívejte se ale, jak se předváděli při oné svatbě, anebo s oslavami královny… a srovnejte to s tím, co se dělo teď. To je pro nás v Rusku prudký kontrast! Hlavní masu obyvatelstva a masmédií zajímala jakž-takž. Ne tak v západním světě, zvláště pak v anglicky mluvícím, v britském společenství.

 

O čem to svědčí? O tom, že my jako Rusko, jako stát získáváme stále více suverenity, a pro nás události v Británii nejsou ve sféře kultury a sociálních vztahů zas tak silné. Co nám vykládali? To je přece královská rodina, královna, která je sama na celý Svět, vládne Společenství národů o 52 státech s více než 2 miliardami obyvatel… Ano, to je pravda: – královská rodina je na celý svět sama. Ať se to komu líbí nebo ne, Británie je jako dřív centrem koncentrace řízení, a řídí procesy ve světě. A když někdo říká, že Británie je americkým pudlem, tak to má naprosto popletené – to Spojené státy jsou plným projektem Velké Británie, který přece jen nezískal svou nezávislost na Velké Británii, a tak také řešil procesy ve světě podle potřeb Británie. A proto tam, kde bylo potřeba podpořit USA, byla Británie v první řadě, aby ukázala, že právě takto je třeba postupovat. Iniciativa jakoby vycházela z USA, které budují „Pax americana“, ale byla to iniciativa Británie, která přes nástroje světového četníka v podobě USA, řeší svoje problémy.

 

Ale čas dotikal a centrum koncentrace řízení se přesouvá do Číny. A co tedy udělat s centrem předchozím? – Je třeba to udělat tak, aby přestalo existovat. A v souvislosti s tím je požadována jeho určitá diskreditace.

 

V roce 1937 se Edward VIII. vzdal trůnu, aby se mohl oženit s rozvedenou ženou. A dnes… – ať je kolikátý chce, třeba šestý následník v řadě, se žení s rozvedenou ženou – a je ticho po pěšině. Navíc ta pohádka o popelce, která se vdává za prince, zní tak krásně. Je první herečkou, první Američankou, první mulatkou provdanou za prince – v mnohém je první. Co je ale zajímavé, – že na žádost nevěsty je oddával biskup pozvaný z USA, kostelní sbor byl také černošský, – v jisté míře černošské obyvatelstvo, dovezené kdysi do USA na otrocké práce, si vypracovalo vlastní bohoslužebný rituál. Je to jakoby táž křesťanská církev, ale je celá jiná. Černošské motivy jsou tam ve všem. V chování kněze, typu zpěvu, zjevu… – a toporná Anglie se staletými ustálenými tradicemi, královna zadávající etalon chování ve světě… A svatba probíhá jako nějaké jarmareční představení, kdy se biskup chová jako klaun, kterému pak museli připomenout, že je tam od toho, aby oddával… Jistě, na jedné straně se ženich a nevěsta usmívali, ale na druhé straně skutečná aristokracie, královská rodina tam seděla a zírala na to, co se děje. Oni skutečně chápou, co se děje. Takže s příchodem oné herečky se naplno odehrává shazování a diskreditace celé královské rodiny a velkosvětské britské společnosti jako celku.

 

Britská královská rodina, která je angažována v globálním řízení, to dokonale pochopila, ale udělat s tím nic nedokázala, protože to je ještě vyšší úroveň řízení. A tak nezbývalo, než sedět a zírat, přestože dříve, cokoli by ona herečka chtěla, bylo by jí řečeno, že anglická tradice je neměnná. Proč jsou anglické trávníky tak rovné? Protože je tak stříhají už 300 let. Dovedete si představit, jaká síla musela na královskou rodinu zatlačit (ani to nemusela být Meghan Markle, ale jí to připisují)? Touto svatbou je vyznačen velmi důležitý mezník – mezník naprosté diskreditace a pokles královské rodiny a odchod Británie z pozice centra globálního řízení. Pokud tyto procesy dříve probíhaly potichu a skrytě, pak nyní už se jim dostalo publicity. Teď už všecky ty procesy budou vidět.

 

Je třeba mít ale na mysli, že řízení není možné bez jeho subjektu. Pokud ho zlikvidujeme, tak řízení bude porušeno, a aby k tomu nedošlo, přesouvá se řízení z jednoho centra na druhé – a tím se stala Čína. Vzpomeňte si, že Kate Middleton, manželka 1.následníka trůnu byla při návštěvě čínského předsedy Si TinPchinga oblečena do bílých čínských šatů a seděla vedle něho. Pro řadu západních pozorovatelů to nebylo významné – ale pro Čínu to bylo symbolické znamení.

 

Události, které se dnes točí kolem Číny, jsou všechny velmi obsažné a příznačné. Bylo rozhodnuto, že obchodní válka mezi USA a Čínou se odkládá – a jedni prohlašují, že USA opět zvítězily. Druzí říkají: – kdepak, nevyhrály, protože samotný konflikt vedl k tomu, že USA tratily více než Čína. K čemu ve skutečnosti došlo? Přišel prezident Trump s heslem „America first!“ – tedy Amerika především a nikoli nadevše – tedy: – nejdřív mysli na Ameriku a potom na všechny ostatní procesy.. Tedy nikoli, že zájmy Ameriky jsou zájmy celého světa – jak se budoval „Pax Americana“, kteroužto ideu, měla nést H.Clinton. Ideu americké zemské elity, která nikdy nepochopila, že USA byly a jsou jen nástrojem Britského impéria.

 

Jestliže někdo říká, že USA rozložily Britské impérium, je to blbost. Otázka přeformátování Britského impéria vyvstala koncem 17.století a mnozí ho řešili a vedli tvůrčí soutěž. Bylo přijato řešení, které odzkoušeli v anglo-búrské válce, a rozeběhla se přestavba celého světa – a USA splnily svou roli. Nemělo by se zapomínat, že celý úspěch oněch kroků Spojených států zaštiťoval šéf Bank of England Norman Montagu.

 

Takže probíhá převod centra řízení do Číny – ale je k tomu Čína připravená? Nikoli! Proto je ji nutné velmi vážně vést. Čína sice je 1.ekonomikou světa, ale je to ekonomika extenzivní, nízkotechnologická – takže je ji třeba vybavit vysokými technologiemi. Ale ještě do roku 2000 jí takové technologie nedali, a když chtěla počátkem dvoutisících koupit Volvo, tak jí to nedovolili. Ale teď ony technologie nakupuje v podstatě bez zábran. Něco ale přece jen Číně předat jen tak nemohou, je k tomu třeba vytvořit podmínky. A prezident USA skutečně myslí především na Americké zájmy, protože musí převést USA přes velmi složitou proceduru přeformátování, kdy je USA třeba rozebrat a následně opět složit. Tedy to, co zpočátku chtěli udělat se SSSR – nejdřív ho rozebrali a v roce 1996 měli znovu složit. Ale Zjuganov (šéf komunistů) prokázal slabost, a tak se to nepodařilo, a nyní se zpětnou kompletací, ale už na jiných konceptuálních základech zabývá Putin. A to vyvolává v celém světě divokou nenávist.

 

Takže USA vyhlašují sankce proti Číně. Čína odpovídá Americe kontrasankcemi. Když ale USA vyhlašují proti Číně sankce, tak to pro ni nic moc neznamená, protože druhá (nebo první) ekonomika světa dokáže sankce přežít. Příkladem toho byl SSSR, který přes sankce dokázal opatřit technologie ze Západu (viz projekt „plyn-roury“) a na západním trhu nakupoval mnohé další.

Proč se tedy sankce proti Číně pozastavují? Kvůli čínským kontrasankcím – Čína zavedl sankce na dodávky zemědělské produkce z USA. To ovšem zasáhlo jeden ze sektorů, ale hlavně je to hlavní výrobní sektor USA, kde je zaměstnáno mnoho lidí, a kde se živí m.j. i zemská elita USA. Zastavení exportu produktů do Číny by bylo pro USA katastrofální, s širokými vnitřními dopady.

 

Celá elita USA se tedy sešla s Trumpem, aby se dohodla na jakýchkoli podmínkách vyřešení problému. On jim řekl, že je třeba předat Číně část technologií, aby se uklidnila, na což dostal ochotnou kladnou odpověď, protože oni velmi dobře chápali, že nekoupí-li to Čína v Americe, koupí to nějak jinde. Ale hlavní je faktor času – a proto nedošlo k žádnému krachu jisté velké čínské společnost – to bylo zorganizováno pro pohled zvenčí. Trump znovu kontaktuje Čínu a, podepisuje se rozhodnutí které všechno jakoby ponechává v původním stavu, ovšem Čína už získává přístup k technologiím, které potřebuje tady a teď. Jen na místo, řekněme roku, to dostali během dvou měsíců. Všechno to bylo představení, sloužící k urychlení převodu centra řízení z Británie do Číny. A vybavení Číny tak, aby se mohla stát plnomocným centrem řízení. A svatba byla jen ukazatelem toho, že přišel čas spustit Británii. To neznamená, že bude spuštěna zítra – to je dlouhodobý proces. Hra na Brexit, odchod-neodchod, bude pokračovat do doby, dokud nebude přeformátována celá Evropa a ne jen Británie, protože bez Evropy by Británie nepřežila. A skutečnost, že nepozvali na svatbu premiérku Therese May, ukazuje na její úroveň. Ona je takový klaun, kterého jmenovali, aby zajistil určitý úkol – aby převedla proces Brexitu do určitého stádia, kdy je možné natahovat tu gumu, dokud je třeba…

 

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1739&v=UqWnPmuwmZE

 

Překlad: 180523

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Královská svatba…?

  1. bob napsal:

    Nedokážu posoudit nadřízenost nebo podřízenost GB a USA, myslím si, že to je partnerství.
    Ale ta svatba to byla (podle mě) šaškárna.
    A ta glorifikace toho novomanželského páru – opět šaškárna.

    To se mi líbí

  2. blbíš napsal:

    dík, příteli hrochu, ale osobně si myslím, že Pjakin moc konspiruje a že si Čína jede po svý koleji se svými výhybkáři a hradlaři! Proč, proboha, by se měla nechat někým do něčeho tlačit, aniž by si to sama neošéfovala?

    To se mi líbí

  3. vonrammstein napsal:

    Zajímavá úvaha. Ale taky hodně spekulativní.

    To se mi líbí

  4. berkowitz napsal:

    Prezident Číny „Si“ se usmívá a tváří se dobromyslně, ale vše má velmi dobře promyšleno. S těmi sankcemi proti Říši středu to mohlo být i zcela jinak : Amíci od těch sankcí upustili, protože za Trumpetou přišel emisar prezidenta „Si“ a vysvětlil Trumpetovi, jak se má chovat dlužník, vůči svému věřiteli. Já tam u toho nebyl, ale výsledek by tomu mohl napovídat.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.