Jak se stěhuje muzeum


Původně jsem chtěla psát další archivní povídání, mělo to být o řádění stavbařů v archivu, ale včera jsem dostala nečekaný dárek: přišla mi obálka od bývalé kolegyně z mosteckého muzea a v ní zbrusu nový sborníček „Pod Hněvínem 2018“, kterým muzeum právě zahájilo (zamýšlenou) řadu svých popularizačních sborníků. Hned jako první článek tam je vyprávění oné mojí kolegyně o tom, jak jsme stěhovali muzeum ze starého Mostu do nového – tehdy ještě jen do provizoria, definitivní sídlo v bývalé průmyslovce ještě nebylo k dispozici – průmyslovka stála na kraji povrchového dolu a zdivo začalo praskat, tak se čekalo, jestli se to usadí, nebo bude nutno nějak vyřešit statiku budovy. Stěhování muzea byla strašlivá dřina, za podmínek, nad kterými by asi každý bezpečák do pěti minut omdlel hrůzou. Ale udělat se to muselo a nemohl to udělat nikdo jiný, než my. Bylo nás na to v muzeu, pokud si dobře vzpomínám, sedm, z toho tři chlapi, auto nebylo k dispozici, zároveň jsme nové prostory museli „za pochodu“ uklidit po malířích, nebyly bedny na zabalení sbírkových předmětů, nebyly skříně, do kterých by se to v nových prostorách uložilo, starý Most byl už ve stádiu trosek, případně odstrojených domů, připravených k odstřelu.  A tak dělali všichni všechno, zapojili se nejrůznější známí a příbuzní a nakonec se nám to muzeum podařilo odstěhovat. Když jsme si o tom dnes s autorkou vzpomínky povídaly, shodly jsme se na tom, že to sice bylo šílené, ale že na to rády vzpomínáme a že při tom byla i spousta legrace – a že jsme měli všichni pocit, že děláme něco užitečného.

Já bych to líp nenapsala a tak dovolte, abych vám místo svého povídání nabídla Alenčin článek. O archivu a stavbařích bude až příště. 😀

Obr.1

Obr.2

Obr.3

Obr.4

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Jak se stěhuje muzeum

  1. strejda napsal:

    Napsat smutné čtení je velice slabé. Je zřejmé, že je to především záležitost lidská, ne muzejníků, ale těch „nahoře“, kteří rozhodovali. Pokud se k rozhodování dostali skuteční odborníci, jako v případě mosteckého chrámu, je výsledek skvělý. V opačném případě se musí sčítat zbytečné škody.
    Dnes máme o hodně lepší vztah k prostředí a minulosti, obzvlášť v Sudetech. Hmotné ztráty se časem nahradí nebo oželí, morální zůstanou na věky.
    Je zcela demoralizující číst o masových zlodějinách.

    To se mi líbí

    • brtník z brlohu napsal:

      Že by to bylo dneska lepší si dovoluji okázale pochybovat – tak jako dřív všechno stojí na několika nadšencích – a je stále dost nenechavců a omezenců.
      Most byla jedinečná neopakovatelná příležitost si pomoct. Nedávno jsem zaslechl povídání o tom jak se v muzejních sbírkách mění jednotlivé artefakty za shodné či podobné ale jen jaksi méně zachovalé. Ona stačí jedna straka, jednak dělá „reklamu“ té spoustě nadšenců a poctivců, a nadělané škody …..
      Své udělaly i restituce, kde jednotlivé artefakty skončily na aukcích kdoví kam.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.