S VEJTŘASKOU PO VÁCLAVÁKU


autor: Jiří Knopp

Vojenské nákladní auto Praga V3-S ,které podél hlavního nádraží v Praze poskakovalo po dlažebních kostkách, najednou zahnulo doprava a pomalým tempem pokračovalo kolem sochy svatého Václava. Lidé, kteří spěchali po chodnících za svoji prací, domů, na schůzky a po nákupech to ani příliš nevyvádělo z míry. Nebylo proč. Psal se rok 1956. V Praze ještě nebylo metro a provoz v ulicích včetně samotného centra byl velmi klidný.

Důvod této, z dnešního pohledu neobvyklé situace, byl poměrně jednoduchý. Tehdejší ministr národní obrany vydal rozkaz, že všichni vojáci z povolání musí získat řidičské oprávnění.  A jak to tak tehdy bývalo (a dnes to nakonec není o moc odlišnější) nikdo se nikoho neptal jak to udělat, nicméně úkol musel být splněn. Copak o to, výuka teorie to problém nebyl, učeben bylo dost. Ovšem zabezpečit cvičné jízdy, tak to už trochu problém byl a zvláště pak v Praze. Důstojníků sloužících na generálním štábu v Praze bylo poměrně dost a jen málo z nich vládlo touto schopností, natož pak, aby na to měli oficiální řidičský průkaz. Na vojně však není nic neřešitelné, zvláště pak pokud úkol vydá tak vysoký funkcionář.

Instruktory řidičského výcviku se stali vojáci základní služby, i když jejich zkušenosti byly, i vzhledem k jejich věku, jen minimální. Cvičné jízdy se prováděly tak, že na místech žáků seděli vojáci z povolání v důstojnických hodnostech a museli poslouchat instruktory z řad desátníků. Po dobu cvičné jízdy se o subordinaci nemluvilo a je třeba říct, že někteří instruktoři si tyto chvíle patřičně vychutnávali.

Vhodným vozidlem pro cvičné jízdy se stala „vejtřaska“. Povely desátníka Pavelky, které vydával poručíkovi Knoppovi, byly tedy pro něho rozkazem a tak, když obdržel rozkaz : „tady zatočte do prava!“zatočil na Václavské náměstí a desátník Pavelka si zapálil partyzánku, kterou tehdy fasoval každý voják. O škodlivosti kouření se tehdy nemluvilo a ani k tomu nevyšel žádný rozkaz. A to, že by snad zapálená cigareta v kabině „vejtřasky“ mohla poškodit zdraví žáka, potažmo důstojníka, to nikoho ani nenapadlo.  Možná i proto, že i bez cigarety pronikalo do kabiny poměrně dost, ale nepoměrně hůře dýchatelných výfukových zplodin.

Žije mezi námi ještě dost bývalých vojáků, kteří na vojně jezdili s „vejtřaskou“ a kteří si i teď velmi dobře pamatují její silné i slabé stránky. Naši konstruktéři se skutečně vyznamenali.  Toto vozidlo bylo zkonstruováno tak, že žádný terén pro něj nebyl problém a při tom jeho ovládání, oprava i údržba byla velmi jednoduchá a zvládl ji každý moula či nemehlo. Stačilo mu říct, že jestliže se na vejtřasce nenaučí jezdit, tak se během vojny nedostane na opušťák. Je pravda, že v rychlosti to nebyl žádný přeborník, ale na druhou stranu i s maximální rychlostí 65 km za hodinu do cíle vždy spolehlivě dostal, i když třeba o něco později.  Byl to prostě nezmar, o čemž svědčí skutečnost, že teprve v roce 2004 si ho dovolili vyřadit z výzbroje AČR. Ti, kdož si vyřazené vejtřasky zakoupili a používají je k podnikání, pro přepravu na menší vzdálenosti nebo jen pro zábavu, si je nemohou vynachválit.

Je pravda, že brzy byly cvičné jízdy po Václavském náměstí zakázány. No, ale já jsem tenkrát musel desátníka poslechnout. Řekl – jeďte do prava, tak jsem jel do prava. Řidičák mám dodnes a to bez jediného strženého bodu. Možná i proto, že jsem měl celou dobu na paměti slova našeho autaře, kapitána Branštajna, který říkal: „Hlavně ze sebe nedělejte frajery. Franta Šťastnej byl ňákej suvenýr a kolikrát se vymlel , že ho dávali dohromady celé tajmy doktorů.“

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na S VEJTŘASKOU PO VÁCLAVÁKU

  1. Antimon napsal:

    Mám zážitek z roku 1973, kdy jsme Vejtřaskou vyjeli potokem na Velký Bok v Nízkých Tatrách. Když jsem to viděl, kudy se pojede, tak se mi udělalo nevolno a to jsem neřídil. Tenkrát tu Vejtřasku řídil nějaký major. Nastrkal tam všechny ty redukce co to auto mělo a to krokem vylezlo tím potokem až nahoru na kopec. Neuvěřitelné …..

    To se mi líbí

  2. oh napsal:

    Když přišlo vzpomínání na vojnu, tak mi snad mi projde jedno OTéčko (za které se předem omlouvám):
    Českotelevizní ředitel Dvořák si nechal zřídit nový poradní orgán naší jejich veřejnoprávní ČT – Diváckou radu. A po prvním oficiálním zasedání, kde „Delegáti přijali stanovy nové platformy a v diskusi se věnovali aktuálním tlakům na média veřejné služby a programovým plánům televize na příští období.“ je už celkem jasné, kdo všechno jsou diváci naší jejich České televize.
    https://www.lupa.cz/aktuality/v-pondeli-se-poprve-sesla-divacka-rada-ceske-televize-zasedat-bude-dvakrat-rocne/

    To se mi líbí

  3. bob napsal:

    Já mám též vzpomínku na vojnu (samozřejmě nejednu).Kvůli tajemství (aby toho nezneužili Američani, eh čo to tárám Rusovja ) uvedu jen že to bylo začátkem 70.let, více neprozradím…………:-))))))))))
    Jelo se v noci v koloně na cvičení.
    Protože šoférovali mladí nezkušení řidiči, každou chvíli projelo auto zatáčku rovně (řidič usnul a bylo poměrně zábavné sledovat světlomety).
    Jeden to vzal do stromu – auto (PV3S) na první pohled na odpis.
    Nicméně auto se odtáhlo do dílen a aby nebyla mimořádka, což znamenalo průser, tak auto dali do rána do kupy. To tomu ještě veleli staří fronťáci……
    Na to jsem si vzpomněl, když jsem četl, že ty nabourané pandury budou opraveny snad až koncem příštího roku.

    To se mi líbí

  4. NavajaMM napsal:

    Plne potvrdzujem. Jazdil som ako veliteľ vozu vo „vejtřasce“ na Doupove. Dodnes krútim hlavou, cez aké terény a v akých náklonoch to dokázalo dôjsť do cieľa.
    Raz sme šli večer, na korbe driemali vojaci a mali sme prejsť cez nevysoký kopec lesom. Neznámy terén, ale bol rozjazdený od tankov alebo OT, len trochu rozbahnený. Na hrebeň sme vyšli v pohode, ale na druhej strane sa ten mokrý svah začal nejako podozrivo rýchlo zvažovať. Keďže tá cesta nejako mizla v hĺbke do prázdna a nevideli sme dno, tak sme sa s vodičom rozhodli to otočiť, asi na poslednú chvíľu, lebo po náročnom manévre sme sa po blatistej kĺzačke ešte stále sunuli dolu svahom a vozidlo to spočiatku s prekĺzavajúcimi kolesami dávalo nahor len po milimetroch. Dodnes mi zneje v ušiach zúfalý rev vojakov na korbe, lebo oni pozerali dolu rovno do prázdna a nemohli nič robiť. Keď bolo po všetkom, hovorili, že chceli vytrhať sedačky od postranníc a pomôcť nimi motoru ako pádlami. Takéto veci už dnešná mládež (našťastie?) nezažije.

    To se mi líbí

  5. jaa napsal:

    Jen tak, že by mne zajímalo, kolik že jich ještě jezdí po africe

    To se mi líbí

  6. ing Ervín Vrábel napsal:

    Rok 1956 mě jako poručíka zastihl u těžké děloatřelecké brigády ve Strašicích u Rokycan . Povinné ŘP pro oficíry ( autor má pravdu ) nás doběhly i pod Brdy . Nicméně jsme ( oficíři ) byly postupně na 3 týdny – po skupinách o 9 lidech – přesunuty do VVP Milovice , do řidičských kurzů . Co povídá autor v článku o vejtřaskách je naprostá pravda , ovšem my jsme kurz absolvovali na vozidlech Tatra 111 , anžto to byly tahače kanonových houfnic 152 mm a ty obludy by vejtřaska neutáhla . Nejzajimavější byly závěřečné jízdy se zapojenou houfnici za vozidlem a naloženou zátěží na korbě vozidla sestávající z pytlu cementů ve váze obsluhy děla a váhy granátů pro 50 výstřelů . S timto obludným nákladem jsme projížděli určenou polní dráhu , která končila příkopem kde byl naaranžovaný brod ( jako přes řeku ). Jízdy jsme všichni , včetně couvání z dělem zvládli – no konec přechodu přes brod byl fatální . Všichni jsme v tom brodu ( předtím 3 dni pršelo) , k nelibosti instruktora uvázli a musel nás vytáhnout vyprošťovací tank . Nakonec naštvaný instruktor ( starší major autař ) znechuceně prohlásil .“ Takové žabaře mám tady poprvé ! Dívejte se chlapi jak se to dělá.“ Nasedl do Tatřičky s dělem v závěsu a vjel do brodu , který po předchozích jízdach by značně rozježděný .Výsledkem bylo , že vyprošťovacímu tanku musel na pomoc přijet další a ve dvou nešťastného instruktora vytáhli . Jeho slova po skončené operaci nelze ve slušném médiu a před 22 hodinou opakovat . Řidičák jsme dostali všichni ( a mám ho taky dosud bez pokut ) . Autorovi děkuji , že mi připomenul dávno zapomenutou histórii .

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.