K čemu povede neomezené vládnutí Si-tin Pinga

Rozhodl jsem se vrátit k události, které se v našich masmédiích z ideologických důvodů věnovalo a věnuje trestuhodně málo pozornosti. Padl jsem na rozhovor jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé generace ruských expertů na Čínu, Nikolajem Vavilovem  pro televizní kanál „Den.tv“, a tento rozhovor mi připadá natolik zajímavý, že se s vámi dělím: (- překl.)

Mimořádné plénum ÚV KS Číny (dále KS) – už druhé od 19.sjezdu – schválilo změnu ústavy ČLR v článku omezujícím mandát nejvyššího představitele 5 lety a tuto lhůtu prodloužilo na let 10. Jde o natolik závažné rozhodnutí, že jeho historický význam lze těžko docenit. Já osobně je považuji za veledůležité nejen pro 21. století, ale ono založí dráhu rozvoje Číny i světa na příštích 100 let (Číňané uvažují v dlouhodobých horizontech – nikoli jako my na Západě od voleb k volbám-pozn.překl.).

V Číně už se bezpochyby objevuje konstituční monarchie – Si tin-Pching (dále „Si“) už není jen voleným předsedou ČLR, ale stává se plnohodnotným monarchou, nejméně do roku 2027 – a perspektivně až do roku 2032. Takže v Číně se posouvá institut změny moci na celých 10 let.

Má to dvě příčiny:

1. Zahraničně-politickou

Pro pochopení věci je třeba si uvědomit, kdy k ní dochází. Je to v době přípravy cesty D.Trumpa do Austrálie – nejostřejšího protivníka Číny v Tichomoří – kde s autralským lídrem bude projednávat vytvoření jakési protiváhy „Hedvábné stezce“. Takže toto rozhodnutí je přijímáno ve velmi napjaté mezinárodní situaci. K rozhodnutí dochází na základě závěrů mimořádného pléna KS konaného 18.ledna a teď se konalo už 2. mimořádné plénum za půldruhého měsíce. Taková intenzita zasedání je mimořádná a byla v Číně jen na prahu tzv. „Kulturní revoluce“- fakticky malé občanské války. Druhé mimořádné plénum, ve dnech 20. až 28.března bylo věnováno změně Ústav ČLR – a důležité je chápat, že nejde o změnu stanov strany ale Ústavy. Pátého března se sešlo Všečínské shromáždění lidových zástupců na kterém 2980 volených poslanců přijalo změnu ústavy. Datum 5.března (výročí úmrtí J.V.Stalina) je pro nás velmi symbolické a dovolím si připustit, že i pro Čínu a Si ťin-Pchinga to není datum náhodné. Například 19. sjezd KS skončil v den výročí VŘSR podle starého kalendáře a čínští komunisté celá léta pozorně sledovali počínání „staršího bratra“ a předseda „Si“, soudě podle jeho vystoupení, je jistým uctívačem Stalinovy epochy budování. Takže právě 5.března bylo přijato rozhodnutí o prodloužení vlády „Si“ a vlastenecky orientovaných sil na dalších 10 a možná i 15 let.

2. Vnitropolitickou

Veledůležitou událostí 19.sjezdu KS bylo i zvolení zástupce předsedy ČLR – tedy druhého člověka po „Si“. Dosud byla tato funkce spíš nominální a zaujímali ji spíš protivníci „Si“, aby vyvážili jeho moc. Nyní ovšem došlo ke změně a tuto pozici zaujímá   Wáng Qíshān, dosavadní šéf stranické komise pro dohled nad disciplínou a hlavní bojovník proti korupci. Očekává se, že nominální figura se změní v reálnou figuru č.2, která bude pojistným mechanizmem pro případ nebezpečí s hlediska hrozeb, které mohou být uplatněny ve vztahu k „Si“, a je jakýmsi lakmusovým papírkem předpokladu, kdo bude po „Si“ šéfem čínského státu. To jsou všecko velmi vážné vnitropolitické věci.

Ne náhodou jsem zmínil „Kulturní revoluci“, která trvala 10 let. Čína teď vlastně stojí v podobné situaci, když změna principu změnitelnosti vlády přivedla situaci v zemi blízko k občanské válce. Ty síly, které bojovaly za větší podíl na moci a rozdělovaly mocenské posty, byly zahnány do kouta, což vyvolává nebezpečí aktivního odporu oněch prozápadních činitelů, významné části hospodářských šéfů a šéfů regionálních orgánů moci, které se budou snažit vyvolat velké nepokoje, jako byly např. nepokoje studentů na prahu „Kulturní revoluce“, nebo nepokoje na Náměstí nebeského klidu před 20 lety.

Poznamenávám, že na to je předseda „Si“ připraven, protože současně s vyhlášení změn v Ústavě byla převedena ozbrojená lidová policie přímo pod vojenskou radu, jejímž je „Si“ předsedou. Dříve byla podřízena Státní radě, nebo prozápadnímu premiérovi, takže se po 20 letech navrací zpátky k předsedovi ČLR. V lednu začaly v Číně nezvykle rozsáhlé manévry za účasti od několika desítek do několika set tisíc mužů a země se nalézá ve stavu zvýšené bojové pohotovosti, aby protiústavní síly nemohly zabránit tomuto procesu.

Proč dochází k takové koncentraci moci?

Čína se naplno připravuje ke střetnutí s USA, nebo v tzv. proxy válkách – tedy střetnutí se silami zastupujícími zájmy USA. Nejspíš jde o Indii, která se v poslední době významně sbližuje s USA, nebo s blokem zemí (Indie, Vietnam, Japonsko, Indonézie), které se budou snažit zadržet rostoucí vliv Číny v Eurazii a Tichém oceánu. Právě pro toto období „Si“, který je odnedávna nejen vrchním velitelem, ale i koordinátora náčelníků štábů, vojenské okruhy byly přeměny v bojové zóny – v podstatě tedy fronty, „Si“ upevňuje svoji mocenskou pozici v zájmu realizace dominance v Eurazii jako prvního cíle. Druhým cílem je dominance ve světovém měřítku. Toto je druhý blok zahraničněpolitických následků.

Někteří politologové řadí „Si“ do tzv. Šanghajské skupiny, která se velmi skepticky dívá na myšlenky socializmu a komunizmu.

Co to je Šanghajská skupina? Po událostech na Náměstí nebeského klidu byly nacionalistické síly včele s Teng siao-Pchingem de facto odstaveny od moci. U nás přežívá mýtus, že Teng zůstal vůdcem bez funkcí. Ve skutečnosti byl odstraněn ze všech funkcí a rokem 1993, kdy se šanghajský rodák Tiang ce-Minh, stal generálním tajemníkem, zmizel Teng z mocenských sfér úplně. Šanghajci jsou jednou ze tří hlavních politických skupin Číny a jsou orientováni na světové finanční elity, otevřeli čínský pracovní trh zahraničním korporacím a tím čínskému zboží cestu do světa a především do USA. Jeden z této skupiny je náměstkem MMF, další už 15 let šéfem čínské Centrální banky (minulý týden byl, dle očekávání také odvolán – pozn.překl.), příslušníci této skupiny sedí na klíčových finančních pozicích – i když během posledních 5 let významně ztratili. Proč „Si“ nazývají členem Šanghajské skupiny? Celé vedení současné Číny bylo tak, či onak instalováno Tiang tse-Minhem. Je to skupina armádní, skupina hospodářských vedoucích, kteří byli spojenci Tiang tse-Minha v době jeho vlády, ale jakmile získali určitý podíl na moci, tak se osamostatnili a začali diktovat Číně svoji politiku. Proč k tomu došlo? Protože „Si“ od samého počátku patřil ke klanu vojáků z provincie Šeng-si Vanžouského vojenského okruhu. Jeho postup byl spojen s kroky tehdejšího vládce, ale když se „Si“ v roce 2009 stal místopředsedou ČLR – faktickým následníkem tehdejšího šéfa, komsomolce Chu tin-Tao, převzali moc v armádě generálové vanžouského vojenského okruhu a ze svého středu vybrali nového ministra obrany. Ta to nová síla si vedla úplně „nešanghajsky“ a kromě šéfa centrální banky vyměnili i generálního prokurátora a řadu dalších pozic a očekává se, že Čína začne provádět odlišnou – tedy národně orientovanou hospodářskou politiku. Dalším významným jevem je postup tzv. ženzjanské obchodní skupiny, jejíž zástupci odměnou za podporu poskytnutou vládnoucí skupině obdrželi odhadem 1/3 regionálních pozic v Číně. Tato provincie má velký vliv na Šanghaj, takže se rodák z této provincie stal starostou Šanghaje. Dá se tedy očekávat, že Šanghaj jako obchodní a finanční centru bude předáno pod správu pomocníků „Si“. Takže „Si“ sice vzešel ze šanghajské skupiny, ale jeho reálná moc je postavena na vojácích západní Číny.

Perspektiva rusko-čínských vztahů

Pokud jde o perspektivu rusko-čínských vztahů v souvislosti s upevněním moci Si tin-Pchinga – tak to je mimořádně zajímavá otázka, ještě daleko zajímavější než čínské vnitropolitické otázky.

Pro Rusko z toho mohou vyplynout ty nejzajímavější, až nejfantastičtější scénáře, které mohou být realizovány. Především je „Si“ naprosto loajálně naladěn k Rusku. Fakticky jeho volba hlavou státu v roce 2013 Rusko zachránila před válkou s Čínou, kterou plánovaly čínské a americké liberální síly. Realizovalo se k tomu „liberální“ prostředí, které zvyšovalo napětí – jako přejmenování příhraničních osídlených míst, aby bylo Rusko vyprovokováno k akci (něco podobného konfliktu na ostrově Damanskij na Ussuri v roce 1969 – pozn.překl.) Zvolení „Si“ odvrátilo od Ruska tuto reálnou hrozbu. To za prvé. Za druhé – jeho volba generálním tajemníkem a předsedou ČLR naše vztahy ještě sblížila a naše hospodářské vztahy přecházejí z kvantitativního v kvalitativní ráz. V nedávno publikované „Bílé knize“ o arktickém rozvoji Číny se jasně hovoří o tzv. „Severní hedvábné cestě“ a Čína v dlouhodobé perspektivě počítá s Ruskem jako s tranzitní zemí, která ho má spojit nejkratší cestou s Evropou a USA. Příprava tohoto propojení probíhá velmi rychle – podstatně rychleji než setrvačnost myšlení našich politiků, kteří se ještě nevzpamatovali z faktického odmítnutí Západu ke konvergenci. Zvolení „Si“ na 10 let garantuje Rusku mír na jeho jihovýchodní hranici. Znamená to, že v Rusku může být v klidných podmínkách provedena modernizace a reindustrializace – nikoli nutně za čínských podmínek, ale Čínská zahraničněpolitická doktrína počítá s expanzí na jih v Jihočínském moři a s pevným mírem na severu. Znamená to delikátní vztahy k Rusku a Rusko si toho váží, o čemž m.j. svědčí vyznamenání „Si“ jedním z nejvyšších státních vyznamenání RF – Svatoondřejským řádem s řetězem. Takových zahraničních politiků – a už vůbec ne asijských – mnoho není. Je jasné, že kulturní odlišnost s Čínou je obrovská, vyžádá si podstatné zkvalitnění i našich východních studií a politických expertiz, ve kterých vidím jeden z největších problémů, bránících cestě rozvoje vztahů. Globální trend se ale stejně nezmění.

Pokud samozřejmě nedojde k zásahu „vyšší moci“ – jako jaderná válka. Proč o tom mluvím s takovou jistotou? Protože v institutu čínského genštábu existuje skupina pomocníků náčelníka štábů, kde před „Si“ byli dříve experti na Rusko a Střední Asii, a nyní jsou oba pomocníci původem z 2. dělostřeleckého sboru lidové armády – jaderných sil. Z toho plyne, že Čína jako jedinou hrozbu svému rozvoji vidí jadernou válku. Nejspíš nepůjde o přímou jadernou válku mezi Čínou a USA, ale buď to bude nějaká válka USA v KLDR, která by zasáhla celou severní Čínu a vytvořila by z pohraniční oblasti mezi Čínou a Ruskem největší ohnisko napětí na světě, se 120 miliony obyvatel. Nebo to bude tzv. proxy válka na ose Indie, Pakistán, Čína, a jestliže jedna ze stran použije jadernou zbraň, bude to mít ekologický dopad na celou západní a možná i východní Čínu. Čína z toho vychází a vystoupila z dřívějšího mimoblokového statutu vytvořením vojenského svazku s Pakistánem, Afghanistánem a Tadžikistánem, kde buduje vojenské základny, aby si zabezpečila dodávky ropy a surovin.

Proto jsem na začátku řekl, že význam onoho rozhodnutí je těžké docenit…

https://www.youtube.com/watch?v=Rv5LKtkvwS0

Překlad: 180319