Že archiv je instituce, sloužící k ukládání písemností, to je obecně známé. Jenže ty písemnosti se tam nějak musejí dostat. A to jsme u nepříliš oblíbené části činnosti archivů – u tzv. „předarchivní péče“. Archivy totiž mají za úkol dbát i o to, aby úřady a jiné „papírodárné“ instituce, spadající do péče toho kterého archivu, nevyhazovaly své písemnosti podle toho, jak se tamní úředník zrovna vyspal, ale aby likvidace písemností z jejich spisovny (které se většinou na úřadě mylně říká archiv) probíhala s vědomím a ve spolupráci s příslušným státním archivem. Teoreticky by písemnosti měly být do spisovny ukládány v šanonech, nebo krabicích, označených názvem obsahu, rokem vzniku a skartačním znakem. Skartační znak může být „A“ (určené k předání archivu), „V“ (nabídne se archivu a ten si z toho vybere, co bude chtít převzít) a „S“ (skartace – po souhlase archivu bude zlikvidováno). Tohle písmeno je ještě doplněno číslicí, označujícím počet let, po které má dotyčná písemnost zůstat uložená ve spisovně, než se začne s archivem jednat o jejím dalším osudu. Když uplyne doba, po kterou to má ležet ve spisovně, měl by být archivu zaslán seznam písemností, které chce úřad vyřadit a archiv by měl oznámit, co si přebere k trvalému uložení, a co se může zlikvidovat. Ve finále by měl „původce“ odvézt do archivu to, co bylo určeno k trvalému uložení – a dál už pak je to práce archivářů. Zní to sice hezky a nepochybuju, že v mnohých z vás to vzbudí dojem zbytečného ouřadování a papírování. Jenže tohle, co jsem psala, je jen teorie. Šedivá a opravdu velmi odtržená od praxe.
A realita? Když jsem do archivu nastoupila a rozkoukávala se, kde tam co je, objevila jsem v jedné přízemní místnosti dvanáct pečlivě zavázaných pytlů, nacpaných bůhvíčím. Můj předchůdce, který mne archivem provázel, mi sdělil, že to před časem přivezl předseda jednoho MNV, že to jsou písemnosti jejich ouřadu. No, tak jsem přeřízla provázek na jednom z pytlů a to jsem koukala, jaké písemnosti nám byly předány.
A takhle nějak vypadal obsah i těch ostatních pytlů
Krom téhle příručky byla v pytlích ještě vlaječka „Vzorná obec“, obaly knih z obecní knihovny a gumová atrapa ručního granátu. Jo a taky trochu uhlí, pár polínek a asi tak dvě kila zrní… A tehdy jsem začala tušit, co je to předarchivní péče.
Zní to sice nepravděpodobně, ale nějaké obecní písemnosti se z toho podařilo vytřídit. Velmi mne potěšil jakýsi vojenský dotazník, týkající se nějakého mládence, zřejmě průšviháře, který končil slovy „věříme, že dotyčného odvedete, aby se konečně stal člověkem.“
Z téhle obce nám alespoň „spisovnu“ přivezli, do řady jiných obcí jsme se museli vypravit sami, abychom zjistili, jak to s tamními papíry vypadá. A zjistili jsme!
Tohle byla spisovna jedné ze zdejších horských obcí.
Krom tohohle nadělení byla ve spisovně kompletní sada oficiálních fotografií všech prezidentů ČSR a ČSSR, od Masaryka až po Svobodu, pěkně i s rámem, jak to sundali ze zdi po nástupu nové hlavy státu. No, co kdyby se to ještě někdy hodilo, že? Byla tam i hromada různých nástěnek a předvolebních propagací – to nebylo nic zas tak moc překvapivého. Ale v koutě tam měli opřených asi deset praporových žerdí, už bez praporu, jen ta žerď s ozdobným zakončením, které spolehlivě tu nádheru datovalo do let 1938-1945 – ty haknkrajce a orlice se přehlédnout nedaly. Tak jsme odtamtud odvezli papírů, co se do auta vešlo a pro zbytek se tam kolega vypravil ještě jednou. A to se mu podařil zajímavý objev: pod všemi těmi krámy objevil kovanou truhlu – městskou pokladnici. Když ji starosta otevřel, byla v ní hromádka listin z 18. století a městské pečetidlo. Takže tenhle poklad do archivu putoval okamžitě!
A další ukázková spisovna jedné malé obce
Na ty malé obce, které kolikrát měly neuvolněného starostu a při tom se na ně shora valilo stejně úkolů, jako na obce s několika uvolněnými úředníky, se člověk ani nemohl zlobit – chápali jsme, že uložení starých písemností pro ně opravdu není prvořadá starost. Ale často i spisovny velkých obcí, či měst vypadaly všelijak
Tohle je například spisovna MěNV Kadaň, stav někdy ve 2. polovině 80. let. Ty velké tmavé skříně jsou z 18. století a byly vyrobené pro ukládání městských písemností. Jako městský archiv tehdy sloužila prostora bývalé radniční kaple. Teď je spisovna městského úřadu vybudována na půdě a je moc pěkná. No a ta bývalá spisovna? Takhle to tam teď vypadá
Těmi dvířky vedle skříně se jde na radniční věž.
Ono jsme měli možnost dávat pokuty za bídný stav spisovny, ale k čemu by to bylo? Ten nešťastný starosta na vesnici by se stejně nedokázal rozpůlit, aby stihnul všechno, co by měl. A tak jsme objížděli obce my, přebírali jsme písemnosti pro archivu a vymýšleli jsme s obecním úřadem, jak to pro příště udělat, aby bylo všechno, jak má být a při tom to nepřidělalo moc práce. Pro nás bylo podstatné, aby se do archivu dostalo všechno, co tam patřilo.
A o tom, co se dělo dál s těmi papíry, které jsme nějak do archivu získali – o tom až příště.
Poznámky pana Bavora 
Baví mě to čím dál tím víc a začínám mít pocit, že jsem si v mládí vybral nesprávnej obor. Depa se můžu rekvalifikovat?
To se mi líbíTo se mi líbí
filosofická fakulta, katedra archivnictví – a taky se to študuje v Olomouci a asi i někde jinde. Vítejte di cechu! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
To mám trochu z ruky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
a co třeba Budějice? Taky se nehodí? 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky ne. Asi to budu muset založit tady v Plzni. Místní studia mají vysokej kredit.
To se mi líbíTo se mi líbí
chystáte se na zrychlené studium? 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Jsem extrémně chytrej, dva týdny by měly bohatě stačit 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Chcete tím naznačit, že budete dokonce vědět kde ta škola je a kdo na ní učí? To je slabota, v Plzni studovali lepší!
To se mi líbíTo se mi líbí
To nebude nutný, už tak mám dost starostí. Prostě ji formálně založím a dostanu diplom. Sídlo může mít pro začátek třeba na mý adrese. Obýváku budu říkat aula. Proč si to komplikovat něčím dalším?
To se mi líbíTo se mi líbí
Aj,aj,aj – až včil chápu, proč naši šéfové – ve věci archivu – vyžadovali dodržování -“ „Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů“. Každé oddělení mělo své místo, pečlivě udržované a přehledně seskládáné. Vedoucí toho kterého, za to odpovídal. Klíč si vyzvedl na sekrecu, u vchodu zapsal co , kdy a kam uložil, popř. co a kdy si vyzvedl. Samozřejmě krabice či balíky plánů pečlivě označené. Njn, byli ze staré školy a asi věděli, že v ne právě pořádku, se nikdy nic nenajde, a po kancelářích se nikdy nic nepovalovalo. Po použití, zase vše zabaleno, uloženo a podepsání kdy vráceno. Z tohodle by se asi zjevili..
Díky….
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak do tohohle stavu jsme tu změť, převzatou od pachatelů písemností, dostávali až my v archivu. A o tom bude článek příští víkend – už se na tom pracuje!
A měli jste rozumného šéfa, takových je málo!
To se mi líbíTo se mi líbí
JInak ještě po skončení roku – uzávěrkách – v těch odděleních kde byly na různé doklady různé doby uložení – Ty nafurt až nahoře, a postupně 25, 10,5, se balíky v úvahu odpovídající – prošly, přiměřeně zhubly a uloženy o patro výše. Jo byla to drezúra, ale zase člověk nevypadal jako bl…., když bylo něco potřeba najít
To se mi líbíTo se mi líbí
Svůj vlastní archiv mám vizuálně celkem v pořádku. Všechno pěkně v šanonech. Fotky v krabicích.
Blbé ale je, že nevím co v kterém šanonu či krabici je. Hledání čehokoliv je sázkou do loterie „kde začít“. Dobré naopak je, že při tom hledání občas najdu něco, na co už jsem zapomněl a co mi najednou v novém světle a nových souvislostech přijde zajímavé.
A pak taky ty věci do archivu nevracím, ale různě povaluji a pak někam šoupnu…..
V jediné věci mám absolutní pořádek, a to je účetnictví své živnosti. Za to ale nemůžu já, nýbrž moje účetní.
Paní K-k., nechtěla byste ke mně na brigádu?
🙂
P.S.: Znal jsem kdysi v hlubokém dávnověku jednu moc hezkou blondýnu, která se na gymnáziu dobře učila. A tak šla studovat archivnictví….. Když zjistila co to obnáší, asi tak po dvou semestrech, přesedlala na etnografii a kunsthistorii. Zažil jsem s ní moc hezké věci (Bavore, prováděla jako studentka na strakonickém hradě, polední pauzy jsem s ní občas trávil nahoře na Rumpálu… 🙂 ) a od té doby mám všechny ty studijní obory rád.
To se mi líbíTo se mi líbí
ne ne, na brigádu k vám nepůjdu! Neukládáte archiválie zpátky na své místo – a jak říkala jedna zkušená artchivářka z Mostu (dej jí pámbu věčnou slávu): „v archivu se nic neztratí, ale když se to založí jinam, tak to vyjde úplně nastejno!“ 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Myslím že to platí nejen pro archiv. Můj jinak šikovný mladší synek neustále hledá nářadí. A když bydlel se mnou, hledal jsem i já po něm. Některé věci se našly až po čase pochopitelně tam, kam bych je já nikdy nedal.
To se mi líbíTo se mi líbí
no jo, takovej je život! Taky už jsem našla ovladač k televizi uloženej do ledničky. Některý synek tam šel něco vyžrat a při pohledu na jídlo zapomněl na ovladač. A jak ho pak hledal! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
preco sa uklada papier nejakeho bezvyznamneho burana,napriklad mna,bol zaslany na ziadost sudu,ceske budejovice zivotopis nasho obcana,kopia ulozena,komu toto bude potrebne,ci sa to vobec odklada,take banality,ja myslim narodenie novych buranov,umrtia starych buranov,povoden,poziar,snehu tri metre,to mozno odkladat ja mam archiv v kalendari,ktore odkladam,odkedy nepijem,par fotiek mam z mladi, hlavne kamaratov,co neziju aj jak su mrtvy par mam a casom kuknem,nejake listy od deti,inac nic ,len pisem do kalendara,teraz som pisal utorok ten tyzden 26 plus teplo kus na tu dobu,taku svoju ideu tam jebnem a v stredu som pisal 28 plus,dumam,ze to pojebane,ked tak teplo a mam tam kamosov popisanych,kedy umreli,jasne,ze vznik republiky a napriklad,nasi zajebali tu kurvu haydricha a to opisujem na dalsi rok,den vitazstva len 9 maj,kedy umrel wojtyla,bo zidky mali pred nim respekt,hlavne ked je horuco jak kurva,aj tak napisem horuco jak kurva a kolko stupnov,taky delnicke tridy kalendar,a hlavne kedy vtacik zacal spievat a male kacky kedy a husi,toto u mna najdolezitejsie toto sledujem dorazne a uz rano sedim,fajcim a slucham,zatial ticho a este nevidno zabitych skunkov na ceste,este spia,toto to teda sledujem a zapisijem,bo ked sa toto pojebe,pojdeme do pizdy na raky…
To se mi líbíTo se mi líbí
čobolíku, ono se zdaleka neukládá všechno – a když. tak jen na určitou dobu. Ostatně o tom píšu někde v tom článku, když zmiňuju ty ukládací doby. A že ty papíry v archivu jsou k něčemu dobré – k tomu se taky dostanu, ale nechci to psát na přeskáčku. To bude asi až v přespříštím díle. 🙂 .
To se mi líbíTo se mi líbí
co sa uklada natrvalo.len veci starsie,historicky cenne,jak klenoty kralovske,ci vyznamne listiny,alebo obrazy sa drzia,ci knihy?toto ma zaujima a este kacko,je mozne najst v archive ceske budejovice napriklad,kto bol vojensky prokurator a sudca v roku 1983?kto bol v tom case sudeny,vysky trestov?ci ceska army ma taky archiv,ci sa stratilo,jak zoznamy stb?mal by som pre pani nie brigadu jak hudacek tu laka,ale robotu ci to by pani mohla zistit,ci sa da vobec zistit,uz za odpoved zaplatim, a ked sa da,cenu za robotu,ja nemam sajnu,jake su moznosti,ja kedysi na stranky isiel budejovice a nic aj som tam volal,asi pred 15 rokmi na mesto,myslim,ze mali dojem,co za kokot vola,nemali ,ale si boli isty,bo ja zaplatim pani na drevo hotove a nie jak hudacek,bude s vinkom a jedlom v restauracich dohanat a spievat basnicky,nech pani poduma a hned nech pise,ci chce koruny,dollare,ci eura ja neviem basnicky jak hudacek a v reustaracii zeriem rukamy,bo tak sa najlepsie najem a smakuje mi tak,preto jak buran,nemozem statneho archivara zenskeho rodu pozyvat ,ale tvrde zaplatim plati aj o muzskom,bo cujem sam,uz pisomne s dost neokresany buran a na zivo,ked som ticho a nerozpravam,vyzeram podozrivo a ked spustim,vec hned jasna.cesi tomu hovoria,co to vole za vola a slovaci,ta to kokot.no nie docista vul a kokot,ale daleko podla praxe jak kukam to nemam…
To se mi líbíTo se mi líbí
čobolíku, tohle jsou věci, se kterými já jsem nikdy nepřišla do styku – ale rozhodně to nehledej v normálním „civilním“ archivu. Asi bych se na tvém místě obrátila na Vojenský ústřední archiv http://www.vuapraha.cz/ – na podatelnu, s dotazem, zda to u nich mají a pokud ne, tak kam se obrátit. Asi to bude placená služba, ceník je tady http://www.vuapraha.cz/search/node/cen%C3%ADk – oni vojáci a policajti si tohle dělali trošku jhinak než „civilní“ archívy a my s tím vůbec nepřišli do styku. Navíc je to podle mne ještě dost mladá písemnost, tak je otázka, jestli to už je v archivu a jestli je to přístupné – jsou to osobní údaje a to se teď dost hlídá.
To se mi líbíTo se mi líbí
tak to je dalsia spanelska vesnice ten archiv,cennik,ci ziadost som z toho na vetvy,zadatel k nahlednuti,neviem,ci mi poslu e mailom,ci len tam musim prist,proste pre burna zlozite jak ja,najlepsie tam ist osobne,ale najprv zavoalm,aleo napisem mozno odpisu,bo nemam sajnu,co su mi povinny dat k nahliadnutiu a co je nedosp=tupne,ja chcem len vediet nejake mena a tie mena to kurvy,co mi dojebali.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nepřístupné jsou písemnosti, které ještě nejsou archivně zpracované (o tom budu psát příští týden), písemnosti mladší třiceti let – a problém je s osobnímu údaji dosud žijících lidí, o kterých se v archiváliích píše – tam by měl být vyžádán souhlas těch osob. Jenže to je občas technicky nemožné – kde například ty lidi hledat, že? Tohle jsou nedořešené věci, alespoň za mne tedy byly. Nevím, jak je to teď a jak je to u vojáků.
Podle mne by bylo nejlepší tam napsat, jestli to vůbec mají a jestli to je už zpřístupněné a za jakých podmínek. A uvidíš, co ti odepíšou a podle toho se zařídíš.
To se mi líbíTo se mi líbí
ja tam hned volal a nic a hned mi jeblo,ze tam nedela a nerobia a ked som kuknul jak robia to ja by od hladu tu umrel,tak som napisal e mail,oni maju pracovnu dobu podobnu do konzulatu najbohatsieho kraju sveta v tom brudnom city,robia asi 15 hodin viac na archive,jak tu v brudnom city mocny diplomati cobolova,ja jim pisal,ze zijem v riti,ci mozem nieko splnomocnit,ja preto nabidnul praci kacku,si privyrobit a platim na ruku,jedina zaruka moje slovo,viacej ma vahu jak hocijky pakt na svete a aj peniaze jake by kacko chcela by som dal dorucit rovno do ruky,osobne mojim clovekom,na dohodnute bezpecne miesto,ktore by si vybrala,kdekolvek v republike.
To se mi líbíTo se mi líbí
Čobolíku ve VÚA jsou velice ochotní a vstřícní. Jistě Ti pomohou, ALE, jak píše paní Katy, zákonné limity jsou nepřekročitelné. Musel by být prokázán vědecký zájem a to je pro laika nemožné. Ale za zkoušku to stojí.
Já tam lezu do starých vojenských spisů osob co zemřeli před více než sty lety. Za pár stovek mám kopie všeho potřebného – tedy do cca 30 stránek. Ale dají se umluvit i na víc. Jsou opravdu velmi vstřícní. Inu, archiváři.
To se mi líbíTo se mi líbí
čobolíku, jednak je neděle a jednak – abych trochu hájila archiváře – oni mají úplně normální pracovní dobu, jako každý, jenom ne vždy je otevřeno pro veřejnost, Ty fondy se musí zpracovat, musí se odpovídat na písemné dotazy a podobně – to otevření dveří a pozvání lidí ke studiu je jen malá část činnosti archivu. A funguješ tedy rychle, když už jsi jim stačil napsat! 😀 Na odpověď mají povolený měsíc času, ale většinou se odpovídá mnohem dřív. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
a ještě něco, čobolíku: ráda bych ti tam zajela a pomohla, je to ale nad moje síly. Bohužel mi před časem vypověděly službu nohy a tak jsem ráda, že si tu ve městě obstarám nákup. Výlety do Prahy nepadají v úvahu… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
este strejdo ,jaky to postup,ja len napisal a ked pridem a dam dopredu vediet,ci e mailom vyrozumiem,co chcem,aby som zbytocne neisiel,nejak tak to funguje?bo ja preletel stranky a neznesiem to odborne citanie a zbierka zakonov,ja neziadam nijake tajomstvo hento uz neplatne a o terajzsej army to ja viem,ze hovno a nie army a nie nieco tajit,neviem poviem meno,ukazem pas,vojensku knizku mam tiez,ja nechcem nic hladat tajne,meno cloveka v tej mojej kauze a vec vybavena,mne neide o nejake par stovak ceskych ja jak mam mocnejsie penazi,ja sam najdem,bez archivu na mieste staci ,aby som bol dost financne nezavisly ale nemam umelecke povolanie,ale dozivotne musim robit,ale ked uz tam budem pojdem naisto,ked mi vyhovia a nemozu poslat e mailom,ale jak pisem cujem,ze mi to nedaju a zit par tyzdnov v budojoviciach a pytat sa ludi,to nemam prostriedky az take,vlastne ja kus mam,ale mam dolezitejsie veci na ktore tie prostriedky drzim…
To se mi líbíTo se mi líbí
Čobolíku napište jim co potřebujete – píši o VÚA – a zda je to vůbec v archivu uložené a dostupné. A můžete se zmínit i o termínu (terminech) kdyby se Vám hodilo badatelnu navštívit. Odpoví ředitel, ale odpověď zpracuje odborný pracovník co to přímo dělá. A co bude nejasné, doladíte přímo s ním dalším mailem.
Pokud je to možné, můžete si objednat rovnou kopie, záleží na rozsahu spisu. Já ve VÚA nikdy osobně nebyl, vše jsem sehnal mailem, platil jsem také převodem na jejich účet. Je možné si objednat i skeny, ale i ty posílají na CD poštou. Ovšem skenování je dvakrát tak drahé jako xerokopie.
Je to jednoduchá záležitost, ale musíte vědět co chcete. Mohou Vám ale udělat i rešerše, tedy vyhledávat relevantní záznamy. To je ovšem placené. Viz ceník. Mají ho na stránkách.
To se mi líbíTo se mi líbí
strejdo mas plus,budem cakat co napisu…
To se mi líbíTo se mi líbí
jake limity,co za limity,ja prislusnik CSA,moje meno chcem vediet,kto ma sudil vtedy v CB na obvodovej prokurature,ja nic nechcem badat,ale potom najst kurvu,ked zije,bo v roku 1991 som videl,ze MNO to tak chce jak letiste havel spisy STB,velmi boli zaneprazdneny,ja to chuj bol,ale kopa brunelo a aj tym hovorili bajky a kacko to ked musi ist az do praglu,to ja aj sam zajdem,naplanujem a mozno ani nebudem musel ist,ja nehladam padlych,ci zahynutych,ja hladam kurvu,co mi zadarmo dojebala a cujem,ze prokuratorov,budu chranit demokrati,bo predsa pravda a laska,bo ja mal rozsudok a po skonceni podmienky som mal odlozene aj od gustava amnestiu po skoceni podmienky mesiac potom mi soudruh z hradu poslal,ale sa to odjebalo a este prokutrator moze zit bol mozno o 15 rokov maximum starsi jak ja,teraz mozno vazeny podnikatel,kurva vyjebana,dakujem za infomace a napovedu,bo jak by som povedal cas do asu uz ponad 30 rokov ma kurvy ta nespravodlivost a hned zacnem hladat v roku 91 som kukal na advokata,jak mi dristal a cital prehlasenia MNO v KE,mal som dost jaka saskarna…
To se mi líbíTo se mi líbí
este neviem,ci kacko nedala narokom ten obal z knizky jak zit kulturne na male vesnici,bo teraz,treba do archivu napisat,jak neumrit na male vesnici,to musela dat kaacko narokom,je to politicke ovplyvnovanie,mna hned napadlo…ked som novinar od spravneho smeru,vedel by som napisat o kacku clanok,ale zo som buran,jebem mater len tak jak viem…
To se mi líbíTo se mi líbí
Schválně : že některé archivy byly nalezeny i ve výborném stavu? Počty bordelářů a počty pečlivých se nebudou od sebe mnoho lišit.
Za sebe můžu říct, že archivování domácích písemností a dokladů mě docela baví a přináší to i výsledky. Někdy je tím – dobrým – výsledkem že se najde cokoli, někdy zase – špatným – že schovávám kdejakou na první pohled hloupost a jsem zvědavý co s tím udělá nová generace. To bude asi věčný rozpor archivářů. Je pravdou že dobré archivování usnadňuje práci.
To se mi líbíTo se mi líbí
ale jo, taky byly – ale nebylo jich moc. V dobrém stavu byl archiv na ONV Čomutov – tak zas měli jiný problém: Písemnosti, u kterých měli už daný souhlas k likvidaci, nacpali do pytlů a začali shátěn auto na odvoz do papírny. A než to auto získali, tak přišla jiná parta snaživců, pohoršila se nad uložením papírů v pytích a pečlivě ty papíry zas vytřídila a uložila do krabic a do regálů. A kolotoč začal od začátku. 😀
Fotky, co jsem sem dala, to jsou pochopitelně extrémy. Většinou se daly ty spisovny definovat jako více či méně slušný průměr – a to nám stačilo. Fakt jsme nemínili přidělávat těm uštvanejm starostům práci…
To se mi líbíTo se mi líbí
ne „Čomutov“ ale Chomutov – omlouvám se!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale je to takové „emerické“ 🤣
To se mi líbíTo se mi líbí
no, spíš to vypadá jako inspirované čobolíkem – ale nejspíš je to prachovyčejný překlep! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
ja nijake inspiracie tu nedavam,ja nie som americky statny prislusnik,ja bezchybne viem,len bohovat emericky a je pravda,ze american to nepovie v zivote chomutov, a keby bolo len homutov,to polacky,rusi ,ukrajinci strateny a dalej slechta a dalsi tu cujem vedia emericky lepsie jak ja,mna sarisky burani opravovali,ze co polske slova jebes,chuju,zapomnul si po nasim?uz pisanym vidno,kopa mysli,ze ja narodeny niekde v riti a len sa naucil od rodicov rec,ked sa pytam,ta tak dumaju,to neznamena este,ze ked pologramotne pisem a na zivo to jak z osobitnej vyzera,ze ja cudzinec,nie,nie…
To se mi líbíTo se mi líbí
čobolíku, nebrblej! 😀 Mně šlo jen o to „čo…“ na začátku slova, o nic jiného – a protože jsem před odpovídáním paní Jaa odpovídala tobě, tak mi to tak připadlo, že mi to „čo…“ nějak zůstalo v ruce a v klávesnici! Rozhodně jsem se ti nechtěla nijak posmívat! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
ja rozhodne viem,ze sa mi kacko neposmiva a ja by ani nejak neprezival,ja len tak zajebal,v dobrom…
To se mi líbíTo se mi líbí
Pošťuchovat můžeš! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Dotaz pro paní Katty :
Před časem byl Zeman v Moskvě a od Putina dostal darem originál Obnoveného zřízení zemského. Jeden bloger to „vtipně“ komentoval, že příště dostane originál Mnichovské dohody.
Já nejsem archivář, ale představuji si, že mít ve svém fondu originál Mnichovské dohody je snem každého archiváře.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jodo, nevím přesně, co Zeman v Moskvě dostal https://cs.wikipedia.org/wiki/Obnoven%C3%A9_z%C5%99%C3%ADzen%C3%AD_zemsk%C3%A9 – ale skoro bych řekla, že ta paní z Památníku to odhadla přesně. Ale možná že opravdu dostal něcio unikátního – fakt nevím.
Mnichovská dohoda: no, ono je to trošku jinak. Originál by byl parádní kousek na výstavy a podobné atrakce. Ten emocionální náboj je u ní veliký. Ale podstatný pro historika a artchiváře je obsah a ten už byl publikovaný a je k dispozici i na netu. Tohle je otázka „ceny“ archiválií (nebo muzejních předmětů) – záleží na úhlu pohledu. Někdo bere v úvahu jen případnou finanční hodnotu, někdo historickou (jak ji vyjádřit v penězích?) a někdo tu emocionální, která může spočívat v úplné maličkosti – v muzeu jsme měli prastarý kalamář se zbytkem zaschnutého inkoustu. Historická hodnota mizivá, finanční žádná – ale když se to vystavilo, třeba jako součást staré školní třídy, tak to s tím inkoustem na diváka působilo nesrovnatelně víc, než kdyby tam byla tatáž lahvička, ale pečlivě vymytá a vyleštěná….
To se mi líbíTo se mi líbí
Já bych měla pár dotazů – můžete-li. něco z historie archivnictví, a potom – zda je někde uvedeno kolik paré projektů staveb většího významu a podle čeho, ale i třeba rodinných/ a zda je určeno,že – musí a kde být uloženo.
Vím že třeba projekty na mosty a nádraží musí být nejmíň 5 paré/ skoro nezničitelných ozalidových placht / podnik, nadřízená složka, město, kraj/obec a samozřejmě zhotovitel a asi firma, která stavěla. . A že takový projekt musí mít všechno od materiálu, postupů a pod. komplet všechno.
Ju a taky třeba – jestli jsou nějaké zvláštní podmínky udržování těchto dokumentů. Popř v jaké musí být kvalitě aby vydržely cestu časem…
Pamatuji, když se opravoval Karlův most, tak že byl dost rozruch, že některé části plánů nebyly a muselo se improvizovat. Ale zase že v Francii nalezli plány – nevím už jestli původního Chambordu,
a dalších. V těch 90tká, jsem měla TV puštěnu jako kulisu při práci a na Spektru byly opravdu zajímavé programy.
No a taky – zda jsou o těchto povinnostech informováni i další – třeba psavci a pod. Kolikrát nechápu ty akce proti firmám, co leta objekty udržovaly a mají tedy všechnu dokumentaci/ nebo by měli mít/ a oni přesto trvají na tzv. výběrovém řízení a za „nejnižší cenu“ když dosud udrřující firma existuje a provedla objekt desetiletími a dýl.
Já vím, jsem zvědavé až moc. Dík
To se mi líbíTo se mi líbí
Jaa, tohle jsou dotazy oprávněné – ale odpověď by chtěla a) archiváře v činné službě, který má po ruce všechny předpisy a pokyny. Já už jsem deset let v důchodu a za tu dobu se hodně změnilo. Aktuálnbí předpisy tu nemám a ty neaktuální si už zas tak nepamatuju – zatím jsem ráda, že si pamatuju své jméno, ale počty kopií a dobu uložení té které písemnosti, to je bohužel už nad moje síly. Moc se omlouvám…A za b) důkladná odpověď na vaše otázky by byla asi o něco delší, než ten archivní seriál, kterým se tu prokousávám.
Vím, že obce mívaly stavební spisy uložené zvlášť a do archivu je odmítaly předávat. Celkem jsme to respektovali – pokud tedy nehrozilo nějaké zcela zjevné riziko, že to přijde ke zničení. Ukládací doba těchhle věcí je stejně velice dlouhá, rozhodně jde o několik desítek let – mám dojem, že 50, ale jistá si tím nejsem. A mám dojem, že je to vázané na to, jestli objekt ještě stojí, Rozhodně z Chomutova nám předali spoustu stavebních spisů – ale to šlo o tu část města, která byla zbouraná a přestavěná do současné podoby.
Že k něčemu nejsou plány, to mne nijak nepřekvapuje – v historickém centru Kadaně nejsou plány skoro k ničemu – tedy původní plány. Jsou různé náhrady, když třeba před sto lety někde přistavovali kus baráku a tak zakreslili původní stav. Nemáme například ani původní plány archivu – z doby, kdy to byl minoritský klášter. Kam se poděl kostel svatého Michala, který byl jeho součástí, to jen velmi matně tušíme: v Praze se podařilo najít plán jakési přestavby, kde je zakreslen kus presbytáře, vybíhající do současného dvora archivu. Archeologický výzkum to ale prozatím nepotvrdil – a nevypadá to, že by se tam v dohledné době znova kopalo a hledalo. Snad jedině, až dojde na opravu vstupní haly archivu, tam by něco mělo být… Jo, požáry udělaly svou práci důkladně. 😦
A ano, občas se něco najde – jako třeba ty listiny a pečetidlo, o kterých jsem psala. Tady se na radnici v prostorách té bývalé kaple, pak archivu, při opravě podlahy našly nějaké písemnosti, myslím, že z 16.století, které tam tehdejšímu písaři zapadly a přežily pod podlahou. Nebyly to žádné fajnovosti, běžná korespondence kolem běžných záležitostí – ale toho je poměrně málo. Královské listiny se pečlivě schovávaly, tohle se vyřídilo a zahodilo.
O historii archivnictví máte nějaké základní údaje tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_o_archivnictv%C3%AD_a_spisov%C3%A9_slu%C5%BEb%C4%9B
To se mi líbíTo se mi líbí
Co se týká staveb, tak pokud si pamatuju, do roku 1960 se plány nijak nearchivovaly a pokud někdo něco měl, byla to jeho dobrá vůle nebo naopak lenost někam to založit. Po roce 1960 se vždy jedna kopie archivovala na stavebním úřadu. A prováděcí firma měla snad povinnost uschovat Stavební deník po dobu životnosti stavby, stejně tak investor i stavební dozor, kteří měli 1. a 2.kopii.
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi je to kraj od kraje (a mrav od mravu) různé. Když jsem boural starý barák a nechal si na to zpracovat asanační projekt, překvapily mne kopie plánů z doby realizace – a to se jednalo o dvacátá léta. Potom jsem tam hledal v jiné souvislosti a dostal jsem úhlednou složku o tom bouraném domu, včetně nákresů konstrukcí atd. Zřejmě je to v archivu dodnes, a to se jednalo o bezvýznamný baráček. Mám na mysli archiv stavebního úřadu města.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon, já jsem zapomněl na drobný detail. Ta mezera v archivu se datuje mezi roky cca 1950-1960.
To se mi líbíTo se mi líbí
dík
To se mi líbíTo se mi líbí
Paní Katy, čtu vaše archivní příspěvky – nejen ty – velmi rád. Z mnoha důvodů, literárními počínaje a lidskými konče. Do debat se ale nepouštím. Čtu si to pro svoji radost a potěšení. Není nad to!
Archivy miluji a archivářů si nadmíru cením. Jsou u mně na úrovni lékařů, možná i výše. Lékaře potřebuji a cením si je, ale nerozumím jim. S archiváři je to naopak, těm rozumím. Když jsem šel na odpočinek, tak jsem začal soukromě, sám jak jsem byl zvyklý, studovat. Pořídil jsem si jako základ knihu Hlaváček-Kašpar-Nový: Vademcum pomocných věd historických. To byl fundament na kterém jsem stavěl. Knížek – čtených a studovaných – přibývalo a skončilo to zaměřením na rodopis. Tam se hodí úplně vše. Stavěl jsem a stavím na dvou autorech, Kristoslav Řičař a Henry Pohanka. Od té doby, uplynulo dost času, vím že bych nejraději byl soukromým badatelem bádajícím v archivech. S archivářem je to již horší, jako všude, je to hlavně nádeník, prsty rozpíchané od sponek, plíce plné prachu, svaly jako z posilovny a o očích nemluvě. Někteří i mrznou. A hlavně skartují a skartují a třídí.
Moje manželka, než přešla na knihy, byla také čas archivářkou u jedné velmi velké firmy. V tě době převezli jeden závodní archiv do budovaného centrálního. Udělali to jednoduše, vzali dva silné maníky z nádvorní čety, Ti ty stovky archivních krabic naházeli na náklaďák a z něho pak oknem do místnosti. Archivní krabice sice leccos vydrží, ale na něco takového nejsou stavěné. Byla to úděsná hromada krabic a rozsypů. Muselo se na to jemně, každou hromádku rozsypu sebrat, zkontrolovat a znovu uložit. Samozřejmě při plnění svých úkolů. A manželka plakala a plakala. A jak víte, na archivářích se šetří.
To v jiné velké fabrice u nás šetřili a šetřili, až archivářkou udělali uklízečku s nejmenším platem, to by nevadilo, ale s jejím mozkem to bylo podobné. Měla čas maximálně na dvě hodiny týdně a to i s cestou ze svého kutlochu do archivu. No, na vlastní bádání zbyla slabá hodina. Nakonec jsem se s jejím šéfem domluvil o „sloučení“ a tak jednou za měsíc na mně měla šest hodin času. Ta baba mně donutila žebrat u SOA o povolení si dělat poznámky a fotografovat. Písemně. Zato dámy ve spisovně a repro byly velkorysé, daly mně ceník, ale nikdy nechtěli ani korunu. Tu uklízečku jsem za archiváře nikdy nepovažoval a tak mně ani nezhoršila můj pohled na archiváře mezi kterými mám skvělé přátele. Dnes je archiv v SOA a daleko.
Těším se na vaše další psaní.
To se mi líbíTo se mi líbí
Strejdo, co vám na tohle říct? Je to ze života – toho pestrého až strakatého, ne toho šedivého, předpisového. Taky jsme zažili jednu zimu v archivu bez topení – a v kamenné budově s metr silnými zdmi to bylo tedy něco! A přesvědčit ONV, že opravdu potřebujeme sprchový kout, to bylo téměř nad lidské síly (kancelářské dámy na ONV sprcháče pochopitelně dávno měly. My se museli dohodnout s rozumnou paní z hygieny, aby nám „náhodou“ udělala kontrolu pracoviště a nařídila ten sprcháč vybudovat – a taky ještě jedno WC na druhém konci budovy. Pak teprve ONV povolilo.) Když jsme chtěli pracovní pláště., tak s námi šla do prodejny vedoucí odboru, abychom si misto těch ohavných modrých gloťáků nekoupili třeba večerní róbu. A šetření – no to je kapitola sama pro sebe… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
A Vademecum – no jo! Hlaváček učil jen na archivnictví, nás neměl – byl rto velice chytrý pán a prolezl snad všechny evropské archivy. Tioho něčím překvapit – to se prostě nedalo. Kašpar nás měl na historickou geografii a Nový nám taky cosi přednášel – už nevím přesně co. A dělal nám cosi jako třídního – tedy spíš spojku mezi studijním oddělení a námi-dálkaři. Jednou – to jsme byli ve čtvrtém ročníku a při permanentních reformách ve školství jsme pořád ještě nevěděli, jestli je to poslední ročník, nebo jestli bude ještě pátý. A kdosi z kantorů nám na přednáškách zvěstoval, že už je to jasné, že budou jen čtyři roky. A asi za hodinu vpadl do posluchárny rozjásaný doktor Nový a oznámil nám, že už je to opravdu jasné – bude ještě pátý ročník! A my, místo abychom to s vážným pokýváním hlavy přijali, jsme dostali záchvat smíchu. Ona to totiž byla už snad desátá zaručená zpráva, jak to tedy bude! Chudák Nový na nás dost vyjeveně koukal, co nás to tak rozdovádělo – no, pak pochopil. Mimochodem, ty ročníky nakonec byly čtyři, pak byl +- rok studijního volna na napsání diplomky a přípravu na státnice. Proti současným dálkařům to byly opravdu přepychové podmínky ke studiu!
To se mi líbíTo se mi líbí
To se to studovalo – tehdy, já to měl dokonce roků šest (výuka a zkoušky i v zimním semestru šesťáku) – co jsem jezdil až do Prahy – bylo to nejdelší dálkové co existovalo (podle toho i náročnost), ty studijní výhody – volna 20 dní za šk.rok + 2 dny na zkoušku a klas. zápočet + pět dní na soustředění, v posledním roce tuším 60 dní na diplomku a státnice – všechno placené jako dovolená – ta samozřejmě zůstala. Poloviční jízdné na vlak, problém byl nocování – 23,- za noc v jedné noclehárně. Za to povinnost za rok studia dva roky zůstat v podniku, jinak se platilo na svou dobu dost. Pokud tedy nedal výpověď podnik – což mi samozřejmě za červenej diplom dal 🙂 první den po státnicích v práci – jistá osoba dostala strach o flek tak zrušila mý místo.
To pro ty později narozené 🙂 🙂 🙂
Výhody studia v malé skupině byla blízkost k vyučujícím – za ty roky nás znali – i my je, nevýhoda nikam se nedal zašít.
Ty dnešní upřímně lituju.
To se mi líbíTo se mi líbí
Při bádání v archivech je občas i sranda. Přikládám pár perliček. Jsou z podnikového archivu mé „rodné“ firmy a tak jsem autory, staré pány, znal.
— Úkoly mimořádné nepřicházejí po dobu mé dovolené v úvahu, protože jsem tyto zpracoval před nástupem.
— Navařování šneků nemůžeme svěřovat údržbářům, protože by je mohli omylem dáti do sběru pro velkou váhu
— V minulém 6.čísle našeho zpravodaje se do článku „Zhodnocení nejlepšího úsekového důvěrníka“ vloudila trapná chyba, když pod tímto nápisem byli uveřejněni naši nejhorší úsekoví důvěrníci
— Z kanceláří se zúčastnil sběru šrotu jen s.Adámek, ale ne jako přímý pomocník, ale jako poradce.
— V současné době je třeba zajistit likvidaci cihelny, pokud zde ještě jsou nějaké hodnoty nerozkradeny
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
To mi připomnělo tohle:
Letecká společnost Quantas největší perly zveřejnila:
Zapsaný problém: Levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit. Řešení: Levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.
Problém: Zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné. Mechanikova poznámka: Automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.
Poznámka: Něco je uvolněno v pilotní kabině. Mechanik: Něco bylo utaženo v pilotní kabině.
Poznámka: Na předním skle jsou mrtví brouci… Mechanik dopsal: Byli objednáni živí brouci.
Poznámka: Autopilot v poloze „držet výšku“ nechá letadlo klesat 60 m/min. Mechanik: Tento problém si nemohu předvést na zemi.
Zapsaný problém: Zpod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky, jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem. Mechanik: Trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.
Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle. Mechanik dopsal: Hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.
Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrticí páčka zastaví. Mechanik dopsal: Proto tam také jsou.
Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo. Mechanik: Podezření je správné.
Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí! Mechanik: Po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.
Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně. Mechanik: Letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.
Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává. Mechanik: Cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.
Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině. Mechanik: Byla namontována kočka.
To se mi líbíTo se mi líbí
😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Nojo, naše firma a Quantas. Tam mají jinačí borce.
To se mi líbíTo se mi líbí
to srandovne,ale v realii jak ja bol,bezpecnost a kontrola na max.keby si videl jak uz skuseny mechanik,stali ty novy mechanici elektro okolo masiny a ja tak jdem na to hosi,sebemensi problem v nedorzani predpisu zajebem na mieste,uz kouleli ocima,co ten holohlavy pojeb tady hraje a ja nic nehral,bo vsetko aj pre ich bezpecnost,bo v kurze a na leteckej akcii to rozdiel jak svina,to v rozptyle na predbeznych a predletovych pripravach a na letisku v noci,len inzinier dvorak nas zavolal,tak hosi,novy vojaci jsou tady,vite co mate delat a kukal na mna a ty vole trochu zjemni,nebo uz ted maj v ocich smrtelnej strach ti mladi,kazdy mal svoj odbor na stojanke som ich bil po krku a reval,jak kurva som hvarel,popod masinu,boha bo vam tie sisky odjebe,zobral nabok dal im po startce a spokojne dristal,vsetko bude ok hosi,sluchat a kukat co robim ja,davat pozor na ostatnychtu sme na jedenj lodi hosi. a tie kurvy lmpasacke len kukali,bo vedeli,kazdy vedel,ze tak sa to dostane do krvy a hlavne netreba,aby sa niekomu nieco stalo,bo kto bol docista debil,preveleny k letiskovej udrzbe,ked tankoval a striekal z pistole okolo seba a pritom uceny,spokojne jak vsetko jednoduche,ale panikaril,bo to ryk dookola,nie moj,bo to bez prestania 7 hodin starovalo a pristavalo,ja ked robil kontrolu kyslikovych lahvy,do denniku som pisal generalisimus a ked taky general,prisiel z hradca na kontrolu,drzal tie zosity a volal generalisimus vystoupit,to pepa jak velietel letky na mna kukal a ja cital spokojne v jeho tvari,co to zase vole jses udelal?zo zaciatku cela ta army to pojebane,potom zvykne a po rokoch,to kurva dobra skola,hlavne sa vyrovnat s problemom a nedat sa,bo upratovat,zehlit to ja vedel,okna cistit vsetky babske prace ja prevadzal od mala doma,skladal som kominky jak kurva,aj ostatnym,vzdy na picu,ale to normalne,bo tym sa vbija do mladej hlavy poslusnost,co u vojaka bezpodmienecne musi fungovat,vojak musi stratit pocit o svoju bezpecnost a vykonavat pokyny,jak sa mu kaze,ze debilne?ked bude branit svojich,nebude sa tak bat,plati hlavne pre mladych,starsi uz inaksie duma,preto sa hnala vzdy mlada holota na stec prva,bo spracovana a glupa,ale taky skurveny zakon vojaka…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tohle JE realita 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí