Dobrodružství diplomacie

Satanovský s Kornějevským si do svého pravidelného rozhlasového pořadu „Od dvou do pěti“ pozvali Marii Chodyňskou – vedoucí politického referátu stálého zastoupení RF při OSN v Ženevě – a bylo co poslouchat. Vzhledem k hrubým 80 minutám záznamu jsem vynechal mnohdy zeširoka položené otázky a z odpovědí pro vás vytáhl informace, z mého skromného pohledu, nejzajímavější – odkaz na záznam celého pořadu je dole pod textem (pozn.překl.)

 Bude to o Sýrii …

Za šest let, po která situaci sleduji, se stala snaha o odstranění Asada vleklou, nikdo se jí nevzdal, jen strategie se změnila, protože porazit ho pomocí ozbrojených sil kontrolovaných státy jako USA, Británie, Francie, Turecko, Katar a Saudská Arábie se ukázalo jako velmi obtížné. Havní překážkou proti těmto snahám se stala Astana – tedy žádná Ženeva. Astanský proces vedl ke konkrétním výsledkům a těmi jsou zóny deeskalace Idlib, Východní Ghuta, tzv.Rastanský trojúhelník v provincii Homs a jih Sýrie. To jsou enklávy protivládních seskupení, které jsou tam do jisté míry uzamčeny, jsou obsazovány vládními vojsky a provládními skupinami, takže přímou hrozbou pro režim v podstatě nejsou. Mohou sice být časovanou pumou, pokud někdo bude chtít znovu expandovat – především v Idlíbu. Nicméně proti vládním vojskům už nestojí celé pluky vousáčů nelze. Bylo to samozřejmě velké diplomatické vítězství Ruska, protože v satanském procesu má po boku Turecko, které vždy bylo ostře vyhraněné proti Asadovi a Irán. Turci byli nuceni spolupracovat na stabilizaci situace. Mohou sice hrát dvojí hru, nicméně jsou v procesu a svrhávat Asada bez pomoci Turecka (přinejmenším logistické), by bylo velmi složité. Proto tyto pokusy o jeho svržení potichounku utichají – jakkoli se USA svého záměru nevzdaly. Snaží se o to tedy politicky, a nikoli přes satanský proces, ale v Ženevě, kde rozhovory probíhají pod patronací OSN. Ta ovšem, bohužel, zůstává pod kontrolou Západu. Takže oni se snaží potlačovat svoje záměry přes svoje lidi v sekretariátu. I úřad pověřence OSN pro jednání Staffana de Mistury je, s výjimkou jednoho egyptského místopředsedy, kompletně složen ze zástupců Západu. Jak chtějí urovnat konflikt blízkovýchodních zemí pomocí lidí zvyklých vypracovávat naprosto nefungující koncepty. Například, šéfem Humanitární agentury OSN vždy byl a je Angličan. Humanitární pomoc sice pěkně zní, ale ve skutečnosti jde o přístup do kteréhokoli regionu kontrolovaného povstalci, nejen pod ochranou, ale i pod vlajkou OSN. Jistěže jsou tam lidé, kteří civilistům skutečně pomáhají. Druhou stranou mince ale jsou vysocí, urostlí lidé, – evidentně profesionální zpravodajci, – kteří výhradně shromažďují informace.

Reputace OSN …

 Uvedu příklad východní Guty, což je předměstí Damašku. Její nejvzdálenější bod leží necelé 2km od ruského velvyslanectví, které je odtud stále ostřelováno, stejně jako centrum města. Teď v Ženevě probíhá následující: – každý týden se schází humanitární skupina, kam patří 28 zemí, vč. Ruska a USA a zástupců OSN. Tito zástupci OSN tam půldruhé hodiny vykřikují, že ve východní Gutě umírají děti hladem (přičemž k ní přiléhá to velký zemědělský region, který vždycky zásoboval celý Damašek), že tam umírají ženy, a že je tam třeba poslat humanitární pomoc, včetně léků (evidentně pro raněné islamisty). My to posloucháme a víme, že je to naprostý fejk. Koneckonců bylo to vidět i na východním Aleppu, kdy oni neustále vykřikovali o humanitární katastrofě a po osvobození Aleppa, nebyla zjištěna žádná humanitární katastrofa, zato ale obrovské sklady potravin a léků, patřící islamistům, které jim dodávaly různé nevládní organizace… Řeknu vám ještě něco o Rakká: – v Ženevě je stálý americký zástupce, který každý týden vypráví, jak oni Rakká odminovali, že si na to najali Syrské demokratické síly (SDS) – opoziční seskupení, a zástupci OSN přikyvují a pláčou štěstím. Pak tam zajeli jacísi nezávislí představitelé a zjistili, že město je stále zaminované a lidi se tam nevracejí – na což Američan zase vytáhl papírek, ze kterého nám týden předtím citoval a tvrdí, že ne, že oni vypracovali program, dali peníze… a stále mele svou. Oni ale nedělají nic – jim je to jedno – hlavně, že vyhráli na IS. Pro srovnání východní Aleppo, nebo Deir as Saur, osvobozené silami Sýrie a ruským letectvem. Tam zaváží humanitární pomoc – nikoli OSN, která na ně úplně zapomněla, – ale ruské středisko pro usmíření. Současně s tím se provádí odminování a rekonstrukční práce. Američané se jen zabývají propagandou, město srovnali se zemí „zvítězili nad IS“, ale všude se válejí rozkládající se těla, objevilo se několik středisek nákazy. Nejsmutnější na tom není to, že Američané nic nedělají – ale že k tomu OSN mlčí. Představte si, že bychom tak postupovali my…

Za co stojí závazek Američanů…

Vzpomínám si na dopis bývalého zvláštního vyslance k Sýrii Michael Rattling ozbrojené opozici ve východním Aleppu, ve kterém jim vysvětluje, proč musí spolupracovat s Ruskem, které zabíjí je a jejich příbuzné…atd. Předtím, po více než půlročním jednání uzavřeli v září 2016 Lavrov s Kerrym dohodu o urovnání situace v oblasti východního Aleppo, podle které východní Aleppo zůstalo pod kontrolou tzv. místní rady (tady Rusko učinilo ústupek), ale hlavní byla dohoda o strategické silnici vedoucí kolem města, od které jsme my měli zajistit stažení syrských vládních sil a Američané ozbrojených seskupení s tím, aby byla zajištěna doprava po této trase. Rusko zajistilo dvakrát stažení vládních vojsk, zatímco Američané ani jednou, dokonce ani postavit kontrolní stanoviště. Události tam, stejně jako na jižní hranici Sýrie ukázaly, že pozice USA v očích místních vůdců není ani zdaleka tak silná, jak se Američané tváří…

Jak se Západ vyžívá v okrajových záležitostech…

Byla rezoluce, kterou jsme bohužel svého času podpořili, která schvaluje dodávky humanitární pomoci do Sýrie přes hranice sousedních států bez souhlasu syrské vlády. Takže převážíme, co chceme, kam chceme, syrské vládě to dáme jen na vědomí, takže přes hranice jde nekontrolovaný proud bůhvíčeho. A vlajka a znak OSN to celé kryje. My jsme, doufám že naposledy, souhlasili s prodloužením mandátu tohoto mechanizmu. Já tu rezoluci upřímně nenávidím, protože my v Ženevě vidíme, jak ji ty neziskovky zneužívají. Zástupci OSN a všech těch obrovských neziskovek, a západní mecenáši nad tím jásali. Nedávno (10.ledna) jsme dostali informaci, že se 50-57 kamionů jede do jižní zóny deeskalace, která je pod kontrolou Američanů a Jordánců, – kde jsou islamisté. Hned se snažíme zjistit, co vezou. Uvádějí, že jsou tam nějaké chladírny s léky. Shodou okolností tam došlo při bojích k velkým ztrátám islamistů – a najednou 57 kamionů – nic jsme se nedověděli ani od de Mistury – naprosté ticho a pak velký skandál – nikdo nic o obsahu dodávky nevěděl! My přitom víme, že Američané na islamisty sice velký vliv nemají, ale snaží se je přikrmovat…

Jak dál…?

 První problém je, co dělat se zónami deeskalace. Z dohody v Astaně vyplývá, že zóny deeskalace jsou dočasné. Jsou to jakási uzavřená ohniska islamistů, z nichž dvě mají přístup k hranicím, je to Idlib – k syrsko-turecké hranici a jižní zóna k syrsko-jordánské hranici. Zbylé dvě zóny jsou naprosto izolované. S těmi je třeba něco udělat, my máme zaběhnuty kontakty s ministerstvem obrany a s mnohými rozptýlenými seskupeními, které tam působí, ale to znamená zrušení blokády, stažení syrských vládních vojsk, demontáž kontrolních stanovišť, atd. To všechno je třeba řešit a potom také, – kam se ti lidé (islamisté pohnou), atd. Tam bude třeba zapojit nejen Turky a země v rámci Astany, ale nejspíš se neobejdeme, bohužel, bez Saudské Arábie, Kataru, které mají vliv na islamistická seskupení, ale i bez Emirátů, na jižní syrské hranici. V tomto řešení nemohou hrát Američané žádnou rozhodující roli. Jim musí být určeno místo v souvislosti se zabezpečením bezpečnosti Izraele – a to je vše. Vše ostatní musí být řešeno s regionály, ale i s Iránem a jeho milicemi, s Hizbulláhem, atd.  Je nutné komplexní řešení, plus je třeba vědět, co dělat s administrativou v těchto regionech, přinejmenším na jihu, na které mají vliv zápaďáci. Tam jako houby po dešti vyrostlo mnoho všelijakých organizací, místních rad, místní policie, místních šariatských soudů a tzv. „Bílé přílby“, o těch bych mohla vyprávět hodiny.  …

„Bílé přílby“^*)…

To jsou teroristé v bílých přílbách, kteří se tváří, že zachraňují lidi a Holanďané, USA a Velká Británie nám každý týden v Ženevě vykládají,  jak je financují, že musí určitě pokračovat ve své činnosti – ony se m.j. účastní veřejných poprav, ale zápaďáci to nepřiznávají. Lékaři bez hranic…

Mimochodem jedno je nyní široce probíráno, – jde o obchod orgány… Došlo ke známému teroristickému aktu, kdy obyvatelé dvou malých šíítských městeček byli neustále ostřelováni teroristickou skupinou, a tak bylo dohodnuto s Iránci, že ty lidi – ženy, děti vyvedou do bezpečí. Přijel autem sebevražedný atentátník, nalákal děti na bonbony, a v momentě, kdy jich tam bylo nejvíc, – se odpálil. Byly tam hory dětských těl – strašný teroristický akt, kterého si západní masmédia jakoby nevšimla… Proč o tom povídám? Provedli jsme vyšetřování, ze kterého vyplynulo, že se okamžitě na místě objevily tzv. „bílé přílby“ (humanitární organizace sponzorovaná Západem), živé i raněné děti házeli na nákladní auta (existuje záznam a je děsivé na něj koukat), odvezli je směrem k Turecku a zmizely. Není naprosto žádných pochyb o tom, že tyto děti posloužily jako dárci orgánů, protože matkám vrátili těla bez těchto orgánů… Naprosto hnusná historie. Uvádím to nikoli proto, aby děsila, ale abych ukázala, jak si počínají „humanitární“ organizace, a jsou mezi nimi i organizace s velkým jménem, na územích kontrolovaných protivládní syrskou opozicí, která je oficiálně financována USA, Británií, Dánskem. Ale když to vše ukazujeme našim západním partnerům, že toto oni financují,  oni se o tom odmítají bavit.

O některých neziskových organizacích …

 Dále například existuje tzv. Syrsko-americká společnost se sídlem ve východní Gutě, obsazené islamisty. Tak ta vyvolala v Ženevě hysterii, že ve východní Gutě umírají lidé, že je třeba okamžitě zorganizoval medicínskou evakuaci, protože krvavý Asadův režim je tam všecky pozabíjí, okupuje, atd. My, společně s našimi vojáky, jsme se vážně zabývali tím, že je vyvezeme. Oni (syrsko-američané) nám předložili seznam 500 lidí, a na zasedání skupiny norský zástupce hystericky vykřikoval, že z toho seznamu 16 lidí už zemřelo, že je třeba spěchat. Byl na nás vyvíjen hrozný tlak, kterému bylo těžké odolávat. Nakonec naši vojáci vzali ten seznam, odjeli na místo a dohodli se, prostřednictvím svých kontaktů, s těmi lidmi, kteří byli v seznamu uvedeni jako mrtví, aby zjistili, že nezemřelo 16 lidí, ale jedno děvče – příčina jeho smrti se vyšetřuje – ty, kteří, chtěli, naši vojáci vyvezli. Pokud jde o tamní hladovění, tak stačí jít v Damašku na trh, a vidíte tam potraviny, u kterých je napsáno místo produkce – Guta. Jak tam tedy může být hladomor? Takže takováto manipulace ze Západu přichází…

Další příklad: – v souvislosti s osvobozením Aleppa – asi dva dny před ním, za námi přišli zástupci OSN s tím, že je nutné vyvézt civilní aktivisty z regionu, protože se bojí Rusů a syrské armády. Když jsme po nich žádali seznam, řekli, že nelze, protože je tajný…  Odpověď se nabízí – tak zvaní civilní aktivisté, byli ve skutečnosti islamističtí bojovníci, které pak odvezli bez naší pomoci kam? – do Idlibu, kontrolovaného teroristickým seskupením Jabbat Al-Nusrá…

Jak dál …

V čem je ruská politika v Sýrii efektivní – je její vysoká schopnost manévrování. Západní země se samy zahnaly do kouta, některé, jako USA v roce 2011, když se Obama rozvášnil a začal jako diktátor kreslit červené linie… Oni si svoje manévrovací pole nakreslili, a nemohou se z něho dostat, což je svazuje. My jednáme s Iránem, s Izraelem, se Saudskou Arábií, s USA – se všemi. To je ta horní úroveň. Dolní úrovní jsou kontakty se zeměmi „na zemi“ – s vládami, s bojůvkáři. Západ si je zve do Ženevy.  Nám třeba k rozhovoru s podobnými seskupeními stačí zvednout telefon, zavolat a nikoho dalšího k tomu nepotřebujeme. Jistěže k tomu, abyste je donutili splnit slib, je někdy třeba pomoci jejich sponzora (Saudská Arábie, Turecko, Katar, atd.). Naši vojáci vyváželi zraněné islamisty z Guty, stýkali se s nimi. Navíc připomínám dohody podepsané loni v červenci v Ženevě a Káhiře o stabilizaci situace ve východní Gutě a Rastanu. Seděli proti sobě islamističtí bojovníci a naši vojáci, hovořili vojenským jazykem o konkrétních opatřeních a dohodli se – nikoho dalšího k tomu nepotřebovali.

V tom je naše velká přednost. Konkrétní příklad: –  při jednání si polní velitelé nemohli odpustit nadávky na „krvavého“ Asada, Irán, atd. – to je ale jen na první pohled… Pak se asi za půl hodiny zklidnili, a vylezlo z nich, že nutně potřebují tři tuny mouky, protože v pekárnách není. To už je konstruktivní rozhovor! Dostali ji, a poté odminovali dohodnuté území, uvolnili trasu…

Jak se projevují západní partneři …

Francouzi, Britové i Američané pracují jen ve prospěch islamistů. Američané se přece jen občas snaží najít cestu k urovnání nějakého problému. Ale Britové a Francouzi – ne. Podle mého názoru je třeba jednat se všemi. Jiná otázka je, že není na koho vsadit – zvláště ne na Američany. Výjimkou byla rusko-americká dohoda o likvidaci chemických zbraní v Sýrii, která tenkrát zabránila americkému napadení této země. S Američany lze jednat o otázkách strategických a o boji s terorizmem. Je také rozdíl v přístupu. Jednání s týmem prezidenta Obamy, to byla hrůza. Vzpomínám si na situaci, kdy vedl americkou delegaci velvyslanec William Wood, velmi zkušený vyjednavač, a proti němu (protože šéfové odjeli) jsme byli my dva s kolegou (nyní už generálem) z ministerstva obrany. Každý den jsme projednávali dodržování režimu zastavení bojových operací ve východním Aleppo. S mapami, s údaji. My jsme pokaždé Woodovi přinášeli seznam našich vojenských informací o porušeních režimu zastavení palby, které se týkaly Jabbat Al-Nusrá a dalších seskupení – ovšem oni měli společný štáb (což Američané nějak nechápali) – ve skutečnosti šlo o jedno seskupení. My jsme natolik toho Wooda otrávili – protože dobře věděl, že máme pravdu, a protože jsme, na rozdíl od něho, neměli informace ze sociálních sítí, ale od vojáků, – že se jednou rozzuřil do té míry, že po nás hodil velkou složku dokumentů v tuhých deskách…  Poté se nám, pravda, přišel omluvit. Oni ztráceli sebekontrolu, protože neměli kontrolu nad situací.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=3922&v=NrbRamwVACM             – až 1:19´20´´

*) „Bílé přílby“ – oficiálním názvem Syrská civilní obrana (Syria Civil Defence). Podle Wikipedie jde o dobrovolnickou organizaci civilní obrany, která v současné době působí v oblastech pod kontrolou rebelů v Sýrii. Posláním Bílých přileb je, dle jejich vyjádření, „zachránit co největší počet lidí v co nejkratším čase a minimalizovat další zranění osob a poškození majetku.“

 

Přeložil:  180118