Vánoční


Klid a pokoj lidem dobré vůle

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktualitka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

77 reakcí na Vánoční

  1. vonrammstein napsal:

    Ten druhej je kouzelnej 🙂

    To se mi líbí

  2. NavajaMM napsal:

    Ja zas úplne chápem ten prvý. My sme kvôli kocúrovi prestali zdobiť stromček, lebo prvých pár rokov sme ho každý deň niekoľkokrát zdobili znovu a v ďalších rokoch už skoro nebolo čím. Ale kocúr mal určite z celej rodiny najväčšiu radosť z Vianoc.

    To se mi líbí

  3. K-k. napsal:

    http://psiusmev.cz/media/15-genialnich-lidi-kteri-prisli-na-to-jak-ochranit-vanocni-stromecek-pred-jejich-psy
    I když si myslím, že řadu těch nápadů by psi i kočky hravě překonali… 😀

    Líbí se 1 osoba

    • oh napsal:

      Nepochybně, u čísla 9 ten mi hned vyskočilo, že psí obličej znechuceně říká: „A tohle mě jako má zastavit? Já jsem přeci Pes, ne trouba!“ 🙂

      To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      … sem jednoznačně pro č.4. Lidi blbnou s umělejma a tohle je zadarmo a taky použitelný každej rok.
      P.S.
      docela mně vadí, že sem na to nepřišel sám!

      To se mi líbí

      • NavajaMM napsal:

        Z rovnakých dôvodov je môj favorit č. 10.
        Všetky ostatné sú len dočasné riešenia. Mačky (mamlasové) majú najkreatívnejšie obdobie, keď všetci v dome zaspia.

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … jenže, příteli, naši štyry mamlasové nejsou vôbec najkreatívnejšie, keď všetci v dome zaspiaprotože když spíme my, spěj taky, protože sou z celodenního válení se na vyhřátý podlaze a žraní Whiskase tak unavený, že jim dělá potíž se převalit na druhej bok. Stromeček jim je úplně na háku, snad jen, když děti zapálí prskavku, tak sou z toho tak znechucený, že vod stromečku vodejdou všichni štyry a vrátí se, až je vzduch čistej, tedy neprskavej. Sem přesvědčenej, kdyby na stromečku visela i nějaká aktivně se mrskající myš, vodešli by od stromečku zhnuseně taky. Naši mamlasové totiž kromě ženy nesnáší určitě mě a asi i ty myši!

          Líbí se 1 osoba

    • vonrammstein napsal:

      Strašný. Ti lidi jsou otroci zvířat. Když si to neuměj vychovat-proč to maj?

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        … protože k nám přišli a už nevodešli! Nevodešli ani, když sem jim přivedl ukázat kamarádova psa, toho tak poprskali, že pes neuroticky vodešel sám. Ale já sem nevodešel, asi že nejsem neurotik a když zjistili, že mně ani Whiskas vůbec nechutná, tak mě tolerujou a jenom nenáviděj. A když po sobě neuklízím, tak mě nenáviděj v domě, kromě vnuček, všichni … tak radši i uklízím!

        Líbí se 1 osoba

        • vonrammstein napsal:

          Hm. Taky se mi dobejvalo do baráku jedno hodně chlupatý zrzavý kotě. Zjistil jsem, že už nějakou dobu bydlí v motoru mýho auta. Vehementně se mi cpalo do dveří. Kde myslíš, že zůstalo? Usnadním Ti hádání-venku před dveřma. Akorát jsem musel pár dní pokaždý před nastartováním zvedat haupnu, abych z něj nenadělal prejt.

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            … to máš jednoduchý, vone, u nás zase není zvykem nechávat kohokoliv za dveřma (tedy kromě Jehovistů a nově to budou určitě i …), zvláště pak, když je zraněnej či jinak handicapovanej . No co, nekouříme, ani moc nechlastáme, tak jim holt dopřáváme ten Whiskas. A taky není nad to, když si děti můžou sáhnout na živý zvíře a převezmou za něho jistou zodpovědnost! Na svejch dospělejch dětech mám vověřený, že je to učí nesobeckosti a zodpovědnosti! Co já vím, možná, že mě s babičkou jednou taky vnučky nevodloží za dveře LDNky chcípnout, jako my tehdy nenechali chcípnout ty hladový a nemocný naše mamlase … kdo ví?

            Líbí se 1 osoba

    • Joda napsal:

      Ten s vysavač je dobrý. My měli 3 psy a na jednoho z nich by to spolehlivě fungovalo.

      To se mi líbí

      • oh napsal:

        Což o to, „naše“ Psy vysavač také odpuzoval. Mělo to jen jednu drobnou vadu – aby jim stál za pozornost, musel být zapnutý.

        To se mi líbí

  4. vonrammstein napsal:

    A teď o tom, že Vánoce nejsou z pohledu našeho práva žádná sranda:

    1) Slibovat, že přijde Ježíšek – šíření poplašné zprávy, § 357 Trestního zákona (dále jen TZ), sazba až 2 roky

    2) Když nebudeš poslouchat, nedostaneš nic – vydírání, §175 TZ, sazba 6 měsíců až 4 roky

    3) Když budeš hodný, Ježíšek ti přinese … – podplácení, § 332 TZ, sazba až 2 roky

    4) Lití olova – činnost, která může přinést újmu na zdraví, § 148 TZ, sazba až 1 rok

    5) Otevření dopisu pro Ježíška – porušení listovního tajemství, § 182 TZ, sazba až 2 roky

    6) Když vydržíš až do večera nepapat, uvidíš zlaté prasátko – zanedbání povinné péče, § 207 TZ, sazba až 2 roky

    (NP)

    Líbí se 1 osoba

  5. bob napsal:

    Nemohu při této příležitosti neuvést na pravou míru můj příspěvek související s úmrtím Rajka Dolečka.
    Uvedl jsem, že si na jeho počest dám na Hod Boží Krocana s bramborovým salátem.
    V reakcích (části) zdejšího váženého publika bylo, že snad kapra…
    Kapry kupuji tři, ale máme je na Štědrý večer a dále následující dny různě k snídani studené …
    Na Hod boží jsme mívali krůtu s bramborovým salátem (na štědrý večer ke kaprovi ho děláme hodně, že zbyde). A potom mi (možná zvráceně) chutná bramborový salát politý šťávou z toho krocana.
    Z krůty jsme po vzoru Američanů přešli na krocana, protože se rodina rozrostla…
    Od Američanů jsme dále převzali Oslavy Dne díkuvzdání (rovněž s krocanem),dále Halloween (reminiscence na lampionový průvod :-))) a Sv. Valentýna.
    Jako rusofil se tím snažím trochu vylepšit svůj profil…:-)
    Aby to Rusům nebylo líto, tak kromě vaječného likéru piju vodku a sekt „igristoje“
    Naopak jsem opustil tradiční šneky, abych se distancoval od „kavárny“
    A na Štěpána je u nás (snad neutrální) zvěřina….
    Přeji všem zdejším krásné vánoce

    To se mi líbí

    • st.hroch napsal:

      Máte moje symfónie, Bobe. Jen to „Igristoje“ bych zaměnil naším „Hubertem“ – není v tom špetka rusofobie, ale s kvalitou toho „ruskýho“ to šlo dost dolů. No a na závěr by se, po vší tý náloži, slušelo popřát i dobrý strávící šťávy. – tedy spalování…:-)

      To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      … tak sem si říkal, Bobe, že na ten Hod Boží ste nějakej divnej a … a vono ne, neb u Vás, jako u nás, jak přes kopírák. Ano, máte pravdu, není nad to, když ráno k snídani je studenej kapr s tím vším kolem, poprskávám Y-kostičky a nadávám, kdo to zase porcoval toho kapra, a když je mi vysvětleno, že já, tak prskám dál a nadávám, jako proč nemůžu cukroví, a když i to je mi vysvětleno, tak už je mi to úplně jedno, protože už sem po snídani a von NĚKDO to chybějící cukroví na talíři vždycky nějak promptně doplní. Ale to už se začnu těšit na voběd na kubu i tu přehršli kolem a kolem, abych tušil, že i po poledních svačinkách budou následovat etapovitý večeře až do pozdních nočních hodin. To pak si sednu v noci pod stromeček, když všichni sou už na kutích a udělám tam na vyhřátý podlaze pod stromečkem na hřbetech ležícím mamlasům ze sebe dárečka, aby i oni měli hezký vánoce, ale jim je to vždycky evidentně jedno, což signalizujou nenatočením ani jednoho ucha mým směrem. A tak se urazím a dělám dárečka alespoň sám sobě a bublinkám, který zůstaly vod oběda prakticky netknutý. A jak tak ten dáreček tam vosamoceně sedí, najednou si uvědomí, že se zase přež…přejedl a necejtí se zas tak úplně lehce. A tak si vzpomene na svoji moravskou větev z otcovy strany, která tvrdívala, že něco vostřejšího nemůže nikdy uškodit a taky že jó, ze začátku tedy moc neuškodí, ale po následným vypití celý lahvičky se ukáže, že moravská větev zas takovou pravdu neměla a tak si pro změnu vzpomenu na ty „svoje“ žlučníkáře, s kterejma sem spoluhekával na nemocničních pohotovostech čekaje na vodlehčující injekce a kde mi říkali, že jim „někdy pomáhá“ plzeňský a tak du do chladný garáže a když udělám ty 3-4 kousky z tý Plzně a zjistím, že mi taky „pomohly“ přesně tak, jako při tom posledním záchvatu, než mi felčaři vzali celej žlučník. To mi ale vždycky příde líto a tak si vzpomenu na toho felčara s tou kudlou jak říkával, že někdy pomáhá i čerstvej vzduch a tak promluvím do duše ležícím mamlasům, že to přece není možný celej den ležet na hřbetech, hřát si pajšl a nejít ani se vyvětrat a tak jako vstanu, že pudu příkladem, ale když zase ani jedno ucho se nenatočí mým směrem, uznám, že je mi vod nich vzkázáno, abych se šel laskavě věnčit sám. Tak tedy du a chodím kolem baráku v přesvědčení, že se mi ulehčí, ale když se neulehčí, tak mi dojde, že felčar asi zase nemluvil úplnou pravdu a že mi je děsná zima, tak du neulehčeně a votráveně zase zpátky si sednout do vyhřátýho skleníku, kde mi zase pro změnu sledujou nenávistný voči mamlasů, jako proč na ně otvírám dveře a pouštím na ně zimu. A to už sem přátelé z toho všeho dokonale nešťastnej a tak se mi začínaj do mejch úvah vkrádat první myšlenky, kolik že mi zase přibylo let, kolik nemocí, kolik prášků a …a kolik vlastně mi ještě tak může zbejbvat asi tak času a … a to mě vždycky spolehlivě tak vyděsí, že si hned na ráno začnu chystat nový předsevzetí, že jako že vstanu za ranního kuropění (do kterýho už stejnak zbejvaj sice 3 hodiny), že začnu se zdravou snídaní a hned po ní začnu pravidelně cvičit. No a když je plán hotovej, tak si du konečně ulehčeně (nikoliv však odlehčeně) lehnout a protože se mi nikdy nic zas tak moc zásadního nezdá, tak se ráno probudím za toho domnělýho ranního kuropění asi tak v půl dvanáctý a … a je skoro čas na voběd, kterej tam skutečně taky na stole už je přichystanej a protože moje paměť už tak neslouží , tak mi ani na mysl nepřídou noční děsy, meditování a předsevzetí a tak si sednu k tomu vobědu a k tý jeho přehršli kolem a kolem a po vobědě se zase začnu těšit na svačinky a etapovitý večeře a na to všechno kolem a … a jak já říkám, začnu se těšit na tu vánoční pohodu.

      A tak bych si dovolil i vám všem tady popřát taky tak nevodlehčenou pohodu, abyste měli na co myslet a abyste kolem sebe měli vždy někoho, kdo vám k tomu neodlehčenýmu vždy spolehlivě pomůže. Vono to zase není úplně tak špatný, jak by se se shora uvedenýho někomu mohlo taky zdát!

      P.S.
      ….a to si představte, přátelé, že sou mezi náma masochisti, co na vánoce vodjížděj třeba do Thajska, aby tam chytli nějaký střevní nemoci, nebo na hory, aby se tam postavili do front na vleky, nebo aby zjistili, že tam třeba taky vůbec ten sníh není, prostě něco neuvěřitelnýho!!!

      Líbí se 2 people

      • tata napsal:

        Blbíši VY nezklamete

        To se mi líbí

        • tata napsal:

          blbíši někdo nás má rád,ale nic to nezmění že jste to jako vždy napsal čtivě,a on at si trhne,co s anonymem

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            … to tak neberte, příteli, třeba reaguje na nás vodněkud z Thajska, má střevní potíže a třeba ho štve manželka/přítelkyně/přítel (!!!), nebo třeba má zlomenou nohu někde ve Vrchlabský nemocnici, no to bych se na nás taky naštval a nejraději poslal patronu v obálce!!!

            To se mi líbí

  6. Hudec napsal:

    Copak štědrovečerní večeře, to je tradice v gesci Labutě. Ale pětadvacátého bude svíčková z daňka, a ta zase v mojí gesci! A na střídačku – šestadvacátého Labuť s husou, den na to já s jeleními stejky. A na to labuť s telecími řízky a dá si to dvojitě i den následující s vepřoknedlo, což já den na to přebiju tatarákem.
    Lepší jízdní řád, než u Českých drah. 🙂
    (Nic se nelekejte o naše zdraví. Většinu sežerou vnuci a spol.)

    To se mi líbí

  7. Miluše napsal:

    Přeji všem zde v hodovní síni klidné a pohodové Vánoce.
    Dovolte mi, abych vám vyprávěla příběh s krůtou, který se stal (už je to dávno) v naší rodině o Vánocích. Mladí se asi nebudou pamatovat prodejny s nápisem Ryby – Drůbež – Zvěřina, kde bylo nutné si předem krůtu objednat. Představa, že by byla krůta čistě oškubaná a pěkně zabalená jak tomu jsme zvyklí dnes, tak to je omyl. Bylo nutné krůtu ještě doškubat, vykuchat, no bylo s tím spousta práce.
    Když otec krůtu přinesl domů, maminka se zhrozila. „Taková velká, a je celá modrá. Tu musíš jít vyměnit.!“ Táta nesl těžce takovou potupu, ale milou krůtu popadl (asi vzteky). Někde v ústraní ji trochu „upravil“, pěstí zarazil hrudník dovnitř – opticky se zmenšila. Potom ji trochu oškubal a snad i opálil nad plamenem a donesl ji domů. Maminka byla spokojená a krůtu mu pochválila. My děti jsme o tom věděly. Potom se tatínek ujal kuchání. Zavolal nás: „holky, pojdťe se podívat jak se to dělá, bude se vám to jednou hodit (Zaplať pánbůh, že ne). Moc se nám nechtělo, ale rodiče nás tehdy zapojovali do domácích prací, bylo to normální.
    Krůta se povedla, byla výborná a stala se tradičním jídlem na první svátek vánoční.
    Jenomže den předem, na Ježíška, náš nejmladší bratr (zřejmě pod náporem emocí z té sváteční chvíle, kdy se každý stává lepším a čistějším) prozradil mamince, že jsme jí obelhali. Maminka to vzala sportovně, nemohla se v tu chvíli hněvat.
    Vždy o Vánocích si na tento příběh vzpomínáme.
    Tak ať se nám to vánoční pečení a vaření vydaří. A když něco nebude dokonalé, bude alespoň o čem vyprávět.
    Hezké vánoce. 🙂

    Líbí se 1 osoba

  8. tata napsal:

    VÁNOCE S CHLASTEM
    Na Vánoce hodně chlastu,
    hlavně žádný pivo z plastu.
    Hlava ať se točí celý rok
    a na plotně voní grog.
    Taky bacha na petardy,
    nebo z rukou zbudou srajdy!
    A až uvidíš zlatý prase,
    tak si k chlastu přihni zase!
    To Ti všechno přeji ze srdce,
    no tak krásné Vánoce!

    To se mi líbí

  9. cobolik pacholik napsal:

    AFB,vies ty,kto kupil obraz salvator mundi od da vinciho?nechci vediet…

    To se mi líbí

    • vonrammstein napsal:

      Nějakej arabskej šejk, ne? Někde jsem něco zahlídl.

      To se mi líbí

    • vera napsal:

      Hezký vánoční dárek. Nebo byste si vy chlapi troufli nekoupit své ženě dárek, který si vroucně přeje? Notebene, kdyby ty ženy byly čtyři ? 🙂
      Umíte vůbec správně kupovat dárky?
      Před sedmi roky mi můj muž koupil gramofon. Bože, té radosti pod stromečkem! neskutečné štěstí! přehrála jsem něco, ukázalo se že rameno je nevyvážené a jehla skáče, já byla ochotná zatěžovat ju pětikorunou, můj muž řekl ne, zasloužíš jen to nejlepší, hned po vánocích ho vyměním. Jo, šel vyměnit, jenže takový stejný už neměli, nabídli mu peníze. Můj muž je vzal, že možná později. Ale pak se mu to nějak rozleželo – přece nebude pořád dokola kupovat stejný dárek…takže já měla radost z dárku, on peníze.
      A víte co? ten gramec nemám dodnes)
      Přeju všem místním i jejich blízkým krásné a pohodové vánoce, s dárky i nedárky, hlavně jen dobré zprávy, a co nejvíc štěstí a zdraví 🙂

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        Stařec a dárek, a neb, jak sem si letos praštil pěstí do stolu.

        Pchééé, jasně, že umíme kupovat dárky, vero, i kdyby to mělo bejt násilím. Tak to sem loni dal pod stromeček obálku (myslím si, že i s větším obnosem, už přesně nepamatuju kolik, ale určitě něco kolem dvou stovek). No protože ta moje marnotratná stále ještě žena si chtěla koupit, jak jinak, než něco hezkýho na sebe a to dá rozum, že kdybych vkráčel do galanterie, nebo kde se to vlastně kupuje, já, tak by mě prodavačky měly zase nejraději ze všech lidí na světě, protože by mně lehce prodaly všechny ležáky, co tam maj ještě vod Husáka a ještě by mě pochválily, jakej výhodnej kauf sem udělal. Podobnou blbinu už neudělám podruhý, žejo, a tak sem jí tedy tu vobálku dal rovnou, že vona si to koupí sama, jakmile to něco hezkýho na sebe uvidí! No a v tomhle rytmu chodila nakupovat něco hezkýho na sebe celej rok 2017, ale vždycky přitáhla nějakou, jak jinak, než nepostradatelnou věc našim vnučkám a sobě prostě nikdy nic nekoupila.

        Tak sem tentokrát šel na tyhle vánoce velice chytře a mazaně, totiž násilím. Asi tak před třema tejdnama tomu nazad sem doma udeřil do stolu pěstí, odvážně sem si stoupl a prohlásil pevným a ultimativním hlasem, že zejtra se jede nakupovat dárek, i kdyby se jí nechtělo a třeba, i kdyby byla vánice. A vona skoro ta vánice byla, silnice zasněžený, nikdo moudrej by na silnici nevyjel, ale já jó a ještě sem jel rychle, protože sem to chtěl mít za sebou. A tak z jízdy vyděšená vystoupila na parkovišti a ustrašeně mě pozorovala, jak já hodlám koupit něco hezkýho na sebe, tedy vlastně na ni. Přátelé, dělá se to tak, že vemete ženu docela pevně a nesmlouvavě za loket, zeptáte se, kdeže je ta galanterie a ona už nemůže couvnout. Je prostě chycená a nemá, kam by unikla něčemu hezkýmu na sebe. Opovržlivě a nahlas před lidma v tom nákupním centru, aby každej slyšel, jak to mám pod palcem, sem zvolal: …a de se nakupovat!…“! Asi jako když du koupit vrtačku, žejo Bavore, taky přesně vím, co chci a zbytečně prodavače a sebe nezdržuju! No, co vám budu povídat … to byste nevěřili, já myslel, že tam bude jedna galanterie s jednou pannou, na ní budou vystavený jedny šaty, ty koupíme a bude nakoupený to hezký na sebe, jako ten dárek. No ale tady padla kosa na kámen, ono tam bylo těch galanterií na můj vkus nějak moc! A když sme se plížili kolem nich po těch širokánskejch chodbách, tak se ty samoposuvný skleněný dveře přede mnou bez mýho přičinění otvíraly, i když sem tam evidentně nechtěl jít. To už sem začal tušil, že začíná jít do tuhýho a začalo bejt jasný, že o co já sem ztrácel tu rozhodnost a jistotu, tak stále ještě ta moje žena ji začala znovu nabejvat až tááák, že zase začala trousit jedovatý poznámky, jako že: kam milenej mě asi tak zavedeš koupit ten dárek a že už se nemůže dočkat … a tak podobně a já samozřejmě musel někam ukázat, tak sem ukázal a za těma prosklenejma dveřma se neprodávalo nic hezkýho na sebe, zato nefalšovaný lahvový víno, že jako vinotéka. A tak sem prohodil, že jako ona má přece ráda víno, ale to už sem věděl, co bude následovat. No jako vždycky, následovala taková chlácholivá domluvná řeč, co jinak vede se svejma polodementníma žákama ve škole, jako abych si klidně sedl na lavičku na tý hezký chodbě a ať na ni počkám a hlavně(!), nikam nechodím, že vona tu bude cobydup a že si určitě něco hezkýho na sebe koupí. Ač nerad, tak sem si stoupl před lavičku na který seděli podobně dementní dědci, který tam byli taky vodložený a z peněženky sem vyjmul, představte si, 500 Kč !!! …a když sem ji je rozechvělejma rukama podával, setkaly se naše voči a můžu vám říci, že to vůbec nebyl pohled lásky. Tak sem vytáhl ještě 100,-Kč v domnění, že to na to hezký na sebe bude až moc (Bavor přece ví, kolik vrtáků do železa se dá za 600,- Kč nakoupit, žejo?) … ale vona už si byla jista mou porážkou, usmála se, zasunula podávanou stovku do mojí peněženky, načež se mi ulevilo, neb sem si myslel, že holka šla do sebe, ale ukázalo se, že se opět, jak tolikrát, naprosto mejlím a že do sebe nemá v úmyslu jít, protože mně vzala celou peněženku a zmizela v davu koupěchtivých ženských, co maj v očích takovej hypnotickej pohled, co nekouká nalevo-napravo a berou všechny krámy útokem. Můžu vám říci, přátelé, že se mi doslova podlomily před rokem vodoperovaný kolena a klesl sem na mně přidělenou lavičku vedle takovýho dobře vypadajícího taky kmeta, kterej decentně prohodil: „… dobrý den, posaďte se, vidím, že je vám nevolno, mě bylo před malou chvíli taky, ale nezlobte se, na kávu vás nemůžu pozvat, protože mi manželka odnesla taky peněženku….. A tak sme tam seděli jako regulérně vokradený starci, nevěda co dělat a tak sme sa dali do řeči, jak máme marnotratný ženy, že by furt jen utrácely a kupovaly furt něco hezkýho na sebe a že my to musíme všechno platit. No a pak slušně vypadající pán náhle zmlkl a dělal, že mě najednou vůbec nezná, protože k lavičce přikráčela taková dvakrát vobjemnější matróna než von, vyštěkla: pojď , pán se zvedl, malinko se uklonil a matróna ho čapla pod paží a už s ním rázovala pryč. I když sem celkem hluchej, zaslechl sem jen jednu otázku: kolik…, ale odpověď sem už nezaslechl, protože zanikla v rámusu korzujících spoluobčanů. A tak sem tam čekal a vzpomněl sem si na svýho psa, jak na mě v mládí taky čekával před krámem a jak měl vždycky radost a vrtěl pahýlem vocasu, když sem se vrátil a chválil ho. Jenže tady sem taky seděl, pahýl nemám a stejnak by mi byl na houby, protože mě nikdo nechválil, neb panička se nevracela. Začal sem se strachovat, že na mě zapomněla a že já vodtud netrefím k autu. Pak se mi zase chtělo děsně čůrat a i žízeň sem měl, ale byl sem bez peněženky, zkrátka infarktová situace. Tak sem byl nucenej se vydat hledat záchody, který sem brzy našel a stoupl si do fronty podobně postiženejch prostatickejch dědků, který byli taky na nerva, protože měli strach, že nečekaj tam, kde jim bylo čekat přikázáno a že propásnou příchod svých žen a pojdou bez peněženek hladem a žízní uprostřed nákupního centra. Co si budem vykládat i já sem měl podobný obavy, ale nedal sem na sobě nic znát, protože sem vždycky nad věcí a když všechno tam dobře dopadlo, tak sem se vracel na svoje místo (angličtí psovodi by štěkli down )! A jak tak du tou prosklenou chodbou a snažím se dělat světáka, kterej ví vo co tam de, tak sem začal z dlouhý chvíle nahlížet do těch galanterií a když se jedny ty šoupačky naplno rozevřely, najednou sem vzadu shopu uviděl svou ženu, o který sem začal nabejvat dojmu, že už dlouho mojí ženou nebude, protože stála v takový kukani se závěsem a dvě prodavačky kolem ní lítaly a snášely jí kdejakej hadr v tom shopu existující. Když se u tý kukaně na vodorovný tyči vršily ramínka s šatama v počtu, kterej sem už nedovedl ani spočítat, polilo mě horko, protože sem si před tím nákupem tajně vyzvedl v bance a do tý vzatý peněženky strčil, 15 tis. Kč, aby jako nikdo nevěděl, protože v železářství sem měl vyhlídnutou velkou sbíječku, neb v létě mě čeká docela makačka s jedním na zahradě čnícím balvanem. To už sem začal tušit, že si vo sbíječce můžu nechat zdát, protože ta marnivá žena měla oči jen pro ty šaty a mě si, jen si to představte, vůbec nevšímala. Ve snaze zachránit co se dá sem odhodlaně vstoupil do shopu a rozhodně nakráčel k tý kabince s těma ramínkama, opřel sem se ledabyle jako světák vo tam k podlaze přišroubovanou pannu s nějakým ležérně přehozeným kožichem a pronesl sem rozhodnou řeč módního znalce, že polovina těch šatů na těch ramínkách visících jí prostě dle mýho názoru dělaj mnohem starší než ve skutečnosti je (už jenom to ji pěkně nas….naštvalo) a ta druhá polovina, tím pádem všechny, se mi vůbec nelíbí. To už i ty prodavačky zmerčily vetřelce, co jim chce odlákat solventní voběť a pustili se obě do mě, že jako já tomu asi tak rozumím, načeš ta už dlouho zřejmě né moje žena s vážným obličejem se vobrátila na prodavačky a požádala je takovým bojícím se hlasem, že si nepřeje, aby ji cizí muž okukoval. To byl pro vobě prodavačky výstřel z Aurory a už mě hnaly ze shopu svinským krokem, až k mně ženou přidělený lavičce v tý rušný širokánský prosklený chodbě mezi ty dědky. U jednoho z nich sem si všiml, že obezřetně kouká kolem sebe, a když situaci vyhodnotil příznivě, vytáhl z kapesníku pečlivě složenou stovku a zmizel v tamním vobčerstvení, což sme mu všichni žíznivý tam sedící děsně záviděli. My neznalí sme nic v kapesníku samozřejmě neměli a tak sme jak troubové museli čekat do příchodů našich protějšků, který si nás pomalu rozebíraly a vyvedly nás z toho babylonu. Když sem se už konečně vzpamatoval, seděli sme v autě, ona náramně spokojená, ověšená takovýma krásně načinčanýma papírovýma barevnýma taškama s vánočníma mašlema a v každý tašce se něco dmulo. Opatrně sem se nadýchl a z vyprahlý hudby se pouze ozvalo zasýpání: „KOLIK“. Odměnou mi byl úsměv, jako už sem dlouho neviděl (snad před svatbou v minulým století) s takovým přemýšlivým mráčkem v jejích očích, když říkala: … dyť si říkal, že jedeme nakupovat a že si nikdy nic nekoupím a představ si, já sem si nakonec koupila ! To už sem se nezmohl na nic, protože mi s těma svejma slovama podávala moji peněženku, na níž i z dálky bezpečně poznám stav žebroty, finanční krize, zkrátka stav nouze.

        Tu peněženku sem raději votevřel až druhej den, po vyspání a po užití ranních léků, hlavně na srdce a zkontroloval sem skutečnej stav! Asi vás, přátelé, možná bude zajímat výsledek, žejo? No pravda je taková, že v létě ten balvan budu roztloukat ručně palicí a majzlíkem.

        Proto vám dám, přátelé, zcela zadarmo radu:
        … už nikdy proboha nemlaťte doma pěstí do stolu!!!

        Líbí se 1 osoba

        • Miluše napsal:

          Milý blbíši, příště nenechávejte svoji ženu dívat se na film Pretty Woman, má potom o nakupování jiné představy. 🙂

          Líbí se 1 osoba

          • blbíš napsal:

            ??? – film sem sice neviděl, ale představu už mám taky

            To se mi líbí

            • blbíš napsal:

              … tak speciálně kvůli Vám, Miluško, sem tu přeslazenou romantiku včera shlédl a můžu vám říci, že při tý votázce toho prodavače galanterie …jak asi velká může bejt ta útrata za ty hadříky…“mi opět píchlo u srdce, tak sem si šel vzít preventivně zvýšenou dávku léků na srdce, aniž by tomu manželka věnovala nějakou pozornost, neb zírala na to nakupování jak zhypnotizovaná!
              P.S.
              Za něco takovýho by se měli režiséři bez milosti střílet a scénáristi navíc mučit!!!

              Líbí se 1 osoba

        • K-k. napsal:

          Vaše příběhy jsou prostě nádherný. Slza mi ukápla – jen nevím, jestli to bylo z lítosti nad vámi, nebo ze smíchu… 🙂

          To se mi líbí

        • tata napsal:

          Blbíši Vy jste borec,psát defakto o blbostec že člověk čeká co s toho vyleze a přitom se baví moc jste mi pobavil

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            … rádo se stalo, příteli!

            … ale dovolím si protestovat, neboť stav mý peněženky není pro mě žádná blbost, kdyby nebyl zrovinka Štědrej den, napsal bych přímo, ale skoro votázka života a smrti!
            P.S.
            Vy (…blbost), Miluška(…představa o nakupování), Kačka(…je na nic) a moje žena (…jí je to úplně jedno) ste se hledali, až ste se názorově našli !!!

            Líbí se 1 osoba

  10. vonrammstein napsal:

    Zajímavý. Příspěvky se řadí obráceně, od nejnovějšího k nejstaršímu. Copa to?

    To se mi líbí

  11. jaa napsal:

    No já když jdu o článek níž, objeví se černá tabulka s nápisem a je to nějak jnak seskládaný.
    Isn´t this frustrating? Help keep the internet free of slow lanes by supporting net neutrality
    Learn now and take aktivion. A pod tím čřesky zavřít. POkud jsem to dobře opsala.
    Neví někdo co to znamená, Předrátuji to na starý jestli se to tam objeví taky., Bylo to už odpoledne., Aktivovala jsem kontrolu AWG a nic.. tak nevímj ale co je to za č… takže zatím končím.

    To se mi líbí

  12. jaa napsal:

    No tady je to taky , navéc i když to zavřu – objeví se to na řádku dole a furt vč obdílníčku na odkliknutí – sledovat
    Co je to za vtákoviny???? Nevíte kdo si to hraje????

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      Janda!!!
      se nedivím, asi Vás vyhodnotilo jeho Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám jako hybridně nebezpečnou!
      Třeba my dva slušňáci s tatou nemáme žádný problémy a můžem si dělat co chceme! Jaa, vyplatí se bejt slušnej, myslete na to!!!

      To se mi líbí

    • oh napsal:

      To nic, nejspíš nějakej aktivista na WP.COM přidává do webu kus kódu v javascriptu, který
      1) láká k podpisu petice proti zrušení síťové neutrality v USA, a k tomu
      2) zřejmě i nějak mrší páně Bavorovu šablonu blogu.
      Zavirovaný to není, ale vopřesdržku si to říká dost důrazně, jenže ten -píp- bude nejspíš sedět někde v Americe.

      A ne, blbíši, Janda to není, na něj je to příliš složité.
      Ale taky by to mohl být Putin. 🙂

      To se mi líbí

  13. Jitka napsal:

    Přeji pohodové Vánoce všem v této veselé síni!

    Líbí se 1 osoba

  14. Rosťa napsal:

    Tak jsem právě přijel do našeho moravského velkoměsta. Včera jsem si na chalupě vyudil tři čtyřkiláky Cyprinus carpio carpio a asi deset kilo flákoty ze Sus scrofa f. domestica a musím se za to pochválit. Jen se to rozplývá na jazyku. Na zítřejší štědrovečerní baštu ženuška vybrala Ctenopharyngodon idella a myslím, že volba byla dobrá. Houby zle pro nás důchodce, co se už nehoníme za zlaťáky.
    Přeji všem lidem dobré vůle zde u pana Bavora příjemné svátky u dobrého jídla a pití bez kostí v krku, popř. různých karambolů se žlučníky a jinými kusy vnitřností v dutině břišní. A především je nutné se řídit Vyhláškou EU č. 2348/2017, která nám zakazuje se přeměřovat v oblasti břišní krejčovským metrem do 15. 1. 2018. A jak říkal Hogo Fogo: „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“. A ti permoníčci po ránu v hlavě se také časem unaví. Nejsou to žádní stachanovci. Někde jsem četl, že po alkoholu se pomalu blbne, ale mně to nevadí, já mám v důchodu času dost.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.