Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – 5


(Dissertatio apologetica pro lingua slavonica praecipue bohemica.)
Bohuslav Balbín

Z původního spisu latinského věrně přeložil a poznámkami, jakož i životopisy Balbína a Tom. Pešiny opatřil Emanuel Tonner.
Matice lidu roč.. III. čís. 3. (Běžné číslo 15.)
V PRAZE.
Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých. 1869.

(Pro vysvětlení některých Balbínových výroků: Balbín píše tento spis jako jiná osoba, takže sám sebe občas cituje)

§. XIII.

Oslavení jazyka slovanského skrze sv. Jeronýma, doktora církevního, dle národnosti Dalmatince, pak skrze to, že jazyka toho velmi mnoho národův při službách božích užívá a povždy užívalo.

Nelze říci (chceme-li totiž slyšeti pravdu), mnoho-li po všecek čas k oslavě a ozdobě národa slovanského přispívali duchové mužův největších. Již svrchu pravil jsem, že národ ten chová do sebe jaksi vrozenou a vždy na snadě jsoucí lehkost v přiučování se jazykům cizím. V počtu těchto vším právem dle výroku celé církve bez číkoli závisti prvním se pokládá Dalmatinec sv. Jeronym, o jehožto narozeninách nejšťastnějších církev, že se jí dostalo učence takového, bohu díky vzdává, řkouc: „Bože, jenžtos církvi své u vykládání písem svatých opatřiti ráčil sv. Jeronýma, vyznavače Tvého a největšího učence.“

Jak důraznými důvody a jak velikou silou důkazův nedávno válčil Bohumil Raynaud z Tovaryšstva Ježíšova, bohoslovec nejučenější, aby Ambrosia vyrval Vlachům a získal Francouzům? Národy slovanské však bez odporu se honosí největším doktorem církve, Dalmatincem Jeronýmem,

Výrok o nekonečném dostatku učenosti Jeronýmovy snad ledakomu mohlby se zdáti smělým a přílišným, kdyby ho Augustin (o němž smýšlím, že sám jediný ze všech smrtelníkův, tehdáž žijících, náležitě mohl posuzovati Jeronýma) nebyl pronesl, řka: „Žádný člověk nevěděl, co Jeronýmovi bylo neznámo“. Nade všecko pravdivé jest ono přísloví, jehož užívají zvláště Arabové: „Neučený nezná učeného, poněvadž nikdy nebyl učeným; avšak učený zná neučeného, poněvadž kdysi sám byl neučeným.“ Nikdo tedy Jeronýma nemohl znáti lépe, než Augustin, kteréhožto duch rovnal se rozsáhlosti ducha jeho a dle uznání církve celému světu vyhověl.

Nuže Jeroným, kterého druhu písemnictví nedotýkal? Které řeči tehdejšího světa známého neznal ? Kdo šťastněji pracoval v překládání písma svatého dle smyslu původního a přesného? Uměl svou řeč dalmatskou čili slovanskou, latinu (že s kýmkoli z dávných Římanův mohl jíti v zápas), řečtinu a všecky její rozdílnosti, dále řeči Palestincův, arabskou, egyptskou, hebrejskou a syrskou a to s takovou ozdobností, že v každé zdál se býti zrozen. Vynášejž tedy Řím Řehoře svého, přisvojujž si Afrika občana svého Augustina, hádejtež se o Ambrosia Vlachy a Francie; národ slovanský svým povždy bude se honositi Jeronýmem, aniž to jest honosení se prázdné a liché, nýbrž shoduje se s velikými o nás zásluhami; neboť Jeroným (jak svědectvím spisovatelův nejdávnějších a u nás nejváženějších rovněž i nepřetrženou od věkův pověstí jakoby z ruky do ruky podáváno), když písmo svaté převáděl na jazyk latinský, také, aby soukmenovcův svých nezdál se býti nepamětlivým, starý a nový zákon, jak říkáme, za panování Gratiana a Theodosia pro Slovany přeložil, kteréhožto překladu prastarého dosud užívají Illyři, Rusíni a Rusové i jiní národové slovanští, jakž dosvědčují Kromer  (v dějinách polských) a Dubravius (v dějinách českých) i též ostatní spisovatelé nejslavnější: Miechovius, Decius (v Starožitnostech polských), Aleksandr Gvagnin, Petr Reva (cent.7. dějin uherských), Bonfinius) (v dějinách uherských) a kniha „Bibliotheca Vaticana“ v Římě vydaná.

Těmito zásluhami sv. Jeronýma o Slovany jeho veden, císař nejhodnější, Karel IV. o něco více než před třemi sty let v Praze založil klášter velmi bohatý a nádherou královskou zbudoval chrám jménem sv. Jeronýma posvěcený, aby v něm s přivolením papežův římských v žádném jiném jazyku, než v slovanském, odbývaly se služby boží, denní a noční, modlitby řeholníkův, obřady a způsoby, slovem všecky výkony kněžské.

Chtějíce naznačiti chrámu toho slávu, lesk a velebnosť, staří Čechové říkávali, že Karla stál toliko o jeden peníz méně, než most pražský, na jehož založení, jak víme, plynuly poklady královské, čemuž snadno porozumí, kdo na své oči spatřil most ten, jenž (jak Herart Mercator píše ve svém Atlantu) jest prý nejpevnějším v celém Německu.

Co právě řečeno bylo o slovanských službách božích, to předce bez odporu největším jest dokladem chvály; neboť (vyjmu-li jazyky posvátné, jimiž titul svůj královský a jméno na kříž napsal Ježíš Nazaretský), kterémuž z jazykův ostatních dopřáno, aby se v něm vykonávaly tajnosti posvátné? Někteří Otcové čili lépe vykladatelé písem svatých učili, že prý blažení nebes obyvatelé mluviti budou jazykem hebrejským, a že po vzkříšení těl jazyka toho v nebi vůbec užívati se bude (což je-li pravda, nic mi do toho není); avšak jazyka slovanského mnohem větší, jakž se domnívám, důstojenství jest, poněvadž syn boží, v něm vzýván od kněží, co den s nebe na zemi sestupuje i na oltáři obětujících představuje se lidem, aby jej oslavovali ; taková jest síla několika výrazův a moc těm nekončená, že těchto několik slov svátostenských kněží daleko, převyšují ono „staniž se“, jímž svět byl stvořen.

Vídali a slýchali jsme sami nejednou, kterak Rusíni a jiní národové obřadu řeckého, s církví římskou spojení, po slovansku služby boží vykonávají, což že již před více než tisícem let dělo se u Bulharův a také u našich Čechův původem sv. apoštolův slovanských Cyrilla a Metoděje, vypravuje Dubravius, aniž tomu odporuje Baronius, ačkoli později papežové, když Čechům dali zvláštního biskupa, obyčej ten zrušili.  Což tedy malomocný onen čechožrout slávě této naproti postaviti může, leda snad nějakého ochlastu a břicháče popa Lutherova, jemu samému podobného, pivem neb sladovinou vykrmeného, jenž v jazyku saském slovy velebné svátosti vůči lidu hlasem Stentorovým jakoby verši čarodějnickými hřmotí.

§. XIV.

Kterak jazyk slovanský vůbec oslaven jest muži nejznamenitějšími, v něm vychovanými jakož i zbožnosti mravův.

Není oumyslem mým (což tuto znovu opakuji) všecka učených století probíhati a pochvalou vynášeti učenosť a ctnosť těch, kteříž se narodili mezi Slovany; nepotřebují oslavy, jichžto slávu zachoval týž čas, jenž jiné pohlcuje. Jak vznešené duchy země slovanské splodily, nikomu nemůže býti neznámo; jesti po ruce dějepis a mluví knihy, od nich sepsané.

Kolikž uvésti možno biskupův nejsvětějších a nejučenějších! Výmluvnosti a učenosti zajisté nikdo Slovanům odnímati nebude, leda závistník, tak, že, jak se zdá, dobře předvídal Justus Lipsius, jenž v listu jakémsi věstí, že Musy latinské v krátce opustí krajiny příjemné a teplé i na sever se odeberou. Obzvláště v lyrice za našich dob zachtělo se panování národu nám přátelskému a bratrskému, Polákům; Horatiovi zajisté nikdo se více nepřiblížil, než Sarbiewski. Co o našem panu Bohuslavu z Lobkovic soudil Trithemius,vyložil v seznamu mužův slavných ; praviť, že času onoho v celých Němcích nebylo ducha krásnějšího. Avšak o Češích, pro učenosť, cnosť a svatosť slavných na tomto místě mnoho slov šířiti není zapotřebí; sprostiliť mne práce té zvláště dva slavní spisovatelé z Tovaryšstva Ježíšova doby naší, totiž Jiří Crugerius ve svých „měsíčnících historických“ pak Bohuslav Balbín ve svém životě arcibiskupa Arnošta, jakož i u vy tahu (Epitome), jejž sepsal o dějinách českých (kterémužto dílu nesmrtelnému těžce ublížila závist a jméno ono národu českému osudné, jímžto naznačujeme bořitele a kazisvěta téměř potlačilo knihu tu i s původcem jejím). K týmž spisovatelům tedy čtenáře zvědavého odsýlám. Před vystoupením Husa papežové a sbory církevní Čechy jmenovávali královstvím svatým, viztež pak, co Eneáš Sylvius o Čechách napsal na začátku kroniky své a co Tokius pravil otcům ve sboru Bazilejském. Ohromné ty svazky nadání (libri erectionum) dostatečně ukazují zbožnou mysl předkův našich, z nichž také vyrozumíváme, že v celých Čechách nebylo téměř žádné fary, kterážby mimo faráře (jemuž tehdáž plebanus říkali) nebyla měla některého kněze pomocníka (kaplana), ano často až tři, čtyry, pět, ba i šest. Povinností jejich bylo, hlásati chválu, za zachování a blaho království k bohu se modliti, na jisté dni v témdni na slávu boží a za spásu duší patronův a zakladatelův služby boží konati a jinými toho druhu věcmi se zanášeti. Dále tak bohaté bylo záduší, že kostely a kláštery v držení svém měly čtvrtinu (neb, jak jiní tvrdí, třetinu) země české; takové pak v klášteřích řeholníkův, bohu sloužících, množství bylo, že v některých klášteřích sv. Benedikta, Cisterciákův neb Norbertinův bydlelo jich pohromadě pět set, šest set, sedm set, kteřížto, když při zpěvích nebylo dosti místa ve chrámech, by i nejslavnějších, nuceni byli rozděliti pobožnou práci svou, čímž dělo se, že když jiní a jiní stále noví a čerství na zpívání žalmův přicházeli, chrámové klášterní bez přetržení ve dne v noci chválou boží se rozléhali, o čemž zprávu máme, že bývalo tak i v Břevnovském, Sedleckém, Zbraslavském, Zlatokorunském, Vyšobrodském, Kladrubském, Strahovském, i v mnohých jiných klášteřích. Již pouhé osady řeholníkův, z Čech jinam zavedené, dokazují, jak vysoko cenili zbožnost jejich národové ostatní. Kartouzi, Menší bratří sv. Františka, Hospitálové, řeholníci sv. Cyriaka čili kajícníci (de Poenitentia), kanovníci řeholní sv. Augustina, kanovníci sv. Hrobu a j., jak nás poučují spisovatel polský Miechovius a letopisy řádův těch, teprv z Čech do některých klášterův polských převedeni byli. Kláštery v sousedních nám zemích v Lužicích, ve Fojtlandu, v Rakousích, na Moravě, ve Slezsku, Saších a t, d. velice se zmohly řeholníky z Čech přivolanými; tak cisterciácký klášter Waldsassenský ve Fojtlandu po dlouhý čas, jak svědčí Kašpar Bruschius (Cent. 1.Germ. o Waldsasích), choval bud řeholníky české neb takové, kteříž po česku mluvili. Ze všech ale klášterův našich Opatovický slouti může divem, o jehožto velikých zásobách zlata, stříbra, spracovaného i nespracovaného, a drahých kamenův takové máme zprávy, že Karel IV. uveden jsa na místo pod zemí, kdež schovány byly, pravil, že jaktě živ na své oči nic neviděl drahocennějšího a že v celé říši německé nezná pokladnice, ba že myslí, že ani žádné není, kterážby se rovnati mohla této Opatovické.

Rozsáhlosť Čech není tak veliká (ačkoli ostatně jsou podoby nejprostrannější, totiž okrouhlé a míle, jichž téměř čtyřicet tvoří průměr kruhu toho, namnoze dvakráte jsou větší, než všecky německé) rozsáhlosť Čech, pravím, není tak veliká, předce však kostelův kollegiátních, při nichž probošt a děkan s několikem kanovníkův žili ze stálého a nejtučnějšího důchodu, za starých dob našich napočetl bys čtvero přes mecítma, více pak než sto klášterův, vesnicemi, městečky a městy nejštědřeji nadaných, na věčnost utvrzených a, jak jsem svrchu pravil, naplněných ohromným mnichův počtem. Nač jiných důkazův snášeti a bohatosť záduší v Čechách vychvalovati? Čtěte se Pontanova „Bohemia Pia“ a Jiřího Crugeria „Pulveres sacri“. Co napsal papež Pius II. vzbuditi může obdivování netoliko u cizincův, nýbrž také u nás, kteříž jsme se narodili v Čechách a že to všecko od kacířův bylo vyhlazeno, želíme.

O polských provinciích řeholních, biskupstvích, klášteřích mnoho vypravují Miechovius, Decius a Kromer. Že nad Moskvany (ačkoli jsou lid bludy Řekův a svými vlastními pokažený), pak nad Rusíny a jiné národy slovanské v službách božích nic není pobožnějšího, ukazuje Possevinus (viz jeho „Moscovia“), Pavel Stránský pak (ve státu Českém) mnohými důvody dokazuje, že lid slovanský všecek v pobožnosti jest nemírný a bohoslužbě přes míru až k pověrám oddán.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – 5

  1. Bavor V. napsal:

    Christmas tree lit up at al-Aziziyeh Square in Aleppo
    Vánoční strom na náměstí al-Azizyeh v Aleppu, Sýrie

    To se mi líbí

  2. brtník z brlohu napsal:

    U Valenčíka se objevil text od Pavla Syrůčka – pro vás pamětníky není neznámý – zatím dvě pokračování – který by rozhodně neměl zapadnout a který stojí za ne čtení ale studium:
    http://radimvalencik.pise.cz/5252-vize-052-sirucek-pokrokarske-myty-o-vzdelani-1.html

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Brtníku, to je mejlka. To není novinář Milan Syrůček, jak se asi domníváte, ale Pavel Sirůček. Zřejmě je to tohle individuum z VŠE

      http://nb.vse.cz/~SIRUCEK/

      To se mi líbí

      • brtník z brlohu napsal:

        Nojo – když jeden spoléhá na svojí děravou paměť měl jsem si všimnout že i názorově to nekoreluje – poučení plynoucí: ověřuj si než něco plácneš.
        Jinak je za pozornost stojící že patří do VŠE – s tím co u Valenčíka píše.

        To se mi líbí

    • vera napsal:

      To je tak skvělá budoucnost, až mrazí, Já bych jen doplnila drobný detail, k umělé inteligenci. K vypuštění Pandořiny skřínky :
      https://qz.com/1146753/ai-is-now-so-complex-its-creators-cant-trust-why-it-makes-decisions/
      AI je nyní tak složité, že jeho tvůrci nemohou věřit, proč rozhoduje

      Moderní umělá inteligence je stále nová. Společnosti velkých technologií se v posledních pěti letech jen zrychlily investice a výzkumy poté, co se ukázalo, že desetiletá teorie konečně funguje v roce 2012. Inspirovaná lidským mozkem se umělá neuronová síť spoléhá na vrstvy tisíců až miliónů drobných spojení mezi „neurony“ nebo malými klastry matematického výpočtu, jako jsou spojení neuronů v mozku. Ale tato softwarová architektura přišla s kompromisem: Vzhledem k tomu, že změny v těch milionech spojení byly tak složité a nepatrné, výzkumníci nejsou schopni přesně určit, co se děje. Oni mají jen výstup, který funguje.

      To se mi líbí

    • Slim napsal:

      IA začíná dělat úžasné věci. Po Go zlikvidovala taky šachy.

      Onehdy tu byl článek Velmistr boží, o tom, jak vědci z Googlu vyvinuly počítačový SEBEUČÍCÍ program, který se naučil hrát starobylou a kombinačně složitou hru Go lépe než kterýkoliv člověk.
      Teď tatáž laboratoř DeepMind uvedla novou verzi šachového programu AlphaZero. Ten se (na principu neuronové sítě) během několika hodin naučil SÁM hrát šachy, tak že nemá konkurenci. Píše Pavel Matocha v úterý v LN pod názvem NADPOZEMSKÉ ŠACHY

      Šachové programy už jsou řadu let lepší, než nejlepší lidé. Tč. byl nejlepší program Stockfish. Jemuž prý stanovili elo koeficient 3400, takže je asi o 3 výkonnostní třídy výš než mistr světa Carlsen, který má elo 2800.
      Teď nastoupil proti AlphaZero a prohrál děsivým způsobem. Ze sta partií nevyhrál ani jednou, a podlehl Alfě
      28x!!. Nejlepší je, že Alfa prý hraje stylem ne úplně počítačovým, ale poněkud v lidském stylu. Naše děti a vnoučata čeká velmi odlišný svět.

      (Řada partií tohoto zápasu je na Youtubu. Včera jsem si jednu přehrával (9.) ovšem s těžkou dopomocí komentátora, jinak bych tomu zdaleka nerozuměl. Ve 30. tahu udělal Alfa Samec ve vyrovnané pozici něco čemu nikdo nerozuměl (ani šachové programy), po deseti tazích už všem začlo svítat, kam míří.)

      Stará indická hra byla prostě lidstvu odejmuta.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Ach ty vládo, převrácená vládo/ národy na šňůrce vodit chceš
        ale čtyřmi koňmi na opratích/ vládnout nemůžeš!

        To zvýraznění se mi vymklo. Mají být zvýrazněny jen ty Nadpozemské š. a potom jen číslo 28x!!

        To se mi líbí

  3. brtník z brlohu napsal:

    Tak jsem poslal jeden odkaz a ono nic proto zkouším co se děje.

    To se mi líbí

  4. brtník z brlohu napsal:

    Že by nějaká cenzura? Bylo to na stránky R. Valenčíka

    To se mi líbí

  5. brtník z brlohu napsal:

    Konkretně na článek Sirůček – Pokrokářské mýty o vzdělání.

    To se mi líbí

  6. K-k. napsal:

    OT: Urozený pane, máte mejlík… 😉

    To se mi líbí

    • brtník z brlohu napsal:

      To je ono – druhé pokračování. Ale on už zasáhl i pan domácí takže tu je už i můj původní odkaz na první díl.
      Jak na to koukám tak asi za to může VVP 🙂

      To se mi líbí

  7. NavajaMM napsal:

    Späť k téme. Zaujal ma tento citát:
    „Neučený nezná učeného, poněvadž nikdy nebyl učeným; avšak učený zná neučeného, poněvadž kdysi sám byl neučeným.“
    Pre mňa je taký dôsledok z toho, že učený by darmo hanil neučeného, že mu nerozumie, neučený na jeho úroveň nevystúpi. Učený ale zostúpiť môže, aj by mal, ak chce s neučeným niečo docieliť.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Je to opravdu jedna z geniálních lidských myšlenek. Je tak jasná, že ji většina učených nezná a neřídí se jí. To je paradox lidského myšlení a chování.

      Liked by 1 osoba

Komentáře nejsou povoleny.