Za co stojíme jako národ….?

Nějakou dobu jsem pro vás nepřekládal V. Pjakina. Především proto, že kompletní překlad vychází s mírným zpožděním pravidelně na Outsidermedia. Jeho odpovědi na otázky, vydané 4. prosince jsou (dle mého skromného názoru) natolik zajímavé – že i pro nás… – níže uvádím výtah podstatného:

 

Média jsou plná debat na téma komentářů vystoupení ruského školáka v Bundestagu, kdy vyjádřil lítost nad smrtí nevinných německých vojáků. Pozorně jsem si prohlédl všechna vystoupení všech školáků v Budestagu, vysvětlení  tohoto urengojského školáka, jeho mámy. Závěr mám takovýto. Ona tam říká, že to hlavní ze svého textu vyškrtal, aby ho zkrátil… Naopak, to nejdůležitější tam bylo řečeno: „nevinní vojáci“…“nevinné oběti“. Všechna vystoupení byla připravena právě proto, aby přinesly tuto větu – postavit na stejnou úroveň zahynuvších vojáků wehrmachtu s lidmi, které zabíjeli. Že ti i druzí jsou nevinní. To okamžitě nastoluje otázku, zda to byla vlastenecká válka, nebo střetnutí dvou tyranů. A pokud to bylo střetnutí dvou tyranů, v němž Hitler jen o kousek předběhl Stalina, znamená to, že SSSR je vinen z rozpoutání 2.světové války a tudíž musí platit reparace – to je Owertonovo okno¹⁾ jako vyšité. Oni sem přišli, rozrušili mír a klid našich lidí, oni bořili města a vesnice, oni zabíjeli… Nevinný voják wehrmachtu ve Stalingradu, aby přežil, protože mu nestačila denní dávka potravy, tento nevinný voják odebíral jídlo zbylým místním obyvatelům. Takže on je nevinný, protože civilní obyvatelstvo nesouhlasilo, ale to on sem přišel zabíjet. Podstata spočívá v tom, že cizí voják, který vtrhl do našeho státu, sem přišel se zbraní v ruce zabíjet – a jeho vina nevyžaduje důkazů.

 

A není pravda, že nemá smysl o tom urengojském chlapci hovořit – tito „urengojští chlapci“ tvoří základ Navalného adeptů – těch školáků, kteří „jsou přece děti“. S těmi se setkáme už při příštích volbách – s tímto produktem našeho vzdělávacího systému. Oni při své úrovni chápání mají dojem, že bojují za správnou věc – ale nechápou, že bojují proti vlastní zemi. Tady není místo pro hysterii, štvanici na tohoto chlapce – to je nepřípustné. Jemu nejspíš nikdo nevysvětlil, že zatímco u nás měli němečtí zajatci sice omezenou – nicméně válečnému období odpovídající stravovací dávku a zdravotní péči, ale neexistoval systém jejich fyzické likvidace jako proti našim zajatcům v Německu. Celou tu mezinárodní školní akci organizoval a financoval německý Ebertův fond – už řadu let u nás působící výzvědně-diverzní strukturu. Zajímaly se naše tajné služby, zda nemá spojení s ukrajinskými nacisty? Proč o tomto fondu takto hovořím? U nás máme zářný příklad vychovance tohoto fondu – je jím náš altajský krajan Vladimír Ryžkov²⁾ – který v 90. letech vedl lidi do občanské války… pokud toto chcete, tak na všechno zapomeňme. Je třeba se pořádně podívat na to, co se děje s naší mládeží, co se děje ve vzdělávací sféře.

 

Všechny informační zdroje v minulém týdnu probíraly zprávu o vypuštění nové balistické rakety v KLDR. Vypadá to, že to všechno je velká síla, všichni jsou vystrašeni…atd., nicméně je to představení. Především první zpráva hovořila o vypuštění 3 raket, potom, že jde o jednu, ale třístupňovou. Rozborem médií vychází, že přece jen byly vypuštěny rakety 3 a ta, která doletěla nejdále, byla propagandisticky využita k postrašení lidí. Přitom dle expertů neexistují údaje objektivní kontroly o jejím startu. Ty jsou jednoduše utajeny. Takže všechno, co mají masmédia „hmatatelného“, jsou pouze ujištění různých velmi zainteresovaných stran.

 

Proč se to všechno dělá? Znovu upřesňuji, že celé to divadlo má sloužit vyvedení Číny na dráhu nového centra řízení. Skoro všem je totiž zřejmé, že se Američané v Koreji dostali jaksi do slepé uličky v řešení tohoto korejského konfliktu. Pro KLDR není útok na USA žádnou výhodou, protože ho sama nepřežije. Jestliže v poslední korejské válce zahynulo 30% jejího obyvatelstva, tak nyní by šlo o úplné vyhlazení. Ta válka jistě bude smrtonosná i pro další účastníky, ovšem USA vždycky bojují tak, že z bezpečné vzdálenosti a výšky druhou stranu zavalí bombami a raketami. Jistě, zkusili to napřímo třeba v Ardenách, ale tam dostali díky špatnému počasí bez podpory letectva od Volkssturmu takový výprask, že nebýt ofenzívy spojenců, skončili by v La Manchi. Americká armáda nikde ani nikdy nebojovala proti rovnocennému protivníkovi. Takže hlavní úder schytají Jižní Korea a Japonsko – ale co je jim po nich? USA nikdy nelitují toho, kdo bude umírat za jejich zájmy. Jižní Korea to chápe, ale je okupována a její ekonomika je vlastně vyvezenou ekonomikou americkou. Takže na státní úrovni nemá nikdo o válku zájem – ani USA, protože sotva začnou operaci proti KLDR – protože se jejich vojenská mašinerie brzy přetíží – takže slepá ulička. Světové veřejnosti to nemůže být jedno, tak se ozývá.

 

Zajímavý rozhovor dala šéfka evropské diplomacie F.Mogherini stanici Euronews, kde doslova řekla: „Občas si vzpomenu na vtip Kissingera, který se jednou zeptal, jaké má Evropa telefonní číslo… Teď USA mají telefonní číslo EU, ale je na čase se zeptat – jaké má telefonní číslo Washington?“ Tím nejspíš chtěla říci, že když byla Evropa pod přímým řízením USA (což bylo v době studené války, kdy byl potřeba jednotný Západ) a ty měly prostřednictvím sítě svých vojenských základem možnost diktovat podmínky SSSR, Evropa nebyla subjektem řízení na globální úrovni, a proto telefonní číslo Evropy neexistovalo. Dnes F. Mogherini vlastně říká, že se Evropa stala samostatným subjektem globální úrovně odpovědnosti. A přišla doba se zeptat, zda Washington má takové telefonní číslo. Jinak řečeno, že USA přestávají jako světový četník, jako subjekt globální politiky existovat. A dál ve svém interview říká, že: „..každý krok konzultují s Washingtonem, Soulem, Tokiem a také s Pekingem a Moskvou. Tato společná úsilí musí zahrnovat práci, kterou v nynější situaci může splnit především Čína – pro otevření diplomatického kanálu, který dnes není“. Takže USA se přiděluje druhořadá role a Čína se stává centrem koncentrace řízení a fakticky i mezinárodním četníkem.

Samotné poselství Mogherini směřuje do budoucnosti – Evropa vidí Čínu jako zprostředkovatele, jako klíčového hráče v rozpletení tohoto konfliktu.

 

Proč se to nenavrhuje například Rusku? To má přece s KLDR společnou hranici, určité hospodářské vztahy, přičemž výlučně v humanitární, mírové oblasti, podporujeme její ekonomiku, aby se nezhroutila, ale nespolupracujeme ve vojensko-technické oblasti. Proto všechny naše vnitropolitické nářky, že podporujeme nějaké sankce, jsou úplně mimo, protože ty smluvní závazky, které jsme na sebe vzali, plníme v plném objemu (což se ovšem Západu kategoricky nelíbí). Copak my potřebujeme rozšíření jaderného klubu? Copak můžeme garantovat, že v určitém momentě šéfovi KLDR nehrábne a tu jadernou bombu nepoužije, mírně řečeno, nerozumně? Byť ne proti Rusku, ale proti některému spojenci a tím se poruší rovnováha sil, která může vést ke světové válce. Takže z každého konfliktu je třeba hledat mírovou cestu. Dát KLDR možnost rozvoje, aby nemusela ze strachu vyrůst v hrozbu pro budoucí mír. My nesouhlasíme s jakýmikoli sankcemi, ale v zájmu zachování možností pro nějaký dialog musíme být na jedné lodi – tedy souhlasíme se sankcemi, byť s jiným cílem než Západ – aby přijal náš pohled a netlačil KLDR do kouta. Ruská Státní duma už vydala prohlášení, že KLDR je k jednáním ochotna, ovšem nikoli za striktně amerických kapitulačních podmínek.

 

Zda se k tomu USA odhodlají, je zatím nejisté, protože v USA samých probíhá zápas na život a na smrt mezi zemskou a globální elitou. V důsledku této války se jistě zhroutí USA jako světový četník, což zemská elita nechápe, ale globalisté potřebují, aby se tak stalo řízeně a s co nejmenšími škodami.

 

Další událostí byla sebevražda chorvatského generála před Haagským tribunálem – v přímém přenosu. On tam prohlásil, že je nevinen a vypil jed. Otázka ale zní: – kde se u vězně vzal jed a navíc tak silný jako kyanid draselný? A další otázka: – ve vězení, bez přítomnosti kamer, zemřelo mnoho srbských činitelů, které nedokázali odsoudit bez ohledu na všechny tvůrčí fantazie všech soudců tribunálu? Takže, jestliže je nebylo možné odsoudit, umírali v cele. Proč generál nezemřel v cele ale před kamerami? Protože přišel čas spláchnout tento mezinárodní soud, ukázat, že není spravedlivý, a proto lidé, kteří připravovali rozsudek nad generálem, kteří ho psychologicky připravili k tomu, že je třeba vykonat tuto veřejnou sebevraždu, jsou loutkami – a právě oni mu podali jed. K čemu je potřeba taková diskreditace celého mechanizmu? Není přece tajemstvím, že celý ten mezinárodní soud byl vymyšlen jako nástroj k nespravedlivému zúčtování se Srby, v zájmu budoucího přeformátování celé Evropy. To se ovšem odkládá, protože nedošlo ke zhroucení Ruska, a to se stává garantem bezkrizového vývoje událostí na Blízkém Východě, v Jihovýchodní Asii (bez ohledu na to, že se Čína stává centrem koncentrace řízení), tak i v Evropě je Rusko klíčovým článkem. A Rusko je pro spravedlnost.

A všimněte si, že odsuzovali v první řadě představitele Srbů, zatímco odsouzení ostatních  národností byly jen jakýmsi křovím. Bylo třeba ukázat, že Srbové prováděli státní genocidu, zatímco u ostatních to byly jen jakési úlety. No a v zájmu navození normálních vztahů, stabilizovat vlastní Evropu, ale nepustit ji do ruského světa, je třeba zdiskreditovat tento mezinárodní tribunál a ukázat: – podívejte se, kdo tam pracoval, podívejte se na ty jejich obličeje … Pak se ukáže, že tomuhle odsypali dolarů, tamtomu také – takže oni vlastně ty rozsudky tiskli za úplatky. Takže milí jižní Evropané, zůstaňte v přátelském svazku Evropy. Vy, Srbové, jste nevinni a to co se v Haagu stalo, byl přehmat spojený s korupcí jednotlivců. A že tam zahynuli lidé? To přece nikoho nezajímá.

Podívejte se na poslední atentát v Egyptě. Zahynuly tam tři stovky lidí – a bouří se v Evropě někdo, vyhlašují ruští liberálové celonárodní smutek jako v případě šesti mrtvých v Charlie Hebdo? A kde je ten správný liberál Venediktov³⁾? On se přece nebude angažovat kvůli nějakým Arabům? Tam v Evropě to přece byli lidé prvního řádu, zatímco v Egyptě jen jakási „partie“ a on chce patřit aspoň ke druhé třídě a sní o tom, že bude v Evropě.

V minulých dnech poslal představitel samozvaného patriarchátu Kyjevské pravoslavné církve (KPC) odloučené od Ruské pravoslavné církve (RPC)  poselství patriarchátu a biskupství RPC s návrhem na obnovení modlitebního a eucharistického obcování s křesťany kteří jsou v ukrajinském církevním rozkolu. Podstata ale je v tom, že celý projekt onoho ukrajinského rozkolu je čistě americký projekt k válce na Ukrajině. Oni jí sice sypou peníze, aby ji udrželi při životě, ale pozici si ta církev nezískala a pravoslavné církve je neuznaly – kolikrát jezdili do Konstantinopole (Istanbul) – a nic. Oni totiž vůbec nechápou globální projekty. Jestliže je RPC disponována, aby se stala nástupkyní Římskokatolické církve a vedla Evropu po správné cestě (protože protestantské církve na ten úkol nestačí) a globální misi Římskokatolické církve by měla převzít Arménská apoštolská církev – taková je situace. A v těchto podmínkách zemská elita USA vymyslela ve svých zájmech válku proti Rusku. K tomu ovšem potřebují ideologickou oporu – ale tam je rozkol. A jestliže tam je rozkol, tak RPC nedokáže obsáhnout celou Evropu. Takže „patriarcha KPC“ seděl a cítil se mistrem světa. Ale jen do doby, než se zjistilo, že jeho patroni prohrávají a že slunce nevychází ve Washingtonu. Takže se snaží, než bude pozdě, se postarat sám o sebe –  a vypustil zkušební balónek, což ale nejde do hromady s jeho „majdanovým“ vystupováním, kterým se úplně zdiskreditoval. Pro RPC to ale znamená jisté očištění a upevnění pozice. Takže RPC s nimi do holportu nepůjde – ve vlastním zájmu.

1) Okno Overtona – technologie manipulace veřejným míněním, prostřednictvím které se jistá událost, postoj, jednání z nemyslitelného postupně stává radikálním, přijatelným, rozumným, populárním, aby se nakonec stalo normou.

2) V.Ryžkov (1966) – do ruku 2007 poslanec Státní dumy, po nástupu Putina militantní odpůrce režimu. Aktuálně přednáší na Vysoké škole ekonomiky v Moskvě.

3) Alexej Venediktov (1955) – novinář, šéfredaktor a spolumajitel rozhlasové stanice „Echo Moskvy“, prezident „Echo-TV“ (v obou drží kontrolní balík Gazprom), častý návštěvník amerického velvyslanectví aktivní odpůrce Putina (nejspíš od roku 2001, kdy mu Putin vysvětlil rozdíl mezi zrádcem a nepřítelem s tím, že zrádce je nutné zničit – ale on že je nepřítel.. – s těmi se bojuje a někdy uzavírají příměří).

https://www.youtube.com/watch?v=OYioas5eSPM

Překlad:  171209