Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého


(Dissertatio apologetica pro lingua slavonica praecipue bohemica.)
Bohuslav Balbín

Z původního spisu latinského věrně přeložil a poznámkami, jakož i životopisy Balbína a Tom. Pešiny opatřil Emanuel Tonner.
Matice lidu roč.. III. čís. 3. (Běžné číslo 15.)
V PRAZE.
Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých. 1869.

(Pro vysvětlení některých Balbínových výroků: Balbín píše tento spis jako jiná osoba, takže sám sebe občas cituje. Životopisy jsou vynechány)

§. I.

Kterak a za jakou příčinou povstal spis tento.

Uplynul již rok nejeden, muži nejznamenitější, co z práva dávného přátelství našeho nepřestávals mne vyzývati a tlačiti oustně i písemně, abych přímo a jasně vyložil smýšlení své o snaze, aby se. jazyk slovanský ve vlasti naší zachoval, též co by věc ta měla do sebe užitečného a naopak, jakou by škodu přineslo, kdyby se zanedbával, jakož i, je-li, jak tvrdí lidé, zemí a jazykův neznalí a málo zkušení, národ slovanský tak povržen, špaten a nevzdělán, že počítán býti musí mezi nejposlednější. Říkávals, že se ti vždy vidí býti zločinem podlým a nehodným, v psanství dávati jazyk ten, jejž předkové naši i zbraní, když potřeba bylo, za braniborských a korutanských poručníkův nad králi našimi, ano i také za králův lucemburských a rakouských bránívali, a z jehožto povržení (jak oni předpovídali) svalili by se všichni základové říše i sřítilo by se všecko, co nám oni odkázali naděje i skutečnosti, a konečně (jak praví průpověď, nám zachovaná z časův někdys zlého spravování království tohoto za Pluha čili Pfluga) celé Čechy vrátily by se k pluhu Přemyslovu a na zmar by přišly, ažby i stoly byly pohlceny (jak slavně dí prastaré naše proroctví a věšťba). To tehdáž bývalo trestí rozmlouvání našeho.

Já, jak se můžeš pamatovati, bojácně jsem odpovídal, že omrzelá to práce rozprava taková, všecka plná nenávisti proti žijícím, a  pravil jsem, že bych kráčel trním aneb ohněm, pod zrádný popel se skrývajícím, a uvalil na sebe urážky a nepřátelství, kdyžby věc vyšla na jevo; tedy jiné a jiné práce, jimiž tehdáž byl jsem zasypán , předstíraje , sliboval jsem, že, udá-li se mi kdysi od studií prázden, nebudu se zpěčovati a ruku k dílu přiložím; konečně pak rozešli jsme se tak, žes Ty snadno uvěřil, jako někdy dosáhneš, za jsi žádal, já pak se domníval, kterak výborně se mi podařilo, že průtahem přítele jsem neodmrštil a předce beze vší urážky přátelství mohl jsem vyváznouti prosbám Tvým, a tak dím, ozbrojeným a velitelským.

Když ale ani Ty nikdy nepřestávals napomínati a tlačiti a ku konci chtěls dojíti, a já sám zřejmě jsem vídal, kterak Čechy lstí oněch, jižto cizincům a vlasti nepřátelům pomáhají, co den se stenčují, zlehčují a na mizinu přivádějí, a slýchal jsem, kterak sem a tam od nedoukův a nevděnčíkův mnoho na potupu celého národa a předkův našich se prohazuje, z čehož nedávno dostalo se mi do rukou písemko jakési, hanami jazyka slovanského jako sekanina přecpané a lžemi i chybami přemnohými jako olejem pokropené: tu jmenovitě zahořel jsem spravedlivou, jak soudím, láskou k vlasti, kteráž jedna zahrnuje lásky netoliko ku králům, nýbrž také k manželů a příbuzným, a jížto více, než komukoli z živoucích, jak učí právníci i bohoslovci, jsme zavázáni; tehdáž mi též nabubřela mysl svářlivostí a umínil jsem si, nadávky ty krátce vyvrátiti, a coby koli k věci té přináleželo, abych vlasti posloužil, v jedno místo snésti, abys Ty, muži nejznamenitjěší, jenž i času máš s dostatek a též obratností péra nemalé chvály požíváš, měl věc nějakou, jižto bys způsobem svým, to jest ouhledně a ozdobně vytříbil a božskými vědomostmi svými objasnil.

Když toto konám, nikdo, jak myslím, nebude tak tup a předpojat i všecek uchvácen pošetilým zamilováním do nějaké idey nikoli platonické, nýbrž lžiplatonické , kterouž si sám byl utvořil (bud si tato idea pomstivosť, po otci zděděná, kteráž napřežena jest na všecky i na nevinné, buď si ctižádosť nějaká, dle obrazu krále vyšperkovaná, aby, býti králem nemoha, předce sám království dostal v držení, buď si to čížba do a honba na pochvaly dvorské, jelikož dvořané  jak onen praví, na rukou mají oči a věří, co vidí, buďsi doporučení knížeti, jako kdyby na jediné hlavě spočívaly všecky důchody královské vedle ouplné záhuby zemí, buďsi to veliké proti rozumu prohřešení, jímž zpozdilec se domnívá, že takové jsou nyní časy, kdež pro udržení vlády a zachování stavu nynějšího přestupovati volno všecka pravých a dobrých politikův pravidla — slovem budtež si to jakékoliv přeludy ničemné, jež bdě i spě za psích dní a nocí dle způsobu Macchiavelliho si tvoří a maluje, když se domýšlí, že panujícím zjedná bezpečnost, uváděje zemi knížeti v podezření, ji olupuje a v škodu příváděje nikdo nebude, pravím, kdožby mne právem viniti mohl z jakési náruživosti nekalé, kterouž představení řeholníkův nazývají národnůstkástvím („nationalitas“).^) Píši nerad, donucen od protivníkův, nepíši na ničí škodu ; neobviňuji žádného jazyka, všecky miluji, lhostejno mi, čili který panuje čili jest panujících; toliko to zastávám, že nelidským to a zcela barbarským zločinem, nenáviděti jazyka, jehož vlasť od tolika věkv užívala, jeho záhubu chtíti a k tomu napomáhati, jakož rukama mnohých se dotýkáme, kteříž tak oučinkují a o to usilují, aniž se přetvařují, jakoby v horlivosti té měli více rozumu, než ostatní národové.

§.II.

Že množství lidi přespolnich a cizich maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má; též o skromnosti a snášelivosti lidu českého.

Z kteréto asi země tak divoké pochází mrav ten, že ze všech národův my jediní jazyka svého nenávidíme a jej na posměch máme, i dostatečným průkazem chvály so považuje, že se někdo u nás ve vlasti nenarodil, tak že jemu, „jenž, jak dí Juvenal (v sat. 2. a 3.), nedávno přibyl nohama obílenýma, přivezen do Říma (do Prahy) týmž větrem, co slívy a fíky syrské“, bychom ho i neznali a on buď nijak aneb málo se doporučoval schopnostmi, vědomostmi a mravy svými, beze všeho vybírání ve všelikerých hodnostech a důstojenstvích přednosť dáváme před domácími původu řádného, jichžto otce znali jsme co muže nejlepší, a ježto z mládí v nejlepších mravech k jazyku jsme vychovali a utvrzovali, jichž vědomosti chválívali jsme na gymnasiích a školách vyšších?

Zdaž slepi a blbi a povrženi jsme až do toho stupně, že, kam to směřuje, nevidíme? Vše, co domácí, nám zapáchá; my sami na sebe se mrzíme i stejnou vášní hloupou, co krajany svými pohrdáme, nenávidíme též jazyka svého. Pomíjím některé stesky nejspravedlivjší; jsou ale nyní lidé, na něž prstem možno by ukázati, takovou k jazyku slovanskému nenávistí předpojatí a rozpálení, že slyší-li koho, v Čechách česky mluvícího, považují to co urážku váženosti své a, podobni krocanům, ježí hřebeny a hřídly půdu metou, nemohouce toho poslouchati, a poroučejí, aby se mlčelo aneb odešlo.

Porovnejž se s tím, prosím, skromnosť a snášelivosť lidu českého, jenž cizince a příchozí netoliko pod střechu přijímal a trpěl, nýbrž z podivuhodné dobrotivosti své všemi potřebami života a záštitou zásoboval a opatřoval i též dosazoval na hodnosti, k nimž druhdy nikdo neměl přístupu mimo lidi domácí tak, že, co kdysi o Římu, poněvadž všecky národy do sebe vnímal, pověděl právník F. C. Modestinus, že totiž Řím vlastí všech, nyní v obrat o Čechách říci volno, že Španělům, Francouzům, Vlachům a zvlášt Němcům druhou vlastí jsou tak, že pozbyli-li vlasti své původní, i to dobrovolně i též pro zločin nějaký, v této druhé míti mohou bezpečné útočiště a přítulek.

Kdež najde se jiná zem podobná, kterážby cizince tak laskavě v lůno své přijímala a živila? kdež onen přístup k bohatství a hodnostem? Chlubtež se jiní národové přívětivostí a hostinností svou, že v domech, z veřejného groše zbudovaných, po tři, čtyry dni cizince přijímají, i stravou a jinými potřebami opatřují: Čechy celé jsou pohostinny, jsou, ať tak dím, velkým hostincem a špitálem, kdež nepouze na několik málo dni, nýbrž po celý život svůj v rozkoších a bohatství výborně můžeš se chovati a udržovati. Není potřebí průkazu urozenosti starobylé, ani doporučení schopnostmi a vědomostmi a jiných vzácných pochval, ani mrzutého a choulostivého mravův přetřásání , ani odporné života dřívějšího zkoušky; jen se dotři a přilep na některého z velemožných pánův, a brzy všecky lidi domácí v hodnostech daleko předhoníš, právě pak to, což jinde mohlo by zdržovati a udušovati naděje Tvé, žes totiž cizincem, neměj pochybnosti, bude doporučovati a před ostatními učiní Tě milým.

§. III..

Kterak od některých cizincův z největšího nevděku žene se útokem na Čechy a jazyk český.

Akoli toto cizincův na hodnosti povyšování a postupování nezřídka bývá nespravedlivo pro našince, předce potud bylo by snesitelno, jen kdyby oni, mezi Čechy přijati jsouce a v počet obyvatelův sčítáni, tak, jako s námi pod týmž právem žijí, též dali se sloučiti týmž svazkem jazyka a obyčejův; avšak nemálo jich (řekl bys že v ohledu tom jsou vyňati a vybráni), jakmile u nás nalezli hnízdo, ihned chtějí míti větší křídla, než hnízdo, a zároveň rozpočínají ájezdy na lid a jazyk domácí tak, že se zdá, že Latini dobře tomu rozuměli, když, jak v knize své o jazyku latinském praví Varro stejným jménem nazývali nepřítele i hosta, i že ve svém „Dvoru Křesťanském“dobře pověděl Causin, znamenitá chlouba své vlasti francouzské, „že láska cizincův vždy mívá ruce křivé“. Ezop, výmluvný tento otec povídek líbezných a šprýmův, vypravuje bajku velmi kratochvilnou (kterouž také čteme u Fédra, jenže o čubě, ku porodu pracující), kterak totiž kdysi za noci zimní k loži zajčíka přišel ježek mrazem skřehlý i prosbami mnohými a lichotivými přimlouval se, aby se mu v loži dopřálo místečka nějakého. I odpověděl zajíc: „Vidíš bratře, jak tu sám ležím schoulen a skrčen; sotva mne tato dutinka uzounká městí, pročež ty dle rozumu svého jiné si hledej, místo postrannější“. Ježek, tímto oslyšením rozmrzen , s hněvem pravil: „Takováto k hostem outrpnosť? To-li to srdce Tvé, jež prý jest tak velmi měkké? Než uprostřed noci mohu si vyhledati lože nové, zahynu, Ty pak prací tou nutíš mne, abych mrazem pošel.

Poshov a jen malounko místa dopřej mi ubohému; teplem svým obapolně budeme se zahřívati; já sám při vchodu si lehnu a proti šelmám, hrozí-li Ti jaké, nastavím bodce a kopí svá a budu Ti vykonávati službu ježka válečného, Ty pak bezpečně budeš odpočívati; mnět vyhoví, kolik stačí, kam bych hlavu položil“.

Přemluvil dobráčka, sprostného zajíčka a on postoupil místa s dostatek; avšak ježek, kam hlavu vstrčil, též nohy, mrazem, jak pravil, již odumřelé, snažil se položiti, i také položil, avšak neopatrně, nejedním ostnem a kolcem prorazil srsť a zárove kůži zajíce přechoulostivého. I vzkřikl zajíček: „To čin nehodný!“ Omlouval se ježek, řka: „Přál bych si, aby se nebylo stalo i prosil, aby odpustil, přičítaje to náhodě a spánku. Následovalo pak něco příměří; avšak hle! ježek opět hřbet obrátil a ostny strašnými zajíce tak popíchal, že bolestí bez sebe povyskočil. Ježek, již divočejší, namítal, že nic nového nedělá, takový prý zvyk jeho, i napomínal k pokoji ; konečně pícháním, tlučením a dle zvyku svého na všecky strany se přemítáním způsobil, že zajíce vyhodiv, celé to místo sám zaujal.

Tu teprv, a pozdě, zajíček povolnosť svou proklínati počal, bohy a lidi, co mohl, zapřísahati, žalovati na nevděnčost, zlých zvířat ježkovi spílati, mezitím co tento do hrdla se smál; konečně nechtěl-li zahynouti, jak jen strčil za tmavé noci, utíkal do známých lesův a hájův, aby u příbuzných a strýčkův doprosil se lože.

Není potřebí, na doby naše přizpůsobovati bájku tuto, kteráž se co den provozuje. Moudrému dosti napovězeno; předce však nevděčné mysli ježkovy nikdo z advokátův řádn hájiti nebude, le kdoby zároveň zajíčkově sprostné lehkověrnosti a lehkověrné sprostnosti chtěl se posmívati a na jich posměch připíjeti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 reakcí na Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého

  1. vonrammstein napsal:

    Je to tak. My katolíci míváme obvykle jasno.

    To se mi líbí

  2. raddie007 napsal:

    „Že množství lidi přespolnich a cizich maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má.“ – to by se mělo frikulínům dnes a denně tesat na čelo nebo místo češtinu zbyde za chvíli jen czenglish (čti čenglíííš)

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Táto veta, čo ste vytiahli z textu, by mala byť pre jazykovedcov základnou axiómou. Túto dynamiku jazyka vnímajú iba veľmi zhruba. Namiesto toho nám napríklad rozdiely v nárečiach vysvetľujú akýmisi jazykovými „zákonmi“, ktoré si oni odvodili z empirického pozorovania. Pritom by mali hľadať práve takéto vysvetlenie – ktorý iný jazyk (nárečie) ovplyvnil daný jav.
      Najmä im medzi nástrojmi totálne chýbajú nejaké prostriedky na kvantifikáciu. Lebo zatiaľ napríklad nevedia prijateľne vysvetliť, prečo slovenčina podstatne viac ovplyvnila maďarčinu ako naopak.

      To se mi líbí

      • vittta napsal:

        To mě nepřekvapuje.
        Češi přišli na toto území, kde údajně žili Keltové.
        Mluví se tady česky.
        Bulhaři jsou nějakou směskou Tatarů a Slovanů, ale mluví slovanským jazykem.
        Kde se objevil Slovan, tam se mluví slovansky, bez ohledu na to, s kterým původním národem se smísili.
        Nakonec- i Rusko zakládali Vikingové, a kde je jim dneska konec?

        To se mi líbí

        • NavajaMM napsal:

          Vitto, toto Vaše vysvetlenie je práve to zovšeobecnenie „empirického“ pozorovania, ale nič to nevysvetľuje. Prečo sa Kelti naučili česky a nie Česi keltsky? Do akej miery Kelti ovplyvnili češtinu, že vyzerá ako dnes?
          Príklady máme v románskych jazykoch, keď sa Galovia, Hispánci a Dákovia naučili latinsky a vznikli tým francúzština, španielčina a rumunčina.
          A to len naznačujem, v čom všetkom sa dá bádať.

          To se mi líbí

          • vittta napsal:

            Já vím, ale je to zajímavé.
            Protože jedna věc je jistá, slovanské jazyky se ukázaly jako daleko životaschopnější, což znamená, že nějakým způsobem jsou živatoschopní i jejich nositelé.
            A to byli leckdy Slované ti slabší v tom prostoru.
            Kde jsou dneska Římané se svou latinou?
            A jaká to byla říše…..
            Kde Egypťané?
            Řekové naopak vydrželi….
            Je to zajímavé, a kolikrát jsem o tom přemýšlel, ale víc bohužel nabídnout nemohu, ale rád jakýkoliv poznatek přivítám.

            To se mi líbí

            • NavajaMM napsal:

              Moja hypotéza je v tomto takáto: Galovia, Hispánci a Dákovia sa naučili latinu, lebo to bol „úradný“ jazyk, hovorili ním dôležité osoby v okolí a ak chcel človek niečo „vybaviť“, musel tento jazyk ovládať.
              V príklade Varjagov v Rusku ich bolo príliš málo. Ak chceli s miestnym obyvateľstvom niečo vybaviť oni, museli sa naučiť slovanský jazyk. (Podobne sa aj Luxemburgovci naučili česky.) Na druhej strane zanechali stopy na výslovnosti a intonácii ruštiny, ale podobne ako iné jazyky v okolí, teda napr. uralské.
              Ale všetko sú to len hypotézy. Ale empiricky sa pozorovalo, že sa silnejšie navzájom ovplyvňujú príbuzné jazyky, než vzdialené.
              Historik prof. Uličný napríklad píše, že symbióza slovenčiny s maďarčinou nám slovenčinu veľmi dobre konzervovala z minulosti až dodnes, takže sa za posledných 1000 rokov menila relatívne málo.

              To se mi líbí

            • poznamkovnik napsal:

              Všeobecně se za nejstarší písemně doložený indoevropský jazyk považuje indický Sanskrt.. Pak je tuším stará peršina s uzemí dnešního Iránu..

              A tady si můžete poslechnout jak se počítá v Sanskrtu.. a porovnat si to s jazyky které znáte;-)

              To se mi líbí

            • poznamkovnik napsal:

              Jazyky mají tendenci spíše degradovat než rozvíjet, což bohužel vidíme kolem sebe.
              Zdá se to paradoxní, ale tak tomu je. Balto-Slovanské jazyky jsou nejpodobnější spolu se Sanksrtem prapůvodnímu PIE Praindoevropskému jazyku
              https://cs.wikipedia.org/wiki/Praindoevropský_jazyk

              “[..] Baltic and Slavic show the common trait of never having undergone in the course of their development any sudden systemic upheaval. […] there is no indication of a serious dislocation of any part of the linguistic system at any time. The sound structure has in general remained intact to the present. […] Baltic and Slavic are consequently the only languages in which certain modern word-forms resemble those reconstructed for Common Indo-European.” ( The Indo-European Dialects [Eng. translation of Les dialectes indo-européens (1908)], University of Alabama Press, 1967, pp. 59-60).
              https://borissoff.wordpress.com/2013/09/

              Což zkráceně znamená, že se nikdy zásadně nezměnilo a nedošlo k porušení logiky jazyka v průběhu historie.

              Za záchranu Češtiny ovšem vděčíme obrozencům, kteří si povypůjčovali chybějící či zapomenutá slova z okolních slovanských jazyků, tj. Ruštiny, Polštiny a Jihoslovanských a ve skutečnosti ho zachránili na poslední chvíli

              V jazyce myslíme a dobrý jazyk tak poskytuje dobrý základ pro jakokoliv intelektuální činnost.

              Podrobněji:
              https://wikisofia.cz/wiki/Lev_Vygotskij

              a viz též:
              Sapir-Whorfova hypotéza je lingvisticko-antropologická teze, podle níž je pojetí reálného světa vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity, jež pak předurčují určitý výběr interpretace reality. Byla jednou z historicky významných teorií psycholingvistiky.
              https://cs.wikipedia.org/wiki/Sapir-Whorfova_hypotéza

              Na západě ji poněkud nemají rádi, na východě se pokračuje ve zkoumání..

              To se mi líbí

          • rexus napsal:

            Nejspíš to takhle nebylo, všimněte si: že i italština, která to z Říma má co by kamenem dohodil, tak se gramatikou vlastně neliší od dost na km daleké portugalštiny a rumunštiny(když pominu pod vlivem turečtiny pozdější dávání členů za substantivum, detto i v bulharštině) A spíše to bylo takto, latinsky jako spisovně se mluvilo maximálně tak v Římě, ale v okolí paralelně po celém apeninském poloostrově, kromě několika ostrůvků řečtin, se hovořilo takovou italizovanou latinou. A žoldákůkm v legiích nejspíš gramatika moc neříkala, potřebovali spíš umět sekat mečem než znát latinu. (sekat latinu ale nejspíš musili). Tak tím, že hovořili tou italizovanou mluvou nikloliv již latinsky (ti obhroublí žoldáci alias legionáři), tak ji rozvozïli do všech koutů impéria kam byli dislokováni, jelikož legie a jejich osazenstvo samozřejmě se potřebovaly mezi sebou domluvit a pro obyčejné žoldáky by latina byla nesrozumitelná a proto se nikoliv např. portugalština (a její gramatika) podobá latině ,ale italštině a to samé i ostatní románské jazyky. Takže všimněte si to na mnoha gramatických jevech. Vaším vysvětlením by nemohlo totiž dojít k tomu, že všechny románské jazyky mají gramatiku podobnou, ale přitom stejně odlišnou od latiny. A to velmi (takové nemo non = každý či non nemo = ani jeden, tedy velmi užívané v latině obraty, v žádném z těchto jazyků nenlaeznete.) Proč asi. Protože latina již hrála druhé housle. Místní obyvatelstvo (myslíte asi iberské apod) , jež používalo své jazyky, které se ani pořádně nedochovaly, začalo rovnou používat tu italizovanou mluvu, převzatou od žoldáků, jen trochu podobnou latině. Sice chápu, tak, jak jste uvedl se to oficiálně vyučuje, jenže to v sobě nese rozpor. A takhle to většinou nefunguje. To by se totiž podle této myšlenky musila italština podobat latině včetně gramatiky komletně nejvíce( byla totiž všude v okolí Říma doslova za humny, a to ihned disponibilně ale italština se podobá latině s hlediska gramatiky asi tak stejně málo, jako na km daleká rumunština či galicijština . Ale že by se mezi sebou domluvili tyto místní národy, které se mezi sebou ani neznaly, na podobné gramatice, třeba Lusovci a Dákové, povchybuji, navíc je legie podmanily v orzdílnou dobu. A nebo naopak, dejme tomu , že se jako v různou dobu, co byli Lusovci a Dákové podmaněni legiemi, naučili latinsky. budiž, ale čímto, že svou místní řeč, obohacenou spisovnou latinou přechýlili s hlediska gramatiky do stejné podoby, jako ji měla italizovaná řeč v okolí Říma, z níž vzešla italština, to nejde takto vysvětlit, ledaže by pravidleně takto nepříbuzné národy chodily na stáže ohledně koordinace gramatiky do okolí Říma si poslechnout italštinu či spíše italisovanou latinu a dohodnout se na takřka podobné gramatice avšak nelatinské. První, na čem se asi současně shodli, že zahodili skloňování, nekoná se od první chvíle.(ale podmaněni byli v různé době, přitom.Ale mohlo to být i jinak, kdo ví.
            S tím, proč Maďaři užívají více slovanských či slovenských slov, nežli naopak, jediné, co mne napadá je, že slovanského živlu je okolo Maďarů daleko více, než Maďarů samotných a tak čistě z praktického hlediska bylo pro Maďary výhodnější si osvojit pojmy z jazyků, jež je obklopovaly, což byly slovanské, tedy bezprostředně slovenština jako jejich nejbližší (co do vzdálenosti okolí) reprezentant . Bylo to i výhodnější s hlediska obchodu. S maďašrtinou se prostě nedalo nikde kromě mezi Maďary samotnými , domluvit a to platí i dnes Asi podobně to bude i s baskičtiniu. Bask se prostě po světě s tímhle jazykem nedomlví, a proot spíše Baskové do svého jazyka přijali mnoho výrazů z francouzštiny, provánceštiny a katalánštiny a kastilštiny, nežli tyto národy od Basků. Ale jak říkám, může to být i jinak, ale toto se mi zdá nejpravděpodobnější.A omlouvám se za překlepy.

            To se mi líbí

            • NavajaMM napsal:

              Veľmi zjednodušene a schematicky som uviedol (čo sa týka latiny) to, čo ste popísali tak podrobne. Latina je len zástupný symbol za vulgarizovanú italickú latinu. Inak som myslel rovnako, ako vy.

              To se mi líbí

        • poznamkovnik napsal:

          Už by bylo načase přestat s tou Keltskou fascinací, ano štrejchli nás ze spodu.

          Češi nepřišli, jsou tu, nebo jejich předci od přinejmenším doby brozové…

          Slovani a odpovídá to i současným genetickým výzkům poměrně odpovídají kulturá Yamma a Šnůrové keramiky..
          https://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_se_šňůrovou_keramikou

          Pokud nevadí angličtina tak zde relativně respektovaný zdroj:

          http://www.nature.com/news/steppe-migration-rekindles-debate-on-language-origin-1.16935

          To se mi líbí

          • NavajaMM napsal:

            Zaujímavé zdroje a zaujímavá pripomienka. Čo takto – časť Keltov (Bavorov), ktorí žili v Českej kotline, sa naučili česky a postupne sa do dnešnej doby stali nerozoznateľnými Čechmi.
            Podobný príklad máme aj zo Slovenska. V prvom storočí bolo na nížine medzi Bratislavou a Nitrou Vanniovo kráľovstvo. Boli to najpravdepodobnejšie Kelti a tvorili nárazníkový štát na Limes Romanus. Je po nich veľa vykopávok priamo v Bratislave. Nie je však isté, či severnejšie okolo Trenčína a Váhu žili tiež Kelti, alebo už značná časť Slovanov. Vannius sa totiž medzi svojimi udržal dlho na tróne práve s ich pomocou. Po smrti Vannia (v azyle v Ríme) jeho kráľovstvo zaniklo, no nevieme o nejakom exode národa z týchto končín.
            Podľa mňa najprijateľnejším vysvetlením je, že títo ľudia sa naučili (staro-)slovensky, za Rastislava a Svätopluka už z nich boli Moravania a dnes sú to Trnaváci a Záhoráci, ktorí rozprávajú typicky tvrdo a majú aj mnoho špecificky svojich slov, výrazov a úsloví.

            To se mi líbí

      • poznamkovnik napsal:

        Lebo zatiaľ napríklad nevedia prijateľne vysvetliť, prečo slovenčina podstatne viac ovplyvnila maďarčinu ako naopak.

        Že by to bylo tím, že to bylo původně slovanské území, a že se na území Maďarska stáhli zbytky žáků Cyrila a Metoděje? Po vyhnání slovasnké liturgie z Čech?
        Koneckonců Rumunština je uměle romanizovaný jazyk až 19. století do té doby je víceméně slovanský…

        Liked by 1 osoba

  3. Hudec napsal:

    A jak se čte váš nick?

    To se mi líbí

  4. Miluše napsal:

    O tom, jak se znevažují v poslední době nejen historické události, ale i působení obrozenců a buditelů, jakož i poklady naší národní kultury.
    http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/194-41-2017-18-rijna-2017/1978-bezrucuv-kostelec-na-hane-2017

    To se mi líbí

  5. peter. napsal:

    Nasledujúci odkaz som si prečítal s veľkým záujmom,no kvalifikovane sa k nemu vyjadriť neviem.Nemám na to dostatočne veľkú sumu vedomostí.Je o Slovanoch a je zaujímavý.
    http://www.nazorobcana.sk/novinka-sprava-aktualita/kultura/clanok-5631/nasa-prekvapiva-minulost-slovania-sa-na-uzemi-europy-objavili-minimalne-pred-8-tisic-rokmi-a-prave-slovanska-pisomnost-vznikla-na-svete-ako-prva

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Na tom článku je zaujímavé to, že provokujúci je hlavne titulok. Na danú tému už v článku nie sú žiadne podrobnosti a nevieme, či to nezaznelo v prednáške len ako upútavka obecenstva. Celá prednáška, zdá sa, bola o niečom úplne inom – o slovanstve dnes a o slovanskej vzájomnosti.
      Slovania pred tisícom rokov – to bola celkom iná koncepcia ako dnes, to nesmieme extrapolovať.
      A ako vyššie napísal a vyzdrojoval Poznámkovník – slovanské jazyky dokázateľne nie sú mixom, ktorý by vznikol v hlavách Cyrila a Metoda. Sú pomerne čistou vetvou odvoditeľnou od praindoeurópskych jazykov, takže aj ľudia, ktorí hovorili praslovanskými jazykmi, museli žiť veľmi, veľmi dávno a tých 8 tisíc rokov je skôr zdržanlivý odhad.

      To se mi líbí

    • poznamkovnik napsal:

      Nemám po ruce žádné české odkazy tak se omlouvám, už to začíná být jak v době předobrozenecké;-(

      Tohle jsou celkem solidní genetické výzkumy, nic to neříká o jazyku, nicméně se ne nadarmo neříká mateřský jazyk..
      https://www.eupedia.com/europe/Haplogroup_R1a_Y-DNA.shtml#Slavic

      http://www.sciencemag.org/news/2015/02/mysterious-indo-european-homeland-may-have-been-steppes-ukraine-and-russia

      Teorii nejstaršího evropského osídlení propagovala Marija Gimbutas, – je tam i písmo Vinča..

      According to Marija Gimbutas, the Vinča culture was part of Old Europe – a relatively homogeneous, peaceful and matrifocal culture that occupied Europe during the Neolithic. According to this hypothesis its period of decline was followed by an invasion of warlike, horse-riding Proto-Indo-European tribes from the Pontic-Caspian steppe.[15]

      https://en.wikipedia.org/wiki/Vinča_culture

      Na internetu se dájí najít různá srovnání písem Vinča, Azbuky a Hlaholice..

      To se mi líbí

  6. K-k. napsal:

    OT: Urozený pane Bavore, před branou vašeho sídla přešlapuje posel – a balíček, co vám veze, je nějaký neklidný, přímo poskakuje! 😉

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.