Ruský člověk se smířil sám se sebou


Zachar Prilepin

Průzkum ruského obyvatelstva o nejvýznamnějších historických osobnostech, v němž vyhrál Stalin a Leninovi se dostalo třetí místo, překvapil, samozřejmě, mnohé.
Naši liberální partneři se, samozřejmě, znovu utvrdili ve své hloupé myšlence, že pracovat budou muset pouze s mládeží, a trpělivě čekat, než starší generace vymře, a lepší bude také nechat vymřít i střední generaci, a pusté otrocké místo osídlit těmi správnými a svobodnými lidmi, vychovanými ze zkumavky.
Ale liberálové, co už s nimi; vždyť u nás jsou, ještě nacionalisté — nejrůznějších barev.
A tady, samozřejmě, máme vlastní problém: protože, Stalin a Lenin předehnali, jak my to chápeme, i Petra Velikého, i Alexandra Něvského, i Mikuláše Druhého.  A už vůbec nemluvě o Děnikinovi, Wrangelovi a Kolčakovi.
Za posledních 25 let natočili dvě a půl tuny filmů o strašlivé nechutné zrůdě a krvežíznivci Džugašvili — na jedné straně, a na straně druhé — tak krásné o Kolčakovi, a takovém tragickém Mikuláši Druhém — ale výsledek nakonec dopadl zcela nečekaně.
A, proč že takový výsledek?
Cožpak všichni neviděli dramatizaci románu „Děti Arbatu“?
I viděli, viděli. Mnoho jsme toho, viděli.
Vysvětlení toho co se stalo, mimochodem, je velmi prosté.
Lidé vybírající Stalina a Lenina tak reagují na:

  1. a) historii kapitalismu v Rusku — ona je z větší části hnusná,

a

  1. b) na ukrajinské události a nestydaté výsledky desovětizace tam.

A co usmíření? — zeptají se nás — proč se u nás neodehrálo národní usmíření? Proč jsou opět všude „rudí“, kteří znova vyhnali „bílé“?

A, tady je trochu složitější.
Usmíření „rudých“ a „bílých“ se konalo již v sovětských dobách. Vzpomeňte: ty krásné „bílé“ důstojníky ve filmech, toho poručíka Brusencova, ty „Dni Turbinych”, na jedné straně — a na straně druhé, ty neotesané rudé muže, kteří vždy vypadali mnohem hůře, než hrdina, například, Kajdanovský v důstojnickém mundúru.

To všechno bylo usmíření.
Trockij a Kolčak se v sovětském podání ukázali „oba horší“, ale pravda zůstala hrdinovi herce Nožkina z “Křížové cesty, který byl nejprve „bílý“, a potom — protože Rodina je jenom jedna, a od ní neodejdeš! — se stal „rudým“, a smířil sám se sebou.
Mimochodem, k historické pravdě to všechno bylo blíž, než nekonečný perestrojkový galimatyáš o mrzkých „rudých“ a bohu podobných „bílých“.
Ale takové usmíření jednotlivé naše horlivé myslitele neuspokojilo.
Oni, samozřejmě, chtěli vítězství — „do základů“, s vpravdě komisařskou horlivostí a přístupem.
Tak se liberálové a nacionalisté  sešli v touze strhnout nejen památník Dzeržinskému na Ljublance, ale také Mauzoleum, a všechny ostatní památníky Lenina, a podle možnosti ještě i ostatní rudoarmějcům, dělníkům s jejich kladivy a matrosům v námořnických čepicích — aby je nenapadlo bouřit se proti pánům.

„Sovětské“ — s odporem cedili nacionalisté na svůj vlastní národ, a všichni se divili, proč národ na ně nijak nereaguje.

Ve skutečnosti, ruská antisovětská inteligence zahájila novou občanskou válku proti obyvatelstvu země — tentokrát humanitární (humanitní).
A k dnešnímu dni ji úspěšně prohrála.
Ruští lidé jsou velmi tvrdohlaví.
Ruští lidé to nedávají moc na odiv.
A ano, jenom jestli jsou skutečně ruští!

Ne tak dávno, byl u mne, čtyřdenní zájezd na místa, bojového mládí: Čečensko, Dagestán, Kabardsko-Balkarsko, Osetie.

Zdálo by se: kavkazské regiony, u nich by měly být své osobnosti, ale nu ten paradox: ve všech obchodech se suvenýry, spolu se Stalinem, Putinem a Puškinem se objevila nová a velmi žádaná figurka — Dzeržinského.
To je znamení!
Ještě před rokem dvěma jej nebylo nikde — a teď tam je.

Vrátil jsem se do Doněcka, zajdu k jednomu známému (mladému!) ministru nové generace (v Anglii studoval!) — a u něj je také portrét Dzeržinského na stěně.
Dzeržinskij a kníže Potěmkin-Tavričeskij.
A úřadující imperátor.

Radši nebudu objasňovat, proč právě taková volba. Ti, kteří chápou, — pochopí i tak.
A ti, kteří to vše nenávidí  — budou nenávidět ještě silněji.

Prohlédl jsem si portréty a pro sebe potichu uzavřel: v této kanceláři usmíření taky proběhlo.
Vrátil se na pozici svého praporu, a u nás na štábu jsou dvě vlajky: Spas a rudá vlajka.*
V kuchyni visí portrét Lenina, a v odděleném prostoru — vlastní kaplička.
Všichni na místech.
Lidé, kteří mají plné ruce práce, nevěnují pozornost drobným ideologickým rozporům. Nakonec jsou více přátelští a otevření, než ti, kteří se je snaží naučit, jak je třeba chovat se k historii Ruska a v co věřit.

Ruský člověk — to je ještě paradox.
Pohlédneš na něj — a nic takového, tě ani nenapadne.
A podívej se, jak! — vodí za nos své pastýře, ani si nevšimneš.

Originál:

https://izborsk-club.ru/13651

Pozn. překl.
Článek byl reakcí na hodnocení historických osobností v tomto roce, v kterém se na 1. místě umístil Stalin, 2. místo Putin a Puškin a 3. místo Lenin viz

https://ria.ru/society/20170626/1497276857.html

Dni Turbinych, div. hra (1926) na motivy Bulgakovova románu Bílá Garda, taktéž film (1976)
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Days_of_the_Turbins

Poručík Brusencov – tragickou filmovou postavu bílého důstojníka hraje V. Vysockij
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloužili_dva_kamarádi

Nožkin (film Křížová cesta na motivy A. N. Tolstého)
http://www.kino-teatr.ru/kino/acter/m/sov/3117/foto/m7623/428399/#foto
—————
* Spas neboli Spas nerukotvornyj, Спас Нерукотво́рный, ortodoxní (Byzantská) ikona v Rusku uctívaná nejpozději od 12. stol.:
https://ru.wikipedia.org/wiki/Спас_Нерукотворный
viz taktéž Mandylion
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandylion
nebo-li Image of Edessa
https://en.wikipedia.org/wiki/Image_of_Edessa

Rudá vlajka
viz taktéž Rudý koutek (кра́сный у́гол) trochu jinak, než si ho většina z nás pamatuje/představuje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_kout
https://ru.wikipedia.org/wiki/Красный_угол

přeložil poznámkovník

A pro odpůrce Zemana jeden propagandistický článek z německého Der Spiegel

Patrně Zemanův žák

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Ruský člověk se smířil sám se sebou

  1. strejda napsal:

    K tomu lze jen napsat REALITA.
    Život se nevytváří ve zkumavce, život se žije a nezastavuje se. Když si představím svoji cestu od roku 1968 do dneška, tak bych tomu před 30 lety nevěřil a přesto to byla jediná možná cesta po které jsem v tomto světě, který nemohu změnit, ušel.
    Mám problém, stejný jako mají miliony Rusů, Čechů a dalších, že mám stále ještě svůj vlastní rozum. Možná se to ode mně nečeká, ale nikdy jsem nejásal s věrchuškou, vždy – tehdy i nyní – mně byla cizí.
    A o to ten článek je. To těší.

  2. Cech napsal:

    To podstatné co se nám podařilo při demontáži ÚV KSSS tj. rozdělit jej na :
    a) Ty co podporovali „svobodu“ a „glasnosť“.
    b) Ty co se snažili o vlastní ekonomickou reformu.
    Díky tomu, že jsme prováděli reformu shora tj. nezávisle na lidech, tak se nám podařilo prosadit variantu a) tj. „svobodu“ a „glasnosť“.
    Proto v bývalém Sovětském svazu bylo umožněno Michailu Gorbačovovi zlikvidovat i ty poslední zbytky vlivu lůzy na řízení státu a Sovětský svaz se jako hegemon komunistické moci skutečně postupně proměňoval ve společenství neřízených separátních státečků.
    Na startu destrukce bývalého SSSR se Michailu Gorbačovovi podařilo doslova neuvěřitelné a to prosadit onu svobodu bez jakýchkoli ekonomických závazků firem v bývalém SSSR a tolik potřebnou glasnosť proto, aby odbourala veškeré bariéry v kydání špíny na vlastní zem, její národ, její historii.
    Vše, co se dělalo v bývalém SSSR v době vlády Gorbačova, bylo námi naprosto přesně propracováno, základem pro náš úspěch bylo to, že příslušnými médii a společenskými institucemi bylo zabezpečeno to zásadní.
    „Jak to bude pochopeno v tak zvaném „civilizovaném světě“, zda cítí, že „jsme jim blíže“, zda se domnívají, že jsme legitimní, zda nás podpoří.“
    No a na této manipulační nudli se podařilo utáhnout ruského človíčka. Toto politické a kulturní připojení k (nám) tj. Západu, jako již předpřipravené, od Gorbačova převzal Jelcin, přidal k němu pouze to, co si žádala nová doba – ohledy k tvorbě našich současných v rusku deponovaných oligarchů, kteří nyní zabezpečují dokončení rozpadu RF.
    No a na co jsme zapoměli :
    „PKdo řekne něco proti Gorbačovovi nebo Jelcinovi letí z práce.“
    No a tato nedbalost se nám nyní vymstila. Pokud si s tím naše elita umístěná v rusku bleskově neporadí tak nám ani svržení Putina nepomůže.
    Pro řízení naši ruské elity, nám stačí rozšířit seznam sankcí a nejen zablokovat jejich kapitál ale klidně jej můžene použít a použijeme stejně jako Husainův nebo Kadáfiho, pokud se budou málo snažit nebo budou neposlušní.

    • Bavor V. napsal:

      Některé vaše komentýře jsou srozumitelné (akorát nad nimi je třeba popřemýšlet), některé prostě nechápu doteď. A nehodlám o nich přemýšlet: V této manipulaci je nutné odpočítat ČSSD.
      Proč no proto. Protože to je jeho heslo.
      ???

      • Cech napsal:

        Někdy to asi vyžaduje mnohem větší popis (omluvte mne za to nejsem profík).
        Proč ? Proto. – > autor Pavel Fischer a to nebyl ředitel PR Laboratory s.r.o. jako Marek Hanč ale ředitel nezávislé neziskové agentury STEM.

  3. peter. napsal:

    Stalin je obyvateľmi RF zaraďovaný medzi osobnosti ktoré sa najviac zaslúžiii o Rusko už dlhodobo.Spočiatku mu konkurovali Alexander Nevský a Stolypin,no ptom bol už vždy prvý.A kto iný ho môže a smie hodnotiť,ak nie ruský národ?Nechutné je,že historicky najviac ho pošpinili tí,ktorí mu vďačia nielen az záchranu státisícov ľudských životov(Solženicyn „200 rokov spolu“),ale aj za existenciu svojho štátu na území Palestíny.Lebo keby v marci 1948 Izrael nebol vyzbrojený čsl.zbraňami,tak by dnes neexistoval.Vtedy totiž bol Izrael pod zbrojným embargom zo strany západu.No a tie zbrane by bez Stalinovho „befelu“ČSR dodať nemoha.Napokon,takto to hodnotil aj Ben Gurion.
    No za pár rokov sa Izrael priklonil k západu a z médií sa na Stalina začali valiť prúdy špiny.A tak ako vždy …urob susedovi dobre a osere ti plot.Obecne platí,že ak proti Stalinovi nemajú výhrady samotní občania RF(údajne ich vyvraždil viac ako 100 miliónov),tak potom každého iného je do toho veľké h..no!Aj Štetinu,Procházkovú,Šebeja aj Gála.

    • poznamkovnik napsal:

      (údajne ich vyvraždil viac ako 100 miliónov)
      A není to málo? Nebuďme troškaři. Vzhledem k tomu jak ty čísla s časem rostou, (asi jak je přepočítávají) tak dejte vědět až přesáhnou 150 milionů, to se pak bude mít teprve o čem bavit – jaké následky to zanechalo na demografii a genetické paměti národa…

      https://en.wikipedia.org/wiki/Ethnic_groups_in_Russia

      • peter. napsal:

        A není to málo?
        No není.Keby sa udávalo viac,tak povojnový stav populácie v ZSSR,by sa už musel vykazovať v záporných číslach.
        🙂

  4. Slim napsal:

    No.. Pochopitelně nevidím do nálad v ruské společnosti jako Prilepin, ale vidím něco, co asi představuje oficiální stanovisko/propagandu. Za takovou jsem si (už kvůli rozsahu a vynaloženým prostředkům) zvykl brát onen seriál o Velké vlastenecké, který dávala naše TV. Nepátral jsem po genezi, na to nemám čas, ale podepsaná je skupina Babich Design.

    V současnosti vidím od týchž autorů seriál o WW1; zrovna dnes večer bude. Podívejte se a uvidíte asi to co já. Snahu o (aspoň částečnou) rehabilitaci carské Rusi. Což mi jde dobře dohromady s téměř ignorovaným stým výročím VŘSR.
    Čili, ke které minulosti se chce dnes hlásit ofic Rusko?

    • poznamkovnik napsal:

      Do nálad ruské společnosti vidí přesně asi jen Bůh a konec konců (в конце концов) nemůžeme ani vědět zda ten článek vyjadřuje skutečné osobní přesvědčení autora nebo byl napsán pro prosazení/vyjádření názoru určité zájmové skupiny.

      Pro mne ten článek spíše než o Stalinovi, byl o přijetí vlastní minulosti, z toho pohledu jsou zajímavé i ty detaily jako fotografie Nožkina v odkazech – cože to má na sobě za uniformu Carskou nebo RA? Nevypadá ona přesně jako uniforma RA vz. 43 která byla rozkazem STAVKY a JVS zavedena v průběhu 2. sv., která byla návratem de-facto k Carské?

      Snaha o idealizaci Carského režimu nápadně připomíná současné snahy o popularizaci Rakousko-Uherska a občasné strefování do Beneše a významné ticho okolo TGM.
      Jestli je to shoda náhod či záměr nechť si každý přebere sám..

    • poznamkovnik napsal:

      Čili, ke které minulosti se chce dnes hlásit ofic Rusko?
      Nakoukl jsem nedávno do knížky a zaujalo mne pár odstavců:

      Carská Sodoma a Gomorrha musila být vyhlazena ohněm a sírou. A nebyl to jen dvůr a přídvorská společnost – demoralisace byla rozšířena a zachvátila všechny kruhy, zejména takzvanou inteligenci a také mužíky. Carism, celý politický a církevní systém, zdemoralisoval Rusko.

      Mám právo Rusko za války tak posuzovat proto, že jsem Rusko tak posuzoval a odsuzoval už před valkou; svůj úsudek nezakládám, na neúspěších války, neboť jsou výsledkem těžké mravní choroby celého carského režimu a s ním i ruského národa. O tom nenecháva v pochybnosti studium předrevolučního Ruska a ze­ jména jeho literatury. Největší spisovatelé ukazují nam ruskou duši nemocnou a chorobnou, ale ukazují nám také její živelní touhu po pravdě. Tolstoj jen reliéfně vyjádřil, po čem toužili všichni, když podstatu umění viděl jen v pravdě, v pravdivosti. Carism právě prav­dou nebyl, a vojna neobnažila tu nepravdu více a lépe než Puškin, Gogol, Lermontov, Gončarov, Turgeněv, Dostojevskij,Tolstoj, Gorkij! Dostojevského teď Rusové přímo zovou prorokem revoluce – válka a revoluce je krvavým ověřením ruské literatury …

      Rusko padlo, musilo padnout svou vnitřní neprav­dou, jak by řekl Kirějevskij. Válka byla jen velikou přiležitostí, kdy se vnitřní nepravda objevila v plné nahotě, a carism se shroutil sám v sobě a sám sebou. Carism dovedl Rusko zhruba civilisovat, to jest dát evropské vymoženosti šlechtě, byrokracii, důstojnictvu, ale mužíci a vojáci-mužíci- to vlastní Rusko – žili vně té carské civilisace a proto se ji nezastali, když ve valce svou nedostatečnosti a vnitřní chudobou neobstála.
      Velikou vinu toho dávám ruské církvi a její pasiv­nosti; je vinna tím co nedělala to jest, že se dost nestarala mravní výchovu lidu. To, co slavjanofilové, zejména Kirějevskij, na ruské církvi tak chválí, to je její veliký nedostatek – Čaadajev viděl lépe než slavjanofilové.

      K tomuto přesvědčeni o mravní podstatě carismu jsem dospěl dávno před válkou; ve své knize o Rusku, vyšlé právě před válkou, neblahý stav Ruska jsem vy­ psal a analysoval. Přirozeně jsem se po vypuknutí války nemohl dohodnout s nekritickými rusofily domácími a ruskými.

      T. G. Masaryk – Světová revoluce

  5. Rosťa napsal:

    V Rusku je víc šachových velmistrů, než ve všech ostatních státech dohromady, takže to asi blbej národ nebude. Celkem úděsná historie Rusa naučila dost na to, aby si uměl uspořádat svoje hračky tak, jak patří a on potřebuje. Ví moc dobře, že Západ mu kdykoliv podrazí nohy a stejně tak ví, že nebýt Stalina, už by ruský národ neexistoval. Svého času zde někdo dal fotku jeho hrobu, na kterém byly mraky čerstvých květin. Rus ví moc dobře, proč ho uctívá. Když se tak zamyslím, jak zde řádí ne/ziskovky/ v cizím žoldu a veřejně škodí v tak malé zemi, jak to mohlo vypadat v zemi tak rozlehlé, jako je širá Rus. Jen se nejmenovaly neziskovky. Stalin to vzal z jedné vody načisto a asi to občas i přepískl, ale ono to v USA s tím „mekártismem“ nebylo o moc jinačí. Tam stačilo, aby vás komanč pozdravil a průser byl na cestě.

  6. Hudec napsal:

    Když jsem byl naposledy v Moskvě (2014), chtěli moji mladí kolegové z legrace navštívit mauzoleum s vycpaným Leninem. Za mauzoleem je pár náhrobků s bustami a jmény největších velikánů. Na jediném z nich bylo několik různých kytic, evidentně položených návštěvníky.

    Na Stalinově.

    • Laco G. Mlynář napsal:

      Být tam, taky bych se přidal a položil ke Stalinovu památníku kytku jako poděkování, že žiju.

    • Ahele napsal:

      I kdyby se všichni okolo na hlavu postavili oni vědí svoje. A mají recht.

  7. oh napsal:

    Výstřední ruský umělec zapálil sídlo centrální banky v Paříži. Umělec nejspíš proto, že „třiatřicetiletý rodák z Petrohradu je známý svými politicky motivovanými a krajními uměleckými počiny namířenými proti režimu ruského prezidenta Vladimira Putina.“ Jinak by to pravděpodobně byl pouhý žhář a blázen.

    • Ahele napsal:

      http://baltnews.lv/riga_news/20171018/1021186040.html
      Jj umělec. Blázen je to a ta jeho zřejmě taky. Konečně v Paříži šoupli kam patří. To nejpikantnější nám však v článku zamlčeli. Zřejmě aby příliš neuráželi náš jemnocit. I na Havlovu cenu to bylo zřejmě příliš, i když u i něho by za života prošlo ledacos.
      To co je na obrázku (a co vyvádí jeho Oksana je k dohledání, ale nebudu tu panu Bavorovi z toho dělat porno) je ze stejného hrnce jako slavné Pussy Riot. A to máme bránit a tím bojovat proti Putinovi?

Komentáře nejsou povoleny.