Ještě k úmrtí ruského generála1) v Sýrii


Valerij Pjakin vydal 27.9. další díl svých „Otázek a odpovědí“. S ohledem na zajímavý úhel jeho pohledu, jsem pro vás přeložil první, zhruba ½ hodinovou část, věnovanou okolnostem a souvislostem výše uvedené události…

 Událost, o které chci mluvit, má natolik globální význam, že uniká mnohým, politikům a politologům, které bude jednodušší, s ohledem na úroveň jejich chápání, nazývat „politolochy“2). Přičemž to není urážka, nýbrž konstatování skutečnosti. Událost je natolik významná, že si vyžaduje kvalitní informační doprovod, který mají lidé právo očekávat od masmédií, analytiků, politologů, kteří se stále producírují na televizních obrazovkách, v rádiích, internetu.

Ovšem – čas běží a jejich hlasy jak nebyly, tak nejsou slyšet. A nejspíš ani nebudou, protože úroveň na kterou se mohou dostat naši politologové, to je pískoviště geopolitiky, na které je dospělí strejdové posadili, aby nepřekáželi v práci těm, kteří se globální politikou zabývají. My máme štěstí v tom, že máme včele státu státníka3), který provádí globální politiku.

Událost, o které se všeobecně ví, ale která zatím není uzavřena, by bylo možno nazvat zabití genpor. Asapova v Sýrii. Od úmrtí jiných našich bojovníků, kteří v dalekých zemích položili život za svoji vlast, se liší tím, součástí jakého řídícího procesu je. A tato událost přímo souvisí s referendem, konaným v iráckém Kurdistánu. Takže, jak šly události za sebou: – nejdřív 19.9. tzv. opozice zničehonic porušila dohodu o deeskalaci v regionu Idlib a přepadla pozice ruských vojenských policistů. Ti se v počtu 29 mužů několik hodin přesile bránili, pak byli odblokováni a z pozice se stáhli. A to relativně snadno (měli jen 3 raněné – oproti 850 mrtvým útočníkům). Poté naše ponorka udeřila raketami na základny těchto teroristů a poté byl uskutečněn minometný útok, v jeho důsledku měl generál zemřít.

Ale pokud se podíváme na podstatu této události, je zřejmé, že celé to minometné ostřelování bylo jen clonou pro práci snajpera. Mohu se mýlit, ale dokonce i minometný útok o mnohém vypovídá. Hlavním, klíčovým cílem porušení dohody o zóně  deeskalace bylo zajetí našich vojenských policistů, kteří konali službu na kontrolním stanovišti. To bylo zásadně důležité pro USA, aby dokázaly provádět svou politiku a diktovat Rusku určité podmínky v zóně syrského konfliktu – to je i Irák, i Irán, i Turecko – nejen Sýrie, potřebovali zajatce. Právě proto byli v řadách útočníků členové speciálních jednotek USA, a právě oni vedli do boje celou tu masu. Právě proto ruský genštáb vystoupil s prohlášením, že útok na ruské kontrolní stanoviště organizovaly USA.

Následně ruský genštáb navíc vyložil informaci o tom, že se technika amerických speciálních jednotek nalézá bezprostředně v místech dislokace IS. Američané na to oficiálně nereagovali, nicméně se pokusili vypustit myšlenku o tom, že Američané prováděli syrskou opozici přes pozice IS, aby ten na ně nezaútočil… Jakápak asi musí být vzájemná integrace a vzájemné propojení USA s IS, aby účast speciální jednotky USA, proti kterým IS oficiálně bojuje, byla stimulem k nenapadení těch, koho Američané provázejí? Takže to, o čem stále hovoříme, že IS je nepravidelnou armádou USA, bylo potvrzeno ruským genštábem včetně předložení údajů prostředků objektivní kontroly (viz můj předchozí příspěvek – pozn.překl).

A co dál? USA neformálně porušily dohody s Ruskem, že proti němu nebudou přímo bojovat. My jsme přece právě Američany upozorňovali na nepřípustnost ostřelování ze strany tzv. syrské opozice. Tady je třeba připomenout, že mezi IS, Jabhat an Nusrá, nebo ozbrojenou syrskou nezávislou opozicí není žádný rozdíl. Takže, americké speciální jednotky se zúčastnily útoku. No a po svém návratu na základny na ně dopadly „Kalibry“ z ruské ponorky. Nevím, kolikrát ještě budou rozšiřovat Arlingtonský hřbitov, aby mohli pohřbít všecky vojáky, kteří padli v zahraničí za zájmy amerického impéria. Celý tento komplex a zejména onen úder na základny amerických speciálních jednotek, potřebovali Američané nějak zahojit. Proto byla podniknuta ta diverzně-teroristická akce proti ruskému generálovi na syrskému velitelskému stanovišti s imitací – upozorňuji, že se mohu mýlit v tom, že šlo o imitaci – tedy, s imitací minometného přikrytí práce snajpera. To bylo vyzkoušeno už ve 2. světové válce.

No, a my jsme jim odpověděli provedením 10 raketových úderů na základny amerických speciálních sil v Idlibu – dostali, co jim patřilo.

Takže o co vlastně jde? Jde o to, že teď jsme z vůle zemské elity USA v Sýrii vstoupili už nikoli do proxy konfliktu – války na cizím území cizíma rukama, ale už do přímého střetnutí s americkými speciálními silami. Tedy to, čemu se dosud vyhýbali. A dostali to s plnou parádou. A k tomu se vztahuje i nedávno vydaná brožurka o tom, jak bojovat s Rusy, kde se doslova říká, že proti Rusům už nebude vedena válka, na kterou jsou zvyklí. A tu brožuru zase vydala americká zemská elita, aby v atmosféře rusofobie mohla provádět jakés-takés řízení uvnitř amerického impéria a Pax Americana ve světě. Oni jsou stále nuceni používat nevhodné prostředky – podle efektu opičí pracky – kdy průvodní škody převyšují obdržený zisk. Znovu se podívejte na tři ruské zraněné vojenské policisty na jedné straně a 850 mrtvých útočníků. A to není započítán následek 10 ruských raketových úderů na základny amerických speciálních sil…

Tady oni potřebovali nachytat Trumpa, ale přepočítali se.  Oni potřebovali ruské zajatce jako trumf pro vyjednávání o budoucnosti regionu, který by mohli použít i v kurdském referendu. Ale hlavně – narušili hru Globálního prediktoru (GP4)). Včera, 25. září, proběhlo v iráckém Kurdistánu referendum o jeho nezávislosti. Pokud jde o podstatu tohoto referenda, komentáře našich politologů jsou mimo mísu. Jen izraelští analytici vidí, že to je rozpracování pro budoucnost, že je to rozhovor o budoucnosti. Tu si ovšem každý představuje jinak.

Prakticky všichni hráči (Irán, Turecko, Irák) v regionu se vyslovili proti referendu – protože tam každý má své zájmy. Kurdové, kterých je cca 40 milionů, nemají svůj státní útvar. A toto referendum je hrou nadlouho, hrou, která byla naplánována už při plánování 1.světové války, jejímž výsledkem se měl stát v roce 1920 Sévreský mír, v jehož důsledku se měl objevit naprosto neakceschopný kurdský stát, protože se jeho území nalézalo ve správní zóně Británie a Francie, nicméně vznik státu se předpokládal. Nicméně tím, že bolševici globalisty přehráli a uzavřeli Brestský mír. Ti museli tento problém řešit na koleně a rozpad Osmanské říše na řadu států, který byl naplánován podle Sévreského míru, byl realizován až podle Lausanského míru roku 1923, podle kterého Kurdi nic nedostali, a bylo vytvořeno Turecko na úlomcích Osmanské říše – jako nůž proti podbřišku Ruska.

Turci jsou přirozeně proti, protože je to politické prohlášení – samo referendum nepředpokládá neprodlené vyhlášení nezávislého státu – které řeší mnohé. Turecko je na prahu rozpadu a Kurdové tvoří největší část jeho populace.

Ale kdo se má stát centrem vytvoření kurdského státu? Severní syrští as turečtí Kurdové,  jihoiráčtí Kurdové, nebo na území Iránu Mehabadská republika (Kurdů), která existovala jen v roce 1946?

Jestliže dnes není globální hráč, který by stabilizoval tento stav, pak by pokus o povzbuzení kurdské otázky mohl přijít draho. Který globální hráč v tomto regionu realizuje řízení? – GP, jehož cílem je vytvoření střediska správného Islámu, koncentrace řízení na bázi Iránu a v tom případě jim nejvíc vyhovuje vytvoření severního Kurdistánu s přístupem k moři – na úkor Turecka.

Ale Mehabadská republika Kurdů byla vytvořena ještě pod protektorátem SSSR, když Stalin prováděl globální politiku. A právě následkem této republiky dnes je irácký Kurdistán. Mimochodem, předminulý týden, společnost Rosněfť uzavřela smlouvu s iráckým Kurdistánem o rozpracování ropných polí a přepravu plynu do EU. Ale přes čí území půjde plynovod? Přes území Turecka – které s tím nic nenadělá, protože hlavním hráčem je tu Rusko a na něm záleží další pohyb instituonalizace Kurdů. Vytvoření takového státu řeší kurdský problém jak v Turecku, tak v Iráku a Iránu. Proto musí být založeno na ruské mnohaleté zkušenosti mnohonárodního impéria, ve kterém si všechny národy zachovaly svou identitu, kulturu, jazyk i sebe sama.

Ovšem, globální hráč má zájem na rozpadu Turecka a vytvoření Kurdského státu tam, což ostatně předpokládala Sévreská smlouva.

Znovu se vrátím ke svému tvrzení o přímé souvislosti smrti generála s touto otázkou. Jde o snahu změnit pozici Ruska v budoucím uspořádání tohoto regionu cestou oslabení jeho politické pozice prostřednictvím nátlaku kolem rukojmích. Pokud by totiž americká zemská elita dokázala vzít zajatce, pak by se stala partnerem GP, a pak by mohli znovu jednat o tom, v jakém formátu mají dál existovat Spojené státy. Taková je tu souvislost. Oni zariskovali – a prohráli. A navíc posílili pozici Ruska v dialogu s GP a v dialogu o budoucím uspořádání tohoto regionu.

Je třeba poznamenat, že všechny zúčastněné strany zareagovaly na kurdské referendum tak, jak to vyhovuje dlouhodobě Rusku. Irán provádí manévry na hranicích s Kurdistánem tak, že na jeho území občas zaletí granáty – velkolepé! Irák a Turecko provádí společné manévry na společné hranici – tedy na území osídleném Kurdy – skvělé! Turecko se vzteká, že přehodnotí přepravu ropy přes svoje území – báječně! Všecky tyto kroky posilují pozici Ruska – a tady je třeba jen pracovat!

Ale naše masmédia, politolochové?  Pracuje někdo z nich v tomto smyslu nějak? – Nikdo! Já chápu, proč mlčí američtí politologové. Protože si naběhli a nevědí jak hrát dál. Pozice Trumpa posílily, pozice Ruska posílily, americká zemská elita to projela. A nejen to: – teď tytéž tajné služby a vojáci budou Trumpovi víc naslouchat.

To všechno je obrovská otázka – její analýza, to je obrovská kláda – ale u nás je ticho… Jak může Putin řídit, jestliže máme takové analytické společenstvo…?

 https://www.youtube.com/watch?v=fNfWcOsISdg

1) genpor.Valerij Asapov (1966) – šéf ruských vojenských poradců v Sýrii. Zahynul, údajně,  v neděli při minometném útoku na velitelské stanoviště syrské armády v regionu města Dair as Saur, v momentě, kdy byl na místě sám s tlumočníkem. Podle sdělení místopředsedy branně-bezpečnostního výboru  ruské horní sněmovny Klinceviče, byl tento útok výsledkem zrady, jež se vyšetřuje.
2) Politoloch – „politoblb“, ruský výraz „loch“ odpovídá zhruba českým „blb, prosťáček, trouba“
3) V orig. použit výraz „Gosudar“, který má řadu významů – m.j. monarcha. Význam pojmu – viz. Machiavelliho traktát „Il Principe“
4) Globální prediktor – podle vysvětlení podaného V.Pjakinem v předchozím jeho pořadu otázek a odpovědí: „Jde o neformální, referenční skupinu lidí, hájících své zájmy s  úrovní znalostí procesu řízení a správy, která jim umožňuje uplatňovat svoje řízení ve vztahu ke Světu, v němž dokáže řídit státy i národy…“

Přeložil:            170929

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Ještě k úmrtí ruského generála1) v Sýrii

  1. NavajaMM napsal:

    Vďaka za preklad, veľmi zaujímavý text.

    To se mi líbí

  2. strejda napsal:

    Opravdu svěží pohled dobře informovaného odborníka. Nutí k zamyšlení a i ke změně pohledu na mezinárodní záležitosti. Výklad je jasný, nejsou to žádné tajné konspirace neznámých subjektů.
    Svět je v přelomové fázi, vidíme to na Katalánsku, kde snaha udusit je spíš foukáním do ohně.
    Rusové hrají se slabými kartami velmi obratně, konec konců jsou sami a tak nemusí mít velké ohledy. Musí ale očekávat velmi silné pokusy o vnitřní destabilizaci. Ví to a jsou připraveni, proto ta nervozita Západu, neví jak na ně. A za zády má mlčící Čínu s tajemným trvalým úsměvem. Mráz jde po zádech.
    Zajímavé, a když porovnáme snahu EU snížit závislost v plynu na Rusku současně s tím, že se zároveň zvyšuje jeho odběr, tak vidíme že hospodářské síly jsou silnější než život.
    To již Goethe psal, Dichtung und Wahrheit.

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      … omluva příteli st.hrochovi, ale dovolím ke strejdovi vsunout humornou vložku:

      jak si asi já představuju těch „pár let“ z toho minulého:
      Za pár let prohlásí, že byl dítě a nesvéprávný. Bude mít pravdu.

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Blbíši, bude mít pravdu, naprostou. Je nesvéprávný a kličkuje jako zajíc. Ukazuje budoucí cestu i ostatním podobným exemplářům. Bohužel se jen kroutí před kamerou, ale své názory nedokáže změnit. Je to člověk jednoduchého myšlení, něco jako vysavač, ten mimo vysávání také nic neumí a když se ucpe, přehřeje se a shoří.
        Je ale dobré takové ty vysavače vytahovat ze tmy a ukazovat je pro výstrahu a dokumentovat dobu humánní.

        To se mi líbí

        • Cech napsal:

          Zde bych to prosím chápal tak, že pan Michael Kocáb si chce vždy vše vyzkoušet v praxi třeba i to co nám tvrdil Donutil.

          No a jak sami můžete posoudit tak praxe se nepopiratelně rozchází od Donutilem přednášené teorie.

          Tož není nad osobní zkušenost i když ji následně nemůže (nesmí) popsat a proto mu asi nemůžeme (nechceme) rozumět.

          To se mi líbí

          • strejda napsal:

            Tak Johann Gregor Mendel dostal pěkně na frak. Asi proto, že jak trpaslíci, tak i Sněhurka byli hloupoučtí a nevzdělaní. A nejen oni.
            A pro hrdé Moraváky, jakoMoravák Donutil jde proti echtMoraváku Mendelovi. Za peníze, ten již není hloupoučký.
            Kde se objevilo to malé běloučké Kocábě?

            To se mi líbí

            • Rosťa napsal:

              Mendel byl vědátor, na kterého můžeme my Moraváci být hrdí. Donutil je komediant a ti, jak známo, hrají pro ty, kdo zaplatí. Začínám být na ně mimořádně alergický a na Donutila obzvlášť.

              To se mi líbí

            • Cech napsal:

              Strejdo zde se Vám musím omluvit ale kolik Michael zacáloval Muhamedu za Lejlu, to se mi opravdu nepodařilo najít ale musel to v rámci kmenových zvyků a práva Šária které Muhamed dodržuje být opravdu velkej balík.

              To se mi líbí

              • strejda napsal:

                Máte pravdu, platilo se to ve velbloudech a ti dost lezou do peněz. Ale Kocáb je v balíku, DIKové se na něho s radostí složili.

                To se mi líbí

  3. bob napsal:

    Moc zajímavý text.
    Možná mojí chybou jsem nezaznamenal hodnocení „druhé strany“, tj. našeho mainstreamu.
    Jinak se mi líbí názor na politology.

    To se mi líbí

  4. Cech napsal:

    Děkuji za překlad no i když V.V. Pjakin obecně popisuje situaci naprosto bezchybně, tak bohužel taktně obchází jasnou skutečnost.
    Pokud se SAA střetávala pouze s bojovníky IS, tak v podstatě nenarážela na tak důmyslné léčky s využitím soudobých US zbraňových kompletů jako nyní.I když jsou bojovníci IS velmi dobře vycvičeni, tak přeci jen přímá podpora AWG kde speciálové působí jako odstřelovači a obsluhují složité zbraňové systémy je úplně něco jiného. Okamžitě se ukázalo do jaké hloubky a v jak krátkém čase jsou schopny prolomit obranu.Jsou schopni bez větších problémů cíleně zlikvidovat libovolného ruského vojáka či generála nacházejícího se na území Sýrie.
    Rusové sice mohou ukazovat letecké snímky ale po američanech a jejich spojencích z NATO střílet v podstatě nemohou a také nebudou, protože vědí co by následovalo.No a pro nás stačí vyčkávat a krátkými výpady likvidovat iniciativu SAA která díky našemu postavení bude zůstávat bez letecké podpory RF. Prostě bojovníci IS společně se speciály pravděpodobně taktikou včelího roje budou velmi rychle vyčerpávat síly SAA.
    No a to co je pro US nejdůležitější? Po ukončení války v Sýrii tato bude rozdělena podle jejich představ.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Příteli, vaše komentáře jsou úmyslně provokativní a nutí k zamyšlení, to je v pořádku. Metoda kontrastu bývá účinná. Jsou k zamyšlení, ale nelze je považovat za pravděpodobné.
      Stačí jen odhadnout počet infiltrovaných agentů RF a SAR do Daeše a dalších organizací s možným počtem US agentů. Američanům chybí domácí zdroje a musí nakupovat co je k mání. Rusové a Syřané mají vlastní bohaté zdroje. Ty vesměs nezradí na rozdíl od těch koupených.
      Co se týká úderů proti speciálním jednotkám na opačné straně fronty, tak stačí počkat na překročení červené čáry. Ta vraždou generála Asapova byla překročena. Kdo ji zorganizovat také ponese následky. Jedná se o tajnou válku, tak tajnou, že jednotky NATO v Sýrii nejsou a proto nemohou utrpět žádnou škodu. Pokud nebudou vyhubeny vždy se najde modus vivendi. Jako třeba v Afghánistánu. Ale i tam se občas NATO situace vymkne z rukou a nějaký nadšenec postřílí své instruktory. To je osud a nese ho válka.
      A co se týká jednoty Sýrie, přečtěte si ještě jednou Pjakina. To je geopolitika nezávislá na momentální situaci na bojišti. Licitovat se bude jindy a jinak. Katalánské NE referendu to neulehčí.
      Rusové mají výhodu, jdou za jasným a ohraničeným cílem, mohou se soustředit na to hlavní, Američané touží trvale ovládat celý svět. To leze nejen do peněz, ale i zdrojů. A cíle musí být globální obzvlášť v době, kdy to pro Američany všude praská.
      A připočtěte Čínu. Ta pozoruje a učí se, tiše a nepozorovaně sílí. Nikdo neví kam se přidá, neví to zatím ani sama.

      To se mi líbí

  5. Rosťa napsal:

    Dík za překlad. Textu se dá celkem věřit a vyplývá z něj, že amíkovi může věřit jen trouba. A ten výraz politoblb by se měl přenést k nám na ty všechny Kroupy, Romancevy, Fištejny, Pehe a další nepotřebné žvanily, kteří za třicet stříbrných vyzvrací cokoliv, co páníček potřebuje.

    To se mi líbí

  6. K-k. napsal:

    OT: Urozený pane Bavore, posel vám stojí před branou! 😉

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.