Rodáci (11) – Blahoslavená hradná pani


V zbierke rodákov ich už máme celú prvú desiatku a stále ako keby niečo dôležité chýbalo. Keď pán Bavor zverejnil tento článok, tak už nebolo pochýb. Ďalšia musí byť žena. Pán Bavor tiež stanovil latku hodne vysoko: „Mám samozřejmě na mysli ženy v postavení od selky výše. … co se týká paní na hradech a zámcích, tak tam kolikrát pevnou rukou vládla vdova či manželka šlechtice na válečném tažení.“ Máme na Slovensku známu rodáčku, ktorá si zaslúži obdiv Bavora V.?

V duchu vidím, ako sa niektorí usmievate, lebo ste si spomenuli na krvavú grófku z Čachtíc a ste zvedaví, ako ju publiku naservírujem, aby mu chutila. Zas tu však máme jánošíkovský paradox, že slávu žne negatívny príklad a súčasníčka, ktorá si ju zaslúži oveľa viac, ostáva neznáma. Ide o hradnú pani zo Strečna Žofiu Bosniakovú.

Žofia sa narodila 2. 6. 1609 v Šuranoch. Hrad v Šuranoch bol v tom čase pevnosťou na bojovej čiare s Tureckom, ktorej velil Žofiin otec Tomáš Bosniak. Za priezvisko táto rodina vďačí svojmu pôvodu z Bosny. Bola to rodina nezmieriteľných protitureckých bojovníkov a pod ich tlakom sa dostali až na Slovensko. Za zásluhy v boji dostal Tomáš Bosniak práve v roku narodenia svojej dcéry titul barón, no svoju dcéru vychovával v skromnosti a viere. V detstve doslova pásla husi so svojimi vrstovníkmi z podhradia a bola vraj krásna a dobrá.

V sedemnástich rokoch jej vybral otec za manžela Michala Šeréniho, ktorého otec bol grófom a Fiľakovským kapitánom. Mladomanželia sa presťahovali na Moravu do Bojkovíc, kde Šeréniovci vlastnili majetky. Žofia viedla manžela k charite. Pomáhali chudobným a prispievali na kláštory v Uherskom Hradišti, Bojkoviciach i Skalici. Ich spoločné šťastie však netrvalo dlho a Žofia ovdovela. Ako vážne myslel jej manžel tú charitu, sa všetci dozvedeli zo závetu, v ktorom svojim dlžníkom odpustil dlhy a veľkú časť majetku rozdal. Toto zrejme veľmi popudilo Šeréniovcov proti Žofii a na Morave jej začala horieť pôda pod nohami. Začalo sa dokonca rozchyrovať, že smrť manžela zavinila ona, hoci medzi manželmi bol veľký vekový rozdiel a Michal už mal cez 40. Vrátila sa preto do Šurian k otcovi.

V ten istý rok však ochorela a zomrela aj Žofiina matka a tak Žofia prevzala starosť o domácnosť, mladších súrodencov a popri tom sa naďalej venovala charite. Musela teda preukázať všetky vlastnosti, ktoré si na ženách jej doby („od selky výše“) cení pán Bavor. Žofia je dokladom, že skvelé ženy priťahujú skvelých mužov.

Žofiin život sa však zameral aj na ľudí, ktorí prežívali nejaké utrpenie, pomáhala každému kto sa ocitol v núdzi, s osobitým dôrazom na siroty, vdovy a starých ľudí. Susedia a obyvatelia okolia ju mali vo veľkej úcte a volali ju medzi sebou „Anjel na Šurianskom hrde“. Zrejme bolo okolo nej aj dostatok nápadníkov, hovorilo sa, že padla do oka aj tureckému begovi Abdulovi, ktorý sa kvôli nej odhodlal na bezhlavý útok na hrad a podľahol. Napokon ju o necelé 4 roky po smrti prevého manžela získal František Vešeléni, mladý schopný vojenský veliteľ, ktorý slúžil v oddieloch Žofiinho otca.

Manželia dostali do vena od kráľa hrad Strečno a majetky v Tepličke nad Váhom s renesančným kaštieľom. Žofiin manžel mal nakročené na skvelú kariéru. Veľa času trávil mimo domova v bojoch s Turkami a iných službách panovníkovi. Predbehnem udalosti a spomeniem, že po Žofiinej smrti to František Vešeléni dotiahol až na Palatína Uhorska. To bola v tom čase najvyššia štátna funkcia hneď po panovníkovi, bol to vlastne najvyšší kráľovský úradník a župan kráľovského dvora.

Kým bol však František mimo domova, Žofia viedla domácnosť v Tepličke i na hrade Strečno. Časom porodila dve deti – chlapcov Adama a Ladislava. A naďalej sa venovala charite. Po morovej epidémii dala v Tepličke postaviť kaplnku a útulok pre chorých a chudobných. Mnohokrát ju videli po Tepličke chodiť s košmi potravín, starala sa o chorých a niektorých nemajetných vraj vlastnoručne pochovala. Hovorilo sa aj o zázrakoch, ktoré sa občas v jej okolí udejú. Napríklad vraj bola schopná prejsť cez Váh pod Strečnom tak, že si nezmočila nohy.

František však nemal pre jej záľubu v dobročinnosti pochopenie. Zakazoval jej to, ale neposlúchala. Ľudia si vraveli, že Žofiu trápil aj iným spôsobom. Vraj jej bol neverný s najvychýrenejšou a necudnou krásavicou Uhorska – „Muránskou Venušou“ grófkou Séčiovou. Nevieme, či šlo len o plané reči, faktom je, že Žofia bola na hrade čoraz častejšie len sama so synmi a Vešeléni sa so Séčiovou neskôr naozaj oženil, a to necelý rok po Žofiinej smrti. Žofia zomrela pomerne mladá v roku 1644, teda vo veku 35 rokov po krátkej a prudkej chorobe.

Žofiu pochovali na Strečnianskom hrade, kde zomrela a pomaly by sa na ňu zabúdalo, keby František Vešeléni nepatril medzi sprisahancov proti Habsburgovcom a keby sa sever Slovenska nestal bojiskom kuruckých vojen. V roku 1678 cisárske vojská dobyli Strečno a popri tom vojaci rabovali. Niektorí sa zamerali aj na hrobky a hľadali šperky. V Žofiinej hrobke však našli neporušené a celé telo. Za 25 rokov už mala byť z tela len hŕbka kostí, no ostalo mumifikované bez akejkoľvek pedchádzajúcej úpravy.

Žofiino telo preniesli do kostola v Tepličke a donedávna bolo možné pozrieť si cez zasklenú stenu rakvy jej múmiu. V minulom čase hovorím preto, že v roku 2009 akýsi nervovo labilný chlap v nestráženej chvíli telo spálil. Jeho repliku neskôr vymodeloval sochár Stanislav Lajda, takže legenda žije naďalej. Fotografie múmie, ani pôvodnej, ani zhorenej, tu však, s prepáčením, neuverejním, aby som tu z hodovnej siene nerobil pánovi Bavorovi bulvár.

Koncom 90-tych rokov 20. storočia Ján Chryzostom kardinál Korec požiadal Vatikán, aby sa začal proces blahorečenia Žofie Bosniakovej.

 

 

Zdroje:

http://www.abkniznica.sk/images/stories/user/edicna_cinnost/bibliografie/zofia-bosniakova.pdf

https://sk.wikipedia.org/wiki/%C5%BDofia_Bosniakov%C3%A1

http://gabrielazavacka.blog.pravda.sk/2010/11/08/zofia-bosniakova-%E2%80%93-dobrodinka-zo-suran/

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Rodáci (11) – Blahoslavená hradná pani

  1. Bavor V. napsal:

    Zajímavý příběh. Zejména, když jsem ve vzájemné osobní diskusi zjistil, že na Slovensku patrně nebude známa naše Bl.Zdislava z Lemberka, která se proslavila podobným způsobem, tedy charitou. Akorát měla většího zastání v panu Havlovi z Lemberka (nikoli Havlovi z lemtadla)

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Medzitým som tiež našiel link na jednu zaujímavú prácu o tom, ako kresťanskí svätí preberali funkcie starých slovanských a predslovanských idolov:
      http://sms.zrc-sazu.si/pdf/11/SMS_11_Golema.pdf
      Je tam jeden zaujímavý citát na strane 21 zhruba v polovici. Skúsim ho sem nejako vpašovať ako obrázok.

      To se mi líbí

      • brtníkvbrlohu napsal:

        Zajímavé – bylo by zajímavé se na to podívat z pohledu psychologického, potažmo sociálně psychologického – jak vlastně funguje fenomen historické paměti. Mám obavy že je to dost neprozkoumané pole kde kralují přání která jsou otcem myšlenky – tedy že se neprezentuje objektivně zkoumaná skutečnost ale „věda“ se snaží potvrzovat to co je vlastně přáním elit a seriozně se tím nikdo nezabývá a pokud ano je důkladně upozadněn.

        Liked by 1 osoba

        • NavajaMM napsal:

          Áno, tiež mám tento dojem. Aj tá citovaná práca (Le Goff) je stará asi 10 rokov a pôsobí pomerne novátorsky. Nerazil som nikde ani na metodológiu, ako vedecky skúmať fenomén kolektívnej historickej pamäti. Tie zmienky majú skôr charakter empirických pozorovaní.
          Mám však dojem, že kľúčové obdobie pre odovzdávanie tej kolektívnej pamäti ďalšej generácii je predškolský a mladší školský vek. Tie predstavy, ktoré v tom veku človek získa, zvyknú byť veľmi rigidné.

          To se mi líbí

          • poznamkovnik napsal:

            novátorsky, novátorsky – radši se podívat do staré literatury doporučuji L.S. Vygotskij
            Myšlení a řeč nebo Vývoj vyšších psychických funkcí, vyšlo česky, nebo rusky na internetu dostupné. Jak jsem pochopil z wikipedie Američani ho objevili až před 10. lety a jsou z toho trochu vedle;-)

            Stručně řečeno jazyk ovlivňuje/formuje myšlení, ale to už tvrdili Jacobson i Sapir a Whorf
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Sapir-Whorfova_hypotéza

            přidejte k tomu okolní prostředí a folklór a písně jako přenos základních návodů/rad pro život – pohádky a pak teprve přichází pověsti. Ale to se u nás, jak jsem pochopil, už kdysi dávno učilo.., opět doporučuji – než se věnovat převratným novátorským ideám přečíst si občas nějaká skripta z našich škol (etnografie) doporučuji jít hezky pozpátku od roku 1989 a dál do minulosti… člověk se občas dozví zajímavé věci..

            Liked by 1 osoba

            • NavajaMM napsal:

              Vďaka za tipy. O Sapirovi a Whorfovi som už dávnejšie čítal, bude načase niečo si zas znovu nájsť.
              To, čo som si v replike vyššie povzdychol je, že k týmto veciam chýba presnejšia metodológia. Som pôvodne prírodovedec, tak mi chýba, že zatiaľ nikto nevymyslel, ako tieto veci aspoň približne merať a porovnávať.

              To se mi líbí

              • poznamkovnik napsal:

                Doporučuji to Vygotského…, nedávno jsem konečně z ruštiny pochopil význam slova poddaný = pod daní = tj. zdaněný;-) on ten jazyk dává totiž kód.
                Jak to chcete měřit – spousta neznámých – přenos infomace – počtem přenesených slov v písních a pohádkách a rozhovorech?
                Musíte vzít do úvahy strukturu jazyka tj. jeho logičnost, příbuznost kořenů slov, ne jako v angličtině kde je to směska promíchaných, francouzsko, sasko, irsko, germánských jazyků s příměsí latiny většinou z francoužštiny? Už jen dekódování informace z takového jazyka je problém natož přenos. Zkuste si vzít anglický text tak ze 13. – 14. století a pak nějaký náš..
                Pokud je ten původní jazyk málo změněný tak i po dlouhé době z pohádek a pověstí jste schopný podvědomě extrahovat více než ve výše uvedeném příkladu, jak to chcete měřit?

                Jen pár polemických poznámek k zamyšlení..

                To se mi líbí

              • NavajaMM napsal:

                Díky, pozriem si toho Vygotského.
                Keby som vedel, ako to merať, tak o tom napíšem vedeckú prácu. Len som vyjadril údiv, že to tým jazykovedcom nechýba. Keď som sa kedysi veľmi dávno zaoberal evolúciou, aj príbuznosť rôznych druhov sa vtedy dala merať (aspoň približne) metódami numerickej taxonómie.

                To se mi líbí

              • poznamkovnik napsal:

                Chtěl jsem tím naznačit, že nejdříve by bylo potřeba se zabývat sémantickou analýzou předávané informace (lingvistika) zjistěním předávané informace (folkloristika a etnografie) + literární památky atp. atd.

                Už jen ta sématika a přenos informace by asi dal zabrat (dát se najít pod hodnocením sémantické obtížnosti textu např. pro učebnice. Dost se na to dělají práce, ale většina mne nepřesvědčila – i když pokusy původně tuším Ruských a Estonských autorů o matematické modelování nejsou špatné, ale i tam jsme na dost vratké půdě..

                Zjednosušeně řečeno termín jazykovědec a lingvista – zeptejte se tak šesti-sedmiletého dítěte co který dělá…

                To se mi líbí

              • NavajaMM napsal:

                Áno, presne ako píšete. Najskôr by bolo treba vyznať sa v základoch a potom tá numerika. Určitú cestu k formalizmu otvoril Noam Chomsky, ale možno sa to dobre hodí na analytické jazyky ako angličtina a na strojové kódy, ale už pri slovanských jazykoch to kríva a to už nehovorím o takej maďarčine.
                Presne ako ste spomenuli -vynecháva to sémantiku.

                To se mi líbí

  2. brtníkvbrlohu napsal:

    To co tu píšete zapadá i do mého, jako kamínky mozaiky – teoreticky nejsem tak do hloubky fundovaný – ale sedí mi to.
    Doufám že tyhle diskuse čte víc lidí a i dík panu domácímu. Nějak mi roste pořadník toho co chci ještě přečíst.

    To se mi líbí

    • poznamkovnik napsal:

      https://wikisofia.cz/wiki/Lev_Vygotskij

      Nevím jak novější překlady, ale knížka ze 70. let se čte celkem příjemně.
      Ono se toho na překladu z ruštiny do češtiny zas tak moc nedá pokazit..
      V nových knížkách a učebnicích mi často to připadá, že se autor chce předvést kolik zná cizích slov a termínů aniž by se je někde namáhal přesně vysvětlit co vlatně znamenají. Kdežo ve starších knížkách je to často hezky srozumitelně vysvětleno..

      To se mi líbí

  3. brtníkvbrlohu napsal:

    Taky jeden pohled na současné dění:
    http://casopisargument.cz/2017/09/05/chovaji-se-lide-podle-darwina/

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.