Kdy přišel konec Evropy

https://izborsk-club.ru/13629

Valerij Korovin

Události, rozvíjející se před našimi očima v Evropě, nemohou neznepokojovat. Nekontrolovaná migrace, hospodářská krize, růst sociálního napětí a jako výsledek – nepokoje a teroristická aktivita na pozadí poklesu životní úrovně, a především fatálního – odčlověčení obyvatel evropského kontinentu. Ztráta jakékoliv identity, až po pohlavní.

Tvrdé juvenilní zákony, legalizace adopce jednopohlavními manželstvími, smíšení, až do odmítnutí, pohlavní identity ještě ve škole, uvolnění sexuálních instinktů téměř od dětství – to jsou jen některé neduhy, svědčící o vážné chorobě evropské společnosti.

Evropa indo-evropské civilizace v podstatě přestala existovat.

Náhradou se stala post-Evropa biomechanoidů, které je všechno lidské – v ještě nedávno obvyklém, tradičním slova smyslu –cizí. Už není ani tradice, ani vůle, ani umu, určující Evropu moderny. Už ani člověka jako takového. Před námi je hrůza nejistot a krize natolik těžká, že vzniká logická otázka – a je-li možné zachránit nám obvyklou Evropu?

Pochopitelně, že problémy Evropy mají mnoho aspektů. Ale kde je třeba hledat výchozí bod nazrávající do současného dne globální evropské krize?

Jedinec – jako výchozí bod krize

Začít odpočet nynějšího evropského rozkladu je třeba, bohužel, od vzniku takového chybného ve své podstatě jevu, jako individum, zrozeného v liberální představě o člověku. Od epochy novověku, s jeho osvícentstvím a Francouzskou revolucí, a ještě dříve – od filozofických úvah o životě bez Boha to vše stojí za odpočtem všech nynějších problémů Evropy.

Jmenovitě tam, na začátku moderny, jsou kořeny pramenící z moderny politické antropologie, přirovnávající člověka k indiviuu a hledící na člověka jako na čistý list papíru. Na který se vše nanáší prostřednictvím veřejného vzdělávání a sociálních vlivů. Základním momentem takového přístupu se jeví to, že plně ignoruje jakékoli kolektivní identity. Ať už jsou to etnické, náboženské, kulturní či rasové identity. Jestliže je jejich přítomnost i uznána, pak je přijímána jako nějaký atavismus, dědictví nedokonalého člověka na cestě k novému člověku – progresívnímu a osvícenému, formovaného racionální společností moderny jako by od nuly.

Zde na této politické antropologii a je založena struktura té společnosti, který dala vzniknout pojmu „občan“. Jmenovitě „občan“ – jako individum, atomární osobnost, čistý list, popsaný v procesu veřejného vzdělávání, se jeví politickým výrazem vší antropologie modernity, jež porodila současnou – modernu – Evropu se vším souborem fatálních chyb.

Dnes občan – to je individum, které získalo balíček papírů a dokladů k pobytu v té nebo jiné zemi. Ale ne prostě v abstraktní zemi, ale v té, která představuje ještě jeden produkt modeny, a definovaný jako národní stát, a jmenovitě stát, očištěný o tradice, náboženství a jiné kolektivní identity, zbavených v důsledku toho – nehmotných, metafyzických, estachologických cílů.

To jest, to již není tradiční stát – říše, s jeho idealistickými a religiózními motivy, ale stát netradiční, jehož hlavní sociální kategorii se stává ten samý, od kolektivní identity očištěný jedinec – občan, který svým množstvím vytváří další fenomén moderny – občanskou společnost.

Vše výše uvedené zrozené modernou, vzniklo na popřením všeho nemateriálního – v první řadě Boha, náboženství, tradic, atd. ještě několik století předtím. Jedinec, občan, stát-národ, občanská společnost – to vše jsou plody poznání evropských filozofů sedmnáctého a následujících století.

Popsaný systém hodnot byl vytvořen již tehdy, ale přesně tento systém selhává právě až teď. Nepokoje ve Francii, teroristické útoky v Německu, teroristické buňky v Belgii a imigrační bakchanálie ve všech Evropských zemích – následky, svého druhu faktologické potvrzení absolutní lživosti toho učení, které vzniklo na popření prvotní tradice. A, jak vidíme, nic dobrého ono lidstvu nepřináší, demonstruje svou neschopnost a nikčemnost (ničemnost?).

Řeknete – ale to všechno je vývoj, který vede k pokroku? Gratulujeme, znamená to tedy, že Evropa se nerozkládá a nezahnívá, a postupuje, a je v čele realizaci všeho možného  blahobytu moderny, pokroku a rozvoje, přebývá ve stavu míru, bohatství a blaženosti.

Jestli se vám zdá, že s Evropou to není tak úplně v pořádku, pak můžeme pokračovat..

Rozum, zrození netvora

V souladu s vyloženým modelem evropské politické antropologie, libovolný člověk – libovolné barvy pleti, libovolné kultury, libovolného jazyka, – jakmile se dostane do západní společnosti, se automaticky stává jejím typickým (typovým) prvkem. Celý právní základ evropských zemí je nastaven tak, že operuje právě s těmito kategoriemi – občan, jako atomární subjekt občanské společnosti, mechanicky složené z množství jednotlivců. Libovolné nároky se předkládají k jednotlivci jako občanu, jako k nějaké atomární osobnosti, bez ohledu na to, co to je za občana, k jakému náboženství se hlásí, k jakému etniku přináleží. Neboť nejsou dostupné jiné kolektivní charakteristiky, identity, osobitosti, definované zákonem, právním systémem, ze samotné podstaty moderny – se  nepředpokládají. Ale ony existují.

Jestliže v  rámci této evropské teorie, založené na politické antropologii moderny, posoudíme současnou imigrační krizi v Evropě, pak vychází dva výsledky. Ve skutečnosti, žádný problém není. Teoreticky by mělo být tak: když se zástupci arabského světa, afrického kontinentu, Číny, nebo, například, v Turecka objeví v evropských zemích, oni se automaticky, jako by magicky očistí od všech svých předchozích osobitostí (vlastností). To jest, jako by se vynulují a znovu nastartují.

Z úhlu pohledu čistého evropského racionalismu, který nahradil Boha, od kterého se kvůli nové víře – moderny – se přišlo odvrátit, noví obyvatelé Evropy, očistivše se od všeho „starého“, se proměňují v pustou skupinu. Tento vynulovaný  jedinec, jak se domnívá evropský rozum, po „vynulování“, je připraven z čistého listu, do sebe nasáknout evropské hodnoty.

Samy tyto hodnoty – jsou plody filozofických výdobytků moderny, – dovedené do dokonalosti za dvě-tři století evropských dějin racionalismu, které nahradily Boha. Všechny jsou zaznamenány v evropském právním prostoru, v sociálním a kulturním poli v podobě jasných a jednoznačně chápaných kódů racionálního rozumu.

Jediným problémem se jeví to, že je to „vynulování“ a „restart“, přibyvších do Evropy nových Evropanů se vyskytuje pouze v hlavách evropských byrokratů, mechanicky zaznamenávajících naplnění na pohraničních přechodech, a to v podobě statistiky –  o migrační centrech.

Selhání evropského systému

Dále, dle představ eurobyrokratů, trochu se porozhlédneš, dostaneš se do všech statistik, účtů, příspěvků, naučíš se ten nebo jiný evropský jazyk, plus povinnou angličtinu, a poté, co ses usadil v práci, se jako nově příchozí imigrant převracíš v občana evropského státu.

Jakmile získají odpovídající pas, oni se stávají “Francouzi“, “Němci“, “Italy“, “Nory“, a z právního hlediska, jsou to už noví, naprosto bezchybní, z hlediska všech správně vyplněných dokumentů a při splnění všech formalit, Evropané.

Jestli má člověk cestovní pas a schengenské vízum – tak to je absolutní Evropan, kterého nijak nelze odlišit od jiného Evropana, jehož předkové po staletí žili v Evropě – ve Francii, Německu nebo Švýcarsku. Mezi nimi není sebemenšího formálního právního rozdílu –  tak to vidí evropský právní systém. Nu tak v čem je tedy problém? Kde je, ptáte se, krize?

To, co není vidno evropským úředníkům, kteří pracují s papíry, je dobře patrné na evropských ulicích. Právě tam vás udeří do očí, že nově příchozí do Evropy obyvatelé jiných kontinentů, ras a civilizací, i s novými evropskými pasy v kapse, se samozřejmě, žádnými “Francouzi“ v kulturním, historickém, psychickém, mentálním smyslu nestanou. Oni zůstanou muslimy, afričany a představiteli svých kmenů – to jest zůstávají nositeli právě těch kolektivních identit, které v evropském pojmovém prostoru již dávno neexistují.

Jejich paměť, v praxi, se z nějakého důvodu, ukazuje ne zcela vyčištěná, takže se chovají, jako muslimové, afričané, nebo Turci. A ještě žijí podle zákonů své kulturní identity, a ne podle zákonů evropské občanské společnosti. Nejsou odpovědní, když dostanou podporu – neučí se jazyk, a pokud se naučí  – nejdou do práce. Protože kulturní a náboženská identita je mnohem vážnější, fundamentálnější a hlubší, než normy a kódy občanské společnosti, přijaté Evropany na víru ve formě společenské smlouvy.

Tváří v tvář takové okázalou ignoraci základních paradigmat evropské společnosti, založených na neměnnosti zákona a absolutnosti právních ustanovení objektivní pozitivistické skutečnosti ze strany přistěhovalců, samo evropské právo, které je založené na ignorování jakékoliv kolektivní identity, přichází do stavu ochromení. A hned za ním – jeden za druhým, se rozkládají politické systémy evropských států, založené na neměnnosti postulátů moderny – atomárnosti občanské společnosti a státu-národa, politické smlouvě a dodržování lidských práv – jako atomizovaného občana bez vlastností.

Konec moderny

Ve výsledku se rozpadá všechno to, co se až do této chvíle deklarovalo jako ideální a univerzální kdekoliv využitelná forma státně-právního zřízení Evropy – jako nejvyššího bodu vývoje lidstva jako celku. Sama idea Evropy je vystavena erozi ve svých kořenech. Převrací se základy bytí moderního světa.

A všechno kvůli nějakým arabům, kteří si nepřejí se vzdát své identity, servat ze sebe šátky, oholit si brady, nepřestávajících si cpát do hlavy citáty z Koránu, a nesnažících se, jako všichni normální lidé, nejlepší z nichž jsou evropané, účastnit se,po ukončení práce a zaplacení všech daní, nějakých gay-parádů.

A dále, příchozí z jiných zemí, kteří se nijak  neintegrují do evropské společnosti, začínají představovat kritickou masu, nyní měřitelnou v kategoriích statistiky. Nejen to, zjišťuje se, že ti, kteří, jak se zdálo, se dávno integrovali, a dokonce i bydlí v Evropě v druhé a dokonce i třetí generaci, jak se ukazuje, se integrovali velmi podmíněně.

Naučili se potřebný jazyk, ale oni si i nadále udržují svou kulturní identitu, což je činí neřiditelnou sociální skupinou, překrásně se orientující v systému evropského práva a hodnot, chytře využívaje všech evropská blaha, při tomto, ničím do nich nepřispívaje.

Nerozptýlené masy příchozích vytvářejí enklávy nezávislé existence, žijícím v nichž – je svrchu naplivat na všechny sociální imperativy evropanů. Jelikož pro ně evropské „výdobytky“ odrážejí jen zkušenosti tohoto malého kousku lidstva — Evropy — který se nachází na okraji světových procesů, pokud se na ně budeme dívat z mimoevropského pohledu.

A jestli ne z Evropy, tak ať si evropané i dodržují to, co si pro sebe vymysleli. A například arabové to nebudou dodržovat, protože oni ani nevědí, kdo jsou Locke, Mill či Spencer, a proč by jejich myšlenky by měly být cennější než Písmo. Přibyv masově do Evropy neslyšeli nic o občanské společnosti, a plivat by chtěli na modernu.

Hledě na bijící se v konvulzích Evropu, se ze vší očividností najednou stává jasné, že evropské hodnotové paradigma už nepůsobí. Moderna nefunguje – a to je vše! Můžete ji látat, můžete se snažit udržet evropské „hodnoty“ ze všech sil, ale jim zkrátka a dobře, přišel konec.

V našich očích v dnešní Evropě přichází konec západoevropské politické antropologie. A na povrch znovu vyplouvá, to, co bylo považováno překonané, zapomenuté, zničené ještě na úsvitu novověku  – faktor etnické skupiny, Boha, náboženství, kolektivní identity jako takové.

Ano, ve světské Evropě, etnikum a náboženství mohou existovat, ale jen jako individuální preference občana, stejně jako jeho individuální svoboda, jak osobní rozmar, bez jakéhokoliv kolektivního a sociálního rozměru. Ano, formálně náboženství v Evropě není zakázáon, ale již zde pár století neexistuje v kvalitě sociálního jevu. Náboženství už dávno není kolektivní identitou. Politická antropologie, světské Evropy praská ve svých švech.

Pozn. překl. v originále individ (indivium, jednotlivec, jedinec, Modern – Moderna by dle slovníku měla být secese, ale ponecháno ve významu moderna.

přeložil poznámkovník