CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU-27


Práce českých a slovenských techniků v jihovýchodní Evropě

PLATNÝMI a významnými pracovníky v cizině byli Češi a Slováci, tak platnými, že by některé cizí země nebyly bez nich tak rychle dosáhly nynějšího stupně kultury a civilisace. Je to tvrzení zdánlivě smělé, ale máme pro ně steré doklady, steré viditelné stopy vykonané práce a projevy uznání a díků z oblastí, kterým naši pracovníci věnovali celá desetiletí svého života, ba často celý svůj pracovní život.

Úkol vyjmenovati tyto průkopníky, místa jejich působišť a práci, kterou na nich konali, přesahuje daleko rámec jediného článku. Musíme se velice uskrovnit v jejich výpočtu, i když svůj zájem omezíme jen na ty, kteří věnovali své znalosti a pracovní síly na jedné straně Srbsku, Slavonii, Bosně a Přímoří a na straně druhé Maďarsku, Rumunsku, Řecku a Turecku.

Láska k jižním Slovanům vedla přemnohé naše pracovníky, zejména pracovníky technické, do všech oblastí nynějšího království Jugoslávie. Snad nejvíce jich pracovalo na komunikacích a při vodních stavbách.

Jedním z nejstarších byl snad Ludvík Hauser (1846— 1911), který se uplatnil již od r. 1879 při stavbě drah istrijských, zejména v údolí Soče, tedy v úseku velice obtížném, pak jeho současník Ing. Karel Kostlivý (1843— 1921), který z generálního ředitelství drah ve Vídni přešel jako výborný trasér k stavbě drah v Přímoří, zejména k vybudování hospodářsky i strategicky důležité dráhy Pulje— Terst.

S nimi působil jiný čtyřicátník, Ing. Karel Kress (1848— 1922), který pracoval nejen jako železniční inženýr (dráha Divača— Pulje), nýbrž i jako stavitel četných vodovodů. Ing. Jiří Hauser, šéfinženýr fy Osvald Životský (1850— 1924), uplatnil se od let sedmdesátých jako projektant i stavitel dráhy Bělehrad— Niš a tratí k ní připojených, maje výbornou praksi z rakouských železnic, na př. Vídeň— Tulln, Grein— Kremže atd. V Srbsku, pak v Krajině a v Bosně si získal také první zkušenosti jako mladý inženýr pozdější brněnský podnikatel staveb dr. techn. Alois Ot. Samohrd (1865— 1917).

K „mladším“ budovatelům komunikací patří Ing. Vlad. Stehlík, inženýr srbských státních drah, Ing. dr. Karel Křivanec, činný při stavbě silnic a drah v Krajině jakož i při vodních stavbách, Ing. Jan Sýkora, stavitel drah v Srbsku, Ing. Jaroslav Nový, srbský státní inženýr, jehož nejvýznačnější práce byla dráha Mala Krsna— Požarevac, Ing. Bohumil Nossek, činný v Lublani, pak jako správce dráhy Terst— Poreč a jiní a jiní. Z tohoto malého nástinu jest patrno, že snad v celém dnešním jugoslávském království sotva existuje dráha, při které by nebyli působili naši inženýři.

Obdobně jest tomu u komunikací silničních a mostních. Mimo uvedeného již Ing. dra Křivance nutno vzpomenout Ing. Gustava Hermanna, který se zvěčnil mosty u Mariboru, Kranji, Lendu, Běláku a celé řady jiných, kteří trasovali a stavěli snad všechny silnice slavonské, istrijské, dalmatské, bosenské a ovšem i v bývalém Srbsku.

„Vodní inženýři“ zanechali stopy a památky svých hlavně regulačních prací rovněž v celém nynějším království. Tak regulovali řeku Sávu Ing. Boleslav Bloudek, který působil v cizině plných dvacet let až do své smrti v r. 1921, dále dr. Karel Pick, až do r. 1920 zůstal v Jugoslávii Ing. Josef Zapletal, který po četných pracích vodních řídil pak u zemské vlády v Bosně mostní oddělení. Sedmnáct let pracoval v Jugoslávii jeden z bývalých seniorů české technické práce, prof. Ing. Vladimír Hráský (1857— 1939), který se uplatnil zejména při regulacích, zavodňování, hrazení horských bystřin, jako projektant neméně než 43 projektů vodovodních, jichž stavbu namnoze i řídil. V územích krajinských, často ohrožovaných i poškozených zemětřeseními, pracoval na rekonstrukcích staveb všeho druhu Ing. Bohumil Bořkovec, který ostatně se osvědčil i při stavbě mostů přes Dunaj v Budapešti. Pozdější profesor Ing. Michal Ursíny (1865— 1933) zvěčnil se elektrisacemi v několika místech Jugoslávie, než se ujal profesury na nově zřízené české vysoké škole technické v Brně.

Z chemiků a montánních inženýrů jsou dosud nejznámější Ing. dr. Jan Jedlička (1872— 1927), který jako chemik, pak jako šéfinženýr pracoval téměř čtvrt století v továrně na chemické výrobky dřevité v Mitrovici v Slavonii. Ing. Sládeček (nar. 1857), jenž dokonce půl století — od r. 1883 — řídil antimonové, manganové, měděné i uhelné doly v celé řadě jugoslávských působišť, zejména v Čermenici a Tuzle a Ing. Jos. Zd. Raušar (nar. 1862), který 12 let zastával místo chemika ve Weifertových závodech v Bělehradě a má zásluhy o srbské cukrovarnictví.

Že i v Maďarsku působil velký počet našich odborníků, dá se snadno vysvěditi okolností, že tehdejší Uhry nebyly vlastně cizinou a že naši pracovníci měli při své práci v maďarských oblastech přec jen těsnější kontakt s domovem. Není jistě bez zajímavosti, že celá řada paláců, jimiž se honosí Budapešť, zejména na Vácovské okružní třídě, vyšla z hlav a rukou českých pracovníků. Vždyť tam pražský architekt Josef Blecha (1841— 1900) sám postavil celou řadu těchto staveb pro tehdejší dobu v Pešti nevídaných. Stavba drah, silnic a mostů, v kterémžto oboru bylo Maďarsko v druhé polovici 19. století velice pozadu za Předlitavskem, zaměstnala desítky našich lidí. Sem patří pozdější profesor Václav K. Řehořovský, který pracoval již v sedmdesátých letech při stavbě drah v Gemeru a v Marmarošské Sihoti, Josef Tauchen, činný v Ujhely, Alois Verbíř, inženýr, pak šéfinženýr státních drah v Temešváru, pak pozdější pražský profesor vysokoškolský a předseda tehdejšího „Spolku inženýrů a architektů v království Českém“ Ing. Vilém Bukovský (1831— 99), který po začáteční praksi v Rakousku se osvědčil jako konstruktér mostů přes Ipel a Hron a zejména mostu přes Dunaj u Ostřihomu.

Nerostné bohatství tehdejších Uher lákalo mnohé naše odborníky, ať už absolventy montánní školy lubnenské, ať později příbramské. Mezi ně náleží pozdější prof. Ing. dr. Jaromír Bulíř, který byl činný v několika cukrovarech maďarských a pak jako báňský ředitel, Ing. Jiljí Jarolímek (1836— 86), který patnáct let pracoval v dolech v Kapnikbanya a v Nagyágu, Ing. Eduard Salzmann z mladší generace (1885— 1933), šéfinženýr slévárny a smaltovny v železárnách v Anině a Rešici.

Ke komunikačním inženýrům, jak bychom je podle dnešního rozdělení vysokoškolského studia nazvali, patří Ing. Antonín Paták, inženýr tiské dráhy v Miskolczi, a Vilém Preisler, inženýr uherských státních drah v Pešti.

Obor elektrotechniky zastupuje Ing. Jaromír Křižko, který pracoval zprvu v Uhrách jen na montážích v cizích službách, později si však založil vlastní závod elektrotechnický v Budapešti, zejména ale senior našich techniků František Křižík, který řešil první úkoly své technické prakse při montáži zvukových zařízení dráhy Velký Varad— Kološvár, při čemž konal již první pokusy pro zdolání těchže úkolů s použitím elektřiny.

V Rumunsku je význačná spolupráce našich techniků při industrialisaci země. Zařízení cukrovarů, lihovarů, petrolejových rafinerií dodávaly naše strojírny, hlavně Rustonka, Kolbenka a První brněnská strojírna. Jejich inženýři a montéři postavili si při montáži těchto vzorných zařízení čestné památníky. Sem náleží snad nejstarší z nich, pozdější prof. Ing. František Hasa (nar. 1863), který stavěl za Ringhofferovy závody cukrovar v Chitille a v Zuczce, potom pozdější profesor Ing. Josef Zapletal (nar. 1863) činný po prvních montážních pracích více než třicet let ve službách ředitelství statků bukovinského řecko-východního náboženského fondu v Černovcích, Ing. Štěpán Hofman (nar.1859), pozdější závodní ředitel fy Breitfeld, Daněk akc. spol. v Blansku, který jako montážní inženýr a pak jako šéfprojektant zbudoval několik velkých průmyslových podniků, Ing. Jan Herain (1848 až 1914), pozdější známý archivář a historik pražský, který téměř třicet let ve službách firmy Novák a Jahn montoval zařízení cukrovarů, pivovarů a lihovarů v Rumunsku, ale i v Polsku, Srbsku a Bulharsku. Snad nejstarší z našich technických pracovníků v oblasti dnešního Rumunska byl dašický rodák Ing. Jan Esop (1825— 1908), který ve státních službách p o čtrnáct let pracoval stavbou silnic a mostů na zlepšení neutěšených komunikačních poměrů v Bukovině. Témuž úkolu věnoval se řadu let pozdější první president Masarykovy akademie práce a vysokoškolský profesor Ing. Albert Velflík (1856— 1920), který byl činný jako stavitel mostů v nynějším rumunském Sedmihradsku.

Máme-li přejiti Bulharsko, jemuž jest věnována po zásluze zvláštní stať, a máme-li zahrnouti do své úvahy Turecko a Řecko, ponechávajíce Rumelii původně tureckou do oblasti bulharské, konstatujeme, že v Řecku bylo působení našich techniků, ve srovnání s jejich činností v jiných státech blízkého východu, skrovnější. Teprve po převratu zakotvily v Řecku svými dodávkami naše největší strojírny, zejména Škodovy závody, jejichž konstruktéři lokomotiv měli možnost uplatnit se dodáváním a zajížděním lokomotiv české konstrukce.

Turecko vidělo spolupráci našich montážních inženýrů z oboru montánního, cukrovarského, komunikačního a to při montáži námi dodaných zařízení a konstrukcí. Tak působili v Malé Asii na různých místech Ing. dr. Karlík a Ing. Emil Ženatý, jejichž hlavní činnost se týkala uhelné oblasti turecké v okolí přístavu Zonguldak. Řada jimi postavených čistíren uhlí učinila teprve turecké uhlí hodnotným. Snad nejpopulárnějším pracovníkem naším v Turecku byl Ing. Jiří Prošek, po dlouhá léta činný jako inženýr státních drah tureckých v Cařihradě.

V jediné, krátké stati velká řada jmen — a přece jen zlomek počtu těch, kteří dobré jméno českého pracovníka zvěčnili svou prací, vykonávanou poctivě, ať to již byla práce hlavy, práce inženýra, ať práce rukou, práce montérů, jichž všech bylo zapotřebí pro zdar díla. Zasloužili si všichni, aby jich bylo vzpomenuto, těch jmenovaných i nejmenovaných, v díle, jež vzpomíná našeho podílu v kulturním pokroku ciziny.

 

Účast Čechů v technické práci a průmyslovém podnikání v Bulharsku

TECHNICKÁ česká práce se počala v Bulharsku uplatňovati poněkud později, než do Bulharska přišli první kulturní pracovníci, a přece dříve, než tam přišla hlavní vlna Čechů, kteří se tak vynikajícím způsobem účastnili budování tohoto nového státu.

Byla to práce českých techniků-inženýrů pracujících na stavbě železničních tratí, které byly tureckou vládou svěřeny společnosti barona Hirsche. Tak dostali se na bulharskou půdu inženýři Jiří Prošek, Ant. Pele, Fanta, Svoboda, Ignát Jirásek, kteří se ostatně zúčastnili velmi účinně i politického osvobození Bulharska v letech sedmdesátých, pracujíce na trati Cařihrad— Bélovo. V této době a po osvobození přicházeli noví, jednak s ruskými vojsky a později na přímé vyzvání jak vlády Východní Rumelie, tak i knížetství bulharského, a vstupovali do služeb státu, aby pokračovali ve výstavbě komunikace železniční i silniční, plánovali města, stavěli veřejné budovy atd., jiní pracovali jako podnikatelé soukromí, jiní jako inženýři okresní nebo městští. Není možno zde vypočítati všechny úseky tratí a silnic, které tito inženýři proměřovali, projektovali nebo jejichž stavbu vedli, ale je jen málo kilometrů jak na hlavních tratích Sofia— Pleven—Varna a Burgas— Plovdiv— Sofia, tak na vedlejších tratích vertikálních, na kterých by nebyly pracovaly ruce českých inženýrů. Tak např. to byl Ing. J. Tauchen, (který již před tím provedl triangulaci a kotování tehdy největšího tunelu svatogothardského), K. Trnka, který rovněž se zúčastnil stavby tunelu dráhy Odrin — Vakarel, projektoval trať Jambol— Burgas, byl šéfem sekce několika jiných tratí a hlavním ředitelem stavby trati Trnovo — Trevna— Boruštice; Ing. Josef Ježek jako šéf sekce při stavbě trati Jambol— Burgas vedl sekci Jambol— Straldža, která byla částí jím projektované dráhy Plovdiv— Stará Zagora— Nová Zagora— Straldža— Burgas, jež pak pro spojení knížetství s Vých. Rumelií nebyla stavěna. V nově projektované trati tato část byla ponechána. Dále to byli Ing. B. Wittich, Frydrich, Ant. Mladějovský a jiní. Mnozí z těchto a jiní byli inženýry okresními a městskými a měli pak na starosti komunikaci silniční. Byli to Ing. Josef Ježek jako okresní inženýr v Burgasu, K. Trnka ve Vetrené Palance a Tatar Pazardžiku, kde stavěl silnici Ichtiman— Tat. Pazardžik; Ing. Štefl byl krajským inženýrem ve Staré Zagoře, Josef Tauchen v Chaskově a Plevně, K. Vosyka by l krajským inženýrem ve Slivně, kde se zejména vyznamenal vojenskou silnicí přes Balkán do Kotle. Dále to byli bratří Proškové a J. Roubal, kteří působili jako městští inženýři v Sofii a vypracovali plány nové Sofie.

Ačkoliv ruce českých techniků pracovaly na půdě Bulharska ještě před zrozením jeho svobody, účastní se české technické podnikání, český kapitál a český průmysl v Bulharsku přímo teprve později.

Především je to pivovarnictví, cukrovarnictví a textil a v poslední době účast Škodových závodů a Českomoravské-Kolben-Daněk v nové výstavbě bulharského státu. Pivovarnictví bulharské stojí plně na základě českém, jak ukazují tři pivovary, založené v letech 1880 až 1886. Prvním strojním pivovarem v Bulharsku by l pivovar bří Prošků, původně v Knjaževu u Sofie a později do Sofie přenesený a rozšířený, jehož zařízení dodala pražská firma Novák a Jahn a který dnes může vyrobiti 90.000 hl piva ročně. Druhými pivovary byly pivovar Fr. Mildeho v Šumenu a pivovar Bedřicha Laušmana v Plovdivu.

R.1912 dochází k přímé účasti českého kapitálu na bulh. průmyslu. Tehdy Pražská úvěrní banka vytvořila Bulharsko-českou akciovou společnost pro průmysl cukerní a postavila největší cukrovar v Bulharsku v Gorné Orechovici. Cukrovar je dnes spojen ještě s jinými továrnami. Je to lihovar, továrna na potaš, továrna na výrobu komprimované kyseliny uhličité, šamotárna a továrna na cukrovinky společnosti Orbis, založené rovněž českým kapitálem. Líh i cukr se dnes dokonce vyvážejí.

Vedle těchto velkých podniků založeno bylo Čechy mnoho podniků menších, které později přešly do rukou bulharských, jako prvá továrna na sirky v Samokovu, založená J. Keberlem a J. Mrvíkem, profesorem fysiky a geometrie na střední škole, který je též zakladatelem samokovského pivovaru.

V průmyslu textilním továrna Hořínkova, dnes rovněž převážně v rukou bulharských, je jednou z největších v Sofii. K nim se řadí i tři továrny textilního družstva Slatina, které založili bratři Hrdinové a které jim také z větší části patří.

Do všech těchto i jiných podobných podniků přicházejí ovšem stroje českého původu, a to zejména z Českomoravské-Kolben-Daněk v Praze a ze Škodových závodů v Plzni. Již před válkou tehdy ještě nespojené továrny Breitfeld a Daněk a spol., První Českomoravská strojírenská společnost a Kolben a spol. spolu s Křižíkem provedly kom pletní zařízení gornoorechovického cukrovaru a ostatních továren na jeho pozemcích a r. 1910 zařízení cukrovaru v Kalaji (u Burgasu), který je třetí co do velikosti v Bulharsku. Přes to , že nyní je v Bulharsku velká konkurence, získávají obě tyto firmy v soutěžích velký počet jak státních, tak jiných veřejných dodávek. Tak zařizovala Českomoravská chladírny přístavů Varny i Burgasu, jateční chladírny v Jambolu a několik menších. V letech 1924— 25 dodal týž podnik 25 lokomotiv pro státní železnice, v r. 1935 10 autobusů pro Sofii a kromě toho velké množství motocyklů pro armádu.

Prvou větší státní dodávkou Škodových závodů bylo 26 nákladních lokomotiv pro bulharské státní železnice rovněž v letech 1924— 25 a od té doby vycházejí vítězně z různých veřejných soutěží, zejména staveb elektrických centrál. Prvá byla hydrocentrála pro město Kjustendil o výkonu 2krát 380 HP, dále thermocentrála pro státní doly v Perníku o výkonu 2krát 4000— 5000 k W , thermocentrála na státních dolech Marica a dálkové vedení o 60.000 V na lince Marica— St. Zagora— Nová Zagora—Jambol, spolu s transformačními stanicemi v těchto městech. Pak to bylo zařízení družstevního cukrovaru v Gorné Mitropoli,. zařízení městských jatek a chladíren v Plovdivě, továrny na cement Lev v Plevně, 13 sil. motorových válců pro min. veř. prací a mnohé jiné menší dodávky veřejné a dále soukromé, jako odstředivky (asi 60 ročně), pluhová ostří (15 vagonů ročně) a jiné výrobky.

Vedle těchto dvou firem účastní se státních dodávek firmy Walter (letecké motory), brněnská Zbrojovka, Janečkova zbrojovka a jiné.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU-27

  1. NavajaMM napsal:

    Dobrý prehľad, veru, zlaté české ručičky.
    OT: Pán Bavor, letí aj poštový holub.

    • M-T napsal:

      Ano, je to tak, zlaté české ručičky.
      Snad to sem úplně nepatří – od své maminky vím už jen něco málo o jejím dědečkovi (nar. 1859), kterého si nesmírně vážila a moc ráda jako malá poslouchala všechna jeho vyprávění. Taky to, jak velmi se prý mýlil, když říkal svým dětem (dva synové a dvě dcery), že tak daleko, kam on se do světa dostal, oni se nikdy v životě nepodívají – pracoval jako ceněný zednický mistr a se staviteli prošel např. i zde v článku zmíněné Sedmihradsko, Bukovinu, Tyroly a další. Když začala válka v r. 1914, oba jeho synové byli povoláni (a oba si prošli peklem: jeden byl velmi těžce raněn „na Itálii“ poblíž města Udine, druhý se vrátil později, až přes Vladivostok asi v r. 1920 nebo počátkem r. 1921). Zajisté jim neměl co závidět.

  2. hans napsal:

    off topic

    NavajaMM: Hovoríme o voze a o koze
    Nikoliv. Tvrdil jste, že „každá doba si myslela, že je viac-menej dokonalá (najlepšia možná), určite najlepšia zo všetkých dovtedajších čias“. Proti tomu protestuji, mnoho civilizací a dob si toto nemyslelo a nemyslí.

    NavajaMM: Vyššie som spomenul, že starovekí Gréci nemali žiadny „zákonodarný orgán“. Ich demokratické orgány boli fakticky len výkonné a súdne. To preto, že rešpektovali prírodné a zvykové zákony ako zákony dané bohmi a smrteľníci nemali právo ich meniť, len rešpektovať.

    Aha. Tak to se taky mýlíte. Zákonodárné orgány staří Řekové samozřejmě měli a zákony v nich vyhlašovali nové, měnili a novelizovali. V Athénách např. bylo zákonodárným orgánem lidové shromáždění (ekklésiá), které ke změnám toho kterého zákona – pokud byl podán návrh – vytvářelo ad hoc výbor, který věc projednal. A minimálně od doby, kdy Solón sepsal zákony do jakési „ústavy“ bylo zřejmé, že zákony jsou dílem lidským.

    (Výklad o starořeckých zákonodárných orgánech jsem si dohledal v Turečkových Světových dějinách státu a práva ve starověku, a profesorovu autoritu nemáte čím přebít.)

    • NavajaMM napsal:

      Hansi, áno, uznávam, že som sa mýlil. Nechcem ďalej pokračovať v spore, lebo toto ani nebolo jadro mojej myšlienky. Toho, čo som chcel povedať. Tvrdil som, že obdobia, kedy ľudstvo hľadelo dopredu a cieľavedome chcelo modelovať svoju budúcnosť, boli vzácne.
      Aj keď ste mi dokázali, že som sa mýlil v premise, nemám pocit, že som sa z Vášho príspevku dozvedel viac než to, aby som na túto tému radšej mlčal.
      Tá Asfaltova téma preskripcie ma zaujíma. Škoda, že to nikto nedokáže konštruktívne rozvinúť.

      • hans napsal:

        Jestli premisa byla mylná, jaký může být závěr?

        obdobia, kedy ľudstvo hľadelo dopredu a cieľavedome chcelo modelovať svoju budúcnosť, boli vzácne

        Lidstvo jako celek asi nehledělo dopředu nikdy. Na mysli asi máte skupiny myslitelů a politiku spojených tou či onou ideologií a „hledících dopředu a snažících se změnit/vymodelovat společnost k nějakému ideálu“. Ti zas nebyli tak vzácní.

        Rozdělil bych je na větve: jedna si ideál vykonstruuje „u psacího stolu“ a chce společnost napasovat na ideál (typické pro evropskou filosofickou tradici, sem patří takřka celá evropská politika od osvícenců 18. století po dnešní neoliberály. No a protože evropská politika (evropská míním civilizaci, tj včetně USA..) je ve zmíněném období světovou politikou, tak je tento přístup obecný..

        druhá si za ideál vezme více či méně fiktivní „minulou společnost“ a předělává zemi podle ní (typicky různí fundamentalisté, aktuálně Islámský stát, v historii v obdobích krizí dost běžný přístup)

        třetí má minulost za vzor, ale při „modelování své budoucnosti“ bere na vědomí nutnost změn a adaptace na současnost (např. konfuciáni – to máme s okolím Číny cca pětinu lidstva v posledních 25. stoletích a už nemůžeme mluvit o „vzácnosti“)

        Sám váhám do které větve zařadit „modelování budoucí společnosti“ prováděné muslimskými učenci v 7.-10. století, teoreticky vycházeli z prvního přístupu, ale fakticky čerpali z (neislámské, křesťanské a zoroastrické) minulé tradice.

        • brtnikvbrlohu napsal:

          Pánové – zajímavá a podnětná debata. Jsou to filozofické problémy které jsou už přezrálé a které se přímo vnucují k řešení – bez ohledu že věrchuška cítí jak se jí to krátí a chtěla by za každou cenu zakonzervovat své včetně svých privilegií – vytěsněním debaty a regresem ve filozofii. To že je to přezrálé o tom svědčí zájem zájem o problém u nefilozofů.
          Jde o jev který definoval už někdy v 80tých letech Bondy s tím že budou – nefilozofové – narážet na určité mantinely. Chybí mi systémová analýza či spíš analýza systémů – konkretně analýza cíle u jednotlivých systémů – civilizací.
          Definice kategorie cíle u jednotlivých civilizací, respektive náboženství s onou civilizací spojených.
          U Abrahamovských náboženství a potažmo na ně navázaných civilizačních okruhů je to podle mne kategorie spásy. U Číňanů – TAO a i Konfucius je cílem dosažení harmonie a rovnováhy prvků. U Buddhy – prapůvodně – odstranění utrpení – atp.
          Dosažení cíle je dosažení dokonalosti – a proměna vzdálenosti cíle je měřítkem zda dnešní doba je lepší než minulost či naopak.

          Jestli byla výuka filozofie na VŠ do převratu nedostatečná a deformovaná tak dneska se to jeví jako dokonalost sama. 🙂

          Největší riziko pro civilizaci je v tom že dosáhnout absolutní spásu lze i za cenu totálního zničení – jako naprostý nepohyb v nirváně podle Buddhy řeší problém utrpení.

          • NavajaMM napsal:

            Obávam sa, že ani totálne zničenie planéty z hľadiska buddhizmu nič nerieši. Tento svet je predsa pre jednotlivca len ilúzia, ktorá mu má pomôcť niečo sa naučiť. Zákon samsáry – kolobehu znovuzrodení – prinúti človeka, ktorý nemá nirvánu vo svojom vnútri (lebo nirvána nikdy nepríde zvonku), zrodiť sa do inej ilúzie, na inej planéte, v inom vesmíre…
            Svet nikdy nezničí buddhista. Pretože vie, že by tým spôsobil obrovské utrpenie veľkého množstva bytostí. On sám by sa pravdepodobne znovu zrodil v pekle a celý kolobeh samsáry by pre neho začal znovu.

            • brtnikvbrlohu napsal:

              No jo to je problém superzkratky a myšlenkového trysku vlivem veder – nirvána je slepá ulička stejně jako absolutní spása – to je jediné co mají společného, (tak jsem to myslel) – sympatičtější je cíl žluťáků s jejich harmonií v TAO.
              Bylo by to zajímavé téma na delší debatu ale obávám se že bychom se dostali do sfér kdy by to většinu publika nudilo – bohužel. (Nebo ne?)
              Skutečné riziko je v tom že odkojenci abrahamovských náboženství (filosofií) jsou toho totálního zničení primárně schopni – na rozdíl od východních (Buddha, TAO, ba i Konfucius).

              Jinak dík Navajovi za pregnantní upřesnění.

              • NavajaMM napsal:

                Áno, filozofie „žluťáků“ (ale aj pôvodných kultúr Ameriky) majú silný náboj sebazdokonaľovania. V súvislosti s Asfaltom nahodenou témou preskripcie upozorňujem na to, že v tejto kultúre bolo nutné, aby sa každý jedinec „kvalifikoval“ na to, aby ho považovali za dospelého, aj v ďalšom stupni do „rady starších“. Súčasťou tejto kvalifikácie bolo aj osvojenie si kolektívnej preskripcie a očakávalo sa, že jedinec ju bude tvorivo a iniciatívne napĺňať.
                Obávam sa, že v kapitalizme nie je v záujme „vládnucej vrstvy“, aby kvalifikácia jednotlivcov priveľmi presahovala prácu a konzum. Ak teda aj nejaká preskripcia vo vládnucej vrstve existuje, nie je v jej záujme zverejňovať ju.
                Ak máte na túto zaujímavú tému chuť niečo ďalšieho dodať, tak poďme. Zaujíma ma to a nebojte sa, že by to niekoho mohlo nudiť, jednoducho to môže preskočiť.

              • brtnikvbrlohu napsal:

                Nechám si to projít hlavou – každopádně se vyjádřím.

        • NavajaMM napsal:

          Váš prehľad by som doplnil ešte o jeden smer, ktorý bol kedysi aj jedným z duchovných zdrojov našich predkov. Ide o všetky kultúry, v ktorých bol podstatným prvkom šamanizmus (teda napríklad aj Kelti na našom území).
          Tieto kultúry hľadeli do budúcnosti a teda preskripcia v nich mala silný význam, no väčšinou ju človek nemohol ľubovoľne meniť podľa svojej vôle.
          Prihováram sa, aby sme tento smer nezatracovali ako primitívny, lebo v tomto myslení má veľkú váhu napríklad zákon príčiny a následku, alebo veľmi významná je jednota celého sveta a teda aj jednota minulosti a budúcnosti.

  3. jaa napsal:

    Docela se bavím, jak se i zdejší předhánějí – jak neumí česky či jak se chlubí že umí cizí jazyky. Hanba plut. Já většinou česky.
    K tomu Vašemu dohadování – víte, docela by mne zajímalo – proč zcela pomíjíte – popř jak a co byste zařadili do té pauzy mezi pádem říše římské /+/- 5 stol n.l. do +/- 10. století.
    Řekové, latinové znali písmo, jsou pro většinu „indeligence“ vzor….ale tak nějak ta pauza min. 5 století mi tak trochu falíruje. Co myslíte jak se dá vyplnit??? Co se tu dělo a co ne?
    Mám světových dějin a občas v ěm zalovím – a opravdu ta pauza tam je? Tak co s tím. Docela by mne zajímalo, jak se autor Vámi jmenovaný s tím popasoval. popasoval.

    • jaa napsal:

      vypadl mi tam…. Atlas světových dějin… a dělali na něm kartografové a historikové Karlovy university v době kdy ještě měla renomé a něco znamenala. Kdy její absolvensti byli 4tí na světě ve znalostech… no jo bejvávalo…. bejvávalo

    • hans napsal:

      Myslíte co se dělo v českých zemích v 5. – 10. století? Normálka, to samé co v předešlých stoletích. Žili tu rolníci v malých obcích, sjednocení do jednoho kmene v Čechách a druhého na Moravě. Kmenoví náčelníci se dohadovali, obchodovali a vojensky potýkali se sousedy.. víceméně se obešli bez písma, takže o jejich dějinách víme jen z archeologických nálezů a zápisů vzdělanějších sousedů (pokud existují).

      Akorát se ty kmeny čas od času vyměnily, v 5. – 10. století šlo o slovanský kmen Čechů a kmen Moravanů, předtím o germánské kmeny, předtím o keltské

      • jaa napsal:

        CO říkám – ŇYC – za ty peníze – a jenom české země? Zkusím zda MAJÍ V KNIHOVNĚ.
        v tom mém je celý svět od paleolitu…a za ppuhých 30,-Kč….
        Ju a nemyslím tím jen české země… ona ta divná pauza byla v celé europě… No pauze – dost tu řádili musulmani…..

  4. st.hroch napsal:

    Omlouvám se za odpočení – je to poněkud mimo téma, nicméně aktuálně:
    Tajné služby USA přinesly dárek Trumpovi i Kremlu…

    Skupina pracovníků FBI, CIA a NSA ve výslužbě, zveřejnila prohlášení, které šokovalo dnešní americké válečníky a zpravodajce. Americký prezident nejspíš sám něco takového neočekával takovou rošádu v nepřátelském ležení (tajné služby se od samého začátku snažili pod ním podtrhnout křeslo, a dosud trvají na jeho kontaktech s Ruskem). Ačkoli, možná jde všecko podle plánu a Trump rozepsal všecko jako podle not, ne náhodou s takovým klidem podepsal nový balík protiruských sankcí a odjel na sedmnáctidenní dovolenou – oponenti v Kongresu polevili a propásli zdrcující úder. Ať je to jak chce, bývalí agenti rozvědky a silových struktur se připojili k prezidentovu táboru a vystoupili se senzačním prohlášením. Zveřejnili na webu „Střediska občanských iniciativ“(CCISF) velmi pozoruhodný dopis, adresovaný prezidentovi Trumpovi, ve kterém rozprášili rusofobskou rétoriku americké politické elity a dokázali, že bez toho mýtičtí ruští hackeři nemají nic společného s nabouráním serverů americké Demokratické strany.

    Jejich vyšetřování úkázalo, že ukradené informace byly zkopírovány na vnější USB nosič. Přitom rychlost stahování byla 22 MB/sec., což není při distančním prolomení možné. Tajemný ruský hacker by musel sedět přímo u počítače v místnosti serverů – a to už je prostě nesmysl. Vyšetřovatelé rovněž zjistili, že úniky byly dva. První „tajné soubory“ byly následně umístěny na stránkách WikiLeaks. Poté došlo ke druhému úniku nového bloku dokumentů Demokratické strany a, podle závěru specialistů, byly soubory podrobeny pečlivému zpracování, které zřetelně ukazuje na falzifikaci. Neměli bychom rovněž zapomínat na to, že obě krádeže proběhly v časovém pásmu USA. Pracovníci tajných služeb došli k jednoznačnému závěru – krádež provedli dva různí lidé, pracující ve štábu Clintonové a na její příkaz.

    První se pokoušel vyvolat skandál v rámci vnitrostranického boje mezi Hillary a Sandersem. Druhý se pokusil zahladit škodu od doutnajícího skandálu a ukázal prstem na obětního beránka-všudypřítomného ruského hackera, kterého fedrují už druhým rokem.
    Dopis agentů se může stát velmi silným trumfem v rukou Trumpa, kterému zbývá už jen informaci široce publikovat a obvinit Hillary ze závažných přestupků v rámci prezidentské kampaně, na které lze už snadno navléknout i protistátní špionáž.

    Celá rusofobská kampaň stojí na těchto dvou hackerských útocích, které vyvolaly celou řadu skandalizovaných hackerských útoků. Na základě výsledků vyšetřování bude možné potáhnout za nitku a rozmotat celé hackerské rusofobské klubko Clintonové, a zároveň ji obvinit ze všech smrtelných hříchů. Tajné služby poprvé zapracovaly v Trumpův prospěch (jak se říká, bývalí agenti nebývají) a umožnily mu provést velkou rošádu na americké politické šachovnici, ale také vyrovnat stále rostoucí konfrontaci s Ruskem.
    Zdroj: http://gosnovosti.com/2017/08
    Orig : https://consortiumnews.com/2017/07/24/intel-vets-challenge-russia-hack-evidence/

    • st.hroch napsal:

      Omlouvám se za interpunkci a pravopisnou chybu hned v úvodu mýho připodotknutí…!

      • NavajaMM napsal:

        To odpočení je príjemné slovo. Myslel som, že je to inotaj a páčilo sa mi to.
        Inak vďaka za správu. Že by sa blyslo na časy?

    • Bavor V. napsal:

      Přitom rychlost stahování byla 22 MB/sec., což není při distančním prolomení možné V originále doslova že data DNC byla zkopírována na paměťové zařízení rychlostí, která přesahuje internetovou kapacitu pro vzdálený hack .

    • kočka šklíba napsal:

      Opravdu jsem nepochopila ty 3 mínusy, kdyby se někdo aspoň snažil nějak argumentovat, prostě to nechápu.

  5. kočka šklíba napsal:

    Také se omlouvám za OT. Jen, že ted na ČT2 skončil dokumentární film o Snowdenovi, no hlavně o metodách tajných služeb převážně v USA. Velmi, velmi zajímavé, kdo neviděl, snad to bude v jejich archivu, nebo to možná ještě zopakují. A vůbec nechápu, že to ČT pustila.

    • Cech napsal:

      Zde je to v současnosti dle mého o něčem malounko jiném.
      Do sociálního a obchodního duelu se dostává čim dál tím častěji státní kapitalizmus s kapitalizmem postfeudálním.Proto je ten pohled z výhledu postfeudálního kapitalizmu tak tragický.Když odvrhneme koncept velmocí a supervelmocí, tak dostaneme samu podstatu dynamiky výroby a tam státní kapitalizmus nad tím naším postfeudálním bohužel vítězí.
      Právě díky plynulé změně výroby v jednom a tom samém podniku, kde se mění osoby a obsazení ale nedochází k produkci měst duchů jako v USA může Čína uplatňovat
      svůj vliv v podstatě na celém světě. A to jak prostřednictvím rozvojové pomoci,diplomacie, kulturních vlivů, ale hlavně prostřednictvím investic do těžby nerostného bohatství. Technologie úpadku v našem postfeudálním kapitalizmu naopak znamená rozebrání krachujícího podniku na malé kousky a jeho rozprodej po součástkách.Tímto postfeudální kapitalizmus vygeneruje polorozbořené opuštěné a vyrabované stavby ba co i celá města duchů.Toto je dáno tím, že vlastník nemůže změnit výrobu bez pro něho nemožného počátečního vkladu při změně výroby.
      Na rozdíl od tohoto dokáže státní kapitalizmus změnit výrobu bez nutnosti totální devastace samotných výrobních kapacit.
      Toto je to co zřejmě US vládnoucí elita chápe ale nemá možnosti ani schopnosti to v krátkém čase změnit.

Komentáře nejsou povoleny.