Zdeněk Mlynář 3: Strach


Říjen 1956 byl horký měsíc v evropské i světové politice. V Polsku trvaly nepokoje už od června („poznaňské události“) a v říjnu vyvrcholily návratem Gomulky do vedení; v Maďarsku vypuklo 23. října regulérní protikomunistické povstání, s dočasným stažením Sovětské armády ze země a potom s protiútokem 4. 11. a městským bojem v Budapešti.

Kolem Suezského průplavu a nezdařené anglo-francouzsko-izraelské agrese současně vypukla „mezibloková“ mezinárodní krize, USA odmítly své spojence z NATO podpořit. (Ono taky, vzato striktně se to NATO netýkalo, čl. 6 Washingtonské smlouvy vymezuje územní působnost aliance a tam severní Afrika nespadala.)

V této ožehavé době Z. M. odcházel z Generální prokuratury, kde se „nezachoval“. Dostal se totiž do konfliktu s mocným ministrem vnitra Barákem. (A ani nápad začít přešetřovat konfiskace bytů z počátku 50. let tzv. „třídním nepřátelům“ se pochopitelně nezamlouval. I když se dalo dokázat, že se byty a chaty zabavovaly podle kvality objektů a dostávali je pracovníci aparátu KSČ, bezpečnosti apod.) Nakonec kvůli mládí unikl vyloučení z KSČ a dostal možnost nastoupit jako vědecký aspirant do Ústavu státu a práva ČSAV; tedy poměrně „fešácký“ trest.

 Střelba v budapešťských ulicích a intervence Sovětské armády v Maďarsku hrála samozřejmě na ruku těm silám uvnitř KSČ, které chtěly zastavit nápor kritiky, udržet status quo, a tím i své mocenské pozice. Avšak pacifikace kritických tendencí v KSČ, nebyla jenom důsledkem represálií, které tyto síly rozpoutaly. V různých vzpomínkách a úvahách z pera tehdejších komunistů je vesměs zamlčována (nebo aspoň není výslovně zdůrazněna) jedna velice podstatná okolnost, která umožnila uvnitř KSČ koncem roku 1956 vývoj kritiky zabrzdit: my, komunisté, jsme tehdy měli strach.

Nevím ovšem, do jaké míry to platí pro konkrétní jednotlivce, kteří pak časem představovali v KSČ proud reformních komunistů, ale já osobně bych lhal, kdybych dnes tvrdil, že mě tehdy zajímaly jen obecně politické a ideologické problémy tzv. maďarských událostí. Neboť kromě těchto problémů to byla docela konkrétní představa davu, který lynčuje a věší komunisty na kandelábry. A z tehdejších debat s velmi mnoha komunisty různých generací si pamatuji, že tato představa také zaměstnávala jejich mysl. Byl to podstatný faktor, který Novotnému umožnil pacifikovat kritickou vlnu, vyvolanou v KSČ Chruščovovou kritikou.

… Problém osobní odpovědnosti dostal nový rozměr pocitu kolektivní odpovědnosti neboli osobní spoluviny, a to spoluviny za minulost vcelku, bez ohledu na pečlivé zkoumání individuální míry zavinění: něčím takovým se dav nikdy nezabývá, dokonce nemůže, ani kdyby chtěl. A navíc nikdy nechce.

A tento pocit spoluviny, vyvolávající strach, jsme tehdy, my komunisté, měli. Byla to samozřejmě krutá studená sprcha po euforii předchozích měsíců, a musel jsem si přiznat, že mě pocit strachu vlastně znovu sbližuje s těmi, jimiž jsem pohrdal. Karel Kühnl [otec pozdějšího ministra], jeden z mých kamarádů ještě z dob naší panenské sektářské doby ve Svazu mládeže, vyloučený už na jaře 1956 z KSČ za radikální kritiku stalinismu, tehdy uvažoval: ale co můžu dělat, kdyby přišli z ulice, že se budou věšet komunisti? Že už nejsem – to jim bude jedno, byl jsem tam ještě před měsícem, A můj soused v domě je kurva stalinská! Já s ním přece nemohu viset na jednom stromě, já jim budu muset říct. Ano, pánové, ale prosím ob strom tady od toho pána!

A myslím si i po letech, že to přesně vyjadřovalo, jaký význam měla v roce 1956 vnitrostranická diferenciace. mezi původně  jednotnými stalinisty pro velmi mnoho lidí, kteří stalinisty nikdy nebyli, a to co pro nás bylo nedávným objevem, bylo jejich životní tragedií.

Pražské ulice, i ulice jiných našich měst však zůstaly tiché a klidné. Stranickému vedení opět stouplo sebevědomí a poněkud se uklidnilo. Československá společnost i KSČ tak vstoupily do desetiletí klidného vývoje, který však právě tím umožnil, aby skrytě kritické reformní síly i uvnitř strany nakonec vystoupily v době „Pražského jara“ jako veliká, organizovaná síla s relativně promyšlenou koncepcí důležitých změn. Tato síla se pak už nebála a také nemusela bát davu, který na ulicích lynčuje komunisty.

 Machiavelli, Montesquieu, Mosca a spol.  

Já sám jsem koncem roku 1956 upadl do stavu neschopnosti další stranické politické aktivity. V konstrukci mé víry se zhroutilo příliš mnoho prvků najednou… Navíc jsem byl v situaci straníka, který taktak ušel stranickým trestům, a uvnitř strany mi nezbývalo než být zticha.  Přišel jsem do nového, nezvyklého pracovního prostředí… a měl jsem se stát teoretikem, tj. dělat práci, kterou jsem nikdy nedělal.    

Všechny tyto zdánlivě nepříjemné okolnosti mi však nakonec umožnily vůbec nejlepší východisko ze situace: mohl jsem prostě začít dále studovat. Brzy jsem zjistil, jak chatrné vědomosti v mnoha směrech dávala moskevská fakulta, zaměřená k výchově kvalifikovaných byrokratů. Teprve nyní, v šestadvaceti letech, jsem poprvé četl předmarxovské autory, klasiky politických nauk: Platóna, Aristotela a Machiavelliho, sociální utopie Morovy, Campanellovy a dalších, díla ideologů buržoazních revolucí a jejich předchůdců – Hobbese, Lockea, Montesquieua, Rousseaua. Poprvé jsem se dovídal o myšlenkových koncepcích nemarxistických, o názorech M. Webera a G. Moscy, o právních teoretických koncepcích normativní školy, o právní sociologii a vlastně o sociologické literatuře vůbec.

I sám marxismus se mi náhle objevil jinak, než jak vypadal ve výběru marxistické literatury na moskevské universitě. Ten byl sice obsáhlý, ale přece jen značně cenzurovaný; chyběly tu spisy z raného Marxova období, nic se tu neříkalo o Gramscim ani Luxemburgové a jen ze souboru Leninových kritik a nadávek se studenti dovídali nejen o sociálních demokratech, Kautském, Hilferdingovi a Bernsteinovi, ale také o bolševicích, o Trockém nebo Bucharinovi.

Tak jsem teprve koncem padesátých let vlastně vystudoval a poznal to, s čím by marxisticky orientovaná universita měla v oboru státoprávních nauk své studenty seznámit. Toto studium však zdaleka nemělo jen význam odborné kvalifikace. Platóna a Machiavelliho, mladého Marxe a Gramsciho jsem nečetl jen jako literaturu, byla to pro mne četba, do níž jsem se nořil s hlubokým osobním zaujetím, v níž jsem hledal odpovědi nebo podněty k řešení politických otázek současnosti… Kdysi, po válce byla moje touha po politické práci živelná…v roce 1959, kdy jsem znovu vstoupil do živlu praktické politiky, už to bylo jinak, bylo to to promyšlené rozhodnutí, věděl jsem, že vstupuji do politiky, v níž platí docela určité vztahy, které musím respektovat, chci-li něco vykonat.     

 Ideologie

Po roce 1956 se dostali přemýšlející, původně stalinisticky orientovaní komunisté do vývojového stadia, jež otevřelo cestu k tzv. reformnímu komunismu. Základním problémem pro ně bylo, co vlastně opravdu napsal Marx (případně Marx a Lenin). Studiem marxistické literatury samozřejmě poznali, že u Marxe a zčásti i u Lenina existuje mnoho myšlenek, které zásadně odporují tomu, jak je marxismus vykládán oficiálními stranickými interprety. Do popředí zájmu reformních komunistů se dostal především Marxův humanismus a jeho jednoznačné zaujetí pro svobodu a emancipaci člověka vůbec, pro něž je třídní boj jen nutným prostředkem. Hlavní problém viděli v tom, že oficiální ideologie opustila původní Marxovy myšlenky, a tím se stala nikoliv vědecky objektivním poznáním, ale falešným ideologickým vědomím.  Kontrapozice vědy a ideologie ve vztahu obou k objektivní pravdě byla základním východiskem kritiky v tomto stadiu vývoje reformního komunismu.

Sdílel jsem tehdy v zásadě tento postoj, ale postupně jsem v politice zaujal jiné stanovisko. Zmíněný postoj umožňoval vlastně jenom akademickou, teoretickou kritiku a činnost. Marxismus v tomto pojetí se nutně stával záležitostí intelektuálů, uzavíral se do knihoven, mohl působit na katedrách a v odborných časopisech, ale nemohl nahradit ideologické vědomí v celé straně, nemohl z hlav statisíců věřících komunistů vypudit stalinské koncepce. Na rozdíl od některých reformních komunistů, kteří přímo nevstoupili do stranické politiky, jsem tedy koncem padesátých let zastával názor, že rozpor mezi marxistickou teorií a mezi komunistickou ideologií nelze politicky řešit tím, že se ideologie prostě odmítne jako falešné, zkreslující a proto nepotřebné vědomí. Byl jsem přesvědčen, že v zájmu nové politiky je nutno dosavadní politické vědomí přetvořit, nahradit jiným, rovněž ideologickým vědomím.

Studium předmarxistických, zejména revolučních politických teorií, mě přivedlo k přesvědčení, že podobný rozdíl mezi teorií a ideologií existoval vždy a nikdy nebyl řešen tím, že se prostě odstranila ideologie, neboť to je prakticky nemožné…

… Napoleonští generálové už spisy J.J. Rouseaua vůbec nečetli, a přece to byli nakonec oni, kdo zajišťoval skutečné výsledky společenského převratu, k němuž tyto spisy původně dodaly teoretickou koncepci.

 * * *

 Na závěr (při nejmenším této části) by se možná hodilo popsat, kam Zdeňka Mlynáře úvahy o praktické politické realizovatelnosti programu Jara 68 dovedly: podle mého vidění, se stal hlasatelem něčeho blízkého tak řečenému „kádárismu“.  Jen v náznaku – v knize Filosofové dělají revoluci od J. Petráně se dočítáme:

„Po invazi vojsk se názory reformistů na příčiny nezdaru různily. Jan Kavan vzpomínal, že když se později několik emigrantů sešlo v Londýně, vedl rozhovor s jedním z někdejších hlavních představitelů reformního proudu komunistů, autorem politické části Akčního programu (přijatého v dubnu 68), Zdeňkem Mlynářem. Ten dával za vinu studentům a spisovatelům příliš radikální požadavky, které, podle něj, způsobily, že Sověti zasáhli.  Podle Kavana Mlynář tvrdil, že reforma ve státě mohla uspět „kdyby byla pomalá, opatrná a pevně kontrolovaná shora“. Na námitku, že reforma, která by nezrušila cenzuru a nedovolila  nezávislé politické aktivity občanů, by nezměnila povahu určitého koncentračního tábora, Mlynář odpověděl, že to je sice pravda, ale byl by to koncentrační tábor, v kterém je dovoleno zpívat. Nadsázka, která demonstrovala dilema reformistů v kostce.“

Připravil Slim

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

45 reakcí na Zdeněk Mlynář 3: Strach

  1. Asfalt napsal:

    Článek se mi líbí, i když je tam málo Obamy.

    Minule to podle mě bylo o systémové informaci, její institucionalizaci a byrokratizaci. Dnes by se patrně vzhledem k poslednímu odstavci a jeho koncentráku hodilo říct, že čím vyšší je systém, tím je jeho systémová informace sofistikovanější. Základní systémová informace člověka je o zhruba jeden řád větší než genom bakterie. Co pak dělat v případech, kdy systémová informace politického systému neodpovídá možnostem chápání nebo osobnostních předpokladům řady jedinců?
    Kapitalismus to má dnes snadné, ať mi někdo řekne, na základě jakých ideálů, kterým by nerozuměli všichni, je postaven. Buď žádné nejsou, pokud jsou, po volbách se na ně zapomene, sobectví v té či oné podobě liberálního kapitalismu nebo rozvášněným pudům fašismu rozumí každý. Pak platí machiavellismus, podle kterého je politika o tom, co je, nikoliv o tom, co má být.
    Socialismus ale žádal změnu, nechtěl to, co je, ale chtěl něco, co má být. Stejné ambice měly všechny rodící se nové systémy včetně kdysi rodícího se kapitalismu, ba dokonce ideologie včetně křesťanství (článek mi hodně připoměl genezi raných křesťanů). Všechny toto počátky pak byly o „koncentráku“. Je pak otázkou, zda společnost se s novou systémovou informací ztotožní, nebo nikoliv. Tedy zda koncentrák zůstane koncentrákem, nebo se promění v zahradu poznané nutnosti, kteráž je svobodou. O svobobě nebo koncentráku tedy rozhodují lidé a pánové od stolu včetně reformních komunistů k tomu mohou dát jen buď lepší, nebo horší předpoklady. Zda pro danou dobu a prostor nabízely lepší předpoklady ti či oni komunisté včetně preferované literatury, rozklíčovat neumím (něco v PS).
    Jinak zda se mi, že současný civilizační stupeň člověka je schopen chápat jen kapitalismus, tedy formální rovnost lidí, ekonomickou rovnost a její zajištění již nikoliv. Možná se ale mýlím. Kdysi jsem se tu ptal, zda je to tím, že taková preskripce v systémové informaci nevyhovuje elitám, nebo proto, že nepřišly objektivní důvody. Myslím, že všichni se tenkrát odpovědi vyhnuli.

    PS:
    Rád bych o tom pokecal víc, ale k tomu výběru studijní literatury v souvislosti s tím, co jsem napsal výše, jen sdělím, že i mně teorie Hobbese, Lockea, Montesquieua i Rousseaua připadají ve srovnání s marxismem jako pohádka pro děti, na Machiavelliho se, oprávněněně či neoprávněně, díváme přes prsty i dnes, Aristotelova demokracie jako jedna z nejhorších možných vlád nemohla být ani pro marxisty nic moc a Platonova Ústava je sice inspirativní, ale jen starověká filozofie. Moscova teorie elit je poněkud opačná než tehdejší paradigma, že. Weber je už o něčem jiném (ale byl to kritik marxismu, což uvádím opravdu jen v závorce). Pokud by pak selekce výukové literatury mít nějakou souvislost s koncentrákem, pak prosím o odpověď, zda jseme v koncentráku i dnes, když se zase naopak opomíjí výuka marxismu (a konkrétně v právní filozofii se třeba učí pohádky, jak jsem svůj pohled na teoretiky společenské smlouvy zmínil).

    • strejda napsal:

      Asfalte, pěkně napsáno, ale je to jen jedna strana mince, nazývejme ji teoretická. Je důležitá, dává základy, ale zároveň je nepřehledná, jak to u teorií bývá.
      Druhou stranou mince je praxe. A tam je to zcela jiné pole. Tam se vždy jedná o objektivní důvody a je jen otázkou jaké hodnocení a význam jim dáme. Svět byl vždy stavěn před nové myšlenky, nový vývoj a neznámé problémy. Ale téměř do konce století dvacátého je mohl selektovat, rozdělovat a řešit lokálně. 21. století plné globalizace postavilo lidstvo před mnohem náročnější procesy. Mezi ně patří ekonomická globalizace, politická jednota a volná migrace. Procesy jsou na počátku, byť si kdekdo může myslet, že jsou již hodně daleko, a tak je nutné vše držet pohromadě silou. Jenže ta se pod tlaky změn drolí a mnohdy ztrácí účinnost.
      Kapitalismus není na takový stav přizpůsoben, nedokáže na něj adekvátně reagovat a musí tak projít těžkou krizí. Jediná velká země – malé nejsou nikdy soběstačné – která se tmu vymyká je jednotně řízená Čína. Dvacet let, pokud se pamatuji, se jí předpovídá brzký kolaps. Na prognózách se podílejí renomovaní odborníci i vážené instituce. Ukazují tak, že teorie zaostala a nedokáže dát nová řešení.
      Problémem, který se globálně vymknul kontrole je narůstající migrace. Byť se o ní píše – a také masově probíhá nejméně 50 let – nemá jasná teoretická řešení. O praktických se dá jen říci jediné slovo chaos. Ovšem řešení musí začít na praktických otázkách, nedá se čekat na nějaké objevné teoretické myšlenky. A zde máme velkou masu politiků, kteří žijí ve starých zvycích a představách a nedokáží problémy včas pochopit.
      Platí zákon o přeměně kvantity v kvalitu. Bohužel platné zákony na toto téma veřejně diskutovat nedovolí, mohlo by se to obrátit proti autorovi a majiteli prostoru.
      Nezbývá než každému zapnout vlastní imaginaci a vložit do ni své i viděné a poznané znalosti.

      • Asfalt napsal:

        Souhlasím a díky za příspěvek.
        Politickou jednotu (snad jsem si nedomyslel mylně, že myslíte ve světě), navrhuji, abychom tomu říkali mezinárodní intergrace, nějak moc ale nevidím násilně. Rovněž zatím myslím nevíme, zda skutečně výslovně umělý projekt jako EU opravdu zůstane historickou realitou (byť střílet se kvůli tomu opravdu jednou může tak jako pro každý jiný zájem elit). Mluvím o EU, protože ta je zatím nejvyšším známým stupněm mezinárodní integrace, pak už následuje jen federativní stát jako jeden subjekt mezinárodního práva. Ostatní mezinárodní organizace nemají oprávnění ukládat státům povinnosti včetně vynucení a stojí proto integračně níže.
        O globalizaci psal, pokud se nemýlím, už Marx. To už je hodně dlouho a nezdá se mi proto, že by k ní kapitalismus měl být nějak nepřizpůsoben. Ale možná máte na mysli její míru.
        Migrace je zatím nenápadný problém, který může mít důsledky, které dnes ani netušíme. To je pravda.
        Proto k větě: „Kapitalismus není na takový stav přizpůsoben, nedokáže na něj adekvátně reagovat a musí tak projít těžkou krizí,“ říkám dost možná a neříkám určitě ano a brzo.

        Migrace je problém. Ale je to problém politické reprezentace. Stačí vyměnit ji (což má prý zajišťovat demokracie, byť stěží tomu uvěřit) a je po problému. Nevidím ji jako nějakou danost, jež by nešla změnit pouhou politickou vůlí, a proto měla být sama o sobě objektivním základem nějakých hybatelů. Byť samozřejmě její důsledky se tím objektivním základem stanou, pokud bude pokračovat. Ano, EU a její demokratický deficit, politika a možnost donucení státu, ano, šedivá teorie a zelený strom života, rozumím tak jednoduché, jak říkám, to také není.

        • strejda napsal:

          Asfalte, mýlíte se a musíte to vědět. Migrace již není nenápadný problém a není jen problémem politické reprezentace. Ano, zastavit ji může politická reprezentace, ale to problém co s těmi lidmi, kteří v Evropě již jsou, nevyřeší.
          Řešení při takovém objemu již není. Není možné během několika málo generací změnit názor imigrantů na svůj vlastní život, na své kořeny. Není možné přemístit miliony Afričanů, Arabů, Turků, Afghánců a doufat že se z nich stanou Evropané. To jde pouze a jen u jednotlivců a malých skupinek, které se rozptýlí a asimilují. Pokud tuto tezi přijmete a přidáte jasná fakta o porodnosti, tak je výsledek očividný. Rozklad současné evropské kultury a obdobný rozpad i emigrantské kultury. Vznikne nepřehledná bažina nepřehledných skupin, které budou spolu v mírné intenzitě trvale bojovat.
          Migrace není problém elit, byť je to jejich nesporná vina, ale problém celosvětové populace a výsledek sociálního inženýrství. Hybatelem nejsou konkrétní osoby, ale základní přístup lidstva ke svému životu. Stručně vyjádřeno hesly nevaž se, odvaž se, za peníze získáš všechno, soukromé vlastnictví všeho je největší lidské právo a tak dále.
          Dnes se hraje o osud lidstva, plujeme mezi Scyllou a Charybdou, mezi zničením jadernou válkou a rozpadem současného světa na beztvarou válčící masu.
          Vyspělým militantům doporučuji k četbě knihu Marka Twaina: Yankee z Connectitutu na dvoře krále Artuše.

          • Asfalt napsal:

            Když jsem mluvil o nenápadném problému, měl jsem na mysli, že jeho důsledky se ještě neprojevily, nikoliv to, že je to problém marginální.
            Ti lidé, co již v Evropě jsou, již nejsou předmětem migrace, nýbrž jejím důsledkem, o kterém jsem pak také mluvil. MIgraci může zastavit pouhá politická vůle (jak ji navodit je však věc jiná), myslím si, důsledky migrace možný objektivní hybatel, jak jsem dříve uvedl.
            S druhým odstavcem souhlasím a je to ten můj objektivní hybatel, jež i podle mě může nastat a jež jsem sám, pravda, nekonkretizoval.
            Ten zbytek musím trochu zvážit. Určitě bude ještě příležitost o tom promluvit. Snad to nevadí momentální diskuzi.

            • blbíš napsal:

              „škoda“, přátelé, že přes některý z nás ty migrační vlny s jejich doprovodnými jevy nepřešly už v tý Dorotiný éře „willkommen“. Jednak by si mnozí z nás zásadním způsobem poopravili svůj pohled, jednak by si to mnozí z nás i zasloužili a … a jednak (vypůjčím si přítele Asfalta) by systémová informace politického systému odpovídala možnostem chápání nebo osobnostních předpokladům řady jedinců , který si prožili na vlastní kůži ony vlny a jevy!!! Prostě bychom byli mnohem dál, chápete-li mě trochu? Takhle, bohužel, dávám za pravdu strejdovi: „Řešení při takovém objemu již není, tedy je, ale způsobem, o který vůbec nestojím a který má velice nejistý výsledky!

      • Slim napsal:

        Problémem, který se globálně vymknul kontrole je narůstající migrace

        Je to tak, dokonce bych spíš řekl růst světové POPULACE.

        Když Marx studoval kapitalismus, vycházel z obdivu k jeho dynamice a jím způsobeném rozvoji výrobních sil (VS). A chtěl dokázat, že právě tímto rozvojem se kap. sám pohřbí. Jako agens této změny označil proletariát.

        Dnes víme, že se to nevyplnilo, ale něco z té analýzy se zachovalo. Kapitalismus rozvojem VS a příznivými klimatickými podmínkami (viz Moldánův čl.) umožnil nevídaný růst světového zalidnění, asi 2,5x za našich životů. Což naráží vůbec na zdroje planety, vede ke klimatické změně, potažmo mnoho oblastí Země se stává neobyvatelnými.

        Řešení neexistuje, obávám se, protože na celoplanetární kontrole se neumíme dohodnout, přes politické a civilizační rozdíly jednotlivých států. (Válečné řešení, které asi tane některým na mysli má nedohlédnutelné důsledky.)

        Kapitalismus se tak může podobat oné Cimrmanově sopce, která zasypala sama sebe.

    • Cech napsal:

      No Asfalte nevím ale osobně si myslím, že zde je to otázka o tom zdali se najde u nás ale i v Evropě společenská poptávka po dalším duševním rozvoji člověka (bezesporu i fyzickém neb ten mozek musí něčím krmit).Pokusím se bez jakékoli odborné terminologie to popsat.
      Současná vládnoucí elita další rozvoj schopností a to nejen evropana ( opravdu ale opravdu nepotřebuje (další rozvoj velké většiny na úroveň znalostí současného 2 % minima je pro ni jasně smrtelný).
      Tak jak je nutné si pro současnou vládnoucí elitu udržet ekonomickou převahu, tak zrovna tak (vlastně jěště mnohem více) je nezbytné si udržet převahu intelektuální (znalostní s možností stále dalšího možného rozvoje).
      Potom budeme li respektovat přírodní zákony a zákony matematiky, najednou narazíme na na onu zeť na kterou narazily i současné vládnoucí elity.
      Znalostně adekvátní neorganizovanou většinu, není schopna ovládat ani sebelépe organizavaná znalostně paritní menšina.
      To zásadní co bylo a je možné použít pro ovládání masy se používá ale bohužel i to začíná selhávat, tak snad ten současný poslední pokus probíhá nyní a to je jaskýmkoli způsobem snížit intelekt neorganizované většiny pokud to ještě jde.Zde si myslím že se alespoň u nás v Evropě zadařilo ale pro Čínu to neplatí.
      Čína která si je dobře vědoma co musí, tak vrhla nepředstavitelné prostředky, jak do genetického inženýrství, tak do umělé inteligence.
      Však také Egon Musk varoval před vývojem umělé inteligence, která není kontrolována (pravděpodobně kontrola musí být provedena US odborníky).
      Protože pokud válku nerozputá současná vládnoucí inteligence nyní, tak ji budoucí vývoj nemilosrdně převálcuje (protože inteligentního otroka, velmi těžko může používat neinteligentní pán)..

      • Asfalt napsal:

        „Znalostně adekvátní neorganizovanou většinu, není schopna ovládat ani sebelépe organizavaná znalostně paritní menšina.“
        Myslím, že je to naopak. Dějiny jsou historií špatně organizované většiny, kterou ovládá dobře organizovaná menšina.
        Usměrňování znalostí se říká ideologie. Rozeznáváme pak různé šíře její působnosti ve společnosti i různé směry či lépe sledované zájmy. Ano, současný režim sleduje zájem kapitálu. Tomu odpovídají jeho ideologie a preference těch a těch znalostí a neznalostí.
        Naštěstí přírodní vědy se u nás už od ideologie oprostily, což se však nedá říci o vědách humanitních.
        Ano, věda a její aplikace je významná.

    • NavajaMM napsal:

      Pane Asfalte, takmer som sa Vám už ozval minule, bolo to len zaneprázdnenosťou, že som sa nie.
      Tá preskripcia. Myslím, že chýbala po väčšinu histórie. Mal som z dejín pocit, že každá doba si myslela, že je viac-menej dokonalá (najlepšia možná), určite najlepšia zo všetkých dovtedajších čias. My sme mali šťastie, že prišla generácia ľudí, ktorí si to nemysleli a prišli s víziou premeny spoločnosti. Sú také chvíľky v dejinách, ktoré zrodia napríklad renesanciu alebo utopický socializmus.
      K Vašej úvahe o teoretikoch marxizmu – myslím, že nedotiahli predstavu definície vlastníctva. Nedokázali dať pojmu „vlastníctvo“ iný obsah, než aký mu vtlačil kapitalizmus. Z toho dôvodu bol návrat vlastne ľahký a bezproblémový. Väčšina ľudí si ani nevšimla, že už nie sú spoluvlastníci štátu a že štát už vlastnia oligarchovia.

      • Asfalt napsal:

        Preskripce nemůže chybět v žádném lidském společenství stejně tak jako bez Culombova zákona (a jiných) by neexistoval atom a bez Newtonových zákonů sluneční soustava. Rozdíl mezi lidskou preskripcí a přírodním zákonem je pak jen v tom, že přírodní zákony smí člověk jen popsat, proto jsou jen deskripcí, zatímco společenské zákony určit preskripcí (samozřejmě v míře objektivních, tj. na vůli nezávislých, hranic). Bez informace o tom, jak se daný prvek má ve svém systému chovat, ale nebude existovat ani atom, ani sluneční soustava, ani lidská společnost. Těžko říci, co by existovalo místo toho, co nazýváme přírodou, pokud by neexistovaly zákony, jež její podobu vymezily, ale co se týče lidské společnosti, pak i článkem zmínění Hobbes a Locke tvrdí, že věčná válka všech proti všem – tedy žádná společnost. Pokud chcete nějaký systém, ne jen množinu náhodně se pohybujících prvků, pak těm prvkům musíte dát systémovou informaci, aby se nukleony seskupily v jádře, jež pak formuje elektronový obal, jež pak určí chemické vlastnosti, jež pak podmíní genetický kod, jež pak reprodukuje člověka, jemuž pak do mozku musíte vložit další informace o tom, zda má zboží chodit nakupovat, nebo ho má loupit v lese, zda si má partnerku namlouvat s kyjem v ruce nebo s kytkou v ruce, zda otec má nebo nemá právo na uznání svého dítěte a celá řada a řada dalších preskripcí, které považujete už tak za samozřejmé, že ani nevíte, že jsou. Ale ony tu jsou.
        Civilizační vývoj je pak v tom, kam a jakým směrem se ty preskripce dostanou. My jsme dnes v novověku, takže formální rovnost považujeme za samozřejmou (tedy kromě fašistů). Dohadujeme se ale o tom, jak si lidé mají být rovni ekonomicky, což chápeme jako střet levice a pravice. Vedle toho se dohadujeme, jak mají být lidé svobodní a o dalších věcech, a protože momentálně míříme zpět, jednou se třeba zase budem dohadovat o tom, zda výchozím paradigmatem je vůle boha nebo člověka, jak to bylo u nás ve středověku a dnes v islámu. O tom, zda otec smí nebo nesmí pozabíjet své potomky, se již nedohadujeme, protože toto dilema již bylo překonáno. Normativ nezabiješ ale, a přávě proto, zůstává preskripcí základní systémové informace našeho společenství.

        Hodnocení dokonalosti nebo nedokonalosti systému je jinou kategorií a je to vždy hodnocení, které přísluší nějakému subjektu.

        Vlastnictví je tu tisíce let, chtěl byste po komunistech moc, pokud by tento stereotyp měli smazat. Článkem zmíněný Rousseau říká: Proklet buď ten den, kdy první zatkoukl kůl a řekl, že ta zem za ním je jeho (nevím zda takto doslovně). Mně na státním vlastnictví nepřípadá nic nesrozumitelného. Věc patří všem rovným tak jako volební právo všem rovným ve formální demokracii.

        • Asfalt napsal:

          Abych to ještě domluvil ke vztahu k dnešnímu problému. Vráťme se ještě k preskripci „krást se nemá“, normativ desatera: „Nepokradeš,“ rovněž ve znění příslušných již vymahatelných právních zákonů. Samozřejmě, že tento normativ omezuje vaši svobodu přirozeného stavu, za který Hobbes s Lockem považují věčnou válku všech proti všem (známé Hobbesovo: Člověk člověku vlkem). Vy jste ale s panovníkem uzavřel smlouvu (říkáme jí ústava), ve které jste se vzdal části svých práv a svobod přirozeného stavu výměnou za bezpečnost (Hobbes) nebo ochranu majetku (Lock). Tím byla vaše svoboda omezena, což Slim (obrazně řečeno) v článku nazval koncentrákem. Záleží pak na tom, zda vy sám se ztotožníte s tím, že krást se opravdu nemá a toto omezení pro vás vlastně omezením není, stává se poznanou nutností k fungování společnosti a vy sám se pak cítíte svobodně, nebo prostor omezení svobody okrádat jiné budete považovat opravdu za koncentrák, ve kterém se svobodně necítíte.
          Dejme tomu, že většina lidí zákaz kradení za omezení své svobody již nevnímá. Cítí se proto v civilizovaném světě svobodně. Někteří ale v tomto omezení problém vidí nebo vidí problém v omezení svobody živit se z práce jiných (jež bylo východiskem socialismu). Pro ně pak daný režim není svobodný, ale koncentrákem. Svá omezní svobod má ale každý systém, jinak bx nebyl systémem.

          • NavajaMM napsal:

            Súvisí to s tým, čo som hodil nižšie, tak len stručná poznámka.
            Nesúhlasím s tým, že alternatívou k presne formulovaným ľudským zákonom je sústavná vojna všetkých proti všetkým. Klasici, ktorých citujete, budovali formálne základy kapitalizmu akoby na zelenej lúke, od základu. Preto je u nich tá idea spoločenskej zmluvy, ktorú „podpíšu“ všetci. Hlavným plusom tejto idey je však to, že každá nová generácia má právo zmluvu znovu ratifikovať alebo zmeniť.
            Pôvodná prírodná preskripcia však rešpektovala predkov a všetko, čo dosiahli, vrátane zaužívaných zvykov, slušnosti a ak sa predkovia navzájom nezabíjali a nekradli, tak to bolo súčasťou spoločenskej výbavy aj bez písomnej formulácie. Pri tomto chápaní sa však obsah „spoločenskej zmluvy“ mení len evolučne.

            • Asfalt napsal:

              Ať už souhlasíte, nebo ne, toto je tímto režimem uznávaná teorie, která v postsocialistických zemích nahradila marxismus. Nakolik chyběla nebo nechyběla Mlynářovi, když mu ji v Moskvě ani neprezentovali, jak dnešním studentům marxismus, posuďte sám.

              • NavajaMM napsal:

                „toto je tímto režimem uznávaná teorie“ – áno, toto máte pravdu. Establishment tým zdôvodňuje svoje postavenie a rozsah právomocí v duchu – „bez nás by ste sa pozabíjali“.
                Ale povedzte, šli by ste vari rabovať obchody a zabíjali by ste svojich susedov, keby neexistoval Sobotka a Európsky parlament?
                Čo sa týka Mlynářa – socializmus mal ambíciu budovať „nového socialistického človeka“. Pri všetkom, čo sa hovorí o Pražskej jari, a vlastne aj o Gorbačovovej perestrojke, mi chýba jeden dôležitý moment. Oni akoby povedali „súdruhovia, už niekoľko generácií budujeme toho nového socialistického človeka, tak sa chovajme k ľuďom, ako keby už boli tí noví – socialistickí“. Presne takto som vnímal „socializmus s ľudskou tvárou“.

        • NavajaMM napsal:

          Začnem odzadu. Posledným odstavcom ste mi to vlastne zdôvodnili. Je to zrejme ťažko pochopiteľné. Nemyslel som zmazať stereotyp vlastníctva, ale dať mu formálne iný obsah.
          Štátne vlastníctvo je založené na univerzálnom vlastníkovi – abstraktnej osobe štát. Ak obsah vlastníctva ponecháte tak, ako ho stereotypne ľudia vnímajú od kapitalizmu, tak je nevyhnutné, aby existovala skupina ľudí, ktorá vlastní štát a ktorá tie jeho vlastnícke práva vykonáva.
          Pritom riešenie je pomerne jednoduché. Kapitalistické vlastnícke práva sú nedeliteľné. Vlastník smie spravidla všetko a všetci ostatní nič. Verím, že tušíte, kam mierim.

          Ad. preskripcia. Podľa mňa je problém v tom, že ľudstvo si začalo osobovať vlastnú preskripciu pre seba. Tisícky rokov predtým ľudia vnímali, že tá prírodná preskripcia sa bez výnimky vzťahuje aj na nich. Ešte v antickom Grécku neexistovalo žiadne „zákonodarné zhromaždenie“. Zákony smeli formulovať len bohovia. To bola ešte stále tá pôvodná zdravá preskripcia.

          • Asfalt napsal:

            Co je přírodní preskripce? Já o tom nemluvil, vy to ńedefinoval. Podstatou, o které mluvíme, je to, že přirozený (ne přírodní) stav podle Locka a Hobbese žádné preskripce nemá. U Rousseaua je to trochu jinak, toho vynechme. Přirozený stav je tedy množinou lidí, teprve s preskripcemi tato množina vytváří nějaký společenský systém.

            • NavajaMM napsal:

              Áno, keď na to idete takto, tak Lock a Hobbes sa mýlia. Zo všetkého, čo sa ku mne dostalo z etnografie, cítiť veľmi silné uvedomenie od človeka nezávislej preskripcie. To je obsahom všetkých „primitívnych rituálov“.
              „Prirodzený stav“, ktorý nemá žiadne preskripcie, to už je zúfalý stav ľudstva, ktoré sa ocitlo odcudzené od okolitej prírody. Moja hypotéza je, že za tento stav sú zodpovedné náboženstvá s hierarchizovanou cirkvou. Bola potreba, aby istí ľudia boli „bližšie k božstvu“ s právom formulovať preskripcie.
              To je v podstate aj prípad súčasného kapitalizmu. USA majú v znaku motto: „In God We Trust“ a G. Bush Jr. zdôvodňoval útok na Irak aj tým, že plní Božiu vôľu.

              • blbíš napsal:

                …Bola potreba, aby istí ľudia boli „bližšie k božstvu“ s právom formulovať preskripcie…přesně z této roviny Vašeho pohledu vidím, příteli, i ono MZ vyřknutý:… to je sice pravda, ale byl by to koncentrační tábor, v kterém je dovoleno zpívat. Já pouze dodávám, jak komu a kdo tím právom formulovať preskripcievládne, žejo?

        • poznamkovnik napsal:

          Vlastnictví je tu tisíce let, chtěl byste po komunistech moc, pokud by tento stereotyp měli smazat.

          No právě proto uspěla revoluce v Rusku – protože tam to fungovalo do roku 1905-1917 jinak na principu Obščiny. https://cs.wikipedia.org/wiki/Obščina

          On si dnes málokdo uvědomuje že Leninův dekret o půdě je v podstatě anulovaní Stolypinovy reformy z roku 1905, takže to byl vlastně krok o 10. let nazpátek a ono rozkulačování v Rusku je boj s následky Stolypinské reformy..

          Poučení platné tehdy i dnes, když něco od někoho přebíráš – tak si prostuduj historické kořeny.

          • poznamkovnik napsal:

            Takže vlastně pokud to přeženeme po roce 1917 je Rusko obščina + strojní traktorové stanice 😉

          • hans napsal:

            Nejen obščiny. Onehdá jsem narazil na články o obcích starověrců a jejich angažování se v průmyslu v 18/19 století. V podstatě se tam říkalo, že významnou část ruského průmyslu (lehkého – textil a pod.) tvořily továrny formálně napsané na vůdce starověrců, ale fakticky vlastněné starověreckými obcemi, to jest bylo to družstevní vlastnictví… s vlastním autonomním bankovním systémem.. ve druhé polovině 19. se to začalo rozpadat, když si podniky „zprivatizovali“ jejich formální majitelé.

            a nemálo socialistů/bolševiků prý pocházelo ze starověreckého prostředí. Takže pro ně vlastnictví fabriky dělníky nebylo něco abstraktního a nového, ale něco reálného, co úspěšně fungovalo za jejich (pra)dědů a rodičů.

            • poznamkovnik napsal:

              No někteří spekulují, že přesun hlavního města z Petrohradu do Mosky symbolizuje přesun moci od zapadniků, ke skupinám spojeným se starověrci… Které defakto fungovaly přes 500 let v poloilegalitě, do tolerančního patentu v roce 1905. Takže ono se pod povrchem té ruské revoluce asi skrývají ještě podstatně hlubší děje.
              Zajímavé je, že současná Ruská vláda má snad dokonce program repatriace starověrců, kteří v průběhu historie opouštěli Rusko..

        • blbíš napsal:

          … s tím Vaším výborným atomem nemůžu a taky že nemám problém, Asfalte, jen s dovětkem, že „by to tak mělo nějak bejt“. Ale stejně nemám problém s bojením se strejdy, kterej tlačí „Vaši“ káru z druhý strany, ale v obavách o kola káry klade důraz na konkrétní překážky v cestě kol. Souběžnost stop obou kol oný káry je ve vás dvou evidentní … jenže, co s tím? Vona není doba na vyhnití problémů, jak to u nás bývá obvyklý, vona nastala doba činů a … a vono stále nic! Co s tím? Toť kardinální otázka!

        • poznamkovnik napsal:

          Jen bych chtěl upozornit, že by jste se měl trochu krotit, anžto vaše názory a popis se nápadně připomínají názory J.V. Stalina z jeho knížky Ekonomických problémů socialismu;-)
          http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=7489&lang=cs
          Ale možná právě proto, a byla paradoxně tato kniha dána takříkajíc na index a do stoupy..

      • hans napsal:

        Mal som z dejín pocit, že každá doba si myslela, že je viac-menej dokonalá (najlepšia možná), určite najlepšia zo všetkých dovtedajších čias.

        Nemyslela. např. právě starověcí Řekové si mysleli, že jejich přítomná doba je nejhorší. Dějiny vnímali jako posuny od prvotního zlatého věku přes stříbrný a bronzový k definitivnímu úpadku věku železného.

        Jiné civilizace se přikláněly k cyklickému pojetí dějin (typicky střední Amerika).

        • NavajaMM napsal:

          Áno, máte pravdu. Dokončite, prosím, ako to súvisí s našou témou preskripcie. Konkrétne vzťah starovekých Grékov ku preskripcii ako ju chápe pán Asfalt.

          • hans napsal:

            Vztah Řekú v vaší debatě byl imo nijaký. Společnost svého „železného věku“ měli za mizernou a snažili se – podle své nátury a politických názorů – uspořádat své rodné město a vytvořit z něj fungující monarchii/aristokracii/oligarchii/demokracii.

            Obecněji 19/20 století nebylo nijak výjimečné v historii bylo celkem běžné, že se našla skupina, která chtěl předělat společnost podle svých politických ideálů.

            Dokonce nebylo nikterak zřídkavé, že to byly ideály „reálněsocialistické“ (tím mám na mysli relativně rovnostářskou společnost osobně svobodných rolníků ovládaných státním aparátem, někdy dědičným, častěji meritokratickým (vybíraným na základě zásluh ze vzdělanější části obyvatelstva) přičemž přerozdělování produktů zajišťoval spíše stát než trh a pro soukromé vlastnictví (půdy a všeliké výroby) nebylo moc místa. „Náš“ socialismus byl v zásadě stejný, až na to, že místo rolníků převažovali průmysloví dělníci. A skončil podobně jako „socialismy“ historické, v privatizaci…

            • NavajaMM napsal:

              Hovoríme o voze a o koze.
              Preskripcia, tak ako ju v debate chápe pán Asfalt, je formulovanie zákonov spoločnosti.
              Vyššie som spomenul, že starovekí Gréci nemali žiadny „zákonodarný orgán“. Ich demokratické orgány boli fakticky len výkonné a súdne. To preto, že rešpektovali prírodné a zvykové zákony ako zákony dané bohmi a smrteľníci nemali právo ich meniť, len rešpektovať.
              Je úplne irelevantné, že svoju železnú dobu považovali za úpadkovú, preskripcia bohov a predkov platila.
              My dnes považujeme za úplne prirodzené, že môžeme zákony spoločnosti formulovať ľubovoľne a preto nám dnes miznú pralesy a so všetkou vážnosťou „rehabilitujeme“ popravených.

              • Asfalt napsal:

                Ne, Navajo, preskripce je to, co má být. NIc víc, nic méně. Tyto preskripce jsou kulturní, politické, etické, morální a já nevím jaké. Jen malá část těchto preskripcí má zvláštní formu a vytváří tak objektivní právo. Toto objektivní právo, tj. soubor právních norem, pak může být zčásti přirozené a zčásti pozitivní. Přirozené právo je pak úplně něco jiného než prirozený stav. Každé patři k naprosto jiné teorii a tyto teorie spolu nesouvisí. Teorie společenské smlouvy legitimuje státní moc, terorie přirozeného práva odpovídá na otázku, odkud se právo bere. Rovněž úplně něco jiného je precedentní právo, které je o dělbě moci (Slimem zmínwěný Montesquie). Vy jste tady splácal 3 teorie dohromady a svými omylem boucháte jiné po hlavě (a Asfaltovi cosi podsouváte – ne, preskripce není jen a pouze o zákonech).
                Řeč byla o základní systémové informaci, která musí být preskripcí, protože jinak společenské vzorce nejde ani popsat, ani stanovit. Základní systémová preskripce politického systému je především přeskripce politické doktríny (vedle kulturní, selektivně morální, tj. co si z morálky vyberete, a pod.), o které lidi přesvědčíte, stejně jako základní systémovou informací života je především genetický kód (velde chemických a dalších zákonů) – molekuly ale už přesvědčovat nemusíte, ty nemají vůli a k jejich popisu chování tedy stačí jen deskripce. Právo pak už jen tuto základní systémovou informaci provádí, reguluje a vynucuje. Samozřejmě není jediné.
                Teorie společenské smlouvy pak říká, proč systémovou informaci vynucuje svou mocí panovník, teorie přirozeného práva říká, zda ta malá část norem, jež je v provádění základní informace právem, byla zákonodárcem určena nebo jen poznána. Precedentní právo starověkých Řeků, pokud neměli parlament, je o tom, že zde ještě nebyla dělba moci na moc soudní a zákonodárnou, bez ohledu na to, zda podléhali právu přirozenému nebo pozitivnímu a jakou teorií bylo vymáhání tohoto práva odůvodněno.

              • NavajaMM napsal:

                Pane Asfalte, ospravedlňujem sa, že som Vás nechápal, že mám medzery v právnom vzdelaní a napriek tomu som vstúpil do debaty. Chcel som prispieť, nie pokaziť, ale nabudúce si dám pozor.

              • NavajaMM napsal:

                Len mi nedá podotknúť, že v tejto vete: „ Precedentní právo starověkých Řeků, pokud neměli parlament, je o tom, že zde ještě nebyla dělba moci na moc soudní a zákonodárnou…“ sa pravdepodobne mýlite.
                Jednak sa u starých Grékov nedá hovoriť o „precedentnom práve“, to tak zďaleka nefungovalo, a jednak zákonodarná a súdna moc bola vždy oddelená veľmi striktne.

                Pravdepodobne aj kvôli tomu sa navzájom nechápeme. Máme rozdielny kontext.

              • Asfalt napsal:

                Navajo, diskuze jsou od toho, aby se diskutovalo, a tato diskuze není žádný výběrový klub. Takže nejenže se nemáte za co omlouvat, vy dokonce nemáte ani legitimitu se omlouvat. Proto vaše slova o omluvě chápu jen jako rétorický obrat.
                Snad vám můj komentář nepřišel moc příkrý, já se musel ozvat, protože jste vykonstruoval něco, co není pravda, a navezl mě do toho. Jinak k prvnímu odstavci ještě, pokud bych s vámi nechtěl mluvit nebo si myslel, že je to zbytečné, nebo byste vedle nechápání a neznalostí byl ještě sprostý jako Kchodl, pak by samozřejmě žádná diskuze nebyla. Vámi uvedené důvody pro mlčení ale ze své strany nevidím.

  2. Miluše napsal:

    O tom, jak se měnilo Mlynářovo smýšlení dokazuje i popis událostí na FF UK, kde v roce 1959 probíhaly veřejné prověrky jednotlivých profesorů z hlediska kritiky a sebekritiky.
    V knize Ivo Tratery „Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec“ popisuje autor , prof. dějin na Ústavu filosofie a religionistiky, projednávání („veřejné popravy“) docenta Tondla a prof. Kosíka.

    „Největším překvapením pro mne bylo vystoupení – a vůbec přítomnost Zdeňka Mlynáře, kterého jsem osobně znal už dobrých deset let ze svých posledních svazáckých funkcí. Tento chytrý politik, odborník na stát a právo, tu vlastně neměl co pohledávat. Partajně na tom rovněž nebyl tenkrát špatně, tak k čemu ta horlivost? Proč si přišel také přiložit polínko? Jeho účinkování bylo bizarní svým počátkem i zakončením. Na Mlynářovi byla patrná značná nervozita, jako by podvědomě tušil, že dělá něco nekalého.Jeho první slova byla: „Teď jsem se dostal do komické situace, že jsem papíry, z nichž mám číst, nechal na sedadle.“ Vrátil se s papíry a po řadě invektiv to nakonec uzavřel zdrcujícím ortelem: …“ a tomu my ve straně říkáme revizionismus.“ To jeho „ve straně“ mi dlouho znělo v uších.
    Když jsem nedávno, tj. padesát let po této smutné události, seděl s prof. Tondlem na oslavě 80. narozenin doc. J. Pechara, profesor mi řekl, že se mu Mlynář za to vystoupení dokonce dvakrát omluvil“.
    Děkuji Slimovi za článek.

  3. Laco G. Mlynář napsal:

    Moje osobní vzpomínka na maďarské události z Blavy. Poslali nás asi na měsíc na mimořádné prázdniny a ve škole, zejména v tělocvičně udělali vojenský lazaret. Když jsme se vrátili, nebyly obvazy a pilulky ani pořádně uklizeny. Muselo to být zejména v Pešti hustý. No bývalí spojenci Hitlera jen oprášili uniformy od naftalínu.

    • jaa napsal:

      Kdyby jen v Pešti. Náš učitel z intru/předvojenská/ byl povolán. Hlídalii na slovenských hranicích, aby se to nepřelilo na Slovensko. Takže viděli jak pár kluků chodilo po dědině, do které viděli – zabouchalo na dveře a kdo otevřel – byl zastřelen. Učitelka, a další. Dlouho trvalo, než se jakžtakž uklidnil a byl ochoten něco málo říct. Nehorší pro ně bylo že nemohli/nesměli nic dělat. Nesměli překročit hranice… Tenkrát nám to připadlo moc divoké ale …
      Mockrát jsem si na něj vzpoměla v poslední době, když jsem četla o těch dětských Is vojácích.

      • Joda napsal:

        Já jsem o tom již u Bavora psal, takže jenom stručně. Vedle hlavní brány železáren v maďarském Ózdu byla v sedmdesátých letech pamětní deska se jmény obětí „kontrarevoluce v roce 1956“. U jmen bylo napsáno povolání. U většiny to byl „munkas“ = dělník.
        Bylo zřejmé, že to odnesli především řadoví komunisté. Papaláši se schovali a čekali až tam sovětská armáda „udělá pořádek“.
        Obávám se, že v roce 1989 by to u nás bylo stejné. Jenom by sovětská armáda nepřišla.

  4. NavajaMM napsal:

    „ prosím ob strom tady od toho pána“ – táto veta mi utkvela v pamäti už od prvého čítania ZM.
    Ten strach komunistov vôbec nebol iracionálny. Spomínam si na jedného svojho kolegu, ktorý bol aktívny vo VPN počas 89. Raz som sa ho spýtal, čo keď komunisti nepristúpia na ich požiadavky. Odzbrojil ma: „Ešte vždy tu máme dosť kandelábrov.“

    • strejda napsal:

      To je velice důležitý a podstatný argument, který se netýká jen aktivisty VPN. Je to aspekt, který vedl a vede k nekonečné řadě neštěstí. V propagandě se s ním manipuluje stále v různých polohách. Když někde vyvraždí celé skupiny lidí, tak je to v případě, že je nemáme rádi, politováníhodný čin za který si mrtví mohou sami. Když se povede obráceně, tak je to zvěrská a barbarská genocida. Lidí vidících a popisujících nezaujatě ve velká menšina.
      Nechci dávat kontroverzní případy, ale jeden přesto vyberu. Jak zhodnotíme oběšení zběhů z rakousko-uherské armády, kteří byli zajati rakousko-uherskou armádou v boji v uniformě nepřítele.

  5. poznamkovnik napsal:

    Před komentářem, předesílám že si Z. Mlynáře považuji jako jednoho pravděpodobně z nejinteligentnějších poválečných politiků. I když mnohé zdroje naznačují že jeho veřejná role v poválečné historii se nemusí být nutně jen ta veřejně známá. Takže s odstupem času několik krátkých zamyšlení k intepretaci textu. Které by měly dnes s odstupem následovat.

    a) Pro koho, tedy pro jaké publikum tuto knihu vlastně Z. Mlynář zamýšlel a psal, pro domácí poublikum nebo pro zahraniční už jen to mohlo výrazně ovlivnit vyznění textu. Mlynář není romanopisec ale politik,politolog dneska možná dokonce politechnolog, takže to nutně muselo ovlivnit vyslednou podobu textu.

    b) Spousta událostí je odkazována v textu zběžně, z pohledu tehdejší historické prespektivy, nebo také předpokládá, že doplňující informace jsou v běžném povědomí tzn. dnes nemusí být v textu přítomny, ale bez nich je text v podstatě neúplný nebo chybně interpretovatelný..

    Rád bych tedy v kontextu srovnávání s Polskem a Maďarskem upozornil – jak je ošidné, často totiž zapomínáme na poměrně unikátní historické postavení Československa ve střední Evropě a následně východním bloku. To je překrýváno dvěmi propagandami. Jednou současnou západní o touze všech obyvatel střední evropy po demokracii (naposledy Trump v projevu v Polsku). A dříve propagandou socialistického internacionalismu. Je potřeba si připomenout že v prostoru bývalého Rakouska-Uherska s vyjímkou právě Českoslovesnka , a krátkých experimentů s Republikami Rad to v meziválečném období vyhrály vojenské diktatury polofašistického typu.

    Osudy jednotlivých zemí v poválečném období pak byly s železnou platností určeny (navzdory přáním současných médií) a to železnou můžeme myslet opravdu doslova – ne v nějakých smlouvách, ale v rozdávaných medailiích Rudé Armády za jednotlivé kampaně
    https://en.wikipedia.org/wiki/Orders,_decorations,_and_medals_of_the_Soviet_Union#Military_medals
    – ty se dělí na dva druhy:
    Za osvobozené (Za osvobožděnije) a Za dobytí (Za vzatije) tj. Osvobození: Bělehrad, Varšava, Praha, Za dobytí: Budapešť, Vídeň, Berlín, Konisberg.

    Můžeme samozřejmě spekulovat od koho a pro koho se osvobozovala Varšava (do revoluce součást Ruského impéria) ale v případě Budapešti je to jasné. (Rumunsko a Bulharsko jaksi nestojí za zmínku ty se (chtělo by se říci) vždy na poslední chvíli přidají na vítězící stranu.)

    Chtěl jsem tím naznačit, že opravdu si musíme naši poměrně unikátní situaci a vztahy v našem regionu vždy znovu připomínat a nepodléhat několikanásobné propagandě, či zjednodušování a i z výše naznačeného pohledu je potřeba také vnímat přístup SSSR k Maďarským událostem, tj. ne pouze z hlediska politiky. Co se například dělo s asi tisíci Hortyovských funkcionářů po válce? Když jsme u těch demokracií – co v té době dělal Salazar a Franko ve Španělsku.. atp.

    Na závěr, všimli jste si že Východní blok byl v podstatě Ruské Impérium + Rakousko Uhersko – Rakousko. Takže ano Mlynářovi paměti jsou zajímavé, ale z dnešní perspektivy bohužel poněkud s malým záběrem a bylo by je potřeba pro dnešní publikum doplnit širším komentářem..

    • Slim napsal:

      unikátní historické postavení

      Ano, máte v mnoha ohledech recht (i Stolypin, a i Witte aj.), je vždycky potřeba brát ohled na historický kontext té které země, nebo oblasti.

      Jen bych podotknul, že Vých. blok se klidně mohl rozšířit o CELÉ Rakousko i Německo, kdyby byli Anglo-Američané pomalejší.

      Jenže, všimněte si, ačkoliv vypadal Stalin v r. 1945 jako supreme genius – také státnictví a vojevůdcovství – jeho projekt a územní hltavost dlouhodobě moudrá či životaschopná nebyla. Civilizační a kulturní a institucionální rozdíly mezi Ruskem a „vnější říší“ se nepodařilo překonat, a jenom silou to natrvalo nešlo.
      O tom je všechen ten neklid a vzpoury, o kterých Mlynář (nebo třeba Karel Durman – Útěk od praporů) píše.

      • poznamkovnik napsal:

        Nemyslím, že by byl Stalin hltavý – koneckonců se stahoval z řady území a nemusel – pokud nebereme do úvahy házení atomových bomb. Viz stahování vojsk zde:
        http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/sovet.vojska/

        Takže by bylo zajímavé to samozřejmě neodbýt obvyklým klišé, které je zavedeno, ale zabývat se tím proč se vojska stáhla například z Rumunska ale ne z Maďarska – politické důvody ? nebo strategické ?

        Nevymlouváme, co se ptám, vymlouváme se na Stalina a vliv SSSR na věci u nás. Zdruštevňování, orientace průmyslu, znárodnění malého, tak proč to neproběhlo v Maďarsku, které bylo defakto okupováno a Polsku, které sovětská vojska nikdy neopustila.

        Nechtěl jenom někdo být u nás papežtější než papež jako vždy ?

        Moje hypotéza o kolektivizaci jestli někdo neuvažoval z vojenského hlediska kde mobilizovat pro případ války, samozřejmě pokud industrializujete zemědělství – zůstane vám dost lidí do armády..

        Obecně bych se velmi zamýšlel nad vlivem některých složek naší armády v poválečném období u nás zvláště v 50. letech když viděli jak Vám do Wermachtu ee co to povídám Bundesweru od roku 1950 postupně propouštějí všechny generály…

        Tomu říkám panečku denacifikace:
        https://en.wikipedia.org/wiki/Ministries_Trial
        https://en.wikipedia.org/wiki/High_Command_Trial

  6. poznamkovnik napsal:

    Mimochodem, když jsem si dle wikipedie ověřoval kde to Z. Mlynář působil – tak univerzita v Innsbrucku. Ta vznikla tím, že po roce 1848 Habsburgové postupně omezovali provoz Univerzity Oloumouc a přesouvali jednotlivé fakulty do Innsbrucku – včetně insignií univerzity, které se česká strana po roce 1918 pokoušela neúspěšně získat zpět..
    https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Innsbruck
    https://en.wikipedia.org/wiki/Palacký_University

    Tj. Univerzita Olomouc byla vlastně otevřena až dekretem národního shromáždění 1946.

    The Interim National Assembly of the Czechoslovak Republic, wishing to undo hostile acts of the Austrian governments against the old University of Olomouc, has agreed as follows…
    — The Preamble of the Olomouc University Restoration act No. 35/1946

    Je zajímavé, že aby se něco člověk dozvěděl o vlastní historii, musí dnes čím dál častěji číst cizojazyčné zdroje…

    • hans napsal:

      V tomto případě nemusíte, na české wikině mají v hesla „Univerzita Palackého v Olomouci“ o zrušení univerzity a insigniích to samé jako na anglické, i stejnými slovy..

  7. Hudec/Slim napsal:

    Slim pozdravuje a omlouvá se všem (extra strejdovi), že nemůže reagovat na diskusi, neb je v lázních bez solidního internetového připojení.

Komentáře nejsou povoleny.