Zdeněk Mlynář 2: Pohřeb jedné epochy


Chruščovova odhalení, která zapůsobila jako bomba v celém komunistickém hnutí, mě také ohromila.  Ale – a to byl paradoxní výsledek mého „sovětského školení“ – byl jsem na ně přece jen vnitřně připraven větší měrou než veliká většina mých soudruhů v Československu. Poslední dva roky strávené v Moskvě už po Stalinově smrti, dávaly už tušit samu možnost kritiky Stalina „shora“, ze strany jeho dědiců v Moskvě.

 

Píše Z. Mlynář na počátku kapitoly Od Chruščova k Dubčekovi.

Kapitola začíná plastickým popisem Stalinova pohřbu. (Mlynář měl zřejmě už tehdy zálibu v kožených kabátech, chodil v nich i na přednášky pořádané Levým blokem v devadesátých letech).

 

Březnové dny roku 1953, kdy Stalin zemřel, jsem prožíval v Moskvě. A právě v těchto dnech ke všem mým dosavdním zážitkům přibylo jasné poznání, že Stalin byl pro sovětské lidi v podstatě obávaným a zároveň milovaným carem: nikoliv méně, ale také sotva více.

Když rozhlas oznámil, že Stalinovo tělo je vystaveno v Domě odborů, šel jsem samozřejmě s mnoha studenty mezi statisícové davy, které se valily nazdařbůh do centra Moskvy… Na hlavní ulici moskevského vnitřního okruhu, kudy jedině vedla cesta dál, se dav změnil v několikakilometrovou frontu, pomalu postupující k rakvi. Tato změna davu v útvar, který se měl řadit do čtyřstupů, připomínala útok carských kozáků proti dělnickým demonstracím v Petrohradu. Řetězy vojska a milice prostě zatlačovaly dav k jedné straně ulice. Tam stála v řadě nákladní auta, vymezující prostor, kam se měl dav pomalu vřadit. Dav místy protrhával vojenský kordon a prolamoval ochrannou stěnu nákladních vozů.

V takových místech se objevovala milice na koních, aby zjednala pořádek. Milicionáři nestříleli, ani nesekali šavlí, jako to dělávali carští kozáci, ale to ani nebylo třeba. Hradba koní postupovala v hustém řetězu proti davu, tělo na tělo – a protože kůň je přece jen silnější než člověk, zatlačovala zvířata lidi zpátky… A kde to nestačilo, pomohly pendreky.

Hustota davu dosahovala bodu, který zná městský člověk z přeplněné tramvaje, ale zároveň zezadu tlačily další desetitisíce, zpředu koně a vojáci, ze stran hradba nákladních aut a stěny domů. Byla zima, nohy klouzaly po rozbředlém sněhu. Kdo upadl, měl jen nepatrnou naději, že se ještě zvedne, a nikdo neměl šanci jakkoli mu pomoci. O počtu ušlapaných, mrtvých a zraněných samozřejmě nikdy nebyla vydána žádná zpráva a těžko o něm celkově usuzovat. Já sám té noci viděl desítky lidí zraněných a v bezvědomí, někteří už byli mrtví. Raněné a mrtvé nakládali na nákladní auta a postupně je odváželi.

Místa, kde hustota davu překračovala vůbec představitelnou mez, trvale vznikala všude, kde se měl dav násilím zúžit… Dav začal těmto místům říkat „špunty“, a bujaře na ně útočil, rytmicky, za davových povelů „hej-rup“.  Proplul jsem bez úhony prvním špuntem a za několik hodin asi pěti dalšími. Příští jsem však už zdárně nezdolal: dostal jsem se do krajní řady, přímo ke stěně z nákladních aut. To bylo nebezpečné, protože dav mě už netlačil na měkká těla ostatních, ale ke kovu postranic. Kožený kabát už povolil ve švech, a trhal se o kovové výstupky na různých částech aut. Už jsem se nepohyboval, byl jsem rolován. Zbývala jediná naděje: až budu dorolován ke kapotě nad motorem, pokusím se na ni vyšplhat a přeskočit na druhou stranu. To sice znamenalo vzdát se naděje, že uvidím Stalina v rakvi, ale zároveň to dávalo jistotu, že nebudu v rakvi sám. Zvolil jsem druhou perspektivu a podařilo se to.

Když jsem po druhé ráno dorazil zpátky do koleje na Stromynce, čtyři z mých šesti spolubydlících klidně spali, na stole dvě prázdné láhve od vodky. Jeden z nich, vzbuzen mým příchodem, se podíval na můj rozedraný kabát a poznamenal: „Jsi blbec. Vyspi se, ráno vem svůj pas, jeď metrem do centra, tam vystup a dělej, že neumíš rusky nic než slovo’načalnik‘. Policajti tě dovedou k náčelníkovi a ten tě dovede ke Stalinovi“.

Poslušen této rady jsem se nakonec ke Stalinově rakvi dostal.

 

Dav, s nímž jsem tehdy strávil hodiny a který přes mrtvoly postupoval ke Stalinově rakvi, vlastně ani nemyslel na Stalina. Nebyl to dav ovládaný smutkem, který přece jen lidi vždy ukázňuje a vylučuje určité davové reakce. Zde, když bylo volněji, se debatovalo a žertovalo stejně jako v davu, který jde na fotbal. V tomto davu se také kradlo a sahalo pod sukně, pila se vodka rovnou z lahví střežených v kapse. Byl to dav stmelený vůlí nenechat si ujít podívanou, ať to byl pohřeb nebo poprava. Vyšel jsem na ulici s představou scén ze sovětských filmů, kde disciplinovaný, smutkem zdrcený lid jde k rakvi zesnulého Lenina. Snad i tyto scény byly jenom ve filmu a ve skutečnosti to i tehdy vypadalo jako teď – ale spíše myslím, že tu byl nějaký rozdíl. Ovšem to, co jsem zažil, byl docela jistě dav stejný, jaký bylo možné vidět kdysi, při veřejných popravách, při korunovaci carů a podobných příležitostech. Byl to dav na pohřbu cara.

 

Projev

Svět se po Stalinově smrti začíná měnit rychleji. Rok 1953 znamená první otřesy ve „vnější říši“; otřesy, které se později stanou periodickými. V roce 1953 to byly nejprve nepokoje v NDR, neklid v Maďarsku, i neklid v SSSR a celém komunistickém hnutí.

Ve dnech po pohřbu panovalo mezi sovětskými studenty a ve veřejnosti nejenom období smutku: byl to šok, provázený obavami až strachem z budoucna. Nevysloveno tu zřetelně probleskovalo tušení, že může dojít k nějakým podstatným změnám. V dalších měsících se vše stupňovalo a koncem roku – po zatčení a popravě Beriji – se stále množily příznaky změny celkové atmosféry.

Stále víc bylo zřejmé, že i ti sovětští lidé, které jsem dobře osobně znal, ve skutečnosti věděli a tušili, jaký význam má v jejich zemi atmosféra stalinského teroru mnohem více, než se mi ze styku s nimi zdálo, dokud Stalin žil. V letech 1954-55 se o tom všem mluvilo stále otevřeněji, v tisku se dokonce měnil tón; začalo se psát o nutnosti „kolektivního vedení“ proti metodám sovětské byrokracie, a o nutnosti kritiky. A naopak ustaly kampaně proti „kosmopolitismu“, polevila atmosféra podezírání.

Chruščovův projev o Stalinovi [únor 1956] mě ohromil především konkrétními důkazy o zločinech sovětského bezpečnostního aparátu, o mučeních a vynucených doznáních v politických procesech. Jinak ale politická linie XX. sjezdu KSSS vcelku organicky zapadala do směru vývoje, na který jsem byl pobytem v Moskvě už aspoň zčásti připraven, a nebyla pro mne neočekávaným bleskem z modrého nebe.

Pro věřící komunisty, kteří žili v Československu, byla situace jiná. Když za týden po Stalinovi – jakoby i svou smrtí pokračoval v disciplinovaném podřízení se Moskvě – zemřel Gottwald, stanuli Zápotocký a Novotný v čele KSČ a složení politbyra zůstalo beze změny: tvořili ho lidé, kteří čtvrt roku před Stalinovou smrtí poslali na popraviště jedenáct lidí ze svého středu. Dva roky po smrti byl Stalinovi ještě odhalem pompézní pomník. Po Stalinově smrti a Berijově popravě pokračovala v ČSR vlna politických procesů; teprve roku 1954 byl odsouzen Gustáv Husák se skupinou „slovenských buržoasních nacionalistů“, téhož roku byla ještě vykonána poslední poprava v řadě politických justičních vražd. V létě 1955 stanovil Antonín Novotný tvrdou linii k dokončení kolektivizace zemědělství a naplno se rozjela i mašinerie policejních a soudních represí proti rolníkům, kteří se bránili vstupu do družstev.

Vrátil jsem se do Prahy v létě 1955 a byl jsem náhle v docela jiném světě, než jaký jsem opustil před pěti lety, i než z jakého jsem přijížděl. Atmosféra šťastné sekty mladých, ideologicky uvědomělých komunistů byla ta tam. Sekretariáty, kde jsme kdysi žili, přeli se a agitovali, se změnila v mnohem větší úřadovny, vybavené dobře placenými pracovníky, kde panovala byrokratická hierarchie a vyráběli se různé směrnice a přípisy… Bylo to paradoxní, neboť návrat domů na mně vlastně působil v mnoha směrech podobně jako před pěti lety příjezd do Moskvy: to, co mě tam tehdy zaráželo, bylo mezitím úspěšně importováno do Československa. A naopak v Moskvě už některé z těchto rysů politického života začínal rozrušovat pomalý, ale zřetelný pohyb pod povrchem.

V této atmosféře zapůsobil Chroščovův referát o Stalinovi opravdu jako bomba. V celé KSČ vyvolal šok, z něhož se zrodila vlna diskusí mezi komunisty…. Uvnitř strany se vytvořily tři hlavní skupiny. Především skupina složená jak z věřících stalinistů, tak z kariéristů, skupina natolik spjatá s kritizovanými skutky, že se mohla ve svých pozicích udržet jen v případě, že se kritickou vlnu podaří aspoň na čas umlčet.

Proti nim stáli ti, kdo byli do té doby také ideologicky věřícími stalinisty, ale Chruščovova kritika jim dala podnět k vyslovení všech již dříve narůstajících pochybností o správnosti politiky strany. Zpravidla neměli přímou odpovědnost za skutky, jež byly předmětem Chruščovovy kritiky stalinismu.

Třetí skupinu tvořili členové, kteří do diskuse přliš nezasahovali a čekali na výsledek sporu. Zpravidla byli v KSČ z konjunkturálních důvodů… vnitřně sympatizovali spíše s kritikou, nehodlali si však kvůli ní zatím pálit prsty. Došlo-li k hlasování, zvedli ruku „pro linii XX. sjezdu“.

Vedení KSČ se posléze podařilo utlumit řadu politických důsledků nové linie. Žádnými prostředky však nemohlo zabránit tomu, aby hlavní úder Chruščovovy kritiky nezasáhl stalinskou víru čs. komunistů. Myslím, že hlavní ránu stalinské víře zasadil Chruščov tím, že svým pokusem svalit všechnu vinu a odpovědnost na Stalina, sám vlastně nastolil problém osobní odpovědnosti komunistů za jejich myšleny a činy.

My, přesvědčení stalinisté, jsme tehdy s problémem odpovědnosti neměli mnoho starostí. Poslední instancí, která o správnosti určitého názoru nebo činu rozhodovala, nebyl v systému hodnot mé víry můj osobní úsudek, ale objektivní význam názoru nebo činu, jeho vztah k „zájmu dělnické třídy“.  V praxi objektivní význam posuzovala strana, tedy orgány a vůdce strany.

Nikdy ovšem pro mne Stalin, Gottwald, politbyro, nebo strana vůbec, nebyli tím, čím je věřícímu křesťanovi Bůh.  Byli tím, čím jsou církvi oddanému katolíkovi papež, kardinálové, koncily a církev sama. Bohem věřícího komunisty je až Objektivní zákon dějin, který směřuje k „naplnění zájmu dělnické třídy“, pokroku lidstva ve smyslu komunistické víry. I jako věřící stalinista jsem navíc vždy připouštěl, že můj papež-Stalin není ani neomylný, že i zhřešit může a tím více že mohou zhřešit kardinálové a koncily. Ale že by nad sebou neměli Boha-Objektivní zákon dějin, že by „zájem dělnické třídy“ nebyl tím, s čím stále znovu podle nejlepšího svědomí konfrontují své myšlenky a činy – to jsem ve své původní víře nepřipouštěl.

Chruščovova kritika Stalina však jednoznačně říkala: papež jednal sám za sebe a mnohokrát se ukázal jako neznaboh. Nezabíjel proto, že to vyžadoval Objektivní zákon dějin, ale aby si udržel moc. Vraždil proto i věrné syny církve. My, kardinálové, jsme to věděli, nebo aspoň tušili, ale nemohli jsme nic dělat, protože by nás také poslal do kriminálu a na popraviště. Nejhoršího kardinála, který papežovi přímo pomáhal a ještě víc ho kazil, jsme už dali popravit. O všem jsme se kolektivně poradili a dospěli k názoru, že nepotřebujeme papeže. Budeme vždy kolektivně zkoumat, co opravdu vyžaduje Objektivní zákon a budeme se o tom radit i s vámi, věřícími. Věřte tedy nám i Objektivnímu zákonu. Objektivní zákon dějin existuje a církev ho vždy „v podstatě“ správně viděla a sledovala.

 

K tomu, že se podařilo reformní tendence v Československu utlumit, zvláštním způsobem přispěly tzv. „maďarské události“ na podzim 1956.

Připravil Slim

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

37 reakcí na Zdeněk Mlynář 2: Pohřeb jedné epochy

  1. K-k,. napsal:

    Opět: Slime, díky! Moc!

    • Slim napsal:

      Je to snadné (byť poněkud namáhavé): Z.M. prostě dobře píše a (předtím!) jasně myslí.

      Ještě zřejmě udělám jeden díl a pak mi „vypuknou“ prázdniny 🙂
      [Ernst Roehm prý kdysi řekl „vypukl mír“.] A budu jen málo na webu a těším se, že Vám zase padne do ruky nějakej fajnovej štófík. Jako byly loni v srpnu ty Hodinky pana vévody.
      Nebo že Hudec popíše zážitky z Budapešti a udělá nějaké fotky v Széchenyi terme.
      Eljén a Kossuth Lajos!

      • strejda napsal:

        Ježišmarjá Slime, jen aby jste nedopadl na dovolené jako tehdy v červenci 1934 Ernst Röhm. A jak se na ni těšil.
        Držím Vám palce.

        • Slim napsal:

          😀 Tohle?

          Ne, nejedu do penziónu Hanselbauer.
          (Na začátku a na konci se mihne moje oblíbená Charlotta Ramplingová).

          • strejda napsal:

            Se samotným Ernstem to bylo složitější, ale jeho konec byl předem stejně jasný. Kola osudu jsou nevyzpytatelná jako u Dalíka. Odvolal se a dostal 20% přídavek. Stále platí nechoď s pány na led……….

  2. NavajaMM napsal:

    Dosť zaujímavý je aj ten popis davu pred Stalinovou rakvou. Je to vizualizácia toho, čo sa deje v bežnom živote stále. „Veď som len trochu potisol tých vpredu, nech sa hýbu. Nikomu som neublížil. A že niekto o 10 metrov ďalej spadol, to predsa nie je môj problém.“

    • jaa napsal:

      Hmm já nevíím, ale když si vzpomenu, jakbyl organizován štrúdl k návštěvě mauzolea /asi jsem otom psala/,, taky ty spontání Bessměrtnyj polk.. a všude – nevím nevím… Spíš mi ten popis připomíná “ jak si aktivistický revolucionář „představuje… co západní civilizace je schopna zbaštít a za co dostane zaplaceno. .
      že ta kniha je účelová je jasný. Už ta blbost – že si jej cenili – že umí německy.. taková hovadina… Je z toho vidět, jak je/byl ubohý a nevím proč bych mu to měla baštit.

      Navajo dík za násl.odkaz. Je to bezvadný pohled ze za opony. …. My myslíme ještě postaru, že banka když půjčuje tak ty peníze má… Je to další možnost jak přijít k velkým penězů i bez tisknuí……
      Hmmt

      • NavajaMM napsal:

        Pani jaa, tomu profesorovi môžete veriť, že neoblbuje. Pracoval som roky v banke na mieste, kde som ju mal (alebo mohol mať) prečítanú prakticky celú. To, čo hovorí, je v súlade s mojimi skúsenosťami.
        Čo sa týka toho úveru, ktorý pripíšu na účet dlžníkovi – zafunguje aj jednoduchá logika. Tie peniaze nikomu z úspor neodpíšu. Nemôžu na nikoho ukázať prstom, že sú to jeho peniaze, lebo všetky účty s úsporami ostanú nedotknuté. Neodpíšu to ani sebe zo základného imania. Ako protihodnota tej pôžičky vznikne v banke aktívum – pohľadávka. To je celé kúzlo. Banka tie peniaze vytiahne z budúcnosti.

      • LB napsal:

        Srovnávat jednorázovou šokující událost, jako St. pohřeb s organizovanými výpravami k mauzoleu, které trvají desítky let, hmm, to je…- jak to říct? – úplně z cesty.

        Jsem zvědav na další pokračování

        • jaa napsal:

          No nevím,. ale ta přehlídka a Bessmertnyj – v podstatě to nebylo nijak moc organozované. Viděla jsem hodně záznamů – protože mne to zajímalo – lidi přicházeli samostatně, bez divočení. Bylo to o něčem jiném. Ale kdo chce ať věří… nikomu nioc nevnucuji. Jenže on ten popis se taknějak moc neliší od vyjadřování a popisu těmi nynějšími aktivisty – třeba Kyjevský malér. Takže mi to připadá jak z jedný kuchyně. Jo a pro informaci – v těch větších aglomeracích – uměla německy a anglicky vcelká většina a líp než my to naše koktání… Co vím, tak cizí jazyky se učili daleko víc než my. To jen tak…

          • LB napsal:

            V kterých aglomeracích, jaká většina?? A čí koktání? O čem to proboha píšete?

            • jaa napsal:

              No ve větších m ěstech, školách, universitách a pod,. a naše slabší znalost ?i … Nebo si vážně myslíte, že ti naši študios ovládají anglinu a němčinu jak by měli- jn snad tu lidovou a v rozsahu který potřebují třeba pro práci a jinak . … chi.. a my jsme na tom v té době nebyli o nic moc líp. Zvlášť když většina měla ještě na němčinu dost neblahé vzpomínky a tím i odpor k jejímu učení. Až existence dederonů a přesvědčení se o jejich chování to dost zmněnilo. Poválečné období bylo silně protiněmecké – ale to Vy asi nepamatujete..

  3. NavajaMM napsal:

    Odporúčam prečítať tento rozhovor. Trochu dlhý, ale celý stojí za to. Dokonca to nie je ani OT, lebo skvele zapadá do toho obrazu tlačenice pred rakvou Stalina.
    http://www.hlavnespravy.sk/profesor-hormann-o-bankovom-systeme-vy-sam-vytvarate-peniaze-ale-nesmiete-vediet/1078342

  4. K-k,. napsal:

    No jo, Slime – jenže něco tak parádního, jako byly „Přebohaté hodinky…“ už v zásobě nemám. Najde se ledacos,ale taková nádhera ne… 😦

  5. blbíš napsal:

    OT:
    Nové dokumenty o atentátu na Kennedyho. CIA vyslýchala agenta KGB, který střelce sledoval..
    … ani sem to nerozklinkl, protože to je přece jasný. Kdo jinej než KGB = Putin musel mít dobrý učitele, jinak by neměl amíky namazaný na chlebu. Ještě aby se z pušky Mannlicher-Carcano stal Kalašnikov a je to jasná zpráva, že to těm intervjukům vydrží alespoň měsíc!

    • NavajaMM napsal:

      Včera mi prišiel taký kvok – senzačné odhalenie CNN – aj Putin je predĺženou rukou Kremľa.
      https://pbs.twimg.com/media/DFS3gEsXYAAByV3.jpg:large

    • jaa napsal:

      Akorát maj smůlu, že byl moc mladej v době atentátu a že to nemohou svést n a něj. Ale co mi nesedí – s rusama se nakonec kubánská krize vyřešila, takž neměli důvod se jej zbavovat…. Ale třeba nám to vysvětlí…..

      • Cech napsal:

        To co nemůžete stále skousnout paní jaa na Kubě, je dnes US specialisty na soft power definováno jako naprostá proradnost Fidela Kastra, který pro své odpůrce udělal přesně to co požadovali.
        V průběhu své vlády Fidel Castro několikrát dovolil lidem opustit zemi bez jakýchkoli omezení. Bylo to například v roce 1965 přesněji 28. září, kdy prohlásil, že účast na revoluci je dobrovolná a Kubánci žijící na Floridě si mohli přijet pro své příbuzné do přístavu Marioca.
        Omezení přišlo pouze 10. října, kdy Castro zakázal odejít z Kuby mladým mužům ve věku od 15 do 26 let, aby se nemohli stát členy budované americké armády, která jednoho dne zaútočí na Kubu. Toto nařízení bylo odvoláno 28. října 1965. No a od té doby se Kubánci mohli dostat ze země buď po moři, nebo prostřednictvím leteckého mostu, který existoval mezi Havanou a Floridou až do srpna 1971. Těchto „letů svobody“ využilo více 250 000 Kubánců. V roce 1966 schválila vláda Spojených států tzv. Cuban Adjustment Act, který umožňoval všem Kubáncům získat trvalý pobyt v USA .
        Takže prosím žádná neprostupná železná opona a zoraná hranice jako prý u nás ale jednocestný ventil – > chceš odejít tak prosím je to tvoje rozhodnutí ale pozor; je to one way ticket.
        To co Fidel pochopil již v roce 1965 to Rusové pochopili až nyní, kdy byla zveřejněna definice soft power :
        “Soft power je komplex nástrojů a metod k dosažení cílů zahraniční politiky bez použití síly, skrze informační a další vlivové způsoby.“
        No a navíc bez 5_té kolony se majdan udělat nedá a nebo když, tak je předem odsouzený k zániku.Proto jak je patrné z historie Kuby, bez 5_té kolony nebyl dostatek našich lidí, kteří by svrhli ten nedemokratický Kubánský režim.No a to co přišlo po našem Filipovi aj. je již vynuceno současností a není to myšlenka F K .
        Zákon č. 88 – Zákon na ochranu národní nezávislosti a hospodářství Kuby (De la
        protección de la independencia nacional) byl schválen v únoru roku 1999. Ukládá přísné tresty odnětí svobody až na 20 let, umožňuje konfiskaci osobního majetku nebo uložení pokuty do výše 100 000 peso. Na základě těchto nařízení bylo 18. března 2003 zatčeno a
        uvězněno “ 29 nezávislých novinářů“. Byli odsouzeni za jasně prokázanou podvratnou činnost, nepřátelskou propagandu a kontrarevoluční činnost.
        Jenže je to opravdu velmi málo lidí proto prostě bez 5_té kolony, to je jak je snad z výše vzpomínaného patrné, pro nás opravdu ale opravdu obtížné ale my se nevzdáváme a věříme, že naše demokracie na Kubě co nevidět opět zavládne.
        Proto dle mého se kubánská krize vyřešila zvýšeným doletem, stejně tak se zvýšeným doletem a manévrujícími hlavicemi dá vyřešit současná korejská krize.

        • jaa napsal:

          No víte čechu, už jsem si kolikrát říkala, sledujíc dedektivky a pod. americké provenience z okolí Miami – popisující tamější život kubánců , kolik asi by se jich rádo vrátilo domů.
          Jinak dík – ta definice 5té kolony je perfektní. Kolikrá jsem si říkala – že kdyby těm co chtějí povolili odchod – ale bez možnosti návratzu – kdo ví. Možná by nebylo aktivistů a podobné vezbeže.

          • blbíš napsal:

            ale, ale jaa, tohle sou zcestný úvahy, doma taky přece každýmu dopřáváte volnej pohyb. Je to vo tom, že ve Vaší domácnosti asi platí/la jistá pravidla a ty se musí/ly dodržovat a toho ste snad docílila nikoli zákazy, ale výchovou! Předpokládám, že Vám to v rodině tak fungovalo, nebo né? Zákazy by způsobily, že byste byla nakonec úplně sama a to by bylo nejhorší, co by Vás mohlo potkat. A myslím, že takhle skončilo mnoho jedinců na obou stranách Mexickýho zálivu co se usoužilo smutkem!

            • blbíš napsal:

              jo a „zákazy – povolování- omezování – atd. atd. “ jsou typický prostředky vládnutí policejního státu, takže za mě, jak se říká u vás = NEE!!!

              • jaa napsal:

                No jo, ale tady převážně nejde o NEE, ale o vypucované mozky mladejch. O to co je učí ve školách- všeho druhu, o ty nalejvárny – proti tomu jsou zákazy na nic. Chtějí patřit do tý samý skupny do které je ve školách – zvláště psycho a sociálního typu směrují. To je pak lepší je nechat – aby o tu zeď čunákem narazili. Bohužel, i když to člověka dost bere a stojí to dost úsilí nereagovat Oni mnozí se přesvědčí až opustí školní odér a zabrzdí o běžné fyzično.
                Třeba jen tímj, že zabrzdí na neočekávané výši platu, popř, že majitelé a firmy na jejich požadavky nereagují a chtějí/tvrají především na výkonu. Když vidím ty mladé nadějné managory – jak se činí za pokladnami v sámoškách… docela se bavím.
                Ale s tím omezením návratu při furiantském odchodu.. to bych schvalovala. Když jsou tak hytří a myslej si že na jejich skoro nulové znalosti venku čekaj – prosím, ale návraty k rodičovským kapsám či kontům bych jim znepříjemnila s chutí.

              • blbíš napsal:

                … právě proto jsem vypíchl tu výchovu a dodržování jistých pravidel

              • Cech napsal:

                Zde je to velmi ošemetné protože např :
                Podívejte, já tomu hovno rozumím, mě živí tatínek, který mi vymetl cestičku k prestižním šéfredaktorským postům a na Novu…
                Prostě výchova dětí k zábavě nenusí být od dětí baviče až tak zábavná :
                http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pavel-Novotny-Burkiny-jsou-kvalitni-a-vkusne-plavky-vy-kreteni-co-chcijete-do-vody-Cunek-je-vagina-Jsem-vitac-a-me-dcery-spis-znasilni-blby-ctenar-PL-nez-uprchlik-Skoda-ze-uz-se-nesmi-upalovat-497686
                Tož u Pavla nevím, je to tou výchovou nebo je to geneticky dědičné ?

              • Cech napsal:

                Nebo třeba Horáčkův Hanč :

    • oh napsal:

      O nic jste nepřišel. Já to otevřel a je to naprosto klasický clickbait.
      Jo, a za to taky může Putin! 😀

  6. Asfalt napsal:

    Množina je jen soubor prvků, zatímco systém množinou, jejíž prvky podléhají určité informaci. Množina prvků v systému přírody podléhá námi předpokládaným axiomům, na nichž popisujeme přírodní zákony, režim lidí podléhá společenským paradigmatům, z nichž byly přijaty zákony platící ve společnosti. Odkud se systémová informace bere, je poněkud záhadou, ať už jde o zákony fyzikální nebo společenské (byť marxisté názor o materiální základně společenských vztahů mají). Buď jak buď, lidé dnes žijí v systémech, takže každé lidské společenství z nějaké základí informace vycházet musí. Druhá věc je, jak se tato informace institucionalizuje.
    Komunistickou základní informací (zde „objektivní zákon“) je podle mě společnost rovných lidí, Mlynář mluví spíš o historickém materialismu, což asi nebude úplné. Instituconalizace základní informace byla formální a podléhala proto byrokratizaci v dobrém i zlém a jejímu vývoji.
    Současný režim svou základní informaci neformalizoval až na prohlášení o demokracii, která je podle mě větší chimérou než společnost rovných jak v realizaci (za socialismu formální i ekonomické rovnosti bylo dosaženo, dnešní režim je své základní informaci o vládě lidu vzdálen víc), tak vágnosti (co to konkrétně ta demokracie má být – vláda deep state nebo toho, kdo lid odbornými technikami nebo jen prostým lhaním obalamutí)?. Skutečné neformálně stanovéné paradigma, které tu je vedle toho formálně nastrčeného, je však pevněji stanovené, než to socialistické formální zakotvení (režim ekonomické nerovnosti nepůjde vycinkat klíči jako režim rovnosti). Nižší stupeň institucionalizace základní informace je doprovázen menší byrokratizací ideje, opět v dobrém i zlém.
    Myslím ale, že základní informace se dnes posunuje jinam. Zdá se mi, že vedle základní preskripce nerovnosti začíná sílit paranoia ohrožení, princip síly a rezignace na vládu rozumu. Slim si myslí, že fašismus je především vypjatý nacionalismus. Jenže vypjatý nacionalismus je jen důsledkem či fasádou uvedených prekurzorů a přiměřená míra národního uvědomění je na druhé straně k přežití suverenního národního státu nezbytná. Kde je pak hranice mezi vypjatostí a nevypjatostí v podmínkách daných konkrétním prostorem a časem? Nějak nevím, zda byl třeba Musollini nacionalistou vypjatým, ale cítil ohrožení národa (tak jako Němci), které tak a tak řešil. Na rozdíl od Italů a Němců své doby (ale i dnešních obyvatel zasažených migrací) však současná americká paranoia ohrožení, oběti volebního falšování z ciziny a další je nedůvodná a iracionální, proto vzhledem k okolnostem podle mě zakládá nacionalismus „vypjatý“.
    Možná jsem příliš odbočil, ale nějak jsem nevěděl, co k článku napsat. Vzorce, které Mlynář popisuje, mi příjdou, že je možné je běžně vidět i dnes. Jen kariéristy, zločince a věřící nezakládejme na stalinistech, ale na trumpistech, obamovcích a třeba jiných.

    • Asfalt napsal:

      Pokud by náhodou někdo nevěděl, o jaké paranoi mluvím, pak jedno zrnko z mnoha: https://www.rt.com/usa/397582-china-threat-us-pompeo/
      Proč je jakákoliv zem hrozbou pro USA? Proč se USA pořád čehosi bojí a cítí se být terčem? Němci platili válečné reparace, Italové dost možná byli pěšákem vyšší hry. Copak USA platí někomu reparace, copak to nejsou USA, kdo si hrají na velmoc, která je sama ve „vyšší“ hře? Tak jaké důvody na rozdíl tehdejšího podhoubí fašismu mají (velde toho, že jsou na hlavu padlí)?

      • brtnikvbrlohu napsal:

        Mi napadá že příčina je v tom, že zavelkoulouže naráží na své možnosti expanze – a nejen to – dostává se do stadia regrese – i v sociální psychologií platí stejné zákonitosti jako v psychologii jedince – vzniká tu frustrace z nenaplněných ambicí, to vede ke strachu způsobeným stresem a potažmo k agresivitě – tomu co popisuje Asfalt.

        K té materiální stránce u marxistů – nikdo to nevyvrátil a pokud se jeden snaží to aplikovat na jednotlivé jevy tak to v podstatě funguje.

        To je i v tom vyzvonění klíči od rovnosti k nerovnosti, opáčně to jde jen revolucí se všemi průvodními jevy – tedy i náměstím Grève včetně kata, bohužel.

        Jinak bych dal Asfaltovi alespoň 10 plusů – dyby to šlo.

        • Asfalt napsal:

          Díky brntíkuvbrlohu 🙂
          Neoponuji, ale možnost či nemožnost expanze podle mě není starostí řadového Američana. Pokud se nemýlím, pak ani řadový Američan nemůže být frustrován z takové příčiny. Nikdo není zcela imunní proti propagandě a ti, co tahají za špagáty, se asi zbláznili, pokud někdy zdravý rozum vůbec měli.

          • brtnikvbrlohu napsal:

            Pokud jde o řadovýho emerikána – tak o něm vypovídá např. výsledek působení na něj před vstupem US do WW1 – kdy během velice krátké doby z protiválečných postojů vznikla přímo hysterie s protiněmeckým pofutrováním, a ta frustrace se samozřejmě týká jiných než běžné potravy pro děla – těmi se jen voře.

            K té WW1 se mi v paměti plete jakásí Worenova (Warenova) komise, která měla za úkol změnit věřejnou mínku. Shoda s Kenedym je čistě náhodná – ale nedaří se mi to dohledat a je to něco s čím jsem se setkal už hodně dávno právě v souvislosti s ovlivňováním té minky.

      • oh napsal:

        Hrozbou pro každého absolutistického vládce vesmíru jsou ti, kdo nechtějí poslouchat na slovo. Takové je třeba veřejně zlomit a pokořit, aby se jejich příkladem neinspirovali další potížisti. (IMHO proto Evropská komis tak tlačí na migrační kvo kvo kvo kvóty a nechce slyšet, že to nemůže fungovat a přitom současně přehlíží tohle.)
        Zavelkolouže – moc hezký termín, brtníku! – má hned dva takové veřejné neposluchy. A jako na potvoru, každý z nich má dost velkou sílu na to, aby se dokázal aktivně bránit aplikaci cizích dobrých úmyslů.
        A právě proto asi od vládců vesmíru tak často slyšíme „A ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!“

Komentáře nejsou povoleny.