Milan Rastislav Štefánik – astronóm (2)


 

V snahe zlepšiť svoje postavenie, nezávislosť a vedecké možnosti adresoval začiatkom roka 1906 Štefánik žiadosť o štipendium v tomto znení.

Slávnej Českej akadémii cisára Františka Jozefa v Prahe!

Dovoľujem si uchádzať sa o niektoré štipendium, vypísané slávnou Akadémiou na rok 1906. Narodil som sa na Slovensku, v Uhorsku, a tam som navštevoval stredné školy gymnaziálne. Po maturitnej skúške odišiel som do Prahy a bol som zapísaný ako riadny poslucháč na Českej vysokej škole technickej. Avšak technické vedy nezodpovedali mojim túžbam, ktoré sa od mojej prvej mladosti niesli k hvezdárstvu, preto po absolvovaní 4. semestra prestúpil som na českú fakultu filozofickú a tu po 3. semestri venoval som sa úplne odboru astronomickému. Potom som odcestoval do Zürichu a nechal som sa imatrikulovať na tamojšej univerzite. Tam sa ma ujal p. prof. Wolfer a s obetavosťou (za ktorú mu zostanem večne vďačným) ma uviedol i do praxe astronomickej. Po pol roku som opustil Zürich, aby som navštívil niektoré hvezdárne a knižnice v Taliansku, a tak som si doplňoval vedomosti a zbieral materiál k svojmu štúdiu o jednej triede premenných hviezd, nazývaných hviezdami „Novými“. Toto štúdium som začal už v Prahe.

Z Talianska (cez Bernardský priesmyk) dostal som sa do Ženevy, pracoval som v knižnici, navštevoval hvezdáreň a v dielni astronóma Schaera som sa denne cvičil v brúsení šošoviek. Potom som sa vrátil do Prahy, nastúpil som opäť na fakultu filozofickú a v r. 1904 som dosiahol doktorskú hodnosť. Dizertácia moja bola venovaná novým hviezdam z doby predtychonovej a nove Cassiopei.

Skoro po promócii rozhodol som sa pre Paríž, a tam priazňou osudu dostal som sa na slávnu hvezdáreň Meudonskú. Tu slovutný riaditeľ Janssen značne prispel a prispieva k založeniu mojej budúcnosti. Jeho priazňou som bol spolu s astronómom Millochauom poslaný na Mont Blanc za účelom vedeckým (výsledok našej cesty bude publikovaný); zúčastnil som sa na pozorovaní zatmenia Slnka v Španielsku (prikladám o tom publikáciu francúzskej Akadémie vied); dovolili mi tiež zúčastniť sa na zjazde „International Union for Cooperation in Solar Research (Medzinárodná únia pre spoluprácu vo výskume Slnka)“, ktorý sa konal minulého roka v Oxforde (zoznam účastníkov je pripojený).

Teraz som dostal v Meudone svoje astrofyzikálne laboratórium, 9-palcový ekvatoriál a robím spektroskopické výskumy.

Slávna Akadémia! Až doteraz nemám vedecké zásluhy, ale chcem odhodlane pracovať, aby som sa stal užitočným členom ľudstva. Vždy som bol a aj dnes som odkázaný výlučne len na seba; od mojich chudobných rodičov nemohol som žiadať a prijať najmenšiu hmotnú podporu. Moja minulosť a prítomnosť je plná bojov a utrpenia. Osmeľujem sa teda opätovne prosiť slávnu Akadémiu, aby mi udelením štipendia aspoň čiastočne umožnila napredovanie.

V Paríži (Observatoire de Meudon) dňa 24. 1. 1906.

V dokonalej úcte oddaný

                                                                                                          Milan Štefánik

Na svoju žiadosť dostal Štefánik zamietavú odpoveď s odôvodnením, že prišla po termíne.

Pozorovanie v Meudonskej hvezdárni

Rok 1906 bol veľmi plodným obdobím. Štefánik pracoval, zväčša spolu s Millochauom na zdokonaľovaní prístrojov, pozoroval a publikoval. Medzi jeho prácami z tohto obdobia sú:

  • O novej úprave spektroheliografu – šlo o zlepšenie konštrukcie ovládaním mechanických častí glycerínovou pumpou, ktorá eliminovala mechanický šum, a zlepšenou konštrukciou štrbín, ktoré umožnili vytvárať referenčné obrazy. Práca vyšla aj v The Astrophysical Journal.
  • O metóde, ktorá umožňuje štúdium slnečnej koróny mimo zatmení – prístroj, ktorý simuloval zatmenie Slnka bol vtedy už známy, no problémom bol relatívne nízky jas koróny oproti jasu Slnka a rozptýleného svetla v atmosfére. Štefánikov prínos bol v návrhu špeciálnych monochromatických filtrov.
  • Odrazový heliometer – šlo o návrh nových optických prvkov, ktoré výrazne zlepšovali svetelnosť prístroja.
  • Príspevok k štúdiu infračerveného spektra
  • O citlivosti sietnice na svetelné žiarenie
  • Výskumy telurických čiar
  • Fotografické štúdie telurických čiar v infračervenom spektre
  • Pozorovania vykonané na vrchole Mont Blancu od 31. augusta do 5. septembra 1906 – tieto pozorovania aj prácu robil spoločne s ruským astronómom Alexejom Ganským z Pulkova.

Práce o infračervenej časti spektra boli tiež spracovaním pozorovaní z  pobytov na Mont Blancu. Tam Štefánik okrem Slnka pozoroval aj novoobjavené kométy a povrch planét. Práve infračervené prístroje mu pomohli prísť s príspevkom k meraniu rotácie planét. Tento problém je zvlášť ťažko riešiteľný pri Venuši, ktorá je celá zakrytá hrubou vrstvou oblakov a jej povrch nie je viditeľný.

Štefánik pracuje v Meudone, v pozadí Millochau

Publikovaním zlepšení spektroheliografu, čo bol prístroj vynájdený Janssenom, sa vážne narušili vzťahy medzi Štefánikom a Millochauom na jednej strane a na druhej strane Deslandrom, ktorý sa stal administrátorom Meudonu, pričom Janssen ostal len čestným riaditeľom. Zdá sa, že Deslandres mal tiež ambíciu zdokonaliť tento prístroj, no Štefánik s Millochauom ho predstihli, preto napadol ich prvenstvo tvrdiac, že ich zlepšenia používa vo svojom prístroji už dlhé roky, len o nich nepublikoval.

Štefánik okrem toho žil bohatým spoločenským životom, najmä zásluhou Janssena, spoznával nových ľudí a získaval konexie. Z jeho zápiskov:

28. 1. 1906. Bol som na slávnostnom odhalení pomníku na pamiatku vzduchoplavcov obliehaného Paríža a hrdinov pôšt, telegrafov a železníc od sochára Augusta Bartholdiho v Neuilly-sur-Seine pred Ternskou bránou za predsedníctva ministra vojny pána M. Etienna. Poriadal ho Aéro-Club de France. Sedel som hneď v druhej rade, zrovna za ministrom, pri Janssenovi.

12. 2. 1906, pondelok. Dostal som pozvanie do Hôtel Continental od p. a pí. Janssenových. Poďakoval som sa a sľúbil návštevu na budúci pondelok. Ponevádž k nim chodí vysoká spoločnosť, ktorá vyžaduje exaktnosť v zovňajšku, bude ma toto poctenie stáť asi 200 F.

V polovici roka 1906 Štefánikovi komplikovali život aj niektorí veritelia a zdravotný stav. Vo svojich zápiskoch uvádza, že počas choroby chcel využiť dočasné zlepšenie stavu na dokončenie správy o prístroji, ale dva dni práce mu tak zhoršili stav, že takmer zomrel. S vďakou spomína na opatrovanie slúžky Elise u Janssenových, ale aj Millochaua, ktorý sa ukázal ako človek dobrého srdca.

Štefánik sa v Paríži zoznámil aj s Máriou Neumannovou, českou študentkou. Zblížili sa a písal jej veľa listov. O tomto ťažšom období napísal toto:

Rozhodol som sa vystúpiť po tretíkrát na Mont Blanc, dúfajúc, že to bude príležitosť k zaujímavej práci, a tak že upevním svoje postavenie. Nestačilo to. K tomu všetkému Deslandres stal sa administrátorom meudonskej hviezdárny (Janssen je len čestným riaditeľom) a svojim netaktickým vystupovaním znemožňuje mi môj pobyt… Mohol som síce uzavrieť kompromis, ale za jakú cenu! To znamenalo zriecť sa aj toho minima požiadavkov, s čím som sa snažil uskromniť…

Tu zrazu, keď som sa považoval takmer za strateného, mení sa situácia v tej miere, že i počínam oživovať. Posledná práca (Recherches sur les raies telluriques dans le spectre infrarouge) bola veľmi pekne prijatá, takže prepadli veškeré intrigy p. Deslandra. Ba viac: Akadémia poverila ma expedíciou do centrálnej Asie, abych mohol pokračovať (pri zatmení Slnka) v začatých štúdiách. Je to úžasné šťastie, že z pomedzi všetkých hviezdárov francúzskych menovali mňa, ač som mladý a cudzinec. Bude to jediná oficiálna výprava Francúzska. Týmto činom poskočil som na tisíc kilometrov. Súčasne dostal som inú, nie menej príjemnú správu – z Ruska. Zvú ma, aby som prišiel do Pulkovskej hviezdárne a zarídil tam spektroheliografické štúdiá, ovšem, mal bych úradné postavenie a slušný plat.

Zatmenie v strednej Ázii malo byť 14. 1. 1907 a Štefánik ako miesto pozorovania vybral Ura Tjube blízko Buchary. Do Ázie cestoval cez Slovensko, kde krátko navštívil rodičov, potom cez Petrohrad a Pulkov, kde sa k nemu pridalo niekoľko ruských astronomov, aj s Andrejom Ganským, s ktorým strávili niekoľko týždňov na Mont Blancu. Samotné pozorovanie zatmenia však bolo neúspešné. Tesne pred kontaktom Slnka s Mesiacom zatiahli oblohu mraky a začalo snežiť. Útechou nebol ani fakt, že rovnako dopadli aj všetky ostatné výpravy. Štefánik si o tomto zatmení zapísal toto: „Prechod mesačného tieňa bol veľmi jasne viditeľný na ľahkej vrstve mračien. Jav bol dojímavo krásny, ale nemohol som uskutočniť žiaden bod svojho vedeckého programu.“ Cestou späť do Paríža cez Petrohrad navštívil Štefánik v Jasnej Poľane Tolstého, u ktorého v tom čase pôsobil ako lekár „rodák“ Dušan Makovický.

Rok 1907 bol pre Štefánika ešte veľmi ťažký. V polovici roka znovu ochorel na zápal v očiach a žalúdku a jeho stav bol veľmi vážny. A keď sa vyliečil, zasiahla ho na Vianoce rana v podobe telegramu o smrti dlhoročného dobrodincu a priateľa Janssena.

Začiatkom roka 1908 sa pred Štefánikom ako nedostihnuteľná fatamorgána objavila ďalšia príležitosť. Márii Neumannovej o tom napísal: „…nepodarilo sa mi obsiahnuť účastenstvo s expedíciou na Južný pól, vzdor tomu, že si to prial sám šéf Jean Charcot a že i Akadémia sa ozvala v môj prospech. Príčina: oneskorenie. Všetko už je pripravené, v ministerstve nechcú meniť dispozície. Nezbylo, než mi prijať riaditeľstvo Mont Blancu.“

Po smrti Janssena dostal Štefánik v nasledujúcom roku aj smutnú úlohu likvidovať budovu observatória na Mont Blancu. Observatórium bolo postavené na vrcholovom ľadovci a v roku 1908 sa pod ním otvorila široká ľadovcová trhlina. Bolo len otázkou času, kedy celá budova aj s kusom ľadovca poputuje do údolia. Štefánik bol v tom čase zástupcom riaditeľa Spoločnosti observatórií na Mont Blancu. Riaditeľom bol bohatý podnikateľ a nadšenec hôr Joseph Vallot. Píšeme o observatóriách v množnom čísle? Áno, Vallot, dal postaviť na Mont Blancu prvé fungujúce observatórium vo výške asi 4350 mnm, teda asi 500 metrov pod vrcholom, no na pevnej skale. Až po tomto úspechu vznikol projekt Janssena na budovu priamo na vrchole. Vallotova budova teda stojí dodnes a celý čas slúžila ako útočište horolezcov pri výstupoch na Mont Blanc, aj ako meteorologické observatórium.

Pri evakuácii prístrojov a vybavenia z Janssenovho observatória vystúpil Štefánik od júla do septembra na vrchol tri razy a zachránil všetky dôležité prístroje. Niektoré z nich po oprave presťahoval k Vallotovi, ktorý sa ukázal ako priateľský a dobrosrdečný chlapík, vždy ochotný pomôcť: „Pán Vallot je muž správny a roztomilý. Pracujeme spolu v úplnej zhode a som si istý, že sa náš pomer stane ešte užším a srdečnejším.

Choroby a životné rany sa na Štefánikovi podpísali. Už tak nesršal nadšením a energiou, ako keď sa objavil v Paríži. V jednom z listov Vallotovi to vyjadril takto: „Aká zmena počas dvoch rokov, keď som mal tú česť byť Vám predstavený. Vtedy sa život na mňa usmieval a ja som diktoval svoje podmienky. Dva roky, dva roky tvrdej školy, dva nezabudnuteľné roky v mojom vývoji … Chcel by som len dodať, že by ma zarmútilo, keby Vám snáď moje slová vnukli myšlienku, že som nešťastný tvor. Nie! Nešťastníci sú len slaboši, ktorým súcit druhých sa stal piatym živlom.

(Pokračovanie o týždeň.)

Zdroje:

https://veda.sav.sk/kniha/rusinvojtech-astronom-milan-rastislav-stefanik

http://www.osobnosti.sk/osobnost/milan-rastislav-stefanik-392

https://sk.wikipedia.org/wiki/Milan_Rastislav_%C5%A0tef%C3%A1nik

http://uski.sk/frm_2009/ran/2012/ran-2012-5.files/image003.jpg

http://www.ecav.sk/?p=info/INFHist%C3%B3ria/osobnosti/StefAnik_-_mal_odvahu_v_g%C3%89noch

http://www.mountainwilderness.org/2013/06/21/who-knows-milan-rastisla-stefanik/

https://en.wikipedia.org/wiki/Mont_Blanc

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

31 reakcí na Milan Rastislav Štefánik – astronóm (2)

  1. Bavor V. napsal:

    MOžná jste si to ani neuvědomili, ale Navajovy články vychází vždy v pondělí. Přijdete na to proč?

    • jaa napsal:

      V pondělí vysílala , pokud se nepletu Slovenská televize 🙂 Pondělky byly slovenské

      • jaa napsal:

        V úterý tuším byly přenosy z divadel, v neděli chvilka poezie, Ted pokud nebyly celostátní významější akce jako festuvaly , soutěže sport atd.

      • Bavor V. napsal:

        Pro mé rozhodování byly podstatné ty slovenské pondělky a tak je velice rád obnovuji aspoň takto.

  2. Miluše napsal:

    Navajovy články jsou výborným nastartováním týdne. Jsou zajímavé, optimistické, vždy seznamují s něčím novým. Seznamují s historií a krásami Slovenska, s významnými rodáky, na které jsme hrdi i my Češi. Díky společné historii, dávné i docela nedávné, jako bychom byli hrdi na úspěchy svých sourozenců. Dává pocítit , že k sobě patříme, s pomlčkou i bez pomlčky. Díky za to.

  3. blbíš napsal:

    … to je přece jasný, Bavore, ke konci týdne každýmu Slovákovi dojdou síly, kdežto my Češi furt jedem dál, ale na to sme už zvyklí, i když Miluška to korektně (jak jinak) schovává do hedvábí! Takže otázka, proč Bavor nasazuje na víkend Katku, přijdete na to? … no a v neděli po celým Slovensku dojídaj ty hnusný vokraje vod koláčů a jak sám víte, voni ty severoMaďaři když se můžou po něčem utlouct, tak neznaj bratra, jak ste taky už mohl zaznamenat, to i blog nějakýho Bavora de stranou!

    • blbíš napsal:

      dyť už ten jeho Štefánik, nejdřív si klidně založí s naším Tomášem stát a pak si klidně sní vo hvězdách … škoda mluvit

      • jaa napsal:

        Ale ono blbíši, je fantastické – jak renesanční byli ti oboji naši dávní. Žádná úzká specializace podpořená vědomostmi na netu jako včil, Navíc – ukazuje to odkud máme i my těn široký rozhled a jak hluboké mám všeobecné vědomosti. No čerpali jsme po předcích. Ti většina našich následovníků bohužel nemá. Co není na netu většinou neznají, jde to do kytek

    • NavajaMM napsal:

      Priateľu, asi ste to trafili na komoru. Každá minca má dve strany a sily nie sú všetko, v hre je aj fantázia a nadšenie. Vy ste aj včera pod paní Katy dokázali, že Čechom vrcholí fantázia a nadšenie v nedeľu. Ste proste hotový dúhomet.
      Bytostne však neznášate kraje. Akonáhle udrie nedeľa polnoc a nastane kraj nového týždňa, tak je z dúhometu kakabus.
      A tak sa musí objaviť nejaký Slovák, aby zachránil (z fantázie a nadšenia), čo sa dá.
      Ale je to fakt ťažké…

      • Bavor V. napsal:

        Nejen kraje, ale i okraje…

      • blbíš napsal:

        ukažte mi, příteli, někoho normálního, kdo se při pondělku raduje. Maximálně tak někdo ze zdejších Bavorů a to ještě spíš Slovák, že se dožil rána … ale i to mu stejnak dlouho nevydrží, podívá-li se na svou lékovku a do zrcadla.

    • Cech napsal:

      Zřejmě Vás prostě nadchla naprosto užasná myšlenka slovenského eurohujera jménem Pál Csáky.
      „Česko a Slovensko by měly učinit gesto vůči sudetským Němcům a slovenským Maďarům a symbolicky konečně zrušit Benešovy dekrety.“
      „Bylo by to gesto vypovídající o velikosti národa a ducha, a to jak v případě Čechů, tak i Slováků.“
      Protože je to hra s ohněm a má další pachuť, jak vysvětluje Pál Csáky :
      Maďaři na Slovensku se nemají tak dobře jako Maďaři v Maďarsku, protože naše práva nejsou garantována na takové úrovni, na jaké by to bylo pro nás potřebné. V současné vládě je sice i maďarský prvek, ale ten část Maďarů na Slovensku jen demoralizuje, protože se chová na základě hesla: „Všechno je možné prodat, vše se dá koupit“. I naše hodnoty. A to není dobré.

      Existuje i u slovenských Maďarů fenomén odchodu do zahraničí? Odcházejí stále do mnohem vyspělejšího Maďarska?

      Maďarsko už to bohužel příliš není. Odcházejí na na prvním místě do Česka. Jak za prací, tak na univerzity, kde český stát, nechápu proč nabízí vzdělaným maďarským studentům ze Slovenska dost exkluzivní podmínky, což právě odčerpává část naší maďarské inteligence ze Slovenska.
      ATD, ATD – > zdá se mi že to bylo od Vás Bélovsky vtipné.

      • NavajaMM napsal:

        Ad Maďari na Slovensku:
        Pozrel som si demografický vývoj na Slovensku za posledné desaťročia
        (https://sk.wikipedia.org/wiki/Demografia_Slovenska)
        Pozrite, ako sa podľa sčítania ľudu vyvíja podiel obyvateľov maďarskej národnosti:
        1970 – 12,2 %
        1980 – 11,2 %
        1991 – 10,8 %
        2001 – 9,7 %
        2011 – 8,5 %
        Zdá sa, že ten problém má tendenciu vyhniť sám od seba.

        Prúser skôr vidím v kategórii Ostatní/Nezistené
        1991 – 0,5 %
        2001 – 1,3 %
        2011 – 7,4 %

      • blbíš napsal:

        Příteli, nás v Sudetech nadchne pouze jen mobilizace a povel pal, nikoli Pál, to už byste taky mohl vědět!

        • Cech napsal:

          No to bohu_žel a nebo bohu_nedík ANO, podle popisných tabulí, již máte pravdu a proto zřejmě jsme také konečně v Litvě pod svým velením.

          Neboli historie se konečně opakuje :
          „Já jdu na vojnu!“
          „Panenko Maria, co tam budou dělat?“
          „Bojovat, s XX je to moc špatný. Nahoře nám už lezou na Krakov a dole do Uher. Já jim přece včera četl z novin, že drahou XX vovinuly nějaké mraky.“
          No dobře, tak mobilizace se Vám zachtělo. Nyní se ale stejně bývalé přihraničí musí hlásit na příslušném zemském velitelství dle příslušnosti k jednotlivým spolkovým republikám.Proto si nemyslete že se budete mobilizovat pouze v té 17_té.

  4. Bavor V. napsal:

    Ale stejně jste na základní důvod ještě nepřišli. Tak si zkuste vzpomenout na dobu, kde jsme ještě byli ve společném státě a ČT byla ČST.
    Navajo, nenapovídat

    • okolojdoucí napsal:

      Televízna inscenácia z Bratislavského štúdia? Neměl jsem ji rád, kolidovala každé pondělí od 20:30 se Sportovními ozvěnami, ale občas to byl pěkný psychothriller, třeba když přivázali Heribana k cirkulárce…

      • Bavor V. napsal:

        Ano, slovenské pondělky. Proto je Navajovo povídání vždy v pondělí.

        • blbíš napsal:

          … tak jó, Bavore, uznávám, v pondělí voni byli vždycky vo něco čerstvější než „kakabus“-ní Češi. Ale vono to zase tak úplně nebylo jejich zásluhou, to bylo tím, že jim tam na východě dřív vychází sluníčko, to dá rozum! Už úterky to srovnaly a jak to postupovalo k víkendu, tak … jak sám píše náš Navaja …bylo (a dosud stále je) to pro Slováky: „…fakt ťažké…“, to boli furt nejaké špecifiká

          • Bavor V. napsal:

            Já to přece nepopírám…

          • NavajaMM napsal:

            Priateľu, čo sa týka tých pondelkov, tak som našiel zaujímavý materiál tu:
            https://sk.wikipedia.org/wiki/Modr%C3%BD_pondelok
            Odtiaľ citujem:
            „V slovenskom, moravskom a českom prostredí existovala povera, že pondelok je nešťastný deň pre začiatok určitých pracovných činností. Medzi tovaršmi bol zvyk v pondelok nepracovať veľmi rozšírený, ako dokazujú cechové stanovy z Ostrihomu (1675), Kremnice (1697) a Šaštína (1791). V Česku bol modrý pondelok zakazovaný už v 16. storočí, ale napríklad medzi krajčírmi pretrval až do 20. storočia.“

            Zdá sa, že už storočia sa ľudia snažia pondelky zrušiť…

            • Laco G. Mlynář napsal:

              Pátky jako pracovní dny je také třeba zrušit.

              • NavajaMM napsal:

                Ako živnostník pracujem doslova vkuse a nevadí mi to. Kým som však dochádzal do práce, tak sa mi páčilo, keď voľný deň vyšiel na stredu. Myslím, že by sme to takto spolu aj s priateľom blbíšom dali dohromady na znesiteľnú mieru, keby sme nechali pracovné len utorky a štvrtky. Mimo štátnych sviatkov, samozrejme.

            • blbíš napsal:

              … mně vykládejte, já bych toho zrušil!!!

  5. Laco G. Mlynář napsal:

    NAVAJO, klobouk dolů. Mám za sebou 7 let slovenské základní školy (byť Čech rodu moravského) a neustálé návraty, včetně řady přátelství (ta z doby cvrnkání kuliček jsou trvanlivá), ale velmi mnohé z toho co jste tu napsal jsem neznal. Díky.

    • NavajaMM napsal:

      Díky za túto poznámku, pane Laco.

    • blbíš napsal:

      … s chválou, příteli, se má zacházet jako s šafránem! Ale i s rizikem, že nám tady zpychnete, musím přiznat, že mi ty Vaše překlady jsou velice blízký, neb jsou člověčensky srozumitelný. Tudíž Vám za ně (jako tady Laco) děkuju a … a jako všechno, co neumím, tak závidím!

  6. blbíš napsal:

    No tak sem se zamyslel nad tou Vaší mincí o dvou stranách a vokrajema, Navajo, i když při pondělku to vůbec nemám ve zvyku.

    Říkáte, že: „Každá minca má dve strany a sily nie sú všetko“?

    Asi jo, ale já to vidím trochu jinak. Jako malej kluk jsem hrál čáru a protože každej desetník či pětník pro mě znamenaly hodnotu, tak před každým hodem, třeba už takový kachle, což pro mě bylo doslova jmění, jsem si tu kachli pozorně prohlížel, tedy toho vorla i tu pannu. Všiml ste si vůbec někdy, když Vám mince ležela na dlani, že vorel na pannu nikdy nevidí? A to ani náhodou, i kdyby se jedna ze stran moc snažila, prostě utrum. A všiml ste si taky, že paní v pokladně se neptá na hodnotu tý kachle, ač vidí pouze jednu stranu téže mince, protože tuší tu druhou? Prostě kachle má hodnotu kachle, i kdyby se vorel ulítal či panna usouložila. Jedna strana bez druhý, co se kolem našich hranic předvádějí, nedá ani ránu, maj prostě smůlu. Ale zároveň věděj, že jedna bez druhý tu hodnotu nemůžou dát. Co si budem vykládat, ta hodna vždycky nějaká je ať se děje co se děje. Jenže mnohým z nás, natož vorlovi a panně, nedochází, že existuje něco, bez čeho by ty strany téže mince byly nemyslitelný. Asi už tušíte, Ty můj slovenskej příteli, kam tím kostrbatým úvodem mířím! Je to ten náš válcovej vokraj. Za mýho mládí byl vroubkovitej, dneska už ani přesně nevím jakej, ale to není důležitý. Důležitý je, že ten vokraj vidí jak na pannu, tak i toho vorla. Vlastně jsem zapomněl napsat, že MŮŽE vidět, to je totiž klíčový. Obě strany dokonale štve už jenom ten fakt, že bez toho vokraje nejsou tou mincí, byť by si panna dala na hlavu smaragdovou korunu a vorel třeba stříbrný péra. Vono je štve i to, že za ten vokraj se dá ta mince docela dobře držet a ještě víc je sere, že skrz něj se dá s mincí dokonale manipulovat. Dokonce ten vokraj bude furt vokrajem, i kdyby mince spadla na držku tou vorlovatou, nebo panenskou stranou.

    Takže jakej je vlastně závěr pro nás, Navajo? Já to vidím furt a furt stejně, proto si dovolím všechny upozornit. Sme vokrajem, byli sme vokrajem a vokrajem téže mince furt budeme. Laskavě si to uvědomme a až si uvědomíme důležitost toho vokraje, pak nám nic jinýho nezbude, Navajo, než abysme zase spolu byli na ten vokraj náramně hrdý a pokud možno i ve společným státě. Co mám s váma Slovákama dělat, budu si holt muset zase na vás zvykat, ale fur lepší, než abysme dostávali po držce každej zvlášť, žejo? Bejt totiž na vokraji je náramná věc. Vidíme (vlastně MŮŽEME vidět) na obě strany téže mince a … a to ty strany téže mince NIKDY nebudou. Kdyby si to ještě uvědomili i Poláci, Maďaři, Rakušáci, Ukrajinci a kamarádi z Balkánu, bylo by to vůbec nejlepší. A chci Vám ještě říci, že chci bejt tím vroubkovitým vokrajem a víte proč? Protože pokud mně někdo mý vroubky bude chtít vymazat, vobrousit, nebo tak nějak podobně, pak upozorňuju vobě strany, že každej dneska ví, že taková mince je zkažená, bezcenná a bez reptání se ji bude pokoušet vyměnit … a to si každá z obou stran téže mince vždycky hodně rozmyslí … alespoň takovou mám zkušenost, to je na tuty!

    • NavajaMM napsal:

      Pane, smekám. „Sme vokrajem, byli sme vokrajem a vokrajem téže mince furt budeme.“
      To ste napísali moc pekne, ako z dúhometu. Vrátane toho úvodu o orlovi a panne.

Komentáře nejsou povoleny.